A třebaže za posledních pět let nedosáhl rozřešení nejneodkladnějších a nejživotnějších otázek povahy sociálně-hospodářské, kulturně-nacionální i politické, obrací se s plnou důvěrou k československému národu, i očekává od vlády, že jeho spravedlivé požadavky budou konečně splněny.
Zájmy našeho lidu, naší země i naší republiky naléhavě vyžadují, aby pozemková reforma byla bez odkladu provedena jak na pozemcích soukromých, tak i na státních a církevních, při čemž se musí hleděti především k zájmům místního obyvatelstva a k finanční síle našeho malozemědělského selského lidu a bezzemků.
Nevyhnutelně je třeba, ihned učiniti promyšlená soustavná opatření, namířená k rozvoji hospodářských sil naší země, k zajištění výdělku a k odstranění tímto způsobem chronické v Karpatech nezaměstnanosti, jež nesmírně těžce zasahuje život našeho lidu.
Neobyčejně těžké životní podmínky našeho lidu, rozvráceného dlouholetým otroctvím pod maďarskými feudály i světovou válkou, i skutečnost, že doposud mu nebyly nahrazeny ohromné válečné škody a ztráty, buďtež vzaty v úvahu při stanovení výkonů a daní v této zemi, jinak základy hospodářského života našeho lidu budou zcela otřeseny a podvráceny.
Ve spojitosti s hospodářským obrozen m našeho lidu jest praktické rozřešení otázky o všeobecném vyučování i rozvoji kulturního života země. Karpatoruský lid požaduje jedné věci, a to: aby rozhodnutí otázky jeho kulturního života a zejména otázky jazykové bylo ponecháno jemu samému, aby tato otázka byla řešena právě jako otázka kulturní v souhlase s tradicí místního národního života, aby se do školy nezaváděly prvky politické agitace, zejména nepřirozená nenávist k ostatnímu ruskému národu.
Karpatoruský lid pokládal se i pokládá za část jediného ruského národa. Zachovávaje si svoje místní nářečí a touže vyvíjeti prvky své místní kultury, bude vždy zároveň trvati na zachování svého kulturního spojení s ostatním mocným národem i nemůžeme se zříci jazyka Puškinova, Gogolova, Turgeněva i Dostojevského jako nástroje, který jej spojuje s rodnou ruskou a všelidskou kulturou.
Toto stanovisko se shoduje s národním uvědoměním karpatoruského lidu, s tradicemi jeho kulturního života, a zároveň s tím souhlasí i s jeho praktickými potřebami a kulturními zájmy celé karpatoruské země.
Pro rozřešení naléhavé a neobyčejně palčivé otázky církevní jest nezbytné oddělení církve od státu. Ačkoliv tato otázka přísluší do kompetence karpatoruského sněmu, přece jen hledě k její palčivosti, jest co nejrychlejší časová reforma starých maďarských zákonů, týkajících se církevního jmění ihned nutna v zájmu klidného života a klidného rozvoje země.
Chci věřiti, že tyto skromné, zákonné a spravedlivé požadavky našeho lidu, potlačovaného maďarskými pány, budou náležitě pochopeny a najdou podporu jak v této slavné sněmovně, tak i v celém bratrském národě československém a že ty chyby, které byly ať vědomky, ať nevědomky v Karpatské Rusi učiněny, budou brzy napraveny.
My můžeme a jsme povinni skutkem dokázati svoji slovanskou solidárnost a bratrskou lásku. Živým dokladem této solidárnosti vzájemné důvěry, mostem, jenž bude spojovati západní svět slovanský s ruským východním, bude tenkráte jmenovitě naše Podkarpatská Rus. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Beutel.
Posl. Beutel (německy): Slavná sněmovno! Přede vším ostatním musíme při rozpravě o vládním návrhu, jenž zaujímá stanovisko k otázce imunity a částečného vydání, zjistiti, že zde jde o základní pilíř demokratické republiky, lze-li o ní mluviti, že svoboda slova poslanců je do jisté míry tímto návrhem ohrožena. Právě tak, jako se nedbá tiskové svobody zaručené § 113 ústavy, a přes to, že se v ústavě praví, že tisk nelze zásadně podrobovati předběžné censuře, přece jsme se již v této sněmovně dožili toho, že svobodně podané interpelace poslanců byly zcela prostě zkonfiskovány. V ústavě se praví, že její změnu lze provésti jen zvláštními zákony. V § 117 ústavy se rovněž zaručuje svobodný projev mínění státních občanů v mezích zákona; také zde jsme se dožili toho, že nám byl přímo dán náhubek zákonem na ochranu republiky a tak že poslanci jsou více než censurováni. Důkazy toho dostáváme neustále ve schůzích imunitního výboru, kde se hromadí svazky spisů, kde poslanci mají býti obžalováni policejními konfidenty a špicly. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Jest velmi mnoho takových spisů, kde se relace omezují vždy jen na projevy takovýchto činitelů.
Vládní návrh, který nejen omezuje imunitu poslanců, nýbrž ji přímo částečně ruší, jest podle mého soudu pokusem, abych tak řekl, oklikami změniti § 24 ústavy tím způsobem, že se novým zákonem ustanoví předpisy, aby se mohl § 24 ústavy interpretovati tak, jak se toho právě v daném případě potřebuje. Neboť k tomu se tento návrh hodí výborně. Nelze mluviti o nějaké změně ústavy, nýbrž mluví se o novém zákoně. Aby bylo lze jinak interpretovati § 24 i ústavy, abych tak řekl, jinak utvářeti, vydá se nový zákon, který znamená přímo změnu ústavy, o němž se však názory právníků v této sněmovně příliš nerůzní; oni prostě míní, že to změna ústavy není. Podíváme-li se na § 24 ústavy, vidíme, i že zní takto: "K jakémukoli trestnímu nebo disciplinárnímu stíhání člena Národního shromáždění pro jiné činy nebo opomenutí jest třeba souhlasu příslušné sněmovny. Odepře-li sněmovna souhlas, jest stíhání navždy vyloučeno. Tato ustanovení nevztahují se na trestní odpovědnost, kterou člen Národního shromáždění má jako odpovědný redaktor." S tímto posledním ustanovením souhlasíme plně a zcela; redaktor se nesmí schovávati za imunitu, to je zcela správné. Co se však týká ostatního, přece se domníváme, že nikde není psáno, že by § 24 měl býti interpretován v nějaké formě co se týká vydání poslanců pro kterýkoliv delikt takovým způsobem, jak si to troufá vládní návrh. Jestliže se to popírá, musí se to však odůvodniti jinak, než jak to činí vládní návrh. Má-li býti odůvodněna snaha, aby strany a osoby byly uchráněny trestných činů, zvláště urážek na cti spáchaných poslanci, musil by se především podle našeho mínění změniti trestní zákon, a to §§ 227 a 531. Paragraf 24 ústavy neobsahuje žádného ustanovení, které by vázalo vydání poslanců na určité podmínky. To jest věcí imunitního výboru, který byl k tomuto účelu zvolen sněmovnou. Jeho povinností jest uvážiti vše, aby se rozptýlila případná pochybnost, a při žádosti za vydání postupovati korektně, jak jen možno. Nechci zde kritisovati činnost imunitního výboru, avšak jedna věc jest jistá: Zdá se, jakoby vláda pokládala za nutné, dáti mu tímto zákonem pokyny, jak má příště postupovati. Lze připustiti, že v nynějším zákonodárství mohou býti nedostatky, neboť na světě není nic dokonalého, a nejméně již zákonodárství v Československu. Avšak musíme přece říci, že mezi nedostatky, které se vyskytují u soukromožalobních deliktů, zvláště u urážek na cti, a jimiž prý poškození jsou těžce postiženi, jest stále ještě třeba určiti hranice. To prý má obstarati vládní návrh, mají prý býti určeny hranice. Avšak to naprosto neodůvodňuje postupu vlády proti tomu, co se praví v ústavě o vydání poslanců. Má býti vskutku jen vyplněna mezera pro případ vydání. Nesmí se však uváděti taková námitka, jak ji obsahuje návrh, jímž se takřka systém nynějšího imunitního práva zaručeného ústavou přímo uvádí v niveč. Uvidíme, že podle tohoto zákona bude možno dostati poslance i přes legislační období do žaláře. Proto již v ústavně-právním výboru navrhl náš klubovní kolega dr. Haas, že § 1 návrhu musí býti změněn, první věta vypuštěna a místo ní vložena jiná tohoto znění: "Ve všech případech trestných činů, jichž se dopustil člen Národního shromáždění ze ziskuchtivosti, a ve všech případech, v nichž byly porušeny nebo ohroženy cest, osobní svoboda, tělesná bezpečnost, nebo jiné soukromé zájmy jednotlivců trestným činem člena Národního shromáždění, staví se promlčení trestního stíhání ode dne, kdy byla příslušná sněmovna požádána za souhlas k trestnímu stíhání." Kdybyste to skutečně čestně myslili s rozdělením politických a osobních přečinů poslanců, musili byste souhlasiti s tímto návrhem. Jestliže tedy chcete, aby návrh umožňoval, aby promlčení při urážkách na cti, jak se praví, se stavilo, lze toho dosíci přijetím našeho návrhu. Avšak viděli jsme již, že tento návrh byl zamítnut ve výboru ústavně-právním a snad se toho také dožijeme, že bude zamítnut i zde ve sněmovně. Podle zvyklostí, které jsou zde ve sněmovně obyčejem, jest to téměř samozřejmé.
Nehledě tedy ke stanovisku, že zde jde o změnění ústavy oklikou, o němž by se vlastně mělo rozhodovati podle § 33 ústavní listiny, nemůžeme hlasovati pro návrh důvodů, které jsem již uvedl, a také proto, že zákon zavádí takovou nejistotu. Neboť návrh umožňuje, aby se stavilo promlčení i politických činů, jichž se dopustili poslanci, takže se zavádí právní účinek, že doba, po kterou leží spis ve sněmovně, se nepočítá do promlčecí lhůty. Jestliže tedy většina sněmovny - z jakých důvodů, to nebudeme nyní vůbec zkoumati, jest to úplně lhostejné - nerozhodne co nejdříve o vydání, má to za určitých okolností za následek, že onen poslanec po uplynutí funkčního období, nebo konečně také po rozpuštění sněmovny může býti pohnán k odpovědnosti i pro politický delikt, kterého se dopustil před lety, a nejen snad to, může býti také potrestán, může býti i zavřen, takže může pozbýti svého práva zákonně zaručeného, aby při nových případných volbách mohl opět kandidovati. Tímto způsobem si mohou většinové strany velmi příjemně zmenšiti oposici, ba oni se mohou dokonce jednotlivých nemilých poslanců, kteří se konec konců něčeho dopustili, tím, že tento případ nevyřídí, lehce zbaviti, mohou je vyloučiti z volebního boje a také připraviti o kandidaturu. Zkrátka, pokud tento návrh obsahuje toto zbytečné a tak mimořádné omezení poslanecké imunity, nemůže jí nikdo, kdo necení více policejní násilí než imunitu, přijmouti.
Jestliže zákon má pozbýti rázu omezení imunity a obcházení změny ústavy, pak budete musiti chtě nechtě změniti návrh v tom smyslu, jak to navrhujeme. Neboť má-li se pouze staviti promlčení pro utrhání na cti a urážky na cti a nic jiného, musí býti návrh změněn tímto způsobem. Jestliže to koaliční strany neučiní, jestliže setrvají na tom, aby návrh byl přijat beze změny, velmi se to bude podobati změně, vlastně interpretaci § 24 ústavní listiny, proti níž se musíme na všechny případy ohraditi, a to tím spíše, děje-li se to zvláštním zákonem proti § 33 ústavy a § 56 jednacího řádu. Proto nemám více, co bych prohlásil, než že, nepřijmete-li náš návrh, budeme hlasovati proti této osnově. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. dr. Schollich.
Posl. dr. Schollich (německy): Dámy a pánové! Jestliže jsem se hlásil k tomuto odstavci pořadu, pak nesleduji úmyslu a nijak se neoddávám klamné naději, že by bylo možno při veškeré výmluvnosti změniti třeba jen puntík tohoto zákona. Neklamu se nikterak, že bude také v této formě odhlasován. Celá poslední parlamentní činnost, pokud lze o ní v této sněmovně vůbec mluviti, dokazuje více než dost, že je škoda každého slova, jež se tu ztratí, že se káže uším úplně hluchým a že pánové z koalice si nepřejí spolupráce a především spolupráce na německé straně už vůbec ne, naopak, že podle mého názoru pracují vědomě, aby parlament, lidové zastupitelstvo, vcelku vyřadili.
Když se uváží, že jsme tu tři měsíce žádné činnosti nevyvinuli, že první týdny parlamentní práce byly vyplněny tím, aby se projednalo několik maličkostí, pak musíme si utvořiti jistě nejšpatnější mínění o činnosti této tak zvané vysoké sněmovny, zvláště uváží-li se dále, že se tu zákony promrskávají v posledním okamžiku, a že se všecky pozměňovací návrhy většinovým strojem prostě házejí pod stůl. Včerejší hlasování o zákonu o ochraně nájemníků je pro to opět zase skvělým důkazem a jistě asi přesvědčilo poslední německé optimisty, že je škoda hnouti perem a podati pozměňovací návrh. Pravím tedy, že by ani celá výmluvnost Demosthenova nestačila, aby přivodila obrat, a z toho vyplývá i stanovisko naší strany k celé parlamentní činnosti vůbec, jak ji před tím několika slovy charakterisoval můj klubovní kol. dr. Radda.
Náš ministr zahraničí mluvil před několika dny podrobně o státní formě Československé republiky a chtěl opět sesíliti názor, který mají pánové o svém státě, že prý to je podivuhodný ostrůvek pravé demokracie. Později ovšem tento pojem trochu omezil, patrně sám cítil, že snad příliš silně maloval růžovými barvami, a konečně prohlásil, že tato demokracie jest trochu seslabena, že prý je to oligarchie, to značí tedy německy "panství několika lidí" nebo jak on řekl, vláda "pětky". Když jsem četl tuto podivnou přednášku, vzpomněl jsem bezděčně na své dřívější studium dějin a v duchu nechal jsem defilovati všecky státní formy, abych skutečně našel pro tuto státní formu výraz. O monarchii nechci ovšem mluviti, neboť již pouhé slovo vzbuzuje na straně koalice hrůzu, a je lépe, pány nerozčilovati. Ani výraz plutokracie, vláda bohatých, pro tento stát se zcela nehodí. Máme ovšem vládu Živnobanky, víme, že ona vykonává nepoměrně velký vliv na všechny státní věci, především na věci finanční, že požívá také zvláštních privilegií, víme dále, že vrstva bohatých lidí skutečně vykonává nesmírný vliv na věci státní, avšak domnívám se, že název plutokracie se přece nekryje s naší státní formou. Ani ochlokracie, vláda luzy, se úplně nehodí. Již častěji mohli jsme při důležitých usneseních zjistiti vliv ulice. Nepodceňujeme vlivu českého šovinistického tisku a víme, že česká většina často jeho vlivu podléhá. Avšak pravím, že ani tento výraz snad úplně nesouhlasí. Právě tak nesouhlasí snad autokracie, vláda jednotlivcova, diktatura, leč že rozumíte pod autokracií panství českého národa. Především však není stát tím, co Beneš tak podivuhodně vyjádřil slovy: Vláda lidu-demokracie, poněvadž tu jsou od začátku občané dvojího druhu, poněvadž tu máme co činiti s národem uznaným za státní, vypraveným zvláštními právy a s menšinovými národy ostatními, které nic neznamenají. Oligarchie, vláda několika, přesněji vláda Pětky, to se hodí již lépe. A my jsme Benešovi za to i opravdu vděčni, že odstranil konečně tu šalbu, že se Československo označilo za vládu lidu a právě tím provozuje v zahraničí namnoze šalbu, jakoby byla zde podle zákona zaručena rovnoprávnost i občanů. Když jsme říkali o starém Rakousku, že je to autokracie smíšena s nepořádkem, i pak musíme podle slov ministra zahraničí Beneše prohlásiti, že Československá republika je oligarchií, smíšenou s korupcí nebo snad, řekněme to německy jasněji, svinské hospodářství na všech stranách. V prvním okamžiku sice po převratě, když zavanul světem jarní vánek a zaujal také české hlavy, tu měli jste, myslím, pravý pojem o demokracii, nebo domnívali jste se tak. Tehdy jste měli ideály, které jste hleděli částečně vyjádřiti ve svých zákonech ústavních. Avšak později jste viděli, že tu bydlí také jiní občané, kterým nesmějí býti přiznána stejná práva, ježto nejsou zakladateli státu, a poněvadž nemohlo býti ono zvláštní právo omezeno na jeden druh státních občanů, byla vláda lidu, demokratické zásady, odstupňována. Kurs klesal. Zpět, zpět, don Rodrigo! Jak to krásně zní. Podle stejných zásad byl dán do pohybu stroj zákonodárný. Tak můžeme krok za krokem zjišťovati omezování demokratických svobod.
Zmiňuji se tu na příklad jen o zákoně, o němž jsme se mohli domnívati, že jej Čechové hned po převratě odstraní jako přežitek z doby hrozné císařské poroby, "Prügelpatent". Víte, že 20. dubna t. r. vcházíme do 70. ročního jubilea tohoto stařečka. Vznikl, jak víte r. 1854, v periodě reakce, kdy bylo zásadou omeziti trochu zase práva vydobytá v bouřlivém roce 1848, tehdy bylo vydáno toto nejvyšší císařské nařízení, které bylo přezdívkou nazváno "Prügelpatentem", poněvadž právě dávalo politickým úředníkům právo, vzíti neposlušné občany k odpovědnosti bez dalšího vyšetřování a bez soudního jednání, potrestati je, po případě je dáti potrestati také tělesně. Ke cti starého Rakouska, toho státu, který vy dnes činíte tak špatným, musím však říci, že se právě tohoto tak zvaného císařského nařízení málo užívalo a že okresní hejtmané a političtí úředníci, když někdy k užití nařízení došlo, činili tak ve formě velice mírné. Řekl jsem dříve, že jsme určitě očekávali, že tento zákon bude po převratě odstraněn, zvláště když to bylo císařské nařízení. Tyto naděje úplně zklamaly, naopak zákon ten slavil ve státě vzkříšení. Ve starém Rakousku nikdy ho nebylo tak často užíváno jako dnes, nikdy se ho neužívalo ve formě tak příkré, jak to dělají nyní čeští okresní hejtmané a političtí úředníci. Jen tomu nerozumím, že jste při své hrůze ze starého habsburského státu a z jeho zřízení neudělali hned konec tonuto předpotopnímu zařízení. Bojíte se žijících Habsburků, bojíte se Habsburků mrtvých, odstraňujete všecko, co ještě vyvolává jen pouhou vzpomínku na tuto dobu. Jen tento zákon nechali jste vstáti z mrtvých ve starém lesku nebo jste jeho lesk obnovili. Poněvadž právě mluvím o Habsburcích: Jak daleko jde váš strach z Habsburků, mohu dokázati na novém výnosu, který vydala okresní politická správa v Novém Jičíně v těchto dnech německé správě v Suchdole. Tam na chodbě visí několik obrazů, které upomínají na staré Rakousko (Výkřiky na levici: Slyšte! Slyšte!), a to Rudolf Habsburský, Marie Terezie, Josef II., arcivévoda Karel, pak obrazy vojevůdců hraběte Starhemberga, Ondřeje Hofera, admirála Tegetthofa, dále Radeckého, generála Laudona a prince Eugena. S odvoláním na to, že první 4 obrazy upomínají na členy habsburské dynastie vládnoucí v Rakousku-Uhersku - vládnoucí - ten člověk tedy nemá ani zdání, že v Rakousku habsburská dynastie již nevládne - bylo žádáno, aby byly tyto obrazy ve třech dnech zničeny. O obrazech bývalých rakouských vojevůdců byl vydán příkaz, aby byly ve třech dnech po právoplatnosti rozhodnutí odstraněny ze školní budovy a uloženy ve sbírce učebných pomůcek. Po stránce formální je výnos hned z počátku nesprávný, poněvadž je k tomu příslušný jenom okresní školní výbor. Avšak je chybný i po stránce věcné. Můžete dělati, co chcete. Rakouský panovnický rod jednou žil a vládl, a tohoto období nelze z dějin vymazati škrtnutím pera, jak byste si přáli. Důsledkem toho musí objektivní vyučování o tomto období mluviti a bylo vždy ještě zvykem, že se ovšem historické osobnosti ukazují v obrazech, právě tak, jako se konečně při vyučování v přírodopise ukazují dravci. (Veselost na levici.) Myslím tedy, žě to ještě není přečinem a že je názornou pomůckou vyučovací, když se tedy potom jako dříve těchto obrazů užívá. Co se týče vojevůdců, upozornil bych, že přece generál Radecký byl vlastně národnosti české, že si princ Eugen dobyl své proslulosti v bojích proti Turkům (Posl. dr. Lodgman [německy]: To byli Rakušáci!), generál Laudon v boji proti Prusům, že tito lidé také naprosto nemohli býti nepřáteli českého státu, který tenkráte ještě nebyl. Jediná výtka, která se jim snad může činiti, záleží v tom, že byli Rakušany, tedy Rakušáky, jak právě vůdce strany Lodgman uvedl. Tato honba po památkách rakouské periody působí přímo směšně. Mohl bych tu vyprávěti podivný postup, jak četník požadoval odstranění obrazu Gambrinova v hostinci s odůvodněním, že byl jistě rakouským císařem, poněvadž má na hlavě korunu. Jdete-li v odrakouštění tak daleko, pak nerozumím, že jste ještě neodstranili Prügelpatentu, že se naň ve svých rozhodnutích odvoláváte. Jaký nešvar se děje s tímto zákonem, o tom by se daly povídati nesčetné případy. Připomínám jen, že v Novém Jičíně ho bylo při odstraňování pomníku císaře Josefa neobyčejně ostře užíváno. Několik lidí, studentů, kteří vůz s císařem Josefe odváželi, dále lidé, kteří při tom zpívali, dva studenti, kteří zvonili, a také osoby, které jen při tom byly, byly podle Prügelpatentu volány k odpovědnosti a potrestány 5 až 7 dny vězení. Jako další pěkný případ mohl bych vám uvésti, že rekruti v povznesené náladě v obci Žilině byli proto voláni k odpovědnosti a potrestáni, poněvadž v této náladě namířili klíčem na českého učitele a ten to vykládal jako tělesné ohrožování. Na základě tohoto návrhu zavedl okresní hejtman ihned trestní vyšetřování a odsoudil je. Když jsem u něho sám zakročil a vyložil mu nesmysl takového jednání, řekl, že dostal s hůry příkaz, aby v tomto případě postupoval s největší přísností. Mladíci mohli se ospravedlniti, mohli svoji nevinu tisíckráte prokázati, k odsouzení muselo podle úředního příkazu dojíti. Nechci dnes mluviti o množství odsouzení podle Prügelpatentu při reklamacích školáků, při soupisu lidu atd. Proto, že se lidé potom jako před tím věrně podle zápisů při soupisu lidu přihlašovali k německé příslušnosti, poněvadž dále žádali, aby jejich děti byly posílány do německé školy, proto byli v tomto podivuhodném státě pravé demokracie trestáni vězením a pokutou! Ministr zahraničí Beneš může míti doopravdy radost z vývoje demokracie v tomto státě. Vidíme tedy, jak to jde zpátky. Zákon na ochranu republiky byl prvním stadiem tohoto vývoje, zákon o tisku přijde nyní a dnes omezení poslanecké imunity. Zástupce lidu byl dosud jediný, který měl ještě možnost vykonávati kritiku státních zřízení, který jediný měl možnost, kdy již všechno druhé bylo porobeno, postaviti se proti té neb oné nespravedlnosti. V druhých státech ovšem vítají kritiku oposice, poněvadž se podle této kritiky provádějí jisté změny a zlepšení. U nás však si nepřejí býti páni oligarchové, uživatelé státu, rušeni ve své činnosti při kořistění ze státu, nepřejí si býti vyplašeni ze svého klidu slovy kritiky; nepřejí si, aby se nahlíželo do tajných cestiček a kanálů korupce, které dnes jen s hrůzou tušíme, jichž však v jejich úplné hloubce nemůžeme ještě ani přehlednouti. Je přece příznačno, že min. předseda Švehla měl odvahu nevésti s tohoto místa boje proti korupci, poněvadž ji poznal jako zjev všeobecný, že se český "cirkl" neprovádí jen v tomto státě, nýbrž i jinde, nýbrž že měl odvahu vytáhnouti do boje proti těm, kdo korupci odhalují, proti novinám, které uveřejňují takové zprávy.
Nuže, dámy a pánové, pochopíte, že právě při tomto zákoně máme ze zkušenosti pocit, že má býti zákonem postižena především oposice a zvláště také oposice německá, že je úmyslem, jak pravil kol. dr. Radda, prostě ji umlčeti.
Neboť jak dochází k takovým žádostem o vydání poslanců? Mlčím, jedná-li se o sprosté zločiny nebo o urážky na cti, za něž má nésti odpovědnost poslanec. Pro ně je zrušení imunity jistě oprávněno. Avšak ostatní případy se omezují většinou na to, že poslanec v nějakém shromáždění snad trochu ostřeji mluvil, že snad trochu ostřeji kritisoval. Přítomny vládní komisař na to podá zprávu, o niž se zase opírá oznámení. Nuže, nezávidím celkem vládním komisařům, jsou to ubozí úředníci, špatně placení a musejí své neděle v tomto demokratickém státě tráviti většinou tím, že běhají za poslanci a zapisují jejich řeči na schůzích. Je pochopitelno, že ti pánové jsou přítomni na schůzích již z počátku s pocity dosti smíšenými, poněvadž jejich nedělní klid je rušen, a čekají jen na první příležitost, aby mohli schůzi vůbec rozpustiti. Po převratu bylo právě u politických úřadů provedeno dalekosáhlé čištění od německých živlů úřednických, takže nyní máme jen málo německých úředníků, a čeští úředníci, kteří rychle byli povyšováni, namnoze německy neumějí. Přítomný vládní komisař často nerozumí, co se mluví, nezná jemností německé řeči, často mu schází pojmy, vytrhne pak podle sluchu několik slov, dá jiný smysl, udělá zprávu, při čemž často ještě řeč vylíčí silnějšími barvami, aby se udělal nahoru hezkým. K tomu těm lidem schází namnoze úplně odborná kvalifikace, musili jste po převratě rychle úředníky ustanoviti, aniž jste měli dost lidí s dostatečným předběžným vzděláním. Srovnání s úřednickým materiálem ve starém Rakousku ve službě politické může vám snadno ukázati, že nebyla učiněna vždycky volba nejlepší. Nedávno mohl jsem ukázati panu zemskému presidentu v Brně Černému na příkladech, že dnes jsou správci politických okresních správ úředníci, kteří by se ve starém Rakousku nebyli stali u okresního hejtmanství ani podomky. K tomu se druží ještě jedno, fanatická nenávist těchto úředníků proti Němcům, která se ovšem projevuje také ve schůzích, t. j. v kritice řečníka úředníkem. Mohl bych uvésti nesčíslné případy z vlastní zkušenosti. Připomínám jen, že v jižní Moravě dlouhý čas prováděl neplechy koncipista Illek, který mně samému hned po prvních slovech rozpustil dvě schůze, člověk s pramalou odbornou kvalifikací, plný zášti k Němcům. Vháněl přímo lidi do největšího rozčilení, jsa osobně zbabělý, objevoval se v každé schůzi s 15 i více četníky, poněvadž se musil obávati, že bude jednou od německého obyvatelstva ubit. Poslanci kolegovi dr. Raddovi rozpustil dvě schůze, první po několika slovech, druhé vůbec nedovolil s odůvodněním, že posl. dr. Radda tam bude mluviti patrně právě tak, pročež že schůze nesmí býti vůbec zahájena. Dokonce ministr vnitra Malypetr, který jistě, kde bylo možno krýti nekorektnost podřízených úředníků, aspoň podle odpovědí na interpelace soudě, učinil to nejkrajnější, víme, že všecka svinstva podřízených orgánů jsou vždy nahoře kryta - musil přiznati, že to bylo nekorektní a že dal onoho úředníka také poučiti o lepším. Úředník byl přesazen a myslím, také jmenován komisařem, padl tedy jako vždy nahoru. Mohl bych vám dále vyprávěti o svých schůzích, kde mi byla schůze po prvních slovech rozpuštěna, jen proto, že jsem se zmínil: "Máme nyní nové zvíře ve znaku se dvěma ocasy." To stačilo vládnímu komisaři, aby nařídil rozpuštění schůze s odůvodněním, že věc myslím ironicky, že kritisuji zařízení státní a že to odporuje zákonům. Nuže, tam, kde jsou přítomni vládní komisaři, jde věc ještě trochu. Běda však, kde jsou přítomni jen tak zvaní špiclové, kteří později předkládají úřadům zprávy. Špiclovský systém je v tomto směru skvostně vybudován, není schůze, ať ji konáme kdekoli, ať je to v kraji či v cizině, kde by se o tom české vládě nedostalo zprávy. Nechci zde mluviti o zrádcích národa, kteří za peníze prokazují takové špiclovské služby české vládě. To jsou většinou bezcharakterní osoby, které musí za peníze něco vykonati, a proto zprávy jednostranně zabarvují. U českých špiclů přijde zase v úvahu, že nejsou mocni řeči, dále že nemohou současně psáti, co slyší, a teprve po schůzi spisují zpaměti zprávu a proto vylíčení je úplně falešné. Před 2 roky konal jsem několik schůzí v Rakousku a četl jsem zprávy o těchto schůzích a užasl jsem, co jsem podle udání všecko mluvil. Ani slovo celé zprávy nebylo pravdivé a nabyl jsem zase přesvědčení, že je škoda mnoha peněz, kterých se k těm účelům užívá, když se podávají vládě takové nesprávné a falešné zprávy. Nuže, velectění, právě tyto referáty se předkládají imunitnímu výboru ku zprávě. Jsou základem pro příští soudní jednání, a výpověď dotyčného úředníka a jeho přísaha platí ovšem více než každý jiný protidůkaz. Přiznáte tím, že to má za následek čistou libovůli, a poněvadž musíme usilovati o neobmezená práva lidových zástupců vzhledem k zásadě v tomto státě prováděné, musíme protestovati co nejostřeji proti omezování imunity. Nebojíme se nijak nového zákona, nebojíme se ho proto, že nám snad hrozí zavřením; zavřete nás po řadě všecky, na naše místo nastoupí pak noví bojovníci, kteří žádají stejného práva a žádati nepřestanou: práva na naše národní sebeurčení. Se vzrůstající obětavostí roste v německém národě i počet bojovníků vždy víc a více a vaše vězení, která již dnes jsou přeplněna politickými zločinci, budou příliš malá. Musíte přece pamatovati na jedno: Můžete postihovati osoby, nikdy však nepostihnete ducha, nikdy nezasáhnete ideje, kterou tito lidé zosobňují, poněvadž idea je prostě nesmrtelná. A těchto ideí, ve které věříme, o něž bojujeme, volné právo každého národa na vlastní sebeurčení, na vlastní národní svobodu, nemůžete ubíti ani tímto zákonem. (souhlas na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Podle stenografického protokolu užil pan posl. dr. Schollich těchto slov: "Wir sind Beneš wirklich dafür dankbar, daß er endlich einmal mit dem Schwindel aufgeräumt hat, daß sich die Čechoslovakei als Volksherrschaft bezeichnet und gerade im Ausland vielfach damit Schwindel treibt."
Dále užil těchto slov: "So müssen wir nach den Worten des Außenministers Beneš erklären, daß die Čechoslovakische Republik eine Oligarchie ist, gemischt mit Korruption, oder vielleicht, sagen wir es auf deutsch klarer, eine Sauwirtschaft an allen Ecken und Enden."
Konečně učinil pan posl. dr. Schollich urážlivý výrok tím, že řekl: "Es ist doch bezeichnend, daß Ministerpräsident Švehla den Mut aufgebracht hat, hier von dieser Stelle aus nicht den Kampf gegen die Korruption zu führen, weil er es als eine allgemeine Erscheinung erkannte, daß der böhmische Zirkel nicht bloß in diesem Staat geübt wird, sondern auch anderwärts, sondern daß er hier den Mut fand, in den Kampf zu ziehen geten die Aufdecker der Korruption. . . . . . "
Za všechny tyto výroky volám pana posl. dr. Schollicha k pořádku.
Slovo má dále pan posl. Kurťak.
Posl. Kurťak (malorusky): Vážené shromáždění! Dovolte mi, jako jedinému, čistě ruskými hlasy zvolenému poslanci strany "Autonomní Podkarpatské Rusi" v poslanecké sněmovně v prvé své řeči pozdraviti Vás od nejubožejšího, nejchudšího na světě karpatoruského lidu. Dovolte mi jménem mého ubohého lidu srdečně poděkovati těm veleváženým osobám, jež po dobrovolném našem připojení k Československé republice zde přede všemi mnohdy protestovaly proti pětiletému otroctví, proti pětiletému potlačování karpatoruského lidu, proti pětileté absolutní diktatuře nad trpělivým, ubohým, hladovějícím lidem autonomní Podkarpatské Rusi. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)