Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. dr. Šmeral.
Posl. dr. Šmeral: Pánové, dříve než přejdu k vlastnímu bodu pořadu, považuji za nutné předem vysloviti také několik myšlenek o věci, která vyplňovala velkou část debaty - o otázce Podkarpatské Rusi. Budu mluviti při tom na adresu stran koalice. Kdyby pánové z vedení koalice při velké odpovědnosti, kterou mají následkem nynější velké své moci, nebyli lehkomyslnými, museli by tyto dny prožívati pocity velké úzkosti. Poprvé vstoupili zástupci země do těchto síní a prvá slova, která jste slyšeli z jejich úst, byla slova oposiční. Z lavic koalice, a to z krajní pravice přicházela aktivní odpověď při řeči našeho řečníka. Jeden z vůdců strany katolicko-lidové, pan páter Roudnický, byl vyslán do debaty, aby výkřiky projevoval to, co z řad koalice v další debatě nebylo desavuováno, a to, co jsme slyšeli z těchto koaličních úst, byl výsměch a výkřiky, nadávky vůči těm, kteří sem přišli. (Výkřiky.) Dokonce padla poznámka, která může býti vykládána jako posměch tomu, že náš řečník, soudruh Gáti, s námahou snažil se mluviti špatnou češtinou. Pánové! Velká část nás není tomu ještě dávno - byla nucena choditi v zastoupení národa do zákonodárného sboru do Vídně, kde jsme byli od vlády odsunutým národním činitelem. Zapomněli jste již na citlivost, kterou má každý, kdo není při moci, na niž má právo dík zásadě sebeurčení? (Zcela správně!) Není vám úzko, když na oposičních řečech podkarpatských poslanců, které jste zde byli nuceni vyslechnouti, zkoumáte důsledky šestileté své národnostní politiky? Není jediného menšinového národa v tomto státě, kterého jste za 6 let svou politikou získali. V oposici jako celek stojí Němci, v oposici stojí jako celek polský politický živel, který ještě nemá zastoupení v této sněmovně, v oposici stojí maďarští spoluobčané, oposice ovládá většinu Slovenska, jak ukázaly nitranské volby. Nyní sem vstupují zástupci ze země, která má mezinárodní důležitost, která je východním cípem tohoto státu, která má býti jednou mostem naším na východ a která nevede nás jen sobecky k ruskému hospodářství a k ruským trhům, ale která je způsobilá vésti nás také k ruské duši a k ruskému srdci. To znamená k duši, srdci, lásce a přízni 120 milionů rolnického obyvatelstva slovanského východu. (Výborně! Hlučný potlesk komunistických poslanců.) A takovéto přijetí dostává se zde podkarpatským poslancům.
Pánové! V Podkarpatské Rusi z 250 tisíc odevzdaných hlasů koalice dostala sotva 60 tisíc. Na 200 tisíc voličů volilo tam oposičně. Z oposičních hlasů daleko největší část odevzdána byla pro naši stranu komunistickou. Lituji, že zde není přítomen pan ministerský předseda a pan ministr vnitra, poněvadž položil bych konkrétní otázku, která přece musí býti objasněna: Jak to, že agrární strana mohla na 15.000 hlasů dostati mandát? (Tak jest!) Ale to je podrobnost. Po karpatská Rus jasně vyslovila svou vůli a nad vaším způsobem vládnutí vyslovila soud. Pánové, ta většina je tak zdrcující, ten soud je tak jasný, že bych myslel, že politik musí se nad tím zamysliti a musí míti v srdci ne pocity nenávisti k těm, ke kterým obyvatelstvo má důvěru, ale musí zpytovati své vlastní nitro a musí ze špatného výsledku hleděti se poučiti poznáním svých chyb. A skutečný politik národa vládnoucího, zejména když národ tak dlouho měl příležitost píti trpký kalich potlačování, musil by se aspoň snažiti míti pochopení pro lidi, kteří přicházejí z obvodu, jemuž jste vládli snad v dobré vůli, ale jemuž v neschopnosti - já beru tu nejpříznivější pohnutku - jste dali takový režim, že tento lid to cítí jako potlačování - a kolik těch poslanců, kteří sem vstoupili z vůle podkarpatského lidu, vláčeli před tím vaši špiclové a četníci po podkarpatských žalářích a kriminálech - a musil by si říci: my jsme se zmýlili, my jsme špatně odhadovali vůli a srdce těchto lidí, musíme se napraviti a zkoumati, vyjíti jim vstříc a jíti s nimi. Pánové, na maličkostech se pozná vaše zaslepenost a neschopnost. Když sem podkarpatoruští poslanci vstoupili, přišli jsme na presidium s otevřenou žádostí a řekli jsme: pro zemi podkarpatoruskou nová volba je taková skutečnost, že není možno, aby poslanci vstoupili na půdu pražské sněmovny a neudělali politického prohlášení. My prosíme, aby v tomto případě vzhledem k výjimečnosti případu bylo umožněno, aby naši poslanci se uvedli zásadním politickým prohlášením. Ale presidium této sněmovny mechanickým odvoláním se na jednací řád, bez ohledu, že již máme precedenční případy, bez ohledu na to, že každá pozdravná, oslavná a smuteční řeč pana předsedy je takovým precedenčním případem, naši zavčas a formálně přednesenou žádost zamítlo. Dobře, my jsme jako nejsilnější strana v zemi považovali pro sebe za nedůstojné, abychom do debaty vsouvali se jako zloději pokoutným způsobem na místo, které nám nepatří. Proto podali jsme pilnou interpelaci a upozornili jsme, že tato krátká, pilná interpelace sleduje cíl umožniti, aby bez umělého znásilňování jednacího řádu, na řádném podkladě, legálně mohla se zde konati debata o Podkarpatské Rusi. Interpelace byla včera rozdána, debata by nevyžadovala patrně více než 3 hodiny, avšak jako stroj povstaly strany většiny a pilnost naší interpelace zamítly. Pánové, nepamatujete se z Vídně, že jsou otázky, které více se dotýkají a tíže zapomínají, než těžké politické potlačování? Jsou to otázky cti. Také my máme čest a hrdost a také my nedáme se urážeti. A pánové, že to není náhoda, že to není snad nedostatek technického arrangementu, to přece dokazuje způsob, jak neobyčejně rychle pospíšil si na naši naléhavou interpelaci písemně odpověděti pan ministr vnitra Malypetr. (Výkřik.) Včera, 24 hodiny po podání, měli jste na svém stole písemně, černé na bílém, odpověď, podepsanou zástupcem vlády, ve které v podstatě je toto: Volby v Podkarpatské Rusi se staly následkem toho, že podkarpatský lid je příliš hloupý, než aby se vyznal v našem komplikovaném zákoně. Je to vinou lidu. Výsledek volby je zde jen proto, že lidu bylo velmi těžko se správným pochopením a uvědomělou rozvahou vykonati volební akt. Lid se prostě zmýlil. A proč se zmýlil? Na to jako odpověď doslovně cituji: "Stačí poukaz na obrovské procento analfabetů." (Výkřik.)
Vážení pánové! Vůči národu našemu nestal se za 30 let takový cynismus ve vídeňské sněmovně. (Výkřik.) Také německá buržoasie se domnívala, že je nositelkou kultury, ale aby tak frivolně opovážila se dáti nám cítiti kulturní méněcennost, mně něco podobného z historie české politiky v době potlačení národa není známo. Když se už zde o tom kulturním analfabetismu tolik mluví, pak vám musím říci: Ti prostí venkovští lidé, svou psychologií tak blízcí ruskému mužíku, jsou národní skupinou hluboké vnitřní lidské kultury. Třebaže mnozí neuměli čísti a psáti v průměru, tak jako ruský východní člověk, jsou to lidé hlubokého srdce, jemného citu, vyvinuté lidské mravnosti a dále také určité hrdosti. Vy nemáte ani představy, jak toto povýšenectví panské Prahy do Podkarpatské Rusi bude působiti.
Vážení pánové! Když zde mluví Gáti, mluví s tohoto místa 100.000 karpatoruských voličů, a vaší povinností je, abyste poslouchali, zpytovali své svědomí, učili se a vyvodili z vůle karpatoruského lidu důsledky. Já nevěřím, že toto upozornění bude míti prakticky výsledky, vy půjdete po svých cestách. Každé volby vám ukazují, jak více a více odcizujete se širokým vrstvám lidu, a bude -velikým štěstím, až sami sebe znemožníte, bude-li zde skupina dostatečně silná, energická, dostatečně cílevědomá a bojovná, aby osud národa a země vzala do svých rukou. Pakli ne, propadnete se, nastane vacuum, a bude tragedie pro stát a národ.
Vážení pánové! Jsou-li mezi vámi aspoň někteří, kteří chtějí uvážiti to, co zde mluvím, tak vám pravím: Jest nejvyšší čas, aby v Podkarpatské Rusi začalo se rychle jednat. To prvé, co je nezbytně nutné, jest, aby všichni neschopní lidé, kterých jste zde nemohli upotřebiti a nakomandovali jste je tam jako exponované četníky a byrokraty, byli odvoláni, aby do všech veřejných služeb přístup dostali rychle lidé domácí. (Hlas: Židé!) Pánové, zde padlo slovo židé. Jestli strany většiny samy takovýto způsob polemiky neodsoudí, je to hanba, která padá na jejich hlavu. Bylo by pod naši důstojnost, abychom se my proti tomu ohražovali. (Výkřiky.)
Předseda (zvoní): Žádám o klid.
Posl. dr. Šmeral (pokračuje): Podkarpatoruský lid se musí spravovati podle své vlastní psychologie, podle svých vlastních potřeb, a chcete-li, podle svých vlastních schopností. Jediné, v čem může mu pomoci ústřední vláda, je to, že nejen nebude mu dělati překážek, nýbrž že bude přímo podporovati, aby pracující lid v Podkarpatorusku mohl se zorganisovati v samosprávné, samostatné, zákonodárně i exekutivně rozhodující rolnické i dělnické rady a aby tyto rady jak moc zákonodárnou, tak i moc výkonnou v této zemi dostaly do svých rukou. (Výborně! Potlesk.)
Domníváte-li se, že je nesmyslem myšlenka sovětů, vyzkoušená v Rusku, učiňte nyní pokus zde a možná, že najdete cestu k luštění velkých problémů vnitřních i velkých problémů zahraniční politiky. V každém případě tento pokus, napřed v nejvýchodnější zemi našeho státu provedený, nemůže býti považován za myšlenku neseriosní, nacházející se v rozporu se základními zájmy tohoto státu.
A nyní k projednávané předloze. Poněvadž už mám málo času, musím se omeziti jen na všeobecnou charakteristiku věci. Vlastní smysl této předlohy jest, že jí má býti zúžena dosavadní imunita poslanecká. Řekl jsem již ve výboru, že přenáší se k nám zákon, který v r. 1893 byl usnesen měšťáckou většinou německého říšského parlamentu s konkrétním persekučním cílem proti řadě poslanců tehdejší sociální demokracie. Předloha tato nemůže býti posuzována sama o sobě. Nutno se na ni dívati v souvislosti s tím, co jí předcházelo a co má po ní následovati. Předloha tato jest jednou z celé skupiny předloh, které tento týden mají zde býti v denní i noční práci probičovány. Předloha tato je jednou z celého velikého plánu koalice. Zúžení poslanecké imunity jest úvodem k neuvěřitelnému zúžení svobody tiskové. A co přivedlo koalici k tomuto nepochopitelnému plánu? Od října minulého roku celý náš veřejný život nachází se ve znamení korupčních afér. Po měsíce se zoufalým úsilím pokoušel se nezávislý tisk dosáhnouti toho, aby korupční aféry byly odhaleny a aby proti všem vinníkům bylo zakročeno. Podařilo se to zatím jenom částečně. Příliš mocné jsou kruhy, mající zájem vše ututlati. Ale již tak stopy odhalené korupce zasahují velmi daleko a velmi vysoko. President senátu byl nucen podati demisi, jeden ministr odstoupil, zatknouti bylo nutno šéfredaktora úředního listu a řadu vysokých vojenských hodnostářů. Nyní mají z tohoto stavu vyvozovány býti zákonodárné důsledky. A s čím přichází koalice? Jaký důsledek ze stavu korupce má vyvoditi tato sněmovna? Koalice nepřichází s návrhy proti korupčníkům, nýbrž s persekučními zákony proti těm, kdož korupci mohou nejúčinněji odhalovati a potírati. Tisk má býti spoután, redaktoři ohrozeni nejen vězením, ale i materiálním zničením novin a zejména redakční tajemství má býti ztíženo tak, aby poctiví lidé, vědoucí o korupci, ale pro svoji nezávislost nemající jiné možnosti ji odhaliti než informováním listu, byli zastrašeni a neodvážili se tisku podati informace. A aby ani poslanci na veřejných schůzích nemohli o korupci volněji mluviti, má býti i jejich imunita zúžena. To je smysl předlohy dnes projednávané.
Považuji za svoji povinnost už nyní s této tribuny co nejslavněji prohlásiti toto: Žádný poctivý redaktor ničím nedá se pohnouti k tomu, aby redakční tajemství porušil. Jménem "Rudého Práva" a všech listů naší strany jsem přímo žádán a zmocněn zde vysloviti: Kdokoli nám podá pravdivé informace o korupcích, které jinak by odhaleny nebyly, ať se naprosto nebojí, že by se o tom někdo dověděl a že by se mu něco mohlo státi. Řada čestných úředníků, poctiví důstojníci, lidé na odpovědných místech v soukromém podnikání už značně přispěli k očistě našeho života (Zcela správně!) od korupčníků. Za nynějších poměrů nemohli to učiniti jinak, než informováním nezávislého tisku. Nikdy se nikomu nic nestalo, od našich listů redakční tajemství nikdy nebylo porušeno. A já jsem přesvědčen, že také od ostatních listů nezávislých redakční tajemství porušeno nebude. A béřeme zde na sebe čestný závazek před celou veřejností, že redakční tajemství od nás nebude porušeno také nikdy v budoucnosti, ať koalice odhlasuje zákon proti tisku, jaký chce!
Ale strany koalice nechť si uvědomí politický dojem, jakým podávání zákona na zrušení svobody tisku a poslanecké imunity právě v této souvislosti musí působiti na široké vrstvy obyvatelstva. Představte si, že by vás někdo okrádal; vy byste šli k četnictvu a to by pokrčilo pouze rameny, a nepodniklo by proti zlodějům ničeho. Šli byste k soudu, ale tam, místo aby zloděje potrestali, hrozili by zavřením vám. Protestovali byste proti takovému neslýchanému chránění zlodějů a byli byste za to potrestáni, kdežto zloději by se těšili plné svobodě a dostali by ještě větší odvahu ke krádeži. Co byste takové právní zrůdnosti řekli? A co říci, když vládní koalice stejnou právní zrůdnosti vytýčila si za vládní princip? Obyvatelstvo je okrádáno smečkou korupčníků, ale vládní koalice nepodniká proti nim ničeho. My voláme jménem obyvatelstva, aby korupčníci byli potrestáni a aby jim bylo znemožněno okrádání obyvatelstva, ale vládní koalice se tváří, jako by neviděla a neslyšela. Protestujeme proti takovému neslýchanému chránění korupčníků a vládní koalice hrozí kriminálem poslancům a redaktorům. Dělej co dělej, nedonutíš nikoho k zakročení proti korupčním zlodějům. Za takového stavu není divu, že troufalost korupčníků stoupá, a nebude divu, budou-li korupčníci nechávati zavírati do kriminálů poctivé lidi. Je to hotové spiknutí koalice ve prospěch korupčníků a doposud se nenašel ve všech pěti koaličních stranách ani jediný poslanec ani jediný ministr, který by proti tomuto perversnímu nadržování korupčním zlodějům protestoval. Už i poctivé příslušníky vládních stran jímá z toho hrůza a již i oni docházejí k přesvědčení, že takováto koalice je neštěstím republiky, neštěstím národa a ničitelkou každé veřejné i lidské morálky.
My budeme hlasovati proti zákonu, zmenšujícímu rozsah poslanecké imunity. A ještě v poslední chvíli varujeme před úklady připravovanými tisku. Taková předloha vůbec neměla přijíti sem do plena sněmovny. Už ve výboru měla býti hozena tam, kam jedině patří, do papírového koše. (Hlučný potlesk poslanců komunistických.)
Předseda (zvoní): Žádám o přečtení podaných návrhů.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
1. Návrh posl. dr. Raddy a druhů:
Podepsaní navrhují, aby se podle § 47 jedn. řádu přešlo k pořadu přes projednávaný návrh.
2. Pozměňovací návrh posl. dr. Haase a druhů:
V § 1 buďtež slova: "Je-li k zavedení trestního řízení. . . . . . za souhlas ku stihání" nahrazena tímto zněním: "Ve všech případech trestných činů, jichž se dopustil člen Národního shromáždění ze ziskuchtivosti, a ve všech případech, v nichž byly porušeny nebo ohroženy čest, osobní svoboda, tělesná bezpečnost nebo jiné soukromé zájmy jednotlivců trestným činem člena Národního shromáždění, staví se promlčení trestního stíhání ode dne, kdy byla příslušná sněmovna požádána za souhlas k trestnímu stíhání".
3. Doplňovací návrh posl. dr. Luschky a druhů:
K § 1 budiž připojeno:
"Vyňata jsou trestní řízení při vykonávání mandátu v slově a písmě povstalá."