Strana sociálně-demokratická žádá proto, aby na Podkarpatské Rusi byl dokončen co nejrychleji příděl půdy ze statků zabraných, jakož i na státním majetku tam, kde byl státní majetek na Podkarpatské Rusi za účelem provádění pozemkové reformy vyměněn za půdu statků zabraných. Žádá, aby lidu byla dána za pomoci státní možnost, ucházeti se o úvěr. Úvěrové akci třeba na Podkarpatské Rusi věnovati zvýšenou pozornost, protože podkarpatoruský lid je až na nepatrné výjimky úplně nemajetný. (Posl. Šafranko: veď ste vo vláde, prečo to nerobíte?) Pracujeme a snažíme se o to.
Protože však příděl půdy ze zabraných státních pozemků nestačí naprosto k uspokojení podkarpatoruských bezzemků a drobných zemědělců, žádá sociální demokracie, aby současně s prováděním pozemkové reformy byla provedena také úprava pastvin a naturálních pachtů, neboť při podkarpatoruských specielních poměrech může býti po řádném vyřešení těchto otázek získáno pro účel pozemkové reformy kolem 160.000 kat. jiter orné půdy pro drobný příděl.
Na Podkarpatské Rusi bude však též nezbytně nutno přeměnit za tamních výminečných poměrů i část lesních kultur k účelům zemědělským. Tam, kde je takový nedostatek půdy orné a kde více než 50% veškeré půdy zaujímají lesy, třeba vyjít vstříc požadavkům lidu a přikročit k přeměně vhodných lesních kultur na půdu zemědělskou. (Výkřiky komunistických poslanců: Vzdyť to vláda nepovolí!) Musíme o to žádati a prováděti to. Jde tu hlavně o lesní kultury v rovině mezi Mukačevem a Beregsázem a mezi Dubrovkou a Značevem. Lesní kultury dají se tu změniti ve velmi dobrou zemědělskou půdu právě v nejlidnatějších a po půdě toužících krajích Podkarpatské Rusi. Dalo by se takto získat přes 60.000 kat. jiter dobré orné půdy.
Lidu Podkarpatské Rusi bude možno pomoci též značně náležitou úpravou t. zv. Černého močálu, jenž spadá také do rámce pozemkové reformy na Podkarpatské Rusi. Provede-li se řádně nutná regulace na Lorice a všechna potřebná zavodnění i meliorace může být zavedeno na celém nynějším území Černého močálu, jež činí přes 9000 ha, intensivní lukařské hospodářství, kde by bylo možno docílit až trojí seče sladkých travin. (Výkřiky poslanců ľudových a komunistických.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Prosím o ticho.
Posl. inž. Nečas (pokračuje): Tato úprava Černého močálu vyžadovala by investice 100 až 200 milionů korun, ale rentovala by se hospodářsky i politicky, neboť 80 obcí v jižní části Podkarpatské Rusi bylo by uspokojeno a z území dnes neplodného by byla stvořena dobytkářská komora Podkarpatské Rusi i celé východní části republiky Československé.
Dokončení pozemkové reformy na statcích zabraných i státních, vhodné vyřešení otázky pastvin a naturálních pachtů, přeměna lesních kultur v určitých místech v půdu ornou a úprava Černého močálu, to jsou otázky, jež souvisí na Podkarpatské Rusi s pozemkovou reformou a jež musí být v době co nejkratší skončeny, má-li být lidu Podkarpatské Rusi pomoženo. Za neštěstí pro lid Podkarpatské Rusi i pro republiku bychom považovali, kdyby soubor těchto otázek měl býti řešení hledisek politicko-stranických. Ovšem provedení pozemkové reformy na Podkarpatské Rusi zůstalo by pro budoucnost prázdným slovem, kdyby na Podkarpatské Rusi potrval nynější způsob primitivního a extensivního hospodaření zemědělství, v němž starý režim ponechal lid Podkarpatské Rusi vegetovat. Vláda Československé republiky musí proto pracovat všemi prostředky k tomu, aby přeměnila nynější primitivní hospodaření na Podkarpatské Rusi v hospodaření intensivní. Bude k tomu třeba zkušeností ze zemí českých, bude k tomu třeba přeměny mysli, způsobu života a tradic selských mas Podkarpatské Rusi a dlouholeté pomoci, především české, podkarpatoruskému zemědělci. Při dnešním způsobu hospodaření získá zemědělec Podkarpatské Rusi třetinu a nanejvýš polovinu toho, co ze stejné výměry půdy stejné kvality získá zemědělec český. Proto jest Podkarpatská Rus dnes zemí i v zemědělství pasivní, jíž schází ročně při normální úrodě přes 3000 vagonů obilí. Podle úsudku zemědělských znalců může se však výnos z 1 ha půdy na Podkarpatské Rusi za dobu přibližně 30 let při postupné přeměně nynějšího hospodářství v intensivní více než zdvojnásobnit a, bude-li mimo to přeměněno 25-30% dnešní půdy lesní a pastvinné v Podkarpatské Rusi v půdu ornou, může být Podkarpatská Rus v hospodářském ohledu zemí nejen soběstačnou, ale může vykazovat roční přebytek přes 10.000 vagonů obilnin vedle nadprodukce masa, vína, ovoce, dříví a jiných produktů. To je dnes ovšem hudba budoucnosti, neboť přes noc není možno, učinit z pasáka zemědělce a ze zemědělce primitivního zemědělce moderního. Avšak nutno tuto okolnost zdůrazniti všem těm, kdo se dívají na Podkarpatskou Rus jako na břímě, které bude stále pasivní, a kdo vidí v Podkarpatské Rusi pro Československou republiku druhou Bosnu v ohledu politickém i hospodářském.
Aktuelní požadavky zemědělského lidu Podkarpatské Rusi, o jejichž provedení lid nejvíc žádá, připadly by českému člověku na první pohled demagogicky drobnými - tak drobnými, že by nepovažoval snad ani za nutné jejich přednesení v pražském parlamentě. Ale pro lid podkarpatoruský jsou otázkou životního zájmu: Než bude pozemková reforma na Podk. Rusi úplně provedena, buďtež chudému lidu Podk. Rusi poplatky za pastviny pokud možno prominuty ve všech nejnutnějších individuelních případech zasluhujících ohledu.
Tam, kde se v lesích nepůsobí škoda, buď dovolena pastva i v lesních kulturách, když se vyhoví předpisům lesních orgánů.
Tresty za lesní pych v poválečné době buďtež lidu Podkarpatské Rusi s ohledem na jeho zoufalé materielní postavení prominuty.
Tam, kde divoká zvěř působí lidu Podkarpatské Rusi škody na polích, buď dovoleno na obranu proti zvěři nošení zbraní nebo buď nařízen nucený odstřel zvěře, zejména černé.
Chudému lidu Podkarpatské Rusi buď dáno při jeho nynější nezaměstnanosti dříví ze státních lesů buď zadarmo nebo aspoň za levnější ceny, které by si mohl i odpracovat. Stavební dřevo k výstavbě a opravě budov za války poškozených buď dáno obcím i jednotlivcům zadarmo.
Při vyměřování daní na Podkarpatské Rusi buď přihlíženo k těžkým mimořádným poměrům, v nichž chudý zemědělský lid žije, k tomu, že Podkarpatská Rus byla etapním územím za války a z části územím válečným a že prodělala okupaci rumunskou v letech 1918-20, při níž zvláště malí zemědělci Podkarpatské Rusi utrpěli škody - což je u nás málo známo - a že na Podkarpatské Rusi nejen v průmyslu, nýbrž i v zemědělství panuje po válce krise a nedostatek odbytu.
Kdežto rozvoj zemědělství na Podkarpatské Rusi může se dít, jak bylo řečeno, jen pomalým tempem a vývoj jeho v intensivní zemědělství je otázkou jedné generace, může se pomoci Podkarpatské Rusi v hospodářském ohledu daleko rychleji industrialisací. Ať přijdete kdekoli na Podkarpatskou Rus, na Verchovinu nebo do huculského kraje, do Svaljavy nebo do terešvanského údolí, všude slyšíte nářek nad nedostatkem práce. Industrialisace je nezbytně a hned třeba, nemá-li lid trpět bídu a vegetovat nebo hromadně opouštět Podkarpatskou Rus za sezonní prací, nebo emigrovat do Ameriky. Industrialisace je na Podkarpatské Rusi třeba, aby stejně jako v zemědělství byl odčiněn ten velký zločin starého režimu, jenž zúmyslně nepřál vývoji průmyslu Podkarpatské Rusi, aby měl dostatek laciných námezdních sil ve vlastní zemi. (Výborně!)
Na Podkarpatské Rusi bude nutno udržet a upevnit ovšem především dosavadní průmysl a pak teprve přikročit k plánovité industrialisaci nové. Stav existujících již průmyslových podniků je neutěšený. Velké, svého druhu jedinečné, závody na suchou destilaci dřeva v Podkarpatské Rusi, které dříve zaměstnávaly tisíce dělníků, restringovaly dnes počet zaměstnaných na pouhá sta. V Bantlinových chemických továrnách v Perečíně, v Činadijevě a v Turja-Bystré pracovalo začátkem r. 1924 celkem 750 dělníků (Výkřiky posl. Šafranka a dr. Gátiho.) u společnosti Solyva ve Svaljavě kolem 400 dělníků a stejný počet v "Klotildě" v Bočkově. Kde jsou příčiny velké průmyslové krise na Podkarpatské Rusi, kde jsou příčiny toho, že se dosud nepřikročilo k budování dalšího průmyslu na Podkarpatské Rusi? K zodpovědění této otázky musíme si uvědomit zvláštní výjimečné postavení Podkarpatské Rusi v ohledu hospodářském proti ostatním částem republiky Československé.
Pro rozvoj průmyslu na Podkarpatské Rusi svědčí:
1. velké přírodní - zvláště lesní - a nerostné i geologické bohatství Podkarpatské Rusi, jež však bude nutno v době co nejkratší plánovitě prozkoumat,
2. nadbytek pracovních a levných sil,
3. nezužitkované velké množství sil vodních, jež jsou v Podkarpatské Rusi "bílým uhlím",
4. příznivé podmínky pro rozvoj průmyslu zemědělského: lihovarnictví, cukrovarnictví, škrobárnictví, hedvábnictví, pálenice na slivovici, továrny na zpracování a konservování ovoce atd.,
5. příznivé podmínky pro rozvoj domácího průmyslu a sice jak dostatek materiálu tak i nadání lidu (řezbářství, keramika, výšivkářství, košikářství atd.).
Avšak velikými nevýhodami průmyslu v Podkarpatské Rusi jsou především všeobecné poválečné potíže průmyslové, jež se na Podkarpatské Rusi pociťovaly více než jinde v Československé republice, neboť jak již bylo při zmínce o zemědělství podotknuto, byla Podkarpatská Rus za války územím etapním a částečně i válečným a až do polovice roku 1920 byla východní část Podkarpatské Rusi okupována Rumuny. Proto mnohem později než v ostatních částech republiky Československé mohla být na Podkarpatské Rusi nastoupena cesta hospodářské konsolidace.
Podkarpatská Rus má dále obchodně i průmyslově spád do sousedních zemí Rumunska, Maďarska a Polska. Nevýhodné valutové poměry v těchto zemích škodily ovšem těžce průmyslu Podkarpatské Rusi. Pro průmysl Podkarpatské Rusi je nutné co nejrychlejší otevření hranic a zjednání úplně normálních hospodářských styků právě s Maďarskem, Rumunskem i Polskem.
Největší překážkou průmyslu Podkarpatské Rusi, jež zabíjí průmysl dosavadní a jež znemožňuje budování a rozvoj v průmyslu novém, jsou však vysoké železniční tarify.
Jako průměrný příklad uvádím sazby dopravní za 1 vagon dřeva ze stanice Osy do Slovenského Nového Města. Při prodejní ceně zboží 1000 Kč činí dopravní poplatky i po letošním březnovém snížení na trati poměrně krátké 461 Kč.
Sazby dopravní byly na Podkarpatské Rusi od r. 1921 poměrně nezměněny, zatím co ceny dřeva klesly více než o 50%. Tarifní politika vůči Podkarpatské Rusi je vůbec nešťastná, neboť bere velmi málo zřetele na excentrickou polohu Podkarpatské Rusi, na okolnost, že Podkarpatská Rus je od Prahy tak vzdálena, jako Bologna v Italii. Dokud nebude mít Podkarpatská Rus zvláštních výhodných tarifů, dotud budou stát pily i chemické továrny v Podkarpatské Rusi, dotud bude také hnít lesní bohatství Podkarpatské Rusii a nebude pomyšlení na budování dalších odvětví průmyslových. Stát bude mít podle zásady větší obrat, větší zisk, jen prospěch z toho, poskytne-li Podkarpatské Rusi zvláštní výhody tarifní. Jaký význam mělo by toto snížení i po jiných stránkách, také politické, netřeba blíže odůvodňovat.
Industrialisace Podkarpatské Rusi musí býti provedena především v lesích Podkarpatské Rusi. Lesy jsou bohatstvím Podkarpatské Rusi, poměrně ještě větším, než je cukr pro Čechy, nebo bavlna pro Spojené Státy severoamerické. Je zjevem smutným, že z ročního sečního etatu lesního ředitelství užhorodského, t. j. toho množství dřeva, jež má být při racionelním hospodářství toho kterého roku vykázáno a jež činí 261.000 m3, zpracují se sotva 3/4. Beru data z jednoho roku poválečného; lesní ředitelství v Buštině zpracovalo z ročního etatu 104.000 m3 přibližně 50% a rahovské lesní ředitelství při etatu 359.000 m3 percentuálně ještě méně. Tím vznikají Podkarpatské Rusi velké národohospodářské škody a lesní bohatství Podkarpatské Rusi hnije ve stejné době, kdy lid na Verchovině, jen se vyzná v dřevorubských pracích, vegetuje a trpí nedostatkem práce. Proto je třeba započít bezodkladně s industrialisací severní lesnaté poloviny Podkarpatské Rusi a podporovat všechny snahy v tom směru činěné. (Posl. Šafranko: Na Podkarpatskú Rus dbá vláda najmenej!) Proto se musíme o ni starati. (Posl. dr. Gáti: Kdo se má starati?) My sami, poslanci.
Sociální demokracie Podkarpatské Rusi bude otázce této věnovati největší pozornost a bude současně žádat o všechna opatření a zajištění podmínek, jež budou nutny, aby lesní bohatství Podkarpatské Rusi nebylo zašantročeno a aby nebylo vykořistěno ve prospěch snad jedinců neracionelním způsobem. Z lesů Podkarpatské Rusi musí mít prospěch země a lid sám.
Sociální demokracie Podkarpatské Rusi bude podporovat proto jen každou účelnou a plánovitou industrialisaci Podkarpatské Rusi; je si vědoma toho, že jenom taková industrialisace je s to pomoci řádně a trvale dělnictvu Podkarpatské Rusi a zaopatřit mu v krátké době lidsky důstojné živobytí. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Vedle podniků zřízených při industrialisaci Podkarpatské Rusi může býti lidu Podkarpatské Rusi pomoženo hospodářsky při uskutečnění projektovaných veřejných prací. (Výkřiky posl. Mondoka.)
Nejdůležitějším úkolem veřejných prací Podkarpatské Rusi je podle našeho názoru zřízení řádných komunikací, neboť řádné komunikace jsou podkladem všeho podnikání, výměny statků, šíření osvěty i řádné administrativy.
Za zvlášť nutnou považujeme tu urychlenou výstavbu železnice Užhorod-Mukačevo-Hust, jež byla Podkarpatské Rusi již několikrát, posledně ministrem železnic Stříbrným při jeho letošním březnovém zájezdu na Podkarpatskou Rus slíbena.
Co se silnic týče, považujeme vedle rekonstrukcí a oprav silnic státních, župních i vicinálních, které zdědila Podkarpatská Rus po starém režimu v bídném, zanedbaném stavu, za nejnutnější vybudování t. zv. severní magistrály, t. j. státní silnice spojující Perečín, Volovec, Volovoje, Siněvír-Něm. Mokrou-Brusturu-Jasinu. Sociální demokracie Podkarpatské Rusi obrací pozornost vlády zvláště k zanedbaným a nedostatečným silničním komunikačním prostředkům v marmarošské župě, kde bude třeba podpory státní i při stavbě silnic župních a vicinálních, má-li být odpomoženo nejnutnějšímu. (Výkřiky Hluk.)
V oboru veřejných prací pozemních bude na Podkarpatské Rusi nutno postarat se o výstavbu úředních potřebných budov, zvláště pro lékaře, jejichž usazení se v každém větším městě Podkarpatské Rusi je nevyhnutelné. Bytová nouze, v jaké strádá úřednictvo Podkarpatské Rusi je tak veliká, jako nikde jinde v republice; dosavadní stavby v Užhorodě, Mukačevě a Hustu naprosto nestačí a je nutno přikročit k stavbě dalších obytných domů. Krajně nutnou je stavba četných škol na Podkarpatské Rusi, o níž bude učiněna zmínka v programu kulturním.
Z vodních staveb Podkarpatské Rusi je národohospodářskou nezbytností výstavba přístavu v Čopu a vodovodů i kanalisace ve všech místech Podkarpatské Rusi, jakož i urychlení výstavby hydrocentrály u Kamenice a s tím související elektrisace Podkarpatské Rusi. Pokládáme za nutno, aby ve všech větších místech Podkarpatské Rusi byly vystavěny vodovody a kanalisace, neboť starý režim nám ponechal všecka místa v Podkarpatské Rusi bez řádné kanalisace a vodovodu. Hospodářský život Podkarpatské Rusi by se značně pozdvihl, kdyby došlo k realisaci t. zv. projektu Križkova; jeho provedení pokládáme za prospěšné celé zemi a za účelné, zajistí-li se konsumenti pro odbyt proudu a to jak dráhy, jež by byly elektrisovány, tak průmyslové podniky, jež budou zbudovány v rámci industrialisace Podkarpatské Rusi.
Jsme si vědomi toho, že jak tato pánovitá industrialisace Podkarpatské Rusi tak i veřejné práce na Podkarpatské Rusi budou vyžadovat investic poměrně značných. Jsme však toho názoru, že republika nesmí litovat finančních obětí a nákladů zejména těch, kterým se stejně nebude moci dříve nebo později vyhnout. Lidu Podkarpatské Rusi musíme prokazovat lásku účinnou a pomáhat v první řadě k jeho hospodářskému povznesení. Na Podkarpatské Rusi bude ovšem potřeba stejně jako jinde - nebo snad i více než jinde přísné kontroly při vydávání peněz. Bude-li se tu pracovat v hospodářském ohledu opatrně a promyšleně, dá se ostatně u řady podniků počítat s dobrou rentabilitou.
Hospodářský rozvoj Podkarpatské Rusi není možný a myslitelný bez kulturního pozdvižení lidu Podkarpatské Rusi. Také sociální osvobození lidu podkarpatoruského nedá se provésti bez jeho kulturního pozdvižení. Soc. demokratická strana Podkarpatské Rusi pokládá v kulturním ohledu především za nutné, aby bylo přikročeno k likvidaci té největší hanby starého režimu, totiž negramotnosti lidu Podkarpatské Rusi. Ze 634 škol národních, vykázaných v r. 1913-14 starou maďarskou statistikou, bylo jen 81, ve kterých bylo dovoleno vyučovat slovanský lid v mateřském slovanském jazyku, avšak pouze jednomu předmětu - náboženství. Proto zvláště ve slovanských krajích Podkarpatské Rusi počet analfabetů dosahoval výše až 90%. Průměrný počet analfabetů na Podkarpatské Rusi byl 70 %. I mezi Maďary a židy bylo za starého režimu analfabetů tolik, že je jejich počet těžkou obžalobou starého režimu, ač ovšem nedostupuje ani z polovice počtu analfabetů slovanského obyvatelstva. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o ticho.
Posl. inž. Nečas: (pokračuje): Máme dnes na Podkarpatské Rusi u dětí 80% školní návštěvy, kdežto dříve bylo jen 25 %.
Za 5 let, které uplynuly od připojení Podkarpatské Rusi k Československé republice, byly učiněny v kulturním ohledu veliké a potěšitelné pokroky. Máme dnes na Podkarpatské Rusi 718 škol národních, z nichž slovanských 549 + 22 = 571, maďarských 117, hebrejských 10, rumunských 7, německých 13. Škol mateřských 70, měšťanských 16, škol středních 4, učitelských ústavů 3, školy obchodní 4 a řadu škol odborných. Ještě dnes schází však na Podkarpatské Rusii řada národních škol a v mnohých obcích je třeba adaptace školních budov.
Nových školních budov a adaptace starších škol je třeba přibližně pro 50.000 dětí. Kdyby bylo započato s těmito stavbami, resp. opravami, bude vyhověno nejen základnímu kulturnímu požadavku Podkarpatské Rusi, ale bude také zaopatřena práce pro tisíce lidí, což při nynější nezaměstnanosti Podkarpatské Rusi padá silně na váhu.
Vedle školství národního považuje soc. demokracie za nutné rozšířit na Podkarpatské Rusi také síť škol měšťanských a odborných a podporovat poměrně mnohem více než v ostatních krajích republiky všechny snahy lidovýchovné a zejména těch lidovýchovných institucí, které dosavadní činností na Podkarpatské Rusi prokázaly svoji životaschopnost. Kursům pro dospělé negramotné a boji proti alkoholismu na Podkarpatské Rusi třeba věnovat zvýšenou pozornost. I když bude republika šetřit a když bude nucena redukovat položky v rozpočtu, pokládá soc. demokracie Podkarpatské Rusi za vyloučené, aby se šetřilo v položkách na kulturní pozdvižení lidu Podkarpatské Rusi.
Na rozdíl od starého režimu žádá soc. demokracie Podkarpatské Rusi, aby bylo vyhověno spravedlivě kulturním požadavkům všech národů obývajících Podkarpatskou Rus, aby byly tedy vybudovány ve slovanském ethnografickém kraji školy slovanské a odčiněna těžká křivda, která byla po staletí na slovanském lidu Podkarpatské Rusi páchána, ale aby také v maďarsky ethnografickém kraji bylo postaráno stejně řádně o školství maďarské - stejně jako aby bylo vybudováno hebrejské a jiné školství pro židy Podkarpatské Rusi všude tam, kde se o to židovské obyvatelstvo hlásí. V rumunském kraji a v německých koloniích Podkarpatské Rusi žádáme o rumunské, resp. německé školy a o školy české tam, kde toho počet českých dětí vyžaduje.
Soc. demokratická strana je si vědoma toho, že Podkarpatská Rus učinila pokroky od doby svého připojení k Československé republice. Před několika měsíci poděkoval Svaz Národů Československé republice po důkladném prozkoumání všech stížností vznesených proti Československé republice v otázce Podkarpatské Rusi za práci, která byla na Podkarpatské Rusi od převratu vykonána. Tento dík nepatří ani tak ministru zahraničních věcí, jemuž byl adresován, nýbrž nutno jej adresovat především státnímu zaměstnanectvu Podkarpatské Rusi, které za obtížných poměrů vykonalo za posledních pět let v Podkarpatské Rusi velký kus obětavé práce, (Posl. Šafranko: Sama vláda musela zavrieť županov a hlavných služných, poneváč sú zlodejovia!) . . . negeneralisujte, pane kolego . . . ať již jde o soudnictví na Podkarpatské Rusi, o veřejné práce, o zdravotnictví, o sociální péči státní i soukromou, o práci v referátě obchodním a průmyslovém, v ředitelství finančním atd.
Státní zaměstnanci Podkarpatské Rusi nejsou za svoji práci ani dostatečně odměňováni, ani veřejností tak uznáváni, jak by uznáváni býti měli. Mnoho se mluví o podkarpatoruských výhodách úřednictvu, které jsou rázu velmi problematického, ale málo se mluví a pomíjejí se v tisku i ve veřejnosti podkarpatoruské nevýhody, v nichž státní zaměstnanci na Podkarpatské Rusi žijí, v poměrech drahotních, horších než jsou v Čechách a na Moravě, za obtížné a komplikované práce a za poměrů bytových namnoze zoufalých. Soc. demokracie Podkarpatské Rusi pojala proto do svého pracovního programu požadavky, jež byly schváleny na veřejné schůzi státních zaměstnanců v Užhorodě koncem roku 1923 a podpisuje tyto požadavky vzhledem k výjimečně těžkým poměrům na Podkarpatské Rusi. Zdůrazňujeme z těchto požadavků zvláště bod, aby všichni státní zaměstnanci byli za svoji práci při stejné kvalifikaci a výkonu stejně odměňováni, aby tedy bylo odstraněno různé provádění systemisace l v jednotlivých oborech, aby byla přiznána jednotná podkarpatoruská výhoda ve výši jedné hodnostní třídy a tří stupňů všem kategoriím státního zaměstnanectva bez výjimky a aby bylo neprodleně a ve větší míře než dosud postaráno o zlepšení bytových poměrů státních zaměstnanců na Podkarpatské Rusi.
Vzhledem k svízelné a zodpovědné službě, kterou na Podkarpatské Rusi koná četnictvo a finanční pohraniční stráž, žádáme, aby požadavkům těchto dvou kategorií státního zaměstnanectva na Podkarpatské Rusi se vycházelo vstříc v míře co největší. Jejich exponovaná a často nebezpečná služba toho zaslouží.
Soc. demokracie Podkarpatské Rusi pokládá ovšem za svoji povinnost apelovat na úřednictvo Podkarpatské Rusi, aby mělo stále na mysli lid podkarpatoruský a jeho potřeby. Za nezbytný předpoklad klidného a šťastného vývoje poměrů na Podkarpatské Rusi pokládáme nutnost přátelského soužití exponovaného českého úřednictva s úřednictvem domácím, místním. Přáli bychom si, aby tento poměr byl kolegiální a přátelský. Pokládáme za povinnost českého exponovaného i úřednictva na Podkarpatské Rusi, aby chodilo mezi lid, sbližovalo se s ním, naučilo se jeho řeči, účastnilo se jeho kulturního a hospodářského života a aby pomáhalo intensivně k tomu, aby za jeho přispění byla vychována na Podkarpatské Rusi co nejdříve lidu podkarpatoruskému i republice věrná a oddaná garda domácích úředníků.
Český exponovaný úředník nesmí být na Podkarpatské Rusi, plní-li tam ve všech směrech svoji povinnost, cizím tělesem a trnem v podkarpatoruském organismu národním.
Ke konci své řeči dotknu se jen letmo otázky diskutované mnoho v tisku celé republiky, má-li se mezi slovanským obyvatelstvem Podkarpatské Rusi dělat politika velkoruská, ukrajinská nebo podkarpatorusky-místní.
Soc. demokracie Podkarpatské Rusi má v tomto směru linii jasnou a určitou. Stojí na Komenského zásadě o vyučování v mateřském jazyku lidu. Nepokládá však otázku jazyka na Podkarpatské Rusi za otázku politiky, nýbrž jedině vědy a přirozeného vývoje živé kultury národa samého. Politicky pak je přáním soc. demokracie, aby ten nešťastný, staletý spor mezi Rusy a Ukrajinci nebyl vůbec zatahován na půdu Podkarpatské Rusi. Soc. demokracii záleží již se stanoviska programového na tom, aby oba tyto největší národy slovanské žily v přátelské shodě a v harmonii, jak toho vyžadují ostatně i jejich zájmy ideální a praktické.
Na Podkarpatské Rusi však Ruska ani nezrestaurujeme, ani nezničíme, stejně jako na Podkarpatské Rusi Ukrajiny nezničíme, ani nevybudujeme a proto jsme proti přenášení východoslovanských sporů na půdu Podkarpatské Rusi.
Podkarpatská Rus je autonomní, ale nedílná část republiky Československé a proto se budeme snažit dělat tu politiku ne ruskou a také ne ukrajinskou, nýbrž jen podkarpatoruskou a československy-státní. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo dále má p. posl. dr. Radda.
Posl. dr. Radda (německy): Dámy a pánové! Máme mluviti o přerušení promlčení v případech imunitních, avšak posloucháme zde již 2 1/2 hodiny velmi mnoho řečí o Podkarpatské Rusi. Nemáme ovšem naprosto ničeho proti tomu, že se poslanci chápou každé příležitosti, aby přednesli své požadavky. Očekávám jen, že předsednictvo také ve všech ostatních případech zaujme totéž stanovisko a bude se říditi podle tohoto precedenčního případu také tehdy, až třebas my někdy při některé vhodné nebo nevhodné příležitosti budeme mluviti o tom, co se nás právě dotýká.
K tomuto návrhu bych především rád prohlásil, že jest protiústavní, neboť chce změniti § 24 ústavní listiny. To se může ovšem státi jen ústavním zákonem. Zdá se však, že jest vám lhostejno, zda máte či nemáte ústavní ustanovení, i přes to se přenesete, hodí-li se vám to. Ve všech kulturních státech jsou členové zákonodárných sborů chráněni před trestním stíháním pro výroky učiněné při výkonu svého povolání, i mimo sněmovnu, k níž náležejí, a to i tehdy, když jejich imunita zanikne buď rozpuštěním sněmovny, uplynutím doby mandátu, nebo když se ho vzdají. Tak mají v Anglii "Bill of right" od r. 1689, základní zákon, který se tam jistě osvědčil, neboť jinak by se tak dlouho neudržel; v Belgii ústavní listinu z r. 1831, čl. 51 ústavní listiny ze 4. března 1848 v Italii, čl. 13 ústavní listiny francouzské z 16. července 1875 a čl. 31 úst. listiny nebo § 11 říšského trestního zákona pro říši německou. Řekl jsem, že je tomu tak ve všech kulturních státech. Zdá se, že nechcete svůj stát počítati ke státům kulturním (Výkřiky.), neboť jinak byste si patrně pospíšili nápodobiti dobrý příklad a byli byste se patrně zabývali návrhem, který jsme podali v tisku č. 2014 již 31. března 1921 a který měl změniti příslušné ustanovení ústavního zákona.
Zdá se, že nemáte v úmyslu podporovati vývoj k lepšímu, nýbrž právě naopak k horšímu, snažíte se dokonce odstraniti i to dobré, co zde jest. Nuže, chce-li se stát a zákonodárství vyvíjeti k horšímu, my nebudeme tomuto vývoji překážeti. V tomto smyslu necháme vás velmi rádi pracovati samotné.
Sami nemáme vůbec žádného zájmu na projednávání tohoto návrhu a tudíž se ho také meritorně nezúčastníme, ale poskytneme vám příležitost k přemýšlení a podáme návrh, aby se přešlo přes tuto předlohu k dennímu pořadu. Totéž platí pro nás i pokud se týče inkompatibility a novely zákona tiskového. Zákon o inkompatibilitě bych velmi rád přirovnal ke "Codex alimentarius austriacus", což byl, jak známo, přídavek k zákonům o potravinách ve starém Rakousku z r. 1912. Pokud nebylo této sbírky "Codex alimentarius austriacus", nebylo obchodníkům vínem jen tak snadno víno křtíti, poněvadž při revisi mohly býti shledány závady, ježto chemický rozbor mohl pak snad i prokázati, že víno neodpovídá požadavkům, jež možno u vína činiti. Od té doby, co je zde "Codex alimentarius austriacus", obchodníci vínem znají přesně chemické složení vína a vědí přesně na procento, mnoho-li té či oné chemické látky mohou do vína přimísiti.
Proto se dnes již nepodaří stíhati porušovatele vína, poněvadž oni to, dělají přesně tak, jak jim to předpisuje "Codex alimentarius austriacus". (Veselost.) Zde je to podobné, chcete potírati korupci a děláte to tak, že nyní poradíte lidem: chceš-li provozovati korupci, ale tak, abys za to nemohl býti činěn odpovědným, musíš to dělati jen tak, jak to stojí v zákoně o inkompatibilitě. V tom směru jsou si oba zákony nesporně podobny. Při třech návrzích zákonů, o něž běží, na jedné straně má býti umlčena oposice, na druhé straně chráněna korupce. První se vám určitě nepodaří, v druhém vám nebudeme překážeti. S našeho stanoviska si můžete dělati, co chcete. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. dr. Gagatko.
Posl. dr. Gagatko (rusky): Slavná poslanecká sněmovno! Přicházeje sem jako jeden ze zástupců ruského obyvatelstva, žijícího v Podkarpatské Rusi, chápu se příležitosti učiniti jeho jménem i jménem karpatoruské pracovní strany i klubu československých socialistů toto prohlášení:
Ruské obyvatelstvo Podkarpatoruska připojilo se po světové válce dobrovolně k bratrské Československé republice, pokládá ji i bude ji pokládati za svůj stát a jako v minulosti tak i v budoucnosti je hotovo podle své nejlepší vůle i svědomí pracovati společně a družně s jinými jejími občany pro společné blaho i rozkvět republiky.
Zároveň karpatoruský lid očekává, že v budoucnosti co nejbližší bude mu dána možnost užívati těch práv a výhod, které byly ustanoveny dobrovolnou dohodou s bratrským československým národem a které nalezly svůj výraz jak co se týče autonomie, tak i spravedlivých hranic ve smlouvě saint-germainské i v ústavních zákonech Československé republiky.
Karpatoruský lid rozhodl otázku svého státního příslušenství vědomě a bez prospěch drahé nám všem republiky, neboť jest hluboce přesvědčen, že právě zde, v hranicích republiky, ve spolku s národem československým, budou mu poskytnuty nejpříznivější podmínky pro jeho rychlé hospodářské i kulturně národní obrození.