Pan kol. dr. Czech si stěžoval, že o ničem oposice neví, že jí nic koalice neřekne. (Posl. dr. Czech: Co to má co dělati s místopředsednictvím?) Já k tomu přijdu, nebuďte netrpělivý. Pánové, račte odpustiti, kdo pak znemožnil sboru klubovních předsedů konání klubovních konferencí (Posl. dr. Czech [německy]: Kdo to udělal?) tak, jak je to zvykem ve všech parlamentech světa, i tam, kde parlament má oposici, ale věcnou? Také páni z tábora pana posl. dr. Czecha. (Odpor posl. dr. Czecha.) Pane doktore, vy to víte, já také. My jsme se sešli do konference klubovních předsedů a bylo nás tam 30. Místo aby sbor klubovních předsedů si vyžádal od vlády zprávu a pak se radil, co máme a budeme míti na denním pořadu, řešily se tam národnostní spory: nespokojenost kolegů německých s utvořením našeho státu, to byly veliké debaty (Posl. dr. Czech [německy]: To není pravda!) hodiny trvající, jež k ničemu nevedly. Jestliže byla znemožněn někým informace oposice, pak, pane kolego, jste tím vinni vy. (Posl. dr. Czech [německy]: V senátě trvají dále!) Pane kolego, podívejte se - bez hádky - když přijdete k nám a řeknete: pánové, i když jsme si to představovali jinak, osud nás spial v tomto státě, my tento stát uznáváme, my tomuto státu chceme společné s vámi pomoci . . . (Posl. dr. Czech: Stokrát jsme vám to řekli!) prosím, tady je ruka, pracujeme s vámi, ale mluviti zde o práci . . . (Posl. dr. Spina: To je sofistika.) Není to sofistika. (Posl. dr. Czech [německy]: Když jste byli v rakouském parlamentě, také se to od vás žádalo?) Není to sofistika, pane kolego! Co vy jste dělali tady proti našemu státu, ani z desáté míry jsme se nesměli v Rakousku opovážiti. V Rakousku v tom případě hned imunita a všechno ostatní padlo. Tam nám byly dovoleny jenom oposiční řeči. (Posl. dr. Czech [německy]: Co jsme dělali proti státu? Řekněme si to důkladně!) Počkejte, pane doktore! Ale teď, pánové, o té informaci. Ano, měli byste býti informováni. Ale, račte odpustiti. Vy si stěžujete, že my vám nedáváme informace. Dáváte nám vy informace o tom, co chystáte proti nám? Vy si stěžujete, že vás přepadáme. Vy nás nepřepadáte? Při každé příležitosti znemožňujete chod tohoto parlamentu, a kdybyste měli tu sílu a mohli byste zasednouti zde na našich místech, takto pohromadě bychom nebyli. To by nebylo téhle ústavy a tohoto volebního řádu, ti bychom zde neseděli jako vy. (Odpor německých poslanců.)
Pánové, dovolte mi ještě něco říci k řeči p. kol. dr. Czecha. Mluvil-li on proti úmyslu vlády a proti předložení předlohy zákona, podle kterého se budou některé věci bráti z kompetence porot a stavěti před soudy, račte vzíti na vědomí toto: Právě proto, že nechceme trpěti konfiskací, - jsme proti nim - právě proto, že chceme, aby zde byla naprostá svoboda slova a písma, budeme dělati tento zákon. Napište si, co chcete, ale budete dokazovati a odpovídati za to, když to nebude pravda. (Výborně! Potlesk.) Pak jsme pro to, ale - opakuji to již po třetí - nevidíme v tom statečnost, když se někdo schovává za odpovědného redaktora a všelijaké infamie posílá do listů, o jejichž pravdivosti se redakce ani při nejlepší vůli přesvědčiti nemůže.
Pan kol. Czech se každým způsobem mýlí, mluví-li o tom, že my pod heslem konsolidace státu chceme narkotisovati naši společnost. Račte odpustiti, pánové, vždyť vy jste všichni kousek světa viděli, já také, a vy chcete mluviti v naší republice o nějaké narkose pod heslem konsolidace státu a poměru u nás? Nemusím jíti daleko, jděme do Německa, Rakouska, Polska, Uherska, kamkoliv, ale nejenom to, jděme k vítězným státům, jděme k poraženým státům. Což tam nemáte tytéž zjevy? Na př. nezaměstnané. Amerika sebrala 3/4 zlata z celého světa, než šla do války, a měla 5 až 6 milionů dělného lidu bez zaměstnání.
A jestli odněkud vznikne takový podnět k mezinárodnímu řešení té bolavé stránky celé lidské společnosti, pak myslím, že to nebude z téhle strany. Svět dostal velikou ránu do tváře světovou válkou. Morálka světová dostala velikou ránu světovou válkou. Tato rána se napřed musí zahojiti, ale kdo ji jitří, jsou právě soukmenovci našich spoluobyvatelů - Němci. Nepotřebujeme narkotisovati naši společnost. Náš prostý člověk je do té míry inteligentní, že dovede pochopiti, co je pravda, co je nepravda, a dovede vycítiti, co by mu prospělo a co ne.
Teď mně, prosím, dovolte, abych několika slovy reagoval na vývody p. dr. Šmerala a jen snad dvěma větami na vývody p. kol. Hakena.
Pan kol. Haken mně asi moc vděčen bude, když mu řeknu, že ho ti podkarpatští židé s tím plakátem nehorázně napálili. U něho si stěžovali na teror a já má informace, že tamější židé se usnesli vyhledati zástupce vlády a těm řekli: "My židé jdeme všude s regierungem, my chceme jíti s vámi také." A pana kol. Hakena obtěžovali tím, aby je tady bral v ochranu. Ono to tak, pane kolego, není.
Na vývody p. dr. Šmerala, odpusťte dámy a pánové, nebudu reagovati tím způsobem, jak p. dr. Šmeral svými výkřiky dnes začal, nýbrž způsobem docela věcným Nechci se chytati ani posledního obvinění, podle kterého dělal rakouské policii konfidenta. On slíbil vysvětlení, čekám na ně. Ale před slíbeným vysvětlením p. dr. Šmeral řekl a napsal: "Já jsem se mýlil v politice za Rakouska." Domníval se, že je v tom kuráž, že to přiznal. Ano, přiznávám. A tak si maně vzpomínám, co p. dr. Šmeral v politice dělal a co proti nám hlásal. Tak si marně vzpomínám, že mluvil nejenom o vídeňských salonech, nýbrž i o naší straně a o těch, kteří měli před sebou státoprávní ideu, kteří věřili ve svobodu národa, kteří věřili ve stát, jako o bláznech, jako o lidech, kteří mají fantom, kteří jsou pod vlivem faty morgany. A vidíte, pánové, to silné, vojenské a policejní Rakousko se rozsypalo, my jsme dostali za pravdu a salon politický si tvoříme tady. (Výborně!)
Já se nedivím p. dr. Šmeralovi, když si zvykl myšlenkově na politický salon vídeňský, že se do toho našeho dosti dobře vtěsnati nemůže. Nedivím se, že p. dr. Šmeral hledá nový politický salon, když vídeňský neexistuje, že i ho šel hledati do Moskvy. Ale kdyby komunistická strana se svými politickými metodami seděla na našem místě a kdybychom my dělali politiku, kterou dělá komunistická strana, víte, jak bychom byli označeni komunisty? Za velezrádce, za vlastizrádce. My bychom tu neseděli, my bychom byli již dávno postříleni nebo uvrženi do temného žaláře. Račte odpustiti, to není velezrada a vlastizrada, když komunistická strana se chytne každé maličkosti a v domnění, že dělá potíže vládě, bubnuje všechny naše nepřátele dohromady, aby ublížila státu? Ten výpad komunistické strany o našich reparacích jest více než vlastizrada. Odpusťte, to je více než vlastizrada, to je zrada i na dělnictvu, neboť kdyby se sesypala naše valuta, kdybychom se dostali do poměrů, ve kterých žije Německo a okolní státy, co bude dělati dělnictvo, které jde za komunistickou stranou? Kdyby komunistická strana seděla na našem místě a my dělali politiku, kterou dělá ona, právem by nám mohla vytknouti: Vy zrazujete, vy škodíte. Snad si toho ani nejste vědomi, jaké zločiny pášete na lidech, které vychováváte svými metodami. Mne přece nikdo nebude přesvědčovat o tom, že p. dr. Šmeral věří v násilnou revoluci u nás. A p. dr. Šmeral mne nebude přesvědčovati o tom, že je možno dosaditi u nás diktaturu, tak jako v Rusku. To by musil u nás lid býti na takovém stupni, jako byl na vesnici v i Rusku před revolucí, kde 85 % lidí neumělo čísti a psáti. To by musel býti u nás lid tak zpátky kulturně, jako byl tam, kde ani nevěděl, že byla světová válka. To by musely býti u nás poměry jako tam, že by naši lidé měli tisíce verst nejen ke středu kultury, ale i na nejbližší stanici dráhy, a pak by mohlo býti mluveno o tom, že přesvědčíme někoho o tom ráji dosazením diktatury a vlády proletariátu. Náš člověk tomu nevěří. Ale p. dr. Šmeral tomu také nevěří a komunistická strana také ne.
Byla tady nadhozena panem ministerským předsedou nebo některým jiným řečníkem ta statečnost velikých politických lidí. Jsem přesvědčen, že tato poznámka platila Leninovi. Lenin byl tak statečný, že i svým komunistům řekl: Zklamali jsme se a musíme to dělati tak a tak. Ano, ten člověk tolik statečným byl. My jsme se domnívali, když vzniklo heslo o jednotné frontě socialistické, že naše komunistická strana, nabyvši určitých zkušeností z Ruska, bude se přizpůsobovati v metodách komunistům ruským, kteří už dávno své původní metody opustili. Bohužel, zklamali jsme se. Odpusťte, mluvím-li o tom, že snad si toho namnoze nejsou ani vědomi, jaké zlo páší na dělnictvu. Tedy račte odpustiti, když nikdo nevěří, že dosadí ráj násilným převratem a diktaturou, když je někdo přesvědčen, že cesta k vysněnému ideálu není cestou revoluce a to nejen hospodářské, ale také duševní revoluce, a dělníky pak učí o jiných věcech, neguje, pak po mém soudu páše zločin na lidství. (Výborně!) Což myslíte, že je to nějaká radost pro dělníka, když on, čta jen časopisy své strany, slyší tam stále: Tato společnost je mizerná, prodajná, jsou to podvodníci, korupčníci, zloději atd., a když na druhé straně nevidí východiska? Co pak myslíte, že je to nějaká radost pro toho člověka, když nevidí záchrany? Co béře takové učení tomu člověku? Vždyť mu béře chuť k práci, béře mu radost ze života, vždyť z něho dělá zvíře. (Výkřiky komunistických poslanců. - Hlas: To je štvaní!) Odpusťte, pane kolego, já nepatřím ke štváčům proti vám za každou cenu. Ale ti vaši soudruzi se neřídí tím, co vy říkáte. Ti vaši soudruzi žijí docela jiným, novým, odlišným životem. Vaši soudruzi si staví domky, kupují si kousek pole, ten připne se k rodině, ten neneguje společnost lidskou jako vy a neneguje lidstvo tak jako vy. Co dáváte těm lidem před oči, jaké morální povinnosti jim tvoříte? Negujete a ničíte všecko! A na konec vaši lidé jdou a pomocí lihovarů a cukrovarů opatřují si a podpírají své svépomocné podniky, poněvadž to jinak nejde. Praxe životní vypadá jinak, než vy učíte. A odpusťte, pánové, vy se stavíte zde na soudnou stolici? To už přesahuje všechny meze! Kdybyste vy byli schopni nějaké aktivní práce, nějaké aktivní akce, kdybyste vy nám zaručili tolik svobody občanské, kolik my jí zaručujeme vám, já bych byl první, který by vás pustil sem na ty lavice (ukazuje na ministerské lavice) a řekl bych vám: Pojďte ukázati v praxi, jak si představujete stát, a pojďte ukázati v praxi, kam tento stát povedete.
A konec všeho, krásné prohlášení p. dr. Šmerala na výkřiky z levice, že mluví pro noviny: Ano, já tu mluvím pro noviny. - Vždyť vy neděláte politiky, vy děláte agitaci. Pan dr. Šmeral řekl: Ženeme útokem na vládní lavice, ženeme útokem na vládu! Žeňte, máte k tomu právo, ale žeňte útokem poctivých bojovníků (Výborně!) a neobviňujte paušálně, neskandalisujte paušálně kde koho. (Posl. Skalák: Oddělte se od korupčníků a nebudete s nimi ztotožňováni!) Pane kolego, my si o té věci v budoucnosti pohovoříme. Já pořád tomu věřím, že přes všechny vaše mýlky v taktice zde na těch ministerských lavicích budete. Já jsem žádosti v na tu vaši i methodu.
To jest boj mezi aktivní a oposiční politikou, to je boj, který jsme i zde několikráte probojovali a který se jen opakuje. Aféry jsou záminkou, ale právě proto, že vy, oposice, máte naprosto jiné cíle, jen ne státotvorné, nemůžeme se shodnouti. A v tom jest i ten celý rozpor. My se střetneme ještě vícekráte. Snad mnohé poučí budoucnost, mnohé snad poučí vývoj lidstva a snad za čas i se sejdeme v positivní práci. Protože nynější oposice si positivní práce nepřeje, děláme ji my, a když už nám útoky nezodpovědných lidí, útoky ničím nepodložené stávají se nepohodlnými, musíme se brániti, ale nebráníme se terorem, jako to dělají soudruzi v Rusku, nýbrž bráníme se zákonem, soudem, každý má možnost obhájcem se hájiti, sám se hájiti, dokazovati atd. Methoda naše je kavalírská proti methodě vaší, kterou chcete k nám zavésti. (Posl. dr. Hanreich [německy]: Švehla řekl něco jiného!) Pane kolego, my vás známe z německé praxe z Vídně, my víme, když jsme s vámi dělali politiku, jak vypadala a jak jste se chovali k nám. (Posl. dr. Lodgman [německy]: Tenkrát jste na konfiskační i praxi bůh ví jak nadávali!) Pane doktore, říkám, že jsem pro to, aby se nekonfiskovalo nic, všecko aby se dovolilo otisknouti, ale s odpovědností. Proto děláme zákony.
Nemohu jinak ukončiti než velmi stručně: Protože koalice je přesvědčena o zodpovědnosti nejen před národem, ale před historií za nynější positivní práci, bude tuto práci positivní dělati dál, ať se komu líbí nebo nelíbí. Rozumí se, že koaliční strany budou jednomyslně hlasovati pro schválení projevu ministerského předsedy. (Výborně! Potlesk.)
Předseda: Podle §u 65 jedn. řádu jest rozpravu o vládním prohlášení zakončiti hlasováním, zda sněmovna prohlášení schvaluje čili nic. Sněmovna může se však usnésti, že se hlasování odkládá. (Výkřiky posl. dr. Hanreicha.)
Žádám pana posl. dr. Hanreicha, aby zachoval klid.
Návrh na odklad hlasování podán nebyl, budeme tedy hlasovati o schválení.
Sněmovna je schopna se usnášeti.
Kdo schvaluje prohlášení vládní učiněné v dnešní schůzi, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím vládní prohlášení jest schváleno.
Nyní bychom měli přikročiti k projednávání denního pořadu.
Nepřikročíme však již - nebude-li námitek - k projednávání pořadu schůze. (Námitek nebylo.)
Prve než přikročím k ukončení schůze, rozhodneme hlasováním podle § 69 jedn. řádu, - zda a kdy jest zahájiti rozpravu o třech interpelacích označených za naléhavé, z nichž prvá rozdána byla v poslední 246. schůzi posl. sněmovny dne 20. prosince 1923 a druhé dvě tiskem rozeslány poštou dne 24. ledna 1924.
Je to především naléhavá interpelace posl. Hakena a soudr. o studentech-emigrantech (tisk 4380).
Žádám za přečtení záhlaví a petitu!
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 4380. Naléhavá interpelace posl. Hakena a soudr. vládě o studentech-emigrantech.
Ptáme se vlády:
1. Jaké má vláda plány s ruskou emigrací?
2. Ví vláda o nebezpečí, jež i pro domácí poměry vyplývá z monarchistické orientace a vojenské organisace ruské emigrace?
3. Hodlá vláda zrevidovati počet, poměry a chování ruské i ukrajinské studentské emigrace?
4. Hodlá z podpory vyloučiti studenty, kteří nemají potřebné kvalifikace ke studiu a nevykazují náležitého prospěchu?
5. Hodlá studijní podpory, poskytované emigrantům přizpůsobiti podporám studentů domácích, či ještě lépe: je vláda ochotna poskytnouti domácímu studentstvu takového zaopatření, jakého požívají emigranti?
6. Hodlá vláda z pravomoci emigrace vyjmouti rozhodování o udílení podpor?
7. Hodlá vláda přísnému dozoru profesorů a studentů domácích podříditi školy a instituce, zkoušky a kvalifikaci emigrantů?
8. Je ochotna vláda zakročiti ihned proti vojenským a monarchistickým organisacím a směrům v emigrantském studentstvu?
9. Hodlá vláda znemožniti mezistátní spojení monarchistického hnutí, jehož nositeli a zprostředkovateli jsou ruští a ukrajinští emigranti?