To je slabina dnešních vývodů muže skutečnosti, Švehly, že sice jakožto hlava koalice a jakožto nositel mocenských prostředků koalice vzal sice v ochranu koalici, avšak při tom zapomněl nebo, ačkoli to ví velmi dobře, nedbal toho, že jsou v tomto nešťastně složeném státě mimo vládnoucí koaliční soustavu ještě miliony obyvatelů, kteří jsou rovněž státními občany a že ministerský předseda v tomto státě, chce-li prováděti ideu tohoto státu, jak je vyjádřena v ústavní listině státu a zejména v předmluvě k ústavní listině tohoto státu, musí se cítiti nejen ministerským předsedou této jedné, třebas sebe mocnější skupiny stran, nýbrž také celku, státu a že by býval měl při odklízení těchto skandálních afér promluviti především také na prospěch státních zájmů a nejen zájmů koaličních. Tento nejvyšší zájem státu neznamená nic jiného, než že všichni již potřebujeme klidu, poněvadž jinak všichni zhyneme.
Tento nejvyšší zájem státu byl v řeči ministerského předsedy rozhodně velmi zkrácen. Celý tenor řeči vrcholí v tvrzení, že oposice u nás vytlouká ze skandálních případů obchody. Tím se ovšem oposici činí předhůzka, jako by snad byla za jisté ústupky ochotna, neusilovati o odhalení korupce. Přiznávám se: když jsem slyšel tato slova, za nichž jsem náhodou vstupoval do síně, myslel jsem si: Tím učinil ministerský předseda nadmíru šikovný obrat.
Avšak při klidnější rozvaze se ukáže, že toto mínění není ničím jiným, než abychom tak řekli voláním takového zloděje, který utíká a křičí: "Chyťte ho!" V korupčních aférách nechtěla a nežádala oposice dosud nic jiného, než aby se vládnoucí soustava konečně už jednou vzchopila a vymetla tento ohromný Augiášův chlév korupce a hniloby. Táži se: Jaký je v této žádosti teror? Jakým právem byla kritika oposice nazvána terorem? Dopouští se teroru ve skandalisování ten, kdo se veřejně domáhá, aby byla učiněna přítrž skandálům, nebo snad spíše ten, kdo dává takové požadavky, aby se o věci veřejně diskutovalo, šestkrát za týden svým censorem, státním zástupcem konfiskovati? Ano, mám za to, že by byl pan min. předseda, který zde dnes mluvil věru s tělesným sebepřemáháním, přece jen učinil dobře, kdyby se byl podíval na Úřední list, jak se v poslední době rozvinul. Byl by zjistil, že se tam zabavovací nálezy rozrostly již na celé sloupce a stránky a že bude nutno vydávati zvláštní Úřední list o zabaveních, ježto většina zabavených článků točí se konečně jen kolem toho, co zde chtěl pan ministerský předseda dnes svou řečí omlouvati. Ovšem jestliže vláda tento nový Úřední list o zabaveních systemisuje, pak nesmí už státi v čele tohoto nového Úředního listu onen pán, který jest po tři léta jaksi "maître de plaisir" české korupce a který, jak se ukázalo, dovedl tuto svoji úlohu také pro své vlastní vyražení hráti velmi výtečně.
Pánové! Pan min. předseda je vážný politik a právě vážného politika není důstojno, pokouší-li se nyní obraceti skutečnost a kritiku oposice činiti odpovědnou za hříchy koalice. Vidím-li to, tu se připojuje k obrazu Švehlovu nový rys, který není homogenní s rysy, jež jsem měl dosud příležitost pozorovati. To je provozování kejklířství se skutečnostmi a toto kejklířství nestane se lepší, volá-li se s řečniště do oken: "Co nás spojuje, to je společná láska k republice."
Ano, pánové, to je totéž, co jsem četl, jak si vzpomínám, v kterémsi starém feuilletonu Hermanna Bahra: "Sociálně-demokratická schůze. Vystoupí mladý řečník. Jeho řeč je stále mocnější a mocnější. Konečně nemůže už dále. Tu vytáhne rudý prapor a začne jím mávati. Zahřmí bouře potlesku. Symbol působí."
Pánové, symbol je zvláštní věc. Kdyby nebyl čas tak krátce vyměřen, jak je tomu zde, bylo by snad dobře promluviti také o tom, jak se ve zbožné dětské víře národů některé věci stávají symboly, aby pak byly znečištěny a potřísněny tak, že by bylo přece velmi těžko nalézti pro to příklady. Kdyby tomu skutečně tak bylo, neseděli by dnes před námi (Posl. inž. Kallina [německy]: Prázdné lavice?), nikoli, neseděla by dnes před námi koalice korupčních afér, nýbrž koalice, která má sílu, běží-li o blaho státu, o blaho republiky, nejen zakročiti bez milosti proti škůdcům ve svých vlastních řadách, nýbrž která dovede také uvážiti varovný hlas, i když přichází z tábora oposice a uznává v něm to, čím je, totiž volání po očistě vnitropolitického ovzduší. (Výkřiky na levici.) Kdo si zacpává uši, ten může tvrditi jen tolik, že ho spojuje společná láska k členům koalice namočeným v benzinu a lihu, avšak nikoli láska k státu, z něhož si tato koalice učinila bohužel velkou prebendu k zaopatřování svých příslušníků. (Posl. Jos. Mayer [německy]: Společnost na pojišťování mandátů!)
Padlo slovo o společnosti pro vzájemné zaopatřování. Ano, pánové, když jsme před světovou válkou žili v onom dusném ovzduší a každé chvíle očekávali rozpoutání bouře, tu kdosi v cizině vypočítal, že celým světem vládne vlastně asi 30 lidí. Nuže, kolik lidí vládne zde naším mikrokosmem? Odečteme-li menšiny, kolik tuctů, kolik málo tuctů českých lidí má zde vlastně v rukou moc a je odpovědno za to, že nejsou ucpány zdroje korupce? Ať už je těch augurů, kteří se na sebe usmívají, 50 nebo 100 či kolik - jsou zde přece ještě miliony jiných Čechů, kteří se musejí jen dívati, kteří jsou krmeni jinými věcmi, kdežto auguři mají "panem", milionům ostatních se dávají jen "circenses". To znamená: Když nic jiného už nepomáhá, musí se bít do Němců. Nemohu si odpustiti zjištění, že také tisk stran, které by neměly spatřovati nutně svého povolání v pěstění nejzuřivějšího nacionálního šovinismu, předstihuje se v závodech s "Národní demokracií" a štve nerozvážně své masy do nejzuřivějšího šovinismu, bez ohledu na zájmy státu, běží-li o to, aby odvrátil pozornost od věcí ve vlastním táboře a aby, jako to činí sepie, zkalil kolem sebe vodu a zabránil stíhání. (Výkřiky na levici.)
Pan min. předseda skončil fanfárami: Koalice nikdy nepomine. (Posl. dr. Hanreich [německy]: Kdo by se tu nesmál! "Říš Rakouská nepomine!") Prokovati jest nevděčné řemeslo. Také o Rakousku se kdysi říkalo, že nikdy nepomine. Já bych neměl té odvahy, abych prorokoval a musím se přiznati, že právě tento výrok z úst střízlivého a reálního politika Švehly mne velni překvapil.
Tiskové delikty mají nyní přijíti od porot k soudům. To je vytáčka, která byla vynalezena pro vydání tiskového zákona. Nyní budeme moci ještě dlouho čekati, než přijde nový tiskový zákon, neboť dnešním projednáváním byl odsunut ovšem do daleké budoucnosti. Avšak jest to přece jen známkou velké slabosti, nesmírného pocitu nejistoty, přistupuje-li se k takové ultima ratio a má-li býti touto hrstí koudele ucpána velká trhlina, která se objevila. Touto cestou se to nepodaří.
Pan min. předseda popřel - tento tenor jsem aspoň z jeho řeči vyrozumíval - že korupce a státní správa jsou pojmy spolu slučitelné. Dovolte jen, abych uvedl několik málo příkladů, které ovšem pokulhávají za velikými korupcemi.
Co čteme v koaličním listě, jako je na př. "Role"? Čteme tam, že česká strana agrární provádí na Podkarpatské Rusi největší korupci, že prý tam penězi a kořalkou působí na voličstvo. Slyšíme-li, že německý vlastník v Pozemkovém úřadě, chce-li něco dostati, bývá ihned českými zástupci i stran hnán do úzkých a říká se mu, že kupní smlouva může býti schválena jen tehdy, odstoupí-li jim u či onu část půdy jemu připadající, co tomu máme říkati? (Výkřiky na levici.) Přejí si snad pánové slyšeti jména? Představte si, jak to bude vypadati, až jednou praskne tento hnisavý vřed pozemkové reformy, za který jsou odpovědny politické strany většiny ve výboru Pozemkového úřadu. Představte si, jak nestoudně se zde čachruje s tím, co má na staletí býti základem osudu lidových vrstev, s pozemky a půdou? Pak se nedivte, jestliže hydra korupce každým dnem výše a odvážněji zvedá hlavu a jestliže se v mlčelivých kancelářích toho či onoho úřadu pracuje prostě již jen takovýmito prostředky. Jen jděte někdy ven a zeptejte se našich německých menšin, co se děje s půdou. (Posl. Myslivec: Proč jste nejmenoval, pane profesore, osoby? Když chcete korupci potírat, musíte otevřeně dokazovat! - Posl. dr. Hanreich [německy]: Já vám budu jmenovat jména!) To si ještě ponecháme, pane kolego. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Pánové, hlavním prostředkem, s nímž se dnes v našem jazykovém území pracuje, jest rozlučování a spojování obcí. Jsou to věci, o nichž jsme zde ve sněmovně již dvakrát jednali, které jsou částečně nutné, které však byly přece jen znovu postaveny do služeb oné soustavy směřující proti nám. Co tomu říkáte, pánové, když ony venku stále ještě trvající živly, ony Výbory - vyslovíme-li slovo "Výbor", setkáme se na úředních místech vždycky se záporným pohybem hlavy: "Co je to, je to poručík?" ptá se dcera matky - když tedy ony Výbory dávají obcím palce do skřipce: Dosáhnete spojení nebo rozdělení obce, nebudete-li činiti překážek české menšinové škole. Nechci tvrditi, že je to korupce, ale je to používání násilí, vydírání a ke korupci není už odtud daleko. Nebo vzpomeňme na povolovací řízení. Věc zde byla ve sněmovně rytířsky vynesena na světlo (Veselost na levici) ale dovolíte mi již poznámku, že toto řízení dává namnoze podnět ke korupcím. Je jistě mnoho případů, nelze je však ovšem zjistiti tak, aby bylo možno vyhověti přání pana kol. Myslivce a posloužiti prostě jmény. (Posl. Myslivec: Vy sám jste, pane profesore, řekl: Chcete slyšeti jména? A pak jste je neuvedl! Vzdyť jste je sám nabízel!) Lze dokázati, pánové, že tajemníci politických stran dostali při povolovacím řízení velké peníze, aby vymohli jednotlivcům povolení. Ano, to je pravda! Je také pravda, že velkou důležitost mívají příbuzenské poměry. (Posl. Myslivec: To je jako "stará Blažková povídala". Ve sněmovně se tak nemluví, tam se podávají důkazy!) Popřete snad také, že čeští železniční úředníci, aby šli do německého jazykové o území, dostávají 18.000 Kč ročního přídavku? Zeptejte se někdy, jak to vypadá na některých větších stanicích v německém jazykovém území. Jděte do Žatce, do Františkových Lázní, lidé vám to tam již řeknou. (Posl. Myslivec: Děláte si blázny ze sněmovny!) Nemám nejmenšího úmyslu dělati si blázny z poslanecké sněmovny. Myslím, že každé slovo, které jsem zde dosud promluvil, dokazuje, že jsem poslední, kdo si z této instituce tropí blázny, avšak jiní pánové dělají z této sněmovny ještě něco horšího, než že si tropí blázny.
Pánové! Pan min. předseda se zmínil o saském min. předsedovi Zeignerovi. Nepovažuji se samozřejmě ani v nejmenším za povolána, abych snad dělal komunistům obhájce, avšak kolega Patzel to již prve naznačil: saská komunistická strana měla odvahu vyhnati tohoto Zeignera s potupou a hanbou, protože kradl. Když jsem to tenkrát četl, myslel jsem si: Tihle divocí jsou přece jen lepšími lidmi!Kde byl u nás s potupou a hanbou vyhnán některý muž, který spáchal něco takového jako Zeigner? Avšak Sasko sáhlo mimo to ještě k radikálnějšímu prostředku a zkusilo lid, byly vypsány nové volby. Pánové! Řekl-li pan min. předseda: Přečkali jsme troje volby, chtěl říci, že koalice je přečkala, já přece jen myslím, že poslední volby byly trochu hořkým hroznem. Mám za to, že přece nelze říci, že koalice volby přečkala. Nenahlížím, proč by parlament neměl zemříti přirozenou smrtí r. 1926; avšak vládnoucí režim na jedné straně, korupce na druhé straně ženou to tak daleko, že touha po očistě apelem k lidu, novými volbami, je stále silnější. Na počátku Schillerových "Loupežníků" jest motto: "Co nemohou zhojiti léky, musí zhojiti železo, co železo nezhojí, nechť zhojí oheň." Nové volby jsou očišťovacím průchodem ohněm, který odstraní tak mnohý kal, co je na soustavě nezdravého. A jestliže se tomu koaliční strany vzpírají, můžeme z toho jen odvozovati, že mají příčinu.
Nuže, pánové z protější strany, o této věcí by bylo možno ještě velmi mnoho hovořiti. Na konec chci uvésti dva citáty. Jeden Kolárův, který k vám volá: "Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou." (Posl. Myslivec: Vy jste se smáli Schillerovi a Goetheovi 50 let!) Avšak není to nic platné. Vám je možno citovati cokoli, vy se oklepete a smějete se tomu. A proto skončím citátem, o němž jsem se už na počátku zmínil, slovy, jimiž je uvedena ústavní listina republiky. Tato slova chtěl bych vám přidržeti jako zrcadlo, abyste viděli, jak se v něm jevíte vy a přítomnost. Stalo se z nich totiž dnes už jakési vyduté zrcadlo, které nám ukazuje lidské postavy ohromně znetvořené a některé také s velmi velikým břichem a hlubokými kapsami. Tato slova, jimž opravdu nemůžeme upříti národního a státního ethos, znějí: "My, národ Československý, chtějíce upevniti dokonalou jednotu národa, zavésti spravedlivé řády v republice, zajistiti pokojný rozvoj domoviny československé, prospěti obecnému blahu všech občanů tohoto státu a zabezpečiti požehnání svobody příštím pokolením, přijali jsme ve svém Národním shromáždění dne 29. února 1920 ústavu pro Československou republiku, jejíž znění následuje. Při tom my, národ Československý, prohlašujeme, že chceme usilovati, aby tato ústava i všechny zákony naší země byly prováděny v duchu našich dějin stejně jako v duchu moderních zásad, obsažených v hesle sebeurčení; neboť chceme se přičleniti do společnosti národů jako člen vzdělaný, mírumilovný, demokratický a pokrokový."
Nemám, co bych k těmto slovům připojil. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Borovszky. (Hlas: Není přítomen!)
Není přítomen, ztrácí slovo.
Dále je přihlášen p. posl. dr. Charvát.
Posl. dr. Charvát: Paní a pánové! V poslední době je náš veřejný život vzrušován a napínán aférami, které se dotýkají přímo kořenů našeho mladého státu. Bylo tu řečeno, že tyto korupční aféry jsou zjevem všeobecným, že to je zjev poválečný, mezinárodní, známý, vyskytující se ve všech státech a ve všech zemích. Je to však také zjev, vyplývající z rozvratu soudobé kapitalistické společnosti, z jejího rozvratu jak hospodářského, tak i mravního. Ale stálé poukazování na cizinu není ani účelné, ani zdravé pro výchovu občanstva. Není možno stále ukazovati na to, co se děje venku, za našimi hranicemi a nepotírati všemi prostředky a se vší rozhodností, co se děje u nás a v koaličním táboře. Umlčováním korupce se neodstraní a aféry nezmizí se světa.
Ovšem je také nutno říci, že tyto zjevy nebudou likvidovány methodami, které se objevují v denním tisku. Ten systém štvaní a zdivočilosti není jen na stranách oposičních, jak se tu chce dokazovati, ale také ve stranách vládních, ten způsob vyřizování afér vzájemným štvaním v tisku je nepřípustný.
Pan ministerský předseda mluvil o kladné kritice, a tvrdil, že vláda a koalice je ochotna snésti každou kladnou, tvořivou kritiku. Ano, ta je velmi nutná a je velmi nezbytná v našem životě. Ale zároveň je nutno podotknouti, aby ti, kdož mají dnes moc v rukou, nedívali se na každého kritisujícího jako na rozvratitele státu, na člověka, jenž chce jiné ostouzeti a jenž nemá zájmu na republice a na jejích osudech. To je zase systém, to je zase ta velká chyba, kterou provádějí vládní koalované strany, to je vlastně ta maloměšťáckost našeho veřejného mínění, která prostě každého člověka, který odváží se kritiky, okamžitě prohlásí za škůdce nebo za neloyálního ke státu, ne ke koalici, ne snad za člověka, který by nesouhlasil s vládními methodami, nýbrž prostě přímo ho označuje za protivníka existence republiky. Tím přirozeně vyvinuje se napětí mezi vládní většinou a oposicí, které má velmi málo klidných a rozvážných rysů. Naopak, napětí toto stále je bičováno a zvyšováno a vrcholí potom v tom, čeho jsme svědky poslední dny.
Základem veškerého jednání politického, mravního i společenského musí býti otevřenost. Otevřenost nejen k nepříteli, ale i k druhům ve vlastním táboře a zejména proti nezdravým zjevům ve vlastním táboře musí koalice vystupovati se vší otevřeností a rozhodností. Tím spíše, že na ní je velká odpovědnost, že všichni její představitelé musí býti mravně čistí, stejně tak, jako mravně čistí musí býti představitelé oposice.
Kdyby tento postup byl u nás obvyklý, byla by namnoze oposice odzbrojena, a nemohl by celý korupční boj nabýti takových rozměrů a nemohl by býti provázen takovou nízkou úrovní tiskové kampaně.
Dědictví starého režimu, které právě silně se projevuje v rozličných korupčních aférách, nesmí býti z těchto míst jen lehkovážně konstatováno. Ale bude-li na obou stranách vážná snaha odstraniti toto dědictví, bude-li na obou stranách projevena vůle po zvýšení úrovně tisku, nebudeme napříště svědky takových zjevů, jako v poslední době.
Tyto aféry a systém, jakým jsou umlčovány a ututlávány, diskreditují vážnost našeho parlamentu a parlamentarism vůbec. Vždyť dnes, když se přijde mezi lidi, je přímo útočeno na poslance jako na korupčníky. To jistě není zjev pro náš mladý stát zdravý, to jistě neslouží ke cti parlamentu a ke cti členů zákonodárných sborů. Tedy zde musí začíti očista, zde, jakožto v nejvyšší instituci zákonodárné. Je nutno zbaviti veřejný a administrativní život všech těch živlů, které z moci učinily si nástroj k vlastnímu obohacení, které korupci pokládají za samozřejmou a u nichž svědomí a mravní odpovědnost jsou vůbec potlačeny.
Mravní principy, a to velmi zdůrazňuje Masaryk, jsou základem rodiny, společnosti, národu a státu. Bez mravních principů upadá rodina, národ, společnost a stát. A tyto instituce jsou dnes ohroženy korupčními aférami, které přímo dusí náš veškerý veřejný život. Jestliže na této cestě bude pokračováno, tak republika a její osudy jsou na cestě bludné. Proto je v zájmu veřejného života, v zájmu republiky, aby korupční aféry byly přísně vyšetřeny a proti vinníkům zakročeno se vší bezohledností, nejen v administrativě státní, ale také ve veřejném životě. Tím také nastane ozdravění a tím také je dán předpoklad ke klidnějšímu vztahu mezi vládou a oposicí. (Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji dále slovo panu posl. Borovszkému. (Hlas: Není přítomen! Vzdal se slova!)
Není přítomen. Ztrácí slovo.
Dále je přihlášen pan posl. Haken, jemuž uděluji slovo.
Posl. Haken: Paní a pánové! Pan ministerský předseda ve své řeči dovolával se velmi nadšeně demokracie a hájil nynější koaliční vládu jako vládu přísně spravedlivé demokracie. Přicházím z Podkarpatské Rusi, kde jsem se delší dobu zdržel, a přináším protest obyvatelstva Podkarpatské Rusi proti této demokracii. My jsme od roku 1921 volali ve sněmovně nejen po změně vojenského a policejního režimu v této ubohé zemi, ale zejména po vypsání voleb do obcí, do Národního shromáždění a do podkarpatoruského sněmu. Činili jsme tak z důvodu, že nám byl znám teroristický, těžký, nespravedlivý režim, jejž československá vláda v této nešťastné zemi zavedla. Činili jsme tak proto, že nám byla známa ohromná bída podkarpatského lidu a ohromné korupce, ohromná zneužívání úřední moci exponovaných úředníků a dále že nám bylo známo, že Podkarpatská Rus stává se doménou dobrodruhů všelikého druhu. Volby do obcí byly v Podkarpatské Rusi konečně na podzim provedeny, ale jejich průběh nás přesvědčil o tom, že vládě nešlo o poznání vůle lidu, o poznání přesvědčení lidu, že vládě nešlo o uplatnění demokracie v této zemi, nýbrž jen a jen o to, aby všemi prostředky, prostředky korupce a násilí zvítězila v Podkarpatské Rusi vládní většina. Už tenkráte před vypsáním voleb do obcí seznámili jsme sněmovnu a veřejnost s tajnými výnosy civilní správy v Podkarpatské Rusi, podepsané dr. Bláhou, v nichž přímo civilní správa Podkarpatské Rusi na bádala podřízené úřady a úředníky k nezákonnostem, k nezákonnému zasahování do průběhu voleb a voličských seznamů a dokonce slibovala za toto nezákonné jednání ještě peníze.
Ovšem bylo nám známo, že pan dr. Bláha, šéf civilní správy, není hlavním vinníkem, nýbrž že hlavní vinník sedí tu v Praze na ministerských lavicích, a činili jsme odpovědnými za tento režim násilnictví a korupce v Podkarpatské Rusi pana ministerského předsedu Švehlu a pana ministra vnitra Malypetra.
Přes ohromnou korupci a teror, v jichž znamení se volby v Podkarpatské Rusi konaly, ukázalo se, že vládní většina, koalice, nemá na Podkarpatské Rusi půdy. Ukázalo se, že naopak oposiční strany, zejména strana komunistická má na Podkarpatské Rusi silnou posici, a tu šlo vládě o to, aby násilnými prostředky silnou posici komunistické strany po volbách do obcí rozvrátila. Od voleb do obcí až do vypsání voleb do Národního shromáždění nastává perioda nezákonného hrozného útisku a persekuce hnutí komunistického a jednotlivců v tomto hnutí pracujících.
Zjistil jsem případy téměř neuvěření hodné. Můžeme říci, že volby do obcí v Podkarpatské Rusi byly dílem podvodů, korupce a násilí. Agrární strana zapřáhla do svých zájmů všechny vládní a státní orgány; lidé byli četníky a notáry odstrašováni od podání kandidátek. V četných obcích podána podvodně jenom jedna "úřední", totiž agrární kandidátka, která byla chráněna státními úřady i četníky, a lidé těmito orgány byli odstrašeni, že jiná kandidátka podati se nesmí. V době od vypsání voleb do obcí až do vypsání voleb do Národního shromáždění nařídila vláda Švehlova nezřízený teror proti stranám oposičním, zejména proti straně komunistické. Zastupitelstva obecní, v nichž komunisté dobyli většiny, byla prostě úřady rozpuštěna. Zvolení starostové byli zbaveni, byli-li komunisty, úřadů. Naši agitátoři byli pronásledováni a dokonce byli pronásledováni i jednotliví voliči, kteří komunisticky volili. Jako doklad hrozné persekuce mám tu úřední výměr hlavnoslúžnovského úřadu ve Velké Sevljuši. Praví se v něm jako konečné rozhodnutí, že "občan Keresz Petr, 45 roků starý, státní občan československý, příslušný do Bodelova, okres Moldava na Slovensku" - nyní jsou citovány různé paragrafy vládních nařízení staré maďarské vlády - "vyšupován jest do jeho domovské obce Bodelova, kam jest příslušný, a to po smyslu §u 11 zemského nařízení nucenou cestou a pod dozorem, jehož převzetí obecní představenstvo obce Bodelova potvrdí za účelem převzetí do domovské obce."
Jmenovaného občana Keresze vypovídá hlavní slúžnovský úřad do domovské obce z vesnice, kde jest pět let usazen, kde má domek, kde jest ženat a kde provozuje bednářské řemeslo. Zde jest napsán důvod: "Protože jmenovaný jest agitací, kterou prováděl v obci Velké Komjaty při obecních volbách, veřejnému pořádku a klidu velmi nebezpečný."
Prosím, proto, že občan při vypsání obecních voleb agituje v mezích zákona, občan, který jest státním příslušníkem, který nebyl nikdy trestán, který se živí poctivě řemeslem, má v obci rodinu a domek, jest vyšupován četníkem do domovské obce na Slovensku, jeho rodina jest rozvrácena a jeho existence úplně zničena.
Zjistil jsem případy, železa to, že občan předsedal, jsa volen, komunistické schůzi, byl desetkráte volán do dvacet kilometrů vzdáleného města, sídla slúžnovského úřadu, k výslechu jen z důvodů persekučních Četníci prohlížejí byty dělníků, o nichž jest podezření, že jsou komunisty, až denně neb ob den. Brožury censurou propuštěné, naše noviny četníci nezákonně sbírají po domech. Řeč v parlamentě pronesená soudruhem Tausikem "Daj bože smrť", v níž odhalil hrozný hlad na Verchovině loňského roku, jest četníky sbírána a její majitelé jsou šikanováni.
Československá vláda používá v této zemi starých maďarských zákonů a nařízení a jest dlužno přiznati že se v těch maďarských botách velmi dobře pohybuje. Stará nařízení maďarské vlády, která směřovala k úplnému odstranění občanských svobod, která směřovala k národnostnímu a stranickému znásilňování lidu, tato nařízení (Posl. Bubník: Šedesát roků stará!) stará přes půl století jsou dobrá nynější vládě, jež jich používá na potlačování občanských svobod. Jest rozšířeno mínění v Podkarpatské Rusi, že ani za maďarské vlády nekonaly se volby pod takovým terorem a takovými nemravnými prostředky, jako za této demokratické vlády.
Vypsáním voleb do Národního shromáždění i nenastoupilo období shromažďovacích svobod. Pánové by se mýlili, kdyby se domnívali, že v Podkarpatské Rusi se mohou schůze voličů volně svolávati a konati jako u nás v období voleb. Tu jest třeba schůze úřadům napřed hlásiti a ještě o to jsme musili bojovati, aby byly povoleny. (Hlas: Druhé strany také je hlásí?) Agrárníci je nehlásí a národní demokraté rovněž ne. Sekretář agrární mně řekl: "My schůzí nehlásíme". Tam se tedy musí voličské schůze hlásiti, konají se za asistence intervenujících úředníků, za asistence policejních úředníků, špiclů a četníků. Konal jsem v Hustu schůzi, úplně klidnou, kterou policejní kapitán rozpustil proto, ze prý podle zákona na ochranu republiky nedovolí kritisovati vládu, a drze mně odpověděl, že prý vládu mohu kritisovati v parlamentě, ale venku že to nedovolí. Svobody shromažďovací tam není. Mezi úřady vládne naprostá libovůle. Jeden slúžnovský úřad žádá podpis 4 svolavatelů, jiný žádá 12 svolavatelů, a to musí býti lidé hodnověrní, a poněvadž slúžnovský úředník najde, že jedna osoba není hodnověrná, schůzi nedovolí.
Vážení pánové, všechny intervence, které jsem vykonal u civilní správy, u županských a slúžnovských úřadů, byly marné. Nabyl jsem přesvědčení, že úřady a úředníci jednají na komando z Prahy. (Posl. Bubník: Policejní šéf je notorický alkoholik!) Nemohu viniti šéfa policejního ředitelství v Užhorodě a nemohu ho činiti odpovědným, poněvadž vím, že diktované potlačování svobody jde odtud, z Prahy.
My jsme vydali volební plakát nezávadného obsahu, a dovolím si jej pro zajímavost ukázati (ukazuje plakát): Tu je rusínský lid, spoutaný kapitálem a vpravo dělníci agitují pro naši jednotku. Vážení pánové, tento plakát shledal pan policejní ředitel nezávadným, pan státní návladní v Užhorodě jej propustil jako nezávadný, ale konec konců policejní ředitel řekl: Já jej zakazuji, já ho nedovolím vylepovati - a to bez udání důvodů, ačkoli napřed řekl, že to dovolí. Tu je viděti, že je pod komandem Prahy, které jde o to, aby volby v Podkarpatské Rusi se konaly pod určitým terorem a dopadly tak, jak si koalice přeje, a ne tak, jaká je vůle lidu.
Vážení pánové, snad vás to bude zajímati: Poněvadž tady jeden z těch pánů vlastenců křičel na nás dopoledne něco o židech (Slyšte!) ukáži vám, že tito antisemité, naši agrárníci, dovolávají se jich hebrejský (Ukazuje plakát.) a slíbili, prosím, těmto židům, že jim ty trafiky a putiky nechají, jen aby ti bohatí pejzatí židé volili agrární stranu. (Výkřik posl. Kreibicha.)
Místopředseda Buříval: Prosím o klid. (Výkřiky posl. dr. Jurigy. - Místopředseda Buříval zvoní.) Prosím o klid.
Posl. Haken (pokračuje): Vážení pánové, o svobodě v Podkarpatské Rusi v době volební svědčí fakt, že našeho prvního kandidáta do i senátu, Ivana Bodnára, v jeho vesnici, kde jest starostou, intervenovali, a četníci v celém okolí mají ze slúžnovského úřadu rozkaz, jakmile náš kandidát do senátu vyjde do jiné obce k agitaci, aby honem ho sebrali, zatkli a zase zavedli do jeho obce. (Hluk.) Prosím, totéž se děje i jiným našim kandidátům. (Výkřiky.) Je jistě na místě, aby tyto křiklavé případy násilností "demokratické" vlády ukázány byly v pravém světle.
Ale stal se také případ, že i senátor Matuščák přes to, že se četníkovi legitimoval senátorskou legitimací, byl četníkem zatčen. A když s ním nechtěl jíti, prokazuje se svou legitimací, prostě mu četník řekl, že když nepůjde, dá mu železa. (Slyšte! Výkřiky posl. Kreibicha a Toužila.) Jsem dalek toho, abych útočil na exponované úřednictvo v Podk. Rusi a činil je odpovědným za tyto zlořády. Přesvědčil jsem se, že tito ubozí úředníci jsou pod tak mocným terorem, zejména ministerstva vnitra, že prostě nevědí, co si počíti. Ke mně chodili úředníci - i četníci - se stížnostmi, abych je nějak proti teroru uchránil. Pánové, není divu, že v nejistotě, v jaké úředník v Podkarpatské Rusi je, dělá často přehmaty, buď z důvodů, že prostě neví, oč se opříti, chce se zachovati, nebo z důvodů šplhavosti. (Různé výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid. Prosím pana řečníka, aby pokračoval.
Posl. Haken (pokračuje): Pánové, nemohu v této krátké době popisovati všechny hrůzy, jichž se na tamním obyvatelstvu československý režim dopouští. Ubohé obyvatelstvo je v rukou neodpovědných lidí, je persekvováno, je pronásledováno, aniž by si bylo vědomo nějaké viny. Počkejte jen chvíli a v několika dnech přijdou sem zástupci této nešťastné země a sami vám řeknou tváří v tvář, jak se na váš československý demokratický režim dívají.
Ale neděje se tak jen komunistům - ovšem těm v prvé řadě, poněvadž tam máme nejsilnější posice - děje se tak i jiným stranám oposičním. S oposicí agrární, která se tam utvořila před tvořením kandidátky, jedná se podobným způsobem. Tato oposice měla v majetku list "Karpatskij Vistnik". Majitelem a redaktorem tohoto listu byl tiskař Földessy z Užhorodu. Poněvadž před volbami odtrhla se tato část od agrární strany a měla nyní v majetku list - neboť Földessy je jeho majitelem a vydavatelem - co udělaly úřady? Prostě ten list Földessymu zabraly a řekly mu, že on není majitelem ani vydavatelem, ač na celých ročnících je vytištěn jako vydavatel a majitel, nýbrž že vydavatelem a majitelem je agrární strana, on je jen redaktorem listu. Prostě na telefonní rozkaz civilní správy zabraly celé vydání. Ovšem je samozřejmo, že po volbách mu list zase bude předán, poněvadž to je otevřená nespravedlnost. Ale zatím je oposice agrární bez listu, poněvadž na rozkaz tento list byl prostě ukraden.