Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. dr. Lehnert.
Posl. dr. Lehnert (německy): Milí přátelé a vážení kolegové s německé strany! Výraz "slavná sněmovno" nechce mně přejíti přes rty, poněvadž po událostech poslední doby nepovažuju skutečně za zvláštní vyznamenání zde . . . (Posl. dr. Schollich [německy]: V tomto blázinci!)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Volám pána posl. dr. Schollicha k poriadku. (Výkřiky na levici. - Místopředseda dr. inž. Botto zvoní.)
Posl. dr. Lehnert (pokračuje) . . . býti členem. Možno míti o tomto státě rozličné mínění, možno jej odmítati nebo uznávati, možno oběma nohama státi na půdě tohoto státu, možno si vyhraditi svobodnou kritiku o tom nebo vše přijímati bez prohlížení, co se zde děje, ale ať se to vezme jakkoliv - naše mínění přece znáte - jak to zde nyní vypadá, v této chvíli to nemůže nikomu býti radostné. Nanejvýš škodolibost bylo by možno pociťovati, přihlíží-li se k poměrům v tomto státě, "Zapáchá to lihem a benzinem", koluje vtip v této sněmovně. Kolega Stivín pravil, že nutno učiniti jemný rozdíl mezi korupční aférou lihovou a korupční aférou benzinovou. To jest správné, u lihu, tu jde o pokoutní obchody ve prospěch stran, u benzinu měli z korupce zisk jen malí kapitáni a jednotliví človíčkové, kteří asi se stranami neměli vlastně užšího styku, neboť za prvé byli by věc prováděli ve větších rozměrech a za druhé nevrhali by se tak na ně, jako na jediné vinníky, aby pozornost českého národa - neboť již víme, na čem jsme - odvrátili od lihové korupce. Jest to pro výbor pěti, pro pětku velice politování hodné, že nenalezli žádné korupce na německé straně, na kterou by se byli mohli vrhnouti. (Posl. dr. Kafka [německy]: Jest také korupční pětka?) Je prý.
Pak by to bylo bývalo nejjednodušší: česká korupce byla by se prostě zakryla korupcí německou. Takto se však musila lihová korupce rychle zakrýti benzinem. Snad se dojem zastře. Jak znám Čechy, věřím, že se tím dají napáliti. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.).
Bylo to zajisté dnes po prvé, že jsem se podivoval váženému předsedovi vlády Švehlovi. Ctil jsem ho již dříve jako chytrého, obratného, rutinovaného, na všechny strany zručně žonglerujícího politika. Avšak co vykonal dnes, bylo rozhodně vrcholem. Postaviti se sem po všem tom, co se událo a dělati zde obhájce za všech těchto pět let hospodářství, které jsme spolu prožili a které všichni známe, k tomu patří více než obyčejná odvaha. Že se mu na tak nevhodném předmětu nepodaří vyprati státní prádlo znovu tak čistě, aby navenek do ciziny vyhlíželo znovu sněhobílé, v květovaném šatě, není ovšem jeho vinou. Uvážíme-li, s jak velikými sliby před pěti lety, v době převratu, se tento stát tvořil, musíme si říci, že slovo "republika" - a pro Čechy jest přece "naše republika" vším, prostě vším, kdyby toho nebylo, nebylo by vůbec ničeho více - že toto slovo "republika" a druhé slovo, jež máte stále na jazyku - také vážený pan řečník přede mnou o tom mluvil - totiž "demokracie", účinkem v životě a ve skutečnosti prodělala tak nepříjemný proces přeměny in peius, že nejnadšenější jejich přívrženci začínají pochybovati o jejich účelnosti a proveditelnosti. Rozumíme slovu z časopisu "Simplicissimus", kde starý agrárník v Německé říši mluví o republice a praví: "Sem s monarchií! Jednu tučnou svini lze snáze krmiti než 100 hubených." Ano, když jsme českým kolegům před 3 léty zvláště při zákonu o válečných půjčkách drželi zrcadlo před očima, jak jejich stát podle našeho mínění vypadá, nevěřili nám. Řekli jsme jim, že jest vybudován na utiskování, velikášství, na lži a korupci. To vše nám tehdy nevěřili. Dnes se mnohý z nich na to rozpomene a řekne si: "Tvrzení Němců nebyla přece tenkrát tak vymyšlena." Na lžích, pravili jsme tehdy, jest vybudován tento stát a jen lžemi se může dále udržeti, neboť čím nějaký stát povstane, jen tím se může dále udržeti. Je-li založen na moci, udržuje se mocí. Rakousko bylo vybudováno na jiných dějinných základech, a následkem toho jimi se drželo. Tento stát však jest založen na lžích a může býti jen lžemi udržen. První lží byla mírová smlouva, které vděčí za svoje povstání. O tom nemluvím. Druhou lží jest ústavní listina, kterou předseda vlády také dnes uváděl, že se totiž národy dobrovolně spojily, aby utvořili tento stát. On ví právě tak dobře jako my, že se tento stát dobrovolně nevybudoval. Jakým způsobem byl založen, připomínali jsme před dvěma dny, dne 4. března. Byl založen krví klidných občanů, jež plynula na ulicích německých měst. (Posl. inž. Kallina [německy]: Byli zasazeni kulemi českých vražedníků!)
Předseda (zvoní): Volám pana posl. inž. Kallinu k pořádku. (Posl. inž. Kallina [německy]: Ano, povražděni byli, bezbranní mužové a tak ženy. - Předseda zvoní.)
Volám pana poslance inž. Kallinu znovu k pořádku. (Výkřiky posl. dr. Brunara. - Předseda zvoní.)
Žádám pana posl. dr. Brunara, aby zachoval klid.
Posl. dr. Lehnert (pokračuje): Jest faktem, bylo to zjištěno také úřady, že tehdy Němci beze zbraní vyšli na ulice a demonstrovali pro sebeurčovací právo všech národů, ovšem také pro svůj vlastní národ a že buď následkem nedorozumění nebo mylně chápajíce shůry dané rozkazy vojenské osoby do bezbranného zástupu střílely a sekaly. To jest dějinami zjištěno, na tom se nedá nic více měniti. I když se nám chce zakázati mluviti o tom, pravda přece zůstane. Chce se nám zakázati mluviti o tom. Zde jest jediné místo, s něhož smíme mluviti - jak dlouho, nevíme, neboť censuru jste již jednou zavedli. Avšak náš národ ví, co odtud může očekávati. Viděl to po prvé dne 4. března před pěti lety a vidí to po celých těchto pět let. Chtějí nás nutiti, abychom netruchlili, nebo když truchlíme, abychom smutku zevně neprojevovali. Tak byla zakázána smuteční slavnost v Kadani, byla zakázána smuteční slavnost v Chomutově, totéž bylo učiněno v Unčově. V Liberci nám nebylo dovoleno, aby byl s věže kostela trouben smuteční chorál, poněvadž se policejní ředitelství, které jest nyní státní - nyní jsme mnohem lépe střeženi než dříve - obávalo, že to vyvolá porušení veřejného pokoje a řádu. Policejní ředitel sám mne ujišťoval, že bude-li se troubiti, přijde k porušení pokoje. (Posl. dr. Brunar [německy]: Odkud to věděl?) To nevím. Snad nám to vysvětlí pan ministr vnitra, zdali liberecké policejní ředitelství udržuje tak těsný styk s Národním výborem, že podrobně ví, kdy Národní výbor vyšle svoje všiváky, aby překáželi smutečnímu chorálu. (Posl. Myslivec: Pane předsedo, on nazval členy Národního výboru všiváky! To je člověk, který se jmenoval Václav, ale říká si Wolfram! Sám se za své jméno stydí!) Vojskem a policií se udělalo vše. Jestliže se onen pán tam rozčiluje, pak mně to velice málo překáží. Dnes jest jeden jediný mezi Čechy, jehož si nejvíce vážím a jenž při této věci mlčky naslouchá, a to jest pan dr. Kramář. Věřím, že jeho tyto poměry nejvíce bolí a on ví aspoň, co tyto poměry znamenají pro český národ.
Předseda vlády pravil, že jest koalice pyšná na svou práci. Možno však klidně říci, že jste mnohé udělali hůře než staré Rakousko. Avšak v užívání "Prügelpatentu" rozhodně tato "naše republika", která však není naší . . . (Výkřiky posl. Špačka a posl. Myslivce.)
Předseda (zvoní): Žádám o klid.
Posl. dr. Lehnert (pokračuje) . . . dosáhla rekordu, jenž by mohl staré Rakousko naplniti závistí. A jsme-li již u policejního režimu, musíme rozebrati věc, která se týká nás všech jako kolegů a poslanců.
Jde o našeho kolegu dra Aloise Baerana. On stál před českými porotci, a když jsem ho navštívil ve vazbě, než byl postaven před porotu, pravil jsem mu již: . . . Jdeš vstříc svému jistému odsouzení." Při složení tohoto soudu nebylo lze očekávati jiného rozsudku. Nyní žádal dr. Baeran z vězení kdysi o obnovu svého řízení. K rozhodnutí této žádosti potřeboval soud sedm měsíců. Dr. Baeran tvrdí, že jest nevinen a chce podati důkazy, které prokáží jeho nevinu. Nebylo však uznáno za žádoucí, vyříditi tuto žádost v krátké době, aby muka odsouzeného nebo aspoň muka o nejistotě jeho žádosti nebyla zkrácena. Jsem toho mínění, že kdyby ve starém Rakousku bylo promluveno o takovém předmětu, že by zajisté byly všechny strany jednoho mínění a že by nebyly muže odsouzeného pro politický přečin jako sprostého zločince v trestaneckém hávu přenechaly nesvědomitým a surovým dozorcům vězňů, aby jej mučili. S Čechy, kteří ve starém Rakousku byli uvězněni pro politické přečiny - to potvrdí všichni pánové nakládalo se docela jinak. Avšak i to ilustruje rozdíl mezi proklatou rakouskou monarchií a mezi velebnou demokratickou "naší republikou".
Pan předseda vlády za všechny špatnosti, které se nyní dějí a které se přece nedají utajiti, a které volají do nebes, činil odpovědným válečného ducha. Válka prý přinesla s sebou sesurovění mravů. To jest správné. Avšak jinde hledí se zbaviti této válečné bezmravnosti, zde se hýčká a pěstuje. Hlavním jest, aby bylo udrženo zevnější zdání, lež, jíž stát musí býti udržován. To jest rozdíl mezi tímto státem a jinými. Jest však ještě také něco jiného, co zde má velký význam, mimo válečného ducha a jeho udržování. A to jest český šovinistický předválečný duch ze starého Rakouska, jenž byl úplně zařízen na národní egoismus a každý postup kryl příslovím: Účel posvěcuje prostředky. Účel byl svatý, zdál-li se prospěšný národu a rozhodujícím bylo jen je-li prostředek k tomu vhodný, nikoliv je-li mravný nebo špatný. Když Češi přišli do vyšších úřadů, prováděli již ve starém Rakousku protekční hospodářství pro své i krajany. Na středních školách byla vždy u Čechů spousta výtečných žáků, zcela v opaku k německým středním školám, takže se mohlo mysliti, že němečtí středoškoláci jsou méně inteligentní. Češi chtěli již tehdy bez zřetele k výkonnostem vychovati inteligentní proletariát, aby úřednický sbor ve starém Rakousku byl pokud možno brzy a vydatně počeštěn a dostal se úplně do rukou českého národa. Ano, možno jíti ještě dále zpět, aby se poznaly kořeny korupce. S Králodvorským rukopisem počíná oživení českého národa, tedy již počátek jest spojen s velikou lží a není nejnepatrnější čestnou stránkou nynějšího presidenta, že konečně udělal konec této legendě, ovšem k veliké bolesti každého dobrého Čecha. Celé dějepisectví Palackého, na němž se zakládá výchova české mládeže, jest jednou lží vedle druhé; podle ní byli Češi zde vždy, všichni jiní národové, Markomani a Kvádové, Silingové ve Slezsku, byli jen vrchní vrstvou, dokonce Bojové nebyli podle toho praobyvateli Čech. Němci ovšem přišli teprve potom. Vždy znovu jest první původní vrstva čistě česká. Tato představa byla mládeži soustavně vštěpována. Nauka o čistě české povaze zemí Čech, Moravy a Slezska byla prapůvodem, jenž konečně vedl k tomuto výsledku, jenž však nikdy nedopustí, aby v této zemi nastal mír, ať se na německé straně pokoušejí vždy jacíkoliv lidé, aby přivodili mír. Český duch to překazí.
Pan předseda vlády ohlásil také tiskový zákon, podle něhož tiskové přečiny budou odňaty porotcům. My můžeme býti o tom jen jednoho mínění: Jest jisto, že porotci v takových sporech často selhali, avšak o tom se ví přece již mnohem déle a nikoliv teprve od té doby, co "Rudé Právo" stále odhaluje lihové a benzinové věci. Proč najednou tato horlivost? Divil jsem se odvaze předsedy vlády, že se odvažuje tuto těžkou věc vzíti na svá bedra. Jest to ostatně věc, která má účel umlčeti komunisty. Proto vystoupíme všemi prostředky proti takovému zákonu.
Pan předseda vlády líčil slavný výsledek činnosti pozemkového úřadu. Kdyby byl raději o tom nemluvil, zvláště jako náčelník agrárníků, ovšem českých agrárníků. Tato pozemková reforma jest vynálezem českého národního ducha, k vyvlastnění Němců. Pravíme-li vyvlastniti, jest to u nás tak něčím, jako odebrati. Nevím, jak se to jmenuje česky, snad to tam zní příjemněji. Pro nás jest s tím vždy spojena myšlenka vzíti něco, zač se neposkytne přiměřené náhrady. V senátě jednou pravil křesťansko-sociální sen. Ledebur, že ve státě, jak se zdá důraz slova demokrat zakládá se na slově "krad". Byl volán k pořádku a tento výraz odvolal. Neslyšíte toho rádi. Nechci se s tím ztotožňovati. Avšak ví se také, co někomu přivádí na jazyk tak trpká slova? Ví se o tom, že vysoce postavené politické osobnosti přicházejí k německým velkostatkářům a prohlašují: Můžete si zajistiti klid před úředníky pozemkového úřadu, jestliže . . . (řečník naznačuje posunkem placení). Neví se, že nedá-li se ono . . . (řečník posunkem naznačuje placení), zjeví se po krátké době úředníci pozemkového úřadu a na autech objíždějí velkostatky? Nemusí zde člověku konečně to slovo přijíti na jazyk? Co řekne upřímný Čech tomu, že se to tak děje? A děje se to. Žádáme, aby konečně jednou činnost pozemkového úřadu byla veřejná; dokonce národní Češi toho žádají, poněvadž jest to útulkem korupce. Ven, na veřejnost s ním! Máme-li již býti vyvlastněni, chceme, abychom byli vyvlastněni přede vší veřejností, abychom pak aspoň věděli, kdo jest zlodějem, kdo dostane ukradený statek, avšak nedovídali se teprve potom, že ten nebo onen nabyl statek a při tom vydělal dvacet nebo třicet milionů. Styděl bych se, kdybych byl Čechem, že zde něco takového smí býti řečeno.
Ano, vyvlastňuje se, jsme-li již u pozemkových zákonů, avšak nejen půda. Orgán téhož pana předsedy vlády, jenž zde mluvil, žádá již o vyvlastnění průmyslu. Také průmysl právě stejnou cestou chtějí dostati do svých rukou, bude-li proměněn v akciový; musí v něm býti čeští akcionáři a čeští akcionáři, ačkoliv jsou v menšině, musí tvořiti většinu. Takovými lžemi se udržuje stát. Střední stav byl již vyvlastněn a co ještě se nevyvlastnilo, jest na nejlepší cestě k tomu. O válečné půjčce víme, že při tom bylo zničeno 8 miliard německého národního jmění, víme, že berním zákonodárstvím německý střední stav jest soustavně ruinován a ničen. Nejde zde o zájem jednotlivého stavu, nejen o zájem velkostatkáře, průmyslu nebo živností, jde také o zájem dělníka. Neboť jestliže německá država přejde do českých rukou, pak budou také němečtí dělníci odkopnuti, jako se stalo všude, kde dráha nebo nějaký podnik přešel do státního držení, kde němečtí zaměstnanci jeden za druhým v krátké době vyletěli, byli dáni na odpočinek nebo jinak odstraněni.
Pan předseda vlády praví, že koalice a vláda jsou silné, že sedí pevně, neboť mají většinu. Proč se však nerozpíší nové volby? To by bylo to nejrozumnější. "Nové volby", volal dnes komunistický řečník, když byla sněmovna zahájena. Nechcete nových voleb, poněvadž se jich obáváte, také ve vlastním národě.
Ostatně nedoufáme ničeho od tohoto státu, považujeme jej za episodu. Bůh vložil do každého jednotlivce, jejž stvořil, a také do každého národa, jež vytvořil, touhu po svobodě a sebeurčení. Jest výrazem nejvyšší mravní povinnosti následovati tento Bohem vštípený pud. Sledujíce tento pud, budeme bez zřetele na dočasné okolnosti, ať se vám to hodí či nikoliv, držeti se vždy a stále zásad sebeurčovacího práva našeho národa. Jestliže pak ten nebo onen se stane zrádcem toho, zač dne 4. března 1919 tekla německá krev, nechť jej postihne kletba celého národa. My, němečtí národovci, nevezmeme této kletby na sebe, bez kolísání budeme sledovati cíl, jenž zní: Jeden národ, jedna vlast! (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Nahlédnutím do stenografického zápisu jsem shledal, že pan posl. dr. Lehnert prohlásil, že tento stát je vybudován na lži, dále, že prohlásil, že je vybudován na utiskování a korupci; dále použil výrazů "všiváci" a konečně řekl o pozemkovém úřadě, že je to útulek korupce.
Za tyto výroky volám jej dodatečně k pořádku.
Slovo dále má pan posl. Najman.
Posl. Najman: Slavná sněmovno! Pan ministerský předseda dával ostatním státům evropským naši republiku za vzor a říkal, abychom prý nahlédli do okolních států, jak to tam ve skutečnosti vypadá. Mám za to, že panu ministerskému předsedovi není dobře znám stav, v jakém se nalézá stav střední, živnostenský a obchodnický. Nevím, je-li dobře, že u nás pořád poukazujeme na to, že jsme státem, který má všeho hojnost a dostatek, a kde ničeho neschází. Nevím, zdali na konec za všechno to vychvalování sebe sama nebudeme museti platiti, zdali se nám za to reparační výlohy a pohledávky nezvýší. Myslím, že by nám lépe slušelo, kdybychom se stále nevychloubali svým pořádkem a svou vysokou valutou a vyčkali, jak to ve skutečnosti bude vypadati na konec. Poukazovati stále na Německo, kam to v Německu došlo s valutou, myslím, že je hodně nesprávné. Dodnes nemůžeme říci, že by byli němečtí finančníci tím, že bez přestání tiskli marku papírovou, udělali špatný obchod. Víme dobře, že miliardy německých marek byly prodány Československé republice, v Holandsku, v Dánsku a ve Švédsku, že i v Americe kupovali německé marky, takže dnes ve skutečnosti mají Němci značné položky cizích valut, naproti tomu ve státech okolních mají bezcenné německé papíry a německé marky.
Jestliže dnes někdo stále poukazuje, jak u nás valuta stoupla, jaký je u nás pořádek, mám za to, že má na tom nejmenší zásluhu koaliční vláda, nýbrž že zásluhy tyto musí býti připočteny v prvé řadě poplatnictvu. Řekněme si docela otevřeně: to, co u nás provozoval p. ministr Rašín s skutečnosti začal provozovati také v Polsku ministr Grabski. Začal pracovati také tímto způsobem, ale proč Grabski neudržel na té výši polskou marku? Prostě proto, poněvadž Poláci nechtěli odváděti daně. Naproti tomu, co by se bývalo stalo s celým plánem p. ministra Rašína, kdyby poplatníci nemohli krýti státní potřeby, kdyby nedali státu tolik, aby stát nebyl nucen sáhnouti k tisku peněz.
Dnes vidíme důsledek přetížení daňového. Četli jste v těchto dnech o případu, který se odehrál v Plzni. Tam 51letý živnostník, obuvnický mistr, který 27 roků pracoval, 27 roků se namáhal a svou prací a námahou docílil toho, že si nastřádal asi 20 tisíc na hotovosti. A co se stalo? Najednou dostal platební rozkaz na 30 tisíc korun. Řeklo se mu: podejte odvolání! Podal odvolání, které se mu však nevyřídilo a na dotyčného uvalila se exekuce. Výsledek byl, že celé jeho jmění bylo zabaveno a on, vida se žebrákem, skočil pod vlak.
Kolik takových případů odehrává se ne týdně, ale denně? Denně vidíme a denně jsme svědky to ho, že celá řada živnostníků končí sebevraždou, poněvadž to, co se dnes předpisuje - a my jsme na to několikráte s těchto míst poukázali - nejsou už daňové předpisy, to jsou konfiskační nálezy v pravém slova smyslu. Poplatník v našem státě, v naší republice je vydán ve psí. On nemá žádné ochrany, žádného zastání. Daně se nejkrutějším způsobem u nás vymáhají a prosím na takových základech, na základech úplného vysání poplatnictva, na základě zničených existencí se u nás potom staví hospodářská rovnováha, na nich se potom u nás staví rozpočet.
Jsem přesvědčen, že tato cesta je nejhorší a že by se mělo o tom vážně uvažovati, aby byla jedenkráte nastoupena cesta jiná. Pan ministerský předseda zde řekl, že nynější většina v poslanecké sněmovně nedá si poroučeti, že půjde svou cestou. Já znám jinou většinu, a to většinu národa.
Vážení pánové! Co se dnes představuje jako většina, to ve skutečnosti většina není; kdyby byly provedeny volby do Národního shromáždění, ukázalo by se, že celá řada těch pánů, kteří dnes tvoří zde většinu, by se do poslanecké sněmovny více nedostala. Jestliže pánové chtějí mluviti o většině, pak ať provedou nové volby, ať rozpustí Národní shromáždění a pak teprve se ukáže, zdali těch 5 dnešních koaličních stran bude ve skutečnosti tvořiti většinu národa, a tudíž také většinu parlamentu.
Poměry, které dnes v naší republice jsou, připomínají dobu Ludvíka Filipa ve Francii. Tehdy korupce stíhala korupci, provalovalo se bahno za bahnem a vláda Ludvíka Filipa tomu čelila tím, že dávala tisku náhubek, prováděla konfiskace, stíhala a žalářovala redaktory a výsledkem toho byla - revoluce. Je to úžasné, jak se dnes u nás žije, když uvážíme, že takový dr. Svátek, který byl ministerským radou a měl 34.000 Kč ročního platu a 8000 Kč ročně funkčního přídavku, zval k sobě každý měsíc snad 100 až 130 hostů a pořádal hostiny. A bylo by zajímavé, kdyby byl v této sněmovně předložen seznam hostů, kteří v pátek u p. rady Svátka byli přijati, abychom viděli, jací to byli páni, kteří se dali hostiti od p. dr. Svátka. Mám za to, že to byla smetánka, že to byli mnozí z pánů, kteří zaujímají snad čelné místo v našem politickém životě. A přece jasně se pamatuji, že jsem se svého času tázal jednoho význačného politika lidové strany, jak je možno, že p. dr. Svátek, který je chéfredaktorem, jehož příjem je 42.000 Kč ročně, jezdí v automobilu, že vydržuje si veliký dům, že k sobě zve 100 až 150 hostů? To každého soudného člověka musilo přivésti k názoru, že tento pán získává peníze způsobem nepoctivým, neboť přece úředníku, který má 42.000 Kč ročně, jenž se má starati o ženu a děti, sotva zbude, aby si mohl koupiti pořádný oblek, natož aby si mohl vydržovati automobil a mohl vésti veliký dům. Což ti páni neviděli, že tyto zdroje příjmů nemohou býti dobré, že musí býti nekalé?
Pan ministerský předseda zde řekl: Poslanci, když víte o nějaké korupci, přijďte a poukažte na korupci. Bohužel - docela otevřeně říkám - my jsme nesčetněkráte přicházeli k panu ministru národní obrany a k jiným ministrům a poukazovali jsme, že poměry v určitých věcech zavánějí korupcí, upozorňovali jsme je na korupci, ale za to se nám ve sněmovně i v tisku dostalo často jen útoků. Vzpomínám na to, že jsem svého času poukázal - a všichni živnostenští poslanci na to tenkráte poukazovali - že přijímání dodávek u brněnského vojenského skladiště děje se způsobem, který jistě na první pohled zavání korupcí. Továrník odváděl snadno a rychle, ale živnostník, živnostenské nebo dělnické družstvo nemohlo odvésti ničeho. My jsme na to poukazovali a poukázali jsme na to na příklad - to je charakteristická věc - když při prohlídce vojenského skladiště v Těšíně jsme zjistili, že jsou tam boty tak špatné, že se jich nedá vůbec použíti. My jsme tento pár bot zabavili a přivezli do Prahy. Zde byla svolána komise, která zjistila, že boty jsou vyrobeny ze štípkoviny, t. j. odpadkové kůže. Upozorňoval jsem na to v poslanecké sněmovně, v branném výboru a, prosím, nic se nestalo; když pak na to naši vojáci v době mobilisace narukovali, byli za několik dnů bosi.
Teď uvažte, co se stalo s benzinovou aférou. Viděli jsme, že ti pánové, kteří benzin nakupovali a kteří o tom rozhodovali, všichni byli podplaceni. A zdá se mi, že podobný způsob také v jiných odvětvích ministerstva národní obrany se zahnízdil. Dnes ovšem se řekne: Přijďte, poslanci! Ale není to přímo tropení si úsměšků z poslanců, když se vyzývají, aby přišli, a oni přijdou a předloží přímo důkazy, a když se potom nic nedělá?
Vzpomínám tu na případy v povolovacím řízení, dotčené před uzavřením posledního zasedání Národního shromáždění. Tam jsme dokázali, že byly kanceláře, které se zabývaly vymáháním povolovacího řízení. Dokázali jsme, že slečna Lidka Soukupová pro tuto věc měla zvláštní kancelář. Tisíce letáků v různých řečech tato kancelář rozesílala. A prosím, co se stalo? Stalo se to, že Lidka Soukupová zmizela, že odjela někam do Paříže, a naše policie, která dovede snad každého malého člověka stíhati pro lichvu a jiné věci, tuto velkou dámu vůbec nestíhala. Této velké dámě se vůbec nic nestalo. A co bych měl říci o jiných věcech, na př. o daňové praksi?
Kolikrát jsme již v ministerstvu poukázali na to, že ministerstvo financí předpisuje daně jiným způsobem velkým továrníkům a velkým kapitalistům, a jiným způsobem malým živnostníkům. Kolikráte jsme poukázali na drastické případy, tak na případ paní Fuchsové, kde president Nejvyššího správního dvoru byl do této aféry zapleten, kde president Nejvyššího správního dvoru dával rady paní Fuchsové, jakým způsobem má utéci zdanění. A prosím, co se stalo v té věci? Já nevím, jestli dokonce tento pan president Nejvyššího správního dvoru ještě do dnešního dne neúřaduje.
Když tyto případy vidíme, věřte mi, že člověk ztrácí naději, že by u nás byla možna nějaká spravedlnost. A prosím, co se děje v oboru stavebním? V oboru stavebním vidíme, že určité firmy mají monopol na státní dodávky. Je věc správná, když vidíme, že švagr ministrův nebo jeho příbuzný dostává ohromné stavby, jdoucí do desítek milionů? Táži se, jestli tento způsob a systém je správný, když vidíme, že taková firma - stalo se to nám, když jsme obviňovali tu firmu, tuším Straka a Stehlík se jmenuje - dostává protekčním způsobem stavební dodávky? Tato firma nás žalovala. Když jsme však vedli svědky z ministerstva národní obrany, tato firma hanebně od té věci utekla a vzala žalobu zpět.
Dříve, když ministerstvo národní obrany zadávalo stavbu, rozdělilo ji a zadávalo zvláště práce truhlářské, zvláště klempířské a pokryvačské. Dnes se to neděje. Dodávka zadává se společně, celá hromadně. A mně zdá se, že v tom je také určitý úmysl, poněvadž, když dostává někdo velikou dodávku, může spíše z této velké dodávky něco zaplatiti, než když by byla rozdělena na celou řadu živnostníků a řemeslníků.
Pan ministerský předseda zde mluvil o tom, jakoby v tomto státě byla největší spravedlnost, jakoby v republice byla jen samá spravedlnost, jakoby neznal rozdílu stran a jakoby tito pánové, kteří zde sedí, byli zástupci republiky. Ale, prosím, vážení pánové, tito pánové ve skutečnosti nejsou zástupci republiky, nýbrž jsou to zástupci politických stran. Jsou to úžasné věci které jsme viděli. Poukáži jen na to, co dělá a provozuje ministr obchodu proti naší straně. Přijde-li deputace k ministru obchodu a o cokoli žádá, vždy pan ministr obchodu útočí přímo na poslance živnostenské strany, útočí na živnostenskou stranu. Je to důstojno ministra? Má tohle dělati ministr v demokratickém státě? Myslím, že tohle nemá dělati a že k tomu práva ministr nemá.
Ale, prosím, Zemská jednota Živnostenských společenstev, vrcholná korporace, chce pořádati živnostenskou výstavu. Má přes tisíc vystavovatelů přihlášených. Ministerstvo všemožným způsobem brzdí tuto výstavu. Ministerstvo obchodu, které je zde k tomu, aby vlastně podporovalo živnostenské podnikání, aby podporovalo živnosti, ač ví, že naše strana dnes representuje osm desetin všeho českého živnostnictva, vystupuje příkře proti korporaci, která není korporací naší strany, která je korporací čistě odbornou. Jsem přesvědčen, že kdyby byla tuto výstavu pořádala naše strana, bývalo by to více této výstavě prospělo, než když to pořádala nepolitická korporace. Tak se jedná vůči nám! Poukazuje se v tisku národně demokratickém na to, že prý je to výstava politická.
Mám zde doklady. V Brně se konal orelský slet roku 1922. Při tomto orelském sletě pořádali lidoví živnostníci, již jistě tvoří minimální procento živnostnictva, výstavu. Požádali ministerstvo obchodu o subvenci a ministerstvo obchodu jim pod číslem 32.250/22 odpovědělo: "Na žádost ze dne 29. t. m. povoluje ministerstvo subvenci v částce 20.000 Kč, t. j. dvacet tisíc Kč a poukazuje peníz zároveň poštovním šekovým úřadem v Praze". Vážení pánové! Tak jednalo ministerstvo obchodu, když jednalo se o čistě politickou výstavu!
Mám zde druhý doklad, výnos ministerstva obchodu, čís. 82.025/24. Opětně lidoví živnostníci pořádali výstavu, vánoční tržnici. Na této vánoční tržnici bylo zúčastněno 30 trhovců. totiž 30 živnostníků. A tato tržnice požádala o subvenci. Byla jí udělena tímto přípisem: "Na žádost ze dne 28. ledna, aby ministerstvo obchodu povolilo úhradu na uhrazení schodku v částce 20.000 Kč, vzniklého pořádáním tamní vánoční výstavy v prosinci 1923, povoluje ministerstvo obchodu subvenci v částce 15.000 Kč."
Vážení pánové a dámy! Já se vás táži, je to spravedlnost v tomto státě, je to spravedlnost v naší Československé republice? Táži se vás, páni z koaličních stran, kteří pořád mluvíte o samé spravedlnosti u nás, je-li spravedlnost pouze pro koaliční strany, nebo má-li spravedlnost platiti pro celý národ? Jestliže nás vylučujete z těchto věcí, proč nás nevyloučíte z placení daní? Když říkáte, že nemáme právo žádati o podpory, pak řekněte nám také, že nemáme povinnosti platiti daně. Ale, chcete-li na nás, abychom jako občané státu nesli všechnu povinnost, pak je vaší povinností, abyste všecky podniky, které pořádáme, podporovali.
Za těchto okolností, když naše strana vidí, jakým šikanám je vystavena, jak se naše hnutí podkopává, nemůže míti naprosto důvěry k nynější vládě. Jestliže pan posl. Šmeral řekl, že si představuje vládu dělníků a rolníků, já říkám, že bychom se také nevyhýbali, kdyby to byla vláda dělníků, rolníků a živnostníků, poněvadž to by byla vláda, která by v tomto státě měla nejoprávnější trvání. (Výborně! Potlesk u stoupenců řečníkových).
Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. dr. Spina.
Posl. dr. Spina (německy): Slavná sněmovno! Sledujeme-li myšlenkový postup řeči pana ministerského předsedy, kterou jsme mohli vyslechnouti bohužel jen velmi neúplně a všimneme-li si zejména oněch zdůrazněných míst, která vyvolala potlesk koaličních stran, nemůžeme než citovati slova z Fausta: "Slyším sice zvěst, avšak chybí mi víra." Neboť byly velmi krásné ony zásady vyšší morálky, vyšší státní morálky, které nám zde pan ministerský předseda předváděl, zásady, které mají zhojiti nezdravé mravní poměry, jež se zde skutečně zahnízdily. My všichni, kteří jsme s údivem prožívali minulé týdny, kdy nebylo dne, aby nám nepřinesl novou aféru, my všichni, věří vidíme, jak se strany, sedící zde v koalici vedle sebe u vesla, navzájem obviňují z úplatnosti, jak směrodatní činitelé politického života byli v českých listech velmi vážně nařčeni, jak byli odhaleni vysocí úředníci a důstojníci událostmi, které ukazují na tak nízký stupeň mravního života, že se asi sotva kde jinde najde něco podobného - a tu neplatí poukaz pana min. předsedy, že prý je tomu tak nyní v celém světě my, hloupí Němci, pro něž slova krádež a poctivost stále ještě znamenají to, co se jimi rozumí ve skutečnosti (souhlas na levici), my žasneme při řeči pana min. předsedy, že se chápe jakýchsi mravních prostředků. Žasneme proto, poněvadž v ministerském předsedovi, který je nesporně mužem vysokých politických a taktických schopností, vidíme muže, který celým svým založením tíhne přece jen spíše k realistické stránce, k hmotnému pojímání věcí, k stránce, kterou nám přineslo jeho opravdu hluboké určení agrarismu, zákona půdy. Žasneme, když tento reální a materiální politik Švehl a, který je jindy zvyklý stavěti proti skutečnosti zase skutečnost a nikoli idee a sentimentální úvahy, když tento chladný muž skutečnosti nezmůže se ve své dnešní řeči konečně na nic jiného, než že bere útočiště k abstraktním pojmům mravnosti, naprostého zachovávání morálky a pod., což jsou věci, z nichž si zejména tisk jisté strany rád tropívá žerty, mluví-li o nich jistá ústa. Musím se přiznati, že jsme dnes Švehlu nepoznávali. Švehla se dnes pohyboval ve své řeči na parketách, na nichž nejsme zvyklí ho vídati. Byly pro něho příliš hladké a nevím - nechci o tom rozhodovati ale myslím, že svou řečí neposloužil příliš hlavnímu úkolu, který měl dnes splniti, jak by si byli přáli všichni lidé dobré vůle v tomto státě, tedy všichni odpůrci korupce a tím míním především samozřejmě také hlavu státu: měl se opravdu s plnou vážností a s plnou přísností odhodlati, aby se zakročilo proti korupci, aby byla odhalena celé veřejnosti, aby byli stíháni jednotliví vinníci a odstraněna - musíme to bohužel už říci - celá ta soustava.