To jsou poznámky, které jsem chtěl přičiniti k prohlášení p. min. předsedy a k prohlášení p. dr. Šmerala. Končím tím, že náš klub bude hlasovati pro to, aby sněmovna vzala prohlášení p. min. předsedy na vědomí. (Výborně! - Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má p. posl. Patzel.
Posl. Patzel (německy): Slavná sněmovno! To, co se tu před našima očima ohlašuje, jeví se nám jako další klesání po šikmé ploše policejního státu, na níž se správa tohoto státu již dávno pohybuje a na které jste dávno zapomněli a zanechali prvých zdánlivě demokratických počátků májového rozkvětu této republiky. Stát a jeho správa nezastavují se již ani před mrtvými a před posmrtnými oslavami. Vždyť byla zde smutná odvaha zakázati a omeziti oslavy na paměť za naše v březnu padlé. Bylo sice upuštěno a byl změněn původní úmysl svolati tuto sněmovnu na 4. března, patrně v domnění, že se tím obejde cosi nepříjemného. Používáme však podnětu, abychom promluvili s tribuny této sněmovny a prohlásili, že sudetští Němci v dnech březnových vždy vzpomenou svých v březnu padlých; bude-li se mluviti o lidech, kteří si získali zásluh o právo sebeurčení, tu budou vždy jmenováni naši v březnu padlí, kteří věřili v právo sebeurčovací, jež se stalo největší lží 20. století. Prohlašujeme, že chceme vždy míti ve velké úctě památku našich v březnu padlých, a že to, zač padli, mravní boj za právo na naši otčinu, budeme považovati vždy za nejsvětější povinnost dnes a po všechny dny.
A nyní několik slov k prohlášení pana předsedy vlády. Schází-li se Národní shromáždění po několikatýdenním přerušení, jež bylo vlastně přivoděno, aby se přešlo přes nepříjemné zjevy, tu bychom byli očekávali, že prvním bodem pracovního programu bude předložení československo-francouzské smlouvy spolkové, pro niž přece musíme nésti ohromná vojenská břemena v tomto státě. Byli bychom očekávali, že vláda poví obyvatelstvu čistou pravdu ve věci reparací, přisouzených tak zvanými spřátelenými mocnostmi tomuto státu, poněvadž jsme přesvědčeni o tom, že by, vstoupí-li tyto platy v platnost, bylo celé národní hospodářství v tomto státě prostě ubito, poněvadž by se národnímu hospodářství ukládala břemena, jichž pracující lid nemůže prostě sehnati. Za třetí jsme očekávali, že neodpoví vláda několika všeobecnými frázemi mravního rozhořčení, jež nejsou na místě, nýbrž, že dá vážnou odpověď na obžaloby, které byly v poslední době ve veřejnosti proneseny.
Pan předseda vlády má pravdu: nechceme paušalovati a nechceme zajisté označiti korupci za jakési československé státní zařízení. Chtěli bychom však pouze, aby se příklad dokonce i Francie - a ta je pramátí parlamentární korupce, která se tak skvěle pojí s jménem Panamy - aby se následoval příklad Francie, a vyskytne-li se svinstvo, aby se chlívek vyčistil, udělal pořádek a politicky život opravdu očistil. Domnívali jsme se, že se odpoví na ohromné korupční případy, z nichž se jednotlivé české strany vládu tvořící vzájemně obviňují. Vždyť nejde pouze jen o obvinění oposiční strany, učiněná ze stranické zášti, nýbrž jde o to, že se vládní strany navzájem obviňují, že provádějí nekalé obchody se státem na účet státu a obyvatelstva. Obviňovaly se navzájem, že zaprodaly svou politickou čest a váhu svého politického rozhodování za mrzký peníz nejvíce prodávajícímu, lihovarníkům atd., a že těžce poškodily celé hospodářství státu a veškeré poplatnictvo. Na to se mělo odpověděti i s této tribuny, nemusí-li se pánové skutečně štítiti denního světla. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
V posledních dnech byl odkryt nový skandál a bylo rychle zakročeno. To kvitujeme a konstatujeme, že nás to jako každého čistotného člověka těší, že se bezohledně zakročí, odhalí-li někde úřad nějaké svinstvo. Konstatujeme to i v tomto případě, nesmí se však státi, aby zápach benzinu zakryl snad zápach lihu, aby pro rychlé zakročení v této věci byla záležitost lihová konečně bez hluku odstraněna se světa. Nesmí se státi, aby pro rychlé zakročení v benzinové aféře, v níž popadlo se několik zkorumpovaných důstojníků a zkorumpovaných úředníků, zatlačena byla politická korupce a aby se politická korupce zakryla pláštěm křesťanské lásky k bližnímu.
Ukládali jsme si dosud zdrželivost a nemluvili jsme o těchto věcech, poněvadž jsme měli za to, že nemá s naší strany zasahovati do očišťovacího procesu, poněvadž m jsme se domnívali, že se v českém lidu a mezi českými stranami provádí očišťovací proces a že je dobře, nebude-li se zabraňovati čistým lidem v českém politickém životě a nebude-li se jejich práce brzditi. Avšak to, co jsme dnes slyšeli s této tribuny a z úst prvého úředníka státu, ukazuje nám, že se zřejmě usiluje o to, aby se zamezil ozdravovací proces českého politického života všemi prostředky pro jisté stranické výhody. Místo, aby se tu dala odpověď, přichází koalice a vláda s útokem na tiskovou svobodu, přichází vláda a chce se zřetelem na pojednání v tisku o těchto záležitostech odníti porotám soudnictví ve věcech tiskových a přikázati je jinými soudům.
Císařský policejní stát, Rakousko, povolil před dvěma lidskými věky žádosti, aby se lid účastnil vynášení rozsudku v obtížných případech. Císařský policejní stát Rakousko se neodvážil přes různé doléhání, jen tak beze všeho otřásti zařízením porotních soudů. Demokratická republika, v jejíž ústavě stojí, že veškerá moc pochází z lidu a provádí se jménem lidu, jest prvním státem, který sahá na lidové soudy.
Pánové, je pravda, co řekl pan kolega Stivín, který je jako já žurnalistou a zná věci: všecky zasvěcené kruhy se již často obíraly otázkou reformy soudnictví ve věcech urážky na cti, spáchané tiskem, a žurnalisté sami nechovali se k požadavku, aby procesy, týkající se urážek na cti proti tisku, byly vyloučeny ze soudů porotních, odmítavě, předpokládajíce, že budou smíšeným soudům přibráni novinářští přísedící. Byl-li tento návrh dnes probírán, tedy jde o staré přání žurnalistů. Avšak, pánové, nevíme přece, o čem vlastně debatujeme. Ohlásilo se nám cosi k rozpravě, z čeho plyne pouze hrstce lidí, politickým poživatelům zamýšleného zákona, výhoda, kdežto my nevíme, co se nám nabízí.
A pak, pánové, má se opět udělati tendenční zákon. Mluví se o tom, že se má pročistiti politická atmosféra. Máme však pocit, že se docílí opaku, utvoří-li se v době politické nevůle tendenční zákony. Máme pocit, že tu má býti ještě mnohem více zastřeno, že jest nebezpečí, že se provalí ještě mnohem více a že se v poslední chvíli chce zakročiti, aby se místo očisty vlastního politického života od škůdců a miasmů provedl opak. Nedovedu si mysliti, že tak smýšlí opravdu český lid, že chce tyto věci udržeti a zakrýti. Nemáme žádného pochopení pro to, že by si čistí lidé v českém životě neřekli: Raději vymésti několik tuctů povalečů a lotrů, nežli udržeti trvale tento systém!
Musíme však o tom mluviti, neboť náš pracující lid musí sehnati svojí prací a nésti spolu břemena tohoto korupčního systému. Proti čemu se musíme ozvati, je, že se v takovém okamžiku vnucuje těžká otázka změny příslušnosti soudu, v okamžiku vzájemného politicky-stranického rozezlení, poněvadž jest se obávati, že dojde pak k zařízení československé politické kabinetní justice. Při pozorování našich dnešních tiskových poměrů a při posuzování stavu soudcovského - není mi snadným podrobovati stav soudcovský kritice - vidíme, s jakou lehkovážností senáty dnes často potvrzují konfiskace listů. Víme-li, že stát suspendoval nepřesaditelnost a nesesaditelnost soudců, ví-li se, jak se dnes nakládá s neodvislými lidmi všech národů, kteří nepodporují v té chvíli vládnoucí kliku "pětky" koaličních stran, tu třeba míti nejhorší obavy, že se zahájí kabinetní justice. Kdo vítr seje, musí kliditi bouři. A kdo tvoří tendenční zákon, nesmí zapomenouti, že si tím staví stupně k vlastní šibenici. Na to třeba pánům poukázati, chystají-li se v této chvíli zasáhnouti hluboce do zákonitého vývoje.
Pan předseda vlády poukázal na to, že se korupce všude vyskytuje a poukázal na korupci v Sasku, kde se dopustili korupce i ministři. Ano, avšak německý politický život všech stran očišťuje se od všech takových a není tam žádné politické strany, která by něco takového, byť jen okamžik, kryla. Žádná strana nemá ráda, odhalí-li se, že jsou v jejich řadách nečistí lidé, avšak musí zde býti kriterium, že se strana od nich čistí a že vylučuje nezdravé šťávy, nezdravé živly. To se dělá v Německu, to dělalo dokonce carské Rusko. V Československé republice se však dělá nový výjimečný zákon, aby se zamezila a okleštila diskuse o nepříjemných příhodách. Co tu hodláte zaříditi, jest kabinetní justicí. Užívám tohoto slova - známť také trochu politické dějiny starého Rakouska - vědomě a připomeneme to jednou pánům, že jsme zavčas pozvedli svého varovného hlasu před dalším klouzáním na šikmé ploše. Kabinetní justicí neodstraníte korupce z českého politického života. Zajisté jest mezi vámi mnoho těch, o tom nepochybuji, kteří hodně naříkají na tuto korupci. Avšak ti, o kterých se věří a může věřiti, že nejsou osobně vinni, stávají se takovým postupem, takovými nucenými a výjimečnými opatřeními, pouze spoluvinníky na udržení takových poměrů.
Před našima očima, ctění přítomní, odhalily české vládní strany - a to musíme konstatovati - že považují státní správu nejen za žlab pro umístění stoupenců svých stran, nýbrž za pastviště, na kterém koaliční strany - dovolíte mi triviální výraz - ožírají státní hospodářství do hola. (Souhlas na levici.) Ministři byli obviněni z korupce ve veřejných rozpravách, ministrům se vytýkalo, že za peníze - ne pro svoji osobu, ale pro svoji stranu - prodali své svědomí a hodili své rozhodnutí v určitém směru na váhu. O tom nebylo zjednáno jasno. Těmto věcem se přece změnou ve příslušnosti soudu neučiní naráz přítrž! Tu se zjedná přece pouze jasno, je-li odvaha věci odhaliti a vymýtiti, co jest špatným, shnilým a zlým.
A ještě jednu větu chtěl bych pronésti k této věci: to není čertovým kopýtkem, že byly jednotlivé osoby usvědčeny z úplatků a úplatnosti, ačkoliv případy jsou v politickém životě zajisté velice smutné. Pro nás, kteří se nechceme mísiti do vnitřních záležitostí českých stran, je čertovým kopýtkem fakt, že koaliční strany dospěly patrně ji takové výše politické morálky, že považují za mravně oprávněno, aby nechaly své strany a jejich zařízení obohacovati se a vyžíti se na úkor státu. To je pro nás ožehavým bodem v této aféře, pro který nemají páni patrně dnes ještě žádného porozumění. Vy žijete v ovzduší velikášství, naplněném - nikoliv lihem a benzinem - ne, nýbrž velikým pocitem: žijeme v "naší republice". To je to, co zamlžuje, ruší a brzdí vaše volné, zdravé myšlení, takže necítíte, že se v celém světě pokládá za politicky nemravné to, co vy považujete patrně za mravně oprávněno a dovoleno. Naše německá veřejnost praví k tomu: Nyní víme, proč se nechce, aby v ústředních úřadech byli naši němečtí úředníci, nyní víme, proč se odpírá německé menšině činný spoludozor na státní správu, poněvadž se na léta nemůže a nechce potřebovati této kontroly.
Pánové! praví se, že na ministerské lavici a mezi vůdčími muži koalice sedí zajisté mnoho těch, kdož mají čisté ruce. Pánové! Nechci o tom pochybovati; avšak máme za to, že by tito musili míti přece cit pro to, že se nemůže trvale zachovati systém, jehož nosnou silou je vlastně přece pouze solidarita nemorálnosti. Zdá se, že koaliční strany považují tyto věci za vnitřní záležitost. Nejsme tomu nakloněni, abychom se míchali do českých záležitostí, abychom diskutovali s koaličními stranami o pojímání státní morálky. Nechceme však o těchto věcech mlčeti, nechceme zatajovati svého mínění, poněvadž se zde rozhazuje ohromné množství majetku lidu, kdežto náš pracující lid tíží nesnesitelná břemena, která mu ukládá stát, a poněvadž musí nésti náklad vypleňování státu svou prací a placením daní.
Pánové! Vláda, kterou tvoří koaliční strany a která chce potírati takové věci nikoliv jasností a pravdou, nýbrž výjimečným zákonem, tato vláda má drzé čelo, zakazujíc nám smuteční oslavy našich v březnu padlých. Tato vláda přikročuje již nyní k tomu, aby nového sociálního díla, sociálního pojištění, použila k účelům korupčním, jelikož se již nyní vyhražují a reservují místa těm českým politikům, o nichž se má za to, že je vyloučí i sám český veřejný život a že přejde přes ně k dennímu pořádku. Je úmysl tyto zachovati a vyhraditi jim místa. Tato vláda hodlá provésti kolonisaci, aby takovým způsobem promísila naši německou otčinu a zošklivila nám radost na našem domovu. Tato vláda falšuje na Slovensku volby a připravuje v Podkarpatské Rusi kořaleční volby. Starý český politik, myslím, že to byl Skrejšovský, pronesl kdysi slova: "Drzé čelo je lepší než poplužní dvůr". K tomu patří však více nežli dvě drzá čela, odvážiti se až sem nahoru a mluviti o politické morálce a o mravní síle takové koalice jakož i o tom, že tato koalice má vésti dále vládu nad národy tohoto státu. Tato koalice má pouze jedinou mravní povinnost, aby totiž zmizela a poskytla obyvatelstvu příležitost, aby podalo novými volbami svůj úsudek o nynějších poměrech státu. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Nahlédl jsem do stenografického protokolu a shledal jsem, že p. posl. Patzel užil těchto slov: "Co se tu před našima očima ohlašuje, jeví se nám jako další klesání po šikmé ploše policejního státu, na níž se správa tohoto státu již dávno pohybuje."
Volám jej pro tento výrok k pořádku.
Uděluji slovo dalšímu řečníku, p. posl. Špačkovi.
Posl. Špaček: Slavná sněmovno! Dříve než budu precisovati stanovisko naší strany k oněm dvěma smutným událostem, které tvoří dnes předmět hlubokého mravního znepokojení celého i národa československého, pokud nenáleží k zjevným zločincům nebo k zjevným škodolibcům z jeho neúspěchů, dovolte mně, abych docela krátce odpověděl na vývody dvou pánů, representujících v této sněmovně odpůrce dnešní vládní soustavy a ducha ústavy, ducha vývoje našeho národa, našeho státu, to je p. posl. dr. Šmerala a p. posl. Patzela.
Pan dr. Šmeral, zdá se mi, chtěl dnes mluviti hodně státnicky. On nemluvil jako representant oné politické skupiny, která opravdu více než barnumskými způsoby snaží se přilákati politicky neuvědomělou část, bohužel, nutno to říci, našeho národa, ke svému praporu, za nímž se neskrývají žádné hluboké ideje, ani - podle mého přesvědčení - žádné hluboké zájmy o lepší příští tohoto státu a tohoto národa, nýbrž za nímž se skrývají jak to vidíme v Rusku a jinde, kde se tito pánové dostali k moci - docela nízké sobecké zájmy určité kliky, třebas i politické, která má jednu snahu, dostati se k moci a užíti této moci pro své osobní uspokojení, jednak touhy po moci, touhy po vládě, jednak k uspokojení svých, chceme-li lidských, chceme-li nelidských, potřeb všeho druhu.
Pan dr. Šmeral chtěl být státnický a řekl, že cítí se Čechem, o kterém dokáže, že se jím cítil i za války. Jsem opravdu zvědav, jak to bude dokazovati, poněvadž - já to mohu říci ze své vlastní zkušenosti - za války zajímal nás jeho způsob representování, respektive hájení českých zájmů, o čemž jsme dostávali informace od našeho emisara ve Štokholmě, na světovém sjezdu sociální demokracie roku 1917, byl to nynější vyslanec v Sofii kamarád Pavlů, později také prof. Maxa, Nás zajímala přirozeně jeho politická koncepce o výsledku této světové války a jeho koncepce o osudu, o politické budoucnosti našeho národa. Byl bych rád, kdybych si mohl opraviti, řeknu upřímně, onen skeptický názor o hlubokém češství p. dr. Šmerala, který jsme měli všichni jakožto nezměnitelný úsudek o něm v době světové války, když jsme, jak to bylo možno, zápasili o tento stát, jehož zevní representací je dnešní naše vláda a částečně i tato sněmovna.
Pan dr. Šmeral řekl, že všechna politika, kterou děláme od začátku existence tohoto státu, je politika špatná a zhoubná, že jsme stát tento založili jako stát liberálně-demokratický, ale v podstatě čiře kapitalistický a že se udržuje tento stát ve své existenci jen proto, že se opírá jednak o bezohledně konstruovanou výkonnou moc vnitřní a ovšem ještě více o podporu mezinárodní skupiny států, které počítá za své přátele nebo s nimiž se nachází v mezinárodní politické alianci.
K tomuto výroku p. dr. Šmerala musím prohlásiti jménem velmi značné části národa - jestliže on se pokládá za mluvčího značné části národa, jistě také já mohu si přisvojovati, že jsem mluvčím značné části národa že tyto jeho názory nesdílím, ze jsou objektivně nesprávné, neboť tento stát nebyl založen žádnou machinací diplomatů, tento stát nebyl založen žádnými výhodami dočasné skupiny států, která chtěla po starém způsobu absolutistického vypořádání velkých válek dočasně utvrditi dočasnou konstelaci mezinárodních nebo kapitalistických poměrů mezistátních, ale tento stát - to je přesvědčení velké většiny nás - byl založen 300 let trvající srdečnou touhou národa po svém osvobození, byl založen třistaletým utrpením, byl založen pohotovostí k obětem, které v době světové války došly největšího rozšíření a svého nejhlubšího vykoupení. Stát, založený těmito obětmi nejpoctivějších a nejlepších synů národa během 300leté naší poroby, stát založený utrpeními našeho národa od bitvy bělohorské - jsem takovým optimistou - nemůže býti ani koncipován, ani udržen nějakou dočasnou mezinárodně programovou a mezinárodně státní konstelací, tento stát bude státem, jak dnes se formuluje a bude se formulovati v budoucnosti, dobře fundovaným jen tenkráte, když velká většina národa postaví se se stejnou obětavostí a stejnou pohotovostí udržeti jej dále, dej to Bůh, od věku do věků. (Výborně! Potlesk.)
Vzácní pánové, nám není úzko, jak pan dr. Šmeral myslí, z nynějšího dočasného poměru mezi Anglií a Francií, ba naopak máme radost z toho, jak zrovna v Anglii se dokazuje, jak dělnictvo dovede, když je povoláno k moci, - ovšem dělnictvo národa uvědomělého a vzdělaného - chápati své státnické povinnosti. Vzácní přátelé, nemusili jste to říkati, každý, kdo pozoruje vývoj věcí v Anglii, vidí, že dělnictvo, přicházejíc k politické moci ve státě a národě uvědomělém, dovede srovnati své zájmy a snahy o udržení sociálního blahobytu a podříditi je velikým úkolům mezinárodní prestiže vlastního národa, třebaže se cítí dočasně jen jeho jedinou třídou a vrstvou. Nám z toho poměru mezi Anglií a Francií není úzko, poněvadž už dnes vidíme, že tento poměr bude loyálním dohovorem mezi Anglií a Francií novým a lepším základem mezinárodních právních poměrů v dnešní znepokojené Evropě a poněvadž my svou politikou zahraniční o nic jiného se nesnažíme než o to, aby právě domluvou a vzájemnou loyálností evropské státy umožňovaly úspěšně svůj kulturní sociální rozvoj, proto z tohoto dnešního poměru mezi Anglií a Francií se těšíme a nepozastavujeme se nad ním. Nemáme ani strachu z těch hrozeb komunistů, jak nám je pan dr. Šmeral sugeruje, nemáme strachu ani z nedělnosti nebo nechuti ke spolupráci v našem národě oněch národnostních menšin, které jsou representovány krajní levicí této sněmovny. Nemáme ilusí. Je pravda, dokud bude politická konstelace v Evropě taková, že bude míti zájem na tom, aby německé lesy nerostly zase do nebes, jako rostly před válkou, dokud bude v našem národě trvale žíti vědomí, že každý den jeho samostatného státního života musí býti založen na nové pohotovosti k obětem, dotud také vrstvy representované krajní levicí sněmovny i vrstvy representované středem této sněmovny, komunisty - o tom jsem pevně přesvědčen - nebudou žádnými nadšenými obyvateli a spolutvořiteli státní samostatnosti československého národa, ta úloha zůstane vždy jen na nás a oni budou jen na tolik klidnými a spokojenými, na kolik budou viděti, že my u nás doma a naši přátelé venku máme opravdu chuť i možnost svoji sílu proti jejich revoltě uplatňovati. Nic více si nenamlouváme.
Pan dr. Šmeral říká, že se neohlížíme na zoufalý stav státních financí, že nebéřeme v úvahu, co řekl pan ministr Beneš o eventuálně možných závazcích k náhradě 30-40 miliard Kč t. zv. poplatku v přeneseném slova smyslu za osvobození, sumy reparačních nákladů, která byla uložena středoevropským státům, a že prý, dokud nerozřešíme národnostní poměry tohoto státu, se bojí, že právě tou netečností k těmto problémům ohrožujeme možnost zachovaní tohoto státu a že ztratil naději, že by se koalice tím problémem zabývala a konečně jej rozřešila.
My se něčeho podobného nebojíme. Finanční stav našeho státu není tak skvělý, jak bychom si přáli, a není tak zoufalý, jak by si přáli pánové, kteří tyto rekriminace přednášejí. Co se týče těch 30-40 miliard, nemám sice oficielní diplomatické znalosti o těchto věcech, ale, pánové, vy jste zrovna jako my hluboce přesvědčeni, že asi těchto 30-40 miliard reparační sumy platiti nebudeme, jako neplatí zatím reparační náklady Maďarsko a Rakousko. A my se nebojíme, že nám bude přisouzeno více, než je přisuzováno Rakousku anebo Maďarsku, a dokonce vašemu velkému Německu, které mělo kuráž za ohromné miliony, ale dnes pořád říká: já jsem takové chudé, tak zničené, moje inteligence chodí po žebrotě, musí se sbírati na naše děti v Československu nebo jiných ubohých státech, a vy nám chcete ukládati velká břemena? Jako měli Němci velkou hubu, dnes mají sepjaté ruce, jen když se dostanou ze šlamastiky. Proto já nemám zvláštní úcty k mravním veličinám německého národa a proto se tohoto velkého německého hluku a těchto okolností nebojím.
My jsme se, pánové, také nespojili s žádnými kapitalistickými státy a my neděláme ve svém státě kapitalistickou politiku, nýbrž naopak děláme politiku, ve které jdeme v sociálním směru v první řadě. My neděláme politiku tuto na základě, pane posl. Kreibichu, nějaké solidarity s lupiči, jak jste v přirozené německé drzosti se opovážil říci, nýbrž my děláme tuto politiku ve jménu uvědomělé solidarity národní, ve vědomí této národní solidarity. Víme dobře, že dělnictvo je nejpodstatnější složkou našeho národa, početně, a že proto toto dělnictvo zasluhuje, abychom mu dali všechna práva, která k svému důstojnému lidskému, kulturnímu i sociálnímu vyžití potřebuje. Proto děláme politiku sociální takovou, jakou děláme a proto víme, že tento stát touto sociální politikou a tímto směrem našeho zákonodárství udržíme spoluprací a dobrou vůlí našeho dělnictva.
My nebudeme, jak si to pan dr. Šmeral přeje, řešiti otázku sociální nějakou netečností prý vládnoucích tříd. My nechceme ji řešiti revolucí, my ji chceme řešiti těžkou práce plnou evolucí, ale my také nechceme, aby tato otázka byla řešena fanatismem, nevychovaností a nevzdělaností, nýbrž rozumem, pokrokový vývojem a spoluprací všech tříd a vrstev národa.
Jestli pan kol. Patzel si stěžuje, že tyto aféry politické, benzinová a lihová, jsou dokladem toho, jak náš stát je opravdu zase státem policejním, jestli si pan kol. Patzel myslí, že proto jsme nezahájili tento sněm 4. března, poněvadž prý jsme je nechtěli drážditi ve vzpomínkách na jejich mrtvé, tož já prohlašuji, ačkoliv nejsem informován bezpečně, že jsme nezahájili tento sněm 4. března z toho důvodu, poněvadž by to přece vypadalo komické, kdyby se zahájil parlament v den, kdy masopust končí. Jestli tragickou shodou okolností připadá zrovna na tento den letošní výročí jejich podařeného odboje Lodgmanova, tak to není naše vina, nýbrž politická neschopnost Němců, kdy měli plná ústa dokumentů o své pohotovosti k obraně svého území.
Nebojím se také toho, co nám říká pan kol. Patzel, že prý teď je viděti, proč nechceme německé úředníky a německé důstojníky ve svém ministerstvu, že prý se bojíme, aby nám neodhalovali ty korupce. My budeme se snažit o to, aby se odhalily co nejdůkladněji i bez vás a právě proto budeme trvati na tom, aby byly odhalovány co nejdůkladněji, abyste nemohli tím argumentem manipulovati.
Nyní, vzácní i přátelé, známe dvě aféry, o kterých jedná interpelace našich koaličních stran i návrh strany komunistické.
Já, vzácní přátelé, jsem snad odchylného názoru o těchto věcech, když tvrdím, že obě ty aféry jsou do jakési míry dokladem anebo důsledkem ústavní a politické konstrukce a formy našeho státu. Vzácní přátelé, my jsme svůj stát vybudovali jako stát katexochen demokratický. Není v tomto státě rozdílu mezi Tomášem Masarykem a mezi posledním nezaměstnaným zametačem pražských ulic, co do možnosti formální spolupráce na konstrukci tohoto národa. Všichni mají stejné právo politické uplatniti se všeobecným, rovným, přímým a tajným hlasovacím právem. Ale, vzácní přátelé, čtete-li spisy státníků a právníků o vládních formách demokracie, čtete-li Laveleye a jiné veličiny, vidíte, že všichni ukazují na to, že demokratická vláda snadno zvrhá se ne snad jen v demagogii, jak vidíme všude, ale že i velmi často zvrhá se ve snahu po vládě určitých koterií. Já, vzácní přátelé, s politováním bych chtěl říci, že se pně zdá, že tento způsob konstrukce našeho ústavního a politického života, jak jsme jej přijali na základě vázaných kandidátních listin, je spoluodpovědný do jisté míry za to - pokud to lze tvrditi, řekněme, naprosto objektivně - že se vyskytují snahy, určitou politickou mocenskou převahou také dosíci pro příslušníky této skupiny určitých nadvýhod buď při správě státu nebo při administrativě státu, při zadávání dodávek atd. atd. Jsem přesvědčen, že, chceme-li se snažiti o očistu svého veřejného života při těchto věcech, musíme jíti na kořen tohoto zla, musíme státi bedlivě na stráži, aby se u nás netvořily politické koterie. Nebude-li těchto koterií, nebudou-li se ničemní lidé, kteří jsou ve všech národech, ve všech vrstvách, ve všech stranách, domnívati, že je jejich politická legitimace chrání proti možnosti býti dopadenu při trestním činu, nebude těchto různých afér trestních a nebude těchto nepříjemných afér politických. Neboť, je-li lihová aféra aféru katexochen politickou, v soudním řízení vůbec nestihatelnou a jen veřejným míněním a veřejnou morálkou k odsouzení způsobilou, tož aféra benzinová je daleko horší, protože je už určitým lidským a trestně-právním dokumentem nepochopení úkolů jednotlivého malého člověka při konstrukci demokratického státu a při vybudování tohoto státu tak, jak jsme si to všichni představovali v dobách, kdy se rodil anebo kdy ještě nebyla ani naděje na to, že se narodí. Podle mého přesvědčení jen odstraněním jakýchkoli stínů politických koterií můžeme zameziti trvale, aby působením jejich vlivů aféry politické ani trestní u nás nevznikaly.
My tedy, hlasujíce pro schválení prohlášení pana ministerského předsedy, chceme říci, že jsme přesvědčeni, že politický život musí býti očištěn právě hlasem veřejného mínění od pokusu, činiti z určité mocenské váhy určitých politických koterií, prostředek k utvrzení vlastní politické državy. My, hlasujíce pro interpelaci, která vybízí vládu, aby podala co nejdříve návrh zákona, kterým bude stíhání deliktů, směřujících proti bezpečnosti cti lidí veřejně činných, odňato porotám, s velikou radostí a zadostiučiněním konstatujeme toto: Právě proto, aby náš politický život nebyl tak otravován, jako je otráven, vítáme tuto interpelaci, resp. tuto pohotovost vlády, jak ji tlumočil ve své odpovědi na tuto interpelaci p. min. předseda. Poctivý a řádný člověk, poctivý a řádný žurnalista nemusí se odnětím pravomoci porotních soudů ke stíhání deliktů na bezpečnosti cti spáchaných tiskem obávati žádných horších následků, ale musí se důsledků této reformy předpisů o stihání deliktů na bezpečnosti cti spáchaných tiskem obávati všichni zlomyslní, svého politického vlivu v žurnalistice nevědomě nebo vědomě zneužívající z touhy po sensacích, po obžalobách, napadání, která směřuje jenom k jednomu: k rozvratu tohoto státu, ke zničení důvěry obyvatelstva v lepší aspoň polovici našeho národa a v její snahu uzpůsobiti tento stát, jak je to možno nejsnažšími prostředky k lepšímu, sociálnímu a kulturnímu vyžití se našeho národa. Tím, že budou stihány delikty proti bezpečnosti cti tiskem spáchané, řekněme, zvláštním senátem, sestávajícím ze třech soudců odborných a ze dvou soudců laických, z řad žurnalistických volených, tím podle mého přesvědčení, bude vykonán veliký krok k očistě našeho veřejného života od toho bahna, které denně musí lidé politicky činní hltati v těch různých časopisech skoro všech politických stran a které právě působí v ostatní veliké části národa naprostou nevoli a nechuť zúčastniti se na politickém životě. Tento způsob očištění našeho veřejného života od této hlízy nesvědomitých lidí žurnalistiky používajících je také jen kus ryzí ušlechtilé demokratické práce na výstavbě naší demokratické republiky a musí si každý býti vědom, kdo pro to bude hlasovati, že tím jednak zamezuje řádění živlů neodpovědných a na druhé straně umožňuje všem poctivým a čestným lidem, aby se v politickém životě ve všech stranách politických mohli uplatniti, neobávajíce se, že jejich soukromý život, práce nejušlechtilejší a snahy nejlepší budou smýkány beztrestně k potěšení různých ničemných lidí v tomto blátě, v této neřesti žurnalistického beztrestného napadání. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.)
Já jsem přesvědčen, že vůle naší vlády k energickému odstranění tohoto, aspoň dočasně, lepší konstrukci našeho veřejného života nevyhovujícího stavu, který právě všechny delikty proti bezpečnosti cti spáchané tiskem na veřejně činných lidech strká před porotu, právě v době, kdy tato porota z velké části pozůstává z lidí politicky zaujatých pro toho zlomyslného napadače a kdy není možnost zaručiti její objektivnost, že tedy ochota vlády třebas i dočasné suspense těchto trestně řádových předpisů o stihání deliktů spáchaných tiskem přispěje k lepšímu kulturnějšímu a tudíž i spíše v demokratické republice úspěšnějšímu cílevědomému veřejnému životu. A v tomto smyslu, vzácní přátelé, naději se, že tato ochota vlády znamená nový vklíněný kámen do budovy skutečně demokratické republikánské stavby našeho státu a našeho národa, a v tomto vědomí prohlašuji jménem svého klubu, že pro vládní prohlášení takto koncipované i našim aspiracím odpovídající, budeme ovšem hlasovati. (Výborně!)