Této snaze po všeobecném stavovském odborném vzdělání dělnic nepostačuje typ školy, o níž dnes jednáme. Školní vzdělání bude možné jen malé vrstvě lépe placených pracovních lidí, poněvadž tyto školy nejsou bezplatné a nejsou povinné.
Totéž platí jak o živnostenských, tak také o domácích školách. Zvláště domácí rodinné školy, zakládající se na tomto podkladě, budou většinou pro dcery měšťáků a nikterak nesplní přání a požadavků, které uplatňujeme. Žádáme všeobecného domácího vyučování pro všechny dívky bez rozdílu třídy. Stále jsou vychvalovány domácí ctnosti žen, dosud však nebylo vykonáno ničeho, aby tyto domácí ctnosti byly sesíleny a domácí znalosti ženy prohloubeny. Vychování pro domácnost jest ponecháno čiré náhodě. O každé hospodyni může se říci: Každá jest hospodyní, avšak žádná se tomu neučila. Domácí školy musí býti připojeny na školy obecné a občanské a musí ukončiti základní vzdělání dívek. Vychování na hospodyni přišlo by na prospěch nejen domácnosti rodiny, nýbrž i domácnosti státu celému národnímu hospodářství. Neboť domácnosti jsou články národního hospodářství. Každá žena jest národní hospodářkou v malém. Domácnost jest jediné nejzaostalejší odvětví národního hospodářství, které jest provozováno neškolenými silami. O pokroku techniky, o užívání moderních pracovních method není v moderní domácnosti ani stopy. Výchova hospodyň se zakládá na ústním podání zkušeností, které platily v jiné době, za jiných poměrů. Dříve platilo ještě o matce slovo Schillerovo: "Učí dívky." Kolik matek jest ještě dnes s to, aby učily dívky? Většina matek má sotva čas, poněvadž jejich dcery musí vydělávati. Cena rodinné výchovy poklesla. Rodina jako kulturní činitel jest ve stadiu rozkladu a v oboru domácí výchovy nemůže splniti svého úkolu. Rodina padá za oběť kapitalismu. Jest v úpadku. Kde selhává rodina, musí na její místo nastupovati stát a obec. Tomu se nemůže vyhnouti žádný stát. Anglie již r. 1878 zavedla povinné vyučování domácí výchově ve všech dívčích obecných školách, Švýcarsko nařídilo totéž v r. 1899 školským zákonem, Německo zahájilo a provádí to od r. 1880. Dívčí pokračovací školy a domácí školy byly zřízeny jak v Rakousku, tak také v Německu počátkem 90tých let. Nauka o domácnosti jest nejdůležitější součástkou dívčího vzdělání za nynějších poměrů, kde mladé dělnice přicházejí ze školy přímo do živnosti a odtud přímo do manželství. Stojí před novým úkolem bez jakékoliv přípravy pro tento úkol. Mnoho žen není pro tento obor působnosti způsobilých. V domácnosti stojí žena jako v cizím prostředí a mnohé manželství zachází z nevědomosti a neznalosti žen. V domácnosti je to tak, že se s nepatrnými prostředky musí dosíci nejvyšších úkonů a každé neracionelní hospodaření má za následek zbytečné výdaje a zvyšuje pracovní náklad. Obojího se musí dělnická rodina varovati, poněvadž vše to musí hraditi z jediného kapitálu, z pracovní síly a zdraví dělníkova. Nedostatečná výživa jest v dnešní době úděl dělníkův a jeho příslušníků, avšak mnoho dělníků by mohlo býti lépe živeno a šaceno, žíti v lepším obydlí, kdyby dívky byly bývaly poučeny o racionelnějším hospodaření. Pro velké vrstvy dělnic není tedy škola, o níž jed máme, takovou školou. Pro ně nemá významu. Pro měšťácké domácké dcerky, dívky lépe situovaných pracovních vrstev, které se chtějí vyučiti hospodaření jako výdělečnému odvětví, mají tyto školy veliký užitek. V těchto školách se jim dostane předběžného vzdělání pro domácnost většího měřítka než ve vlastní. Ve vlastní se musí více omezovati než ve škole, avšak pro nás má význam vzdělání dělnic pro hospodaření v domácnosti a my žádáme školy, v nichž by se dcerám pracujícího lidu dostalo vzdělání, jehož mohou ihned použíti ve vlastní domácnosti a přejeme si, aby zákon byl vybudován po této stránce. Jest to možné připojením pracovních kursů pro dívky. Tato cesta byla již nastoupena. Dnes v příslušném resolučním návrhu žádáme, aby na školách, o nichž se dnes jedná, byly zřízeny kursy, které by se konaly večer a dělnicím, které jsou zaměstnány a musí ve dne vydělávati, se poskytla příležitost docházeti večer do školy. Lze to snadno provésti, neboť tyto kursy byly již prakticky zavedeny na několika školách. Byl by to první nesmělý krok na cestě ku předu.
Tento návrh nedává nám tolik, než kolik nám zůstává dlužen. Stát v oboru stavovských, živnostenských a domácích škol vykonal ještě nesmírně málo. Víme proč: poněvadž pro tyto účely není peněz. To jest proto že každý kulturní pokrok jest vyloučen pro způsob, jak se vynakládají peníze v tomto státě. Nepotřebuji se o tom zmiňovati. Vyslovili jsme o tom své mínění v rozpočtové rozpravě a vytýkali jsme státu jeho hospodaření. Zajisté z týchž důvodů vyhražuje si vláda rozhodovati o nutnosti zřizování škol, o nichž zde jednáme. Obáváme se, že také bude nutnost ubita státní pokladnou a proto žádáme, aby také obce byly slyšeny. Obce budou s to, aby lépe podaly průkaz než všechny jiné instance. Obcím musí býti zachován vliv při zřizování a správě těchto škol. Zákon stanoví jako správního činitele pro veřejné školy kuratorium, v němž jsou zastoupeni vydržovatelé školy, učitelské sbory školy a zájemnické spolky. Tedy všichni zájemníci jsou zastoupeni, jen dělnictvo nikoliv, nikoliv ti, kteří mají největší zájem na organisaci a správě. Nemáme žádného práva spolu rozhodovati v tomto kuratoriu. Odmítáme rozhodně jednostranné zájemnické zastupitelstvo a žádáme ve svém návrhu, aby také odborové organisace měly v tomto kuratoriu škol své zástupce. Žádáme, aby tyto školy byly řízeny paedagogicky vzdělanými osobami. Paedagogická způsobilost se ještě nedostaví, má-li někdo vysvědčení o zkoušce z paedagogiky v kapse. Absolvování paedagogického běhu činí sice způsobilým k výchově poloodrostlých dětí, nikoli však k řízení živnostenských a domácích odborných škol, které mají žáky, jež jest vyučovati docela jinak a mnohem nesnadněji. V zájmu školy bylo by třeba, aby při zadávání místa správce školy byl žádán a podán průkaz praktické zkušenosti a způsobilosti.
Když jsme r. 1922 poprvé jednali o úpravě organisace ženských odborných škol, žádali jsme pro německé školy německé inspektory. V tomto návrhu spatřujeme požadavek národní spravedlnosti. Návrh byl tehdy přikázán výboru kulturnímu k dalšímu jednání. Avšak nejednalo se o něm, zmizel v propadlišti. Podali jsme jej v kulturním výboru znova, byl však znovu zamítnut, což nám nepřekáží, abychom jej podali znovu ve sněmovně. Jestliže tento návrh přijmete, budete jednat jen podle spravedlnosti. Zamítnete-li náš návrh, bude to národní vysvědčení chudoby, které si dáváte. Doplňujeme své požadavky, které uplatňujeme u tohoto zákona, resolučním návrhem, který žádá, aby absolventky těchto škol pokud možno byly zaměstnávány ve službě sociální péče. Neboť také státu musí na tom záležeti, aby se vědomosti nabyté docházkou do ženských škol dostaly také do proudu obecně prospěšné činnosti. V tomto smyslu byly by také zřízené ústavy sociální péče, které spadají pod statut pro vyšší učebné ústavy, povinny, zadávajíce administrativní místa, především přihlížeti k učebným ústavům pro hospodářská ženská povolání. Jak se nakládá v tomto zákoně se soukromými školami, nevylučuje nebezpečí, že budou protěžovány klerikální organisace a klerikální strana. Již dnes vidíme, že značné procento těchto škol jest v rukou katolické církve a známe ducha, který působí v těchto školách. Jsou jen prostředkem k účelu. Hlavním úkolem jest klerikalisace žen a dívek, jejich výchova k prostředku moci v rukou křesťanskosociálních stran, které to mistrovsky dovedou, pod záminkou subvencí dostávati státní peníze pro svou vlastní agitaci. Doba klášterních škol jednou pro vždy minula, heslo: "Rozluka církve od státu" platí také při tomto zákoně.
Jest se zmíniti o druhém zlořádu při soukromých školách. Jsou soukromé učebné ústavy pro ženská povolání, kde system chovu učedníků byl jen přeměněn v jinou formu. S neplacenými pracovními silami žáků se provozuje nekalá soutěž a nejhorší snižování mezd. Činíme vládu odpovědnou z takovýchto zlořádů. Žádáme, aby se dívky ve stavovských školách něčemu učily, nikoliv však aby byly vykořisťovány, ať tělesně či duševně. Žádáme, aby byly zřízeny veřejné stavovské školy pro dívčí povolání státem a obcemi. Soukromé školy jsou zlořádem. Dnes snad ještě nutným zlem, avšak nejsou řešením ženské otázky stavovského vzdělání. Péče o výchovu a vzdělání dívek pro jejich přirozené povolání jest nejnaléhavějším úkolem státu a obcí v celém oboru výchovy dívek. Jsme teprve na počátku ženského vzdělávacího hnutí. Každý krok ku předu musíme vítati. Takovým malým krokem ku předu jest tento zákon a proto budeme pro něj hlasovati. (Souhlas na levici.)
Předseda (zvoní): Ke slovu se dále přihlásila paní posl. Rozsypalová. Dávám jí slovo.
Posl. Rozsypalová: Slavná sněmovno! Ovzduším dějin krouží zárodky vývoje společenského a mezi těmi zárodky jsou také prvky, které mají býti základem pro vývoj činnosti ženské poloviny, vlastně nadpoloviny lidstva. Přiznám se, že nelze mi k vývoji tomu pokud se týče žen hleděti jinak, než jako k projevu odvěké touhy, nutící každou bytost myslící po dosažení ne-li naprosté, tož aspoň poměrům doby odpovídající dokonalosti.
Poslední čtvrt století věku devatenáctého projevovaly se snahy ve hnutí žen hlavně ve trojím směru. Předně k získání nových odvětví výživy pro ženy, jež ve značné míře jsou nuceny samostatně si chleba dobývati, za druhé k dosažení práva ke studiu vyššímu až ke vstupu do university, a to nejen za tím účelem, aby i zde se získala odvětví výživy, nýbrž i proto, aby ukojení došla vroucí touha mnohých nadaných žen po nejširším a nejhlubším vzdělání ducha a za třetí k dosažení práva ke spolupráci v občanských a politických zákonodárných sborech.
A jak vývoj života ukázal a přítomné poměry dosvědčují, nebyly snahy žen v uvedeném trojím směru nadarmo ani u nás ani jinde. Ale k dosaženým úspěchům druží se nyní také obava: Nepovedou snad nastoupené cesty k tomu, aby odcizovaly, odváděly dívčí dorost od prahu rodiny? Jisto je, že od zdárného vývoje života rodinného závisí zajisté i vývoj šťastné budoucnosti národa. Proto také vše, velevážení pánové, co zhodnotí život ženy v rodině, co umožní jí rozkvětu rodiny co nejvíce se věnovati, poslouží také národu. Z tohoto poznání vytryskla zdravá, oprávněná snaha, důkladněji a svědomitěji než dosud se dálo a děje, a také praktičtěji, připraviti dospívající dívky k povolání v rodině, které jsouc plno odpovědnosti vzhledem k úkolu ženy jako matky i vzhledem k úkolu jejímu jakožto středu, jakožto duše rodiny, považováno bylo namnoze za něco, k čemu ani tolik přípravy se nevyžaduje jako ku kterékoliv podřadné a mechanické práci.
Toto poznání o nutné péči pro vzdělání domácké a pro praktický výcvik našich dívek k vedení a produševnění domácnosti, vedlo k organisaci odborných škol pro ženská povolání, mezi nimiž čestné místo náleží t. zv. školám rodinným.
Sem hledí zákon ze dne 17. února 1922, který novým vládním návrhem tisk 4360 se poněkud mění a doplňuje, jak bylo pí. kolegyní Rosolovou, jako zpravodajem, plně objasněno. Organisační osnova odborných škol rodinných z r. 1920 bude zajisté také až snad na nepatrné změny - platiti dále za uplatnění nového vládního návrhu, jehož § 1 zní: "Učiliště pro ženská povolání (odborné školy pro ženská povolání) jsou takové vyučovací ústavy, v nichž se při vyučování věnuje hlavní zřetel sítí a úpravě prádla, ženského i dětského oděvu, vaření a naukám i zručnostem k vedení domácnosti potřebným." Všeobecné zásady, jak je hlásá učebná osnova dvouleté školy rodinné, jsou: "Veškeré vyučování měj na zřeteli praktický život a buď s ním v ustavičném styku. Pouhé theoretisování budiž vyloučeno. Každého předmětu budiž využito k výchově, buď k ušlechtění mysli, nebo k bystření rozumu, nebo k posílení a otužování vůle, a tím budiž dán základ k další sebevýchově. Vyučování sleduj stále současné vymoženosti a pokrok, mládež budiž vedena, aby si všímala zpráv časopiseckých a událostí veřejných."
Předměty povinné, které nyní platná osnova pro tyto školy předpisuje, jsou: čeština, nauka o umění, vychovatelství, zdravověda, občanská nauka, pošty a účtování, kreslení, šití prádla, šití šatů a modistství, vyšívání a práce ozdobné, nauka o látkách, domácí hospodářství a nauka o potravinách, vaření, praní a žehlení, péče o dítě, tělocvik, zpěv.
Jak z všeobecných zásad, jimiž se vyučování na školách rodinných řídí, tak i z výčtu předmětů je patrno, že dbá se tu i všeobecného vzdělání i praktického výcviku k vedení domácnosti potřebného.
Přijímány jsou žákyně, které dovršily 14 rok věku a dostály školní povinnosti.
Praktický účel rodinných škol vyvolal jich v posledních letech již slušný počet v život. V Čechách jich máme - podle seznamu katalogu státního rozpočtu republiky pro r. 1924 - s vyučovací řečí českou 39, na Moravě 11, na Slovensku 8, a ve Slezsku 4. S německou vyučovací řečí jest jich 6. Statistika tato hledí ovšem jen ke státním školám toho druhu. Jsou mimo to ještě také mnohé školy soukromé. A tu musím ihned, vzhledem k poznámce vážené předešlé řečnice pí. posl. Deutschové podotknouti, že jsem také v té duši přesvědčena, že to, co nový vládní návrh připouští, aby soukromé školy, které plně budou odpovídati předpisům školním, dále existovaly, že jsem při tom přesvědčena, že i klášterní školy nejsou odsouzeny k zániku a nezmizí, a že zajisté se také uplatní i v tomto odvětví rodinných škol.
Jen poukazuji na to, že mnozí naši předáci, i také zde ve sněmovně přítomní, ač by měli dosti příležitosti své dospívající dcery dávati jinam, dávají je do ústavů klášterních, poněvadž vědí, že jsou tam v dobrých rukou.
Dvouletá škola rodinná, která tedy jako odborná škola pro ženská povolání připravuje dívky k účelnému, samostatnému vedení domácnosti, je dosud také podkladem pro další výcvik živnostenský.
Chce-li totiž dívka nabýti vysvědčení, aby byla oprávněna ohlásiti samostatnou živnost oděvnickou, omezenou na šití šatů ženských a dětských, je jí z druhého ročníku školy rodinné ještě vstoupiti do třetího ročníku školy živnostenské, který poskytne na podkladě dvouleté školy rodinné odborné vědomosti a dovednosti pro tu kterou živnost.
Nový doplňovací vládní návrh vypouští označení typů příslušných škol, jak také paní zpravodajka již podotkla, z těch důvodů, že je považuje za jakousi překážku pro volný, jejich životu odpovídající vývoj. Nechci tomu podkládati úmysl vyloučiti snad později ženy z provozu samostatných živností, omezených ovšem na jisté obory, poněvadž živnostenské pokračovací školství má býti upraveno zvláštním zákonem, na kterém se již pracuje.
Co se týče práva ženy na poctivé dobývání si chleba vezdejšího, mám za to, že nebude snad člověka tak omezeného, aby je chtěl popírati. Věc točí se zde hlavně kolem otázky, k jakým odvětvím živnostenským připustiti ženy, aby v boji o existenci nebyl zkrácen muž.
Hlavní zásadou musí v tomto směru býti: Nestavěti se snahami vývojovými proti muži, nad muže a stranou od muže - takové pojímání ve vývoji hnutí žen bylo by pochybené a nevedlo by k cíli.
Netřeba tu po mém zdání a nemožno úplné ztotožnění oborů činnosti mužů a žen v jinak ovšem rovnoprávném a rovnocenném postavení jejich v životě ať hospodářském ať občanském; zkušenost, bude-li s obou stran dobrá vůle, povede zajisté ať v oboru živnostenském, ať v oboru povolání, vyšších studií vyžadujících, k tomu, aby osvědčila se i zde pravda slov: Jen kde se tuhé měkkým vroubí, kde síla k jemnosti se snoubí, tam zahlaholí řádný zvuk.
Původní zákon č. 75 z r. 1922 po přijetí nového vládního návrhu bude obsahovati jen úpravu právních poměrů učitelstva na těchto školách, které zůstanou nedotčeny, kdežto nový zákon jedná hlavně o učilištích pro ženská povolání, objasňuje, co jsou a jaká jsou, objasňuje poměry jak státních, tak soukromých odborných škol pro ženská povolání, jakož i domácí vyučování. Jen by bylo žádoucno, aby - a v tom zase s paní kol. Deutschovou plně souhlasím - vývoj učilišť pro ženská povolání dál se tak, aby k povinné návštěvě jejich dostaly se také mladé dívky služebné bez výjimky a dělnice mladé, zaměstnané v továrně a v zemědělství.
A pokud se toho nedocílí, bude nutno aspoň občasnými kursy z oboru zdravotní, hospodyňské, vychovatelské a lidumilné činnosti žen, které by byly pořádány na různých místech, také po venkově, pečovati o povznesení činnosti žen ku blahu rodin a tím i ku blahu národa. (Výborně!)
Poněvadž pak jak původní zákon ze dne 17. února 1922, tak i vládní návrh zákona doplňovacího, který před sebou máme, má na zřeteli povznesení činnosti žen především v rodině jakožto základu veškerého společenského řádu, doporučuji slavné sněmovně, aby podobně jako senát projevila souhlas a hlasovala pro předložený vládní návrh zákona tisk č. 4360. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Žádám o přečtení podaných návrhů.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
1. Pozměňovací návrh posl. Deutschové, Kirpalové a druhů:
Odst. 2 §u 5 má zníti: "že je učiliště potřebí, o čemž buďtež vyslechnuty ministerstvo průmyslu, obchodu a živností a obce, pokud vysvědčení na odchodnou má nahrazovati průkaz odborné způsobilosti při živnostech obecně ženami provozovaných."
2. Pozměňovací návrh posl. Kirpalové, Blatné a druhů:
§ 6 má zníti:
"Při učilištích podle §u 3 b) a c) budiž zřízeno kuratorium, které jest jeho správním orgánem. V kuratoriu buďtež vedle vydržovatele zastoupeni: odborové organisace, příslušná obchodní a živnostenská komora, učitelský sbor školy a interesované spolky."
3. Doplňovací návrh posl. Blatné, Kirpalové, Deutschové a druhů:
V §u 7 budiž po slovech "učitelského sboru" vloženo "zástupců obce".
4. Pozměňovací návrh posl. Deutschové, Blatné, Kirpalové a druhů:
Al. 2 §u 17 má zníti:
"2.) býti svéprávný a morálně zachovalý".
Al. 3, odst. 1 §u 17 má zníti:
"3.) prokázati paedagogickou způsobilost pro správu takového učiliště".
§ 18, al. 2 odstavce 1 nechť zní:
"2.) že jsou svéprávní a morálně zachovalí".
5. Resoluční návrh posl. Hoffmanna, Kirpalové, Deutschové, blatné a druhů:
Vláda se vybízí, aby pro německé odborné školy pro ženská povolání ustanovila německé inspektorky.
6. Resoluční návrh posl. Kirpalové, Deutschové a druhů:
Vláda se vybízí, aby stanovíc rozvrh hodin přihlížela k tomu, aby k dennímu vyučování byly připojeny také večerní kursy.
7. Resoluční návrh posl. Kirpalové a druhů:
Vláda se vybízí, aby ústavy sociální péče, uvedené v odst. 4 dílu II původních stanov pro vyšší učiliště pro hospodářská ženská povolání, byly povinny při obsazování administrativních míst především přihlížeti k absolventkám vyšších učilišť pro hospodářská ženská povolání.