Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

8. Návrh, aby zkráceným řízením podle §u 55 jedn. řádu projednána byla osnova zákona, jímž se mění některá ustanovení o přímých daních a stanoví se válečné přirážky ku přímým daním na rok 1 924 (tisk 4379).

Jako u předešlých, tak i zde jde o osnovu, kterou sněmovna právě přijala ve čtení prvém beze změny. Také v tomto případě jde o to, aby osnova resp. zákon mohl býti včas publikován ve Sbírce zákonů a nařízení.

Z toho důvodu navrhuji zkrácené projednávání této osnovy, na základě jehož mohli bychom přikročiti ihned ke čtení druhému.

Kdo tedy souhlasí, aby osnova zákona, jímž se mění některá ustanovení o přímých daních a stanoví se válečné přirážky ku přímým daním na rok 1924 (tisk 4379), projednána byla řízením zkráceným podle §u 55 jedn. řádu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím tedy přiznáno osnově této zkrácené řízení a můžeme proto ihned přistoupiti k jejímu druhému čtení.

Zpravodajem výboru rozpočtového je pan posl. dr. Nosek.

Má pan zpravodaj snad nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr. Nosek: Nemám ničeho.

Místopředseda dr. Hruban: Tedy budeme hlasovati.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím je tato osnova zákona přijata ve čtení druhém tak, jak byla přijata ve čtení prvém, a to ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.

Nyní budeme jednati o odst. 9 pořadu, je to:

Zpravodajem je pí. posl. Rosolová.

Za ministerstvo školství je přítomen odb. přednosta p. Pižl. 

Dávám slovo zpravodaji pí. posl. Rosolové.

Zpravodaj posl. Rosolová: Slavná sněmovno! Mám referovati o usnesení senátu, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 17. února 1922, čís. 75 Sb. z. a n., upravujícího organisaci odborných škol pro ženská povolání a právní poměry učitelstva těchto škol v republice Československé.

Zákon ze dne 17. února 1922, č. 75 Sb. z. a n., jenž upravoval organisaci odborných škol pro ženská povolání, a právní poměry učitelstva v republice Československé, měl hlavně na zřeteli postátnění učitelstva dosavadních dívčích odborných škol. Toto postátnění mělo býti provedeno do 16. března 1924. Dlužno litovati, že stát z finančních důvodů nemůže svému úkolu dostáti.

Hlavním totiž předpokladem pro splnění tohoto finančního požadavku bylo očekávané postupné zlepšení státních financí. Hospodářská krise však měla neblahý vliv na státní příjmy, takže není možno, aby byl splněn tento požadavek zákonem stanoveny. Je tedy nezbytně nutno původní dvouletou lhůtu prodloužiti na deset let, aby z postupného postátňování nevyplývalo pro stát vyšší finanční zatížení než 1 až 2 mil. Kč ročně. Tím ovšem není řečeno, že by akce postátňovací nesměla býti skončena dříve kdyby tomu státní finance dovolily. Je nutno však zavčas učiniti opatření, aby státní správa neoctla se v trapné situaci, že by nemohla splniti nároku vyplývajícího ze zákona.

Podle §u 2 zmíněného zákona z roku 1922 je nezbytným požadavkem pro zřízení nových škol převzetí osobních nákladů státem. A poněvadž stát nemůže z finančních důvodů převzíti ani osobních nákladů na školách již stávajících, tím méně mohou býti zřizovány školy nové. Tento § 2 zamezil úplně soukromou iniciativu, ze které vlastně odborné dívčí školství vzniklo. Bylyť tyto školy zřizovány jednak korporacemi veřejnoprávními nebo aspoň s účinnou jejich pomocí, jednak jednotlivci. Abychom těmto činitelům, kteří chtějí při finanční tísni státu sami tyto školy zřizovati a je vydržovati, tuto možnost zamezili, bylo by velmi na úkor rozkvětu těchto škol. Novelisace tohoto zákona povoluje projektantům zříditi takové školy, jestliže se obětavě zaváží vydržovati je z vlastních prostředků. Také přesné stanovení typů těchto škol je překážkou pro volný vývoj tohoto školství, které je příliš ještě mládo, než aby se mohlo omeziti na určité typy.

Dále je potřebí upraviti správu řečených škol, otázku zřizování soukromých učelišť a dozor nad nimi; konečně i otázku vyučování domácího, aby přestalo vykořisťování žactva soukromými čistě výdělečnými podniky.

Těmto všem požadavkům vyhovuje předložená novelisace zákona ze 17. února 1922, která byla přijata senátem i kulturním výborem poslanecké sněmovny zároveň s oběma resolucemi senátu.

Majíc na zřeteli velkou důležitost, kterou mají pro náš dívčí dorost, jako pro budoucí hospodyně, veřejné odborné dívčí školy, navrhuji slavné sněmovně přijetí tohoto zákona i s oběma resolucemi senátu. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Zahajuji rozpravu. Jako řečníci jsou přihlášeni "proti" pp. posl. dr. Schollich a Simm; "pro" pí. posl. Deutschová.

Nežli udělím prvému řečníkovi slovo, navrhuji řečnickou lhůtu 20 minut. Jsou snad námitky proti mému návrhu? (Nebyly.)

Námitek není, zůstane při tom.

Dávám slovo prvnímu proti zapsanému řečníku, jímž jest p. posl. dr. Schollich.

Posl. dr. Schollich (německy): Dámy a pánové! Toto doplnění zákona ze dne 17. února 1922, č. 75 Sb. z. a n., o úpravě a organisaci odborných škol pro ženská povolání a právní poměry učitelstva republiky Československé vyhovuje požadavku, jenž kdysi byl již podán s německé strany a jímž se dovolovalo zakládati soukromé odborné školy pro ženská povolání. Již tenkrát, když jsme tento návrh podávali, ukazovali jsme na to, že stát nesežene peněz pro tento účel, pro zestátnění těchto škol a že při jeho známém úsporném systému také sotva v krátké době poskytne školství tolik peněz; chtěli jsme tedy, aby samosprávným sborům a jiným soukromníkům byla poskytnuta možnost zřizovati soukromé školy. Dokonce jsme stran toho podali návrh, tisk 4063, v němž jsme se snažili zlepšiti tuto mezeru zákona a prohlásili jsme, že do odst. 2 musí rozhodně přijíti ustanovení, že mohou býti tvořeny soukromé odborné školy pro ženská povolání. Vycházeli jsme z toho mínění, že stát, nesežene-li ani peněz k zestátnění těchto dívčích škol, ještě méně bude moci vyhověti všeobecné potřebě, aby takové školy byly nové zřizovány. Rozličné typy dívčích škol se těší vzrůstajícímu uznání, poněvadž nejlépe řeší dvojitou úlohu, a to především přípravu pro přirozené povolání ženy jako hospodyně, manželky a matky, s druhé strany však, když jí toto povolání zůstane odepřeno, k vytvoření ženského životního postavení vůbec. Nyní po roce tedy sama vláda uznává, že nemůže provésti svého původního zákona, žádá o prodloužení lhůty o 10 let až do 16. března 1934 a odůvodňuje to tím, že se pro hospodářskou krisi státní finance nezlepšily a že stát nemůže sehnati nutných peněz v takové míře, aby ročně jen jeden nebo dva miliony mohly býti k tomuto účelu pohotově. Ačkoliv jsme totéž pociťovali již před rokem, byl tehdy náš návrh hladce hozen pod stůl, také dnes v celé zprávě není řeči o našem návrhu, referentka také ani slovem neukázala na to, že stran toho jest německý návrh, neboť bylo by snad, pravíme, poněkud zahanbující pro českou většinu, kdybyste připustili, že také s německé strany byl podán dobrý návrh a kdybyste snad dokonce měli pro to hlasovati. Nyní najednou vláda na to přichází a jest toho mínění, které jsme měli před rokem. Shodujeme se ovšem úplně s tímto návrhem a budeme jej také podporovati.

A poněvadž již jednou mluvím, chci použíti příležitosti, ježto nemám jiného fora, abych se vrátil k druhému návrhu, k návrhu, jejž jsme rovněž stran školství před nedávnem podali, jenž jest pro německé školství mimořádně důležitý a jenž v německé veřejnosti zvláště v německém tisku, způsobil ohromný rozruch. Jest to náš návrh na zavedení numeru clausu na středních, odborných a vysokých školách. Při této příležitosti chci především zdůrazniti, že jsme kdysi podali návrh, jenž dosud není vytištěn a jejž tedy veřejnost většinou nezná. Přes to se veřejnost, zvláště židovský tisk celou vahou vrhl na tento návrh a píše o něm, ač ho v celém jeho znění vůbec ještě nečetl. Každý, kdo přečetl tento návrh sine ira et studio, pilně a bez židovské nenávisti, bude moci zjistiti, že bez vší nenávisti, beze všeho útoku na židovský národ jedině bylo zjištěno, že vliv židovství na náš duševní život, na středních, odborných a vysokých školách jest přímo převládající a že můžeme mluviti o všeobecném sežidovštění celého německého školství. Ani slovem jsem se v tomto návrhu snad nezmiňoval o tom, neučinil jsem a nevykládal otázky, jaký význam má židovství všeobecně pro život národů. Nezabýval jsem se kritikou rozkladného vlivu židovství, ačkoliv by to bylo bývalo zajisté velmi lákavé, nýbrž dal jsme mluviti pouze číslicím. Statistika jest totiž neúprosnou zvěstovatelkou pravdy a také v tomto případě zjistila, že vliv l židovství jest větší, nežli tomuto národu podle klíče obyvatelstva přísluší. To jsou fakta, která nemohou býti ani tiskařskou černí, ani zkrucováním, ani voláním "ach vaj" a jiným řevem vzteku sprovozena se světa (Souhlas na levici.), to jsou fakta, která sama za sebe mluví energickou a zřetelnou řečí. (Souhlas na levici.)

Nuže, dovolte mi, abych se ještě jednou několika slovy zmínil o návrhu. Dokázal jsem v něm, že podle soupisu lidu ze dne 25. února 1921 jest v Československé republice 353.925 osob, t. j. 2·6% veškerého obyvatelstva mojžíšského vyznání, avšak jen 180.535 osob, t. j. 1·4% se přiznává k židovskému národu. Vyvodil jsem z toho konečný důsledek, že vliv židovstva v rozličných sborech atd. neměl by tedy býti větší než 2·6%. Řekl jsem také při této příležitosti, že ovšem sám soupis lidu nemůže stále ještě poskytnouti správného obrazu, poněvadž zákonodárství vůbec nezná pojmu plemene, tedy není možné rozlišovati mezi Arijci a Semity. Musíme tedy zůstati u úředního označení "žid" a "křesťan", při čemž všichni přece víte, že byl-li jednou proveden křest, ze žida se stává křesťan podle písmeny zákona, ovšem ne ve skutečnosti. Dále jsem zjistil, že sežidovštění jest ohromné a dokázal jsem to číslicemi. Na německé universitě v Praze bylo v zimním pololetí roku 1910 19·11% židovského posluchačstva; až do léta r. 1920 se tento počet stupňoval až na, pravím, 45·10%. (Německé výkřiky" Slyšte! Slyšte!) Skoro polovice posluchačstva byla tedy již židovská a činila v letním pololetí r. 1923 1075 židů na 2836 posluchačů, t. j. tedy - 37·91%. (Německé výkřiky: Slyšte!) Srovnáme-li fakulty, ukáže se, že jen na lékařské fakultě v letním pololetí 1923 bylo 59·55% židů. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Zabýval jsem se potom profesorským sborem a podle statistických údajů, které jsem měl k použití, jsem dokázal, že právnická fakulta měla 35·3%, lékařská 41.4%, filosofická 18·75% a přírodovědecká 26·67% židovských profesorů. Spočítal jsem zde dohromady řádné a mimořádné profesory a docenty, protože podle mého mínění patří k učitelskému sboru.

Sečetl jsem potom fakulty a vychází mi ze 162 profesorů - chci býti opatrný, aby se zase v novinách netvrdilo, že jsem pronášel nepravdy - tedy ze 162 řádných a mimořádných profesorů a docentů 112 křesťanů a 50 židů, t. j. tedy 69% k 31%. A připočítal jsem k tomu dále asistenty, při čemž se ukazuje, že na lékařské fakultě ze 70 asistentů jest 33 křesťanů a 37 židů (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!), na přírodovědecké fakultě ze 26 asistentů 20 křesťanů a 6 židů. Vychází tedy, že z úhrnu 258 učitelů na pražské německé universitě jest 165 křesťanů a 93 židů. To činí 63·95% proti 36·05% židů. Mohl jsem tedy plným právem tvrditi, že 36% učitelského sboru na pražské německé universitě jsou židé. V návrhu stojí výslovně slovo učitelsky sbor. Zde ve sněmovně jsem řekl profesorský sbor, poněvadž jsem si tenkráte myslil, že není zapotřebí tak úzkostlivě bráti pojem profesorského sboru, nýbrž že dlužno k tomu počítati všechny, kdo vyučují na vysokých školách a cvičí žáky, tedy také asistenty a docenty. (Výkřiky na levici.) Nuže, pánové, tento návrh ovšem vyvolal strašné pobouření. Pokoušeli se tyto nepříjemné číslice odbýti tím, že prohlásili, že jsou falešné. A víte, že pan kol. Kostka mi to vytkl veřejně ve sněmovně. To jest ovšem velice jednoduchý způsob boje. Provozuje se většinou se židovské strany, aby protivník byl prostě ukřičen, učiněn podezřelým a zlým a tedy ovšem, aby se otřásla věrohodnost jeho a toho, co praví. Náš velký deník "Bohemia" a také malý "Montagsblatt" věnovaly mi zvláštní články o tom. Sám pan Wesselski jako bývalý Schönererian a buršák byl pohotově - nevím, zdali již jistou ceremonií nepřistoupil k židovství a zdali také ještě to poslední, co ho dosud dělilo od židovství, již se nesplnilo - a napsal článek pod titulem "Theorie číslic". V časopise "Montagsblatt" bylo dokonce útočeno velice silně na moje ostatní postavení, abych se mírně vyjádřil. Novojičínskému starostovi byl věnován úplně zvláštní článek. Prohlašuji, že se ovšem nechci vůbec zabývati těmito výtkami, poněvadž židovská slina vůbec na mne nedosahuje. Budu psáti a činiti, co chci, to nechť si zapamatují pánové z židovského tisku (Výkřiky. Nepokoj.) na vzdory dr. Mannheimerovi a jiným. (Nepokoj.) Jest však také patrno, že zvláštním způsobem lze zjistiti jisté příbuzné smýšlení mezi vlastním německožidovským tiskem a tiskem sociálně-demokratickým, poněvadž i on hudl stejnou a prostě všechny zprávy, které byly v židovském tisku, s velkým zalíbením otiskl. (Hluk na levici, různé výkřiky německých poslanců.) Nevyčítám vám ničeho. Vždyť i sám náš tak zvaný německý tisk se dal na to nachytati a otiskl ten celý krám. Podezřívání a pochybování se začíná tím, že se praví, jak kol. Kostka smělým židovským kroucením tvrdí, že jsem započítal do toho docenty a asistenty. Poslanec měl by přece úzkostlivěji dbáti pravdy a neutíkati se k takovým zcela obyčejným, řekněme, úskokům koňařů. Měl by si říci: Jak vyhlíží poměr židovstva a židovská účast u řádných a u mimořádných profesorů. Avšak on uvedl veškerou pozornost pouze na falešnou prý statistiku, na ubohé asistenty. Měl si přece říci, že z řádných profesorů - a to přiznal sám pan Wesselski ve svém článku z 68 jest 53 křesťanů, t. j. 78% a 15 židů, t. j. 22%, z 25 mimořádných profesorů 15 křesťanů, t. j. 60% a 10 židů, t. j. 40%. Posl. Kostka a celá židovská smečka měli si přece říci, že i tento podíl 22 a 40% židovstva není zajisté v žádném poměru k části obyvatelstva 2·6%. Oni se ovšem pokoušeli tímto manévrem směle tyto číslice zastříti. A ještě něco více: z 69 docentů máme 44 křesťanů a 25 židů, t. j. 64% křesťanů a 26% židů. U docentů jest poměr 55 ke 45%. A nyní se táži pánů, jak to přijde, že u docentů jest 36% židů a u asistentů 45%. Ano, není to snad zcela nespravedlivý poměr, nebo snad zde nebylo dosti křesťanských uchazečů, aby mohli býti ustanoveni docenty a asistenty? (Hluk. - Různé výkřiky na levici. - Posl. Hillebrand [německy]: Jste snad tak příliš dobrým křesťanem?)

Ještě se k tomu vrátím. Dívejte se tedy, pánové, na tuto věc s jakéhokoliv stanoviska, účast židovstva jest beze vší pochybnosti příliš dalekosáhlá, přesahuje daleko výměru toho, co pánům náleží. Pan posl. Kostka si ve své odpovědi trpce stěžoval, že dělím národ na třídy a plemena. Především budiž zjištěno, že já na třídy nedělím, neboť jsme protivníky třídní politiky; že dělení na plemena, dovolte mi zde tvrdé slovo, jest nesmyslem, poněvadž lze sice plémě děliti na národy, nikoliv však obráceně národ na plemena. To by bylo na př. asi tak, jako kdybych chtěl jabloně děliti na jedle, smrky, břízy atp. Není rozdělení národa na plemena. Ve svých dalších vývodech si také stěžoval posl. Kostka, že chci zase míti rozdělení podle vyznání. Židovství, židovská otázka jest pro něj jedině otázkou vyznání. Se svého stanoviska ovšem jako člen demokratické a svobodomyslné strany - měl bych správněji říci "židovské" strany - bojuje všemi prostředky proti každému pokusu rozlišiti Němce podle jejich vyznání a zvláště příslušnost k jistému vyznání označiti za překážku k dosažení vyššího vzdělání nebo pro vykonávání životního povolání. Pro nás není židovská otázka, mohu vám to říci otevřeně, věcí vyznání, pro nás jest židovská otázka otázkou plemene a také největší učenci, kteří se touto otázkou zabývali, zastávali totéž stanovisko a rovněž to uznávali. Mohl bych vám stran toho předložiti velice mnoho důkazů, dovolávám se však židovského pramene, "Israelského archivu pařížského" z r. 1864., Israel jest národností, pečeť Israelity jest nám vtisknuta naším narozením a této pečeti nemůžeme nikdy ztratiti, nikdy odložiti. I Israelita, jenž zapře své náboženství, jenž se dá pokřtíti, nepřestává býti Israelitou a stále mu přísluší povinnosti Israelity." Dále stojí: "Nejsme židy, poněvadž jsme obřezán i nýbrž dáváme své dětí obřezávati, poněvadž jsme židé." Myslím, že se pan posl. Kostka také stran toho tedy zajisté poněkud zmýlil, nechci-li říci, že při této příležitosti ukázal přímo neuvěřitelnou neznalost nejdůležitějších zásad plemenných. Nerozlišujeme nikterak podle vyznání víry křesťany římskokatolické nebo evangelické, to nás vůbec ani nenapadá, nýbrž pravíme: židovství není vyznáním víry, nýbrž národem národností, plemenem, jež se pokaždé z důvodů výhodnosti prohlašuje jednou pro tu, jindy zas pro onu stranu. Dožili jsme se toho dostatečně při převratu. (Nepokoj.) Nyní se obrací většina na českou stranu, poněvadž tito pánové jdou vždy se silnými prapory, a víme, že podle těchto zásad přece také často padlo mnoho bývalých německých měst, co lze právě tímto odůvodniti.

Číslicemi, vážení, které jsem uvedl, nelze otřásti a nelze si jich puntičkářsky vykládati, (Projevy souhlasu a odporu na levici.) a tu můžete sebe více tiskařské černi spotřebovati a tu může Israel dáti troubiti na všechny pozouny a rohy a dáti jim zaznívati, na tom se ničeho nezmění. Jest vůbec příznačno, že tentokráte tito pánové užili zcela jiné methody, a to ne více staré methody umlčování, v níž, jak známo, jsou velmi silni, nýbrž tentokráte učinili obráceně, právem se pokoušeli s mnoha tiskařskou černí potírati nebezpečí, poněvadž přesně vědí, že se zjevuje nové nebezpečí. Jest zajímavo, že se tito pánové vůbec nezabývali ostatním materiálem, jejž jsem ještě uvedl, středním školstvím, kde se také ukazuje, že máme střední školy, tak zvané německé střední školy - darujeme je vyučovací správě - v nichž má židovství podíl 71% jako na př. německé státní reálné gymnasium na Starém městě a státní gymnasium ve Štěpánské ulici s 58%, kde tedy židovství má podíl na více než polovici žactva a na učitelských sborech ve 20, 30 a 40%. Tento nepříjemný materiál byl prostě umlčen.

Další podezření, k němuž se dnes musím vrátiti, jest otázka podpisů. Židovskému tisku a židům jest ovšem nepříjemné, že takový návrh vůbec mohl býti podán a celou svoji naději skládali v to, že nebude lze sehnati 21 podpisů nutných k podání návrhu. Nuže, bohužel, návrh nebyl podepsán také s německé strany, svazem zemědělců, křesťansko-sociální a živnostenskou stranou. Když byl podepsán německou národní stranou a národně-sociální stranou, byl návrh poslán k podpisům maďarskému klubu a zjišťuji, že tyto podpisy s výjimkou podpisu posl. dr. Jabloniczkého a Szentiványiho byly provedeny vlastnoručně. Zjišťuji dále, že jsme návrh odevzdali prostě maďarské kanceláři a od ní jej dostali zpět s potřebnými 6 podpisy. Není mým úkolem jako navrhovatele zkoumati nyní, zdali každý podpis jest také pravý, víte sami, že jest parlamentním zvykem, že často předseda nebo tajemník per prokura podepisuje. A doufám, že pánové, kteří roztrušovali toto podezření, zmohou se také na odvah u, aby nyní ve svém vlastním časopise zjistili, že jsme se své strany při sbírání podpisů postupovali úplně správně, neboť nezapomněli ve známém článku "Theorie číslic" také o tom psáti a mezi řádky roztrušovati podezření, jako bychom byli snad dokonce podpisy padělali. Odmítáme to ovšem s rozhorlením. Ostatně odevzdali jsme věc předsednictvu a předsednictvo bude nyní rozhodovati, zda návrh, jenž byl podán opatřený 21 podpisy, skutečně podle práva existuje či nikoliv. Židovský tisk triumfoval poněkud příliš brzy a myslím, že i kdy návrh sám měl býti vrácen, najde se dosti kolegů zde ve sněmovně, kteří návrh bez výhrady podepíší.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Musím poznamenati, že panu kolegovi řečnická lhůta již uplynula.

Posl. dr. Schollich (pokračuje): Ovšem. Končím. Náš návrh na zavedení numeru clausu, boj proti vzrůstu židovství jest jen částí velikého boje proti židovskému duchu, boj, jenž má zvláště chrániti před tímto vlivem naše německé školství, německou mládež, poněvadž stojíme na samozřejmém stanovisku, že pro každý národ a tedy i pro německý národ jest stavem zcela nesnesitelným, když o rozličných duševních plodech jeho velikánů, básníků, umělců, objevitelů, vynálezců atd., o těchto mužích podává zprávu muž cizího plemene a o nich přednáší, nebo snad tyto muže zlehčuje, snižuje ukazuje ve zcela jiném osvětlení, muž jemuž schází jakékoliv duševní porozumění (Souhlas na levici.), jenž jsa podstatně cizincem, nemá ponětí o německém citu, o německém smýšlení. A proto myslím, že jest samozřejmým požadavkem, že na svých německých školách chceme míti německé učitele. (Souhlas na levici.) A vůbec neupírám židům, požadují-li se své strany židovských škol a židovských učitelů. (Souhlas na levici.) Myslím, že jest to úplně demokratická zásada. A budete považovati za pochopitelné, že jsem právem mohl říci při těch strašlivých číslicích, které jsem vám uvedl před tím o vysokém a středním školství, že německé vysoké školy nemohou míti více nároku, aby platily za místa německého vzdělání, že teprve znovu musejí býti přeměněny v sídlo německé vědy, německého vzdělání a německého bytí. Jak dnes vypadají, jsou více prodchnuty židovským duchem než duchem arijsko-křesťanský při čemž se výslovně ještě zmiňuji, že v číslicích, které jsem uvedl, nejsou obsaženi pokřtění židé. Kdybych je byl ještě pojal do své statistiky, byli bychom mohli dokázati, že více než 50% učitelů jest židovského původu. Dále shledáte, že jest pochopitelné, že tento boj není omezen jen na nás, že se vede ne snad jen v rámci Československé republiky, nyní jen v rámci německého národa, víme naopak, že již zasáhl jiné národy, a slyšíme o universitních sporech v Krakově, ve Vídni, v Jasech, v Kluži, v Bukurešti atd. A jestliže snad dnes sociálně-demokratický ministr školství Bechyně přichází na pomoc židům na vysokých školách a ujímá se jich, také on jak nyní nezadrží mocného rozvoje, jenž se zde dokonává. (Posl. Hillebrand [německy]: Avšak vy a vaše strana neodpovědným způsobem štvete akademickou mládež do tohoto boje!) Považuji za zcela pochopitelné, že vy, pane kolego Hillebrande, se svého stanoviska se obracíte s největší nenávistí proti vysokoškolákům. (Výkřiky posl. Hillebranda. Hluk.) Také váš vlastní časopis "Sozialdemokrat" se tím obšírně zabýval, a to podivuhodným způsobem. (Posl. Hillebrand [německy]: Proti nesvědomitým lidem, kteří mládež svádějí na scestí!) Ale pane kolego, přenechte přece židům jejich obranu, neujímejte se jich přece. Ve svém časopise jste zastupovali mínění, že účelem návrhu jest zbaviti syny měšťáctva nepohodlné konkurence. To považuji za zcela zvláštní stanovisko, poněvadž se své strany jsme mínění, že nám tato konkurence nikterak neškodí, že se jí nemusíme obávati. Veliký rasový filosof a dogmatik, jenž se podrobně zabýval touto otázkou, dr. Ignác Zelschan, oceňoval ve své knize o rasových otázkách duševní schopnosti židovské mládeže a při tom pravil: Pro nedostatek veškerého výběru se strany židovských rodičů přichází ovšem také velice mnoho méně nadaných dítek na gymnasia a university a stlačují všeobecnou duševní úroveň židů. Tyto méně nadané dítky dosáhnou sice ještě ukončení školy a akademické hodnosti, avšak zůstanou po celý svůj život prostředními hlavami." Naše německá mládež se nemusí obávati této konkurence, avšak jest podivuhodné, že páni marxisté hrají si sice (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců.) jindy tak rádi na přátele pokroku a vzdělání, ve skutečnosti však musíme zjistiti, že jejich boj se zvláštní zálibou směřuje proti vysokoškolákům, proti vzdělancům všeobecně a jest zcela zvláštní, že ač každého učedníka, jenž jest u nich organisován, béřou plně a vážně a považují jej za muže, jehož není dovoleno urážeti, vylévají džbery plné špíny klidně na studentstvo a ukazují na ně větším dílem jako na uličníky a výtržníky.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Žádám pana řečníka, aby skončil.

Posl. dr. Schollich (pokračuje): Jak přicházíte k tomuto podivuhodnému odhadu? (Výkřiky něm. soc. demokratických poslanců.) Avšak budete musiti přece zajisté říci, že zde jest cenný materiál pro uzdravení, pro nové vybudování vysokých škol, lidé, kteří začasté vyšli z vašich vlastních řad a jsou syny dělníků (Trvalý hluk.), také lidé ze středního stavu, kteří někdy budou povoláni k vedení německého národa. Očekáváme s jistotou, že naše statečná akademická mládež přes osočování a přes výtky, které se jí činí, nedá se zmásti, že bude pokračovati na cestě k očistě duševního života na niž vstoupila. (Hluk trvá.) A tvrdím, že také Češi se budou musiti zabývati touto otázkou, neboť již dne 15. ledna 1921 s tohoto místa . . . . (Posl. Hillebrand [německy]: Neštvete, styďte se za taková slova! - Hluk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid a žádám opět pana řečníka, aby skončil.

Posl. dr. Schollich (pokračuje): Ale pane kolego, přenechte přece hájení židovství židům. Pravím, že se také české strany budou musiti zabývati židovskou otázkou a připomínám, že dne 15. ledna r. 1921 posl. Myslivec z téhož místa pronášel paličskou řeč, při čemž tehdy pravil: "Vaše republika jest židovská republika." Měl také asi důvod k tomuto tvrzení. (Hluk.)

Věřím tedy, že osud mého návrhu nebude rozhodnut podle toho, zdali bude přijat či nikoliv. Třídění duchů začalo (Místopředseda dr. Hruban zvoní.) a toto rozlišování se provede pomalu a jistě. Význam této otázky byl jednou uvržen v lid, bude pronikati více a více, každý jednoduchý muž tam venku se dnes zabývá touto otázkou, poněvadž pociťuje její účinek na svém těle a myslím, že i úzkostlivé volání o pomoc židovských a sociálnědemokratických časopisů vůbec nepomůže. Otázka bude rozhodnuta k uzdravení národů všeobecně. (Souhlas a potlesk stoupenců. - Různé výkřiky.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Jak jsem zjistil, p. řečník posl. dr. Schollich v polemice s p. posl. Kostkou užil generalisujícího, urážlivého výroku, když pravil "pan posl. Kostka a celá židovská smečka". Za tento výrok ho volám k pořádku.

Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je pí. posl. Deutschová. (Hluk. Výkřiky.)

Prosím o klid.

Posl. Deutschová (německy): Ctěné dámy a pánové! Dovolte mi především, abych co nejostřeji odsoudila nízký způsob boje, jehož zde užil pan posl. Schollich. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.) Jest to kulturní hanbou, že poslanec (Výkřiky. - Hluk.) používá rozpravy o kulturní věci k polemice kultuře nepřátelské, jest to kulturní ostuda, používá-li se porady o školním zákoně k ostouzení nepřátelských stran, které nesouhlasí s reakcionářským názorem pana dr. Schollicha o úkolu vysoké školy. (Výkřiky. Hluk.) Nebyli jsme sice nikdy zvyklí na věcné důvody od pana dr. Schollicha, avšak dnešní jeho vývody přesahují vše co zde dosud bylo. Není čestným bojem, jestliže se zde argumentuje štvaním. (Hluk. - Předseda zvoní.) Strana pana dr. Schollicha a veškeré měšťáctvo bylo tak opatrné, že nezvolily do sněmovny žádných žen. Avšak přála bych si, aby ženy vašich stran byly slyšely, jak zde hájíte zájmů žen. (Hluk.)

Projednává se zde nyní zákon, na němž především mají zcela zvláštní zájem ženy, a já jsem neslyšela, že by byl řečník přede mnou zaujal byť i jen v nejmenším stanovisko k tomuto zákonu ve smyslu žen. (Hluk. - Posl. dr. Schollich [německy]: To jste byla asi venku nebo jste neslyšela, co jsem hovořil!) Slyšela jsem, jak jste se přes to přenesl. Musím tedy zde jménem všech žen, za ženy naší strany a za ženy strany měšťanské mluviti, poněvadž zde nemají žádné zástupkyně svých zájmů. (Hluk. - Předseda zvoní.) Se zřízením a vybudováním průmyslových a domácích odborných škol začíná nové období ve stavovském vzdělání dívek. Stavovské vzdělání dívek zůstává pozadu za vývojem mužských dělníků z povolání. Myšlenka, že pro ženské pohlaví jest třeba zvláštních vzdělávacích ústavů, kde by dostaly vzdělání pro své povolání, jest poměrně dosti nová.

Vítězný pochod kapitalismu a pokračující industrialisace světa (Posl. dr. Schollich [německy]: Přestaňte už s tím starým podvodem! - Výkřiky německých sociálně demokratických poslanců.) přivodil přeměnu ve všech oborech lidského života. Dívky a ženy jsou stále více a více štvány z bezpečí rodinného života do víru výdělečného života. Dnes vidíme, že ženy působí ve všech oborech národohospodářské práce, v továrnách, dílnách, obchodě i dopravě všude se využívá ženské pracovní síly a méně se hodnotí. Vinno jest tím nedostatečné stavovské vzdělání dívek. Žena přivedla k platnosti své právo na práci, právo, které bylo zrozeno ze železné nutnosti doby, které znemožňuje otci rodiny, aby vyživil svou rodinu v době, kdy jest nepoměrný přebytek žen. U nás při 13 milionech obyvatelů činí přebytek žen skoro dva miliony. S otázkou ženské práce souvisí také otázka reformy dívčího vzdělání. Stále hlasitěji se ozývá požadavek ženských zaměstnanců: "Dejte nám příležitost a vzdělání k rozvoji sil, které v nás dřímají." Jest jen jediná cesta, aby se ženě otevřely všechny ony pracovní oblasti, na nichž může rozvinouti své zvláštní schopnosti, to jest povznesení vzdělání. Nemají-li ženy chtíti zůstati daleko od budoucnosti špatněji placenými a méně hodnocenými pracovními silami, pak se musí pracovati o tom, aby byly vychovány na zvláštní pracovnice a rovněž aby byla učiněna přítrž diletantismu, který převládá v ženském povolání, především v oboru kupecké a živnostenské práce. Dnes zůstává vzdělání žen činných v povolání všeobecně daleko za vzděláním mužů. Na stavovské vzdělání dívky se ve většině případů lituje nákladů. V učení má dívka pokud možno brzy vydělávati. Žádá se krátká učebná doba, pokud možno nejdříve placená, proto jest dělnice jen nedostatečně vyškolena. Tím se upravují cesty chovu učedníků. Zvláště menší závody, které vydržují učednice za nepatrnou částku, vykořisťují je, poněvadž v nich spatřují placenou pracovní sílu a mistr nebo mistrová má často více na srdci vykořistění dívek, než vyučení děvčete. Mužští pomocníci a dělníci spatřovali ve stavovském vzdělání dívek dlouhou dobu nebezpečí soutěže. Dnes však již vědí, že nejnebezpečnější soutěží jest nekalá soutěž, soutěž neučeného dělníka, neučené dělnice, kteří nemají žádného stavovského sebevědomí a pracují za babku. Povznesením stavovského vzdělání výdělečně činné ženy bude potřen také onen druh domácí práce, který jest jednak nejhorším způsobem vykořistění, jednak nejhorší formou živnostenského hudlařství. Ve vybudování školní organisace stále ještě postrádáme živnostenské povinné pokračovací školy pro dívky. Odborné živnostenské vyučování jest pro dívku, která se učí u mistra, právě tak důležité, jako pro učedníka.