Vlastní příčinou, proč - bylo by to vlastně jen jedním z mnoha automatických prodloužení - věc chápeme obzvláště vážně, je, že si přejeme, aby otázka zemědělských nemocenských pokladen a tím otázka zemědělského ústavu pro sociální pojištění, vybudovaného na těchto pokladnách, byla rozřešena v našem smyslu. Pravíme to otevřeně a poctivě beze všech okolků a výhrad: Ze zásadních důvodů odmítáme ohradu jednotné pokladny, a to nejen jednotnou pokladnu týkající se nemocenského pojištění, ale v ještě mnohem dalším rozsahu také jednotný ústav pro sociální pojišťování. To jsou pro nás zásadní požadavky, od nichž neustupujeme a z nichž si nic nedáme oddiskutovati. To jsou nepohnutelná hospodářská dogmata programu naší strany. To jsou životní otázky německého zemědělství.
V tomto mínění jsme posilováni tím, že říšsko-německý osvědčený vzorný příklad sociálního pojištění nezná jednotného ústavu pro sociální pojištění, nýbrž také v tomto směru dovoluje každému, aby byl šťasten podle svého způsobu. Posíleni jsme však také tím, že živnosti, obchod a všechny jiné občanské zájmy v tomto požadavku s námi úplně jsou za jedno.
Máte tedy dále možnost, abyste k druhé resoluci, kterou podáváme, rovněž projevili svoji blahovůli zemědělství. Jestliže naši druhou resoluci rovněž odmítnete, pak se dotažte zcela náhodně českého sedláka, co praví o této vaší pochybené hospodářské politice. Bude-li jeho odpověď poctivá a není-li polovičním neb úplným přívěskem této vaší zvláštní koaliční politiky, pak jeho odpověď nebude podle Knigge a pak si zajisté tuto odpověď nedáte za rámeček. Chceme jen doufati, že se ještě najdou takové mladistvé svěží živly ve vašich agrárních řadách, které ještě neztratily dalekého pohledu do budoucnosti přes všechny koaliční brýle. Jen tyto živly jsou s to, aby zadržely úpadek vašeho agrárního programu. Starejte se tedy, abyste se osvobodili z tohoto zploštění svého programu a abyste s věcným odůvodněním a s rozmachem zároveň hájili zásadních požadavků venkovského lidu a je v otázce nemocenského pojištění přivedli k uskutečnění.
Neučiníte-li toho, odsoudí vás plným právem vaši potomci. Snad je to řeč vám nepříjemná avšak poctivá, kterou vám přednáším. Hlavním účelem této řeči jest, abych vás v zájmu zemědělství varoval před každým dalším zlým vyšinutím a abych zabránil tomu, abyste při sociálním pojištění nepřistoupili zase na tak shnilou ochabující úmluvu, jako při zákonu o nemocenských pokladnách. Kdyby moje slova přispěla k tomu jen jediným atomem, uvítal bych to. Avšak obavám se, že tomu není tak, neboť ve wigwamu koalice se dřímá příliš sladce, než aby se bezvýhradně provedl program strany. Nyní projednává zákon o sociálním pojištění dělníků užší výbor. Doufejme, že toto projednávání se koná ne překotně, nýbrž věcně a že nebude opominuto nutné obezřetnosti při projednávání takové otázky, velké zatížení, jež přináší pro tak mnoho účastníků. Vytknouti musíme, že návrh na sociální pojištění samostatné výdělečných osob do dneška nebyl předložen. Sociální pojištění se nedá projednávati a prováděti po kusech. Proto je nutno, aby oba návrhy zároveň byly nám předloženy ke studiu. Neboť obě věci zasahují do sebe a musejí býti spravedlivě projednány se shodných hledisk. To je naše nezrušitelné stanovisko.
Loni a předloni jsme hlasovali pro tuto předlohu, o níž se jedná se zřetelem k zájmům utlačovaného zemědělství, které žádá zemědělských nemocenských pokladen, které přec i podle znění zákona jsou zaručeny. Byli jsme zklamáni. Ze zásady musíme znovu pro to hlasovati, neboť je v ní obsažen náš starý požadavek vlastní pokladniční samosprávy.
Nesmíte ovšem z tohoto našeho hlasovaní vyčísti ani nejmenší důvěry pro vládu a pro váš systém. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slově má ďalej pán posl. Kučera.
Posl. Kučera: Ctěná sněmovno! Již od drahné doby setkáváme se s neustálými útoky na dělnické nemocenské pojištění. Útoky tyto mají různé důvody. Uvádí se předně důvod hospodářský. V nemocenském pojištění prý předpisují se příspěvky, které do značné míry zatěžují podnikatele. Nemocenské pojištění ukládá prý příliš značné oběti zaměstnavatelům, oběti takové, které v této době jsou prý pro ně nesnesitelné. Proti dělnickému pojištění vystupuje se však také z důvodů politických a myslím, že jsou to hlavně důvody politické, které jsou počátkem všeho nepřátelského vystupování proti těmto sociálně-pojišťovacím ústavům. Příčinou je, že správy ne mocenských pokladen na základě voleb dostávají se do rukou pojištěncům, kteří pak ovšem, majíce správu nemocenských pojišťovacích ústavů v rukou, rozhodují svojí majoritou v těchto pojišťovacích ústavech o vedení věcném a také o záležitostech personálních. Jestliže tito pojištěnci dosazují za výkonné úředníky v těchto nemocenských pokladnách osoby, k nimž mají důvěru, k nimž se mohou ve všech svých žádostech nemocenských i mzdových obraceti, pak přirozeně tyto osoby jsou do jisté míry neodvislé a mohou tuto sociální funkci ve prospěch dělnictva plně vykonávati, ať již se to líbí zaměstnavatelským šarfmachrům čili nic. Právě toto neodvislé postavení osob, jimž se svěřuje agenda pojišťovací v těchto ústavech, je trnem v oku příslušných zaměstnavatelských kruhů a domáhají se neustále většího a většího vlivu na správu nemocenských pokladen. Kdyby tyto snahy vyvěraly z poctivého přesvědčení, že právem zaměstnavatelů je bdíti nad hospodářstvím těchto pojišťovacích ústavů, zajisté ani nejmenšího bychom proti tomuto postupu nenamítali. Naopak podali jsme nesčetné důkazy o tom, že správy nemocenských pokladen nikterak kontrole se strany zaměstnavatelské se nevyhýbají, naopak plně si jí přejí. K tomu mají tyto zaměstnavatelské kruhy dostatečné příležitosti, poněvadž do té míry poskytují jim příslušná práva dosavadní nemocenské zákony a ony svým účastenstvím jak v dozorčích výborech, tak také v představenstvech, mohou plně na správné hospodaření v pojišťovacích ústavech vykonávati svůj vliv. Jistě stejně tak jako zaměstnavatelům jde i dělníkům o správné hospodaření v těchto pojišťovacích ústavech. Dělníci jsou si vědomi toho, že příspěvky, které odvádějí do těchto sociálně pojišťovacích ústavů, jsou fondem, z něhož musejí býti hrazeny veškeré potřeby v případě nemocí, v případě mateřství u ženy a v případě úmrtí. Mají-li dělníci na mysli řádné ošetření nemocenské, mají-li na mysli, aby tyto sociálně pojišťovací ústavy přinášely jim po této stránce největší prospěch, pak musí bdíti nad tím, aby s odvedenými příspěvky pojišťovacími bylo náležitě hospodařeno. To je jednoduchá věc. A dělníci zajisté již sami, i kdyby nebylo kruhů zaměstnavatelských, vždy bděli nad řádným hospodařením v těchto pojišťovacích ústavech.
Také pokud dosavadní působnost všech těchto sociálně pojišťovacích ústavů je známa, pokud máme před sebou výkazy ze všech těchto pojišťovacích ústavů z celé republiky, můžeme zcela otevřeně doložiti, že toto hospodaření nemocenských ústavů pojišťovacích bylo vedeno v této směrnici a že zde nebylo nikdy hospodařeno se svěřeným jměním na úkor pojištěnců. Mluví-li se o vysokých příspěvcích v těchto pojišťovacích ústavech, jsou tyto výtky naprosto neoprávněné. Průměr těchto příspěvku jest určen zákonem. Zvyšování příspěvků podléhá příslušnému schválení státních orgánů a zajisté, kde není podstatných důvodů ke zvýšení příspěvkové míry, státní úřady nedají svolení k bezdůvodnému zvýšení. I v dobách poválečných, kdy situace v nemocenských pokladnách byla veskrze povážlivá, kdy na tyto ústavy se hrnuly mimořádně povinnosti z válečných chorob, v době, kdy také krutá hospodářská krise způsobila, že jsme zde měli ohromnou armádu nezaměstnaných jež neměla jiného zabezpečení a pokoušela se tak najíti určitou pomoc u těchto pojišťovacích ústavů: hospodářství nemocenských pokladen udrželo se v normálních kolejích, a neshledali jsme zjevů, které by snad svědčily, že tyto ohromné povinnosti, uvalené na pojišťovny, měly v zápětí ruinování a po případě i krach pojišťovacích ústavů.
Je nutno děkovati právě největší obezřetnosti jednotlivých správ těchto pojišťovacích ústavů, že se lehkým způsobem přenesly i přes obtížné doby a že svým rozumným a rozšafným hospodařením odvrátily nebezpečí, které ústavům těm v době poválečné hrozilo.
Útoky na sociálně pojišťovací ústavy jsou veskrze neodůvodněné a ti, kdo tímto způsobem vyslovují svůj odpor proti pojištění nemocenskému, nemohou přinésti dokladů, které by v nejmenším opravňovaly k těmto útokům. My sami ovšem, pokud jsme zasvěceni do záležitostí nemocenských pokladen a pokud je také prakticky provádíme, víme dobře o všech nedostatcích, které v nemocenském pojištění se vyskytují, víme také o potřebách reforem nemocenského pojištění, ale snahy, aby nemocenské pojištění bylo vyzdviženo na vyšší úroveň, nemají nic společného s výtkami, které jsou proti nemocenskému pojištění dělnickému pronášeny.
Na zákonodárném sboru je, aby uzpůsobil příští sociální pojištění tak, aby nemocenské pojištění mohlo ještě větší měrou poskytovati povinné dávky pojištěncům, aby správy pojišťoven mohly prováděti ještě řadu opatření, k nimž dnes pro nedostatek prostředků finančních nemůže se všeobecně přikročiti a která nyní jenom zřídka se vyskytují v oboru dobrovolné působnosti jednotlivých sociálně pojišťovacích ústavů. Dělnictvo zajisté uvítá veškeré snahy, které by umožňovaly rozšířenou péči nemocenskou, a bude zajisté i příště v tom oboru vykonávati největší tlak, aby sociálně pojišťovací ústavy splnily, co dělnictvo žádá, a čeho také po stránce zdravotní péče je bezpodmínečně potřebí.
My můžeme o těchto věcech mluviti neodvisle. Strana komunistická, mluví-li její zástupci o těchto otázkách, je na všechny strany nezávislá. Nesledujeme po této stránce pontických tendencí. V našich rukou se nachází snad jen několik nemocenských pokladen. V ostatních nemocenských pokladnách vládnou správy, jichž členové nejsou příslušníky politické strany komunistické. My tedy, hájíme-li nemocenské pojištění v jeho hospodaření a jeho dosavadní výkonnosti, mluvíme neodvisle a přihlížíme k věci samé.
Chceme, aby pojištění nemocenské bylo jednotné, aby bylo soustředěno v ústavech, silných počtem pojištěnců a tím také finančně zabezpečených. Jenom takovéto silné pojišťovací jednotky mohou přinésti největší prospěch pojištěncům. Jsou dostatečné zkušenosti o výkonnosti drobných pojišťovacích orgánů, existujících v dobách předválečných, a uvítali jsme proto ustanovení novely z r. 1919, která nastoupila cestu sjednocování pojišťovacích ústavů. Byli jsme přesvědčeni, že touto cestou dospějeme k žádoucí centralisaci tohoto pojišťovacího odvětví, aby mohl tento obor pojišťovací poskytovati dělnictvu na pojišťovacích dávkách, co jest jenom dosažitelno. A tuto směrnici hájíme ovšem dodnes.
Jsou zde však, jak jsem řekl, snahy, které směřují k tříštění nemocenského pojištění. (Posl. Merta: To je již roztříštěno!) Do jisté míry ano a chtějí ještě dalšího tříštění dosáhnouti.
Sjednocovací proces nebyl ovšem plně dovršen. Máme ještě mnoho pokladen, které průběhem dalšího vývoje měly býti sloučeny v jednotné ústavy. Tohoto cíle ještě dosaženo nebylo, a již opětně směřuje se k tříštění ne mocenského pojištění. Toto tříštění má pokračovati, jak bylo slyšeti z úst debatérů ve výboru i v plenu sněmovny za projednávání přítomné novely k nemocenskému zákonu.
Agrárníci na př. vyzdvihují jakési přednosti zemědělských pokladen. Těmto tvrzením nutno odporovati. Mohu stručně poukázati na statistické výkazy, které byly vydány státním statistickým úřadem o nemocenském pojištění za rok 1921. Z příslušných tabulek můžeme náležitě posouditi jak hospodářství v nemocenských pokladnách zemědělských, tak i jejich výkonnost.
Mluví-li se o nesprávném hospodaření u ostatních a najmě u okresních nemocenských pokladen a je-li tvrzeno, že příkladem mohou předcházeti pokladny zemědělské, dlužno uvésti aspoň tyto cifry:
Z běžných příspěvků nemocenských r. 1921 připadlo na pojistné dávky v procentech u okresních nemocenských pokladen celkem 71·87%, u pokladen zemědělských pouze 67.43%. Již zde je patrný rozdíl v tom, jakým způsobem se používá příjmů těchto pojišťovacích ústavů. U zemědělských pokladen úhrnné dávky nemocenské jsou tedy procentně menší než u pokladen okresních. A bylo-li vytýkáno, že u okresních nemocenských pokladen je vysoká režie, tedy ani tyto výtky nejsou oprávněny a nejsou ničím doloženy. Statistika nám naopak praví, že z úhrnných příspěvků odvedených okresním pokladnám bylo vynaloženo na správní výlohy věcné i osobní celkem 8·18%, naproti tomu u zemědělských pokladen činí tyto správní výlohy 13·64%. Ačkoliv statistika zde ciferně dokazuje, že správa zemědělských pokladen je dražší než správa pokladen okresních a ačkoliv tato statistika zároveň také dokazuje, že výhody u okresních nemocenských pokladen jsou vyšší než u pokladen zemědělských, přece se neustále nedoloženě dokazuje nějaká výhodnost samostatného pojištění zemědělského.
Dotace reservních fondů u pojišťovacích ústavů je ovšem v důsledku toho, co jsem ciferně uvedl, u okresních nemocenských pokladen vyšší než u zemědělských. Mohu jen stručně těmito poukazy odbýti ono neustálé tvrzení o výhodnosti samostatného pojištění zemědělského a odkazuji v podrobnostech na příslušná data poskytnutá statistickým úřadem, a bude-li věcně posuzováno, jakým způsobem má býti upravena organisace nemocenského pojištění, pak zajisté musí zásada jednotného pojištění nemocenského dělnictva průmyslového i zemědělského zvítěziti, pak musí také býti vykonáno ve prospěch pojištěnců co zákonodárný sbor je povinen učiniti.
Avšak nejen s této strany byl podniknut útok proti nemocenskému pojištění a jeho jednotnosti. Jisté kruhy byly těžce dotčeny okolností, že zákon z r. 1919 přistoupil k rozšíření nemocenského pojištění na domácí pomocnice. Tímto zákonem revoluční Národní shromáždění vykonalo jen svoji povinnost k těmto neustále zapomínaným kategoriím zaměstnaneckým. Ani hospodářská čeleď, ani služky, domácí pomocnice, domácí personál, mnohá léta , nepoužívali výhod pravidelného pojištění nemocenského. Starý rakouský nemocenský zákon dával ovšem možnost zejména v zemědělství, aby zemskými zvláštními zákony byla otázka pojištění zemědělských zaměstnanců vyřešena. Po celá desítiletí nepotkali jsme se ani s jediným počinem, který by svědčil o tom, že by zaměstnavatelské kruhy zemědělské měly dobrý úmysl a snahu, všeobecné pojištění zemědělských dělníků a zaměstnanců provésti. (Výkřiky posl. Bubníka.) Na místě řádného pojištění zemědělského potkávali jsme se se zařízením čeledních nemocenských pokladen. Příspěvky k těmto zemědělským pokladnám byly ovšem směšně nízké, činily 1 až 2 Kč měsíčně a proto čelední pokladny nemohly vykonávati řádnou nemocenskou péči ani o služebné v zemědělském hospodářství, ani o služebné v domácnostech. Všechno, co se jim poskytovalo, omezovalo se na dávky, které určoval zaměstnavateli čelední řád, dávalo se léčebné opatření po 4 neděle v nemocnici a také jen tímto způsobem péče o služebné osoby byla vykonávána. Čelední pokladny zaplatily měsíční účet v příslušných nemocnicích a zaměstnanec, pojištěnec u těchto čeledních pokladen, byl tím vyřízen. Neměl práva dovolávati se jiných nároků. Nemluvím o tom, jak ještě dále bylo postaráno o služebné v domácnostech. To je kapitola celkem známá a nepotřebujeme se o ní velmi rozšiřovati. Co se dávalo v případech nemoci služebným v jednotlivých domácnostech, nebylo zajisté takovým opatřením, které bychom mohli nazvati opatřením postačujícím a jež by se srovnávalo s požadavkem řádné nemocenské péče. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
A nyní, když za republiky byla zákonem rozšířena pojistná povinnost nejen na zemědělské dělnictvo, nýbrž také na pomocnice v domácnosti, myslilo se, že otázka tato je vyřešena. Zákon vešel ve svou působnost, čelední pokladny byly zrušeny a zaměstnanec v zemědělství i domácí pomocnice byli přihlašováni k okresním nemocenským pokladnám. Po několik let toto pojištění trvá. A teprve letošního roku shledává nejvyšší správní soud závadu v zákoně a vykládá zákon tak, že pojištění nemocenské na domácí pomocnice se nevztahuje. (Výkřiky posl. Koutného.) Myslím, že takové rozhodování nejvyššího správního soudu je naprosto neudržitelné a také po stránce právnické nebylo nikterak odůvodněno. Bylo již poukázáno, jaký úmysl měl sám zákonodárce při kodifikování těchto nemocenských ustanovení a jaký smysl dával příslušným ustanovením v zákoně. Jestliže se řeknu, čistě advokátským způsobem - vyložil zákon u správního soudu tak, že domácnost nenáleží pod pojem hospodářství v zákoně uvedený, v důsledku toho padlo pojištění domácích pomocnic a byla obava, že nyní zaměstnavatelské kruhy použijí těchto zadních dvířek, která nejvyšší správní soud otevřel a že pomocnice v domácnosti zůstanou opět bez veškerého nemocenského pojištění.
Přes to, že zde ono rozhodnutí bylo, musím konstatovati, že v širokých kruzích zaměstnavatelských, najmě na venkově, nenašlo toto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu náležité odezvy. Rozhodnutí bylo využíváno jenom politicky určitými kruhy v samé Praze. Jen nepatrné procento zaměstnavatelů odhlašovalo své služky v jednotlivých pokladnách.
Ustanovení zákona nemocenského potřebuje, předně příslušného prodloužení. Proti vládnímu návrhu, který žádá, aby působnost zákona z r. 1920 se všemi příslušnými změnami, učiněnými r. 1921 zákonem č. 489, byla prodloužena od 1. ledna 1924 až do doby působnosti příslušných předpisů o nemocenském pojištění v rámci osnovy o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, nemáme v zásadě námitek. Ovšem směřujeme k tomu, abychom dosáhli prodloužení do doby, kdy vejde v působnost celý zákon o sociálním pojištění. My totiž nemůžeme se spřáteliti s počátkem působnosti jinak stanoveným u nemocenského pojištění, jinak stanoveným u pojištění invalidního. Souhlasíme se změnou, která v zákoně se činí v zájmu služebných. Jsme však proti usnesení soc.-politického výboru, které působnost této změny určuje teprve od 1. ledna 1924. Trváme na tom, aby tato změna platila se zpětnou působností, pokud jde o naše země, od 1. července 1919, a pokud jde o přičleněné Slovensko a Podkarpatskou Rus, od 1. října 1919. V souvislosti s tím také nemůžeme souhlasiti s ustanovením článku 4, který rovněž ruší ustanovení čeledního řádu, počínaje teprve 1. lednem 1924. Trváme na tom, aby příslušná ustanovení čeledních řádů byla zrušena 1. červencem 1919, resp. 1. říjnem 1919. Tento svůj požadavek odůvodňujeme tím, že ustanovením podle zprávy výborové byla učiněna kruhům zaměstnavatelským určitá koncese ke škodě sociálně-pojišťovacích ústavů.
Přiznává-li tato předloha nesporně plné dávky nemocenské služebným osobám v rámci všeobecného nemocenského pojištění, je věc správná, ale činí-li se koncese příslušné zajišťovací pokladně pracovnic v domácnosti se sídlem v Praze, i tuto koncesi pokládám za naprosto neodůvodněnou, poněvadž zákon přichází s dodatečným schválením této pokladny na úkor zásady jednotného pojištění. Trváme proto na zrušení celého článku druhého, takže služebné od působnosti tohoto zákona svojí pojišťovací povinností náležely by opět okresním nemocenským pokladnám.
Tím jsem vyčerpal vše po stránce všeobecné i meritorní co k této předloze mám říci. Žádáme sněmovnu, aby naše návrhy vzala v úvahu. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Dále má slovo pan posl. dr. Matoušek.
Posl. dr. Matoušek: Vysoká sněmovno! Při prodlužování zákona nemocenského letošního roku rozhodnutí správního soudního dvoru způsobilo jistý rozruch. Je pochopitelno, že rozhodnutí správního dvoru může býti kritisováno, ale proti jednomu bych se přece ohražoval, aby kritika vyzněla v tom smyslu, že správní soudní dvůr nemá sociálního cítění, že je to rozsudek třídní, z důvodů stranických, třídních a nenávistných. Zdá se mi přece jenom, že právě zákonodárci mají míti pochopení pro to, že soudní dvůr je rozhodující instancí soudní nad administrativou, že je to záruka bezpečnosti právní, záruka ústavnosti a tudíž takovýmto všeobecným způsobem a paušalováním nelze odsuzovat správní soudní dvůr proto, že v určité věci určitým způsobem rozhodl. Není pochyby, že mohou býti důvody správního soudního dvoru - a jistě dnes budou podrobeny kritice právníků, ale myslím, že by nemělo dojíti k takovému paušalování, aby referent této předlohy takovým způsobem posuzoval rozsudek Nejvyššího správního dvoru. Když vezmeme osobnosti, které zde rozhodují, shledáme, že ani podle majetku ani původu - většinou jsou také muži z lidu ani příjmy, ani podle vzdělání nemůžeme u nich předpokládati, že nemají sociálního cítění, že by byli proti chudému a drobnému lidu. Ovšem sociální cítění u nich je širší, nedovedou se nadchnouti jen pro určitou třídu. U nich je sociální cítění pro všechny slabé a nejenom pro jednu třídu. (Souhlas.) Ostatně pánové se v jednom mýlí, když bojují proti správnímu soudnímu dvoru a jeho rozsudku. Ještě snad uslyšíme kol. dr. Wintra o tom mluviti, ale dosavadní důvody dávaly důraz na to, co v materialiích našly. Pokud nejsou páni právníky, rozumím, že pro ně rozhodují jiné důvody a že rozumějí právní stránce této otázky jinak. Ale i sám zákonodárce lekne se někdy toho, co bylo zákonem ustanoveno, poněvadž netušil, kam až textace zákona povede. Jestliže text sám byl takový, že správní soudní dvůr nabyl určitého přesvědčení o tom, že služebné nepatří do okruhu osob, které musí býti pojištěny, když toto přesvědčení bylo pevné a text jasný, ani důvody, materialie, kdyby sebe odborněji mluvily proti tomuto textu, nic nemění, neboť ne důvody, ne materialie, nýbrž text sám nejprve je rozhodující.
Ale velmi se pánové mýlí v tom, že by odpor proti nemocenským pokladnám okresním a jmenovitě snaha, aby pomocnice domácnosti vystouply z okresních nemocenských pokladen, nastaly teprve rozhodnutím Správního soudního dvoru. Tomu tak není. Ten odpor zde byl již dříve a vyvolán byl z různých důvodů, o kterých chci mluviti. Kdykoliv a s kýmkoliv jsem se sešel, každý říkal, že nejneodůvodněnější platy jsou, které platí za pomocnice v domácnosti do okresních nemocenských pokladen, jednak svou výší, ale také vůbec, poněvadž jeho pomocnice v domácnosti, ježto zaujímá zcela zvláštní postavení v rodině, s kterou tak úzce souvisí, neužívá výhod, poskytovaných členstvím u okresních nemocenských pokladen, poněvadž nechce se dáti léčiti lékařem nadiktovaným, nýbrž pravidelně bývá léčena lékařem, který do rodiny dochází, lékařem domácím, což vyplývá ze zvláštního postavení pomocnice v domácnosti, která není dělnicí u zaměstnavatele jako tovární dělník, nýbrž je mezi pomocnicí v domácnosti a jejím zaměstnavatelem, můžeme-li toho slova zde užíti, zcela zvláštní poměr. Je to tudíž jiný zcela zvláštní poměr, který má odlesk na celý způsob života a služby, na poměr k paní a pánovi a na způsob, jakým se nakládá s pomocnicí v domácnosti, když je zdravá nebo nemocná. Pomocnice v domácnosti je členem rodiny, a takový pán v domácnosti nedá ji léčiti v nemocenské pokladně nadiktovaným lékařem, nýbrž svým lékařem domácím. Odtud nepraktikovatelnost tohoto nařízení, že pomocnice v domácnosti musila býti u okresní nemocenské pokladny a platiti příspěvky, ale výhod neměla žádných. Odpor byl tedy již dříve a nejen z hlediska pomocnic z domácnosti.
A tu se táži pánů, kteří zastupují organisaci okresních nemocenských pokladen a kteří se snaží o centralisaci všeho pojištění v okresních nemocenských pokladnách: "Odkud ten odpor?" V povaze českého lidu že by byl, že by se nechtěl náš český člověk pojišťovati? Naopak, vidím v tom chybu, že chce býti český člověk za každou cenu pro případ nemoci a stáří pojištěn. Máme touhu býti pensisty, míti zajištěné postavení, třebas malé, ale jisté. To je touha maminek nevěst, to je touha otců dáti dcery takovým lidem, kteří mají postavení, třebas malé, ale zajištěné. V povaze českého lidu je pojišťovati se. To vidíte u soukromých pojišťoven. Což pak málo prosperují? My se pojišťujeme pro stáří, nemoc, všechny případy. Ovšem je-li tu odpor proti určité instituci, která pojišťuje, musí i těm pánům, kteří zastupují tyto instituce přijíti na mysl: "Nejsme to my, není to instituce sama, která vyvolala tento odpor?" Já pravím, že je tomu tak, a že odpor proti okresním nemocenským pokladnám instituce sama způsobila. Žádáme proto odpolitisování, okresních nemocenských pokladen. Já vím, co se na to odpoví, ale nechci se o tom šířiti, mluvil jsem o té věci jen s hlediska pomocnic v domácnosti a tvrdím, že pomocnice v domácnosti byly k pojištění nuceny také před rozhodnutím správního soudního dvoru, že okresní nemocenské pokladny využívaly při volbách svého postavení tím, že všem pomocnicím v domácnosti nepochybně na základě seznamů, které obdržely politické strany od okresních nemocenských pokladen, doručeny byly dopisy, v nichž byly vyzývány, aby volily proti své paní "vykořisťovatelce" - nechci užívati všech slov, kterých bylo užito v těchto dopisech - proti zaměstnavatelům a zaměstnavatelkám pomocnic v domácnosti. To jest jeden případ - a ve skutečnosti je jich mnohem více - který ukazuje, že nemohou lidé, kteří mají býti pojištěni, míti lásku k instituci, která využívá svého postavení k tomu, aby pracovala pro určitou politickou stranu.
Dále není pochyby, že odpor proti nemocenským pokladnám vyvěrá také z drahé správy. Já jsem porovnal platy úřednictva státního s vysokoškolským vzděláním s platem úředníků v okresních nemocenských pokladnách, z nichž někteří mají jenom obecnou školu, a dopadl výsledek ten tak: po 20leté službě okresní hejtman po odečtení daně z příjmu a pensijního příspěvku, počítá-li se jen základní plat, má 13.500 Kč; úředník okresní nemocenské pokladny se vzděláním obecno-školským po 20leté službě, poněvadž nemusí platiti ani daň z příjmu, ani pensijní příspěvek, dostává 17.542 Kč. (Slyšte!) Tedy je z toho patrno, jakým způsobem jsou honorovány síly u okresních nemocenských pokladen a jakým u státu. My jsme se sebezapřením přikročili k redukci platu státních zaměstnanců a prosincový zákon byl tím bolavým zákonem, který právě na zádech úředníků jako deflační politika, která jistě vedla k ozdravění, jak bylo viděti, byl odehráván. Dnes ovšem úředníci vědí, že je lépe, když koruna má takovou kupní sílu, jakou má, než abychom se dostali do poměrů Rakouska nebo Německa.
A v tomto ohledu je viděti, že okresní nemocenské pokladny, ačkoliv stát přikročil k redakci a sáhl k bolestivé operaci vůči státním zaměstnancům, v celku, pravím, ještě neaplikovaly prosincový zákon na plat svých zaměstnanců v okres. nemoc. pokladnách. Včera ve výboru a dnes zde kol. Kučera vykládal, že koncentrací nemocenského pojištění přijde se ke zjednodušení a také ke zlevnění nemocenského pojišťování. Poukazoval, že ti, kteří chtěli roztříštiti nemocenské pojišťování, jsou pro jeho zdražení, a tak bylo též mluveno včera ve výboru soc.-politickém.
Já naopak v cifrách, které jsem si vytáhl z posledních statistik, se dočítám o něčem jiném. Tak bych řekl: Zákonem z 15. května 1919, č. 268 Sb. z. a n., byla zrušena veliká část stavovských a zájmových nemocenských pokladen a koncentrováno nemocenské pojišťování v okresních nemocenských pokladnách. Proto pro posouzení, jestli koncentrace zlevňuje nebo nezlevňuje, bude zajímavo sledovati, jaký poměr činí správní náklady právě v letech mezi 1918 až 1920.
A tu vidíme ze statistik, že roku 1918 činily náklady správní průměrně 14·7%, roku 1919 12·48%, roku 1920, tedy po uzákonění koncentrace, 14·81%. Vedle toho však dosáhly správní náklady u některých pokladen až přes 30%. Podle zprávy o činnosti ústředního Svazu českých nemocenských pokladen za léta 1919-1922 dosahovaly správní náklady roku 1 919 více než 25% vydání u těchto nemocenských pokladen: Blatná 34·35%, Jindřichův Hradec 25·02%, Uhlířské Janovice 30·19%, Kralovice 33·40%, Litomyšl 26·77%, Třeboň 25·01%, Vysoké n. Jizerou 39·10%, Frýdek 29·18%, Jevíčko 32·08%, Jihlava 25·02%, Litovel 47·32%. Roku 1920 více než 25% vydání bylo u těchto okresních nemocenských pokladen: Blatná 36·64%, Chlumec n. Cidl. 33·48%, Litomyšl 29·13%, Opočno 27·29%, Pardubice 29.82% (členů bylo 8.674), Písek 26·75% (členů bylo 4317), Sobotka 25·86%, Sušice 30·69%, Královské Vinohrady 26·20%, Nové Město na Moravě 26·12%. Roku 1921 více než 20% vydání bylo u těchto nemocenských pokladen: Blatná 32·75%, Chlumec nad Cidl. 23·29%, Opočno 28·60%, Pacov 20·77%, Polná 28·19%, Přeštice 20·05%, Sedlčany 20·41%, Tábor 24·63%. Není tomu jinak u jiných svazových nemocenských pokladen. Podle zprávy Československého ústředí nemocenských pokladen vykazovaly za rok 1920 více než 25% všeho vydání náklady správní u těchto okresních nemocenských pokladen: Bechyně 25·17%, Benešov 28·41%, Čáslav 27·66%, Jilemnice 29·72%.
Kostelec nad Černými lesy 25.19%, Milevsko 30·52%, Náchod 28·80%, Nové Město n. Met. 28.73%, a dále Skuteč, Trhové Sviny, Týn n. Vlt., Žižkov, Hrotovice, Strážnice na Moravě vykazují více než 20% vydání na správu.
Zajímavo je sledovati stoupání obnosu pojistných příspěvků připadajících na jednoho člena. Průměrný roční příspěvek činil u jednoho člověka u 385 svazových nemocenských pokladen roku 1918 65·11 Kč, roku 1919 92·36 Kč, roku 1920 131·29 Kč a roku 1921 již dokonce 362·21 Kč. Stoupnutí toto je nebývalé a pro výrobu zejména průmyslovou značí neobyčejné zatížení. Roku 1911 obnášel pojistný příspěvek na jednoho pojištěnce jen 23·86 Kč, roku 1923 pak 25·47 Kč.
Na jednoho zaměstnance nemocenských pokladen připadalo průměrně správních nákladů roku 1918 4219·21 Kč, roku 1921 již 22·036 Kč.
Tato data proto jsem uvedl, abych ukázal, že odpor vůči okresním nemocenským pokladnám také z tohoto musí býti vyvozován, že lidé posuzují, nač vlastně příspěvky jsou placeny. Když jsou taková vydání, není pochyby - a pochopí to každý - že musí býti také vysoké příspěvky, a tu zase přicházím k pomocnicím, v domácnosti. Když pomocnice v domácnosti musí platiti podle stávajících předpisů od 20 do 30 Kč měsíčně na příspěvky nemocenské a když se vidí, jak tyto pomocnice v domácnosti vzhledem k faktickým poměrům, o kterých jsem mluvil, vlastně mnoho neberou, že velká část připadne na správní výlohy, tedy nedivte se, že i z těchto všech důvodů vyvěrá odpor k nemocenským pokladnám.