Po rozhodnutí nejvyššího správního soudu senát Národního shromáždění vyslovil zásadu, že má vláda předložiti co nejdříve opravený zákon. Vláda to činí teprve tentokráte, ale sluší děkovati pohotovosti senátu Národního shromáždění, který po nálezu zasedal a který správně pochopil nebezpečí rozsudku v kadetce a zvláštní resolucí řekl, že vládě se ukládá, aby ona korekturu rozhodnutí nejvyššího správního soudu provedla novelisací zákona. To se děje, žel toho, teprve ke konci roku. Mezitím v říjnu založili někteří zaměstnavatelé služebných, hlavně z kruhů národních demokratů a sekretariát národně demokratický, pokladnu pod jménem "Zajišťovací pokladna pracovnic v domácnosti, zapsaná pokladna pomocná v Praze" a chtěli využitkovati rozhodnutí nejvyššího správního soudu k tomu, aby tato pokladna byla náhradní pokladnou za pojištění nemocenské. Se zřetelem k předpisům zákona o nemocenském pojištění nemohla býti ovšem tato pokladna, resp. spolek prohlášen za náhradní ústav k provádění nemocenského pojištění. Ale páni si vynucují přijetí toho do zákona - jak seznáte z článku II osnovy, který zatím byl přechodně uznán a já chci říci, že zaměstnavatelé této pokladny klamou veřejnost, o tom, že to může býti pokladna náhradní. Pakli tvrdí, že jsou lacinější než ostatní nemocenské pokladny, připomínám, že pánové stanovili příspěvky 12 Kč měsíčně, 6 Kč za zaměstnavatele a 6 Kč za služebnou. Tento obnos neodpovídá žádné mzdové třídě podle nemocenského pojištění, ale pánové řekli, že budou dávati služebné jen 4 Kč na podporu. Je nesporno, že toto ustanovení charakterisuje ducha, proč byla tato spolková pokladna v Praze zakládána. Poněvadž v řádných pokladnách jsou služebné dívky pojištěny na 4., 5. a 6. třídu, mají nárok na 6, 8 a 10 K nemocenského, kdežto zajišťovací pokladna, resp. spolek, o němž mluvím, určila, že služebné dívky mají dosti 4 Kč podpory denně. Je nesporno - a kdo zná dnešní drahotní poměry, musí to uznati - že 4 Kč denně nemohou žádné nemocné osobě stačiti. A my se setkáváme s tím, že právě tato nepatrná částka vhání služebné osoby v četných případech do nekalého života a přivádí jejich morální zkázu po celý život. Ale zajišťovací pokladna říká ve svých pravidlech, že má její členka teprve od 4 dní nezpůsobilosti dostati nemocenské. Proč od 4 dní, když nemocenský zákon stanoví od prvního dne nezpůsobilosti? Je pozoruhodno, že páni chtěli by konkurovati, a proto stanovili v tomto řádě pro nemocenské pojištění nikoliv na celý rok, jak to nemocenský zákon předpokládá. Je pozoruhodno, že páni také tvrdí, že může býti podpora vyplácena a představenstvem to může býti usneseno až do jednoho roku. Proč? Poněvadž zákon ukládá řádným pokladnám, že nemocenské se má vypláceti nejméně jeden rok, a nikoliv 26 neděl, a prodlužovati to teprve usnesením představenstva až do jednoho roku. Je pozoruhodno, že škůdci jednotnosti namlouvají některým členům ve sněmovně, že tato pokladna je lacinější. Pochopitelně, poněvadž prohlašuje v nemocenském řádu zásadu, že pokud je člen ošetřován v nemocnici, nemá právo na nemocenskou podporu. Na příklad, když služka přijde do nemocnice a je pojišťována u zajišťovací pokladny, nedostane nic, i kdyby tam byla delší dobu než 4 neděle. Ale doba ta se jí do dávky počítá, ač dávky nedostane. To je něco nezákonného, co odporuje nemocenskému zákonu, a přece se ve veřejnosti píše, že tato pokladna je nejlevnější a že prý ona nahrazuje řádné nemocenské pojištění. To je křiklavá nepravda!
Nejpodařenější je ustanovení v nemocenském řádu v zajišťovací pokladně o potratech. Zde se povídá: "Jako porodnická pomoc bude dávána náhrada nezbytných výkonů porodní asistence v částce 150 Kč. Při potratu dávka peněžitá se neposkytuje." Tedy autoři tohoto nemocenského řádu vycházejí s hlediska, že každý potrat u služebné je násilný a že proto nemá dostati z trestu služebná žádnou podporu. Lékaři se musí vysmáti tomuto ustanovení, poněvadž přichází-li potrat někde nenásilným způsobem a neuměle přivoděným, je to právě u služebných osob se zřetelem k jejich zaměstnání. A proto, když tato pokladna na určitou přechodnou dobu - do 31. prosince 1923 - má býti uznávána jako náhradou, dožadovali jsme se toho, aby poskytovala členkám podle zákona nemocenského minimální dávky. Zejména jde o Velkou Prahu, kde bylo pojištěno asi 20.000 služebných dívek a kde agitací národní demokracie a pak také zajišťovací pokladny je odlouděno z okresních nemocenských pokladen okrouhle 6 až 7 tisíc služebných osob. Ale všechny u zajišťovací pokladny také přihlášeny nejsou, je dosud přihlášeno podle naší informace asi 3500 až 4000 služebných osob, a ostatní vůbec nejsou pojištěny, poněvadž zaměstnavatelé nebo zaměstnavatelky využitkovávajíce rozhodnutí nejvyššího správního soudu, nepřihlásili resp. nepojistili je nikde. Tedy těchto 3500 až 4000 služebných dívek bude zatím pojištěno u zajišťovací pokladny, ale tato zajišťovací pokladna těm dívkám, které jí zbudou po 1. lednu 1924, musí podle vládního návrhu zákona poskytovati minimální dávku ve smyslu nemocenského zákona.
Pro případ sporu zvláště zdůrazňuji, že úmyslem zákonodárce je zde, aby zajišťovací pokladna nesměla po 1. lednu 1924 přijímati nové členy, nýbrž smí je jenom přijímati do 31. prosince 1923, a když po tomto dni služebná dívka, která je přihlášena do 31. prosince 1923 do zajišťovací pokladny, vystoupí od svého zaměstnavatele nebo zaměstnavatelky, musí býti přihlášena, i když přijde k jinému zaměstnavateli nebo zaměstnavatelce, u příslušné okresní nemocenské pokladny ve Velké Praze, a v případě, že by zaměstnavatel nebo zaměstnavatelka přijali novou služebnou dívku, musí tato býti přihlášena nikoliv u zajišťovací pokladny, nýbrž u řádné příslušné okresní nemocenské pokladny, což konstatuji jako zpravodaj, že je v tom vůle a úmysl zákonodárce, aby toto ustanovení čl. II bylo pro příště takto vykládáno.
Tolik pokud jde o hlavní zásadu, která vyvolala ve veřejnosti dosti zájmu, pokud jde o otázku, aby bylo opraveno rozhodnutí nejvyššího správního soudu z 2. července 1923 o pojistné povinnosti osob služebných.
Článek III návrhu stanoví zásadu, do kdy má nynější zákon o nemocenském pojištění platiti. Až dosud všechny novely, které byly v Československu vydány, dělaly se s termínem, platily totiž zpravidla na rok, ba dokonce již i jen na půl roku. Ctitelé termínu v osnovách zákona o nemocenském pojištění vždycky se snažili, aby hlasování o prodloužení zákona bylo od nich vykupováno. Ministerstvu soc. péče však to bylo nevhodné a navrhuje, aby platnost zákona od 1. ledna 1924 zůstala až do doby, kdy nabudou účinnosti předpisy o sociálním pojišťování.
Schválí-li sněmovna článek III ve smyslu návrhu výborového, zbaví se političtí jednatelé známé trýzně, která ve sněmovních kuloárech každého roku před vánočními svátky je obšťastňuje. Já proto jako zpravodaj vítám ustanovení čl. III, poněvadž nemocenským pokladnám tento článek zejména umožní, aby pracovaly na stabilitě, pokud jde o tendenci nemocenského pojišťování. Doufám, že doba našeho zákona o sociálním pojištění není daleka, že nelze už mluviti o roku a že dříve než uplyne rok 1924, setkáme se s tím, že zákonem o sociálním pojištění zákon o nemocenském pojištění na základě článku III pozbude platnosti. Předpokládejme, že snad do té doby osnova zákona o sociálním pojištění, sněmovně předložená 28. června 1923, bude uzákoněna.
V důsledku článku I ruší článek IV předpisy o čeledním řádu pro Prahu, pro Čechy, Moravu a Slezsko a pak ustanovení příslušného zákona na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Tento článek má více méně na mysli také rozhodnutí nejvyššího správního soudu, který také uvedl, že zákonodárce roku 1919 dopustil se chyby tím, že nezrušil ustanovení čeledních řádů, která ukládají zaměstnavateli, aby po dobu 4 týdnů, eventuelně 14 dnů toto ustanovení je rozdílné v jednotlivých zemích - pečoval o svého zaměstnance v případě onemocnění. I když jsme nemohli uznati tyto důvody za správné, poněvadž se netýkaly všech zemí, přece jen státní správa pamatuje, aby se zmatku předešlo, a navrhuje v článku IV zrušení příslušných ustanovení čeledních řádů, poněvadž povinnost pečovati o zaměstnance - čeledíny u hospodáře a čeleď vůbec - má míti ve smyslu zákonů dřívějších i zákona dnes navrhovaného příslušná okresní nemocenská pokladna.
V článku V se navrhuje, aby zákon nabyl účinnosti dnem vyhlášení. Poněvadž v článcích I a IV konstatuje se, kdy nabudou tyto články platnosti, totiž 1. ledna, je nesporno, že i když bude zákon vyhlášen, třebas po 1. lednu zdržením v senátě, vejdou příslušná ustanovení, pokud jde o otázku povinnosti pojištění služebných osob a zrušení čeledních řádů, v platnost 1. ledna 1924.
Otázku, kdo je zaměstnavatelem, aby nebylo pochybností pro příště, má na mysli článek I, který tvrdí, že zaměstnavatelem podle tohoto zákona je osoba, na jejíž účet se vykonávají práce nebo služby. Tím jsou míněny služebné dívky, lokajové atd. Tyto všechny osoby podléhají pojištění, což znovu konstatuji, aby nebylo pochybností; stejně se to týká jiných zaměstnavatelů, kteří na svůj účet provozují živnosti, podniky a závody.
Jinak, schválí-li sněmovna zprávu výboru, bude napraveno nejen to, co bylo ukřivděno rozsudkem nejvyššího správního soudu, nýbrž bude i prohlášena důležitá zásada v zákoně, že se prodlužuje zákon bez termínu. Prosím, aby slavná sněmovna ve smyslu návrhů výborových osnovu zákona schválila.
Současně sděluji, že výbor usnesl se na 2 resolucích, které předkládá slavné sněmovně ke schválení. Je to resoluce p. kol. dr. Mazance, v níž se vláda vyzývá, aby co nejrychleji dala provésti volby do nemocenských pokladen na podkladě poměrného zastoupení. Pokud jde o otázku oné rychlosti, je samozřejmo, že rychlost je možná jen tehdy, pokud ovšem volby lze administrativně provésti. Nikdo se proti tomu nestaví, což bylo včera ve výboru soc.-politickém řečeno, a také výbor jednomyslně resoluci v tomto smyslu schválil.
Další resoluční návrh je, že se vláda vybízí, aby v době co nejkratší postarala se o projednávání nemocenského pojištění státních a veřejných zaměstnanců. Osnova toho se týkající byla kdysi předložena senátu. Byla ovšem tak vadná, že odborníci mají proti ní celou řadu výtek, ale výbor vychází s hlediska, že bude dobře předložiti ji k revisi. Pod tento resoluční návrh patří připojiti též jméno kol. Bergmanna, který navrhl stejnou resoluci, aby vláda podala osnovu zákona, kterou by bylo provedeno nemocenské pojištění státních zaměstnanců.
Prosím tedy, aby jak resoluce kol. dr. Mazance, tak i resoluce moje a kol. Bergmanna byly při hlasování schváleny. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): K projednávání tohoto odstavce denního pořadu dostavil se za ministerstvo soc. péče min. rada dr. Brablec.
Zahajuji debatu. Zapsáni jsou na straně "proti" pp. posl. Hackenberg, Kučera; na straně "pro" pp. posl. Schubert, dr. Matoušek a dr. Winter.
Podle usnesení předsednictva navrhuji řečnickou lhůtu 25 minut.
Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Námitek není.
Dávám slovo prvnímu řečníku na straně "proti", jímž je p. posl. Hackenberg.
Posl. Hackenberg (německy): Pánové! Jestliže jsem se přihlásil k tomuto návrhu jako řečník proti, nestalo se to z toho důvodu, že snad zamítáme návrh celý, nýbrž proto, že nemůžeme prohlásiti svého souhlasu se všemi ustanoveními tohoto návrhu a máme všechny příčiny zamítati nejen jednotlivá ustanovení, nýbrž žádati vedle toho o mnoho doplňků k tomuto návrhu. Máme opět jednou příležitost, poněvadž jde o termínovaný návrh, mluviti k zákonu, jehož novelisace se stala potřebnou nikoliv teprve rozhodnutími správního soudu, nýbrž již i jinak. Jestliže se však nyní při této příležitosti nesnažíme tuto novelisaci změniti podáním návrhů, děje se to jedině a pouze z toho důvodu, poněvadž přece doufáme, že sociální pojištění bude vážně projednáno a nabude moci zákona. Tentokráte jsme se omezili také na to, podati jen takové návrhy, které byly vyprovokovány nálezy nejvyššího správního soudu. Při tomto návrhu, jímž se nyní máme zabývati, jde vlastně o prodloužení zákona o nemocenském pojištění. Již při této příležitosti musíme dáti průchod svému mínění, že to není důstojné sněmovny, avšak také duch, který zde vládne, svědčí o tom, že právě při sociálně-politických návrzích vždy jsou opět stanoveny lhůty a že se skoro každého půl roku zabýváme návrhy, u nichž nejde o nic jiného nežli o prodloužení této lhůty.
Než tentokráte máme nejen prodloužiti lhůty, nýbrž i změniti zákon. Nejvyšší správní soud mnoha rozhodnutími zavdal k tomu podnět. Hned chci zdůrazniti, že jest smutné, že nebyl zákon změněn ihned, když správní soud vynesl ono známé nesociální rozhodnutí. V červnu minulého roku totiž rozhodl, že se zřetelem na - podle jeho mínění nejasná ustanovení §u 4, v němž není jasně ustanoveno, kdo jest podnikatelem, pomocnice v soukromých domácnostech nepodléhají nemocenskému pojištění. Tímto předmětem a nálezy nejvyššího správního soudu zabývali jsme se již jak v plenu sněmovny, tak také v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny a vyložili jsme své stanovisko k těmto nálezům správního soudu. Avšak teprve včera bylo nám opět v soc.-politickém výboru, v němž se tento návrh projednával, namítnuto, že právníci nemohou rozhodnouti jinak, než podle litery zákona a nejsou povinni se starati o úmysly zákonodárcovy. Nejsem právník, avšak mohu vám již říci, že obyvatelstvo nechápe, že nejvyšší správní soud, i jsou-li v zákoně nejasnosti a rozpory, při svých rozhodnutích se nemusí starati také o úmysly zákonodárcovy. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.)
Avšak zde nejde vůbec o nejasnosti, to se musí při jednání o tomto návrhu vyložiti. Nejde zde o nejasnosti, nýbrž o to, že pojem zaměstnavatele není stanoven přesně, že není přesně stanoveno, že podnikatelem, na jehož účet se vede provoz, jest také přednosta soukromé domácnosti. Naopak zde jde, dbá-li se tohoto výkladu správního soudu a té okolnosti, že § 4 zákona o nemocenském pojištění jest nejasný, o rozpor v zákoně. V §u 1 zákona o nemocenském pojištění se jasně a nedvojsmyslně vykládá, kdo podléhá povinnému pojištění. Pro zákon jest rozhodné stanovení rozsahu osob podrobených pojištění. § 4 neobsahuje ustanovení hlavních, ustanovení podstatných, nýbrž zde se jen stanoví, koho jest pokládati za podnikatele. Hlavní ustanovení zákona jsou obsažena v §u 1 zákona a podle doslovného znění tohoto paragrafu není možna pochybnost, že do povinného pojištění jsou zahrnuty také pomocnice v domácnosti, které jsou v soukromých domácnostech, poněvadž se tam praví, že všechny osoby, které na základě pracovní nebo mzdové smlouvy nebo služebního poměru vykonávají práce, podléhají nemocenskému pojištění, a jestliže nyní správní soud byl toho mínění, že § jest nejasný, že zavdává příčinu k nesprávným výkladům, že lze jej různě vykládati, měl pamatovati na to, že v §u 1 zákona jest jasně vyslovena pojistná povinnost, nemá rozhodovati jednostranně, nýbrž v takovém případě, kde se vyskytují rozpory, má se starati o vůli zákonodárcovu. A kdyby byl referent správního soudu nahlédl do těsnopiseckých zpráv revolučního Národního shromáždění nebo jen do zprávy zpravodaje k tomuto návrhu, byl by na to přišel, že vůlí zákonodárcovou bylo, zahrnouti všechny tyto osoby. Ministerstvo soc. péče ihned, jak zákon byl uveřejněn, vydalo velmi obšírný výnos, v němž všechny zemské politické správy byly upozorněny na všechny změny, které byly přivoděny touto novelou zákona k nemocenskému pojištění v roce 1919 a v němž ovšem také bylo obsaženo vyzvání, aby všechny osoby, jejichž pojistná povinnost byla vyslovena tímto zákonem, byly také do pojištění pojaty. V tomto oběžníku vyložilo nyní ministerstvo soc. péče jasně a bez dvojsmyslů, že všechny osoby, které jsou v nějakém služebním poměru, ať již jsou zaměstnány v zemědělství nebo v soukromé domácnosti jako pomocnice, a které dosud nepodléhaly povinnému nemocenskému pojištění, nyní mu podléhají a musí býti přihlášeny u nemocenských pokladen. Něco jasnějšího nelze si vůbec mysliti a kdyby se byl správní soud, jehož povinností by bylo bývalo zabývati se látkou tímto způsobem, skutečně jí také zabýval, nemohl by býval nikdy přijíti k tomu, aby vynesl takovéto rozhodnutí. Zabýváme-li se tedy nyní návrhem, můžeme nejen říci: úkolem zákonodárného sboru jest nejen napravovati, nýbrž při této příležitosti musíme již dáti průchod našemu mínění, že právní cit veškerého obyvatelstva a nejen postižené části jeho byl těžce dotčen tímto nálezem správního soudu. Nyní však, zaujímá-li se stanovisko, které není také zcela správné, že rozhodnutí správního soudu musí býti směrodatná pro všechny ostatní případy, pak jest úkolem zákonodárného sboru, který dá něco na svou vážnost, ihned provésti potřebnou opravu zákona, přičiniti se, aby vůle zákonodárcova byla respektována. Bylo by bývalo povinností Národního shromáždění, ihned, když v senátě byl návrh podán, provésti příslušnou změnu zákona o nemocenském pojištění, učiniti opatření, aby byl opět obnoven stav, jaký zamýšlelo revoluční Národní shromáždění v r. 1919.
Nuže, řekl jsem, že nemůžeme býti spokojeni s tímto zákonem. A proč? Poněvadž vlastně strany poslanecké sněmovny byly by bývaly povolány pečovati o vážnost a důstojnost sněmovny, o autoritu zákonodárného sboru. Místo toho však, aby napravily, co bylo třeba napraviti, místo aby opět obnovily, co roku 1919 zamýšlely, při tomto návrhu si strany opět začachrovaly. Tento návrh, jímž se nyní zabýváme, tak jako tolik jiných, jimiž jsme se musili zabývati, musil prodělati těžký porod. Včera jsme v sociálně-politickém výboru jednali do 12 hodin v noci a teprve v poslední chvíli byl tento návrh vyřízen a to proto, poněvadž naprosto nepochopitelně mnoho pánů, kteří by byli vlastně v zájmu své vlastní vážnosti bývali povinni zasaditi se o to, aby oprava byla provedena, použili této příčiny, aby z toho něco pro sebe vytloukli. Oč šlo při této výměně, nevíme. V návrhu vidíme jen předmět výměny, a to jest zachování pražské nemocenské pokladny pro pomocnice v domácnosti. Byla zřízena zapsaná pomocná pokladna, která svými dávkami nikterak nevyhovuje ustanovením zákona o nemocenském pojištění. A včera bylo v sociálně-politickém výboru prohlášeno, že zřízení této pomocné pokladny jest dobrodiním, neboť oněm zaměstnavatelům, kteří byli vyloučeni z nemocenského pojištění, byla poskytnuta příležitost, dáti se pojistiti jiným způsobem. Nuže ti, kdo to vážně a čestně myslí se stavem pomocníků v domácnosti, měli již možnost ponechati své pomocníky v domácnosti u příslušných nemocenských pokladen, kde byli plně pojištěni podle ustanovení zákona o nemocenském pojištění a nebylo potřeba zřizovati takový náhradní ústav, který byl skutečně v Praze zřízen s pojištěním menším. A nyní tímto návrhem má býti tento ústav, zřízený proti právu, uznán, ovšem má působiti jen do vymření. Zaměstnavatelé však, kteří neměli nic spěšnějšího než své pomocníky odhlásiti od nemocenských pokladen a přihlásiti je u této nemocenské pokladny, měli podle původního vládního návrhu býti osvobozeni doplatiti příspěvky za dřívější dobu. Toto pojištění mělo býti u nemocenské pokladny uznáno jako právně účinné. Při tom chci hned konstatovati, že v sociálně-politickém výboru byl včera vládní návrh také zhoršen, neboť zpětná platnost, kterou obsahoval vládní návrh, že totiž pojistná povinnost má platiti od 1. července letošního roku, byla škrtnuta. Návrh má nabýti účinnosti dne 1. ledna, takže ti, kdo odhlásili své pomocnice v domácnosti od nemocenských pokladen, mají býti za to odměněni. Je-li to zdravý duch, jímž jest prodchnut tento návrh a změna, lidem, kteří nechtějí dbáti zákona ještě za to poskytovati odměnu, ponechávám vašemu úsudku.
Při celém boji proti nemocenskému pojištění pomocnic v domácnosti nešlo o vůli jednotlivců, nikoliv o vůli pomocníků v domácnosti, nýbrž o řádný boj, který uspořádali všichni nepřátelé nemocenského pojištění. A opět jsme viděli, že se kapitalistický tisk všech národností ihned vrhl na toto rozhodnutí správního soudu a útočil proti drahému pojištění nemocenských pokladen a doporučoval, aby nemocenské pokladny pomocníků v domácnosti byly zřízeny s levnějším pojištěním. "Prager Tagblatt" vykládal v dlouhém článku, jak laciné bylo pojištění u nemocenské pokladny pomocnic v domácnosti a jak jest drahé u okresních nemocenských pokladen. "Prager Tagblatt" pokládal však své čtenáře za tak omezené, že nepřihlížejí také k dávkám nemocenských pokladen a nedbají, že nemocenská pokladna pomocnic v domácnosti není vlastně pojištěním pomocnic v domácnosti, nýbrž pojištěním zaměstnavatelů, čímž má býti přivoděn stav, že břemena, která by byl zaměstnavatel povinen na se vzíti podle čeledního řádu, mohla býti uhrazena prostřednictvím nemocenské pokladny za levné příspěvky. Že nemocenská pokladna při čtyřech týdenních dávkách může ovšem vystačiti s menšími příspěvky zvláště tehdy, jestliže tyto dávky záležejí převážně jen v nemocničním ošetření a mnoho nemocných se zdráhá odejíti do nemocnice, než jde-li o podporování po celý rok, jest přece samozřejmé a netřeba toho teprve vykládati.
Avšak my jsme krajně nespokojeni nejen s tímto rozhodnutím správního soudu, a máme veškeru příčinu k tomu, nýbrž ještě jiná rozhodnutí správního soudu z poslední doby těžce poškodila dělnictvo. Jsme-li toho mínění, že správní soud svými rozhodnutími jednal nesociálně a reakcionářsky, můžeme to ukázati na mnoha rozhodnutích, která byla v poslední době vynesena proti dělnictvu. Také posledním odstavcem §u 7 se dostalo správnímu soudu možnosti, vynášeti rozhodnutí, v němž proti vůli zákonodárcově, proti vůli osob, které tento poslední odstavec navrhly a přijaly, se vyslovuje, že pro zařazení dělníkovo do mzdové třídy nerozhoduje jeho skutečný denní výdělek, nýbrž že jedině rozhoduje výdělek, vypočítaný podle početního příkladu, který sestavil správní soud. Denní mzda dělníkova se má násobiti číslem pracovních dní onoho týdne, pak děliti 7. Takto vypočítaná částka jest správným denním výdělkem, který má sloužiti k zařazení do mzdových tříd. Tisíce a tisíce dělníků bylo těžce postiženo krisí, nejen nezaměstnaností, nýbrž veliké množství dělníků tím, že pracují zkráceně; a u těchto dělníků pracujících kratší dobu, nemá rozhodovati denní výdělek, nýbrž částka vypočtená podle tohoto výpočtu, a tak se stalo, že u dělníků, pracujících zkráceně, kteří jsou zaměstnáni 2 dni, mzda za jeden den se násobí dvěma a dělí sedmi a takto zjištěná konečná částka slouží pro zařazení do mzdové třídy. Jestliže dělník poté onemocní, dostane pár haléřů a nemůže z této částky žíti. V červnu letošního roku, když bylo uveřejněno rozhodnutí správního soudu, pokusili jsme se přivoditi změnu posledního odstavce §u 7, aby bylo nemožno zákon vykládati takto. Sněmovna to tehdy zamítla. Nyní máte opět příležitost, poněvadž se neomezujete jen na prodloužení zákona o nemocenském pojištění, poněvadž v jedné otázce řídíce se rozhodnutími správního soudu provádíte novelisaci zákona, napraviti bezpráví, které bylo spácháno na tisících a tisících těžce poškozených pomocnic v domácnosti. Provádí-li se tedy již tato jedna novelisace, proč nemá býti provedena také druhá? Proč nemá býti obnoven tehdejší úmysl zákonodárcův změnou §u 7? Avšak my nemáme jen tuto věc; správní soud také při výkladu §u 2 zákona o nemocenském pojištění hájil několikráte reakcionářské stanovisko a ve svých rozhodnutích vyložil, že příslušníci rodiny zaměstnavatelovy podle odstavce 2 §u 2 mohou býti pojištěni jen dobrovolně a nikterak nepodléhají pojistné povinnosti. Jest jisté, že je-li mezi otcem a synem učebný nebo také pomocnický poměr a syn nedostává mzdy, přece podléhá pojistné povinnosti. Od r. 1888, od té doby, co platí zákon o nemocenském pojištění, byla pojistná povinnost dána a rakouský správní soud v mnoha případech rozhodl, že pojistná povinnost existuje bez zřetele na mzdu, trvá-li jen učebný nebo námezdný poměr. A náhle zde v republice má tomu býti jinak, ti, kdo nedostávají od otce mzdy, nemají podléhati pojistné povinnosti? Jest samozřejmé, že na tom máme zájem, aby také zde bylo zjednáno jasno, aby také zde opět všechny osoby byly pojaty do pojistné povinnosti, o jejichž pojistné povinnosti ve starém Rakousku nebylo již žádné pochybnosti. Na základě rozhodnutí správního soudu chceme vám teď dáti příležitost, abyste tyto tak nutné změny nyní provedli. Že změny zákona jsou nutné a naléhavé, vysvítá z toho, že včera zároveň s vládním návrhem byl ve sněmovně rozdán iniciativní návrh, zpracovaný jednou koaliční stranou, v němž se poukazuje na nutnost změny §§ 7 a 2 zákona o nemocenském pojištění, a v němž tyto změny byly již navrhnuty ve formě paragrafu. Kdyby toho nebylo potřebí a naléhavě nutno, byli by páni, kteří tento návrh učinili, mohli počkati, až věc bude objasněna při zahájení sociálního pojištění. Poněvadž však právě tak jako my - a my to vítáme - jsou toho názoru, že se nemá čekati, až bude projednáván návrh o sociálním pojištění, nýbrž že ihned musí býti opět obnoveno co bylo, podali právě svůj návrh. A my, kteří jsme již podnikli pokus přivoditi toto objasnění minulého roku, ihned, kdy bylo vyneseno toto rozhodnutí správního soudu, máme ovšem všechnu příčinu podati návrh také tentokráte a v našem návrhu zvolili jsme doslovné znění včerejšího iniciativního návrhu, poněvadž jest také doslovným zněním obsaženým v návrhu sociálního pojištění. (Souhlas na levici.) Žádáme, aby byl škrtnut článek II. návrhu, v němž se praví, že pomocná nemocenská pokladna, která byla v Praze zřízena a která pojišťuje lidi na menší dávky, má zůstati dále a žádáme, aby místo tohoto článku II. byla provedena novelisace §§ 2 a 7 zákona o nemocenském pojištění, které vyžadují změny. Doufáme, že sněmovna a zvláště ony stany, které jsou v koalici a jejichž úkolem jest vlastně hájiti důstojnost a vážnost zákonodárného sboru, v tomto smyslu a po této stránce budou hlasovati pro naše pozměňovací návrhy. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Schubert.
Posl. Schubert (německy): Slavná sněmovno! Kapitola "Nemocenské pokladny" se jíž oškliví každému, jenž upřímně smýšlí s nemocenským pojištěním zemědělských dělníků a vlastních dětí zemědělce. Každoročně musíme na tomto řečništi přednášeti své těžké pochybností o tomto předmětu a každoročně se přes ně přechází k dennímu pořadu. Stanovili jste si vytrvalou methodu, abyste nás osedlali podle svých přání. Co provádíte s tímto zákonem, je čistá licoměrnost. V zákoně jest nám výslovně zaručeno zřizování zemědělských nemocenských pokladen pod jistými podmínkami. Zákon by byl jasný a zřetelny, avšak úskoky, jichž užíváte, abyste nás připravili o zaručené výhody zákona, jsou neuvěřitelné. Všechny žádosti týkající se toho spí spánek spravedlivých v kancelářích. Jen v trestech jste rychlí, přesní a energičtí. Nejvyšší správní soud, na němž se zprvu zakládala zcela nepatrná jiskérka naší důvěry, mlčí k tomu a nechává všechny podané stížnosti, týkající se nemocenských pokladen, prostě ležeti. Takové poměry jsou při delším trvání nesnesitelné a zraňují právní pocit. Blaho koalice závisí na tomto zřejmém potlačování práva. Za uzavřenými dveřmi dlužno se raditi v důvěrných schůzkách, jak by bylo možno nedbati zákonů, aby se udržela bratrská nebo spíše méně bratrská jednotnost v koalici. Kolik positivní úrodné práce byli bychom již mohli vykonati v zájmu potlačeného zemědělství v těchto letech ve vlastních zemědělských nemocenských pokladnách! V tom nám bylo překáženo a musíme stejně jako dříve zůstati v úzké ohradě jednotné nemocenské pokladny, která nám nevyhovuje. Naším poctivým úsilím jest, abychom zřizujíce své pokladny, odpolitisovali zařízení nemocenských pokladen a tím vytvořili volnou cestu pro klidnou, účinnou a ovoce nesoucí práci. Stejné stížnosti vedeme proti tomu, že se nevypisují volby do nemocenských pokladen. Mnoho členů, představenstva a mnoho členů dozorčích rad nemocenských pokladen bylo zvoleno již před 13 lety. Jsme v stavu ex lex. Naše správy nemocenských pokladen strnuly ve ctihodném stáří. Schází jim svěží živoucí příliv mladých sil, jež se s horlivostí chápou rozřešení svých sociálních úkolů. Také složení těchto správ nepřihlíží náležitě ještě dnes v mnoha případech k přesunům mezi politickými stranami, které byly provedeny obecními volbami. Zde máte nejlepší příležitost, abyste dbali vůle lidu a vytvořili spravedlivé poměry, bude-li přijat nebo zamítnut náš resoluční návrh týkající se těchto voleb, ukáže se, jste-li prodchnuti poctivou vůlí, abyste konečně učinili pořádek. Německé návrhy nedocházejí vašeho souhlasu. Včera byl v soc.-politickém výboru můj návrh stran toho zamítnut a hned poté přijat stejně znějící český návrh. I to je licoměrnost. Zamítnutí tohoto návrhu znamenalo by také dnes, že z politických důvodů máte veškerou příčinu, abyste se obávali rozhodnutí těchto voleb. Jedním slovem to, co si dovolila koalice ve věci nemocenských pokladen, je docela shnilým kompromisem. Jestliže nám již přes zákonně zaručené právo neumožňujete tvořiti zemědělské nemocenské pokladny, pak nám nebraňte aspoň v právu, aby se sousední okresy mohly připojiti k nynějším zemědělským pokladnám. Také taková připojení jsou trestána. Když nám Nejvyšší správní soud v nepatrných věcech jednou přizná trochu práva, rozšumí a rozšelestí se příšerně les protivných listů. Co to bylo na př. nikoliv za nepatrnou bouři, když se rozčilovali nad tím, že bylo vydáno rozhodnutí, že, aby se při smluvené týdenní mzdě mohla vypočísti denní mzda, dlužno vzíti za dělitele 7. Nejvyšší správní soud v tomto případě rozhodl spravedlivě. Kdyby byl rozhodl opačně, jak si to přál můj kolega, pán, jenž řečnil přede mnou, byl by se provinil proti zdravému lidskému rozumu, neboť týdenní mzda, jelikož týden jak víme - zdá se, že jste jiného mínění - má sedm dní, musí ne za 6 dní, nýbrž za všech 7 dní pomoci zaplatiti dělníkovi jeho životní požadavky. Domnívám se, že snad ani vy nechcete, aby zdravý lidský rozum Nejvyššího správního soudu utrpěl škodu opačným rozhodnutím a aby se k vaší libosti stanovil týden jako šestidenní výměra doby. Nám se tyto demagogické manévry z celé duše protiví a jsme jen žádostivi, kdy vaše vlastní venkovské vrstvy také jednou konečně budou míti této věci přespříliš. Ani jediná ze zemědělských nemocenských pokladen, kterou jste milostivě ráčili povoliti jako vzorné nemocenské pokladny, neobrátila se do dnešního dne na vládu, aby jí poskytla částky na sanaci nebo nezúročitelné půjčky. Tyto pokladny jsou proto schopny života a v jádře zdravé, hospodářství je bezvadné. Jen za 5 pokladen, za 5 drobtů můžeme dosud býti vděčni vznešené blahovůli vašich správních úřadů. Jsou to pokladny v Chebu, ve Stříbře, v Plané, v Bilině a v Moravské Ostravě. Mladá zemědělská nemocenská pokladna v Plané pracuje od roku 1922. Ač tak krátce trvá a liberálně vyplácí a ačkoliv roku 1922 těžká vlna nemoci řádila v okrese, uhájila svoje stanovisko. Při tom byla také s to, aby zapravila vysoké zakládací výdaje. Na stejně dobrém stanovisku jsou Stříbro a Cheb. Stříbro a Cheb jsou nejen zajištěny, ale poskytování pomoci onemocnělým je přímo ideální a všechny zemědělské nemocenské pokladny se těší plné a neomezené důvěře obyvatelstva. Cheb dosáhl ve dvou letech reservního fondu 300.000 Kč, takže příštím rokem sníží platy o 10%. Na jednoho člena v Chebu připadá 100 Kč z reservního fondu. Úkoly jsou aspoň tytéž jako u staré okresní nemocenské pokladny, ba vlastně mnohem vyšší, poněvadž je zde svobodná volba lékaře a lékař je placen od případu. Stříbro, rovněž mladá pokladna, odvedla prvního roku 1921 141.000, r. 1922 24.500 Kč do reservního fondu, tedy ve dvou prvních letech od založení již 166.000 Kč. Při tom r. 1922 činily nemocenské podpory 29% příspěvků, výdaje na lékaře a léky 35%; správní výdaje našich zemědělských nemocenských pokladen jsou nepatrné a také tato okolnost promlouvá velice v jejich prospěch. Pohlížíme-li na práci těchto zemědělských pokladen, rozvíjí se před námi obraz ohromné a úspěšné sociální práce na venkově. Zemědělské vrstvy tím pravomocně dokázaly, že i ony dovedou ve vlastní správě přivésti k rozkvětu a k úspěchu zemědělský ústav pro sociální pojištění. A jelikož těchto pět vzorných pokladen pojímá tak vážně své úkoly a jejich práce je tak spořádaná, promyšlená a ony se proto nebudou dovolávati státní pomoci, myslím, že rozhodně i stát má na tom fiskální zájem, aby nejen šetřil těchto pokladen, ale aby i dále dovoloval zakládati nové, silné, života schopné zemědělské nemocenské pokladny, německé i české. A přes to se, bohužel, dožíváme opaku. Vaše neblahá koaliční politika ubíjí tyto vysoké hodnoty, které by zemědělské nemocenské pokladny mohly vytvořiti v hospodářském životě našeho národa. Koaliční politika tedy také po stránce hospodářské dospěla k mrtvému bodu. Není potřebí jiných "mene tekel", které se přece dosti často u vás objevují, aby bylo ukázáno veřejnosti, že jste byli shledáni lehkými, příliš lehkým, než abychom vás mohli v této a v mnoha jiných hospodářských otázkách hodnotiti jako vážné zájemce a řešitele.