Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda: Budeme hlasovati. Prosím, paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Pozměňovací návrhy podány nebyly a schvalovací usnesení má toliko jeden odstavec.

Dám tedy o něm hlasovati v celku. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Kdo tedy souhlasí se schvalovacím usnesením ve znění vládního návrhu, doporučeným oběma pp. zpravodaji, prosím, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, tím schvalovací usnesení je přijato ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad schůze příští.

Tím je vyřízen odst. 10 pořadu, a teď se vrátíme k odst. 8, kde jsme již dospěli k hlasování, jež bylo odloženo.

Zpravodaji jsou páni posl. Jar. Marek a dr. Medvecký.

Budeme hlasovati. Zákon má 6 paragrafů, nadpis a úvodní formuli. Pozměňovací návrh nebyl podán, dám tedy hlasovati o celé osnově zákona najednou. (Nebylo námitek.)

Námitek proti tomu není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, a to s jejími 6 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí tak, jak ji doporučovali pp. zpravodajové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala osnovu tuto ve čtení prvém.

Druhé čtení dám na pořad schůze příští.

Tím jest vyřízen odst. 8 pořadu a zbývá nám ještě hlasováním rozhodnouti o odst. 9, poněvadž hlasování bylo odloženo.

Zpravodajem za výbor pro obchod, průmysl a živnosti jest pan posl. Alois Kříž a za výbor zahraniční pan posl. dr. Hnídek.

Budeme hlasovati. Ke schvalovacímu usnesení nebylo podáno pozměňovacích návrhů. Toto schvalovací usnesení má jen jeden odstavec, dám tedy hlasovati o něm v celku.

Námitek není? (Nebylo.)

Není jich.

Kdo tedy souhlasí se schvalovacím usnesením ve znění navrženém pány zpravodaji, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna toto schvalovací usnesení přijala ve čtení prvém.

Druhé čtení dám na pořad schůze příští.

A teď přejdeme k odst. 11 pořadu, jímž jest:

Zpravodajem za výbor zahraniční je pan posl. dr. Hnídek, za výbor pro záležitosti obchodu, průmyslu a živností p. posl. Geršl.

Uděluji slovo prvému panu zpravodaji posl. dr. Hnídkovi.

Zpravodaj posl. dr. Hnídek: Slavná sněmovno! Vláda předložila k dodatečnému schválení obchodní dohodu, uzavřenou mezi Československou republikou a Spojenými Státy Americkými. Výslovně připomínám, že je to jenom obchodní dohoda a ne obchodní smlouva. Tento obchodní moment jest vyznačen již ve formě, že dohoda tato byla uzavřena formou noty, která byla vzájemně vyměněna mezi zahraničním ministrem republiky naší a mezi chargé d'affaires Spojených Států Amerických. V těchto notách jsou obsaženy základy, na nichž spočívají obchodní vztahy mezi naší republikou a Spojenými Státy Americkými.

Dosud obchodní vztahy mezi těmito oběma státy nebyly dosti regulovány, ačkoliv spojení obchodní mezi těmito státy bylo časté a hojné. Nebudu zde vypočítávati cifry, které nám udávají dovoz a vývoz vzájemný, jen uvádím, že Amerikou bylo k nám dovezeno a jest dováženo hlavně množství surovin, kdežto od nás do Ameriky jsou vyváženy hotové tovary. Tato obchodní dohoda byla tím nutnější, poněvadž obchodní smlouva s Francií byla uzavřena na základě redukce celních sazeb našeho celního sazebníku. Abychom se vyvarovali nebezpečí, že by Amerika na základě svých zákonů mohla na naše zboží uvrhnouti vyšší cla a ježto my jsme nemohli nižší cla Americe povoliti, byla nutná dohoda.

Tato dohoda jako ostatní obchodní smlouvy jest uzavřena na základě nejvyšších výhod. Ovšem z tohoto pravidla nejvyšších výhod jsou vyňaty výhody, kterých bychom mohli poskytnouti Rakousku a Maďarsku na základě mírových smluv st. germainské a trianonské. Tato obchodní dohoda bude trvati do té doby, než bude uzavřena definitivní smlouva obchodní anebo nejdéle do 1. dubna 1925.

Jménem zahraničního výboru navrhuji, aby poslanecká sněmovna schválila toto usnesení: "Národní shromáždění republiky Československé dodatečně schvaluje obchodní dohodu mezi republikou Československou a Spojenými Státy Americkými sjednanou v Praze dne 29. října 1923." (Výborně!)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan zpravodaj výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností, p. posl. Geršl.

Zpravodaj posl. Geršl: Slavná sněmovno! Výbor pro záležitosti průmyslu, obchodu a živnosti projednav tuto smlouvu připojil se k usnesení výboru zahraničního a doporučuje slavné sněmovně, aby schvalovací usnesení o této smlouvě dodatečně přijala.

Výbor pro průmysl, živnosti a obchod má za to, že podaří se úsilí našeho zahraničního ministra, jakož i našeho ministerstva obchodu, aby přimělo také Spojené Státy Americké k uzavření řádné smlouvy, neboť i zájem našeho průmyslu a obchodu toho vyžaduje. Naše textilie i jiné produkty jsou do jisté míry také do Ameriky vyváženy a proto také máme zájem, aby Amerika poskytla nám pokud možno nejvyšší výhody pro náš obchod, poněvadž dovoz ze Spojených Států Amerických tvoří v naší obchodní bilanci značné položky.

Výbor při této příležitosti povolal také pana ministra obchodu do své schůze, aby se informoval, jak vypadají poměry našeho obchodu a průmyslu za hranicemi, jaké naděje máme na uzavření právní pomoci, a s povděkem vzal prohlášení p. ministra obchodu po této stránce na vědomí. Doporučuji proto slavné sněmovně, aby navrženou schvalovací formuli přijala. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Debata odpadá.

Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Pozměňovacích návrhů není a usnesení schvalovací má toliko jeden odstavec. Dám tedy o něm hlasovati najednou. (Námitek nebylo.)

Námitek proti tomu není.

Sněmovna je schopna se usnášeti.

Kdo tedy souhlasí se schvalovacím usnesením ve znění navrženém oběma pp. zpravodaji, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, tím poslanecká sněmovna přijala toto schvalovací usnesení ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím je vyřízen odst. 11 dnešního pořadu a přejdeme k odst. 12, jímž jest:

Zpravodajem za výbor dopravní je p. posl. Votruba, zpravodajem za výbor zahraniční p. posl. Jar. Marek.

Uděluji slovo prvému zpravodaji p. posl. Votrubovi.

Zpravodaj posl. Votruba: Slavná sněmovno! O vodních drahách (splavných řekách) vyslovil již francouzský revoluční výbor r. 1792 zásadu, že řeky jsou společným a nezcizitelným vlastnictvím všech krajů, jimiž protékají a že žádný stát nemá si osobovati práva výhradného jich držení a brániti sousedním státům pobřežním, aby byly účastny stejné výhody, používati jich pro svou plavbu. R. 1814 uskutečnila konvence pařížská tento mezinárodní program poprvé na Rýnu, kde zavedeno zobecnění této řeky a spoluspráva pobřežních států.

Vídeňský kongres roku 1815 následkem válek napoleonských, jež rozvrátily hospodářský život, byl postaven před řešení této otázky, a to proto, poněvadž považoval úpravu mezinárodní plavby za jeden z prostředků, kterými možno národohospodářský život ve státech povznésti.

Za mezinárodní byly pokládány ony splavné řeky, jež dělí více států nebo jimi protékají, a tyto státy byly zavázány upraviti společnou dohodou vše, co se vztahuje k plavbě, a to podle zásady, že plavba po celém toku takových řek od místa, kde počíná jich splavnost, až k ústí do moře bude úplně svobodná a nesmí v ohledu obchodním v ní se nikomu zabraňovati, podrobí-li se příslušným řádům plavebně policejním.

Tyto zásady v dalším svém vývoji daly podnět k mezinárodním úmluvám o úpravě plavebního režimu vedle jmenovaného Rýna také na jiných splavných řekách, jako na Labi, Pádu, Dunaji, Nigeru, Kongu a j.

Světová válka, po které následovala mírová konference, způsobila podobnou situaci, jako války napoleonské. A tu mírová konference byla postavena před touž situaci, jako kongres vídeňský, a byla zmocněna Barcelonská konference, která již před tím sama učinila smlouvu o transitu, která byla naším Národním shromážděním schválena, aby se postarala o další úpravu plavebních poměrů na mezinárodních splavných řekách. Barcelon-ská konference svému úkolu vyhověla, a proto dopravní výbor předkládá Národnímu shromáždění ke schválení úmluvu a statut o režimu splavných cest mezinárodního významu, dodatečný protokol k této úmluvě a prohlášení, kterým se uznává právo států, jež nemají mořského pobřeží na vlajku.

Dopravní výbor pojednal o těchto třech věcech, které tvoří jeden celek, a usnesl se, prozkoumav podrobně jednotlivé předměty tohoto celku, který upravuje plavbu o mezinárodních řekách, doporučiti slavné sněmovně, aby všechny tyto tři body schválila. Ovšem činí tak s výhradou tiskových oprav, které bylo potřebí ve vládním návrhu učiniti a které také ve zprávě dopravního výboru jsou uvedeny.

Proto navrhuje dopravní výbor, aby posl. sněmovna přijala toto usnesení:

"Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s

1. Úmluvou a statutem o režimu splavných cest mezinárodního významu,

2. Dodatečným protokolem k této úmluvě.

3. Prohlášením, kterým se uznává právo států, jež nemají mořského pobřeží, na vlajku, sjednanými v Barceloně 20. dubna 1921." (Výborně!)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodajovi - za výbor zahraniční - panu posl. Jar. Markovi.

Zpravodaj posl. Jar. Marek: Paní a pánové! Předložená úmluva o režimu vodních cest mezinárodního významu sestává ze tří části:

1. vlastní úmluvy, datované 20. dubna 1921,

2. statutu o režimu, schváleného 19. dubna a

3. dodatečného protokolu k úmluvě.

Pokud se vlastní úmluvy týče, je nutno poukázati na její čl. 6., který stanoví platnost jejího trvání tím, že má býti ratifikována aspoň 5 státy. To se již také stalo. Účinnost počíná 90 dní po složení páté ratifikace u generálního sekretáře Společnosti národů. Pro státy později ratifikovavší 90 dní po složení ratifikace každého z nich.

Dále je čl. 8., který stanoví, že úmluva může býti vypovězena kterýmkoliv státem nejdříve po 5 letech ode dne, kdy pro něj začne působiti. Vypovězení počne působiti po uplynutí 1 roku ode dne, kdy bylo přijato gen. sekretářem.

Čl. 9. Revise úmluvy může býti kdykoliv žádána jednou třetinou smluvních států.

Pokud statutu se týče, je možno shrnouti ustanovení jednotlivých článků takto:

Čl. 1. obsahuje definice vodních cest, čl. 2. stanoví zvláštní kategorii vodních cest mezinárodního významu, pro které jsou již zřízeny mezinárodní komise, čl. 3. přiznává svobodu plavby všem smluvním státům na vodních cestách mezinárodního významu s dvěma výhradami: první se týká místní dopravy, druhá vyjímá lodi válečné, policejní, kontrolní atd. z platnosti statutu, není-li opačné dohody. Čl. 4. vyslovuje zásadu rovného nakládání s plavbou všech smluvních států a vylučuje tudíž i odlišné jednání vůči státu požívajícímu nejvyšších výhod, čl. 5. jedná o místní dopravě, čl. 6. o právu vykonávati všeobecnou správu a policii, čl. 7. o plavebních dávkách, čl. 8. o transitu a formalitách celních, čl. 9. o používání přístavů, čl. 10. o stavbách a pracích pro udržení a zlepšení vodních cest, čl. 11. řeší případy přistoupení k úmluvě a vypovězení, zejména finanční závazky, čl. 12. o správě vodních cest mezinárodního významu, zejména pak o policii plavební, čl. 13. stanoví, co bude po vypovězení úmluvy, čl. 14. jedná o mezinárodní říční komisi. Většina ostatních článků je úplně totožná s články "Statutu o svobodě transitu", které zde byly již jednou projednávány.

Ke statutu je připojen jednak dodatečný protokol, jednak prohlášení o přiznání práva na vlajku námořní státům, jež nemají pobřeží mořského.

Konečně v důvodové zprávě je obsah rekomandace o přístavech, kterou doporučuje se interesovaným státům jakýsi vzor přístavního statutu.

Nové poměry v Evropě vynutily si i nové vzájemné úmluvy o vodních cestách. Předložená úmluva obsahuje v sobě i zájmy Českosl. republiky a zájmy tyto byly při jednání o úmluvě ochráněny.

Zahraniční výbor, pojednav o úmluvě sjednané v Barceloně 20. dubna 1921, doporučuje sněmovně schválení návrhu usnesení, jak je připojeno ku zprávě výboru dopravního. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá.

Měli bychom hlasovati, hlasování však odkládám až po vyřízení odst. 14. (Námitek nebylo.)

Přejdeme teď k odst. 13 pořadu:

Zpravodajem výboru pro dopravu a veř. práce je posl. Votruba, zpravodajem výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností posl. Geršl, zpravodajem výboru rozpočtového posl. Špaček.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor pro dopravu a veř. práce, p. posl. Votrubovi.

Zpravodaj posl. Votruba: Slavná sněmovno! Na základě čl. 339 mírové smlouvy versailleské získala vláda republiky Československé rozhodnutími arbitrovými ze dne 6. července, 21. a 24. srpna 1922 příděl plavebních prostředků na řece Odře, totiž 12 parníků o 5669 k. s. a 84 vlečné a skladní čluny o nosnosti 35.688 tun. Byla tím postavena před otázku, jak nejlépe využít těchto plavidel, využít jich co nejhospodárněji a nejúčelněji při finančních obětech se strany státní správy co možná nejmenších.

S hledisk těchto vycházejíc, rozhodla se vláda zříditi Československou plavební akciovou společnost oderskou, tedy zcela analogicky jako při plavbě po Dunaji a po Labi, kde zřízeny byly tyto společnosti - za účasti soukromého kapitálu ("Vítkovického horního a hutního těžířstva" ve Vítkovicích a "Báňské a hutní společnosti" v Brně) a vnésti do ní celý arbitrační příděl. Jmenované tuto průmyslové závody přibrány byly do společnosti proto, že nyní jsou a v dohledné době výlučně budou na plavbě oderské interesovány, a to po provedení splavnosti řeky Odry.

Podala tedy vláda Národnímu shromáždění příslušnou osnovu zákona zmocňovacího, jehož jednotlivé paragrafy souhlasí s paragrafy zákona ze dne 13. června 1922, č. 188 Sb. z. a n., až na § 4 osnovy, který zcela zbytečně vyjmenovává vedle ministra obchodu ještě 6 ministrů za provádění zákona zodpovědných.

S tu přicházím k otázce, o které bych rád mluvil s tohoto místa již naposledy.

Národní shromáždění již při projednávání zákona z r. 1922, který jsem právě uvedl, opravivši tehdejší vládní návrh projevilo svoji vůli ve shodě s ústavní listinou, že parlamentu odpovídá toliko ministr jeden - učinilo tak ve smyslu §§ 50 a 51 naší ústavní listiny který je především za zákon odpovědný parlamentu, a provedlo proto tehdy změnu dotyčného vládního návrhu v tom smyslu, že odpovědnost za zákon uložilo ministru obchodu v dohodě se zúčastněnými ministry. Tedy již z důvodů jednoty legislativy a vzhledem k předchozímu usnesení obou sněmoven, jak poslanecké sněmovny, tak i senátu, dlužno znění §u 4 vládního návrhu v tom smyslu opraviti.

Nebudiž mi zazlíváno, jestliže znovu k tomuto thematu se vracím, snad po třetí, co o těch věcech zde mluvím. Zabýval jsem se touto otázkou již ve své řeči dne 24. dubna 1920 u příležitosti Labské plavební akty a neméně i ve své řeči dne 29. listopadu 1922 ve 175. schůzi posl. sněmovny, kde jsem zvláště poukázal, že již v letech 1920 a 1921 tehdejší generální zpravodaj pro rozpočet apeloval na vládu, aby soustředila celou plavební administrativu v jediné nejvyšší instanci, totiž v ministerstvu obchodu, kam nesporně pro svůj obchodně-politický význam tato agenda náleží.

Jako zpravodaj o různých zákonech, týkajících se plavebních věcí, jmenovitě i v poslední době jako zpravodaj zákonů, jimiž založeny byly čsl. plavební akciové společnosti Labská, Dunajská a Oderská, a neméně při své srpnové cestě, kterou jsem s dopravním i technickým výborem posl. sněmovny po našich přístavech dunajských v Bratislavě a Komárně podnikl, měl jsem příležitost opětně nahlédnouti do uspořádání otázky státní administrativy plavební v Československé republice.

Je tudíž přirozeno, že sleduji tyto otázky dále a že doposud marně čekám na provedení známého usnesení ministerské rady ze dne 5. ledna 1922, podle něhož věci, týkající se plavby, zásadně přiznány byly do kompetence ministerstva obchodu, jakožto nejvyššího odpovědného úřadu řídícího. (Hlas: Usnesení ministerské rady zní: Ministerstvo veřejných prací . . .!) To jest dřívější usnesení ministerské rady, kde rozdělilo se letectví a paroplavba. Letectví se přikázalo ministerstvu veř. prací a paroplavba výslovně ministerstvu obchodu. (Hlas: Ale zákon nemůže býti měněn usnesením!) Já k tomu také přijdu. To spadá do kompetence ministerstva obchodu, kdežto věci, týkající se vzduchoplavby, přikázány byly do kompetence ministerstva veř. prací.

Jestliže nyní skoro po 2 letech nebylo možno toto usnesení ministerské rady, pokud vztahuje se na plavbu vnitrozemskou, provésti, bude nutno si položiti otázku, kdo je vinen průtahem toho, že usnesení vlády po tak dlouhé době se neprovádí, a to tím spíše, že resoluční návrhy číslo 123 a 124, loňského roku při rozpočtové debatě přijaté, vybídly vládu, aby podle svého programového provádění spojila agendy některých ministerstev tak, aby mohl počet jejich býti snížen, aby jednotlivé instance mohly býti zmenšeny a dosaženo nejen úspor ve státním hospodářství, ale i zjednodušení v úřadování vůbec.

Jestliže naše státní zřízení spočívá nyní na zákoně o župním zřízení ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z. a n., kterýžto zákon se také již provádí, nemůže býti věcného důvodu, aby různé nepatrné úřady s nedosti obsáhlou agendou existovaly mimo rámec celkové organisace státní a tak svojí osobní organisací zbytečně zatěžovaly státní pokladnu.

Jest jmenovitě při dopravním prostředku, jakým je plavba, podmínkou sine qua non, aby správní záležitosti jí se dotýkající, vyřizovány byly na místě samém, ježto mají v zájmu dopravy vyřízeny býti co nejrychleji a mohou také jedině na místě samém vyřízeny býti co nejúčelněji. Odpovídá-li tomuto zdravému požadavku praktického rozumu naše celková organisace státní správy svým župním zřízením, pak je nepochopitelno, proč některé kruhy trvají na existenci československého plavebního úřadu v Praze jakožto samotné druhé instance, jež má spravovati také věci, týkající se naší plavby dunajské, oderské, případně i plavby na Tise. (Hlas: Zákon to předpisuje!) Zákon to sice předpisuje, ale já zde mluvím proto, aby se vláda jednou rozhoupala a ve smyslu přijatých resolucí v rozpočtovém výboru a ve smyslu usnesení podala opravu tohoto zákona, poněvadž je nejvýše vhodnou a včasnou. V této věci se, myslím, shodneme.

Je tedy přirozeno, že instituce tato musí býti drahá, jelikož předpokládá také jiné organisace na místě samém a jelikož při styku s těmito organisacemi vyvolává časté jízdy na místa vzdálená a tímto způsobem značí neúčelná vydání jak pro státní správu, tak pro strany, jakož i maření drahého času, jež jest s podobnými úředními cestami spojeno. Zbytečnost těchto cest při vtělení plavební administrativy v celkovou organisaci státní do žup je zřejmě dokázána.

Jen na této malé ukázce vidíme, že účelnou organisací, jež by soustřeďovala různé podobné, vedle celkové organisace státní ještě existující úřady, dalo by se při dobré vůli vlády brzy značně peněz pro státní pokladnu ušetřiti.

Nepochybuji, že by takové soustředění agend od nejnižší do nejvyšší instance zjednodušilo úřední pochod a daleko více posloužilo orientaci obecenstva, a konečně vedlo i k produktivnější práci nejvyšších úřadů, když by odpadla látka pro zvláštní specialitu naší doby, již jsou kompetentní spory našich nejvyšších centrálních úřadů.

Pro uspořádání kompetence ve věcech plavebních toliko pod jedním ministerstvem, jímž podle všeobecného soudu může býti toliko ministerstvo obchodu (Hlas: Nemožné! Železnice mají provoz a stavbu a také nemůže míti dopravní úřad jiné kompetence!) - já k tomu přijdu - mluví jmenovitě i naše ústavní listina. Její §§ 50 a 51 znají toliko jediného ministra, jenž kromě předsedy vlády svým podpisem ručí Národnímu shromáždění za provedení toho kterého zákona, jehož výkonem byl pověřen, a je pochopitelno, že jen jediný ministr může býti za provedení zákona odpovědný. Kdyby jich mělo býti více, pak by nastaly kompetenční konflikty. Má to zajisté provésti ve shodě s ostatními zúčastněnými ministry, ale odpovědným zůstane jeden.

Nebyla-li tato zásada prováděna při zákonech, vyšlých před platností ústavní listiny, lze tento postup uznávati jen proto, že zde nebylo striktního předpisu, o tom nás hned poučí nahlédnutí do Sbírky zákonů a nařízení, kdy vyšly zákony, za jejichž provedení má býti odpovědno několik ministrů, a kdy byla sdělána ústavní listina.

Nyní však jak Národní shromáždění, tak celá vláda musí v zájmu parlamentní odpovědnosti a v zájmu uniformity legislativy dbáti předpisů platné ústavní listiny.

Vzpomínám toho proto, že Národní shromáždění již při projednávání zákona o založení plavebních společností Labské a Dunajské zákon č. 188 z r. 1922 - proti návrhu vládnímu, jenž v prováděcí klausuli vyjmenoval 5 ministrů, výkonem zákona kromě ministra obchodu pověřených, projevilo svoji vůli ve shodě s ústavní listinou, aby za zákon, týkající se plavebních společností - tedy naší obchodní plavby - odpovídal Národnímu shromáždění toliko ministr obchodu, jenž ovšem pro otázky, jež spadají do jiného oboru, musí si předem opatřiti souhlas dotčeného odborného ministerstva. (Hlas: To je něco jiného, plavební společnost a plavební úřad!) Tu je to stejné. Zde přichází v úvahu také ministerstvo veř. prací, ale toliko ve věcech technických. Vybaviti technicky přístavy, postarati se o dodávky lodí a o to, jak mají býti stavěny, aby se staly moderním dopravním prostředkem, to všecko spadá do kompetence ministerstva veř. prací, ale plavba ve své podstatě je věcí obchodu. Co tam budete plaviti, nač tam budete dávati lodi, když tam nebudete míti co dovážet a vyvážet?

Ale přesto, že tehdy jsem na to upozornil, že to bylo přijato velkou většinou a tento poslední můj návrh jednomyslně byl přijat v dopravním výboru, přes všechno to, - což výslovně konstatuji, - vládní návrh obsahoval zase ještě v §u 4 ustanovení, že za provedení zákona je odpověden ministr obchodu i se zúčastněnými ministry a bylo tam vyjmenováno asi 5 ministrů.

Divím se, že vláda při podávání tohoto návrhu neřídila se vůlí Národního shromáždění, již tolikráte při jiných příležitostech zřejmě projevenou. Doporučuji zároveň vřele a důrazně vládě, aby pro budoucnost v obdobných případech respektovala vůli Národního shromáždění, tím spíše, když vůle ta je v úplné shodě s ústavní listinou. Tím dosáhneme zároveň i toho, že z naší administrativy zmizí nechutné kompetenční spory mezi jednotlivými ministerstvy. Nechci se domnívati, že vinu toho nese přílišná ješitnost vedoucích osob aneb byrokratická zastaralost, ale tolik musím zdůrazniti, že otázka kompetenčních sporů mezi jednotlivými ministerstvy jednou, a to velmi brzy, musí býti rozřešena energicky, rozumně a účelně.

Jinak dovoluji si jménem dopravního výboru činiti návrh, aby osnova zákona byla schválena. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo dávám dalšímu zpravodaji - za výbor pro záležitosti obchodu, průmyslu a živností - panu posl. Geršlovi.

Zpravodaj posl. Geršl: Slavná sněmovno! Vládní návrh, jímž se upravuje poměr československé státní správy k československé akciové společnosti Oderské, projednával výbor pro záležitosti obchodu, průmyslu a živností a nepustil se do řešení otázky kompetence, patří-li plavba do kompetence ministerstva obchodu či dopravy, nýbrž připojil se k usnesení již učiněnému jednohlasně, jak zde bylo konstatováno, ve výboru dopravním. Zato však výbor ventiloval jinou otázku: Šlo o stanovení mzdy pro zaměstnance této paroplavební společnosti Oderské a ve výboru byl podán návrh, aby tato mzda vyplácena byla v československých korunách. Výbor pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu nemohl přistoupiti na tento návrh, neboť by mohl v dnešní době učiniti tuto společnost nemožnou a neschopnou konkurence. Ale, jak již ve zprávě jest uvedeno, v čl. VIII byly sjednány zásady pro Oderskou společnost tytéž, které platí pro společnost Labskou, a výbor vzal na vědomí závažné prohlášení ministerstva obchodu, že dělníkům zaměstnaným v Československu a v Československu bydlícím bude mzda také vyplácena v československých korunách.

Doporučuji slavné sněmovně, aby návrhu tomuto bylo uděleno ústavní schválení. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový jest pan posl. Špaček, který je nepřítomen a omluven. Určuji zpravodajem předsedu rozpočtového výboru pana posl. Bradáče, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj posl. Bradáč: Rozpočtový výbor projednal tento návrh zákona a připojuje se k výboru pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu a k výboru dopravnímu a provedl opravu, aby v § 1 místo v "Třinci" stálo v Brně. Rozpočtový výbor doporučuje tuto předlohu ke schválení.

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu.

Než udělím slovo řečníku, navrhuji podle usnesení presidia řečnickou lhůtu 20 minut. Námitky proti tomu nejsou? (Nebyly.)

Není jich. Dávám slovo zapsanému řečníku panu posl. Kunstovi.

Posl. Kunst: Slávna snemovňa! Osnova zákona, ktorá leží pred nami, nie je pre nás uspokojivá, poneváč vidíme, že každá vec, ktorá prijde, je už celkom upečená. Ale sme s tým nespokojní a musíme poukázať na niektoré veci. Osnovou zákona, ktorým sa upravuje pomer československej štátnej správy k československej plavebnej spoločnosti Oderskej, má byť sankcionovaná úmluva medzi československou štátnou správou s jednej strany a Vítkovickými ťažiarami s druhej strany. Jej obsah nezodpovedá záujmom slovenského hospodárstva. Hlavná príčina našej nedôvery k tejto osnove je, že sa dáva do rúk vítkovickej a trineckej železiarskej spoločnosti právo, rozhodovať nad hospodárskymi otázkami Slovenska.

Spomenutý železiarsky koncern je vlastníkom rudobaní na Slovensku, a to: Kotrbach, Kišovce, Žakarovce, Štefanská a Mariahuťa. Pri normálnej výrobe zamestnáva 1900 robotníkov. Ale spomenutý železiarsky koncern je vlastníkom rudobaní aj vo Švédsku. Stanú-li sa ale teraz monopolnými spoluvlastníkmi plavby oderskej, bude ích moc vplývať na tarify pri dovoze švedskej rudy na škodu dovozu tej istej rudy zo Slovenska. Lebo doprava tejto zo spomenutých baní po železnici môže byť drahšia ako doprava rudy švedskej po vode. A tu by bolo povinnosťou najsamprv rozriešiť nesmyselný a nespravedlivý systém železničných tarifov na Slovensku, kým sa dáva do rúk to isté právo súkromnému železiarskemu koncernu v prieplave oderskom. Máme prípad, ktorý sa odohral v poslednej dobe. Vítkovické a Baňské a hutné ťažiarstvo podniklo útok na mzdy slovenských rudobaníkov. Aby triedny postup robotníctva podlomili, zastavili prácu na baniach na Slovensku a používali švedských rúd. Tak hnali potom vyhladovelých baníkov do práce za žobráckych podmienok. Keď už teraz tak hrozného prostriedku proti robotníctvu použili, potom ľahko im to pôjde, keď si budú ustáľovať dopravné tarify na Odre.

Vítkovické a trinecké železiarne dohodly sa pred časom s Rimamuráňskou úč. spoločnosťou, aby pohltily slovenský železiarsky priemysel. Rimamuráňskym pánom v Pešti sa dostáva ročné odškodné 4 miliony Kč od spomenutého koncernu a majetok 10 tisíc kusov účastín Baňskej a hutnej spoločnosti. Za to na Slovensku ostaly rozrúcané vysoké a martinské pece v Krompachoch, Zvolene a Hnúšťa-Likieri. A čo tieto hlásajú do sveta, že tam kedysi stával slovenský železiarsky priemysel, hynú tisíce nezamestnaných hladom. Tu leží hlavná príčina nespokojnosti slovenského ľudu s terajším vládnym režímom, sú to v základe otázky hospodárske, ktoré vyvolávajú so sebou aj otázky politické.

Oproti zveľadeniu plavby na rieke Odre v prospech pracujúceho ľudu Československa nenamietame nič. Ale aby plavba táto slúžila len niekoľko kapitalistom, rozhodne vystupujeme. Dáte-li súhlas k tomuto zákonu, prehlbujete demarkačnú čiaru pomedzi historickými krajinami a Slovenskom, ktorú ste ustavili nesmyselnou tarifnou a hospodárskou politikou. Rozhodnite, či má na rieke Odre rozhodovať československý pracujúci ľud, alebo koncern Stinesov a Rotschildov. Oderskú plavbu nech prevádza štát sám, bez privilegií spomenutých kapitalistov.

Ctená snemovňa! Týmto sa náš klub osvedčuje proti tejto predlohe. (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Debata je skončena.

Dávám závěrečné slovo prvnímu zpravodaji, panu posl. Votrubovi.

Zpravodaj posl. Votruba: Vážení pánové! Proti předloze vznesl zde kol. Kunst námitku v tom směru, že nemůže jeho klub hlasovati pro předlohu, ve které nedává se pro plavbu na Odře účastenství slovenskému lidu, ale dává se velkému kapitálu. Poukazuji, že při zřízení Labské a Dunajské společnosti byl soukromý kapitál také do účasti přizván. Stalo se tak v dobrém úmyslu a pevném přesvědčení, že tento smíšený systém státního hospodářství - kde stát sám nehospodaří, nýbrž hospodaří s přibráním soukromého kapitálu, a kde tvoří takové smíšené společnosti, vedené podle zásad ryze obchodních - se více osvědčí než státní hospodářství, vedené pouze byrokratickými ohledy a byrokratickým směrem. I zde musil býti soukromý kapitál přibrán a ze zprávy, která byla předložena dopravnímu výboru, nevysvítá nikde, že by se byl slovenský lid, což je skutečně pojem široký, o finanční účast v této společnosti hlásil. Že státní správa přijala účast dvou jmenovaných společností, je pochopitelno prostě ze dvou důvodů: 1. že tyto společnosti mohou do té společnosti vznésti kapitál, kterého je potřebí, 2. poněvadž v budoucnosti, až bude celá Odra splavněna, budou na dopravě po Odře nejvíce, ano - mohu říci - přímo výhradně interesovány. Z těchto důvodů se tak stalo a proto doporučuji, aby předloha, jak byla navržena a jak také vyšla ze tří jmenovaných výborů, byla schválena. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodajovi za výbor pro záležitosti obchodu, průmyslu a živnosti, panu posl. Geršlovi.

Zpravodaj posl. Geršl: Slavná sněmovno! Pokud se týče ohrožení zaměstnání dělníků na Slovensku, jednal o této stránce výbor živnostenský a bylo konstatováno, že ruda na Slovensku dobývaná je docela jiné kvality, nežli ruda ze Švýcarska, k nám dovážená. Vítkovické železárny potřebují obou rud k výrobě určitého druhu železa, takže po té stránce nebude zaměstnání slovenských horníků ohroženo. Dále mohu za výbor pro průmysl, obchod a živnosti také konstatovati, že stát má na základě rozdělení kapitálu, jakož i svým zastoupením převahu v této společnosti a bude moci také svým vlivem určovati i podmínky splavení, bude míti tudíž také převahu na stanovení tarifů.

Doporučuji proto, aby slavná sněmovna smlouvu tuto schválila. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Dále uděluji slovo panu zpravodajovi za výbor rozpočtový, panu posl. Bradáčovi.

Zpravodaj posl. Bradáč: Vzdávám se slova.