Lež aj hlavné príkazy nášho štátneho sakroegoizmu nám diktujú historické sympatie s veľkým francúzskym národom prehĺbiť, upevniť. Naša republika nemôže zostať v nejakej splendid izolácii, ale musí sa tým viac prikloniť ku tomu národu, ktorý tvorí živel poriadku Europy. My musíme s ľútosťou hľadieť na strádanie útlych detí v Nemecku, - a ja by odporúčal v tomto ohľade i medzi nami zaviesť širšiu akciu, slovanská povaha vždy bola veľkodušnou - ale nik nemôže netvrdiť, že otázka reparácií ako ohromné ťaživo hatilo vývin a ucelenie hospodárskych pomerov v Europe, že bez riešenia reparácií, tohoto mrtvého bodu, by nikdy neboli sme nastúpili cestu ďalšieho vývinu, ktorý má viesť ku mravnej rekonštrukcii Europy.
Priaznivé colné smluvy sblížia prirodzene predovšetkým obchodný svet. Z tohoto naše výrobné vrstvy môžu mať veľké mravné zisky.
Keď cestuje človek za hraniciami, nuž vidí, že vojnou hlavne duše národov, ktoré ležia na východ od Švajčiarska, boly zviklané.
My ovšem darmo budeme uplatňovať colné smluvy, my darmo budeme budovať mosty do zahraničia, jestliže výrobok náš pod značkou "Made in Czechoslovakia" nebude práve tak solídny, ako bola niekedy, hovorím niekedy, nie viac dnes značka v "Made in Germany".
Ale aj duševné faktory našej výroby získajú. Obchodná politika prohibície vedie ku duševnému marazmu. Zdravá súťaž, ktorá napne a sústrední všetky spiace energie, bola vždy najväčšiou spruhou pokroku.
Sblíženie s Franciou donáša ten projekt, ktorý jedine môže spasiť budúcnosť nášho kontinentu oproti súťaži Ameriky, oproti súťaži zámorských krajov, kde surovizne sú pri ruke, kde standard života a tým mzdy sú nižšie než u nás, totiž vytvorenie veľkého hospodárskeho celku z Europy zas na myseľ, lebo svetové hospodárstvo si musí novú väčšiu, širšiu organizáciu než pred vojnou vytvoriť. Svetové hospodárstvo musí sa sjednodušiť, sústredniť a tým stať sa racionelnejším. Už aj pred vojnou videli sme vytvorenie veľkých medzinárodných koncentrácií, ktoré ovšem po vojne nesmú výlučne veľkokapitálu slúžiť, lež musia stáť na podklade moderných požiadavok demokracie a sociálnej politiky.
My potrebujeme, ak chceme Europu spasiť, systém rozmanitých sociálnych, tovarov hospodárskych, dopravno-finančných dohôd, pružných, životným potrebám pristrihnutých, ktoré nepoznajú politické hranice. Jedine takýmito dohodami zmenšíme politické nebezpečie súťaže odbytu. Na ich podklade môže sa vybudovať voľnosť svetového hospodárstva a obchodu. Myšlienka hospodárskej internacionály v každom odvetví je na cestě, ona nezadržateľne príjde.
Aj tejto ohromnej koncepcii bude Francia, ktorá má hlavné predpoklady modernej hospodárskej štruktúry v rukách: Lotrinské železo a prostredne porúrske uhlie - toto posledné aspoň na dlhšiu dobu - tvoriť hlavnú chrbtovú kosť.
Ku sblíženiu naších dvoch národov bude nutno čo najviac mladých ľudí všetkých povolaní vysielať do Francie. Reštitúcia francúzskej reči doniesla sebou, že stala sa zas svetovým orgánom, že dominuje, že pretenzie nemeckého idiomu pošly do úzadia. Je nutno rozšiřovať znalosť francúzskej reči i u nás. V tomto ohľade koná krásnu misiu Aliance Française. Návšteva Francie, ktorá je druhá koloniálna veľmoc sveta, rozšíri horizonty našich mladých ľudí, aby neutonuli v hnusnej kaluži vo stojacích vodách nášho provincializmu.
Ja by som si nekonečne prial, aby čo najviac našich mladých ľudí bolo vychované vo Francii, aby do seba nabrali francúzskeho ducha. Nutno je, aby poznali čistý rodinný mravný život francúzskeho vonkova, aby bojovali oproti tým predsudkom, ktoré o mravnosti Francie rozširujú povrchní cestovatelia, ktorí nepreniknú do rodinného krbu tejto zeme, ale jú posudzujú dľa výlučne cudzincami navštevovaných stredísk Parížu. Vtedy presvedčia sa, že vo Francii všade na celej čiare dominuje zásada demokracie práce, že tam pracuje sa vytrvanlivejšie, cieľu povedomejšie, než inde. Tam by sa mohli priučiť aj jednej z hlavných nacionálnych francúzskych cností sporivosti, šetreniu, ktorá zakladá sa v prevážnych príkladoch na vysokej zásade etiky zodpovednosti oproti svojej rodine, oproti svojej vlasti. Tam by naši mladí hostia nadobudli to presvedčenie, že národ, ktorý bez toho, aby sa zmechanizoval, bez toho, aby jeho duch bol utratil veľkú líniu špekulatívnej koncepcie, zachoval takéto tradicionálne cnosti a hodnoty, nie je ubohý, ako pán predrečník povedal, ale že bude vždy postupovať myšlienkove na čele civilizácie človečenstva.
Prial by som si ale aj, aby naša mládež zo stanoviska upevnenia charakteru a zachovania idealizmu zazrela tú rieku Marnu, kde v krvavej pene rodila sa naša sloboda, ktorú v halucinácii počas vojny so zimničnou túhou spomínaly naše duše, aby naši mladí hostia, keď duša je ešte vnímavá, opojili sa na slávnych výtvarných majstrovských dielach genia francúzskeho, aby uklonili sa hlboko tieňam hérosov a veľkej Piéte vysoko kultúrneho národa na hrobe veľkého neznámeho vojína tohoto symbolu svetovej vojny - aby zostali navždy saturovaní presvedčením o tej vrelej sympatii, s ktorou sa veľká Francia ku všetkému, čo je československé, čo je slovanské, vinie, lebo veď či neprejavilo sa toto bratstvo tak veľkolepým živelným spôsobom počas návštevy nášho pána prezidenta v Paríži, aby konečne naše devy, ktoré vydajú sa tam na študijné cesty v mene milionov oslobodených hlavne slovenských otrokov, položily kvety na tie nesčíselné cintoríny válečné, nad ktorými veje závoj nesmrteľnosti, na tie mohyly, kde v posviatnej zemi Francie spočívajú jej najšľachetnejší synovia, ktoré ona drží v náručí, ako tá ubohá mať, ktorá si nechce dať vyrvať dieťa zo svojho lona a či je už aj mrtvé.
Návrh zákona prijímam.
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Mlčoch.
Posl. Mlčoch: Vážené Národní shromáždění! U příležitosti projednávání zahraničních smluv je jistě nutno ukázati, jaký vliv má export a umožnění jeho na naše hospodářské domácí poměry. Je samozřejmé, že na zvelebení vývozu je zúčastněna veškerá naše výroba - ať již velká, střední nebo malá průmysl exportní přímo, střední a malí výrobci nepřímo. Když se totiž uvolní našim průmyslovým výrobkům vývoz do ciziny, zůstává domácí tržiště pro malé a střední výrobce, a není tak ničivé konkurence velkoprůmyslové oproti malému živnostníku. Domácí tržiště opanovává řemeslník-živnostník.
Proto máme životní zájem také my zástupci středních vrstev, najmě živnostnictva, aby všemi způsoby se podepřela ta politika obchodní, která působí k rozvoji našeho exportu, která nám otvírá nová odbytiště a nová tržiště.
Zda systém povolovacího řízení je k tomu způsobilý, je velká otázka. Já jsem v předešlé své řeči uvedl některé důkazy, které svědčí, že tento povolovací systém není zrovna ideálem dobré obchodní politiky. Mohl bych uvésti ještě mnoho a mnoho křiklavých případů, které mám po případě zde pohotově, učiním to však cestou jinou, poněvadž nemám tolik času, abych mohl zde všechny tyto případy uvésti, nebo uvedu to jinde.
Podotýkám opětovně: Po mé řeči, kterou jsem zde dnes před nějakou chvílí pronesl, bylo mně sděleno, že pan ministr financí cítí se osobně dotčen. Prohlašuji opětně, že osobu pana ministra nechci urážeti. Kritisuji systém. Systém tento opravdu umožnil naprosto nemožné poměry a proto systém musí býti potírán, bude potírán a musí býti odstraněn, a jedině o to mi jde. Mluviti musím proto, poněvadž opětně časopisy stojící za panem ministrem obchodu ještě dnes, po vyřízení záležitosti osobní urážky pro mne přijatelným způsobem, opětně žádají a prohlašují, jsem-li čestným člověkem, že musím mluviti. Tedy budu mluvit.
Chci te dokázati, jakým způsobem dokonce i pan ministr obchodu je úřady mystifikován, takže dokonce se do jisté míry, poněvadž musí osobně odpovídati, staví do velmi podivného světla.
Tak na př. na můj dotaz, který jsem učinil ve výboru živnostenském, proč ministerstvo obchodu dalo velkofirmě obuvnické Baťa povolení ke zřízení obuvnických správkáren, prohlásil pan ministr, že se úředně zjistilo, že má průkaz způsobilosti jako každý jiný obuvník, na základě tohoto průkazu způsobilosti byl mu vydán živnostenský list a že následkem živnostenského řádu je oprávněn všude zřizovati správkárny obuvi jako obuvnický mistr.
Já zde prohlašuji, že Baťovi byl vydán živnostenský list na základě falešných dokumentů! (Slyšte!)
Slavná sněmovno! Řeklo by se: Konečně je to celkem lapálie, zdali se komu vydá živnostenský list či ne. Ale vezměte v úvahu, že je na tom odvislá existence desítitisíců malých živnostníků, jejich dělníků a učňů a že smí takový velkoprůmyslník, jako je Baťa, ještě to poslední jim bráti přímo z krku, když již nemohou mu konkurovati v nové obuvi, poněvadž jeho výroba strojní je daleko dokonalejší a má také výrobu všeho materiálu, zejména koží, tedy vydělává už na materiálu a může laciněji výráběti. Tedy tím způsobem dělá velkou konkurenci malému živnostnictvu a průmyslu, tento muž, o němž někteří páni, zvláště ze silných jedinců, jsou přesvědčeni, že je vzorem Amerikána, který chce ukázati, jak se to u nás má prováděti. To je konečně jejich věcí jestli v něm vidí bůhvíjakého spasitele u nás po stránce hospodářského rozpětí. Fakt je, že není v zájmu středních vrstev a malých živnostníků a těch 40 tisíc řemeslníků, obuvnických učňů a dělníků, aby takový jedinec je ničil. Jest věcí spravedlnosti, věcí sociální, jest věcí zákonodárného sboru, zbudovaného na demokracii, aby v tomto případě tento sbor opravdu se postavil na stranu malých a je chránil. My jsme zde pro každou rozumnou sociální reformu, my jsme pro každé rozumné opatření pro dělnický lid, poněvadž víme, že spravedlnost vyžaduje, aby proti velkokapitálu byl tento člověk chráněn. Téhož žádáme pro malé živnostníky. Proto apelujeme na sněmovnu, aby změnila dosavadní své neporozumění pro tyto vrstvy, na vládu, aby zavedla systém příznivý pro střední živnostenský stav. Když obuvníci viděli, že jde o to poslední, o ty správkárny to jest jejich poslední záchrana soutěže uchytili se dosavadního znění zákona a tvrdili právem, že buď musí velkoprůmyslník prováděti tuto živnost správkářskou po továrensku - to znamená: musí míti příslušný počet zaměstnanců, stroje a všecky znaky továrny nebo že musí míti průkaz způsobilosti. Zdali většina sněmovny je pro průkaz způsobilosti obuvnické v tomto případě, je zatím vedlejší věcí.
Místopředseda Buříval (zvoní): Žádám pana řečníka, aby mluvil k věci. (Posl. Najman: Co pak nemluví k věci?) Žádám pana posl. Najmana, aby nevyrušoval.
Posl. Mlčoch (pokračuje): V živnosti obuvnické nastal úpadek, poněvadž Baťa, snad že se mu nechce, nebo že nemůže vyvážeti, vrhl se na domácí trh, a nesebral obuvníkům jen novou obuv, nýbrž i správkárnu. A chci poukázati, že na nesprávném předpokladu bylo mu toto právo živnostenské uděleno.
Všecky protesty všech organisací - Obuvnického svazu i Zemského společenstva - byly marny. Firma Baťa zřídila správkárny nejenom v Praze, nýbrž ve všech městech. Proti protestům, které jsem vznesl jménem společenstva konečně až na ministerstvo, prohlásil pan ministr, že se zjistilo, že tato firma má živnostenské právo jako každý řemeslník, poněvadž podala průkaz způsobilosti. A já zde dokáži, že ho nepodala.
Společenstvo obuvníků v Uh. Hradišti podalo protest proti zřízení správkárny firmy Baťovy. Na tento protest, datovaný ze dne 9. října t. r., sdělila městská rada v Uherském Hradišti jako politický úřad Společenstva obuvníků v Uh. Hradišti, že firma sice předložila živnostenský list, ale že zákon žádá k nastoupení živnosti podání průkazu způsobilosti.
"Poněvadž živnostenský list zmíněné firmy ve Zlíně zní na živnost řemeslnou, nikoliv tovární, je zřejmo, že majitel firmy průkaz způsobilosti pro živnost obuvnickou má a je tudíž nepovolení správkárny jen důsledkem toho, že firma nevyhověla formálně přesně zákonnému předpisu." 9. října tedy sděluje úředně městská rada Společenstvu, že firma má průkaz způsobilosti. Úředním dopisem však téhož dne datovaným píše tentýž úřad firmě Baťově: "Podáním ze dne 23. července 1923 oznámila Vaše firma zřízení dílny pro opravu obuvi, a náměstkem v této živnosti ustanoven pan Osvald Zelený, jehož průkaz způsobilosti přiložen.
V ověřeném opise připojený živnostenský list zní na výrobu obuvi. Považuje tudíž podepsaná městská rada hořejší zřízení dílny pro opravu obuvi za samostatnou živnost řemeslnou a je nutno, abyste předložili ve smyslu § 14 ž. ř. plný průkaz způsobilosti, jelikož zde nejde ani o pobočný závod Vašeho hlavního závodu ve Zlíně, ani není prokázáno, že ve zdejším městě zřízená správkárna jest vedena po továrnicku.
Podepsaná městská rada Vás vybízí, abyste předložili zdejšímu úřadu plný průkaz způsobilosti pro živnost řemeslnou ve smyslu § 14 živn. řádu a přihlásili se u zdejšího Společenstva obuvníků za člena, průkaz pak o zaplaceném inkorporačním poplatku ke své žádosti se žádanými doklady připojili.
Nepředložíte-li zdejšímu úřadu do 14 dnů žádané doklady, nelze Vaše oznámení vzíti na vědomí a bylo by nutno správkárnu obuvi uzavříti." (Hlas: Která je to městská rada?) V Uherském Hradišti.
Tedy žádala dne 9. října o průkaz způsobilosti, ale přípisem adresovaným Společenstvu, obuvníků v Hradišti táž městská rada sdělila: "Podepsaná městská rada sděluje ve smyslu §u 144 ž. ř., že firmě T. a A. Baťa ve Zlíně následkem oznámení ze dne 23. července 1923 byl vyhotoven živnostenský list na vedlejší závod živnosti "Výroba obuvi" se stanovištěm v Uh. Hradišti, Masarykovo náměstí č. 156."
Z toho vysvítá, že tentýž úřad vydal již před tím, než podala firma průkaz způsobilosti, živnostenský list a teprve, když společenstvo proti tomu protestovalo a žádalo důkaz, proč vlastně dostal živnostenský list, vyzval firmu dodatečně, aby tento průkaz způsobilosti podala. Na to sdělilo společenstvo obuvníků v Hradišti - to hlavní teprve přijde - že dne 27. listopadu, tedy když už Baťa živnostenský list měl, obrátil se pan notář Zapletal ze Zlína na společenstvo obuvníků tímto dopisem: "Podepsaný Oskar Zapletal, notář ve Zlíně, žádá jménem p. Tomáše Bati, továrníka ve Zlíně, za laskavé vyhotovení výučného listu řečeného pana Tomáše Bati řemeslu obuvnickému, vztažmo duplikátu tohoto výučného listu.
Řečený učil se u svého otce Antonína Bati, obuvnického mistra v Rybárnách, asi v letech 1890 až 1895. Poplatky s vyhotovením žádané listiny ihned po oznámení zašlu. Prosím pouze o pokud možno brzké vyřízení své žádosti" atd.
Tedy skoro za dva měsíce po vydání živnostenského listu teprve vymáhal notář pro Baťu na společenstvu průkaz o způsobilosti.
Na to odpovědělo společenstvo obuvníků v Uh. Hradišti - mám originály, nejsou to opisy - takto:
"Společenstvo obuvníků v Uh. Hradišti prohlašuje, že firmě T. Baťa, továrna na obuv ve Zlíně, žádný průkaz způsobilosti nebyl společenstvem vydán, a který firma Baťa v rukou má, není asi správný, poněvadž byl vydán na mylných předpokladech." Je zde úředně podepsané společenstvo.
Dále jsem vyšetřoval věc ve Zlíně. Tam společenstvo vydalo následující úřední prohlášení z 8. prosince: "Podle výtahu z knihy členů společenstva obuvníků ve Zlíně, nalézá se na stránce 100: Antonín Baťa mladší (jelikož jeho otec byl jako starší) ohlásil živnost obuvnickou od 17. května 1899 a zaplatil členský příspěvek 2 zl. Jelikož však Tomáš Baťa - majitel firmy Antonín zemřel - není zapsán jako člen společenstva, jelikož dosud nezaplatil inkorporační poplatek, neuznává společenstvo tohoto jako oprávněna ve Zlíně provozovati živnost obuvnickou po živnostensku. V případě, že by měl p. Tomáš Baťa živnostenský list pro jeho jméno, je podle posudku společenstva nesprávně tento vydán a dovozuje společenstvo, že je to buďto falsifikát od úřadu proto, že naše společenstvo veškerých dokladů postrádá."
A teď přijde to nejlepší. Když bylo úředně prohlášeno, že pan Baťa opravdu předložil průkaz způsobilosti, a já jsem byl tím vším během událostí přesvědčen o tom, že mu sice živnostenský list byl vydán, ale zajisté na velmi podivných předpokladech, šel jsem tak daleko, že jsem neúředně, ale pod svědky, kteří jsou zde podepsáni - a kromě toho mám 14 svědků, kteří to dokáží po případě přísežně - zjistil, že Tomáš Baťa, dnešní majitel továrny, se vůbec řemeslu obuvnickému neučil, že když mu bylo 17 roků, vystěhoval se do Ameriky, odtamtud se vrátil a stal se spolumajitelem tovární výroby bez vyučení a že průkaz způsobilosti, o který se teprve dodatečně teď stará, aby všude správkárny mohl zřizovati, zjednal si na základě tomto:
Společenstvo řemeslných živností v Uh. Hradišti, které v létech 1891 až 1893, o které jde, bylo kompetentní ku přijímání a vypovídání učňů a po případě k vydávání průkazu způsobilosti, poněvadž tehdy společenstva obuvnického tam ještě nebylo, má ve svých společenských knihách pod čís. 713 - je to výtah z knihy učňů a vyučenců společenstva živnostníků v Uh. Hradišti - uvedeno: "Číslo 713. Baťa Antonín, obuvník, zapsán 1./1. 1891, vypovězen 29./4. 1893", a teď je to hlavní: jméno Antonín škrtnuto a nahrazeno jménem Tomáš (psáno jinou rukou). Ten Antonín zemřel a na základě vyučení se Antonína Tomáš dostal živnostenský list. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Mohlo by se snad říci, že byla tehdá v záznamu udělána chyba v křestních jménech, že šlo o Tomáše. Já zde konstatuji, že Antonín, jeho bratr, na základě toho vyučení opravdu tu živnost řemeslnou, jak jsem již přečetl, ve Zlíně provozoval, tedy omyl zde není možný. Fakticky se učil Antonín Baťa a nikoliv Tomáš Baťa, a záznam přeškrtnutí Tomáše Bati stal se patrně tehdy, až bylo potřebí, aby byl vydán nějakým způsobem důkaz, že také Tomáš Baťa se vyučil. Tedy je jasno, že na podkladech naprosto falsifikovaných, falešných, byl vydán živnostenský list panu Tomáši Baťovi na provozování živnosti řemeslné.
Je nutno ovšem, aby se zjistilo, z jakých příčin, jak se to stalo, kdo to udělal a zač to udělal. Mohou býti různé a všelijaké domněnky, proč se to všechno stalo, ale fakt je, že tento velkoprůmyslník neprávem dostal maloživnostenský list k tomu, aby zařizoval správkárny, a tím způsobem ožebračil hezký zbytek poctivou prací se živících malých řemeslníků. K tomu není naše vláda a ministerstvo, aby takovýmto způsobem velkokapitalisty krylo. Já to zde veřejně ohlašuji a prosím p. ministra obchodu, aby vše příslušné zařídil, aby Tomáši Baťovi ve Zlíně byl odňat neprávem získaný živnostenský list na provozování živnosti obuvnické, aby jeho správkárny byly také zavřeny. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo si vyžádal p. ministr obchodu inž. Novák.
Ministr obchodu inž. Novák: Slavná poslanecká sněmovno! Dámy a pánové! (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid.
Ministr obchodu inž. Novák (pokračuje): Pan posl. Mlčoch uvedl zde řadu dokumentů, které si opatřil a které svědčí, že by snad bylo ministerstvo obchodu dopustilo se nějaké chyby nebo něčeho podobného tím, že vyhovělo protestu firmy Baťa, jemuž byla popírána schopnost, aby mohl provozovati také po živnostensku řemeslo, kterému byl vyučen.
Věc se má takto: Výměrem okresní správy politické v Místku ze dne 12. července r. 1923, č. 2961/2, nebyla vzata na vědomí odpověď správkárny obuvi firmy T. A. Baťa v Místku. Tamním výnosem ze dne 22. srpna, č. 94.699/V, nebylo vyhověno odvolání jmenované firmy.
Ministerstvo obchodu - čtu výnos ze dne 8. prosince t. r. - vyhovujíc odvolání firmy T. A. Baťa ve Zlíně, zrušilo obě rozhodnutí nižších instancí a nařídilo, aby oznámení jmenované firmy bylo vzato na vědomí, a to z těchto důvodů:
Výměrem okresního hejtmanství v Uher. Hradišti ze dne 19. srpna 1904, č. 14.992, vystaven byl firmě T. A. Baťa živnostenský list na výrobu se stanovištěm ve Zlíně č. 544. Tato odpověď byla zanesena do seznamu řemeslných živností, vedeného u zmíněného úřadu svazek IV, odděl. A pod běžným čís. 150. Vzhledem k tomu, že také prokázal pan Tomáš Baťa, že se obuvnické živnosti u svého otce Antonína řádně vyučil a přes 3 roky co tovaryš byl v této živnosti zaměstnán, tedy podal plný průkaz způsobilosti ve smyslu §u 14 živn. řádu, je co takovýto samostatný živnostník oprávněn ke zřizování vedlejších závodů ve smyslu §u 40 živn. řádu a nelze mu učiněné oznámení zamítnouti.
Důkazy jsou zde dva: Okresní politická správa v Uh. Hradišti ze dne 10. prosince 1923, č. 30.300. Potvrzení. Okresní politická správa potvrzuje, že pan Tomáš Baťa jako majitel firmy T. A. Baťa ve Zlíně ohlásil provozování živnosti "výroba obuvi" a že předložil průkaz své způsobilosti. Podepsán je místodržitelský rada: Podpis nečitelný. (Výkřiky. - Posl. Mlčoch: Pan ministr za to nemůže!)
Druhý důkaz, který jsem si ještě zaopatřil, který ovšem pokládám za důležitější, poněvadž myslím, že je především věcí společenstev, aby si hájila svoje zájmy, a musím věřiti, když mi společenstvo dá důkaz . . . (Posl. Najman: My máme zde také listinu od společenstva! Výkřiky. - Hluk.) Probůh, komu mám věřiti, když ne společenstvu?
Společenstvo řemeslných živností v Uh. Hradišti mně píše ze dne 20. srpna 1923:
Společenstvo živnostníků v Uh. Hradišti potvrzuje, že pan Tomáš Baťa, dne 3. dubna 1876 ve Zlíně narozený a tamtéž příslušný, se v době od 1. ledna 1891 do 29. dubna 1893 dle zdejší matriky řádně vyučil řemeslu obuvnickému a že pak přes 3 léta u svého otce pana Ant. Bati zde jako tovaryš zaměstnán byl. Za společenstvo živnostníků v Uh. Hradišti František Dvorský v. r., jednatel, Bedřich Hübler, v. r., starosta společenstva. (Posl. Najman [ukazuje listinu]: Titíž pánové jsou vlastní rukou také na této listině podepsáni!)
Prosím, pánové, jestli se společenstvo dopustilo nějakého podvodu, dám věc vyšetřiti, ale promiňte, musím přece věřiti aspoň takovým dokumentům dvěma podpisy ověřeným. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Ke slovu dále není nikdo přihlášen.
Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji posl. Hrušovskému.
Zpravodaj poslanec Hrušovský: Vážená snemovňa! K vývodom pána kol. Skaláka rád by som poznamenal, že ničím nedoložil svoje tvrdenie, že by pri sjednaní smluvy s Franciou prevládaly hľadiská politické nad hospodárskými. Nemôže to ani najmenej vyvodzovať z dôvodovej zprávy zahraničného výboru, kde je zdôrazňovaný síce náš priateľský pomer a naše spojenecké styky s Franciou, ale to ešte neoprávňuje k tomu, aby mohol z toho výroku vyvodzovať, že podriaďujeme hospodárske záujmy republiky politickým hľadiskám záujmy hospodárske. Pán posl. Skalák tvrdí, že bude on a jeho klub hlasovať proti tejto smluve, že ju považuje za škodlivú, jestli si ale uvedomí, že práve priemysel a hospodárstvo naše bolo ohrožené vypovedaním smluvy starej a že sme sa ocitli v pomere bezo smluvnom, že tak so strany delníctva ako i so strany priemyslu bolo práve žiadané, aby sme naviazali styky s Franciou, potom nechápeme, ako sa môže postaviť na stanovisko odmietania tejto smluvy.
Štatistika zahraničného obchodu nášho jasne hovorí, keď ukazuje náš export do Francie väčší nad importom francúzskym k nám.
Či snáď p. kol. Skalák chce, aby sme zostali s Franciou bez smluvy? Je ovšem veľmi ľahko kritizovať medzinárodné smluvy. Nieto smluvy, ktorá by sa nedala jednostranne kritizovať.
K jeho poznámkam k jednotlivým druhom zbožia, ktoré sú prípustné pod minimálne tarify . . . (Hluk.)
Předseda (zvoní): Pánové, žádám vás o klid.
Zpravodaj posl. Hrušovský (pokračuje): . . . rád by som poznamenal poprvé, že kontingent chmeľu nie je vyčerpaný, ba naopak, že dnes do Francie môžeme vyvážať chmeľ bez omedzenia.
Čo sa týče jeho poznámky o tom, že žiadané je v smluve osvedčenie o pôvode zbožia, tak to neni žiadnou novotou. To predsa bolo i v smluve starej a Francia to požaduje od mnohých štátov. Že my nežiadame žiadnych certifikátov, to konečne nie je žiadnym argumentom proti smluve, preto že certifikátov nepožadujeme zo zásady od žiadneho štátu.
Ostatné vývody p. posl. Skaláka, nakoľko sa týkajú nášho pomeru k Rusku a tej okolnosti, že smluva s Ruskom a Ukrajinou je síce v platnosti, ale nie je ešte ratifikovaná, som osobne tiež toho názoru, aby smluvy, ktoré raz boly dojednané medzi vládami, boly predložené Národnému shromaždeniu k ratifikovaniu už z dôvodov parlamentarizmu a demokracie. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností - p. posl. Netolickému.
Zpravodaj posl. Netolický: Vážená sněmovno! Jménem výboru pro živnosti, obchod a průmysl připojuji se k referátu, který přednesl pan referent zahraničního výboru a dodávám jen tolik, že také sdílím náhled, že naše obchodní politika musí býti obrácena na východ, ale že vzhledem k neurovnaným poměrům musíme navázat styky tam, kde se naskytnou. Z tohoto důvodu prosím a přimlouvám se, aby této smlouvě bylo dáno ústavní schválení.