10. Zpráva výboru zahraničního a výboru pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu o vládnom návrhu (tisk 4242), ktorým sa predkladá Národnému shromaždeniu k dodatočnému schvaleniu obchodná úmluva medzi republikou Československou a Franciou, podpísaná v Paríži dňa 17. srpna 1923, uvedená v prozatímnu platnosť vládnou vyhláškou zo dna 30. srpna 1923, čís. 174 Sb. z. a n. (tisk 4344).
Uděluji slovo zpravodaji výboru zahraničního panu posl. Hrušovskému.
Zpravodaj posl. Hrušovský: Ctené Národné shromaždenie! So strán tvoriacich väčšinu obyvateľstva republiky Československej bola schválená politika srdečných priateľských a spojeneckých stykov s Franciou. Netrpí pochyby, že národ československý chce tieto priateľske styky v každom smere podporovať, pestovať a vybudovať. K realizovaniu tohoto požiadavku iste že je nutné i pestovanie priateľských i hospodárskych stykov. A preto musíme učiniť všetko, čo môže bez újmy hospodárstva republiky tieto styky upevniť. Jednanie o obchodné smluvy medzi republikou našou a Franciou, ktorého výsledkom je smluva, ktorej ratifikovanie tvorí predmet dnešného jednania, skutočne ukazuje nám, že na oboch stranách francúzskej i československej - nachodilo sa porozumenie pre dôležitosť pestovania hospodárskych stykov medzi oboma zemiami. Že sa vyskytly priebehom jednania isté ťažkosti, to je ľahko pochopiteľné a nemôže nás to prekvapiť. Obchodná smluva česko-francúzska zo dňa 4. novembra 1922 bola vypovedaná ku dňu 2. mája s francúzskej strany následkom zmeny hospodárskych pomerov.
Keď odhliadneme od štatistík francúzskych, podľa ktorých javí sa nepomer číslic udávajucich vzájomný import, ukazuje štatistika naša, že v rokoch 1920, 1921 a 1922 je väčší náš export do Francie než francúzsky export k nám okrúhle o 100 %. Robí to v čísliciach v roku 1920 vyše asi 1 1/2 miliardy korún a i dnes to robí blízko pol miliardy korún. Javí sa tedy byť pochopiteľnou snaha prispôsobiť smluvu novým hospodárskym pomerom predchádzajúcej výpovedi starej smluvy.
V dobe výpovedi smluvy nastala podstatná zmena situácie oproti r. 1920 tak u nás ako vo Francúzsku. U nás prestal existovať tarif smluvný a mimo toho došlo v decembri 1921 k zvýšeniu colných koeficientov, ktoré de facto stúpnutím kurzu koruny zvýšily sa ešte viac. Vo Francii však došlo k zvýšeniu generálneho tarifu, opätovnej úprave koeficientov a k zavedeniu niektorých nových, hodnotných ciel.
Ťažkosti jednania zvýšené boly tou okoľnosťou, že obe zeme majú rozdielne obchodne-politické systémy. Kým Československo založilo svoju obchodnú politiku na zásade poskytovania najvyšších výhod smluvnému štátu, dotiaľ Francia je svojim zákonom z júla 1919 viazaná neposkytovať vo svojich nových smluvách doložku o najvyšších výhodách. Je preto prirodzené, že preklenutie týchto 2 rozdielnych základieň vyžadovalo i času i preniknutia, trpelivosti a porozumenia na oboch stranách pre nutnosť hospodáskych stykov medzi oboma zemiami. Na jednej strane muselo byť u nás porozumené tomu, ako osudnou môže sa stať odvislosť nášho zahraničného obchodu i od niekoľko málo súsedných štátov a muselo byť u nás porozumenie i pre význam dovozu a vývozu nášho štátu do zeme, ako je Francia so svojimi rozsiahlymi koloniami a na druhej strane nesmela byť Francii ľahostajnou okolnosť, že v zemi tak hospodársky pokročilej, ako je Československo, na tomto moste medzi západom a východom bude mať hospodárstvo francúzske dôležitosti svojej neprimerane malý význam.
Čiste objektívne posudzujúc smluvy snemovni k ratifikácii predložené, môžeme byť spokojní s výsledkami jednania za daných okolností. Čoho bolo dosažené? Je dosažené toho, že Československu sa dostane minimálnych tarifov pre najväčší počet jeho produktov, na ktorých pri vývoze do Francie má záujem.
Ďalej je tu hodnota úľav percentuálnych pre ďalšie výrobky zvýšená tým, že Francia poskytuje Československu pre tieto výrobky klauzulu o najvyšších výhodách, síce limitovanú teritoriálne, a to voči Nemecku, Rakúsku a Maďarsku. Smlúva sa obiera i štabilizovaním spravedlivej rovnováhy vzájomných koncesií právom revidovania smluvy, obzvlášte jestli by sa Československo považovalo za ukrátené v dôsledku priaznivejšieho režímu poskytnutého Franciou iným štátom s analogickými pomermi ako u nás. Pre kolonie priznáva Francia nám zachádzanie podľa najvyšších výhod.
Naproti tomu Československo poskytuje Francii pri dovoze na isté výrobky a najvyššie výhody pre výrobky ostatné. Pre isté druhy výrobkov pripúšťame dovoz v kontingentoch vymedzených podľa zkúsenosti v doterajšom obchode. Pri niektorých výrobkoch snižujeme tak zv. manipulačné poplatky.
Články týkajúce sa dopravy železničnej v podstate svojej sa nemenia. V otázkach týkajúcich sa opatrení proti nekalej súťaže, úľav, pre obchodných cestujúcich a ich vzorky, nakladanie s príslušníkmi spoločností povahy hospodárskej, zdanenia príslušníkov a spoločností bolo vo svojom celku pokračované tak, ako pri iných obchodných smluvách našich a zásadou bol tu základ paritný.
Dôvodová zpráva vlády poukazuje na to, že táto smluva je prvou československou smluvou tarifnou, ktorú Československo uzavrelo a jej význam na oboch stranách spočíva hlavne v tarifných ústupkoch, ktoré si robia oba štáty navzájom.
Československo poskytuje Francii colné sľavy asi v 150 položkách a väčšieho dosahu sú tieto sľavy pri niektorých položkách francúzskeho zemedelstva a v druhom rade priemyslu ako na príklad vína, cognacu, hodvábu, automobilov, pneumatík, parfumerie atď. a pri niektorých produktoch z francúzskych kolonií. Naproti tomu Francia poskytuje nám tarif minimálny asi na 150 položiek výrobkov, ktoré u nás tvoria najväčšiu časť nášho exportu do Francie a percentuálne sľavy asi pre 300 položiek. Hlavné druhy výrobkov, na ktoré sa vzťahuje minimálny tarif, je slad, cukor, isté druhy dreva a jeho výrobkov, celulóza, pivo, papier, minerálne vody, cikorka, isté druhy skla, fezy, isté druhy tkanín a výrobkov konfekčných, kožušiny, klenotnický tovar, isté druhy železnej galanterie, inštrumentov atď. Pri niektorých položkách, kde francúzska výroba žive pociťovala československú konkurenciu, je tarif minimálný spojený s určitým kontingentom, ako na príklad pri porceláne, hospodárskych strojoch, chmele atď., po ktorého vyčerpaní bude ďalší dovoz požívať zpravidla percentuálne sľavy.
Končiac referát svoj o tejto smluve, opätujem, že za daných okolností môžeme byť s ňou spokojní, obzvlášte keď povážime, že pre hlavné obory nášho zemedelstva docielené bolo isté zlepšenie oproti predošlému stavu a keď i v obore priemyslovom došlo k uspokojivému riešeniu kompromisnému. Čo sa týče samého jednania o smluvu samú, jestli povážime ťažkosti, ktoré bolo našim vyjednávačom zdolať, a ktorých som sa bol dotknul, nemôžem iné, než vysloviť im plného uznania. (Výborně!)
Zahraničný výbor navrhuje poslaneckej snemovne, aby vyniesla následujúce schvaľovacie usnesenie:
"Obchodná úmluva medzi republikou Československou a Franciou, podpísaná v Paříži dňa 17. augusta 1923, sa dodatočne schvaľuje." (Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji - výboru pro průmysl, živnosti a obchod - p. posl. Netolickému.
Zpravodaj posl. Netolický: Slavná sněmovno! Smlouva obchodní s Francií, kterou právě projednáváme, byla podepsána dne 17. srpna letošního roku a vešla v prozatímní platnost na základě zmocňovacího zákona u nás dne 30. srpna t. r., č. 174 Sb. z. a n. Tato obchodní smlouva, jak již bylo řečeno panem zpravodajem výboru zahraničního, je určité novum v našich obchodních smlouvách, a to proto, poněvadž zásady nejvyšších výhod, které jsme my při obchodních smlouvách se všemi státy, se kterými až dosud jsme obchodní smlouvu uzavřeli, požívali, nemohlo býti v tomto případě plně použito, poněvadž Francie sama vázána je zákonem z července 1911, neuzavírati smlouvy na tomto podkladě, a následkem toho, že ve Francii je uzákoněn minimální a maximální celní tarif, musila i obchodní smlouva přizpůsobiti se těmto poměrům, což také v plné míře činí. Tedy my máme dovolený počet zboží jednak na základě kontingentu, jednak na základě slev, které jeví se v rozdílu mezi celním tarifem minimálním a maximálním, a pak máme dovoleno určité množství zboží na základě minimálního celního tarifu. My zase dovolujeme dovoz francouzského zboží na základě kontingentu, pak snižujeme sazby našeho tarifu o 25 až 75%, podle seznamu D dáváme volný dovoz na určité druhy zboží, abychom mohli podle druhého oddílu téhož seznamu dovoliti dovoz s podmínkou předchozí ohlášky dovozu k nám. Celkový rozsah této smlouvy, jak bylo řečeno panem zpravodajem přede mnou, je založen na řešení kompromisním a naproti dřívější smlouvě, která u nás nebyla ani zákonodárnými sbory schválena a měla pouze platnost prozatímní, bylo tentokrát dosaženo určitých výhod ve zboží zemědělském, i pokud se týče výrobků průmyslových, ne snad k úplné spokojenosti našich průmyslových kruhů, ale přece jenom kompromisem dosáhlo se určitých ústupků, které ještě po 8 měsících mohou býti určitým dojednáním oboustranným zlepšeny.
Vzhledem k obsahu této smlouvy a důležitosti navázání obchodních styků, nehledě k tomu, že i pokud přátelských poměrů mezi námi a Francií se týče, je potřebí, aby hospodářské styky byly na podkladě zákonném a pevném, usnesl se výbor pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností doporučiti slavné sněmovně usnesení tak, jak je byl navrhl můj předchůdce za výbor zahraniční, totiž navrhovací usnesení, podle kterého smlouvě, sjednané s Francií a podepsané dne 17. srpna dostává se ústavního schválení. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji debatu. Ke slovu přihlášeni jsou: "proti" pan posl. Skalák, "pro" pp. posl. Stodola a Mlčoch.
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby řečnická lhůta byla stanovena na 20 minut. (Námitky nebyly.)
Námitek není, návrh můj je schválen.
Uděluji slovo prvnímu řečníkovi, p. posl. Skalákovi.
Posl. Skalák: Pánové a paní! V poslední chvíli předložila vláda k schválení parlamentu řadu obchodních smluv, z nichž mnohé teprve nedávno byly uzavřeny. Je pochopitelno, že vláda hledí včasnou ratifikací smluv upraviti styky hospodářské s ostatními státy, méně pochopitelno je však, že již déle nežli celý rok nepředkládá se k ratifikaci ujednaná smlouva se sovětským Ruskem.
V celém světě dochází k revisi dosavadního stanoviska vůči vládě sovětů, Jugoslavie vede kampaň o likvidaci negativního stanoviska, v západních státech nejen Mussolini v Italii, ale také Macdonald v Anglii prohlašují, že existenci a upevnění sovětské vlády nelze ignorovati a že je nutno tuto vládu uznati i de jure. Dokonce i Rumunsko začíná vyjednávati o uzavření smlouvy, jenom u nás neodvažuje se vláda předložiti k ratifikaci pouhou obchodní smlouvu, de facto na základě zmocňovacího zákona již uzavřenou. Dík této slabosti a nerozhodnosti octne se vláda československá za nedlouho v situaci, která bude pro ni blamáží a pro československý průmysl škodou. Rusko nepotřebuje nás, ale my potřebujeme Ruska, dobrých obchodních i politických smluv, abychom získali odbytiště svým výrobkům. Kdo se proti této přirozené nutnosti staví, dopouští se vůči Rusku nešetrnosti (Výkřiky) a vůči domácímu průmyslu, promiňte, oslovství. Vývoj věci půjde přes hlavy zatvrzelých jednotlivců a klik a na jejich vlastní škodu.
Pokud se týče obchodní smlouvy mezi republikou Československou a Francií, jest tento návrh výmluvnou ilustrací politicko-hospodářských názorů dnešní vlády a její hospodářské politiky ve stycích mezinárodních. Už odůvodnění p. referenta výboru zahraničního obsahuje tuto perlu:
"Zahraniční výbor uznáva nielen nutnosť úzkej medzinárodne-politickej spolupráce republiky Československej s Franciou, ale i dôležitosť pestovanie živých obchodných a hospodárskych stykov medzi oboma zemiami v záujme hospodárskeho vývinu štátu nášho".
Tedy nejen politická, nýbrž i hospodářská spolupráce. Těmi slovy je řečeno, že hlediska hospodářská jsou v našich stycích mezinárodních věcí vedlejší a hlediska mocensko-politická, tedy hlediska ideologická, věcí hlavní. A o jakou ideologii politickou tu běží, není třeba zajisté obšírně vykládati: Je to ideologie dnešních imperialistických států západu, v jejichž službách je celé vedení státu československého i se svými zajatci, koaličními stranami měšťáckými a poloměšťáckými.
Chci krátkými slovy poukázati na obsah této smlouvy, ve které velmi zřetelně se obráží politická závislost republiky Československé na Francii. Už předešlá obchodní smlouva s Francií obsahovala jednostranné výhody v neprospěch čsl. průmyslu. Mezi tím co Francie prožívala těžkou krisi následkem své zvrácené politiky reparační, přikročila ke zvýšení generálního tarifu a zrušila smlouvu s Československem a přistoupila na smlouvu novou, kterou nyní máme schváliti.
Tato smlouva je pro Československo ještě nevýhodnější, než smlouva předcházející. A z toho také je viděti, že na poli hospodářském plynou nám velmi nepatrné, ba žádné výhody z politického spojení, na které podle oficielní vládní politiky národ československý má býti tak hrdý, a dále je viděti, že v tvrdém hospodářském zápase státních jednotek mezi sebou ohledy přátelství, oddannosti a uznalosti ničeho neplatí, nýbrž pouze bezohledný, sobecký zájem silných, a že vlastně jenom tento zájem je hnací silou všech dnešních aliancí, jak hospodářských tak i politických.
Především již samo ustanovení o průkazu původu zboží československého obsahuje taková opatření, že důvěra a přátelství Francie postaveny jsou do podivného světla: V celé řadě případů klade Francie podmínku, že zboží československé podléhá ověření francouzských konsulů, po případě i zástupců jiných států, jež Francie sama stanoví a kteří v přístavech a různých místech reexpedičních mají dosvědčiti československý původ zboží. Jaké obtíže vznikají tím exportérům, o tom netřeba se šířiti. Sami zpravidla se musíme spokojiti prostým certifikátem o původu, vydaným úřady původcova státu.
Do jakých směšností zabíhá dnešní, na základě nové smlouvy zahájené řízení, o tom mohu podati doklad ze své nebližší praxe. Tyto dny vrácena byla našemu pražskému nakladatelství zásilka knih expedovaných do Francie, tamními pohraničními úřady s podotknutím, že chybí průkaz o původu tohoto "zboží" a bylo třeba opatřiti osvědčení obchodní komory, ověřené zdejším francouzským vyslanectvím, aby zásilka byla přijata. Dosud této procedury nebylo třeba. Tak pokračuje dokonce mezi "spojenci" ono "zjednodušování" obchodních styků, o kterém se v poslední době tolik mluví. I nejposlednější vývozce učiní si dobrý obraz o zdatnosti naší zahraniční hospodářské politiky, až okusí všechny příjemnosti nové smlouvy s Francií.
A nyní některé kapitoly z vlastního obsahu smlouvy. Seznamy B a C, které obsahují nejdůležitější obchodní články povolené k vývozu do Francie za nejnižší sazby, podléhají též klausuli nejvyšších výhod. Leč klausule ta neplatí u zemí, které jsou pod protektorátem Francie, dále u některých států sousedících s Francií, a konečně u zemí, které na základě mírových smluv jsou povinny k náhradám. Z té příčiny zboží československé bude zápasiti se soutěží rakouskou, německou a maďarskou, která těchto výhod požívá, a tudíž má usnadněnu cestu do Francie. Článek VIII přímo stanoví toto:
"Přizná-li Francie Rakousku a Maďarsku pro některé zboží jiné, než v seznamech B a C k této úmluvě přiložených vypočtěné, kdykoliv zacházení příznivější, než jakému je podrobeno totéž zboží pocházející a přicházející z republiky Československé, bude tato míti právo žádati totéž zacházení pro totéž zboží nebo pro jakékoliv zboží, uvedené v téže položce francouzského tarifu, jestliže toto zboží pochází a přichází z republiky Československé, s podmínkou, že Francie má právo žádati slušnou a rovnocennou kompensaci od republiky Československé."
Znění tohoto odstavce je jasné. Praví, že republika Francouzská vylučuje zboží československé, pokud není uvedeno v seznamech B a C, ze soutěže se zbožím rakouským a maďarským a oslazuje tuto skutečnost útěchou, že Československo "má právo" žádati stejné zacházení, ale obdrží toto právo jen tehdy, jestliže dá "slušnou a rovnocennou" náhradu, jakou si Francie stanoví sama. Ubohá Francie! Jest to asi málo skvělé postavení, ve kterém jest, jestliže svému nejvěrnějšímu spojenci klade takové komplikované klausule, které jí ostatně z těžkých následků dobrodružné reparační politiky sotva už pomohou.
A nyní slůvko ke kontingentům, totiž k ustanovením, do jakého množství anebo váhy smějí býti dováženy různé druhy zboží za určitých výhod celních do toho či druhého státu. A tu je třeba říci: Právě ony druhy zboží, kterého máme přebytek a na jehož vývozu zdejším výrobcům záleží, jsou kontigentovány skoupě, naopak však kontigenty pro vývoz zboží francouzského k nám jsou postaveny strašně vysoko. Nízký kontingent 2500 q vyhrazen je našemu chmeli, uvážíme-li, že na př. na rok 1923 je již od 1. ledna do 30. září skoro vyčerpán, nebo dovezeno do Francie již 2397 q, a že za těchže 9 měsíců vyvezeno od nás do malého Rakouska již 4073 q chmele, tedy skorem dvakráte více, než činí celoroční kontingent do velké Francie. Také jiné důležité předměty československého vývozu vyměřeny jsou neobyčejně skoupě. Tak na př. pluhy rolnické 2400 q, viniční pluhy 600 q, brány 1000 q, secí stroje 1800 q, vyorávače řepy 600 q, vyorávače bramborů 600 q, mlátičky 1500 q, automobily 100 kusů, motorové pluhy 150 kusů. (Posl. Bubník: Tím se nevytrhnou továrny na hospodářské stroje!) Jistě ne. Jediná zakázka do sovětského Ruska by dělala daleko více než kontingent s naším nejblíže spřáteleným spojencem. Jak je viděti, náš politický spojenec brání se našemu zboží zuby nehty. Zcela jinak je tomu při jeho vlastním zboží. Tu dožaduje se výhod pro dovoz 10.000 q fíků, 80.000 q citronů a pomerančů, 10.000 q margarinu, stearinu a parafinu, kterého je u nás z vlastní výroby přebytek, 2000 q degrasu, zvláštního výrobku, o jehož umístění zdejší průmysl sám těžce zápasí. (Hlas: A kolik tisíc metrických centů generálů francouzských se k nám vyváží?) O to je již postaráno. My jsme již prosáklí tím francouzským militarismem, že není třeba víc si přáti. Jsme pouhou nepatrnou filiálkou velké pařížské centrály, která ovládá bezpodmínečnou hegemonií půl Evropy. Ale přímo hýřivě limitován byl kontingent pro dovoz francouzských lihovin, ač sami máme jich tolik, že se v nich celá naše koalice bezmála utopí. Smlouva vyhražuje výhody minimálního tarifu pro dovoz 3000 hl likérů, rumu, kořalek, 75 hl vína v sudech, 25.000 hl vína v lahvích, 10.000 hl vína šumivého, což je, myslím, i pro naši "haute volée" už pořádný kontingent - jenom šampaňského více než milion láhví. Francie nás nutí, abychom vydávali peníze na její výrobky luxusní.
V seznamu A, který obsahuje snížení celních sazeb pro francouzské zboží na čsl. hranicích, postřehujeme silné sociální rozdíly mezi aristokratickou vanilkou, lanýži, ústřice i, přepychovými zeleninami, dále cognacem a šumivými víny, na kterých se slevuje až 75% tarifu, a plebejskými poživatinami, na které je pamatováno jenom 25 až 50%. Nejhůře jsou odbyty obyčejné textilie, kůže, pokosty, chemikálie, drobné zboží železné a jiné potřebné polotovary, poněvadž jednak nechce se fiskus zříci vysokých příjmů z velikého množství, jednak chrání měšec českého průmyslníka před zahraniční soutěží. Tak vidíme na každém kroku i v poslední tabulce obchodních smluv stopy dnešního stranického a třídního rozvrstvení, stopy vlády buržoasie ve státě.
Těchto podrobností neuvádím proto, že bychom chtěli hájiti interesy zdejšího průmyslu. To je věcí Svazu čsl. průmyslníků a svědčí jen o jeho bezmocnosti, že při sjednávání smlouvy své zájmy jednak nedovedl uplatniti, jednak je uplatnil ve smyslu své nynější methody: Sabotáží, omezováním výroby, vyloučením zahraniční soutěže a monopolistickým ovládnutím domácího trhu. Výhody poskytnuté státem československým Francii jsou daleko vyšší než naopak a v mnohých odvětvích vedoucího průmyslu naopak došlo na československé straně ke zhoršení, jako na př. u skla a keramiky, u textilií, chemického a kovodělného průmyslu.
Jsou však patrny ještě stopy jiného zákulisního činitele: Také zde jako v jiných případech uplatnila se malá, avšak mocná klika zdejšího finančního kapitálu, v prvé řadě Živnobanky, která jako nositel imperialistické mezinárodní politiky dává tón také hospodářské mezinárodní politice států. Není tajemstvím, že o prosazení smlouvy docela otevřeně na úkor československého průmyslu zasadila se Živnostenská banka s jedné a koncern Schneider & Creuzot s druhé strany. Rozhodujícím momentem vyjednávající vlády byla hlediska vojensko-politická, jež vyvírají z úzkého spojení československého finančního kapitálu s finančním průmyslovým kapitálem francouzským. Oba koncerny ovládají československý průmysl zúplna, oba jsou interesovány, aby mezi Československou republikou a Francií nenastalo rozladění a aby naopak Československá republika co nejtěsněji také politicky a vojensky se přimkla k Francii. Proto jásot orgánů Živnobanky, proto jásot "Národních Listů" nad uzavřením smlouvy, a jako vždy tento jásot mocných znamená újmu utištěných, proto nemůžeme smlouvě s Francií dáti svého souhlasu. (Potlesk u komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Stodola.
Posl. Stodola: Slávna snemovňa! Nechcel by som, aby debata o obchodnej smluve francúzsko-československej pominula sa bez toho, aby aj so slovenskej strany nebola vyjadrená radosť nad prehĺbením priateľstva našich dvoch republík aj na hospodárskom poli.
Nová obchodná smluva s Franciou je udalosťou veľmi významnou v našom hospodárskom živote: Je to prvá naša obchodná smluva, v ktorej bola prelomená zásada, že náš priemysel môže existovať len za ochranným múrom vysokých, temer prohibitívnych colných sadzieb.
Zásada colnej politiky vyslovene ochranárskej, pokiaľ ide o výrobky priemyslu, vyvrcholila koncom tretieho roku trvania nášho štátu. Bolo prirodzené, že stav valuty a celého hospodárstva v súsedných štátoch priamo nútil ku zvýšeniu colnej ochrany z dôvodov nebezpečia hrozivej súťaže priemyslu zo zemí so slabou dumping-valutou.
Rok 1921 zmenil ovšem túto situáciu zásadne. Colné koeficienty boly niekoľko násobne zvýšené a nové colné sadzby staly sa pre dovoz cudzích priemyselných výrobkov prohibitívnym múrom.
Dôsledky tohoto zvýšenia dovozných colných sadzieb objavily sa v medzinárodnom ohľade pomerne skoro. Vo Francii volalo sa po revízii obchodnej smluvy francúzsko-československej a Belgia siahla dokonca aj k retorzným opatreniam.
Za takých okolností nebolo iného východiska pre našu colnú politiku, než zmeniť, dosavádny princíp a snížiť cestou smluvnou naše colné sadzby.
Je samozrejmé, že aj naše zemedelstvo pri tejto situácii prispelo svojou čiastkou k zlepšeniu obchodných stykov s Franciou, čo je najlepší dôkaz toho, že naša zemedelská politika nie je ochranárska.
Pre národné hospodárstvo ako celok je obrat v našej colnej politike uskutočnený prvou tarifnou smluvou československo-francúzskou veľmi významný. Pri stálosti našej meny, ktorá dáva nášmu priemyslu pevnú kalkulačnú bázu, ktorá chybí priemyslu mnohých cudzích štátov, bude mať náš priemysel konkurenčný boj uľahčený. Novou úľavou pre tento boj bolo tiež zlacnenie uhlia a sníženie uhoľnej dávky.
O tom, aký veľký význam bude mať rešp. má prvá veľká tarifná smluva a naša nová colná politika pre našu najširšiu verejnosť, rešp. pre konzum, netreba sa rozširovať. Je to prvá splátka, ktorou sa dostáva všetkému obyvateľstvu akožto konzumentovi určitých úľav vo forme sníženia cien tovaru, a dôsledok disparity priemerného indexu cenového. Konzum dostáva možnosť lacnejšieho ukojenia svojích potrieb, ktorážto okolnosť môže viesť ku zvýšeniu kúpechtivosti a nákupnej sily širokých vrstiev. Je to aj prvší krok ku zmenšeniu neudržateľnej disparity medzi prvotnou a priemyselnou výrobou.
Konečne možno aj očakávať, že nútený boj s cudzou konkurenciou prinesie nové podnety k zdokonaleniu a zvýšeniu hospodárnosti našej výroby.
Lež veľmi významný obsah dostáva táto smluva, ako sme počuli, skrz v nej obsaženej klauzule a najväčších výhod. Lebo ňou požívajú tej istej colnej výhody oproti Čsl. republike všetky štáty, s ktorými sme colné smluvy na podklade najvyšších výhod uzavreli alebo uzavreme.
My vidíme týmto spôsobom, že táto smluva predovšetkým jasne dokazuje, že chceme likvidovať válečné hospodárstvo, že ale aj druhým štátom loyálne umožňujeme prechod do mierového stavu a tým umožňujeme hospodársku rekonštrukciu nášho kontinentu.
Naša nová obchodná smluva s Franciou je 18. v rade obchodných smlúv, ktoré doposiaľ Čs. republika s cudzími štátmi uzavrela. Týmto systémom chcela Francia docieliť, aby nové obchodné smluvy boly uzavierané na podklade štriktnej kompenzácia a vzájomnosti.
Medzi tým Francia od roku 1919 uzavrela podobne nasledovné smluvy: S Fínskom, Estonskom, Poľskom, Spanielskom, Kanadou a posledne s Rakúskom. Poľsko poskytlo Francii 20-50 % sľavy u cca 110 položiek poľského tarifu. Francia zas odmenila sa Poľsku minimálnym tarifom na 40 položiek a na 50 položiek procentnými sľavami.
Československo dáva v úmluve od 17. augusta 1923 Francii colné sľavy na 150 položiek a na ostatné tovary poskytuje najvyššie výhody, mimo toho voľný dovoz pre radu tovarov na ohlášku.
Francia poskytuje Čsl. republike minimálny tarif na 150 položiek a na 300 položiek procentné sľavy z rozdielu medzi tarifom generálnym a minimálnym. Minimálny tarif i procentné sľavy sú platné i pre kolonie francúzske.
Dôležité je ustanovenie ohľadom priamej dopravy. Kým predtým tovar čsl. pôvodu určený pre Franciu a kolonie dopravovaný cez Hamburg musel použiť výlučne vodnej cesty po Labi, jestliže si mal zachovať nárok na smluvné sadzby, uvoľňuje nová smluva dopravu po železnici do Hamburku. Tých istých výhod požíva tovar pri doprave cez Štetín, Rieku a Terst.
Veľmi významný článok je 28. smluvy, ktorý zaisťuje príslušníkom oboch strán právnej ochrany z príležitosti usídlenia, prievozu a vedenia obchodu atď., a to dľa režímu priznaného príslušníkom štátu požívajúceho najvyšších výhod. Keď berieme do ohľadu, do akých ohromných škôd upadli naši exportéri len na pr. pri insolvenciach vývozu do nástupníckych štátov, tak iste priali by sme si, aby v našich reláciach zahraničného obchodu čo najskôr a čo najviac prišiel do platnosti princíp právnej záštity.
Čo týka sa nášho obratu s Franciou, tak vyviezla Československá republika do Francie podľa štatistiky francúzskej do roku 1922 za 291 mil. frankov, doviezla odtiaľ za 45 mil. frankov tovaru. A tak v reláciach s Franciou v hospodárskom ohľade je naša bilancia aktívna.
Smluva obsahuje listu tých našich tovarov, ktoré vo Francii požívajú minimálny tarif a soznam tovarov vyššej sadzby, t. j. sľavy diferencie medzi generálnym a minimálnym tarifom. Mnohé tovary nášho poľného hospodárstva a priemyslu požívajú minimálny tarif, tak v zemedelskom odvetví: jačmeň, sľad, ovocné zavareniny, ovocné konzervy, nakladané ogarky, z čoho by mohly osoh ťahať slovenské kraje, ktoré dosiaľ alimentovaly Viedeň, ďalej zelenina čerstvá, nakladaná, chmeľ, ovocné liehové šťavy, kasein, tvrdený škrob, zemiakový, škopové čerstvé mäso, cukor, berúc do ohľadu, že naše Slovensko je prevážne agrikultúrne, už tu z uvedených článkov je vidieť, ako sa nás táto smluva blízko týka.
Naša slovenská produkcia poľnohospodárska donáša ťažkú obeť tejto smluve povolením dovozu väčšieho kontingentu vína a čo je hlavné snížením cla od 20-60 % na vína francúzskeho pôvodu, a tu by som žiadal od vlády, aby v budúcnosti s veľkou opatrnosťou pokračovalo sa s povolením dovozu vína a snižovaním cla. Naše vinárstvo, ktoré tvorí na západnom a východnom Slovensku a v Karpatskom Rusku veľmi významnú časť produkcie poľnohospodárskej, nachádza sa hlavne následkom vysokých daní na kraji úpadku. Daň zostala dnes, keď cena vína skoro na štvrtinu klesla, tá istá, ako pri vysokých cenách. Jestli dovoz cudzého vína a sníženie cla ešte ďalej má stlačiť hladinu cenovú, tak musí súmerne byť aj vínová daň značne zmenšená, lebo inak naše vinárstvo nemôže ďalej jestvovať.
Ochranu našej výroby máme v povoľovacom rízení a možno aj v novom návrhu zákona od obratu, kde bude možno pri dovoze vyrubiť daň od obratu na niektoré články. S Francúzskom je lojálny pomer tým zabezpečený, že quantity tovaru sú v ňom kontingentované.
My nádejeme sa, že následkom tejto smluvy bude náš pomer s Franciou ešte užší, Československo ako zem par excellence exportná môže byť veľkým odberateľom koloniálnych článkov Francie, a z tohoto hospodárskeho sblíženia bude mať i Francie osoh. Francia musí hľadieť uplatňovať penetráciu ekonomickú na východ. Zavedenie čo aj vzorkového zbožia vkusu a značiek Francie u nás bude mať pre ňu i preto ohromný význam, lebo expanzia nášho obchodu vedie na východ smerom k Rusku. V distribúcii tovarov medzi Franciou a Východom bude môcť obchod Československej republiky hrať veľmi významnú úlohu statočného brokera, agenta a zprostredkovateľa. Cesta vyplnenia vákuumu hospodárskych potrieb Ruska, Poľska, Perska, Centrálnej Ázie vedie nielen morom, vedie železnou dráhou tranzitne cez naše územie. Na nových terénoch, kde sa národy stretnú, úspech patriť bude podnikavejším a tým, ktorí dokážu viac ducha iniciatívy, odvahu a viac smyslu solidarity.
Táto smluva má ovšem i ohromný politický význam. Naše dva štáty odkázané sú jeden na druhého: Naše priateľstvo je tradicionálne v ťažkej dobe poroby; už to presvedčenie, že jestvuje národ, ktorý bol vstave uplatniť veľké zásady revolúcie, naplňovalo nás Slovákov nádejou do budúcnosti; už vtedy bola našou hlavnou mravnou a duševnou oporou tá ideologia, na ktorej podklad postavil na veky vývin človečenstva národ francúzsky. Tedy tá tak zvaná francúzska orientácia má u nás historicky tradicionelný a psychologický koreň a príčiny.