Vzhledem k tomu, že tato smlouva má velikou důležitost pro vývoj obchodních styků našeho státu s Anglií, doporučuji podobně jako pan kol. Kříž schvalovací usnesení, jak je právě přednesl, také já jménem zahraničního výboru. (Potlesk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Zahajujem debatu. Navrhujem podľa usnesenia predsedníctva, aby sa rečnícka lehota stanovila na 20 minút. Niet námietok proti tomuto návrhu? (Nebyly.)
Niet ich. Udeľujem slovo prvému rečníkovi pánu posl. Palmovi.
Posl. Palme (německy): Dámy a pánové! Dříve než budu mluviti o obchodní smlouvě s Anglií, dovolím si zmíniti se o několika povšechných otázkách, jež se velmi silně dotýkají naší obchodní politiky. Nemůže nám býti lhostejno, jakou celní a obchodní politiku provozuje náš stát, nemůže nám býti lhostejno, jak tyto věci ministerstvo obchodu provádí. Obchodní smlouvy jsou důležitými zbraněmi a nástroji v rukou vlády, dovede-li jimi vyzískati co kloudného; na způsobu, jak se uzavírají obchodní smlouvy, závisí namnoze blaho i bída veškerého průmyslu, obyvatelstva a země. Naše obchodní politika trpí dodnes těžkým nedostatkem, že je totiž vedena nikoli čistě hospodářskými zájmy naší země, nýbrž hlavně zájmy dohodového kapitalismu, jemuž je celá naše obchodní politika podřízena. To jest nejvážnější chyba, jíž dnes trpíme. Od Rakouska jsme převzali 80% průmyslu a průměrně 60% jeho výrobků jsme musili vyvážeti do ciziny, kdežto ze zbývajících můžeme rozprodati doma ve státě sotva 20%. Příčinou toho jest chudoba našeho obyvatelstva, což jest také největší překážkou při uzavírání obchodních smluv. Pro vývoz se nám nedostává často nezbytných obchodních organisací, jež nebylo lze dosti rychle a řádně vybudovati, jak bylo potřebí. Naše výrobky na světovém trhu dnes jen velmi těžce soutěží a bylo by především úkolem vlády, aby měla na zřeteli obchodně-politická opatření a úlevy při dovozu surovin, jichž potřebuje průmysl. Dále by bylo potřebí, aby se postarala o snížení oněch cel, jimiž se zdražují nezbytné předměty denní potřeby, dále o dovoz potravin všeho druhu bez cla, dále aby přiměřeně snížila nákladní a poštovní sazby, což by podstatně přispělo k oživení našeho obchodu. Dále by bylo naléhavě nutné, aby bylo usnadněno povolení dovozu a vývozu zboží, jehož vzájemně potřebují smluvní státy k vybudování svého hospodářského života. Základní snahou států musí vždycky býti, aby nebrzdily vzájemných styků dovozními, vývozními a průvozními zákazy, zvláště ne u takového zboží, jež je v seznamu zboží volného. Vyclívání zboží v pohraničním styku musilo by býti značně ulehčeno, předpisy o cestovních pasech zmírněny, pasová visa konečně vůbec odstraněna. Pak bychom již v brzké době pocítili, jak by se tím náš obchod podstatně oživil. V tomto směru učinilo ministerstvo obchodu dosud, bohužel, velmi málo na podporu obchodu a průmyslu. Při ujednávání nových obchodních smluv nesmějí vždycky rozhodovati, jak tomu u nás, bohužel, bývá, zájmy fiskální a politické, nýbrž především musí býti dbáno vlastního života, hospodářských zájmů země a jejího obyvatelstva. Jakožto zástupci dělnických zájmů jsou mi jasné směrnice, jimiž by se měla říditi naše obchodní politika. Především žádáme volný dovoz oněch potravin a zemědělských výrobků všeho druhu, jenž by umožnil lehčí živobytí našeho ubohého obyvatelstva. Pro ochranná cla se mohu nadchnouti jen potud, pokud jsou pro náš průmysl ještě cly výchovnými. Zaostalá technická a obchodní výroba mnohých odvětví našeho průmyslu nemůže však býti trvale udržována ochrannými cly a nízkou životní úrovní, totiž nízkými mzdami dělníků. Jest to především úkolem průmyslníků samých, aby si opatřili všechny vymoženosti a novinky ve všech oborech hospodářského života, a tímto způsobem si zajistili trvalou schopnost soutěže s cizinou. Úkolem státu jest, aby je v této snaze, pokud možno, podporoval. Neboť my, země se silným průmyslem, můžeme trvale soutěžiti na světovém trhu jen tehdy, jsme-li s to, abychom vyráběli hodnotné, výtečné a dobré zboží. Utvoření autonomního celního tarifu působí také dnes veliké potíže, to je nám zcela jasno. A nicméně přece zastávám stanovisko, že by ministerstvo obchodu přece jen mělo se vší vážností pomýšleti na rozřešení tohoto úkolu, poněvadž jen autonomní celní tarif může býti správným podkladem pro naše budoucí obchodní smlouvy. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Ještě bych se rád několika slovy zmínil o povolovacím řízení ministerstva obchodu, o němž se mnoho mluvilo zvláště v posledních schůzích obchodního a živnostenského výboru. Odstranění tohoto řízení bylo by naléhavě nutno. Třebas tím chtěl ministr obchodu dosáhnouti pro náš průmysl toho nejlepšího, přece jen nebude moci zabrániti, aby namnoze i náš průmysl a naše vlastní domácí průmyslové zájmy nebyly poškozovány a aby nebylo onoho řízení zneužíváno také k nekalým manipulacím. Může-li si někdo v cizině opatřiti lepší a lacinější stroje nebo jiné věci ke zlepšení průmyslové výroby a nedá-li mu ministr obchodu povolení, maje zřetel na výrobky naše stejného druhu, avšak mnohem dražší a horší jakosti, pokouší se přece jen dosáhnouti svého cíle zakročováním u poslanců a senátorů a když to nepomůže, konečně i nekalým způsobem, jen aby dostal co nejlaciněji to, čeho potřebuje nejvíce k zhotovení svých výrobků. Proto považujeme za naléhavě nutné, aby byla tato forma povolovacího řízení co nejrychleji odstraněna. Varujeme také ministerstvo obchodu, aby na sebe při ujednávání obchodních smluv nedalo příliš působiti agrárníky. Zajisté že i zemědělství, jakožto důležitý činitel ve státě, musí míti možnost života a zdaru. My jsme poměrně větším průmyslovým státem, než bývalo Rakousko, a náš zdar nebo zkáza závisí na tom, zda průmysl vzkvétá či hyne. Průmysl, daří-li se mu dobře, jest také hlavní aktivní položkou pro zdar našeho zemědělství, jež může své výrobky v silném státě lépe zpeněžiti.
Agrárníci již dávno volají po obilních clech. Zavedení těchto cel musí míti ovšem za následek zdražení chleba a mouky a zvýšení cen všech ostatních potravin. Poněvadž zavedení obilních cel přímou cestou z důvodů, jež spočívají uvnitř koalice, není v nynější době dobře možné, pokoušejí se dosáhnouti téhož cíle, totiž zdražení obilí, cestou nepřímou. V srpnu t. r. čtli jsme ve Věstníku ministerstva obchodu malou, nepatrnou zprávičku, vládní nařízení, že se ohlašovací řízení při dovozu obilí a mouky přechodně mění v řízení povolovací. Jen úřední, nepublikovanou politickou dohodou, jak listy oznamují, bylo stanoveno, že se bude pro každý měsíc udělovati dovozní povolení na určité kontingentované množství obilí. Pro měsíc listopad a prosinec bylo stanoveno kvantum 1500 vagonů. Co bylo vydáno toto nařízení a ujednání, stouply ceny obilí o 16%. Následek toho je stoupající index všech potravin a životních potřeb. Tak vypadá ve skutečnosti zlevňovací akce vládní, s níž se tropí tolik hluku. Takovým způsobem se stává hospodářské postavení pracujícího obyvatelstva stále smutnějším, ale ani zemědělství a zejména drobným rolníkům se tím nepomůže.
Také v ministerstvu financí pozorujeme snahu, místo aby byly daně z potravin snižovány, že jsou naopak zvyšovány. Není to jistě zásluhou ministra financí, nýbrž zásluhou ostatních ministrů v kabinetě, že to nedospělo již tak daleko, aby byla daň z obratu u potravin zvýšena z 1% na 2%. To, co zde mohlo býti na chvíli odstraněno, můžeme zas každou hodinou očekávati. Taková politika musí míti za následek, že stát je stále méně schopen, aby byl s¨potřebitelem jak domácího, tak i zahraničního zboží, což nám musí velmi ztěžovati ujednávání příznivých obchodních smluv a musí to míti nepříznivý vliv na obchodní bilanci. Při ujednávání obchodních smluv nesmějí rozhodovati ani politické ani fiskální zájmy, avšak také ne různost mínění jednotlivých zájmových skupin. Chceme-li míti obchodní smlouvy - a my je musíme míti - pak musíme samozřejmě připustiti k nám také výrobky států, s nimiž obchodní smlouvy ujednáváme. V tom je ovšem právě to umění, nalézti vždycky správnou míru, aby tím netrpěla příliš také stejná výroba domácí. To jest úkol, jaký musí míti každé ministerstvo obchodu především na zřeteli. Avšak vláda má také úkol, chrániti vývozce v oněch zemích, kde právní poměry nejsou dnes ještě tak zcela upraveny jako u nás, musí pečovati o to, aby obchodník dostal také peníze za zboží, které vyváží. To jest v zájmu nejen obchodnictva, nýbrž také v zájmu dělnictva, které zboží vyrábí. Přes to však, že hodnota koruny stoupla, mzdy a platy zaměstnanců ve všech průmyslových odvětvích byly sníženy. Kdyby byli průmyslníci a živnostníci stejnou měrou snížili svůj podíl na zisku, a kdyby byl i stát stejnou měrou slevil ze sazeb, uhlí, cel a daní, byli bychom dnes značně způsobilejší k vývozu, než jsme ve skutečnosti. Západní orientace naší obchodní politiky byla od počátku chybná. Ačkoliv nemáme samozřejmě vůbec žádných námitek proti obchodní smlouvě s Francií jako s kterýmkoliv jiným západním státem, přece jen musíme žádati, aby naše obchodní politika, tak jako dříve i nadále obracela svůj hlavní zřetel k oněm zemím, s nimiž jsme již dříve ujednali obchodní smlouvy, k Německu, Rakousku, Rusku, Rumunsku a k státům cesionářským, k Polsku, Jugoslavii a Maďarsku, kde jsme mívali svá největší odbytiště.
Považuji také za nutné, požádati pana ministra obchodu, jak jsem to již učinil také ve výboru, aby nám konečně již podal vysvětlení o tom, v jakém rozsahu se od nás stěhuje náš průmysl, kteréžto stěhování se stále více a více rozmáhá, a dnes již velké množství průmyslu přímo v hrozivém rozsahu se odstěhovalo do ciziny. Podnes nám nepodalo ministerstvo obchodu o tom žádného vysvětlení. Věru klasický byl výrok pana ministra obchodu, když ve výboru prostě prohlásil, že prý to není vůbec tak zlé, jak jsme mysleli. Avšak jak velké je to stěhování, to nám neřekl. Přál bych si, aby nám, ministr obchodu předložil zde ve sněmovně statistiku o tom.
Již pan zpravodaj přede mnou poukázal na anglickou snahu o ochranná cla. Náš průmysl byl při tom výsledkem voleb - aspoň prozatím - uchráněn velmi značného nebezpečí. Avšak jednoho dne to může dopadnouti také docela dobře obráceně. Je-li hnutí směřující k celní ochraně v Anglii na postupu, mohli bychom se někdy dožíti katastrofy, jejíž dosah dovede pochopiti jen několik málo znalců, kteří věci rozumějí. Bylo by úkolem ministerstva obchodu, aby tyto věci trochu lépe studovalo a pečovalo o to, aby byl náš průmysl, pokud možno, před takovou katastrofou uchráněn.
Nyní mi ještě dovolte, abych se několika slovy stručně zmínil o francouzské obchodní smlouvě, poněvadž bych se nerad podruhé hlásil k slovu. Náš dovoz z Francie činil v prvním pololetí r. 1923 142 mil., vývoz 136 milionů. Naše tarifní ústupky, jež jsme učinili v této nové smlouvě Francii, jsou velmi dalekosáhlé. Řekl bych, že nejdalekosáhlejší jsou tam, kde jsou nebezpečím pro naše obyvatelstvo. Francie může poslati do Československa ne méně než 100.000 hl vína, 10.000 hl vína šumivého, tedy ohromné množství alkoholu. U nás nemáme vůbec žádný nedostatek alkoholu a bylo by si jen přáti, aby byla tato výroba u nás podstatně a značněji omezena. Dále jest Francii v této smlouvě dovoleno, aby k nám dovezla ohromné množství mýdla, voňavek, automobilů, pneumatik a všeho možného. Jest samozřejmé, že i my musíme sem pustiti jisté výrobky, avšak náš průmysl tím hrozně trpí. V této smlouvě na př. vidíme, že Francie má jen minimální tarify a tohoto minimálního tarifu nepoužívá u všech položek, nýbrž jen u 150 celních položek, kdežto u 300 položek poskytuje jen slevy. Také na této smlouvě znovu pozorujeme rozhodující okolnost, že totiž největší celní úlevy poskytují se zemědělství, a z toho poznáváme moc agrárníků, kteří zase dovedli na účet našeho průmyslu získati pro sebe hospodářské výhody. Hospodářské výhody této smlouvy jsou zde rozhodně na straně Francie. Pro náš domácí průmysl jest smlouva namnoze nepříznivá. Tak na př. porculán pozbývá starého minimálního tarifu a poskytují se mu jenom jakési slevy. Sklo a keramické zboží pozbývá dosavadních výhod, pro duté a chemické sklo, pro zrcadla a láhve poskytují se jakési nepatrné úlevy. Velmi nepříznivý vliv má smlouva také na náš průmysl textilní. 80% textilního průmyslu jest odkázáno na vývoz a tu vidíme, že snížením dovozních cel na přízi a zboží stávkové, jakož i na průmysl hedvábnický náš textilní průmysl ovšem nesmírně trpí. A tak nynější nezaměstnanost pravděpodobně bude ještě více stoupati. Avšak také výrobky bavlněné, lněné, konopné a jutové jsou těžce postiženy. Vidíme, že Francie může k nám, byť i bez sníženého cla, dovážeti ročně 8000 q zboží bavlněného, 5000 q zboží lněného, konopného a jutového, 2000 q zboží vlněného jakéhokoliv druhu a 1500 q zboží hedvábného. Jakkoliv celkem vítáme usnadnění dovozu zboží z ciziny, přece jen musíme říci, že tak dalekosáhlé ústupky musily nesmírně nepříznivě působiti na příslušná odvětví průmyslová. Zdá se, že nebyla nalezena správná střední cesta, aby byl chráněn oboustranný zájem.
Co se týče smlouvy s Anglií, nemusíme k tomu příliš mnoho podotýkati. Smlouva s Anglií zdá se mi výhodná proto, poněvadž je uzavřena na 5 let, počítajíc ode dne ratifikace, dále poněvadž má potřebné záruky, pokud se týče používání anglického zákona antidumpingového. Mám za to, že náš obchod s Anglií bude touto smlouvou značně ustálen, což bude jistě našemu průmyslu na prospěch. Naše stanovisko, které jsme vždycky zaujímali, znělo: Lepší je špatná obchodní smlouva než stav bezesmluvní, poněvadž obchodní smlouvy, i když snad dnes plně nevyhovují. Časem vždycky mohou býti zlepšeny, kdežto bezesmluvní stav jest pociťován veškerým obyvatelstvem velmi tíživě. To je naše stanovisko. Budeme samozřejmě hlasovati pro tuto smlouvu, třebas nemůžeme býti plně spokojeni částí jejího obsahu. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Windirsch.
Posl. Windirsch (německy): Slavná sněmovno! K vývodům pana kol. Palme, které zde přednesl, dovoluji si učiniti několik poznámek, abych objasnil stanovisko ke clům, která žádají zemědělci. Jestliže si zemědělci usmyslili žádati, aby byla zavedena cla pro dovoz zemědělských výrobků, činí tak z toho důvodu, poněvadž se domáhají stejného postavení se všemi ostatními výdělečnými stavy a výrobci. Jsou-li chráněny cly výrobky průmyslové a jiné, nikdo nemůže zajisté ani zemědělcům upírati práva, aby také oni stejně považovali za nutné zavedení cel na ony zemědělské výrobky, které se sem dovážejí z ciziny, aby mohli žíti. V tom směru je mínění zemědělců nesmírně liberální. Zemědělci si říkají: Je-li nutna celní ochrana pro průmyslové výrobky, pak musí býti chráněno, hledíme-li ke skutečným poměrům, také zemědělství. Kdyby se naproti tomu snad objevila nutnost, aby zemědělství nebylo chráněno, pak také žádají, aby byl zaveden volný obchod pro všechno ostatní, pro průmyslové výrobky, které by se sem mohly dovážeti a pro něž musí býti hranice státu uzavřeny. Pan řečník, který mluvil přede mnou, zmínil se mezi jiným také o nevýhodách obchodní smlouvy s Francií, která naděluje Československé republice tolik vína. Právě před několika minutami jsem mluvil s pánem z vinařského kraje a slyšel jsem, že nebudou-li splněny životní požadavky vinařů, aby totiž byla stanovena na víno pokud možno vysoká cla, že budou vinaři v tomto státě úplně zničeni. Na jižní Moravě jest tolik a tolik vinařů nuceno přeměňovati své vinice v jinou půdu, což ovšem vzhledem k útvarům půdy a přirozeným poměrům není vždycky možné. Na Mělnicku jsou majetníci vinic pro nepříznivé poměry rovněž nuceni půdu svých vinic jinak obdělávati a na Slovensku jsou právě tytéž poměry. Také se stále a stále činívá rozdíl mezi většími a menšími zemědělci a zejména se zdůrazňuje skutečnost, že prý drobný zemědělec nemá vůbec zájmu na celní ochraně. Naproti tomu si dovolím poznamenati, že přece drobný zemědělec je nejen spotřebitelem, ale také výrobcem, že i ten nejmenší zemědělec, aby mohl existovati, musí míti nějaké příjmy a těch příjmů nedosáhne ničím jiným než prodejem různých výrobků. Musí míti peníze, poněvadž jich potřebuje k placení daní a aby si opatřil všechny možné nezbytné věci, jichž ve své vlastní domácnosti nevyrábí. Klesají-li jeho příjmy, je méně koupěschopný a následek toho jest, že si nemůže ničeho opatřiti. Již z tohoto jediného důvodu je patrno, že také drobný zemědělec má větší či menší zájem na zavedení cel pro zemědělské výrobky. Ostatně slýcháme, že peněz je potřebí zejména k placení daní. Teprve nedávno zdůraznil tuto skutečnost ministr zemědělství dr. Hodža, když na základě svých zkušeností prohlásil, že zemědělci v této zemi musí platiti 200 Kč z hektaru. To jest jistě velmi značný úkon a úloha, která může býti splněna jen tehdy, když i nejmenšímu zemědělci bude umožněno, aby prodejem svých výrobků získal přiměřené příjmy. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, debata je skončena.
Závěrečné slovo má zpravodaj výboru pro obchod, průmysl a živnosti pan Al. Kříž.
Zpravodaj posl. Al. Kříž: Vzdávám se slova.
Místopředseda Buříval: Pan zpravodaj výboru pro průmysl, živnosti a obchod vzdává se slova.
Uděluji slovo druhému zpravodaji - za výbor zahraniční - jímž je pan posl. dr. Hnídek.
Zpravodaj posl. dr. Hnídek: Vzdávám se slova.
Místopředseda Buříval: Pan zpravodaj posl. dr. Hnídek vzdává se slova.
Měli bychom hlasovati. Hlasování odložím však na dobu pozdější a přikročíme k projednávání odst. 10 pořadu, jímž jest: