Pánové, věci se mají dále takto: Platební rozkaz byl doručen v měsíci červenci loňského roku. Rolník podle zákona i podle upozornění na platebním rozkazu měl zaplatiti 15% dávky po uplynutí nejméně 30 dnů po doručení platebního rozkazu. Za 4 měsíce tedy, v tomto případě v prosinci 1922, měl rolník zaplatiti jednu šestinu z vypadajícího zbytku, tedy cca 700 Kč, a po dalších šesti měsících měl zaplatiti druhou splátku, t. j. zase jednu šestinu z vypadajícího zbytku, čili v červenci 1923 zase 700 Kč. Tedy, čítáme-li 15% dávky po doručení rozkazu do 1 měsíce, to činí 726 Kč, jednu šestinu po 4 měsících, t. j. 700 Kč a další splátka po 6 měsících zase 700 Kč, vychází číslice okrouhle 2130 Kč. Ale berní úřad zavtěluje tomu rolníku na jeho usedlost 3800 Kč. (Slyšte!) Když jsem dal propočítati odborníkem a znalcem těchto věcí, jak by podle zákona a nařízení tato usedlost měla býti zdaněna, vyšla mi číslice úplně jiná. Tato usedlost měla býti zdaněna 1950 Kč. (Slyšte!) Tolik mělo býti celkem této dávky z majetku a přírůstku na majetku.
Já opětně neříkám, že berní správy a úředníci státní jsou tím vinni. My víme, že ten úředník z berní správy nemůže jíti do Herálce samé a prohlédnouti, jak hospodářské poměry tam stojí. On si dá referovati a jsou vinni ti, kteří mu referovali. Mám doklady, že tito špiclové berním správám referují křivě, tak, aby svoje stranníky vytrhli z povinnosti, po které volá stát, totiž aby neplatili tolik, kolik jim patří, a strkají to na bedra politických odpůrců. V naší obci jsou případy, mohl bych je jmenovati, ale zatím je nejmenuji, poněvadž čekám na vyřízení těch rekursů, které jsme podali a sekretariát Svazu katolických zemědělců Československé republiky těch rekursů vypracoval přes 10.000 pro naše zemědělce v Čechách. Očekáváme, že tyto rekursy budou také vyřízeny, a to dříve než nové platební rozkazy podle zákona o dávce z majetku a přírůstku na majetku budou rozeslány. Čekáme, že také správa našeho státu resp. ministerstvo financí nám zemědělcům vyjde vstříc.
U nás jsou případy, neříkám opět, kdo to byl, že někdo referoval berní správě, že tyto peníze patří tomu a tomu, ačkoliv to není pravda. Náš rolník, stoupenec naší strany, má platiti za souseda, jehož dobře znám, z přírůstku 6000 Kč, které nemá a neměl nikdy v záložně uloženy, poněvadž někdo na berní správě referoval, že mu patří, kdežto ve skutečnosti patří někomu jinému. Zdá se, že je to nemožnost. Já z toho vyvozuji toto: Tento rolník, poněvadž přichází do druhé škály poplatkové podle zákona o dávce z majetku a přírůstku na majetku, je povinen platiti z přírůstku na majetku - fiktivního - více než 25.000 Kč, čili 16·4% z přírůstku na majetku. On zaplatí asi 1000 Kč z těch 6.000 Kč a poněvadž podle zákona a nařízení ministerstva financí 15 % vkladu je vinkulováno pro stát, v tom případě, když někdo dávku nezaplatí, aby stát nepřišel ke škodě, ten rolník nechá těch 15 % z těch 6.000 Kč na knížce v záložně; 2000 Kč jsou volné na každou knížku - a získá tudiž 400 Kč. Proč by se to neprovádělo tak šikovným způsobem, když tomu někdo rozumí. Chytří lidé si vždycky najdou pěknou stezičku, aby utekli tam, kde stát velí, aby své povinnosti konali. V našich řadách nestojí tito lidé, kteří si oproti státu takto počínají.
Mohl bych připomenouti jiný zajímavý případ. Kolega Šamalík během této debaty ukázal mi dopis, v němž stojí psáno: "Na děti Pípalovy v Javůrku uloženo bylo sirotčí pokladně 36.000 Kč. Z tohoto obnosu vzal finanční erár na dávku z majetku 16.000 Kč. Majetek dávkou povinný byl pohromami a různými neštěstími zničen. Odvolání včas podané není vyřízeno. Lidé čekají, kdy jejich rekursy již jednou budou vyřízeny. Hospodářství je zničeno, děti přišly o to, co jím po rodičích zůstalo. Rekurs se nevyřizuje, na rekurs marně čekáme," - čili přicházím k novému bodu, o němž se zmíním.
Trváme na tom a žádáme, aby rekursy byly vyřízeny dříve než nové platební rozkazy budou posílány. Marně potom berní správy budou zahrnovány intervencemi o vyřízení rekursů a dá to mnoho práce a vzbudí zlé krve, než se dopracujeme ke klidnému úřadování našich finančních úřadů. K tomu ovšem bude nutno, aby berní správy a úředníci berních správ napjali všechny síly, aby vydali všechnu možnou energii, aby požadavkům našim mohlo býti vyhověno.
Jak naléhavé a nutné je, abychom již přistoupili k novelisaci tohoto zákona, vyplývá nejen z těchto několika málo případů, které jsem uvedl, ale dokazují to také návrhy, které podány byly v naší sněmovně od různých stran a navrhovatelů. Devět různých návrhů, řekl bych devět různých směrů a stran podalo v našem zákonodárném sboru návrhy, aby zákon o dávce z majetku a přírůstku na majetku byl novelisován, poněvadž všichni víme, že není možno, abychom trvali na tom, aby poplatníci našeho státu na dávce z majetku a přírůstku na majetku zaplatili 11 1/2 miliardy korun, když máme za 11 miliard korun toliko oběživa. Není možno zaplatiti více než ve skutečnosti vlastníme.
Celý náš klub s velkou radostí bude hlasovati pro novelu tohoto zákona, poněvadž to bylo dávným naším přáním. Jeden z prvních návrhů, který byl podán, aby zákon byl novelisován, byl podán z našich řad již v měsíci květnu loňského roku. My jsme toužebně čekali, kdy již k provedení jeho dojde, naše návrhy byly v politické desítce začátkem měsíce března podány, a já mám důvěrné zprávy, že byly tyto naše návrhy podkladem zákona, který projednáváme a pro který s velikou radostí budeme hlasovati. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku p. posl. Krausovi.
Posl. Kraus (německy): Velectění pánové! V mnoha pozměňovacích návrzích zaujali jsme stanovisko k zákonu o dávce z majetku z roku 1920, jakož i k osnově, kterou se zabýváme, a navrhli různé změny, abychom odstranili tvrdosti při provádění majetkové dávky, jak je prakse ukázala, tvrdosti, které byly způsobeny zvláště přísným fiskalismem našich berních správ. V řeči při rozpočtové debatě uvedl jsem přehmaty mnohých berních úřadů, a vládní listy tehdy, když referovaly o těchto vývodech, mluvily o domnělých přehmatech berních správ. Myslím, že by bylo bývalo vládě a finančnímu ministerstvu velmi lehko věc sledovati, zda šlo při mých tehdejších slovech skutečně o přehmaty domnělé, či zda tento zatěžující materiál, který jsem přednesl proti postupu berních správ, skutečně se zakládá na pravdě, a mohu říci prostě to, že bych si jen přál vyšetření těch údajů, jež jsem tu učinil.
Když jsem se hlásil ke slovu, stalo se to hlavně z toho důvodu, abych naše návrhy odůvodnil. My jsme na př. podali tři návrhy k § 5 zákona o dávce z majetku. § 5 zákona obsahuje ustanovení, že prvních 10.000 Kč jmění nepodléhá dávce a že dávkou povinna je teprve ta část jmění, která 10.000 Kč přesahuje. Avšak druhý odstavec tohoto paragrafu obsahuje podstatnou úlevu za určitých předpokladů, totiž tehdy, když jde při majetkové dávce o osoby vyjma otce, jež musí živiti nezaopatřené příslušníky rodiny, to jest jinými slovy, když otec rodiny se stará a živí své vlastní děti, ztrácí právo na úlevu, která se mu poskytuje §em 5. To je tvrdost zákona. Neboť, proč nemá úlevy dostati otec chudé rodiny, kdežto druhým příslušníkům rodiny se této úlevy dostane? Navrhli jsme proto, aby byla tato slova "vyjma otce" v § 5 uvedeného zákona škrtnuta a aby i otci příslušely tyto úlevy, jež jak známo záleží v tom, že zdanění podléhá jen to jmění, jež činí přes 10.000 Kč - to jest při jmění 20.000 korun podléhalo by v takovém případě jen 10.000 Kč dávce z majetku. Nám se zdála tato částka 10.000 Kč příliš nízká, poněvadž r. 1920 byly podstatně jiné hospodářské poměry, nebo přesněji vyjádřeno, poněvadž jmění z roku 1919 mělo větší cenu než jmění dnešní. Dále navrhovali jsme, aby do tohoto paragrafu bylo vsunuto slovo "pracovní mzdy". V praksi se ukázalo, že některé berní správy, jako na př. ve Frýdlandě, neposkytovaly dělnickým rodinám těchto úlev u příjmů, jež záležejí z požitků služebních a jimž se podle tohoto paragrafu úlev dostati mělo, ježto v zákoně praví se pouze "požitky služební". Proto jsme navrhli po slově "služební požitky" vsunouti slovo "dělnické mzdy", poněvadž chceme, aby toto zmírnění přišlo k dobru i rodinám dělnickým. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.)
K § 12 zákona z roku 1920 navrhli jsme změnu. Tento paragraf obsahuje ustanovení, že se cena majetku domovního při vyměření majetkové dávky odhaduje tak, že se béře, jak zákon praví, cena průměrně o 60% vyšší proti stavu z r. 1914. Praví se, jako jsem se zmínil, průměrná přirážka podle ceny z roku 1914; avšak většina berních správ udělala z tohoto průměru všeobecné pravidlo, to jest majetek domovní se vždy odhaduje s přirážkou 60%. Toto zvyšování ceny pokládám za nespravedlivé a nelze za to míti, že se hodnota domů v těchto 5 letech od roku 1914 do roku 1919 skutečně o 60% zvýšila. Je to jen zdánlivé zvýšení, poněvadž přece musí zůstati nepopřeno, že vlastníci domů nebyli s to v poválečné době na svých budovách prováděti nějaké opravy, to jest musili upustiti od všech oprav z různých důvodů, jichž nepotřebuji uváděti. Nuže, navrhli jsme proto, poněvadž se nám zdá býti tato přirážka k ceně najisto příliš vysokou, aby při vyměřování daně zvyšovala se cena domů místo sazbou 60% jen 30% a bude-li návrh zamítnut, 40%.
Další změna, kterou navrhujeme, týká se § 13, odst. 4. Tu vidíme v posledním odstavci, že čisté výdělečné jmění, to jest jmění podle stavu z 1. března 1919 po srážce dluhů s tím souvisejících je podrobeno výměře částkou 70%. Také toto zmírnění na 70% nabytého jmění pokládáme za příliš vysoké. Byly proto předloženy návrhy pozměňovací, aby bylo přijato místo 70% jen 40%, v případě zamítnutí 30%. Odůvodniti tyto návrhy chtěl bych tím, že hospodářské poměry stavu obchodního a živnostenského se od roku 1919 do dneška pohoršily, že se pohoršily zvláště u malých řemeslníků v takové míře, že oni již nejsou s to nésti břemena zákony jim uložená. V § 21 má dojíti naším návrhem ke změně stejně znějící, když navrhujeme, aby z přírůstku jmění bylo od dávky z přírůstku osvobozeno místo dosavadních 10.000 Kč v budoucnosti 20.000 Kč.
Velmi důležité ustanovení obsahuje § 56 starého zákona, v němž se praví: Zmenší-li se do konce roku 1923 jmění osoby dávkou povinné o jednu třetinu, může tato osoba ve třech týdnech ode dne, kdy ztráta jmění nastala, žádati o novou výměru přiměřenou ztrátě jmění. Výslovně bych se zmínil, že tento § 56 jistě je ve všech vrstvách obyvatelstva příliš málo znám, ba snad vůbec neznám. Použití úlevy je ovšem stíženo tím, že ti, které takové poškození stihlo, musí žádati o příslušnou slevu ve 3 týdnech po tom, kdy majetková ztráta nastala. V době obchodní krise a těžkých poměrů to provedl málokdo. Je to tvrdost celého zákona, že ti, kdo skutečně škodu měli, nemohou dnes, kdy 3 týdny uplynuly, již žádati o tuto úlevu a o nové vyměření. Aby se tento zákon zbavil této velké tvrdosti, navrhujeme, aby se ohlášení škody mohlo státi do 31. prosince 1923.
Nyní, velectění pánové, chtěl bych říci ještě slovo k vládní osnově. Osnova stanoví v § 3, že snížení majetkové dávky má nastati jen tehdy, když přírůstek nečiní více než 200 %. Podle svého posuzování máme poměry podstatně různé. Stává se zvláště v horských krajinách, a stalo se rovněž tehdy r. 1919, že mnozí zemědělci, když minula doba polních prací, prodali koně, jichž jinak pro hospodářství potřebovali, a výtěžek za ně, na př. v lednu 1919, uložili ve spořitelně. Tím se ovšem stal výtěžek z tohoto majetkového objektu povinným dávkou, kdežto v druhém případě, když by byl sedlák koně podržel, byla by majetková dávka vyměřena podle klíče velikosti a výnosnosti pozemků. Tytéž poměry jsou u živnostníků a obchodníků. Musíme se vmysliti zpět do poměrů, jaké byly tehdy v posledních dnech měsíce února, když se rozhlásilo, že nyní počíná soupis. Tu všichni, kdož měli peníze, pokoušeli se v posledních dnech - byly jen 3 dny k disposici - obrátiti peníze ty ve zboží. Krámy živnostníků a obchodníků se vyprázdnily, a ti, kteří použili peněz k nákupu zboží, majetkové dávce ušli, kdežto dřívější majitelé zboží byli podrobeni dávce svým příjmem, těmito penězi, jež vytěžili z těchto prodejů. Hledíce k vylíčeným poměrům, navrhujeme, aby úleva zmíněná v § 3 byla poskytována i tehdy, když přírůstek na majetku 200% přesahuje. Svůj návrh jsme vyjádřili takto: Aby sleva na majetkové dávce nastávala také v případech, kde přírůstek činí přes 200 %, pakli bylo zvýšeno jmění prodejem živého nebo mrtvého hospodářského inventáře nebo prodejem zboží.
To jsou vývody, jež tu přednáším jako zástupce, a mohu zajisté říci jako stejně oprávněný zástupce stavu obchodního a živnostenského. Chci se vrátiti však k několika slovům posl. Fischera, který označil jeden návrh od nás podaný - myslím, že to může býti jen návrh kol. Feyerfeila - za kapitalistický. To není správné. Kol. Feyerfeil ve svém návrhu měl na mysli jen úlevu v § 3. Nepotřebuji ani tento návrh načrtnouti, návrh posl. Feyerfeila týká se pouze jmění do 200.000 Kč. Proto nelze návrh považovati za kapitalistický, při čemž ještě zvláště nutno zdůrazniti, že zástupce sociální demokracie ve výboru pro návrh Feyerfeilů v hlasoval.
Dospěl jsem ke konci svých vývodů. Chtěl bych jen na sněmovnu apelovati, aby neodpírala souhlasu od nás navrhovaným úlevám v těch ustanoveních, které se v praksi ukázaly těžkým poškozováním. Přijetím těchto návrhů nebudou státní finance podstatně dotčeny, stát to může unésti a za to budou na druhé straně sňata těžká břemena těm, kteří by se jinak museli pod těmito břemeny prostě shroutiti. (Souhlas na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. Budig.
Posl. Budig (německy): Slavná sněmovno! Dávka z majetku a z přírůstku na majetku byla utvořena kdysi v revolučním parlamentě, aby byl omezen oběh bankovek a zvýšena hodnota peněz. Od vydání tohoto zákona jeho provedení se poměry značně změnily. Valuta stoupla i bez dávky z majetku, takže provedení zákona v dřívější podobě neznamenalo by nic jiného než konfiskaci soukromého jmění každého jednotlivce. Hybnou silou při tvoření tohoto zákona byla socialisace, o kterou jednotlivé strany usilovaly a která měla býti uskutečněna bezohledným zdaněním majetku. Soukromý majetek, měl býti sice ponechán, avšak vlastník měl býti neslýchaně vysokými daněmi vydán na pospas státu. Všechny zákony, jež vydal - revoluční parlament, mají tentýž ráz a jsou namířeny převážně proti střednímu stavu, Zvláště měly namířeno na zemědělce, o nichž se bájilo, že takřka tonou v penězích. Než velkým zatížením a nešťastným rokem 1922 upadli zemědělci opět do nových dluhů. Špatné obchodní poměry zavinily totéž i u ostatních stavů. Nehledíc k četným nespravedlivým předpisům, nepociťovali bychom dávku z majetku a z přírůstku na majetku tak těžce, kdyby byla naše valuta ještě tak nízko, jako v době vydání zákona. Avšak dnes, kdy jsou menší příjmy a hodnota peněz je trojnásobná, musíme vlastně platit třikrát větší dávku z majetku, než bylo původně zamýšleno. Již z tohoto důvodu měla by býti dávka o dvě třetiny snížena. Neboť dávka z majetku v nynější podobě znamená přímo zkázu těch, kdož jsou jí postiženi, úplné zadlužení zemědělců, majitelů domů, obchodníků a živnostníků. Berní úřady, používajíce tvrdých ustanovení tohoto zákona, pro zemědělce a živnostníky je ještě zostřily. Našich přiznání, ať jsou sebe svědomitější, se vůbec nedbá, ač snad se někdo zmýlil nanejvýš ve svůj neprospěch a učinil vyšší údaje. Finanční správa má své vlastní směrnice a zemědělců vůbec neslyší. Výpočet dávky z majetku a z přírůstku hodnoty bývá pracován ledabyle a nelze si také mysliti, že by mohlo býti jinak, když měl býti u nás hotov v r. 1922. Proto byly rozvrhy činěny na účet poplatníků šablonovitě, bez zřetele na osobní poměry. Při dávce z majetku často nebylo vůbec dbáno počtu dětí, bylo-li jich více než jedno, ač přece měl býti učiněn při majetku pod 50.000 Kč 10%ní a při majetku od 50.000 Kč do 100.000 Kč 5%ní odpis na každé další dítě, pokud není schopné výdělku. Hodnoty našich polí, luk a lesů podle cen r. 1914 a 1919 byly oceněny příliš vysoko. Přecenění činí někdy až přes 100%. Za základ byly brány ceny zvláštní obliby jednotlivých parcel. Berní úřady se opíraly také o dobrá zdání daňových vyzvědačů, kteří nebyli často vůbec nebo jen jednostranně zpraveni o hodnotě majetku. Byli vyslýcháni dokonce i daňoví zvědové z jiných obcí, kteří neměli ani ponětí o správné hodnotě pozemků, půdy a budov.
Zvláště bývalý ministr zemědělství dr. Brdlík zabýval se skutečností, že dávka z majetku nemůže býti ukládána podle zákona nyní platného a dokázal tabulkami, že to, co bylo r. 1919 správné, dnes již neplatí. Poměr věcné hodnoty k peněžnímu kapitálu přesunul se od r. 1914 do r. 1919 k poklesu věcné hodnoty a ve prospěch hodnoty peněžního kapitálu. Roku 1920 mohl vlastník 20 ha půdy zaplatiti svoji dávku z majetku a z přírůstku na majetku 105 metrickými centy obilí; r. 1921 59 q a r. 1922 107 q. Tak se různily cenové poměry v jednotlivých letech. Také poměr příjmů pro osobní potřebu se velmi nepříznivě posunul z 10 : 8 r. 1919 na 3·6 : 3·7 v r. 1922.
Avšak zcela neudržitelná jest dávka z přírůstku hodnoty, kterou máme platiti z našich pozemků a půdy, z živého a mrtvého inventáře, kterého potřebujeme k hospodaření, z našeho stavení a dvoru. Pro nikoho není tajemstvím, že hodnota pozemků a půdy, mrtvého a živého inventáře a domu od r. 1914 do 1919 nejen nevzrostla, nýbrž poklesla. Prodal-li někdo v této době svoji usedlost, musel již tak jako tak zaplatiti dávku z přírůstku hodnoty a kdo svého majetku v době znehonocení peněz neprodal, pro toho nemá větší hodnoty než před rokem 1914.
Berní správa se zvlášť snažila, aby pokud možno vysoko vyšroubovala rozdíly mezi hodnotami v r. 1914 a 1919, aby tak dospěla k velkému přírůstku. Často nebylo vůbec dbáno dědictví a darů. Přírůstek hodnoty pozemkového majetku, živého i mrtvého inventáře s obydlím činívá velmi často přes 100%. O přírůstku hodnoty můžeme mluviti jen tam, kde jest majetek, který sestával na př. z 1000 K a do r. 1919 se rozmnožil, v případě, že to nebylo získáno darováním nebo prodejem movitých hodnot.
Od novely, kterou máme před sebou, očekávali jsme více, než co nám poskytuje, neboť jsme očekávali, že dávka z přírůstku bude u všeho zemědělského majetku úplně škrtnuta, poněvadž my nemůžeme v libovolné době prodávati svůj zemědělský majetek, abychom využili konjunktury, jak to dělávají spekulanti s jiným zbožím. Velká tvrdost novely záleží v tom, že se povoluje sleva jen tehdy, nepřevyšuje-li přírůstek 200% počátečního jmění. Tím jsou těžce postiženi zejména všichni ti, kteří přejali usedlosti za války, poněvadž jejich přírůstek jest ve všech případech větší než 200% a nedostává se jim tudíž vůbec žádné slevy.
V §§ 1 a 2 jest stanoveno snížení v procentu, a to při jmění do 50.000 Kč 50% celé dávky. Bylo by to nespravedlivé a příkré ustanovení, kdyby neměla býti při dávce z majetku poskytována percentuální sleva podle výše majetku, obdobně jako u dávky z přírůstku. § 6 ustanovuje, že ve všech případech, kdy berní úřad při přejímacích koupích dětí, také dětí nevlastních a adoptovaných, jakož i osob, které jsou s nimi manželstvím spřízněny, pří převodech mezi manžely a snoubenci předepsal dávku z přírůstku hodnoty, dávka může býti odepsána. To platí pro převody od 13. října 1918 až do 4. října 1920, poněvadž všechny pozdější převody uvedených osob podle vládního nařízení z 5. října 1920 dávce z přírůstku hodnoty nepodléhají.
§ 7 mění ustanovení §u 6, odst. 4. starého zákona v tomu směru, že darování všeho druhu, počínajíc již 1. lednem 1914, započítávají se do konečného jmění dárcova. Berní úřady budou snad také prováděti tyto změny bez podání rekursu. § 8, podle něhož výměnkáři nepodléhají dávce z majetku, odstraňuje jen bezpráví starého zákona. § 4 praví, že poplatníci budou zpraveni v odpisech provedených podle nového zákona a že mohou do 30 dnů podati rekurs, a bylo by si jen přáti, aby berní úřady, po př. odhadní komise, vyřídily všechny rekursy, které dosud nebyly vyřízeny.
U státu máme vzhledem k příliš vysokým daňovým předpisům velké pohledávky, kterých nedostaneme zpět a počítá se nám až 7 až 10 % úroků z prodlení. Často bývá zastavena poslední kráva, jen aby byly zaplaceny nespravedlivě vysoké daně. Bylo-li někdy v dřívějších letech provedeno zabavení pro daňové nedoplatky, vzbuzovalo to velikou pozornost, dnes však bývá takový zjev na denním pořádku a setkáváme se s ním u všech stavů, ježto nejsou s to, aby platily závratné daně, které jsou jim předpisovány. Žádáme, aby byly ihned vyřízeny všechny naše nevyřízené rekursy. O rekursu rozhodují odhadní komise, které nefungují a také nejsou svolávány. Jejich složení nevyhovuje také dnešním stavovským poměrům, zejména zemědělství jest v těchto komisích macešsky zastoupeno. Tyto komise byly zvoleny r. 1912 a když někteří členové vystoupili, berní úřady prováděly zcela libovolnou kooptaci. Ježto r. 1912 zemědělci neplatili ani zdaleka takových daní z příjmu, jako jest tomu dnes, jsou v komisích poměrně velmi slabě zastoupeni, a tak se stává, že zemědělští zástupci, usilují-li sami o spravedlivé vyřízení rekursů zemědělců, bývají prostě přehlasováni. Žádáme tudíž, aby byly ihned provedeny nové volby do odhadních komisí, při čemž by bylo přiměřeně dbáno také zemědělství. Naše berní soustava jest vůbec nešťastná. S dnešní soustavou jsme dospěli tak daleko, že většina poplatníků již ani neví, co mají platiti a zda jsou či nejsou něco dlužni. Avšak tak je tomu nejen u poplatníků, i berní úředníci se v tom již nevyznají. Kdyby tomu tak nebylo, nemohlo by se státi, aby v jediné obci ze 43 upomínek 26 bylo neodůvodněno. Poplatník při dnešní soustavě placení nemá vůbec žádné kontroly. Zaplatil na př. složenkou poštovního šekového úřadu 600 Kč pozemkové daně a berní úřad zapsal v knihách tuto částku na jeden nebo více druhů daní. Dříve, pokud se platívalo berními knížkami, zápisy byly přesné a koncem roku dostal poplatník také předpis za uplynulý rok. Věděl, co je dlužen a co má platiti. Dnes však se stává, že v říjnu příštího roku nemáme ještě přesného vyúčtování za rok minulý. Jak může býti při takovém hospodářství nějaký pořádek!
Již tři roky se mluví o nastávající berní reformě, jakož i o jejím zjednodušení. Avšak jak se zdá, nedočkáme se toho ještě ani v roce 1924. Neboť na rozumné věci není v tomto státě dostatek času. Mimochodem ještě připomínám, že také obce při nynějším způsobu vybírání přirážek berními úřady a přidělováním těchto přirážek ocitají se ve velkých obtížích a mívají často za berními úřady nedoplatky přirážek za 3-4 roky.
Když byl vydán zákon o dávce z majetku a z přírůstku hodnoty, byla vzata za základ vyměřovací tehdejší hodnota peněz a kdyby byla tato hodnota zůstala nezměněna nebo dokonce se ještě zhoršila, nebyly by finanční účinky tohoto zákona příliš citelné. Zatím však má býti daň placena v hodnotnějších penězích, což znamená trojnásobné zvýšení proti původnímu úmyslu zákona. Čím vyšší je kurs československé koruny, čili čím více stoupá její kupní síla v cizině, tím vyšší hospodářské hodnoty a tím více kupní síly musí poplatník odváděti státu. Jest samozřejmé, že úmysly zákona tak pronikavé důležitosti, který byl vydán již r. 1920, o čtyři roky později, kdy vlastně se teprve začínají projevovati účinky toho zákona, nemohou již býti stejné jako ony původní úmysly, neboť od té doby nastaly veliké hospodářské změny.
Zákon o dávce z majetku v dřívější podobě byl způsobilý pohltiti nejen všechny hotové peníze, které byly ještě v hospodářství po ruce, nýbrž zasáhnouti také věcné hodnoty.
Avšak také nynější způsob percentuelního odpisování nemá významu a není vůbec stejnoměrný, uvážíme-li, že v četných případech byl proveden odhad více než o 100 % vyšší. Teprve pozměňovací návrhy, které byly podány, mohly by přinésti kýžené ulehčení; totiž tehdy, kdyby byly také přijaty. Změna zákona musí býti taková, aby bylo skutečně uplatněno právo. (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Netolický.
Posl. Netolický: Vážená sněmovno! Účelem původního zákona o dávce z majetku a přírůstku na majetku bylo jednak vyrovnání majetkových poměrů, které za doby válečné byly porušeny, v tom smyslu, aby válečné zisky, tedy ty zisky, které dosaženy byly ne prací, nýbrž více méně náhodou a danými poměry, byly určitým způsobem zdaněny, aby touto daní byl dán určitý podklad pro eventuelní vybudování naší měny. Tyto důvody vedly také nás a všechny ostatní strany, které r. 1920 pro zákon o dávce z majetku a z přírůstku na majetku hlasovaly, aby určily výši daně a působily zdanění tak, jak ve zmíněném zákoně je určeno.
Ovšem, doby tehdejší, po dle kterých zákon měl působiti, tedy doba 1. března 1919 a doba roku loňského a zvláště letošního jsou po stránce hospodářské, finanční a cenové naprosto rozdílné. Dnes je přece fakt, že co bylo po stránce hospodářské, finanční a cenové pravdou roku 1919, nebylo daleko pravdou a skutečností roku 1922, tím méně roku letošního 1923. Máme za to, že z tohoto stanoviska novelisace dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku je plně odůvodněna, poněvadž zvláště hospodářské a finanční poměry malých a středních vrstev výrobních, ať týká se to malého zemědělce anebo živnostníka, jsou daleko jiné, nepříznivější, nežli byly roku 1919 a 1920. (Tak jest!)
Při projednávání a posuzování tohoto zákona musíme ovšem vysloviti politování nad tím, že zákon tento nebyl proveden v té době, kdy byl zamýšlen a kdy byl také uzákoněn, roku 1919 a 1920, poněvadž by byly daň z majetku a daň z přírůstku na majetku docela jinak hospodářsky neseny, než jak jsou neseny dnes a byly by také odpovídaly tehdejším poměrům a nebylo by bývalo takových opravdových a oprávněných stížností, jaké dnes zvláště poplatníci menší plným právem přednášejí.
Vyslovujeme politování, že daň z majetku a z přírůstku na majetku nebyla předepsána roku 1919 a 1920 a také plně zaplacena, už také proto, poněvadž bychom byli veškerých těch těžkostí a výčitek, které za léta 1920 až 1923 byly přednášeny, pokud se týče daně z majetku, ušetřeni a účelu, který původní zákon sledoval, bylo by bývalo v plné míře dosaženo. Vyslovujeme nad tím politování; ovšem vinu nese na tom administrativa státní, event. ukládací orgány, které byly snad různými daňovými nařízeními tak přeplněny, a předpisy daní, které se tak nahromadily, že ukládajícím orgánům i při vynaložení veškerých sil nebylo možno, aby předepsaly daň z majetku a z přírůstku na majetku.
Novelisace této daně týká se podle mého mínění hlavně malých a středních vrstev. Ukazuje to samotný předpis § 2, ve kterém právě při majetku do 50.000 poskytuj se sleva 50 %, při majetku do 100.000 40% a stoupá anebo klesá to tak, že při majetku 1 milionu korun poskytuje se sleva jenom 5 % a přes milion korun neposkytuje se sleva žádná. To dokazuje nejlépe tendenci tohoto zákona, že jím mají býti chráněni poplatníci a vrstvy malé i střední. Z toho důvodu je také pro nás tento zákon důležitý, že právě tyto vrstvy, které původním zákonem těžce byly dotčeny, novelisací tohoto zákona mají býti ušetřeny následků těch a po případě předepsané a zaplacené jimi daně mají jim býti vráceny.
Vedle toho jde zákon ještě dále. Ve zmíněném § 5 dává orgánům finančním možnost, aby tam, kde by eventuelním předpisem daňovým byla ohrožena existence dotyčného poplatníka, na žádost jeho, která musí býti do 30 dnů podána, daňový podklad zmírnily. Odhady a předpisy daně z majetku a přírůstku na majetku jsou v mnohých případech a snad častých neodůvodněné a naprosto nesprávné. Odhady, které byly činěny ukládacími berními referáty podle stížností, které jsou téměř všeobecné, jsou příliš vysoké a neodpovídají daleko skutečnosti. Týká se to v prvé řadě věcí, které dnes zjistitelny nejsou. Každý poplatník měl povinnost přihlásiti stav majetkový podle stavu 1. března 1919. Ovšem tyto přihlášky se dělaly průběhem roku do konce srpna 1919, ale vyšetřování a ukládání přirážek - přihlášky musely býti ještě opakovány - dálo se ukládacími orgány, aniž dnes je poplatníkovi dána možnost, aby eventuelně nesprávný a vysoký odhad určitým svědkem nebo zjištěnými okolnostmi mohl dokázati, nebo mohl býti zjištěn prostě proto, poněvadž dnes je nemožno dokazovati, v jakém stavu se nalézal jak inventář, tak i eventuelní zařízení u živnostníků, tak i eventuelní zásoby zboží, u kterýchžto předmětů právě ten odhad je berními orgány vysoko vystupňovaný a následkem toho je berní správě ponechána úplně volná možnost, aby podle této nekontrolovatelné skutečnosti hřešila často na úkor poplatníka. Ovšem stav nemovitostí, stav hotových pohledávek je zjistitelný, poněvadž existuje ještě dodnes, ale právě fakta, která nejsou zjistitelná, jsou namnoze příliš vysoko odhadnuta a následkem toho poplatníci jsou nadmíru poškozeni a nemají dostatečné zbraně a možnosti, aby těmto kolikrát nesprávným výměrům a údajům mohli se brániti. Je třeba upozorniti, aby na eventuelní rekursy po této stránce finančními orgány byl brán zřetel, poněvadž vývoj hospodářských poměrů, cenová hladina atd. měly často vliv na majetkové poměry malého poplatníka, živnostníka nebo zemědělce a je třeba, aby k jeho majetkovým poměrům byl brán u čitý ohled, poněvadž jinak hospodářská existence příliš vysokým výměrem by byla stižena.
Při příležitosti projednávání tohoto zákona byly různými řečníky dotčeny otázky daňové, předpisování daní. Mnozí se omezili v tom smyslu, tvoříce z otázky pouze daňové otázku politickou a stranickou. Jsme si vědomi jako příslušníci socialistické strany i malých výrobních vrstev, že daně musíme platiti, poněvadž jich je nutně potřebí k udržení tohoto státu, aby stát mohl veškeré své potřeby hraditi, aby se mohl náležitě vybudovati a zabezpečiti. (Tak jest!) Ovšem máme jedno důležité přání při této příležitosti, aby vždycky brán byl zřetel na finanční stav dotyčného poplatníka, aby tyto výměry nebyly příliš veliké, aby neohrožovaly možnost další jeho existence a tím ovšem placení a konání jeho povinností.