Předseda (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Koudelka (pokračuje): Vedle tohoto podstatného důvodu našeho zákona o dávce z majetku byly tu ještě momenty spravedlnosti sociální, které diktovaly tento zákon. Dávka z majetku z roku 1920 musila působiti v obyvatelstvu způsobem velmi uklidňujícím vzhledem k utrpení, jímž obyvatelstvo za války prošlo. Vliv této doby byl takový, že tehdy hlasovali pro zákon tento mnozí z těch, kteří dnes na zákoně tomto nalézají velmi málo dobrého. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Prosím, co se změnilo? Jaký jest rozdíl mezi dobou dnešní, kdy projednáváme novelu k zákonu z 8. dubna 1920, a dobou jara roku 1920? Nepotřebuje dnes stát téhož, co potřeboval r. 1920, totiž prostředků, aby mohl vyplatiti onu velkou hromadu papírových peněz, které jsme z Rakouska převzali?
Je dnes finanční potřeba státu v této příčině jiná, než byla tehdy? Jistě že není. Jsou zaplaceny ony naléhavé dluhy státní, jež byly způsobeny naší zahraniční revolucí, bojem za samostatný stát československý? Není ani jednoho ani druhého. Tatáž potřeba fiskální, která zde byla r. 1920, je zde i dnes.
Velectění pánové a dámy! Já jsem povinen to konstatovat, abych ihned vytkl, že v různém posuzování těchto dvou zákonů o dávce z majetku z roku 1920 a 1923 jeví se pokles interesu majetných vrstev tohoto státu o stát sám, o jeho budoucnost a finanční zabezpečení. To je jedna věc, kterou vytýkám. Tento stát zajisté patří především jeho majetným vrstvám, které mají tedy především povinnost finančního zabezpečení tohoto státu a jestliže je to děláno z jejich účtů, je to jen spravedlivé, poněvadž tam, kde nic není, ani stát nebere.
Velectění pánové a dámy! Myslím, že z rozdílu situace roku 1923 vůči situaci roku 1920, kdy se zákon o dávce z majetku dělal, vyplývá ještě jedno poznání: že se brzy zapomíná. Zapomnělo se za ta tři léta na ta morální zřídla tohoto zákona o dávce z maje ku, zapomnělo se na utrpení širokých vrstev pracujícího lidu, na utrpení jedněch a na profitování druhých.
Velectění pánové a dámy! Zákon o dávce z majetku má za účel také vyrovnat ty křiklavé rozdíly, jímž dala vznik válka. Jestliže naříkají majetní nad tíživostí tohoto zákona, tož já se ptám, zdaž nejsou oprávněnější nářky a stížnosti těch, jímž vzala válka živitele nebo jejich zdraví, ti, jimž vzala podstatnou část pramenů jejich existencí, ať již jsou to dělníci žijící z platů, ať již jsou to úředníci nebo pensisté? Prosím, tito lidé všichni dávno již zaplatili dávku z majetku a myslím, že není příliš morální, jestliže povinnosti vůči světové válce a jejím následkům chtějí se vymykat ti, kdož zachránili za této velké smršti podstatnou část svého jmění, ti, již zachránili se lépe než velká většina méně šťastných.
Velectění pánové! Jestliže dnes přistupujeme k novelisaci zákona o dávce z majetku, pak je to myslím především velmi špatným vysvědčením pro naší finanční správu. Ukázalo se, že dnešní aparát státní selhal naprosto. V odůvodnění tohoto zákona je výslovně řečeno, že nebyla dávka z majetku včas vypsána a včas vybrána a že tedy je třeba přijíti s touto novelisací. Ale co to znamená jiného, nežli potvrzení, že státní daňový aparát selhal zúplna?
Velectění pánové! V této příčině bude třeba velmi mnohé ještě napraviti. Ale myslím, že se tak nestane tím způsobem, jak se děje nyní. Mám zde před sebou lokálku, která byla konfiskována v našem roudnickém časopise. Lokálka ta je ilustrací poměrů, jež zavládají v naší byrokracii. V lokálce té se praví: "Berní správa v Roudnici nedostatečným způsobem předepisuje a vymáhá předepsané daně. V žádném okrese berním není tolik nedoplatků jako na okrese roudnickém. Tyto poměry jsou neudržitelny. Drobní lidé musí platiti daně. Proč mají se bohaté kruhy z této povinnosti vymykati? Žádáme o nápravu, jinak bychom se musili domáhati osobních změn u berního úřadu v Roudnici". - Co tu žádá časopis strany, která nese spoluodpovědnost za správu tohoto státu? Žádá pořádek ve vybírání státních daní. A, prosím, to je přímo neslýchané, že tato služba státu prokazovaná tiskem nenalézá souhlasu státní správy a že lokálky tohoto znění propadají konfiskaci. Jestliže se postupovalo tak i při předepisování a vymáhání dávky z majetku, pak se, prosím, nedivte, že jsme to dopracovali až k této novelisaci, kterou dnes právě projednáváme.
Musím zde konstatovati, že chudí lidé svou povinnost ve příčině dávky z majetku splnili ve větší míře než vrstvy bohaté a že právě jsou to ti velcí poplatníci, jímž dávka z majetku včas předepsaná vybrána nebyla. Je to třeba konstatovati, poněvadž je to dalším ilustračním, řekl bych, momentem, který charakterisuje naši berní správu.
Velectění pánové a dámy! Předložený návrh zákona musí býti posuzován nejen podle toho, co obsahuje, nýbrž také a zejména s našeho hlediska podle toho, co bylo v příčině nové úpravy dávky z majetku žádáno. To jest třeba si uvědomiti. Zejména musí tak učiniti pánové, kterým tato novelisace zákona je příliš pronikavou. Uvedl jsem, co způsobilo do jisté míry neúspěch původního zákona o dávce z majetku a tolik musíme býti objektivními, abychom přiznali, že v té době, kdy v Anglii na př., kde má dělnická třída zajisté velmi značný vliv, žádá se zavedení dávky z majetku od 750.000 K, kritisovati u nás zákon, který zavádí dávku již od 10.000 K, to myslím, že je trochu přece jen nepřípadné. Pánové, kteří mají za to, že tento zákon neprospívá nikomu jinému než majetným vrstvám, musí uvážiti, co bylo žádáno, aby mohli správně význam tohoto zákona posouditi.
Bylo žádáno na př., aby slevy na dávce byly poskytnuty všem poplatníkům bez rozdílu. Bylo žádáno, aby byla poskytnuta sleva pouze z přírůstku na majetku a nikoliv na dávce z majetku. Bylo žádáno, aby tato sleva platila bez omezení, tedy pro majetky i největší stejně jako pro majetky malé. Sociální spravedlnost by tuze splakala, kdybychom byli připustili, aby se slevilo na dávce z majetku a přírůstku na majetku všem stejně, velkému boháči stejně jako malému poplatníkovi. Bylo by to spravedlivé? Zajisté, že nikoliv. Nebo kdybychom připustili, aby se slevilo pouze na přírůstku na majetku, co by to v praksi znamenalo? Ti malí poplatníci, domkáři, malorolníci a živnostníci vykazují přírůstek majetkový nejmenší. Byli by tedy bývali měli prospěch z takto stylisovaného zákona právě ti majetní a nikoliv ti méně majetní domkáři a maloživnostníci.
Kdybychom byli akceptovali, aby snížení dávky z přírůstku na majetku platilo bez omezení, pak byl by důvod k výtkám, které jsme zde slyšeli z komunistické strany; nebylo by bývalo správné, aby se slevovalo z přírůstku na majetku lidem, kteří během války získali 800 až 1000 a více ještě procent svého majetku. A jestliže tato osnova zákona připouští hranici 200%, uvážíme-li hodnotu naší koruny dnes s hodnotou koruny před válkou, mám za to, že tato osnova zákona je přijatelna i kruhům, za něž zde mluvil předešlý řečník z řad komunistických. V tomto návrhu zákona je obsaženo velmi mnohé, co bude ceněno po zásluze malými poplatníky. Jestliže u majetku do 50 tisíc, tedy majetku drobných zemědělců a živnostníků, proti původním snahám slevuje se nejen na přírůstku, ale také na dávce z majetku plných 50%, myslím, že to bude velmi dobře kvitováno právě v těchto kruzích, velmi těžce postižených zákonem o dávce z majetku. Soudná veřejnost jen se souhlasem uvítá odstupňování slev. Jestliže sleva dávky z majetku je odstupňována tak, že u maxima jeden milion obnáší pouhých 5%, zatím co ovšem přírůstek přes 1 milion nepodléhá vůbec úlevám, myslím, že je to také značné plus ve prospěch tohoto zákona, na které je třeba poukázati.
Je ovšem nutno poukázati v souvislosti s tímto ještě k § 5 navrhovaného zákona. Tu je třeba míti záruku objektivnosti v praktikování tohoto opatření. Musíme žádati, aby prospěch tohoto ustanovení měly jenom případy, kde vybíráním dávky z majetku ohrozila by se existence a podnikání ať již zemědělské nebo průmyslové. Zajisté na existenci podniku průmyslového závisí velká řada dělníků svojí existencí, v tomto případě je potřebí postupovati s náležitým taktem a porozuměním. Je nám třeba oživení průmyslu a zachránění provozovacího kapitálu v podnicích, zejména v malých zemědělských podnicích. Přáli bychom si, aby při praktikování ustanovení § 5 navrhované osnovy bylo zejména z těchto hledisek postupováno.
Tento zákon je toho druhu, že sociální demokraté s dobrým svědomím mohou proň hlasovati. Nejedná se o majetné, jedná se v tomto okamžiku především o malé poplatníky. Myslím, že ani pánové z komunistické strany nemají kuráže postaviti se proti těm statisícům drobných majitelů. Sociální demokracie není proti drobným majetkům, poněvadž dobře ví, že nestojí v cestě uskutečnění cílů socialistických a právem žádáme ochrany pro ty statisíce malých zemědělců, kteří za války nemohli získati podstatného majetku, pro ty, které očekávají veliké úkoly plynoucí z pozemkové reformy, pro ty malé živnostníky a řemeslníky, kteří pracují dnes s úvěrem těžko dosažitelným a velmi drahým.
Pro ty všechny žádáme tento zákon a jsem jist, že odpovídá jenom našemu poslání a zájmům tohoto malého lidu, když budeme pro navrhovaný zákon hlasovati. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo dále má p. posl. Windirsch.
Posl. Windirsch (německy): Slavná sněmovno! Ačkoliv náš klub již promluvil k novelisaci dávky z majetku ústy p. kolegy Hellera, jsem nucen, abych promluvil k stejnému předmětu, neboť náš řečník nemohl v krátké, jemu k použití dané době uvésti všechny důvody, které podmiňují novelisaci dávky ze jmění. Naší vinou to není. K projednávání tak důležité věci musí býti dostatek času a bylo by ho mohlo býti dosti, kdyby sněmovna dříve, a ne teprve začátkem listopadu, byla započala se svými pracemi.
Projednávaná vládní novela, kterou zákon o dávce z majetku a přírůstku na majetku ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n., má býti změněn a doplněn, nevyhovuje očekávání a požadavkům, které může přinésti jen pronikavé přepracování dosavadního zákona. I na této novele tkví znamení kompromisu, které nesou všechny zákony hospodářského a finančního rázu v československém státě. A přece dalo by se od změny zákona o dávce z majetku čekati, že konečně bude napraveno to veliké bezpráví, jež bylo platným zákonem spácháno na majetku vůbec, avšak nikoliv na kapitalismu.
Kapitalismus a váleční zbohatlíci měli býti zákonem o dávce z majetku postiženi a přidrženi k placení. Opatření, která za tím účelem byla učiněna, nepostihla však kapitalistů a válečných zbohatlíků, neboť tito měli po ruce dosti příležitosti, aby své jmění dopravili do bezpečí. Co zbylo, bylo mezi tím nastavší a projevivší se hospodářskou krisí zneodnoceno.
Celá tíže dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku spočívá však na nemovitostech zemědělského a lesního hospodářství a majetku domovního. Ty jsou to, s nichž se přes novelisaci zákona uměle navršený tlak dávek nikterak nesnímá, ty mají spíše i na dále nésti břemeno miliardových dávek.
Novelisací zákona o dávce z majetku se nikterak nenapravuje bezpráví, které duchem původního zákona bylo spácháno, zvláště na zemědělském a lesním hospodářství. Dosavadní zákon o dávce z majetku dýše ze všech svých částí nejdalekosáhlelšími choutkami po konfiskování majetku, jež po nějakou dobu snad větší část poslanců revolučního sněmu ovládaly. Jak ostatně opravdu demokraticky založené státy smýšlejí o vybírání dávky z majetku, to dokázala před několika měsíci republika švýcarská. I tam chtěly komunisticky naladěné vrstvy vynutiti dávku z majetku. Dotaz provedený za tím účelem u všeho švýcarského národa ukázal však mnohonásobnou většinou odmítnutí takového bolševického návrhu. Zákon o dávce ze jmění sledoval vedle úmyslů vyznačených v §u 1, jako utvořiti předpoklad pro budoucí úpravu měny, hlavně nepsaný účel, aby nemovitý majetek byl vyvlastněn a tím zvláště zemědělské a lesní hospodářství bylo uvrženo do nových otrockých pout.
Tohoto cíle jest již dnes úplně dosaženo. Socialisticky komunistické strany mohou si s potěšením mnouti ruce a blahopřáti si, že jsou jedinými stranami, které dobyly trvalých, ovšem nikoliv k ozdravění tohoto státu vedoucích výsledků.
Probíráme-li ustanovení starého zákona a jejich účinky v praksi, můžeme sotva pokládati za možné, že na vzniku takového zákona spolu pracovaly i české občanské strany. Kolébku takového zákona bylo by spíše hledati v nejrudějším sovětském Rusku.
Účinky zákona o dávce z majetku jsou ve všech částech pochybené a proto snažil se "Bund der Landwirte" již od doby, kdy vstoupil do sněmovny - nejprve jako jediný hlas v potyčce - o změnu tohoto zákona. "Bund der Landwirte" zjistil již po krátké působnosti tohoto zákona, že jím zemědělci musí přijíti o svůj majetek a že i nejhorlivější snahy nejpilnějšího a nejšetrnějšího zemědělce musí se tím zmařiti. "Bund der Landwirte" podal proto návrhy, které jako tisky 3646 (návrh Windirschův-Böllmanův) a 3860 (návrh Křepkův-Hanreichův-Spinův) byly v poslanecké sněmovně rozděleny. "Bund der Landwirte" oddával se při tom oprávněnému očekávání, že při případné novelisaci zákona o dávce z majetku, ke které přece muselo dojíti, bude použito podnětů daných ve zmíněných návrzích. V této naději viděli jsme se zklamáni a nyní máme zaujmouti stanovisko k novele zákona, jež má odstraniti mezi tím nastalé spousty.
Právě zemědělci mají příčinu k nejhlasitější žalobě. Musili přihlížeti, že jejich půda vymrskaná válečnými léty dostala 75% přírůstek hodnoty. Dále bylo těch něco málo roku 1919 v hospodářství jsoucích polovyhladovělých zvířat výše oceněno, než dvojnásobný a trojnásobný počet dobytka roku 1914. Podobně bylo tomu se silně opotřebovaným nářadím, stroji a budovami, jež za dob válečných zůstaly bez opravy. Finanční správy libovolně stanovily číslice ocenění těchto součástí majetku, čímž byly ceny majetku udávané zemědělci podle nejlepšího vědomí, převýšeny o mnoho set procent.
Podobně se dělo ostatně i majetku domovnímu, který přes nájemné, jež zůstalo stejně nízkým, a přes sešlost budov proti 1914 byl postižen 60% zvýšením ceny. Vše to se dělo bez slyšení zájemníků v tom jediném úmyslu, aby bylo vyvoláno pokud možno veliké rozpětí jmění mezi 1914 a 1919 a aby mohly býti předpisovány hodně vysoké dávky z přírůstku hodnoty.
Jestliže na počátku byla učiněna zmínka o tom, že zemědělci musí nésti hlavní břemeno dávky z majetku, je toto tvrzení odůvodněno tím, že přes kritické hospodářské poměry hlavní díl majetku zemědělského, a to cena pozemků, ve smyslu zákona o dávce z majetku nebyla zmenšena. Ačkoliv cena zemědělských výrobků již dávno značně klesla, ač obdělávání půdy vyžaduje drahé režie, trvá dále přes to smyšlenka 75 % vzrůstu ceny půdy. Tak se stává, že není zemědělce, který by se zřetelem na svoje nepříznivé hospodářské poměry mohl žádati o přiznání výhod § 56 zákona o dávce ze jmění.
Jinak se to má s průmyslem a obchodem, jež se v důsledku nepříznivých poměrů ocitly v nesnázích. Při těchto výdělečných odvětvích je rozdělení jmění takové, že na jmění výdělečné vypadá větší část celého jmění. Zde mohlo býti v důsledku ztrát na těchto obou dílech jmění, jestliže činily třetinu celkového jmění, beze všeho docíleno výhod přiznaných zákonem v § 56. Při tom bylo také těmto skupinám výdělečným ještě na prospěch, že při výpočtu stavu jmění podrobeného dani mohlo býti ze jmění výdělečného předem odpočteno 30%.
Zemědělcům nebyly přiznány vůbec žádné výhody. Naopak se dnes ukazuje, kdy příjmy z daní a příjmy z dávky z majetku v důsledku trvajících hospodářských poměrů stále více klesají, že se za účelem vymáhání splátek na dávku z majetku stále s větší bezohledností postupuje zvláště proti zemědělcům. Žaloby docházející z vrstev utlačených zemědělců z toho důvodu na "Bund der Landwirte" kupí se jako hory a ze všech mluví obava, že dojde k úplnému zničení těžce ohrožených existencí zemědělců.
Tyto obavy budou docházeti tak dlouho smutného potvrzení, dokud nedojde k skutečně pronikavé změně zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n. Projednávaná novela může se pokládati jen za pokus. Nechává nedotčen problém vysokých cifer ocenění jmění a proto je vládní novela nedostatečná. Se strany finanční správy se uvádí, že z technických důvodů musí zůstati podklady ocenění beze změny a tak i zde se stává pravdou slovo básníkovo, že "zlo musí ploditi jen zlo". Přes novelu se stane později jistotou, že také problém dávky z majetku stále ještě není rozřešen a že se přiřadí jako stále vzrůstající otazník k ostatním otazníkům nevyřešených problémů v republice, mezi nimiž jest neméně ceniti problém národností a válečných půjček.
Jestliže ostatně bylo promluveno slovo "válečná půjčka", pak má také vyvolati vzpomínku, že konečné ocenění jmění v roce 1919 jestliže jest zde válečná půjčka, i podle novelisace zákona o dávce z majetku je úplnou nemožností, nepřikročí-li se souběžně bezodkladně k řešení problému válečných půjček. Podobné překážky vycházejí také z ještě stále nevyjasněné výše ocenění účtů "W", pohledávek ve starých korunách a účtů u poštovní spořitelny, jež svým majitelům dosud vedle mnohých starostí přinesly a ještě přinesou jen ztráty kapitálu a úroků. Neosvětlení této otázky nechává tedy i nadále nejasnosti ohledně dávky ze jmění a dávky z přírůstku na majetku. Jistým zůstává jen jedna, stále se vracející jistota - že se ve sněmovně i tenkráte koná jen poloviční práce.
Pokud jde o novelu, praví již § 1, který stanoví slevu 50 % z dávky z majetku a z přírůstku na majetku, při jmění konečném 50.000 Kč, znalcům poměrů, že tato výměra nestačí. Vzhledem na značná přecenění jmění se strany finančních správ dostává se této výhody jen malému kruhu dávkou povinných. Hranice měla by tudíž býti rozšířena alespoň na konečné jmění 10.000 Kč. Vzhledem k povaze věci jeví se mi však přímo nepochopitelným, jak s komunistické strany v rozpočtovém výboru mohl býti k tomuto paragrafu podán návrh, aby hranice konečného jmění bez výhrady byla snížena na 25.000 Kč. Přijetí tohoto návrhu bylo by rovno nejtěžšímu poškození právě majitelů malého jmění.
Velkou újmu obsahuje také § 3, který přiznává slevy dávky z přírůstku na majetku jen v takových případech, kde dávkou povinný přírůstek na majetku nečiní více než 200% počátečního jmění. Ježto je známo, že finanční správy vypočetly libovolně rozpětí na několik set procent, dostane se z této výhody prospěchu jen malému kruhu. Mělo se tedy stanoviti rozpětí nejméně 400%. Nejtíže byli postiženi příliš vysokým oceněním také mladí zemědělci, kteří roku 1914 jmění neměli a před rokem 1919 dosáhli majetku dědictvím nebo převzetím hospodářství po rodičích. Těmto byla cena celého hospodářství započtena jako přírůstek na majetku a podle toho provedeno zdanění. Tím způsobené bezpráví vyvolalo u postižených mnoho žalu a starostí a také vzešly jim útraty vyhotovením stížností. Při vypracování novely mělo se přihlížeti k takovým případům, a to proto, poněvadž na bedra mladých přejímatelů hospodářství doléhají ještě jiná břemena. Musí vyplatiti ostatní sourozence a nésti břemena výměnku a všechna tato materielní břemena vzíti na sebe v době, jež se značí všeobecnou hospodářskou krisí.
Stejným způsobem jsou poškozeni i dřívější pachtýři, kteří během pozemkové reformy dosáhli vlastnického práva k pozemkům, které druhdy pachtovali. Tak přicházejí nám z Krumlova mnohé stížnosti, že se tam pachtýřům počítá cena jimi získaného pozemku, který v létech 1920 a 1921 byl převzat, dosud však ještě nebyl knihovně převeden, celou výší jako přírůstek na majetku. Větší fiskální nespravedlnost lze si snad stěží pomysliti.
§ 5 dává zemskému finančnímu úřadu oprávnění, aby na žádost stran ve výjimečných případech povoloval slevu dávky z majetku a přírůstku na majetku. Je politováníhodno, že do novely zákona nebyly hned pojaty přesné pokyny, jež činí již předem finanční správě za povinnost, za určitých okolností povoliti slevy. Finanční správa trpí nejvíce zlem fiskálního smýšlení, které svrchovaně nerado dává něco z toho, na co se domnívá míti nárok.
§ 6 stanoví v odst. 2, že dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí, již v Čechách, na Moravě a ve Slezsku předpisují země, může býti odečtena od státní dávky z přírůstku hodnoty. Tak se dá zabrániti, aby dávka z přírůstku hodnoty byla placena dvakráte. Toto ustanovení má však jen zcela nedostatečný význam, neboť skutečnost ukazuje v tisícech případů, že zemská dávka je často o mnoho vyšší než státní dávka z přírůstku hodnoty. Ustanovení v novele zákona může jen tenkráte přinésti ulehčení, jestliže částka vypadající na dávku zemskou, převyšující státní dávku z přírůstku hodnoty, může býti odečtena i od dávky z majetku.
V § 11 se stanoví výhoda poplatníkům dávky, kteří vedle počáteční 15procentní splátky mají zaplatiti ještě 10 pololetních splátek. Toto ulehčení, které vlastně cestou nařizovací bylo uplatněno, je však jen zdánlivé.
Nehledě k úlevám postupovaly berní úřady proti stranám dávkou povinným tak krutě, že ministerstvo financí muselo varovati ve výnosu rozeslaném na všechny zemské finanční úřady, číslo 130.070-171, ze dne 23. listopadu 1923, před přílišnou tvrdostí při vymáhání dávky z majetku. Ovšem tento výnos se vztahuje již na zmírnění vycházející z novelisování zákona o dávce ze jmění.
Sotva tento výnos byl vydán, již mu opět následoval jiný výnos, který ukládal podřízeným úřadům za povinnost energické vymáhání nezaplacených daní. Ze skušenosti víme, že k takovým nedoplatkům patří v důsledku vysokého oceňování majetku i dávka z majetku. Osoby dávkou povinné nemohou však nahlížeti, že tímto postup m berních správ jsou zavázány k placení, jež jejich síly přesahuje. Proti tomu byly podány stížnosti. Jestliže finanční správa pokládá požadavky, jež vydala, za správné, pak také poplatníci trvají na právu, že nemohou býti povinni platiti více, než činí jejich skutečný dluh na dávku z majetku. Platnost tohoto dluhu může však býti uznána teprve po vyřízení stížnosti. Aby tedy bylo v tom směru zjednáno jasno, proto jest nutné nejrychlejší vyřízení všech stížností.
"Bund der Landwirte" podal k projednávané vládní novele mnoho pozměňovacích a doplňovacích návrhů. Jenom jich přijetím je možno, aby bylo napraveno to veliké bezpráví, které bylo spácháno zvláště na zemědělcích.
Jestliže však tyto návrhy proti očekávání budou zamítnuty, pak žádám, aby cestou prováděcího nařízení byla určitě učiněna ona opatření, jež nezbytně jsou nutna zvláště v zájmu mladých přejímatelů hospodářských podniků a dřívějších pachtýřů. Tyto beztak hospodářsky slabé existence musí býti za všech okolností upevněny. Dále je však ještě nutno, aby odstraněny byly nesrovnalosti, vzniklé nepravidelným zasíláním platebních příkazů. Kdežto v Čechách, na Moravě a ve Slezsku byly platební příkazy na dávku z majetku již po dvě léta zasílány, byly na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platební příkazy rozesílány pouze z části. Tak se stává, že se již v západní části státu započítávají za splátky v prodlení 10 a 7% úroky z prodlení, kdežto východní kraje státu jsou na tom příznivěji. Aby tyto nesrovnalosti byly odstraněny, je buď nutno, aby přijat byl jeden námi podaný návrh na to se vztahující, nebo aby stejně na to byl vzat zřetel rovněž v prováděcím nařízení.
Všeobecně je naše stanovisko to, že pokládáme novelu alespoň podle našeho mínění za pokus o nápravu panujícího stavu. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku p. posl. Adámkovi.
Posl. Adámek: Slavná sněmovno! Debata, která již téměř 5 hodin trvá, dokazuje, že projednáváme jeden z nejdůležitějších zákonů, resp. novelu zákona, po které náš lid, jmenovitě naši zemědělci, mnoho a mnoho měsíců již volají.
Dříve, nežli proberu některé otázky, některé věci, které spadají do rámce zákona ze dne 8. dubna 1920, dovolím si poznamenati, že zákon o dávce z majetku a přírůstku na majetku v r. 1920 byl železnou nutností, který pro náš stát přijíti musil. Po převratě, kdy převzali jsme ze starého Rakouska část teritorií a také určité procento oběživého kapitálu, platidla, musilo se něco státi, aby tato platidla měla nějakou hodnotu, a aby cena toho platidla stoupla, muselo se něco státi, co by toto platidlo zvedlo, poněvadž po převratu ve starém Rakousku měli jsme natištěno veliké množství papírových peněz, které nebylo nikterak kryto ani zlatem, ani drahými kovy ve sklepích rakousko-uherské banky. Po okolkovací akci, kterou provedl zesnulý, násilně ze světa zprovozený první ministr financí dr. Rašín, sečteno bylo, že máme na našem teritoriu asi 11 miliard papírového oběživa. Důkaz to, že jsme měli velké množství těch platidel proti té částce, kterou mělo rakouskouherské mocnářství před válkou. Měli-li jsme zvednouti platební schopnost naší československé koruny, musela přijíti dávka z majetku a přírůstku na majetku, aby ti, kteří získali ve válce majetek, určitým odvedením těch platidel pozvedli naši korunu uvnitř i za hranicemi. Žel, že dobrá myšlenka, jak už velmi často bývá, se zde také neuskutečnila tak, jak by si bylo v zájmu státu a poplatníků přáti. Neviníme berní správy, neviníme úředníků berních správ ani berních úřadů, že se tento zákon a prováděcí nařízení, které bylo k němu vydáno 27. července 1920, neprovádělo tak, jak by si bylo přáti.
Mám zde několik dokladů, které nám ukazují, jak berní správy oceňovaly majetek zemědělců k 1. lednu 1914 a 1. březnu 1919. Nechci navazovati na to, co máme v projednávané zprávě rozpočtového výboru, kde se mluví o tom, že, kdo získal 200% přírůstku na majetku, je vyřazen z dobrodiní zákona a nemá se mu nic slevovati. Chci jen ukázati na to, jak na mnohých místech bylo těchto 200 % fiktivního přírůstku docíleno. Mám zde ocenění mrtvého inventáře ze středočeského politického okresu táborského. V soudním okresu vožickém, ve Staré Vožici k roku 1914 mrtvý inventář byl oceněn na usedlosti za 980 K a k 1. březnu 1919 obnosem 1330 Kč. Takto oceněný mrtvý inventář na ceně nezískal, nýbrž ztratil. Naproti tomu mám zaznamenáno z okresu Král. Vinohradů, že v Zadní Lomnici v usedlosti téže velikosti a ceny oceněn byl mrtvý inventář k 1. lednu 1914 na 980 K a k 1. březnu 1919 na 10.540 Kč. Mrtvý inventář byl zde oceněn fiktivním přírůstkem ne 200%, nýbrž 1000%! Tak oceněn byl na mnohých místech inventář mrtvý. Mám zde ocenění zásob, jen tak namátkou vybraných z tak mnohých dokladů, které jsem měl v rukou, jak si počínaly některé berní správy. Ocenění zásob z okresu milevského, kde v hospodářství o 30 hektarech byly oceněny 800 K roku 1914 a roku 1919 na 1600 Kč. Naproti tomu v okrese táborském, tedy sousedním, v obci Vlastiboři na usedlosti téže velikosti oceněny byly 750 K v roce 1914 a na 1800 Kč v roce 1919, zase daleko více jak 200%ní přírůstek na zásobách. Okres milevský a táborský sousedí spolu, je to obilnářská oblast druhá, a je viděti, že zde nebylo jednotnosti paušální. Je naprosto vyloučeno jakékoliv oceňování individuelní.
Mám zde ocenění další. Jde o chalupy. Uvedu jen dva případy. Chalupa, která byla oceněna r. 1914 na 4000 K, a za ty byla také postavena, oceněna byla roku 1919 na 45.175 Kč; tedy opětně větší přirážka než 200 %.
Nikterak nebylo postupováno podle tabulek, kde bylo nařizováno ocenění obytných budov o 60% a hospodářských budov o 75% více.
Mám zde však ocenění chalupy jiné. Na okresu poličském byly oceňovány majetky jako na každém jiném okrese. Tento chudý okres na té naší českomoravské Sibiři byl poměrně dávkou z majetku nejvíce zatížen, poněvadž tam - neříkám úředníci - berní správy příliš vysoko hodnotily. Chalupa ve Starém Kamenci, která byla oceněna v roce 1919 na 20.000 K, v roce 1921 sama "se poroučela", jak my u nás lidově říkáme, spadla. Je tedy viditelno, že ta chalupa naprosto neměla tu cenu a že i přírůstek vypočtený byl daleko vyšší, než jak hospodářsky a rozumně oceněn býti měl.
Mám z téhož politického okresu jiný případ, jak ocenily se lesy při soupisu majetku k 1. březnu 1919. Na okrese poličském jsou lesy - abych tak lidově řekl - jak je Pán Bůh nasel, a také pěstoval, porosty a nic jiného než porosty. Žádný pořádný les. A ty porosty oceněny byly při soupisu ke zdanění pro dávku z majetku a z přírůstku na majetku až 12.000 Kč jeden hektar. (Slyšte!) Maximální rozumná a hospodářská cena těchto porostů byla 3 až 400 Kč. To je přírůstek nepoměrně vyšší než jak je připuštěn v zákoně, když poskytnuty budou určité slevy pro poplatníky a pro rodiny zatížené majetkovou dávkou.
To jsou určité doklady propočítané, zjištěné, které se nedají nijak vyvrátiti. Pak mám zde jiný případ. Mám zde soudní ocenění jedné usedlosti. Soudní znalci tuto usedlost odhadli na 40.226 Kč. Tato usedlost byla odhadnuta berní správou, resp. těmi, kdo berní správě jako špiclové donášejí - žel, že máme mnoho takových špiclů na venkově - ti úředníci nejsou vším vinni, to dělají zavilí nepřátelé z vlastních řad - na 88.000 Kč. Jak potom je možno, aby na takové usedlosti velkou dávkou zatížené mohl ten zemědělec hospodařit, aby svoji rodinu uživil a ještě státu daně platil a staral se o to, aby i jeho nástupci platili daně?
Pro pana ministra financí, který ovšem má důležitější práci v druhém našem zákonodárném sboru, v senátě, a není zde přítomen, mám připravenu intervenci, kde mám zjištěno, že zemědělec, mladý rolník, který postižen byl dávkou zemskou a obecní - poněvadž přejal usedlost od svého tchána, musel zaplatiti tuto dávku zemi, obci - a má platiti ještě vysokou dávku z přírůstku na majetku. Připouštím, že navrhovaná novela zákona zmírní toto břemeno, které tíží náš venkov, a kvituji to vděčně, že rozpočtový výbor uspořádal tyto poměry, aby dvojnásobně a dvakrát nebyl zatížen zemědělec, který v mnohých obcích za těžkých poměrů přebírá usedlost od svých předchůdců. Tento mladý rolník převzal usedlost od svého tchána. Přišla katastrofa veškerého dobytka, který zhynul slintavkou a kulhavkou, a má platiti 4844 Kč dávky z majetku a přírůstku na majetku a přes 3000 Kč zaplatil zemskému inspektorátu ze zcizení, poněvadž jeho tchán má již jenom bídný výměnek, a nyní, když tento rolník katastrofou stižený nemůže zaplatiti to, co stát od něho žádá (Hlas: Tak ho exekvují!), nejen že ho exekvují, nýbrž berní úřad vedle exekuce soudní dal zavtěliti na jeho usedlost 3800 Kč. (Slyšte!)