Předseda (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Najman (pokračuje) . . . . a žádám, aby § 3 byl stylisován tak, že tam bude vsunuta číslice 250 na místo 200. Je to jistě návrh mírný a přijatelný a myslím, že páni z vládní koalice budou pro tento návrh hlasovati. (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím znovu o klid.
Posl. Najman (pokračuje): Naše strana, jejíž jménem mluvím, prohlašuje: My sice tuto osnovu zákona nepokládáme za takovou, aby mohla splniti naše požadavky, pokládáme ji za nedostatečnou, ale poněvadž aspoň z části ulehčuje břemena, budeme pro ni hlasovati. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. R. Fischer.
Posl. R. Fischer (německy): Dámy a pánové! Zákon o dávce ze jmění a dávce z přírůstku na majetku byl především určen k tomu, aby byly zaplaceny závazky vzniklé československému státu z odluky měnové, a nad to aby dluh, který bylo odvésti Rakousko-Uherské bance, státní dluh, byl uplacen. Jinak vyjádřeno, měl tvořiti základ pro měnu, upevniti měnu, což bylo přece nejen v zájmu státu, ale především i v zájmu oněch majetníků, kteří na př. měli vkladní knížky, žili z důchodů atd. Položíme-li si otázku, zda účelu, o který se usilovalo, bylo dávkou ze jmění dosaženo, můžeme sice konstatovati, že prvého, ustálení měny, dosaženo bylo ne dávkou ze jmění, nýbrž již v dřívější době opatřeními státní finanční správy, když ještě dávka ze jmění nebyla vůbec v platnosti. Představíme-li si, že dávkou ze jmění mělo se sejíti 9 až 10 miliard a že r. 1922, tedy v době, kdy československá koruna již dosáhla svého ustálení, bylo splaceno teprve kolem 2 miliard, nemůžeme říci, že se snad podepření měny dávkou ze jmění podařilo.
Jiná otázka je, zda podepřením měny bylo zároveň dosaženo zlepšení hospodářství v této zemi. A tu je snad nutno, poněvadž se důvodová zpráva také velmi podrobně zabývá měnovými poměry, podrobiti tuto otázku podrobnému prozkoumání. Dovoluji si tvrditi, že zlepšení hospodářských poměrů v této zemi naprosto nepostupovalo spolu se zlepšením valutového stavu čsl. koruny. Potřebujeme jen jednou pohlédnouti na státní hospodářství, jen jedno srovnání učiniti, jak dalece se v rozpočtu státním a mimo tento vyjadřuje změna valutárních poměrů a ihned spatříme ten křiklavý rozdíl. V době, kdy dávka z majetku byla usnesena, platila československá koruna asi 7 švýcarských centimů, dnes dosáhla stavu 16 1/2 centimu, to je 2 1/3kráte více. Avšak číslice rozpočtu, které nám před nedávnem byly předloženy, vykazují mnohem menší rozdíl. Nevidíme snížení tísnících daní a výdajů. Teprve v nejposlednější době bylo učiněno usnesení o zcela malých sníženích, která se však ještě ve státním hospodářství neuskutečnila. Můžeme tedy pozorovati křiklavý rozpor mezi celkovým hospodářstvím a hospodařením státu, činíme-li závěr o valutárních poměrech.
Stoupání koruny uvádí se v důvodové zprávě jako nejnaléhavější příčina změny dávky ze jmění. Srovnává se stav koruny při odhlasování tohoto zákona s její dnešní hodnotou. A důvodová zpráva praví dále, že zákon ten byl odhlasován v době "vysokých hospodářských číslic". Pro tyto vysoké hospodářské číslice není však zase stav valuty naprosto žádným měřítkem. Hned to dokáži. V době, kdy byl zákon o dávce ze jmění odhlasován, měli jsme indexní stav 1360. Tenkráte měla československá koruna hodnotu 7 švýcarských centimů, a dnes má hodnotu 16 1/2 centimů při indexním stavu 973. Toto vysoké hospodářské číslo, jež se v indexu vyznačuje, snížilo se tedy jen o třetinu, kdežto koruna v téže době stoupla v hodnotě dva a půlkráte. Není tedy správný poukaz, že vysoká hospodářská čísla sama o sobě poukazují na potřebu nové úpravy. Neboť dnes máme tato vysoká čísla hospodářská ve všech státech a poukazuji na to, že právě pan ministr obchodu nedávno v jedné schůzi obchodního výboru použil příležitosti, aby dokázal, že drahota u nás není poměrně větší než v cizině, ačkoliv index proti roku 1914 dosáhl téměř desateronásobné výše, protože drahota nastala ve všech státech, na př. také ve Švýcarsku, jež má proti roku 1914 index o 60 až 70% vyšší. Pan ministr obchodu operuje těmito vysokými hospodářskými čísly, když chce dokázati, že poměry u nás, jež podmiňují drahotu, jsou odůvodněny, porovnáme-li je s cizinou. Páni z vlády operují právě s těmito vysokými hospodářskými čísly, jak se jim to hodí. Jde-li jen o to, aby dokázali, že je ve státě dobrý pořádek, srovnávají se tato "vysoká hospodářská čísla". Jde-li však o to, aby se snižovaly mzdy a platy, srovnává se valutární stav koruny, který se proti stavu před dvěma roky podstatně zlepšil.
Jedno však musíme doznati, ať hledíme na poměry jakkoliv: od účinnosti zákona o dávce ze jmění provedly se veliké změny i hospodářské povahy. To je nepopíratelné. Velikou chybou starého zákona, který byl usnesen v dubnu 1920, bylo, že za účelem stanovení jmění podle stavu z 1. března 1919 musila býti konána šetření, jež vztahovala se na dobu zpětnou, a že předpisy byly vydávány teprve počínaje koncem března 1922, takže dávka ze jmění nemohla ihned, v době a od onoho okamžiku, kdy měla býti vyměřena, vstoupiti v účinnost. Bylo by to bývalo šlo: kdyby ihned při odhlasování zákona byly bývaly vydány prozatímní platební rozkazy, kdyby snad placení dávky ze jmění bylo povzbuzeno větší slevou úroků platícím, pak bylo by bývalo možno již r. 1920 velikou část dávky ze jmění splatiti. To by bývalo daleko nebylo spojeno s takovými obtížemi jako nyní. Dávka ze jmění, má-li býti spravedlivou a sociální, musí býti ihned účinnou, jak byla odhlasována. Ta základní chyba byla v tomto zákoně učiněna, že se nehledala, jako se to na př. stalo v Německu při vybírání říšské nouzové oběti, možnost ihned vybrati dávku ze jmění.
Tento zákon se stal netoliko tím, že dávka ze jmění je teprve teď předpisována, proti některým vrstvám velikou tvrdostí a sociální nespravedlností, ale na druhé straně byla státu odňata ohromná jmění, jež dnes prostě již neexistují, jež nemohou býti postižena. To však není vinou strany, jež má dávku z majetku nésti, nýbrž je to vinou státní správy. Ta by bývala mohla vydávati předpisy, kdyby již byla použila § 3 starého zákona. Za to nemůže býti poplatník činěn odpovědným, nýbrž je to vinou finanční správy, jež způsobem předpisování dávky ze jmění způsobila ohromný zmatek a ohromné zdržení v předpisech všech ostatních daní. Poměry se změnily. Zákon může býti upraven, o tom není sporu. Kdybychom chtěli dospěti k nějaké změně přiměřené dnešním poměrům, nezbylo by nic jiného, než aby byl proveden opět nový soupis jmění na základě dnešních poměrů, avšak to by bylo odkladem dávky ze jmění na hodně dlouhou dobu. Předloha se snaží odstraniti tvrdá ustanovení. Troufám si však říci, že nutno v této předloze konstatovati daleko nad to jako mnohem důležitější okolnost, že nejen pomáhá opravdu potřebným, ale že přináší veliký dar bohatým lidem, majetným třídám tohoto státu, především oněm majetným třídám, jejichž majetek má relativní hodnotu, jež se podstatně nezměnila. Neboť i v majetku samém dlužno činiti veliký rozdíl. Je velmi rozdílno, jestliže někdo, kdo podléhá dávce z majetku, má od 1. března 1919 jen vkladní knížku v korunách, nebo zda - mysleme na velkoměsta - má majetek domovní nebo velkostatek. A musím oproti výkladům pana kol. Hellera již říci, že bychom byli právě se svého stanoviska rádi viděli, kdyby bylo zabráněno stoupání hodnot nemovitostí, jež skutečně nastalo. Ve skutečnosti však zde je, a toto stoupání hodnot nemovitostí je spolu jednou z nejpodstatnějších příčin zdražení naší zemědělské výroby, čímž ovšem především trpí spotřebitelé.
Ihned podám důkaz, že dávka z majetku nejen odstraňuje krutosti a chyby, ale že především poskytuje dary majetným. Kdo má počátečné jmění Kč 20.000 a konečné jmění Kč 50.000 a musí pečovati o 2 dítky, obdrží v celku touto novelou k zákonu slevu pouze Kč 1948; kdo má počátečné jmění Kč 30.000 a Kč 80.000 konečného jmění a 3 dítky, jež jsou vychovávány - asi tak nějaká menší rolnická rodina - dostane opět slevu jen Kč 3315·5, což zajisté je velmi nízká číslice. Kdo však měl počátečného jmění Kč 200.000 a má konečného jmění Kč 600.000, dostane již dar Kč 25·852·50; kdo však měl r. 1914 jmění K 400.000 a 1. března 1919 Kč 1,200.000, dostane slevu Kč 52.725; kdo měl K 800.000 a mohl za války toto jmění zvýšiti na Kč 2,339.000, dostane odepsáno Kč 66.365 a ten, který měl r. 1914 jmění 1 milion korun, a jehož majetek se za války zvýšil na 3 miliony, dostane slevu Kč 24.452·5.
V §u 3 osnovy vypadá to na první pohled tak, jako by se opravdu šlo válečným zbohatlíkům na kůži. Avšak v tomto paragrafu se docela nesprávně odůvodňuje. Mluví se o vzrůstu hodnot. Stoupání koruny nemůže býti míněno, ježto za války nedošlo k vzestupu měny, nýbrž k poklesu. Míní-li se vzestup hodnoty zboží - o ten šlo u válečných zbohatlíků hlavně při movitém jmění - tu právě váleční zbohatlíci nejvíce na těchto vzestupech vydělali a je tato argumentace opět chybná. Avšak novela k zákonu nechává nepovšimnuto, že nejvýznamnějších zisků, největších zisků překupnických a lichvářských bylo dosaženo ne za války, nýbrž v době poválečné. Všechny slevy, o kterých jsem mluvil, jsou u malého majetníka jistě oprávněny, a dokonce navrhujeme zvýšení příjmu nepodléhajícího dávce z majetku z Kč 10.000 na Kč 25.000. Avšak všechny tyto výhody dostanou i oni lidé, kteří se od r. 1919 překupnickými a lichvářskými obchody nesmírně obohatili. To je nespravedlnost, veliká nespravedlnost, kterou tato předloha s sebou přináší a kterou se snažíme svými návrhy částečně zmírniti. Vždyť přece je to tak, že za války byl nedostatek zboží a největších zisků překupnických a lichvářských bylo dosaženo teprve v době poválečné. Je nám tedy podivno, že se strany německo-národní se líčí výhoda stanovená v § 3 ještě jako příliš nepatrná. Naplňuje nás to podivem tím více, že jestliže zde byla navrhována změna, bylo by bývalo nutným, aby bylo navrženo, že výhody účastni býti nemají ti, kteří od té doby dovedli se obohatiti na útraty obyvatelstva přes hospodářskou krisi a drahotu.
Troufám si říci: skutečnou příčinou změny dosavadního zákona o dávce z přírůstku na majetku nebyla potřeba, aby se pomohlo drobným lidem, nýbrž úmysl, aby se poskytl dar velice bohatým lidem, kteří byli touto dávkou tíže postiženi. Potřebujeme si jen představiti, v jaké době byl tento zákon dělán: Hned po převratu. (Posl. Windirsch [německy]: Tenkráte byly socialistické strany u vesla!) Připouštím, pane kolego Windirschi, že to byl také socialistický vliv a strach před socialisty, kteří v tehdejší době po převratu v této zemi dovedli tento zákon vytvořiti. Dnes je to obráceně. Dnes nemají již majetné třídy strachu před socialistickým hnutím v údech a české majetné třídy této země daleko již nemají onoho obětavého vlastenectví pro svůj mladý stát; myslí, že již nepotřebují dělati ústupky nemajetným. A proto zastávají se takové změny v tomto zákoně. Dnes se buržoasie v této zemi zkonsolidovala. Dnes myslí, že již nemusí na se bráti ony oběti, které nesla ještě r. 1920. Potřebujeme jen vzpomenouti si na poradu o rozpočtu.
Úmysl, který byl podkladem k tomuto zákonu, byl také, aby státní dluh byl zmenšen a tím také zmenšeno trvalé, věčné zatížení úroky, které vždy opět musí nalézti úhrady z daňových příjmů státu. V letošním rozpočtu jsme viděli, že se nejen na to nepomýšlí, aby státní dluh byl snížen, ale že se dokonce odsunují splatné splátky státního dluhu. V celém státním rozpočtu dějí se přesuny a nikdo z majetných tříd toho státu dnes nepomýšlí dávkou z majetku přispěti k tomu, aby státní dluh byl zmenšen, aby se zabránilo trvalému většímu zatížení poplatníků a veškerého obyvatelstva.
Proveďme jednou srovnání mezi zatížením majetných dávkou z majetku a břemeny, jež v tomto státě od jeho založení byla přesunuta právě na nemajetné třídy! Představíme-li si, že čtyřčlenná rodina dělníka platí jen na spotřebních daních - o monopolních daních vůbec nemluvě - 4krát Kč 520, má tedy platiti na nepřímých daních právě tolik, jako ten, kdo má jmění Kč 50.000, pak budete všichni musiti přiznati, že došlo k ohromnému zatížení nemajetných tříd v tomto státě a že se stále více dějí pokusy, aby největší břemena byla nepřímými daněmi přesunuta na masy obyvatelstva, které krisí a poměry poválečnými právě nejvíce trpěly. Jak veliký je však, abych pokračoval ve srovnání, podíl dělníkův na státních výdajích? Každým haléřem podpory v nezaměstnanosti se skrblí, co dělnictvo potřebuje na potřebách životních a kulturních, na to se béře zřetel jen v zcela nepatrné míře a musí býti denně na majetných třídách této země znovu vybojováno.
A nyní srovnejte vybírání dávky z majetku a předpisování osobní daně z příjmů dělníkům! S jakou tvrdostí se dnes jedná, aby od dělníků, z nichž mnozí neměli v době krise po celý rok výdělku nebo takového příjmu, aby z něho jakž takž mohli žíti, byly nedoplatky daní vymoženy! Zde se postupuje ještě s větší bezohledností, než zde byla dnes již předcházejícími řečníky vylíčena, a je-li krisí dělníku znemožněno, aby nalezl živobytí v našem státě, a snaží se pak nalézti je v cizině, je mu pas odepřen, poněvadž je dlužen několik korun daní, které naprosto nemůže zaplatiti. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Jde-li o otázky dělnické, ihned se vyjde s oním pojmem, který razil pan ministr financí, "účelnou šetrností", avšak jde-li o dávku z majetku, lehko se upouští od půldruhé, snad dvou nebo půltřetí miliardy - důvodová zpráva o tom nepraví ničeho bližšího -, aniž by se učinil pokus nalézti za tyto odpadlé peníze náhradu. A myslíme, že by to bylo velmi snadné, aby taková náhrada byla nalezena. Ministr financí by si mohl opatřiti lehko náhradu za tento úbytek, kdyby se vynasnažil od těch, kteří se koncem války nesmírně obohatili, dosíci pro státní hospodářství větších příspěvků. Měšťácké strany dovozují: Na poklesu hospodářství je především spoluvinna dávka z majetku. Pro majetné je počátkem, hlavní příčinou hospodářské zkázy. I toto dovozování je jen z menší části pravdivým. Vidíme hospodářskou zkázu nejen v Československu, a nejen v zemích, kde je dávka z majetku zavedena nebo byla vybírána, ale pozorujeme pokles hospodářství ve většině států a shledáváme jej pochopitelným, protože válkou byly zpřetrhány všechny nitky světového hospodářství a protože zvláště ony státy, jež byly naším hlavním odbytištěm vývozu, naprosto selhaly v přijímání našeho vývozu. Zhroucení hospodářství odůvodněné poměry válečnými a poválečnými jeví se u nás ještě daleko ostřeji, protože k všeobecně působícím poměrům u nás přicházejí ještě zcela zvláštní, které jsem několikráte načrtl: tísnící břemena, jež na nás byla uvalena státem a protože celá naše výroba ve všech oborech trpí starorakouskými poměry, protože nemá takové výkonnosti, jakou by mohla míti. Poukazuji jen opětně na to, že právě pan ministr obchodu Novák uvedl v poslední době o tom několik podrobností, jak je nutno a jak se dějí nyní pokusy, aby výkonnost průmyslové a zemědělské výroby byla zvýšena.
Přicházím ke konci. Myslím, že jsem svými výklady jedno dokázal, že totiž dávka z majetku se proto znovu upravuje, protože je dávkou, již nejprve a především musí nésti majetní a že se v tomto státě berou mnohem méně ohledy, jde-li o to, aby se pomohlo nemajetným ulehčiti státní břemena. Je to všude stará metoda: Majetné vrstvy vládnou, avšak náklady svého vládního režimu nechají si rády zaplatiti nemajetnými. (Potlesk a souhlas na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Bobok. Dávám mu slovo.
Posl. Bobok: Slávna snemovňa! Medzi príčinami, ktoré nespokojnosť slovenského národa v ohromnej miere budí, na prvom mieste je zákon o dávke z majetku a prírastku na majetku, ktorý slávnej snemovni predostretý návrh zákona meniť, poťažne doplniť cieli a žiada. Zmeny už samy v sebe poukazujú, že patričné kruhy uznaly neprevediteľnosť dosiaľ existujúcich zákonov z dávky majetku a prírastku na majetku a práve preto prichádzajú s touto predlohou. Otázka je, či s predostretou predlohou zákona nedostatky dosiaľ zákona platného sa odstránia alebo nie. Naším přesvedčením je, že ťažké daňové bremeno, ktoré poplatníctvo nášho štátu, nadovšetko ale náš slovenský národ následkom zákona o dávke z majetku a prírastku na majetku až už nesnesiteľne tlačia, prítomným návrhom zákona len v malej miere, sotva badateľne sa zlepšia.
Dôvodová zpráva k návrhu zákona pripojená je úprimná a otvorená a poukazuje na nedostatky tohoto návrhu zákona. Výtky v nej obsažené úplne podpisujeme a s pánom zpravodajom len v tom sa rozchádzame, že po vypočítaní nedostatkov tohoto návrhu zákona my tento návrh zákona v tej forme, aký je, keby od nás záviselo na prijatí, slávnej snemovni by sme vôbec neodporučovali. Pán zpravodaj síce vymlúva jednanie vlády ťažkosťou problému. Mala se zmeniť, vraví on, celá štruktúra zákona starého, a tým prijsť na zmar celá práca vykonaná na základe starého zákona. Vláda, hovorí on, sa rozhodla vyrovnať nesrovnalosti všeobecným snížením dávky z majetku a prírastku na majetku. Uznávam, že prítomný návrh pre vládu a pre jej kruhy je cestou pohodlnejšou než zmeniť celú štruktúru starého zákona, ale nám zástupcom slovenského národa v prvom rade nie o to ide, čo je pohodlnejšie, ale čo dá úľavu pre slovenský národ, a nie čo je pohodlnejšie pre vládu. (Tak je!) Vláda je pre ľud a nie ľud pre vládu. (Souhlas.) K vôli ľudu, jeho hospodárskej záchrane je vláda povinná podujať sa aj tej najťažšej práce, zmeniť celú štruktúru starého zákona, keď ináč krivda a nespravedlnosť, ako sama dôvodová zpráva to uznáva, v žiadúcnej miere sa odstrániť nemôže.
Neudržiteľnosť dávky z majetku a prírastku na majetku dokazuje i tá okolnosť, že ocenenie tohoto majetku pre ustálenie z prírastku na majetku bolo ohromne vysoké a práve preto je fiktívne. (Tak je!)
Táto okolnosť teraz pri vyberaní tejto dane má svoje katastrofálne následky, keďže zaplatenie tejto dane mnohých a mnohých poplatníkov i v existencii už ohrožuje. Úľavy, ktoré chce priniesť prítomný návrh zákona, znemožňujú v najväčšom počte prípadov úplne tretí paragraf návrhu zákona, ktorý hovorí, že sľavy nie sú prípustné, jestli činí dávka a povinný prírastok na majetku viac než 200 % počiatočného majetku alebo imania.
Už sama dôvodová zpráva k tomuto návrhu poukazuje na slabosti tohoto návrhu, že ten, ktorý má prírastok 199·9 %, dostane úľavu, ale kto má prírastok 201%, bude už výhody zbavený. Ako nám zkúsenosť dokazuje, vymerujúce orgány v mnohých a v mnohých prípadoch s prílišnou horlivosťou vykazovaly vyšší prírastok na majetku než 200%, čo tým ľahšie šlo, poneváč fiktívny prírastok o pár procentov zvýšiť je veľmi ľahkou vecou.
Zo života vezmeme pár príkladov, akým spôsobom sa oceňoval majetok na Slovensku. Mám zkúsenosti, že na príklad v bratislavskej župe jednoduchú búdu slamou pokrytú ocenili na 40.000 Kč, jedon chlievok pre prasa na 20.000 Kč. Pred niekoľko dňami boli u mňa plačúci ľudia, ktorí dostali platebné rozkazy a hovorili, že tí, ktorí spisovali ten majetok, staré železo a veci, ktoré žiadnej ceny nemaly, v ohromnom obnose ich odhadli a následkom toho podkladu ohromné dane vymerali.
V Biskupiciach bola jedna žena, ktorá 1. marca 1919 vskutku mala jedného koňa. Tohoto koňa odhadli finančníci na 20.000 Kč, ale po mesiaci, 1. apríla 1919 ten kôň zdochnul a vdova, ktorej muž na bojišti padol, teraz i z tohoto zdochlého koňa musí platiť daň. (Potlesk. - Různé výkřiky.)
Táto okolnosť, slávna snemovňa, pre náš slovenský národ má osudné následky, ktoré touto novelou zákona vôbec odstránené nebudú. Náš slovenský ľud pri platení daní nie je tak vychovávaný, aby pri konaní tejto povinnosti potreboval fiškálskeho rozumu. Predtým u nás financ apeloval proti ustáleniu daňového podkladu sborom daňujúceho obecenstva vykonanému, teraz sa robí naopak, financ ustáľuje daňový podklad a jednoduchý sedliak je na to odkázaný, aby celým aparátom fiškálskej vedy podával rekurzy a bránil sa proti tomu vydieraniu. (Výkřiky.) Myslím, že to bolo za starého Uhorska o mnoho demokratickejšie, keď občania, ktorí znali svojich priateľov a mali známosti o majetkových pomeroch, sami ustálili podklad majetkový toho daňujúceho poplatníka, než teraz keď neznámi ľudia, exponovaní úradníci, ktorí vôbec nie sú informovaní o našich pomeroch, ohromné sumy a obnosy ustáľujú pre našich ľudí. (Výkřiky.) Ubohý ľud pri takomto systéme v najviac pádoch, keď mu boly doručené platebné rozkazy, ani nepodal rekurzy proti vysokému oceňovaniu svojho majetku alebo i keď podal, neudal dáta, jednoducho plakal a odvolával sa na svoj biedny stav, a hovoril: "ja nemôžem platiť". Následkom toho sa stalo, že toto nesprávnym spôsobom ustáľované ocenenie majetku právoplatným aj sa stalo.
Nie je tedy div, že slovenskému poplatníkovi tento vyše 200% prírastok z majetku je nesprávnym spôsobom ustálený a títo úbohí ľudia podľa prítomného návrhu zákona nemajú nádeje na uľavnenie svojho daňového bremena. (Výkřiky.)
Slávna snemovňa! Odvolania, ktoré sa podávaly, ktoré ale vo veľmi málo pádoch boly podané, takže môžeme povedať, že snáď 1% tých poplatníkov sa ohradzovalo a bránilo proti tomuto vysokému výmeru daní, majú špeciálny osud na Slovensku.
Mne práve dnes bolo sdelené jedným mojim milým kolegom, že k nim prišiel do sekretariátu referent finančného riaditeľstva a tam hovoril: "páni moji, darmo podávate tieto rekurzy, my na to nemáme ľudí, aby ich vybavili; jednoducho nepodávajte, ale plaťte a plaťte!"
Jestli by ministerstvo financií malo úprimnú vôľu uľaviť na ťarchách daňujúceho Slovenska, nech nariadením v určitej novej lehote dá možnosť znova podať rekurzy proti veľmi vysokému oceňovaniu majetku (Tak je!), ináčej prítomná predloha zákona pre mnohých poplatníkov vôbec významu mať nebude. (Výborně!)
Pri tejto príležitosti držím za spravne vzpomenúť ešte jednu veľmi smutnú zkúsenosť, ktorá úplne diskredituje auktoritu a vážnosť tých reprezentatov, ktorí vedú náš štát.
Pri okolkovaní peňazí bolo povedané, že všetci tí, ktorým peniaze tam zadržali, môžu platiť týmito peniazmi dávku z majetku, a čo tam z toho zostane, že to dostanú ihneď nazpät.
Mnohí naši poplatníci práve z tej príčiny a tým cieľom, aby čím skôr dostali svoje peniaze pri okolkovaní zadržané, už aj uplatili túto dávku z majetku. Než teraz je veľké prekvapenie. Pán minister financií nám ohlásil, že ani po zaplatení dávky z majetku sa zadržané peniaze nevrátia, lež len vtedy, keď jeden každý daňovník tú dávku z majetku zaplatí.
Slávna snemovňa! Táto okolnosť už sama o sebe vyvoláva veľmi ostrú kritiku a slúži za príležitosť, aby si slovenský národ utvoril tú najnepriaznivejšiu mienku o tých, ktorí financie nášho štátu vedú.
Ináče, slávna snemovňa, vlastne systém nášho finančníctva mne tak prichodí, ako ten prípad, ktorý sa stal županovi košickej veľžupy. (Čujme! Čujme!) Pán župan viackrát bol oslovený a vyzvaný, aby prišiel navštíviť obec Svidník. Jedonkrát sa vybral na svojom automobile a jel takou cestou, ktorú nedali už roky a roky spraviť, bola nerovná, samá jama, automobil narazil, vyhodil ho na 2 metry, automobil bol preč a on padol na zem. Mne sa všetko tak zdá, že finančný systém našej vlády tiež takou nerovnou cestou chodí po Slovensku, že ho raz vyhodí výš, padne na zem a Slovensko pôjde ďalej. (Výborně!)
Dľa § 5 prítomného návrhu zákona krajinský finančný úrad vo výnimečných prípadoch môže dať na žiadosť stránky úľavu dávke z majetku alebo dávke z prírastku na majetku buď v obidvoch daniach, jestli platením týchto dávok patričný poplatník vo svojej existencii by bol ohrožený. Táto osnova predloženého návrhu zákona je charakteristickým príznakom toho vládneho systému, ktorý nateraz pri vedúcich kruhoch politických panuje.
Sme už navyknutí tomu, že u nás i pri čisto vitálnych, ba úplne humánnych hmotných otázkach jednotlivých občanov dľa zavedeného kurzu centralistickej vlády politika sa vmiešuje. Príslušnosť ku takým štátotvorným stranám je nie malou zábezpekou úspechu tých zakročení, ktoré v záujme jednotlivcov v medziach zákona sa podnikajú.
Nadovšetko sa tieto nodôstojnosti dejú v tých prípadoch, kde riešenie otázok na voľné uvažovanie štátnych medzítok je ponechané. My opozičníci toto voľné uvažovanie mnohých štátnych úradníkov v neprospech našich príslušníkov zo zkúsenosti veľmi dobre poznáme. A práve preto s tou najväčšou rozhodnosťou sa ohraďujeme proti takým narideniam, predpisom zákonov, ktoré uplatňovanie straníckej predpojatosti so strany zákon prevádzajúcich orgánov pripúšťajú. Jestli voľakto v záujme svojej životnej existencie je utisnutý na ochranu, šetrenie štátu, vtedy zákon nech ako povinnosť predpíše túto úlohu svojim medzítkam a nech nepripúšťa voľné pole uplatňovania sa politickej predpojatosti v rozdávaní tých výhod, ktoré pre každého občana štátu bez bársakého rozdielu dľa zásady spravedlnosti patria. (Tak je!)
Z tejto príčiny my celým právom očakávame, aby slovíčko "môže" bolo zamenené slovom "musí". Finančný úrad uľaví na daniach v tom prípade, keď platením dane existencia poplatníka je ohrožená.
Slávna snemovňa! Prítomná predloha zákona na prvý pohľad by ten dojem pôsobila, akoby tu išlo o úprimné šetrenie malého chudobného človeka. Ale vec sa nemá tak. Keby bolo úprimnej vôle zachrániť od úplnej hospodárskej zkazy chudobu, vtedy by sme v prítomnom návrhu zákona mali najsť paragraf, dľa ktorého všetci niže 50.000 Kč majetku majúci občania sú od dane z majetku a z prírastku na majetku oslobodení.
Slávna snemovňa! Odpustenie pol koruny tomu, ktorému k poriadnemu živobytiu ani celá koruna nestačí, je nedostatočná ochrana pred hospodárskym úpadkom. My dobre rozumieme tomu nešťastnému systému vladárenia, ktorý za hlavný cieľ má čím bohatším učiniť štát, keď to i na úkor hospodárskeho blahobytu občanov sa deje. Nad to všetko Slovák tomuto spôsobu vladárenia rozumie, keď vidí, že všetky jeho groše sa odvážajú do centra, do Prahy a on odtiaľ všemožne obohateným štátom skromne udelené podpory s tou ponižujúcou poznámkou dostáva, že sa na Slovensko dopláca. (Posl. Tománek: To je cigáňstvo!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Bobok (pokračuje): Nakoľko aj predostretá predloha zákona tomuto zrejmému cieľu slúži a pre Slovensko len maličké úľavy na daňových bremenách znamená, naša strana návrh zákona s tým presvedčením, že nás vôbec tento zákon neuspokojuje, len preto odhlasuje, poneváč aspoň nejakú úľavu prinesie. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Kamelský. Dávám mu slovo.
Posl. Kamelský: Slavná sněmovno! Předlohu zákona, kterou zde projednáváme, dlužno považovati za velmi vážnou. Vážnou ne snad proto, že má mnoho paragrafů - nemá jich mnoho - ale vážnou proto, poněvadž jí do jisté míry přece alespoň hýbáme tím, co bylo velmi důležitým základem našeho státu. Naše strana národně-demokratická, kterou zastupuji, již r. 1920 věděla, že zavedením dávky z majetku uložíme těm vrstvám, které zastupujeme, velké oběti. Učinili jsme však tak přece u vědomí toho, že tím stavíme pevnou základnu našemu státu, že tím jde o něco tak velikého, co nebylo v první chvíli ani možno dokázat a řádně lidu vysvětliti. Šlo o to ozdraviti naši měnu a to se tím, že se udělala dávka z majetku, také stalo už v tom okamžiku, když slavná sněmovna tuto dávku odhlasovala. Poněvadž zde byl mravní podklad pro to, byla zde jistota, že občanstvo této republiky bude míti tolik obětavosti, aby pro zachování, udržení, zabezpečení svého státu skutečně přineslo oběti, třebas velmi těžké.
To se teď také osvědčilo a já vzpomínám - a je jistě potřebí při tom tesklivě se zamysliti - těch ohromných útoků, které musil vydržeti a zakusiti zvěčnělý ministr dr. Rašín. Co všechno právě za tuto dávku bylo na něho uvalováno, jaké ústrky a odsuzování musil snésti a přece jenom, jestliže se dnes rozhlížíme po světě, po našem sousedství, musíme říci, že byl to první čin, který nás zachránil před osudem okolních států, který postavil měnu na pevný základ a také všechen spořádaný život, do něhož přicházíme, je odvozen od toho prvního velkého mravního činu.
Tu přicházíme pojednou s něčím, co jaksi by se zdálo, že dotkne se toho účelu, pro nějž dávka z majetku byla ustanovena, a tu je potřebí ovšem tuto předlohu velmi vážně kritisovati. Kritika ovšem nesmí býti pouze kritikou jedné třídy, kritikou třídy, která má přinésti těžší oběti, nebo kritikou třídy, která se domnívá, že by jiná strana měla přinésti těžší oběti, která vytýká jiným, jak jsem slyšel zde v debatě, že nejsou dosti zdaněni nebo že pro ně je to velikou úlevou, co se chystá. To by bylo nesprávné. Ani kritika nesmí se díti se stanoviska nenávisti k státu, vládě a ministru financí. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.)
Já slyším se strany pánů Němců výkřiky, že nedůvěřují v některých otázkách, které také v zákonu jsou, zejména pokud rekursního řízení se týká, ministru financí, a bylo řečeno jaksi ironicky: "jestliže páni s české strany mají příčiny důvěřovati, my Němci ne".
Já, pokud se týče daní a otázky finanční, myslím, že ti Němci mají nejméně důvodů, aby si stěžovali, že by se jim stranickým způsobem křivdilo nebo že by zvláštní oběti byly na ně nakládány. Proto také jejich kritika je kritikou nesprávnou.
Bylo zde také řečeno, že oprava, se kterou se dnes přichází, není dostatečná a že by k ní ani nemusilo dojíti, kdyby byla dávka vybrána rychle. Tento dojem najisto máme všichni, to jest beze sporu. Ale je jiná otázka, zdali bylo skutečně možno, aby ta dávka byla vybrána tak ideálně rychle, jak bychom si byli přáli, nebylo-li nevyhnutelnou nutností, nebylo-li podmínkou spravedlnosti všechno dříve řádně vyšetřiti, a nedávati na zdánlivý odhad, na udávání a povídání, že ten či onen je milionářem a že má veliký majetek, k tomu bylo potřebí toho řešení, bylo potřebí soupisu v zájmu občanů, aby se mohli proti tomu, co předpisuje a předpokládá berní správa, legální cestou brániti. Ovšem při tom materie, o kterou šlo, vyžadovala mnoho času, kterého jsme jistě želeli, poněvadž jsme se dívali na poměry, jak se utvářejí.