A zákon sám o sobě není zvláště dobrým zákonem, a že jest špatný, seznali jsme ze zprávy pana zpravodaje, jak rozebral jednotlivé výhody, které nám novela uštědřuje, jak sám musil připustiti, že mnohé z toho, co tehdy bylo usneseno, bylo chybou. Neboť základní chybou bylo již to, že nebylo dosti na prosté dávce z majetku a že dávka nebyla ihned zachycena, když bylo lze ji dostati. Nechala se uplynouti 3 až 4 léta, ale dnes jsou poměry zcela rozdílné od oněch, a nelze více na to pomýšleti, aby dávky bylo vydobyto v té míře, jaká tehdy byla zamýšlena. Pan finanční ministr není snad tak šťastný, aby byl poplatníkem dávky z majetku v tom smyslu, ve kterémž jím jest ona část obyvatelstva, kterou zastupuji a která pod tím tak těžce trpí. Pana ministra financí nebude to boleti, zaplatí-li milion, ale nás to trpce bolí, platíme-li 5 tisíc korun. To jest velký rozdíl. A zákon sám o sobě nelze nazvati velezdařilým. Co však mu vtiskuje znamení - nerad bych se zle vyjádřil - téměř lupičství proti obyvatelstvu, jest administrativní provedení zákona. Zákon praví výslovně - abych jen k jednomu bodu poukázal - že jmění příslušníků domácnosti mají býti jen potud sčítána dohromady, pokud slouží společné domácnosti, pokud výnos těchto jmění plyne do společné domácnosti, aby z nich byly hrazeny náklady domácnosti. Počítá-li však bezohledně jmění od děda až po kojence, od synovce po posledního bratrance z domácnosti, jen když jedl s rodinou u stolu, jen aby vyhnali konečnou sumu co nejvýše, aby dotčenému přednostovi domácnosti předepsali velkou dávku, pánové, to nutno při nejmenším nazvati nespravedlivostí. Dalo by se snad pochopiti, kdyby se tak dělo k vůli jednoduchosti a kdyby pak následovalo kulantní, trochu liberálnější rozvržení. Ale takto se předpisuje dávka přednostovi domácnosti a ten ať se pak stará, zda od ostatních něco dostane. V jednotlivých rodinách došlo již k největším mrzutostem proto, že přednosta domácnosti musí celou předepsanou sumu platiti také za všechny osoby, jež náhodou v jeho v jeho domácnosti žijí a že ostatní nechtějí ničím na to přispěti. Staly se případy, že jednotlivá hotová jmění byla během času prohospodařena a že dotyčný přirozeně při nejlepší vůli nemůže nic více připlatiti, a že celé břemeno spočívá na přednostovi domácnosti. Se stanoviska zemědělství byl zákon, resp. ukládání jednotlivými orgány přímo ranou ve tvář. Zákon praví, že nutno započítati předválečnou cenu z 1. ledna 1914, a není-li tu jiných pomůcek, nedají-li se prokázati žádné prodeje v obci, nebyly-li nemovitosti, neb pozemek koupeny před příliš dlouhou dobou, má býti užito tak zvaných Brdlíkových pomocných tabulek. Mohu vás ujistiti, že zejména u nás v německé pohraniční oblasti bylo užito výhradně těchto pomocných tabulek, protože pomocí nich bylo lze nám nelidsky zvýšiti základní ceny. Musely býti u nás vyhnány do výše proto, že každá osada tvoří u nás průmyslové místo, takže u nás máme samé malé vzdálenosti. Následkem toho bylo užito jen nejvyšších sazeb Brdlíkových pomocných tabulek, ačkoli polohy a bonitní poměry v hornaté části tohoto státu vlastně patří k horším a ačkoli také ostatní složky režie nahoře v horách jsou o mnoho vyšší, než v rovině. Ale na to vše mohlo by se ještě zapomenouti, neboť připustím, že mnozí z pánů berních úředníků nemohou míti podrobné vědomosti o tom, jak se vůbec zemědělský majetek má oceniti, nemají k tomu také času. Ale čeho se jinak dopustili při oceňování mrtvého a živého inventáře, to je do nebe volající. Zákon praví výslovně, že paušálně oceniti mrtvý a živý inventář lze jen u hospodářství s výměrou do 10 hektarů. Páni u našich berních správ si věc ale velmi usnadnili, paušalovali prostě všechno. Určila se čísla, pak se násobilo bez ohledu na to, že poměry jsou přece zcela rozdílné. Snad jeden po případě dobře dopadl, který náhodou měl plnou stáj, sta jiných tam u nás venku dopadlo však špatně, zejména při oceňování podle 1. března 1919, protože berní úřady nepřidržely se ani přiznání ani soupisů, ani nekonaly šetření, nýbrž prostě diktovaly: Máš tolik a tolik kusů hovězího dobytka v chlévě, zaplatíš tolik a tolik, bez ohledu a bez zřetele na to, že stáje byly vydrancovány nuceným hospodářstvím státním, dodávkami atd. Bylo předepisováno a násobeno, bez ohledu na to, zdali dobytek byl kvalitativně cennější, či byl to mladý, méněcenný dobytek. Každý rolník dosvědčí, že podle posudků úřadů má ve chlévě mnohem více, než ve skutečnosti. Odkud se ten dobytek bere, který úřad takto nachází, nevím. Pak věc ještě více zjednodušili a dále násobili a tak dostávají se úřady vyměřovací u jednotlivých rolníků k ceně 5·30 Kč až 6·00 Kč živé váhy. Jak dospívají berní úřady k této sazbě? Měly jako každý jednotlivý občan velmi dobře věděti, že 1. března 1919 platilo ještě staré nařízení o maximálních cenách z r. 1917, podle něhož ceny dobytka bylo hodnotiti 80 h až 3·30 Kč za prima žírný dobytek. Podle toho ovšem rolníci přidrželi se ve svých přiznáních průměrně výše, a to průměrně 3 Kč za 1 kg. To našim berním úřadům ale nestačí, vpíší 5·80 Kč, ačkoliv schází všechen zákonný podklad.
Ještě lepší to bylo u kapitoly: "Kapitál rostlinný". Tu berní úřady rozumějí tomu lépe, co jednotlivec vysel. Předepíší: Zasels tolik a tolik, to mělo tu a tu cenu. Podle toho byli bychom dostali v r. 1914 hodnotu 60 Kč za obilí, kdyby byla čísla berních úřadů správná. Právě tak se to má s odhadem dne 1. března 1919; čísla jsou úplně chybná, všechna snaha nese se k tomu, vypočítati vysoká čísla a co největší přírůstek. Berní úředníci mohli by namítati: Nebylo to jinak možné pro krátkost času a spěch, ve kterém práce musela býti vykonána. Tato námitka neobstojí, neboť postupovali v tomto směru proti rolnictvu s bezohledností a neomaleností, která hraničí přímo na podvod, neboť na př. v kapitole "Kapitál v oběhu" byly k 1. březnu 1919 čítány zcela nemožné věci. V našem okresu na př. prošel každý z těchto úředníků v lednu a únoru 1919 s četnictvem a vojskem vesnicemi a zrekviroval pro stát poslední žito a obilí. Následkem toho neměli rolníci mimo to, co připadalo podle hlavy, ani kila obilí více. Ale předepisují jim tisíce, jako kdyby každý byl měl nejméně ještě 100 q obilí. Jak to nazývati, nevím. Kdyby berní úředníci nebyli o tom věděli, že byly konány rekvisice, dalo by se to omluviti, protože však byli sami rekvisičními komisary, neplatí tato omluva a mnoho úředníků napsalo vědomky více, aby se přes samý zákon ukázali věrnými služebníky státu.
Jsem zvědav, jakým způsobem tato zákonná novela bude administrativně provedena, když tak mnohé není jasno, co stojí v cestě konečnému vyměření daní. Jak chcete dnes vydati konečné předpisy, jak chcete konstatovati, zda ten či onen stává se účastným výhod novely, čili nic? Víte, jaká je dnes hodnota válečných půjček? U jednoho jest napsáno 40%, u druhého je to přeškrtnuto. Víte, co obdržíte dnes za staré účty v nástupnických státech, ať v Rakousku, nebo v Uhrách? Nevíte to, ale k dávce z majetku mělo to býti přiznáno. Nevíte, jakou cenu dnes budou míti pohledávky v korunách, nevíte, co stane se z pohledávek vídeňské poštovní spořitelny. Následkem toho jest zhola vyloučeno, aby novela byla v nejkratší době provedena, protože vládě samé ještě schází podklady k určení ceny. To však musí býti nějakým způsobem napraveno.
Může býti, že novela snad vyplynula na konec z poznání potřeby, odstraniti nějaké zákonné škody, nemůžeme se proti tomuto poznatku uzavříti a musíme proto připustiti, že přec jen jest jakýmsi zlepšením. Zdali se námi žádaná zlepšení dostaví, nelze ještě na základě této novely tvrditi, neboť schází ještě mnoho, co by musilo býti změněno, aspoň prováděcím nařízením, abychom dospěli k jakž takž uspokojivému zakončení. Budeme přes to hlasovati pro novelu v tom prostém uvážení, že menší zlo jest vždy lepší většího. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Scharnagl.
Posl. Scharnagl (německy): Slavná sněmovno! Předložený vládní návrh na novelisaci dávky z majetku nutí mě jako rolníka a zároveň jako předsedu německo-křesťanského říšského svazu rolníků k tomu, abych se ujal slova.
Musím říci, že předložený návrh zákona nikterak neuspokojuje. R. 1920 byla naše koruna v Curychu notována přibližně na 5, dnes však 15 až 17, a musila by tudíž sleva dávky býti zmenšena o 2/3 všech předpisů, čemuž bohužel tak není. Dále má podle projednávané předlohy sleva pouze při majetku až do 50.000 Kč činiti 50%. Nemůžeme naprosto souhlasiti, aby při majetku přes 50.000 Kč bylo sleveno pouze určité procento dávky z přírůstku na majetku a aby dávka z majetku zůstala nedotčena. Při tom jest uvážiti, že již není žádného přírůstku na majetku. Ba nelze dokonce ani mluviti o přírůstku, avšak zajisté o zmenšení hodnoty. Jak se může nyní při odhadování selských usedlostí mluviti o přírůstku na majetku, je nesrozumitelné. Ve skutečnosti lze pouze mluviti o zmenšení hodnoty. Nejméně 80 % všech majitelů sloužilo ve vojsku, hospodářství bylo svěřeno ženám a dětem, jakož i docela mladým, nedostatečným pomocným silám. Takový provoz musí snížiti hodnotu každého hospodářství, k tomu scházeli veškeří řemeslníci; veškeré stavební hmoty byly zabaveny a majitel domu nemohl jich dostati. Proto se značně zhoršil také stav stavení.
Ihned po vypuknutí války pomýšlela vláda na to, aby převzala zásobování lidu a vytvořila k tomu účelu 23 ústředen, které ovšem byly ustanoveny k tomu, aby výrobci zabavovali zboží za cenu, která zůstávala daleko za cenou výrobní. Tyto ústředny nehospodařily zajisté vždy ve prospěch konsumentů, avšak zcela jistě vždy v neprospěch výrobců.
Tak zvaní páni důvěrníci ústředen měli až příliš často pouze osobní prospěch na mysli.
Dále si nemohl v té době rolník za hotové peníze ničeho koupiti, nýbrž žádalo se pouze zboží. I to oslabilo selský majetek.
Již z těchto krátkých poznámek jde na jevo, že nelze u rolníka naprosto mluviti o nějakém přírůstku na majetku. Proto mám za to, že se musí na vládě žádati, aby se škrtla celá tak zvaná dávka z přírůstku na majetku. Dále budiž všem, kdo zaplatili 15% začáteční splátku, splácení ostatních zbývajících částek povoleno v 10 místo v 6 půlletních splátkách. Kromě toho jest naléhavě třeba, aby byly konečně stranám doručeny základny pro vyměřování daně a aby chyby, které se naskytly při vyměřování, byly zjištěny a opraveny.
Další okolnost, která placení dávky z majetku činí ne-li nemožným, tedy alespoň velmi ztěžuje, jest válečná půjčka, která postihuje rolníka dvojnásob těžce, jelikož upsal nejen osobně a zatížil velice majetek, nýbrž jsou to i obce, které jsou více méně přetíženy lombardními dluhy; k tomu se druží ještě různá zemědělská společenstva, jako: záložny a spořitelny, skladiště atd. Všecky tyto korporace upsaly své jmění, jsou zatíženy lombardními dluhy a také za ně ručí zemědělští členové osobně. Při tom nebylo zemědělství dosud vzhledem ke ztrátě nikdy chráněno, nýbrž bylo vždy utěšováno planými sliby. Vidíme, že zase v letošním rozpočtu pro veškeré zemědělství jsou vykázána sotva 3%; naproti tomu zbývá pro ministerstvo národní obrany plných 14%. Podle zákona o úlevách v branné povinnosti z prosince 1922, podle něhož 4000 mužů má býti jako živitelé rodin propuštěno na dovolenou po 6měsíční službě, nedostanou se jediní synové starých chorých otců opět k tomu; neboť již při výměře 10 ha půdy považuje se bez výjimky za možné, aby se přijala náhradní síla, aniž se uvážilo, leží-li tento pozemek v území obilním, řepném nebo pícním. V posledním případě sotva lze pro obtížné hospodaření uživiti malou rodinu. Majetek nevynáší tolik, aby se mohla najmouti pomocná síla.
Ze všeho vyplývá, že u majetku malorolníků a středních rolníků nelze mluviti o přírůstku na majetku.
Leč i větší zemědělský majetek není v jiných poměrech, ba byl proti době předválečné velice oslaben a postihuje jej ustanovení, že při dávce z majetku přes 1,000.000 neposkytuje se již žádná sleva dávky.
Toto omezení postihuje těžce větší zemědělské majetky. Nikdo dnes již neuvěří, že naši velkostatkáři nejsou s to, aby mohli zaplatiti předepsanou dávku, i tam jsou skoro všechny hotové peníze uloženy ve válečné půjčce nebo v cizozemských cenných papírech. Veškerý majetek jest přece zabrán, velké plochy jsou již zákonem o malých pachtýřích vyvlastněny, daleko větší plochy byly již odebrány akcemi pozemkového úřadu R a S rovněž za nepatrnou cenu. Často byly utvořeny zbytkové statky, jež činí velkorysé hospodaření naprosto nevýnosným, ne-li docela nemožným.
Chtěl bych ještě uvésti dvě okolnosti: Na živelné pohromy není v předloze vůbec pamatováno a přece jest na tyto míti značný zřetel. Nesmírné plochy krásně pěstěných lesů ožrala mniška, kde výtěžek z dřeva po srážce všech pasivních položek nezaplatí ani opětného zalesnění.
Je stará pravda: blaho státu souvisí úzce s blahem a žalem jeho zemědělství. Tato věta platí přirozeně i pro tento stát v jeho zájmu, přijme-li vláda všecky věcné podněty a návrhy, jež byly s německé strany podány k předloženému zákonu, při čemž musíme konstatovati, že jest na každý způsob naším hlavním požadavkem při této novele, aby byla začátkem nových změn drakonického zákona o dávce z majetku. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Stenzl. (Výkřiky německých poslanců.)
Posl. Stenzl (německy): Slavná sněmovno! Vyhovujíc dávnému přání nejširších vrstev obyvatelstva, rozhodla se konečně vláda tohoto státu provésti novelisaci zákona z 8. dubna 1920, č. 309, o dávce z majetku a z přírůstku na majetku. Vládní návrh dnes tu ve sněmovně předložený měl přinésti občanům dávkou povinným úlevy, které však nedocházejí výrazu v té míře, aby sleva, kterou eventuelně možno očekávati, dosáhla u malého a středního majetku té výše, která by mohla míti zvláštní vliv na další hospodářskou existenci každého jednotlivce. Daně, které zvláště živnosti a obchod beztoho nadměrně vysoko zatěžují v dnešní době hospodářské krise, k čemuž ještě přistupují enormně vysoké předpisy dávky z majetku a z přírůstku na majetku, přivodily již v mnohých případech úplné zničení poplatníkovo, čímž se způsobuje ztráta nejen státu, nýbrž i veškerému národnímu hospodářství. Není zajisté neznámo, že jednotlivé berní správy, vypočítávajíce dávku z majetku a z přírůstku, započítávaly do jmění 40% válečné půjčky dodnes - od státu nezaplacené - tedy dosud bezcenný papír. Kdyby se byla roku 1920 současně s uzákoněním majetkové dávky rozřešila spravedlivě i otázka válečné půjčky, a při tom se současně prohlásilo, že se válečná půjčka podle určitého percentuálního poměru ke jmění, po případě k přírůstku přijímá progresivně jako placení na dávku, byla by se národnímu hospodářství tohoto státu prokázala veliká služba. Při tom by se bylo zabránilo zničení tak velkého počtu rodin a jejich existencí; nešťastníci musili si dokonce pro hospodářskou bídu vzíti život.
Obsahem tohoto návrhu zákona jest zajisté, aby pro hospodářsky slabé byly poskytnuty jisté úlevy, a to v nejpříznivějším případě až 50%, což však v největším počtu případů je mařeno §em 3 osnovy při 200% přírůstku jmění z roku 1914 do 1919. Uváží-li se, že nemovité jmění, jako majetek domovní a pozemkový, stroje, nástroje atd., které tvořily stav jmění již roku 1914, byly v roce 1919 při stanovení konečného jmění ceněny více téměř o 100%, pak nutno přece dospěti k poznání, že je to přírůstek jen zdánlivý, který žádným způsobem nedochází znatelně k vyjádření, ježto poplatník s tímto nemovitým jměním, jež nescizil, neměl efektivního přírůstku na majetku. Jak vysvítá z důvodové zprávy, stoupla valutní hodnota koruny od r. 1920 do 1922 dvojnásobně a nyní jde také ještě o tuto hodnotu, čímž by vlastně mělo důsledně dojíti ke snížení všech předepsaných dávek z majetku a z přírůstku na majetku o 50% a předložená vládní osnova o zmírnění a doplnění zákona o dávce z majetku měla by vlastně mluviti o těchto 50%. Poněvadž však tomu tak není, jsou všichni poplatníci nuceni platiti dávku z majetku a z přírůstku podle odůvodnění, jež jsem předtím přednesl, o poměru k roku 1920 ve výši dvojnásobné.
Velectěné dámy a pánové! Podle výroku vedoucích státníků měla dávka z majetku vlastně sloužiti ke stabilisaci české valuty, což však nenastalo, když podle vykázaných domněle aktivních obchodních bilancí republiky, nastal beztoho vzestup bez pomoci peněz plynoucích z dávky majetkové. Dávka z majetku a z přírůstku by tedy vlastně měla býti zase již zákonem odstraněna, což také již směrodatní čeští finančníci tohoto státu veřejně ve schůzích zdůrazňovali.
Z německé strany byl podán značný počet pozměňovacích a doplňovacích návrhů úplně oprávněných a odůvodněných, z čehož jako příslušník tak zvané německé menšiny jsem předem přesvědčen, že asi nikdy nebudou přijaty. Dámy a pánové z většiny sněmovní! Zde byste měli příležitost dáti souhlas těmto návrhům německých poslanců, čímž byste nejen podporovali hospodářskou věc národa německého v tomto státě, nýbrž umožnili byste, aby tyto hospodářské výhody přišly k dobru také národu českému, jenž vás sem poslal jako poslance zajisté také s určením, abyste národní hospodářství chránili. Stav německých živnostníků a obchodníků, který je v poslední době těžké hospodářské nouze velmi tísněn dávkou z majetku a z přírůstku, musí mou osobou jakožto svým zástupcem prohlásiti, že toužebnému přání po spravedlivé, hospodářským poměrům odpovídající změně zákona o dávce z majetku nebylo vyhověno.
Očekávám aspoň, že ministerstvo financí zařídí, aby rekursy dosud podané proti předpisům dávky z majetku a z přírůstku byly od příslušných úředních instancí podrobeny spravedlivému prozkoumání, jakož i aby o daných námitkách se blahovolně uvažovalo.
I když touto novelou k zákonu o dávce z majetku a z přírůstku na majetku z 8. dubna 1920 nestaly se skutkem naděje, které německá strana živnostenská projevovala při změně tohoto zákona, přes to a předpokládaje, že v době nepříliš daleké dojde asi k novým zákonným úlevám, budu hlasovati pro tento zákon. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. dr. E. Feyerfeil.
Posl. dr. E. Feierfeil (německy): Velectěné dámy a pánové! V této sněmovně lze pozorovati skoro stejný postup ve výborech a v plenu. Ve výborech je viděti u oposice, že přes krátkost času se snaží, aby předlohy prostudovala a podala k nim vážně míněné návrhy a vývody, kdežto páni z vládní koalice k těmto návrhům mlčí a se jimi dále již vůbec neobírají. V plenu nalézáme totéž. Patrně nemá ani česká strana agrární, ani česká strana lidová, ani která jiná z českých stran, jež by se o ochranu středních a menších majitelů měly zajímati, zájmu na tom, aby se dnes v této sněmovně ujaly slova k mimořádně důležitému zákonu, který se projednává.
Nám pojem dávky z přírůstku na majetku není cizí. Nebyl cizím, když vyšel zákon o dávce z majetku a o dávce z přírůstku na majetku, znali jsme již jako zemskou dávku zavedenou dávku z přírůstku hodnoty. Za normálních dob mírových se nemohlo této tak zvané dávce z přírůstku hodnoty upříti jistého oprávnění, a to potud, že postihovala vlastní, skutečné zisky, jež během doby vynášela půda. Zcela pochybeným bylo však, že se, když se válkou a dobou poválečnou změnily normální poměry směrodatně pro dávku z přírůstku na majetku, podržely základy pro dávku z přírůstku na majetku a že se obdobně k této dávce z přírůstku hodnoty zavedla dávka z přírůstku na majetku. To, co bylo dříve za normálních dob při dávce z přírůstku hodnoty skutečným, opravdovým přírůstkem, o tom se nedalo již později v době poválečné mluviti. Mluvilo-li se v době poválečné u menších nebo středních rolníků o přírůstku, nebylo tomu zpravidla tak. Stalo se zde pouze, že cena nemovitostí zdánlivě stoupla pro značný pokles valuty. Byla to tedy, mluvilo-li se vůbec o přírůstku, fikce. Na tuto fikci se však mohl bráti rovněž zřetel a mělo se rozlišovati mezi všemi těmi, kdož za války a v době poválečné opravdu vyzískali, slovem mezi válečnými zbohatlíky a těmi, kteří neměli žádných zisků nebo žádného přírůstku, nýbrž kteří měli přesně totéž, co dříve. Ani starý zákon o dávce z majetku a o dávce z přírůstku na majetku, ani novela k tomuto zákonu předložená nečinily takového rozdílu a musí se proto již ukládání podle předložené novely označiti za pochybené. K této novele bude řečniti jménem mé strany s hlediska živnostníků můj kolega Kraus a objasní jí s tohoto stanoviska. Chtěl bych k této novele promluviti s hlediska rolníků a malorolníků a vysvětliti zájem tohoto stavu na novele.
Chtěl bych napřed, nežli promluvím o zákonu nebo o návrhu zákona samém, vrátiti se k celému způsobu ukládání dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku. Jak známo, bylo dávkou z majetku povinným ponecháno na vůli, aby přiznání k dávce z majetku buď sami sepsali aneb ponechali úředním komisím, jež projížděly zemí a projevily ochotu sepisovati rolníkům a malorolníkům přiznání k dávce z majetku. Na Šumavě, v mém volebním okresu, přihodilo se často, že se lidem nepopřálo času, aby svým právním zástupcem aneb někým jiným aneb svojí politickou stranou sepsali přiznání; spíše se dostavily úřední komise, daly si zavolati starostu a majitele z dotyčných obcí a prohlásily, že přišly, aby sepsaly přiznání k dávce z majetku. Prohlásil-li rolník: "Prosím, bylo nám řečeno, že můžeme přiznání sepsati sami", dalo se jim více méně otevřeně na srozuměnou, že by jim mohly vzniknouti značné škody, nedají-li si sepsati přiznání komisemi, poněvadž se podle jejich vlastního udání nebude nikdo říditi; rolníci by prý učinili dobře, kdyby si dali sepsati přiznání létacími komisemi. Pováží-li se, z jakých živlů byly tyto létací komise složeny, když se někdo podíval na tyto mladíky, kteří byli členy komise, nemajíce žádných hospodářských a životních zkušeností, kteří se ve svém životě nanejvýš tím vyznamenali, že se dali v rekvisičních komisích za doby válečné a poválečné použíti jako obzvláště řízní členové, lze si představiti, jakým způsobem byla přiznání těmito komisemi sepisována. Zdráhal-li se jednotlivec podepsati přiznání, jak je sepsala komise, hrozilo se opět skrytě nevýhodami, až se dal pohnouti k tomu, aby podepsal přiznání svým jménem. Tu se nesmíme tázati, jak zejména těmito komisemi bylo hodnoceno jmění r. 1919. A kde nezasedaly komise, kde dotyčný podal sám přiznání, tu obstaraly později to, co nemohly obstarati létací komise, komise při berní správě aneb berní správa sama. Nelze vylíčiti, jakým způsobem se zpravidla hodnotil hospodářský majetek v r. 1919. Jest známý fakt, že se koně rolníků odhadovaly na 15.000, 20.000 a 25.000 Kč, že se dobytek uváděl v ceně 3000 a 4000 Kč, a je rovněž známo, jak nešťastnými byla již dotyčná prováděcí nařízení ministerstva potud, že se podle nikoliv naprosto jasného řízení a podle nikoliv naprosto jasných hledisek mnohdy paušálně zařazovaly kraje, jež jsou vysloveně územím pícním, mezi kraje obilní. Tak se to dělo zejména ve Slezsku. Musilo by se žádati, aby se tato základna opravila, aby násobek čistého výtěžku, jak byl stanoven pro tato území z krajů obilních, odpovídající přiměřeně skutečnému rázu těchto krajin, vzat byl pro ně podle území pícních. Vůbec by měla platiti zásada, že kraje, ležící výše nežli 400 m nad hladinou mořskou, jsou území pícní.
Dosud mluvil jsem o ukládacích zásadách v I. instanci a chtěl bych se nyní obírati odvolacím řízením ve věcech dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku. Pokud vím, nebyl dosud vyřízen ani jediný rekurs proti ukládání dávky z majetku. A jaké obtíže se vyskytovaly u jednotlivých berních správ, chtěl-li někdo sepsati právně odůvodněný rekurs a vyžádati si za tím účelem vyměřovací základnu, nedá se vypsati. Přímo vyzývavým musí se nazvati chování berní správy v Třeboni, která odepřela tajemníku strany, vybavenému naprosto pravoplatnými plnými mocemi, nahlédnouti do vyměřovací základny svých zmocňovatelů, a prohlásila, že to prostě nedělá. Toto chování bylo nejen vyzývavé, a nezákonné, bylo přímo hloupé, neboť kdyby byl zplnomocněnec nahlédl do vyměřovací základny, mohla si berní správa ušetřiti mnoho práce, poněvadž, jak známo, každý dávkou povinný má právo požádati o písemné sdělení vyměřovací základny a poplatníci nebyli by následkem postupu jmenované berní správy bývali nuceni použíti tohoto práva. Možno být zvědav, kdy se vyřídí rekursy, které byly proti dávce podány. Půjde-li to s nimi tak, jako s rekursy proti dani z příjmu a proti dani výdělkové, můžeme sestárnouti a sešedivěti, nežli uvidíme vyřízení takového odvolání. Je přece známo, že celá finanční správa tohoto státu selhává, takže se již po léta nemůže vůbec mluviti o upravené správě, a je příznačným, zamítnou-li pak vládní strany návrh, jako byl ten, který jsem učinil nedávno v rozpočtovém výboru, směřující k tomu, že by se měly konečně vydati platební daňové příkazy za minulá léta a že by se měly konečně vyříditi rekursy, které již 2, 3 a 4 roky čekají na vyřízení. Tu se mi dostalo od zpravodaje odpovědi: Jelikož finanční správa beztoho vše činí, co je možné, je prý naprosto zbytečné, aby se takový návrh přijímal. Mám za to, že by pan zpravodaj, i kdyby se dotázal u svého vlastního národa a chtěl vyšetřiti, má-li lid dojem, že je u finanční správy všechno v pořádku, dospěl k náhledu, od svého dnešního velice odchylnému.
Chci nyní promluviti k jednotlivým paragrafům novely. § 1 pamatuje při dávce z majetku a při dávce z přírůstku na majetku na slevu 50% u takových majetků, jejichž konečný stav nepřevyšuje 50.000 Kč, návrh, který, jak se domnívám, mohl by býti všemi stranami podepsán, neboť chrání právě nejmenší. Většina členů rozpočtového výboru byla tudíž nemálo udivena, když byl právě s komunistické strany podán návrh, aby se dobrodiní tohoto paragrafu omezilo na ty, jejichž konečné jmění nečinilo více nežli 25.000 K. Nuže, domnívám se, že malí domkáři, dřevorubci, voraři, kteří někde na Šumavě, v Krkonoších, v Orlických horách mají chaloupku, krávu a kousek pole kolem domku a kteří byli vždy nadšenými stoupenci komunismu a slibovali si od něho záchranu, budou vyvalovati oči, až uslyší, že se pomýšlelo právě jim vzíti dobrodiní zákona a dáti jim zakrněti. Naopak, mohlo se říci, že se částka konečného jmění z 50.000 K mohla ještě značně zvýšiti. Neboť tak, jak bylo toto konečné jmění hodnoceno v roce 1919, bylo asi mnohému ubožáku vypočteno konečné jmění 80.000 a 100.000 Kč. Měl býti nezbytně ochráněn před přehnanou dávkou.
§ 2 by se zamlouval, nečte-li se k tomu jedním dechem § 3 a nezví-li se z něho, že převážné části malých a středních rolníků stává se dobrodiní § 2 omezením § 3 zcela ilusorním. V § 2 se snižuje dávka z majetku majitelům jmění od 50.000 až do 1 milionu korun sestupně vždy o jistá procenta, § 3 však praví: Snížení toto platí však pouze v případě, nepřevyšuje-li přírůstek na jmění 200%. Prosím, představte si, že bylo těmito skvělými komisemi, o nichž jsem dříve mluvil, přibližně, abych uvedl konkrétní případ, vypočteno malorolníku, že měl v roce 1914 majetek za 15.000 K. V roce 1919 bylo pak létací komisí aneb berní správou vypočteno, že táž usedlost, kterou měl již v roce 1914, má cenu 70.000 nebo 80.000 K. Tak byly ve velké většině případů vypočítány základy. Bude tudíž právě u nejmenších lidí rozpětí větší nežli 200% a tito lidé se připravují právě nepromyšleným ustanovením § 3 zcela o všechny výhody. Naše strana podala proto návrh, že jako započítatelný přírůstek z majetku po rozumu § 3 neplatí částka, která vyplývá z rozdílu hodnocení takového nemovitého majetku roku 1914 a roku 1919, který byl již roku 1914 v držení dávkou povinného, předpokládajíc, že konečné jmění nepřevyšuje části 200.000 K. Tento návrh mohli jsme ovšem docela klidně přijmouti a rovněž takové strany, jež zastupují nejmenší a nejméně majetné lidi, mohly s tímto návrhem souhlasiti. Návrh byl by také přijat, kdybychom byli právě v parlamentu, kde by bylo porozumění pro věcnost návrhu. Avšak u nás jsou rádi, když se v koalici konečně namáhavě dá návrh zákona dohromady, a pak jest i znění návrhu již nedotknutelně svaté, že jím nemůže již nikdo hnouti. Proto byl náš návrh v rozpočtovém výboru zamítnut a musím tudíž pochybovati, nalezne-li v plénu milost před očima koaličních stran. Pan zpravodaj nebyl, když se pokoušel odůvodniti zamítnutí mého návrhu, o důvody nikterak v rozpacích a mínil, že prý se to může klidně ponechati finanční správě. Většina lidí podala prý odvolání a finanční správa prý se musí postarati, aby se napravila přehodnocení roku 1919. Tím se všem mnou uvedeným případům dostalo menšího rozpětí než 200%. Pan zpravodaj má snad k finanční správě takovou plnou důvěru. Možná, že může jako český poslanec v zastupování zájmu svého voličstva na tu či onu berní správu vykonávati tlak rozumovými důvody, avšak my němečtí poslanci jsme vůči úřadům bezmocni a kdybychom přišli k nějakému přednostovi berního úřadu anebo odborovému přednostovi finančního úřadu nebo finačního ministerstva s nějakými důvody, bylo by vše marné, poněvadž jsme stigmatisováni za Němce a poněvadž Němec nemá svých práv uplatňovati a nemá co mluviti. Podali jsme tento návrh, ale lze, jak již řečeno, pochybovati o tom, bude-li také přijat.
Byla by pak také jakási čáka, že by se i německým rolníkům mohlo dostati snížení jim přehnaně předepsané dávky z majetku a dávky z přírůstku na majetku podle ustanovení § 5, který praví, že v případech, kde jest nebezpečí, že by zapravením plné dávky mohl býti dávkou povinný ohrožen ve své výživě aneb v trvání svého hospodářského podniku, mají se povoliti slevy. Pravím, i naši lidé, i německými poslanci zastoupení malorolníci a rolníci mohli by se nadíti, že se jim dostane na základě tohoto paragrafu slevy. Obzvláště mohlo by se toho nadíti oněch 17 slezských obcí, jež byly v roce 1919 postiženy krupobitím, které bylo tak hrozné, že byla zničena celá úroda toho roku, ony slezské obce, které se od oné hrozné katastrofy naprosto marně rozhlížejí, poskytne-li jim stát nějaké podpory aneb ohledu při placení daní a dávek. Tento paragraf byl proto jako stvořen, aby v takových případech poskytl úlevy v dávce z majetku, avšak pouze tehdy, kdyby se tento paragraf přiměřeně vykládal. Paragraf praví, že zemské finanční ředitelství může ve výjimečných případech povoliti takové slevy. Po zkušenostech, jaké jsme získali s českými úřady a obzvláště s finančními úřady, jde-li o poskytnutí a povolení výhod příslušníkům českého, nikoliv však německého národa, můžeme si představiti, jak bude vypadati volné uvážení při povolování výhod rolníkům podle §u 5. Chtěl jsem tomu zameziti, aby zákon ponechal úvaze úřadu tak velké pole, a podal jsem v rozpočtovém výboru návrh, že věta nemá zníti: Finanční úřad "může" povoliti úlevy, nýbrž "musí" povoliti úlevy. Rozumí se samo sebou, že byl tento návrh také zamítnut. Zajisté nerozhodne plenum jinak nežli výbor a návrh nebude přijat, ba pan zpravodaj dokonce připomněl zde k velkému údivu jménem poslanecké sněmovny ministerstvu financí důrazně, že má jen v obzvláštních výjimečných případech použíti ustanovení § 5. Finanční ministerstvo má prý si to dobře rozmysliti, aby povolovalo tyto slevy. Musím politovati, že to řekl zástupce rolníků. Domnívám se však, že si pan zpravodaj myslil, že se českým rolníkům a malorolníkům dostane již ochrany a všech možných slev. Dostanou-li je také němečtí rolníci, jest otázkou.