Dále pak nutno konstatovati, že i v invalidním úřadě se přichází na věci, které jsou pro budoucnost neudržitelny. Týž člověk urgoval doplatek 2364 Kč a také mu byly poslány, avšak na jméno Josef Weiner. Všecka ostatní data souhlasila, výplata však poslána zpět; po několika dnech došla na něho pode jménem Josef Warner. Musila jíti zase zpět, poněvadž se ten člověk jmenuje Josef Werner. Dodnes neobdržel ničeho a je vydán největší bídě.
Má řečnická lhůta je u konce a musila jsem zajisté mnoho nechati nevysloveno, co se mně zdálo velmi důležitým. Vidíme, že oběti světové války musí prodělávati pravé martyrium a hrozné duševní útrapy. Jsou doháněny k zoufalství. Proč jsou ti ubožáci trestáni ještě více? Nestačí, když musili ztratiti svůj největší statek, zdraví a rovné údy, svoji schopnost výdělečnou? Ani nejlepší zákony jim je nahraditi nemohou. (Souhlas na levici.) Kdyby to bylo možno, pak by byli všichni váleční invalidé v Československu již dávno zdrávi, neboť zákonů pro válečné poškozence je tu jistě dost. Z tohoto místa urgujeme provedení zákonů z února 1920 a z ledna 1922.
Nyní ke konci malou poznámku. Pan posl. kolega Schubert ze strany německo občanské pravil minulého roku v rozpočtové rozpravě k invalidní otázce toto: "Zanedbáváním povinné péče o invalidy hrozí mnohým invalidům nebezpečí, že se dostanou na nepravé koleje. Tomuto nebezpečí musí býti v zájmu invalidů stejně jako majetných vrstev bezpodmínečně zabráněno." Pronášíme-li tu svůj názor, pak jistě nikoli ze strachu, jak jej má pan Schubert, že by se invalidé mohli státi zloději a ohrožovati majetné vrstvy, nýbrž poněvadž doufáme a si přejeme, aby velké bezpráví bylo v budoucnosti zmírněno a odstraněno nebezpečí zbídačení. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Slovo dále má pan posl. Kasík.
Posl. Kasík: Slavná sněmovno! Již to, že při této hospodářské skupině přihlásilo se 55 řečníků, to jest 44% všech řečníků celkové řečnické listiny, prokazuje, že hlavní snahy tohoto období parlamentu jsou a budou rázu hospodářského a sociálního. Při veškeré ostré naší kritice nesmíme však zapomínati, že všechno naše snažení musí účtovati s poměry, v nichž jsme se po válce ocitli. Jestli hlásím se v této debatě k slovu, nechci nanésti více kritiky k rozpočtu, než ji dosud bylo. Já sám o sobě jsem velmi skeptický a mám názor ten o rozpočtech, zejména o rozpočtech rázu aproximativního, že celkem - a to se potvrzuje po prohlédnutí předloženého účtu za rok 1920 tyto rozpočty nemají té pevné stability, jaké by měly míti, ale používám této příležitosti, abych v této debatě vyzvedl nutnost zvětšené péče o reformu bytovou a s tím spojenou otázku našeho zdravotnictví.
Především otevřeně pravím, že mně ani nenapadá chtíti něco od státu, čeho by nemohl finančně zastati. Ale do nejkrajnější míry musím protestovati proti tomu, jak se to v poslední době děje, by vstřeboval se ve veřejném mínění, ať na schůzích, ať tiskem názor, že podpora stavebního ruchu je s to ohroziti základy naší republiky a že břemeno, které ona na sebe béře je nad její síly. Promiňte, mám trochu jiný názor na věc samu. Již několikráte jsem zdůraznil v této sněmovně, že cokoliv včas vydáme na zdravotnictví, to nám nese po letech desateré úroky tak, jako by šlo o nějaké investice. Malý doklad k tomu. Soudružka posl. Kirpalová zmínila se ve svém referátu o otázce válečných invalidů a nevyřízení podpor a spisů. Já myslím, že při této otázce padalo velice na váhu ne snad úmysl nechtíti tyto věci vyříditi, nýbrž to, že jsme nedovedli v začátcích se zaříditi větší prozíravostí. Myslím, že by bylo neškodilo tehdy třeba milionovým nákladem vybudovati řádnou budovu pro tento úřad, v níž by mohlo býti hladce úřadováno. Nezdá se vám, velectění, že jsme zde prodělali v nepřirozených správních nákladech více, než kdybychom vystavěli včas řádnou úřadovnu? Kdybychom tak byli učinili, byli bychom dnes zbaveni všech oprávněných výtek ubohých rentistů, že nelze jim po roku, ba dokonce po dvou letech dostati výměru o zákonném nároku. A bytová péče! To je také jedna z oněch otázek, které čím dříve budeme luštiti, tím více objeví se nám aktivita v položkách zmenšeného vydání na zdravotnictví. Žel, že jsme se dostali nyní po válce nad jiné platô bytové politiky, než jsme měli před tím. To je řešení bytové krise, při níž luští se také a to dost zdárně bytová reforma, ale - a tu jsem u toho kamene úrazu - jen pro ty, kdo měli možnost stavěti, majíce 10, později 15% stavebního nákladu, nebo kdo mají možnost platiti z jednoho čtverečního metru obývací plochy 20 až 30 Kč roční činže. Z toho právě vyplývá, že pro nemajetné vrstvy lidu zákony o stavebním ruchu za naší republiky vydanými vykonáno jen to, že nepřímým způsobem bylo jim v bytové krisi uvolněno, pro druhé, abych tak řekl, lépe situované vrstvy to, co bylo vykonáno, vykoupeno bylo přímo krvavými penězi, jež musily býti na stavby složeny a jež musí býti zúročeny a při tom se mluví o tom, jako by stát se touto akcí zakrvácel!!
Nepopírám, že pomoc státem přislíbená je proň značná. Ale co jsme měli dělati, když dnes vychází na jevo, že rozdíl mezi rentabilitou domu stavěného v roce 1921 a domu stavěného někdy později snad v roce 1928 musil býti kryt diferenční podporou, nemělo-li pak
docházeti ke katastrofě národohospodářské, vztažmo vzhledem k výpočtům odborníků k naprosté stagnaci stavebního podnikání a udržení přímo zoufalého stavu bytové krise, jaká panovala od roku 1919 až do dnešní doby?!
Ze zprávy generálního referenta rozpočtového výboru pana kol. prof. dr. Srdínka, s povděkem kvituji, že je doložena velice cenným materiálem důvodovým, dovídáme se, že podle zákona z roku 1919, čís. 281 Sb. z. a n., přislíbeno bylo na stavbu 7.207 domů s 18.055 byty za 979,920.225 Kč a uskutečněno 2151 domů se 7540 byty, za 580,231.906 Kč. Vystavěno tudíž méně o 5056 domů s 10.515 byty. Zastavme se u toho faktu. Nezarazí vás to, že jen 30% z přislíbených staveb bylo uskutečněno? Proč? Protože tento zákon poskytoval tak málo podpory ke krytí příštích diferencí, že každý se obával stavěti a vedle toho nebylo dosti peněz na hypotečním úvěru. Když přistoupeno k novelisaci zákona v roce 1921 pak se jeví do září 1923 tento stav: Udělena podpora 11.406 domům s 23.345 byty, přislíbena podpora 2748 domům s 6574 byty, celkem 14.154 domů s 29.919 byty. Celkové dosavadní závazky, jež stát na sebe béře, činí prý 4200 mil. Kč s 213 miliony Kč platy zárukovými a 9 miliony Kč pak pro ty, kdož měli tolik peněz, kolik stačilo na krytí stavebního nákladu bez záruky státu pro druhořadé hypoteky. To je 4% všech účastí na stavbách, a jistě že se nemýlím, když řeknu, že polovina z nich je oněch zoufalců, jež si vypůjčili na směnky, když nemohli sehnati hypoteky, na něž u spořitelen v mnoha místech nebylo peněz, ty se ukládaly u bank, jež skončily notnými krachy, a jednak u mnohých těchto ústavů nebylo dost dobré vůle podepříti finančně tyto akce vzhledem k nejistotě zákona o povinnosti státu dodržeti splátky úroků a anuit - viz vzbouření mezi zájemníky po řeči pana ministra financí Bečky v Budějovicích letos pronesené.
Není sporu, že zákony těmi přece jenom byl vzbuzen stavební ruch a že vykonaly blahodárné dílo, zase opakuji to, co jsem řekl prve, jen pro ty, kdož v domcích těch mohli bydleti, ale - a teď budu mluviti jako předseda družstva, který zažil za 11 let v něm činnosti a hlavně za poslední tři léta, svůj očistec na zemi, když chtěl mimo dříve vystavěných 31. ještě vybudovati 65 domků na Klatovsku. Zákony a praxe! Kdybych tu měl všecko uvádět co je s tím spiato, nestačila by vůbec povolená 6 lhůta pro celou řečnickou listinu. Dovolím si o to označiti slovy: Martyrium pro ty, kdo chtěli levně stavěti, a pro ty, kteří mnohdy krát v zoufalém svém postavení vehnáni byli do stavby a dověděli se pak z úředního výnosu, že stavební náklad je sice uznán, ale seškrtán o 10 až 20 % opravdově, - opakuji: opravdově - všemi možnými prostředky snížené stavební ceny. Otázka ta je ještě nedořešena a ať má v ní korunu zásluhy ministerstvo veřejných prací nebo financí či malý odpor těmto vlivům se strany ministerstva sociální péče, musí býti předmětem úvah, jak hříchy ty bude třeba v nejbližší době napraviti. Jestli toto jsem uvedl, pak učinil jsem to jen proto, že je dnes možno čísti, slyšeti mnoho výtek, jak prý ti, kdož využili zákona o stavebním ruchu z roku 1921-1923, se na účet státu obohatili. Na to lze odpověděti jen toto: "Co by bylo, kdyby se byl stát takto - do uvozovek vloženo - "nezakrvácel"? Je těm, pravidelně jen hloupým lidem anebo sobcům, jichž se bytová mizerie přímo nedotkla, něco známo, že účel zákonů o stavebním ruchu má také ráz bytové hygieny a že to, co jmenujeme zdravé bydlení, je také opatřením proti celé řadě nemocí, v nichž vévodí tuberkulosa měrou až příšernou, že jak zde bylo včera řečeno kol. Křížem, staví nás na páté místo států jí trpících?"
A nyní k tomu prvému bodu, co by bylo následovalo, kdyby byly zákony z roku 1919, 1920 ve své primitivnosti zůstaly nadále v platnosti? Až do roku 1920 je u nás jakž takž zaměstnanost v továrnách, roku 1921 přestává a dostáváme se čím dále tím více do horší situace. Na venkově, kde není průmyslu, hlavně exportního je jistě 70%, v městech 50% všeho oběživého kapitálu podmíněno stavebním podnikáním. Pracují-li zedník, tesař, pracuje cihlář, kameník, truhlář, malíř, pokrývač, sklenář a promiňte mně, že vedle nich a jiných zapomenutých odvětví i advokát se ohřeje. Jaký ruch vzniká po vystavění takové kolonie v nábytkářství, o tom pomlčím. Peníze rychle cirkulují, až konečně zase zmizí v pokladně, z níž byly uvolněny obživivše tak sta a tisíce lidí.
V důvodové zprávě rozpočtu uvádí se, že podpory v nezaměstnanosti činí roku 1921 76,156.845 Kč, roku 1922 209,398.718 Kč a roku 1923 dosud 333,031.994 Kč, celkem 618,587.557 Kč. A kolik by činily, kdyby ony 4 miliardy Kč nebyly státem pro stavební ruch uvolněny?
Jen malou ukázku v otázce nezaměstnanosti našeho Pošumaví k tomu, co zde uvedli kol. Pik a kol. Kříž chci dodati: U nás na Šumavě a v jižních Čechách vůbec nebyla nikdy zaměstnanost. Za Rakouska nebylo peněz na železnice v těchto krajích, průmysl usazoval se poblíž uhelných pánví a proto kraje ty od Domažlic k Táboru a zase k Jihlavě a zpět k hranicím, na nichž vévodil hlavně lesní velkostatek šlechty, osazeny byli lidem, jenž ročně v počtu 150.000 osob hledal práci v cizině, hlavně ve Vídni, Německu a oblastech uhelných revírů českých. Vzhledem k tomu, že pozemková reforma v místech, kde není orné půdy velkostatkářské, neosamostatnila tento lid, musí on rok jak rok, dobře dnes na 120 tisíc lidí, hledat dále chléb, hlavně v stavebním odboru. Kde však? V Německu? V té zemi miliardářských žebráků? Co by mu to bylo platné i kdyby se tam dostal na práci, kdyby šetřil na zimu, jako před 10 lety činil, aby netrpěl s rodinou hladu? Jen šílenec by mohl na něco podobného pomysleti. A do Vídně, kam prchala po celá desetiletí míza českého jihu? Ta má sama dost svých nezaměstnaných! A domácí trh pracovní je, pokud se nehne práce v továrnách s exportním průmyslem, tak skrovný, že tento bodrý lid šumavský nenajde nikde práce a jestli dnes přes léto vydělá s bídou na svou potřebu, jak mu bude, až všichni ustrašení šetřilové prosadí své přání, by byl odstraněn definitivně zákon o podpoře stavebního ruchu a nebude již prodloužen?! Víte, kam poměry ženete lid, jenž chléb svůj v tomto podnikání nalézá?
Víte, že ženete tento lid, který je republice věrný a v jádru svém tak dobrý, přímo do zoufalství? Jen bláhovec by se mohl domnívati, že při dnešních cenách stavebních hmot, potravin, těmito podmíněných mezd, by mohl býti udržen stavební ruch bez podpory státu!
A ještě něco k těm, kdož naříkají na ty budoucí ohromné výdaje, jež budou plynouti z úročení a umoření onoho zaručeného kapitálu. Pánové, nám chybí statistika - kolika lidem z vašich vrstev a za mnoho-li peněz se právě pro vaše lidi vystavělo, nám chybí statistika, mnoho-li se obohatilo pp. podnikatelů za státem podporovaného stavebního ruchu.
Snad by, kdyby byla hotova, poučila ony, kdož do světa křičí, že se stát takto zakrvacuje, že to byli právě jejich lidé, kteří vyzískali z tohoto oboru práce co nejvíce! Zrovna tak ty, kteří volají po zrušení zákona ochrany nájemníků, musím upozorniti, že jsou to právě jejich političtí a třídní vrstevníci, kteří se hrozí toho, jaké budou pro ně účinky, až tento zákon přestane platiti, nepomine-li do té doby bytová krise.
Šetřiti se musí, ano, ale jen tam, kde je to možno, a to ještě s rozumem. Ostatně je velmi sporná otázka, zda takové šetrnosti je třeba. A je dále velmi sporné, zda generacím našim nemáme práva nechati nějaké závazky z dob vybudování našeho státu, aby i ony, kdy mohou dožíti účinků znehodnocení naší valuty, v levnějším živobytí mohly zatíženy jsouce anuitami těchto státních dnes závazků vykonati svou povinnost k tomuto státu, jako i my ji konáme dnes bez valného reptání, ovšem pokud pro tento stát máme pochopení.
A nyní k jiné, zase tak ožehavé kapitole, zda snahy zrušiti vůbec podpory ty anebo omeziti je na nejmenší míru, mohou býti vážně připuštěny k diskusi.
Jako důvěrník Zemského správního výboru mám příležitost velice často navštěvovati léčebnu plicně chorých dětí v Klatovech. Sta jich vyšlo pozdraveno, ale celé desítky se brzo vrátily zase ohrožené na zdraví. A proč? Nu proto, že jim vedle silné výživy chyběl zdravý byt, že se, jinými slovy, vrátily do pařeniště tuberkulosních nemocí - do bytů, které nejsou obydleny honorací, ale chudinou odsouzenou k předčasnému skonu proletářskou nemocí!
Voláme po sociálních reformách a - to pevně věřím - že stojíme v nejbližší době před uzákoněním starobního a invalidního pojištění a jen lituji toho, že pro přespříliš důkladné studium odborníků oné látky k vypracování důvodové zprávy osnovy zdrželo se jednání v této sněmovně o této předloze. I kdybych byl trochu skeptikem a viděl, že pokud není zde stability valuty, světovými poměry upravené, že je celé pojištění propočítané na podkladě úhrad rentou z fondovního kapitálu jen problémem a dnešní Německo nejlépe dokáže, co jsou pro něho reservní miliardové fondy těchto pojišťoven platné, přece jen musím účtovati s tím, že část invalidních nákladů podmíněných nemocemi bude také zaviněna v pravém slova smyslu asanací bytovou. Vlhké, houbou promořené byty, přeplněné, v nichž se vaří, spí, pere, ba dokonce rodí děti, toť fabrika na invaliditu - předčasnou trvanlivou neschopnost ku práci pojištěnce, jež bude, nebudeme-li včas znovu se zabývati bytovou reformou, kamenem úrazu rentability oněch pojišťovacích ústavů.
Nemylte se však, že mám na mysli jen Prahu, Brno a jiná zamořená veliká místa. Stačí říci jen: "Hostivař - tyf" a už vidíte, jak jsme na tom zdravotnicky bídně a věřte mně upřímně, že jsem za 20 let služby v nemocenských pokladnách viděl na venkově, ať v městech či vesnicích - tam teprve! - tolik příšerných bytů, v nichž obývají pojištěnci nemocenských pokladen okresních, že zdá se mně býti ještě nutnější dříve přistoupiti k této reformě na venkově než v městech, kde přec zemský zákon stavební byl více uplatněn neodvislostí stavebního úřadu než ve vsích, kde byla ustanovení zákona tak často pošlapána.
Chceme-li poměry zdravotní jednou opravdu upraviti tak, abychom pro jich nedostatečnost neměli přeplněné nemocnice, ba ano blázince i trestnice - k tomu bych měl své důvody - pak musí býti pracováno ve dvou směrech k nápravě. 1. Nezdravé byty odstraniti. 2. Nedostatečné zlepšiti. Ale jak? Ano, jak, dnes, kdy umírají lidé strachem, aby o ty lidomorny nepřišli po zrušení zákona o ochraně nájemníků. A tento tvrdý oříšek pokusím se zde rozlousknouti při této rozpočtové debatě, aniž bych snad reklamoval cenu za objevení nějaké nové země. Potřebujeme nového zákona o podpoře stavebního ruchu, potřebujeme uplatnění zákona o zákazu bydlení v nezdravých bytech. To je na bíledni, ale, jak z toho začarovaného kruhu, jak poříditi levné bydlení pro ty, kdo jsou sociálně slabí? A tu nezbývá, než přemýšleti o tom, zda máme k tomu prostředky, bychom se nevrhali na jalové povídání o tomto thematě. Dle mého mínění by se dalo věci asi takto pomoci: Zřízením státního bytového fondu, do něhož by kdokoliv u nás ukládal peníze na jakoukoliv rentu, musil prostřednictvím ústředí, které přijalo jeho úsporu, ať jako vklad, nebo vydalo akcií, složiti 20% hodnoty, a to podle průměrného ročního počtu úspor. Tyto by se zhodnotily 3% úroků dekursivně. Dle toho by se sešly až 4 miliardy Kč kapitálu, jenž by se pohyboval dle průměrného stavu úspor a pro stát byl by o polovinu procent levnějším kapitálem, než jaký jsme dosud zaopatřovali pro druhořadé hypotéky. Počítáme-li, že by se dal i při dnešní stavební drahotě jeden byt zřídit zbouráním starého domu a výstavbou nového průměrně za 25 tisíc Kč, stačil by tento státní bytový fond na výstavbu 160 tisíc bytů, to je, počítáme-li 4 osoby průměrně na byt, k zachránění 640 tisíc obyvatelů ze zamořených bytů, čili dle mého odhadu 1/4 všech pojištěnců příštího sociálního pojištění. Náklad na to vyžadoval by ročně 120 milionů Kč pro stát, pro obyvatele domů tolik, že by mohla býti hrazena 3% z opravdové ceny starého domu bývalému majiteli a 1% z nového nákladu na uplacení zapůjčených peněz. Rozpočítávám-li ony 4 miliardy na hlavy obyvatel, myslím, že by na jednu osobu připadalo asi 300 Kč k provádění této bytové reformy, takže by na příklad město s 10 tisíci obyvateli mohlo pomocí této akce v několika letech přestavět hygienicky zamořené domy nebo opravit byty závadné za 3 miliony Kč. Tím by znovu jednak zvedl se stavební ruch, opatřila práce, na niž lid čeká a provedla by se zdárně bytová reforma.
K námitce, že by zde bylo zasaženo hrubě do soukromoprávního postavení dnešních majitelů domů odpovídám krátce: Za prvé, oni sami to byli, kteří je nabízeli ke koupi státu za 3%ní rentu - já jim ji chci nechati - za druhé, zlo musí býti tam, kde se nedá odstraniti dobrem, potíráno mocí zákona. Proto má demokracie zákonodárnou moc, která musí zjednati dobro bez ohledu na to, je-li to na úkor sobce a nevzdělance.
V takovém směru bude třeba přebudovat naše zákony o bytové reformě a podpoře stavebního ruchu, jež se právě chystají a ne se honiti, jak jsem doslechl, za reformou staveb pomocí odpisu na daních, jíž zase mohou využíti jen lidé majetkově schopní a z níž nebude míti ten, kdo trpí v těchto zamořených bytech, ničeho. (Tak jest! Výkřiky.) A proto jsem předem tuto ideu vyzvedl v této rozpočtové debatě doufaje, že se nalezne pro ni v tomto zákonodárném sboru pevnější půda než doposud. Opakuji, odstraňme špatné, vybudujme místo toho zdravé a dobré bydlení. Obcím pomůžeme a lid vysvobodíme z moren bytových.
Nemoha se již dále pro vyčerpání lhůty řečnické zabývati jinými bolestmi tohoto dílu rozpočtu, prosím, aby mé náměty byly uvažovány jako snaha pro zlepšení naší sociální péče bytové a podporovány. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Než udělím slovo dalšímu řečníkovi, žádám, aby byly přečteny návrhy, které mi byly odevzdány.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
A. Návrhy resoluční:
a) Ke státnímu rozpočtu.
1. Resoluční návrh posl. Tauba a druhů:
Národní shromáždění se usnáší:
1.) Rozpočet budiž předkládán Národnímu shromáždění každoročně nejdéle do 15. září.
2.) Rozpočtový výbor nechť zahájí své porady o rozpočtu dnem 1. října.
3.) Rozpočet budiž založen na jednotných zásadách. Čísla rozpočtu z minulého roku nebuďtež uváděna úhrnem, nýbrž také podrobně, rovněž tak budiž uváděn stav úřednických a zřízeneckých kategorií z minulého roku.
4.) Pokud nebude lze připojiti k rozpočtu skutečných výsledků podle závěrečných účtů z minulého roku, jest každý odbor povinen předložiti Národnímu shromáždění výsledky o nákladu při jednotlivých kapitolách, které byly podkladem vypracování.
2. Resoluční návrh posl. dr. Kubiše a druhů:
Vláda sa vyzýva, aby si memoranda, prijatého v Žiline 9. septembra 1923 sdružením slovenských odborových organizácií a vláde oddaného, čim skôr všimla.
3. Resoluční návrh posl. Roschera, Pohla, Grünznera a druhů:
Krise, jíž trpělo několik měsíců naše národní hospodářství, začíná nyní polevovati. Toto zmenšování krise neprojevuje se však stejnoměrně ve všech oblastech. Počet osob dostávajících podporu v nezaměstnanosti v českém území sice poklesl velmi značně, v německém území však v míře menší. Úbytek v německém území jest také přičítati té věci, že nárok na podporu v nezaměstnanosti jest vyčerpán, poněvadž nezaměstnanost dlouho trvá. Osud nezaměstnaných, kteří dostávají podporu v nezaměstnanosti, není záviděníhodný, avšak stav těch, jimž i tato skrovná podpora jest odňata, jest přímo katastrofální. Jednotliví členové koaličních stran se nezaměstnaným ještě vysmívají, odvozujíce z toho, že v německém území je třeba většího nákladu na podpory než v českém, že se podpora v nezaměstnanosti v německém území nepřiznává s takovou přísností jako v českém území. Tvrdí se to, ač se všeobecně ví, že se právě v těchto územích postupuje nejen s drakonickou krutostí, nýbrž že se tam i činí opatření, jichž stěží lze odůvodniti zákonem a která se dějí jen proto, aby se dosažení podpory v nezaměstnanosti ztížilo, ne-li znemožnilo.
Pátráme nyní po příčinách, které způsobují toto strašlivé ztěžování, shledáváme, že tato německá území trpí nejen zjevy na hospodářském trhu, nýbrž i postupem vlády při zadávání státních dodávek a poskytování subvencí a státních záruk. Zadávání státních dodávek jest mnohdy spojováno s požadavkem, že musí býti zaměstnán určitý počet českých úředníků a dělníků. Poukazujeme na postup vítkovických dolů a ve falknovském revíru. Tento surový postup, jehož nelze odůvodniti žádným zákonným ustanovením a který jest výsměchem ujištěním o stejném nakládání se státními občany, musí ovšem způsobiti ochuzení německých dělníků a úředníků. Pochopujeme snahu českých dělníků a úředníků, aby dosáhli nějakého zaměstnání, nejsme však ochotni klidně přihlížeti, jak se nezaměstnanosti českých dělníků a úředníků čelí vytlačováním německých jejich druhů. Tento postup státní moci, vykonávání vlivu na průmyslníky, obchodníky a živnostníky ve všech případech zadávání státních dodávek, poskytování subvencí nebo záruk se nyní stal všeobecným vládním pravidlem, jehož se také užívá při nouzových stávkách prováděných samosprávnými sbory, na něž vláda poskytla subvenci. Že se této methody užívá proti státním zaměstnancům svévolným překládáním z jejich služebních míst, týráním, k nimž se většinou s úspěchem používá jazykového nařízení, ponižováním všeho druhu, měli jsme příležitost dokázati v nesčetných případech. Ke všem našim zákrokům a rozkladům, které od té doby, co jsme vstoupili do sněmovny, bez přestání podnikáme a přednášíme, byla vláda hluchá a jen nepatrně projevila snahu přiznati se ke spáchanému bezpráví a napraviti je. Vláda hájí názor, že žádné její jednání nepotřebuje se štítiti světla veřejnosti a že všechna opatření, která byla učiněna stran státních zaměstnanců jsou nutná v zájmu služby. Chceme poskytnouti vládě možnost, aby podala důkaz svého nestranného postupu.
Navrhujeme, aby vláda byla vyzvána, aby podala posl. sněmovně:
1.) Seznam všech podniků, jimž byly zadány státní dodávky, a uvedla množství, částku peněz a zadávací a dodávací podmínky;
2.) seznam všech obcí, hromadných osob a jednotlivců, jimž podle zákona o stavebním ruchu byly poskytnuty subvence nebo státní záruka, a aby uvedla státní náklad;
3.) seznam všech úředníků a zaměstnanců, kteří byli od převratu přeloženi, dáni do výslužby a propuštěni, a důvody, které byly v každém jednotlivém případě takového opatření;
4.) aby podala Národnímu shromáždění návrh zákona, jímž by se stanovilo jednotné pravidlo pro zadávání státních dodávek.