Mohl bych ještě vyprávěti o mnoha místech, kde se podobné přímo nehorázné věci udály, tak o stavbě kasáren ve Vimperku, o stavbách příbytků státních železnic v Děčíně-Podmoklích, o stavbách škol v Bílině, Košťanech a na jiných místech, o stavbách v Šumperku, o stavbách vojenských baráků v Rumburku atd. Je skutečností, že právě při těchto stavbách, na něž stát má vliv anebo jichž zadání má přímo v rukou, nejzjevněji každé zákonité ustanovení je zanedbáváno. Není možno v tomto krátkém čase dotknouti se všech těchto případů, ale bylo by velmi velikou zásluhou, kdyby ministerstvo takové zprávy vydávalo, aby se také jednou po této stránce konala šetření, jak to u nižších úřadů vypadá. Jsem přesvědčen, že si pan ministr takových poměrů nepřeje a že jich nechce. Jestliže jsem některé případy uvedl a poukazuji k tomu, že stonásobně by se mohly takové události dokázati, děje se to proto, že věřím, že veřejným pojednáním v této sněmovně ministerstvo veřejných prací bude pohnuto usilovati o to, aby z podnikatelů, kteří provádějí státní stavby bylo vypuzeno ruské pořekadlo: "Car daleko a Bůh vysoko." (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. inž. Záhorský.
Posl. inž. Záhorský: Slavná sněmovno! Ujímám-li se slova jako příslušník poslaneckého klubu, který má ve vládě své 4 členy, mohlo by se zdáti, že již pouze pro tuto skutečnost mluvím pro předložený zákon finanční a státní rozpočet, podrobuje se kázni klubovní. Ale ujišťuji slavnou sněmovnu, že bylo by pro mne vždy velmi těžkou úlohou, kdybych měl odpírati státu prostředky, jichž nutně potřebuje k svému trvání, a kdybych neměl při tom jistoty, že nezpůsobím újmy podmínkám jeho bezpečnosti a svrchovanosti. Zneklidněné poměry v sousedních státech, proniknutých dosud duchem předválečným a stále doufajících v možnost změn důsledků mírových smluv, důtklivě a výstražně připomínají nesmírné strasti a oběti, které po staletí byly údělem národu československému, bojujícímu za přirozená a historická práva a krvácejícímu za samostatnost.
Je vhodný čas, aby konečně staly se dějiny národa našeho učitelkou jeho, která by oživila v něm velké ideje doby reformační, ideu pravdy, spravedlnosti a lásky, jež ozářily jeho slavnou minulost, a která by očistila jej od nectností, které mu připomínají příčiny jeho bývalé poroby.
Jestliže tyto idee vedly v revoluci národ náš k vítězství, musíme při nich také setrvati při stavbě svého osvobozeného státu. Dokud nebudou proniknuty těmito ideami také naše oposiční menšiny národní, dokud pěstovati budou v sobě bludné idee předsudku, výsad a nenávisti, svedeni jsouce nelidskou filosofií o nadčlověku, jež je nadchla také pro válku, dokud nebude jistoty, že usilujeme v této slavné sněmovně všichni o jedno a totéž, o "silný stát", potud podříditi musíme svoje úsilí o nové řady lidstva plnění nejvyššího zákona, jímž je nám silná republika Československá. (Výborně!)
Neuvádějí nás do rozpaků výtky, které nám činí pro toto naše zásadní stanovisko oposiční strany, socialismu blízké, neboť jsme si vědomi své důslednosti v úsilí, uplatňujícím socialismus evoluční a konstruktivní.
Jsme přesvědčeni o tom, že utvořilo se světovým vítězstvím demokracie a politickou revolucí naší dostatečně příznivé prostředí pro naši kladnou práci, a že podaří se nám aktivní evolucí uskutečňovati naše idee bez hospodářských poruch.
Nechceme rozšiřovati socialismus násilím, nýbrž promýšlením jeho podstaty a uplatňováním jeho v konkretních případech, řešených slavnou sněmovnou zákonnými předlohami. Považuji proto výrok p. posl. Rýpara, že snažení socialismu směřovalo k tomu, aby postavilo moc před právo a hlásalo revoluci, aby násilím byly nastoleny nové řády, za neodůvodněný, neboť socialismu jde jen o to, aby nad právo postavena byla pravda. (Výborně! Tak jest!)
Socialismem rozumíme myšlenkové hnutí, projevující se úsilím dáti společnosti lidské řády, jež by byly výrazem zákonů pravdy, spravedlnosti a lásky.
Pravdou nerozumíme opak lži, nýbrž pravdou je zákon, který ovládá vesmír dříve než člověk ho poznává a do svého zákonníka píše.
Účastníme-li se kladné zákonodárné činnosti v této slavné sněmovně, ovládáni jsouce socialismem, jsme přesvědčeni, že konáme dobro pro národ svůj i stát, neboť z poznání zákonů pravdy plyne vždy jen dobro.
Vyplnění našich tužeb je ovšem úměrné síle naší strany, a nezávisí proto jenom od vůle naší, uznáváme-li dnes princip koaliční za jediný spolehlivý základ parlamentní vlády.
V předloženém státním rozpočtu spatřujeme dostatečnou záruku k tomu, abychom v rámci jeho usilovati mohli o splnění určitých zákonných předloh, jež buď z naší iniciativy budou projednávány nebo budou tvořiti součást také našeho programu.
Těmito několika úvodními slovy chtěl jsem odůvodniti, proč hlasovati budeme pro předložený rozpočet zásadně.
Slavná sněmovno! Vývoj našeho státního hospodářství projevoval se do roku 1923 ve finančních zákonech při vlastních rozpočtech čísly vzestupnými, kdežto při rozpočtech investic čísly sestupnými. Veliká tíha břemen, spočívajících na veškerém poplatnictvu a zatěžujících ho téměř na mez jeho nosnosti, přiměla vládu k předloze státního rozpočtu pro rok 1924, jevící v obou částech čísla sestupná oproti číslům rozpočtu let minulých. Schodek pro rok 1924, vypočítaný zprávou rozpočtového výboru, je o 44,043.535 Kč větší oproti schodku pro rok 1923, takže se zřetelem na velká čísla úhrnného příjmu a vydání lze přijmouti názor rozpočtové zprávy, že celková bilance proti roku 1923 se podstatně nezměnila, čili že ocitli jsme se skutečně na kulminačním bodě schodkového hospodaření. Tomu také nasvědčuje malé procento 3·67, jakým jest celkový schodek z úhrnného příjmu. O správnosti zmenšování rozpočtových čísel řádného rozpočtu nelze pochybovati, ba naopak lze s jistotou očekávati, že bude občanstvem vítáno. Ale zmenšování rozpočtu státních investic, počínající rokem 1922, nelze považovati za šetření na pravém místě, uváží-li se, že stoupají podpory v nezaměstnanosti, vyplácené od roku 1920, z roční částky 94,978.185 Kč do 30. září 1923 na peníz pro 9 měsíců 333,031.994 Kč, a že průměrně měsíčně podporováno jest přímo státem od roku 1920 stále více nezaměstnaných, takže měsíční počet 51.119 nezaměstnaných z roku 1920 stoupl v roce 1923 na 130.477 nezaměstnaných.
Ukazuje se zjevně, že organisace práce a podnikání nebyla nejúčelněji a úspěšně zařízena.
Podpory v nezaměstnanosti a počet nezaměstnaných nepodařilo se od roku k roku snižovati, přes to, že stát odhodlal se k velikým obětem, podporovav dle zákonů o stavebním ruchu stavby obytných budov nejenom nemajetných nebydlících, ale dokonce majetných a dobře bydlících. Z toho neprozíravého stavebního hospodářství vytvořil se pro stát závazek, který po dlouhou dobu umořovací zatěžovati bude roční státní rozpočet, částkou okrouhle 222 milionů Kč. Slavná sněmovna bude míti příležitost, aby věnovala pečlivou pozornost tomuto hospodářství, až bude se zabývati ještě v tomto zasedání eventuelní novelisací zákona o stavebním ruchu z roku 1923.
Zajisté, že neutvořily se ještě tak příznivé stavební poměry a že neklesl index stavebních hmot a prací tolik, aby mohla býti zrušena podpora stavebního ruchu náhle koncem roku 1923, ale s jistotou lze očekávati, že zásada šetření uplatní se aspoň takovou měrou, aby nemohlo býti využito státní podpory k nezřízené spekulaci soukromé, ba dokonce ke škodě veřejného zájmu. Bohužel, že pozdě ocení se technikovy služby veřejnému zájmu, až draze zaplatí se pravda přísloví "chybami že člověk moudří".
Abych upoutal pozornost slavné sněmovny předem, zmiňuji se jen letmo o nemístném podporování stavby nouzových pater, jehož se zneužilo zejména ve velikých městech, obzvláště v Praze, takže zabezpečilo se znovu na dlouhou řadu let trvání budov, jež eventuelně měly býti odstraněny pro závady hygienické anebo jako překážka nově navržených regulací. Tedy stát přispěl dokonce k tomu, aby obce příště draze vykupovaly nastavené budovy, až veřejný zájem je přinutí k provedení neodkladných assanací a regulací městských. Technikovi, působícímu ve stavební službě správní, zůstává záhadou, kterak národohospodářsky lze odůvodniti, proč při tak vysokých procentech garančních nepodnikal stavby sám stát a proč nezůstal eventuelním majitelem budov, aby říditi mohl spravedlivou distribuci bytů. Kdybychom vzali průměrně za zaručenou zápůjčku 70% stavebního nákladu, t. j. střed mezi 80 a 60% poskytovanými, stačilo by roční břímě 317 mil. Kč, aby stát se stal majitelem 30.000 bytů, kdežto při břemeni 222 mil. Kč není majitelem bytů žádných. Z ročního závazku, který přejal stát, připadá průměrný závazek za jeden byt za 7400 Kč. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
A při tomto stavebním nouzovém hospodářství je obzvlášť bolestné to, že právě mnoho státních zaměstnanců zůstalo bez bytů. Slavná sněmovno, měl jsem v létě příležitost spatřiti bytovou nouzi také na Slovensku. Když jsem viděl, že státní úředníci, zaměstnaní v Bratislavě, denně odjíždějí domů až do Trnavy a tam viděl jsem jejich skromňoučké byty, když jsem viděl v Leopoldově, že vojenští gážisté bydlí v bývalých samovazebních komůrkách, a že zaměstnanci civilní, ve vojenských dílnách pracující, bydlí hromadně ve společné věznici, odloučeni od svých rodin, bydlících pro nedostatek bytů dosud ve Vídni, pocítil jsem opravdově bolestně, jakou křivdu a tvrdost srdcí projevují někteří páni členové oposiční strany slovenské. Viděl jsem mnoho lásky Slováků k našim lidem, a těším se proto také opravdovou nadějí, že také pánové oposiční strany slovenské k v této slavné sněmovně uznají, že obětovnost a láska k nim vedla nás na Slovensko, ne abychom je zabrali pro sebe, nýbrž, abychom je zachránili pro ně. (Výborně!) Skutky naše jim to dokáží. Přijde den, kdy poznají pravdu slov pronesených v této velké síni u přítomnosti p. presidenta v slavnostní schůzi kongresu československých učitelů vysokých škol "že najprudší duchovný náraz strednej Europy vo veku sedemnástom nerozbil nás na Čechov a na Slovákov, ale len v spoločnom československom kruhu na tábor reformácie a protireformácie, tak, ako aj všetky iné národy. Obstáli sme túto zkúšku ako národno-kultúrna jednotka, nesená jednými náboženskými svetovými názormi, jedným jazykom a jednou bibliou".
Soudím, že neutěšené poměry ubikační vojenských gážistů a civilních zřízenců ve službách vojenských na Slovensku jsou panu ministru národní obrany dobře známy a že použije v nejbližší době k nápravě položky 5 mil. Kč, kterou zařadil do rozpočtu investic pro r. 1924 ve svém správním oboru pod čís. 118.
Při této příležitosti prosím také p. ministra nár. obrany, aby věnoval laskavě pozornost úpravě pensijních a zaopatřovacích požitků dělníků v Leopoldově zaměstnaných, z arsenálu vídeňského přejatých, na které je pamatováno v kap. VIII, tit. 1 částkou 40.000 a 75.000 Kč.
Budu míti příležitost mluviti k stavebnímu ruchu ještě v dalším odstavci, až přejdu k věcem vysokého učení technického v Praze. Zatím zakončuji tuto kapitolu připomenutím, aby slavná sněmovna věnovala příště také svoji pozornost úpravě technické služby státní, které se dovolával před rokem v rozpočtové rozpravě nynější pan ministr financí inž. Bečka.
Není to umíněnost stavovská, jestliže se technik dovolává samostatnosti v technické službě správní, nýbrž je to jistě jeho povinností, aby zaujal i ve správě veřejné takové postavení, jež by mu poskytovalo jistotu, že přímo uplatní svoje odborné vědomosti s největší ekonomií k prospěchu veřejného zájmu bez pout byrokratických formalit, ale s přesností, s jakou je zvyklý také tvořiti. Odpovědnost za práci žádá také samostatnost v jednání.
Všeobecná hospodářská tíseň přinutí i správu státní, aby hledala veškeré prostředky k šetrnosti. Ekonomie života vynutí si jednoduchost a respekt zákona přírody, "maximum výkonu při minimu práce". Složitost, s jakou se organisuje a s jakou funguje veřejná správa, uspíší její reformu, která také technikům dá práva a odpovědnost, jež jim náležejí.
Upozorňuji slavnou sněmovnu na zákon ze dne 19. února r. 1920 o zřízení župních a okresních úřadů v Československé republice č. 126 Sb. z. a n. a na jeho § 7, odst. 3, ve kterém obsaženo bylo, že veřejná služba odborová bude upravena zvláštním zákonem. Stav technický proto očekává, že slavná sněmovna neoslyší požadavky techniků, až bude tyto zákony pro službu odbornou tvořiti. Jsem přesvědčen, že správnou reformou státní správy, jež by učinila v jednotlivých oborech odborných prací odpovědnými a vedoucími činiteli příslušné odborníky, dosáhlo by se větší hospodárnosti, než jaká se očekává od provedení podnikového zákona č. 404 Sb. z. a n. z r. 1922. Máme vážné příčiny k obavám, aby tento zákon dokonce škodlivě nezasáhl státní zařízení dobře fungující, zejména našich ministerstev odborných. Ostatně máme také vážné pochybnosti o tom, zda lze přijmouti do hospodářství státních podniků bez velké korekce zásady nynějšího soukromokapitalistického hospodaření. Použiji vhodné příležitosti při projednávání vládní předlohy zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří tisk č. 4186 k tomu, abych ukázal, kterak posuzovati chceme hodnotu člověka pro společnost lidskou a podle ní měřiti jeho odměnu za vykonanou práci.
Je jistě pozoruhodné, že nevyžádalo si veliké sumy rozpočtu státních investic ministerstva železnic a ministerstva veřejných prací rozšíření úřednických skupin odborných; ba téměř zdá se nám nevysvětlitelným, že v ministerstvu železnic je počet úředníků konceptních identický s počtem úředníků technických. Máme proto za nutné, aby dostalo se slavné sněmovně vysvětlení, zda pomýšlí se získati síly odborné na vrub účtů staveb, či zda vystačí se skutečně se systemisovanými silami.
Mělo-li by se pracovati pouze se silami, systemisovanými v řádném rozpočtu, jsme přesvědčení o nemožnosti dodržení investičního programu a považujeme pak vysoká čísla pouze za těšínská jablka, která však sotva nasytí lačné poplatníky.
Počítá-li se s rozmnožením sil odborných na vrub účtu staveb, pak máme velké pochyby o tom, zda by se získali smluvním poměrem odborníci nejlépe kvalifikovaní a spolehlivě oddaní službě státu. Při velikých podnicích státních musíme trvati na požadavku, aby zejména dozor nad prováděním stavby byl co nejpečlivější, poskytující záruku, že odborně a přesně dodržují se podmínky stavební, aby také pozdější udržování hotových staveb vyžadovalo co nejméně udržovacích nákladů.
V rozpočtu ministerstva veřejných prací kap. XX, tit. 6 zařazena je sice položka Kč 2,825.190 Kč pro 180 smluvních a výpomocných techniků státní služby stavební, dříve z úvěru na investiční stavby placených, ale pro ústřední správu, pracemi značně přetíženou, v rozpočtu pamatováno není. Z té příčiny vítáme alespoň položky v obnosu 480.000 Kč na opatření projektů na mimořádné stavby vodní, silnice a mosty. Přál bych si, aby tohoto obnosu bylo použito hlavně k získání takových projektů, jež by řešily zejména úkoly technicky sporné a velikého dosahu hospodářského.
Nikdy nestačí k správnému rozhodnutí o větším technickém podniku propracování pouze jedné myšlenky a proto v takových případech jest vždy na místě účelná soutěž, ovšem dostatečně dotovaná. Pouhé anketování k rozřešení technických problémů nestačí a je pošetilé, očekává-li se vždy jen od techniků, aby v anketách opětovně svoje odborné vědomosti vyčerpávali jen k prospěchu veřejného zájmu, bez zasloužilé odměny za namáhavou tvůrčí práci. Vřele doporučuji panu ministru veřejných prací, aby v tomto smyslu řešil velmi složitou otázku Štěchovické přehrady, dříve než rozhodne o započetí uplavnění Vltavy pod Štěchovicemi, na které pamatoval v investičním rozpočtu při položce 5 částkou 15,000.000 Kč.
Z týchž příčin vítám také v investičním rozpočtu ministerstva železnic položku 28, kterou se preliminuje na studie, projekty a práce přípravné 1,400.000 Kč. V rozpočtu není určitěji naznačeno, na kterých projektech ministerstvu železnic záleží, ale doufám, že pan ministr železnic nebude považovati za neskromnost, projevím-li přání, aby aspoň část tohoto obnosu uvolnil také na rozřešení nádražní otázky Velké Prahy.
Jest mi dobře známo, že pracuje na projektech přestavby tratí a nádraží v Praze studijní kancelář pražského ředitelství státních drah, a že pan ministr blahovolně ustavil při nádražní komisi pracovní výbor, který by sledoval projekční práce studijní kanceláře hned při jejich koncipování a uplatňoval svoje názory o návrzích nejen z hlediska stavby drah, nýbrž i ze širšího hlediska výstavby města. Ale přes to považuji za velmi účelné a také za technicky demokratické, aby návrh na úpravu nádraží a drah uvnitř Velké Prahy byl řešen zároveň veřejnou ideovou soutěží. Toto
moje přání, jež je všeobecným přáním techniků, není projevem nedůvěry k studijní kanceláři ředitelství státních drah, jež s obzvláštním odborným porozuměním řídí veškeré práce projekční, nýbrž projevem úsilí a touhy, učiniti Prahu opravdově velkou a dáti ji nové podmínky k rozkvětu a rozmachu po vybavení z železničních pout, ve kterých je nyní násilně svírána.
Nynější systém nádraží a drah uvnitř Prahy je výrazem bezohlednosti bývalých železničních správ, favorisovaných kdysi Vídní, prospěchářsky těžících z rozvíjejícího se města, ale sobecky nepřístupných potřebám širších veřejných zájmů. Právě v příštím rozpočtovém roce hodlá vypsati státní regulační komise pro Velkou Prahu s okolím veřejnou ideovou soutěž projektů na regulaci celé Velké Prahy s okolím, a proto vznáším prosbu na pana ministra železnic, aby také svojí správou tuto soutěž podporoval.
Velká doba, ve které jsme položili základy naší republiky, nám všem ukládá za povinnost, abychom také Praze, jako sídlu presidenta a vlády zjednali příznivé podmínky k její příští velikosti, ne proto, abychom upadli ve velikášství, nýbrž, abychom dali na jevo prozíravost do budoucnosti, za kterou by nám vděk prokázali naši potomci, jaký my prokazujeme podnes velikému zakladateli Nového města, Karlu IV.
Posuzuji-li rozpočet nejenom se stanoviska hospodářského, nýbrž i technického, nalézám v něm mnoho položek, které budou jistě velmi příznivě přijaty nejen technickým světem, nýbrž zajisté i dělníky. Musíme vládě vděčiti za tyto položky.
Pro všeobecnou a všestrannou prospěšnost jest klásti velký důraz na elektrisaci státu, na kterou je pamatováno v řádném rozpočtu při kapitole 20 a, tit. 5. částkou 11,457.000 a v rozpočtu investic, ministerstva veř. prací pod č. 27 částkou 95,050.000 Kč. Je v zájmu lidskosti, aby upotřebování elektrické energie rozšířeno bylo do všech oborů podnikání, aby zejména člověk, konající těžkou a fysicky vyčerpávající práci, stal se v budoucnosti jejím řiditelem a nikoliv otrokem. Elektrizace světa stane se z největších dobrodiní lidstva, jež učiní práci radostí všech lidí. Její blahodárné účinky spatřujeme jak v nejtěžším průmyslu, tak i v nejmenších dílnách; napomáhá pracujícímu člověku k samostatnosti a k úspěšnému uplatnění vlastního díla v soutěži.
Při soustavné elektrisaci státu sleduje ministerstvo veřejných prací správně oboje zdroje elektrické energie, jak zdroje tepelné, tak i zdroje vodní, což také odpovídá přirozenému bohatství státu, obsaženému ve vydatných dolech uhelných a ve výhodné síti přirozených toků.
Při rozpravě v rozpočtovém výboru odůvodňoval pan ministr veř. prací větší interes státu na kalorických elektrárnách - ekonomií, která se projevuje menší cenou kilowatové hodiny, než je cena, za jakou možno získati touž energii hydroelektrárnami. Nelze pochybovati o správnosti tohoto tvrzení, neboť jest skutečností, že stavby tepelných elektráren vyžadují menšího stavebního nákladu nežli úpravy zdrojů vodní síly, ale bylo by pochybeným důsledkem, kdyby jen pro menší ceny energie hodlaly se favorisovati jednostranně podniky, pohlcující spousty zásob uhelných. Tyto zdroje jsou za dnešní finanční tísně pro svoje příznivé podmínky vítány, ale nejsou nevyčerpatelné.
Přednost jistě i u nás náležeti bude zdrojům vodním pro mnohonásobný užitek, vyplývající z jejich zachycení. Naše vodní hospodářství očekávají ještě veliké úkoly, které splníme, jestliže z toků, jako nepřátel člověka, učiníme jeho služebníky.
Nejenom síla vody, nýbrž i voda jako přírodní element je nevyčerpatelným zdrojem blahobytu lidstva. Proto vznášíme na pana ministra veř. prací prosbu, aby zejména v dohodě s panem ministrem zemědělství přičinil se o to, aby se mu podařilo získati za pomoci ministerstva financí dlouhodobý úvěr, aby vyčerpati mohli položku 94,954.000 Kč, zařazenou v investičním rozpočtu pod č. I v pořadí 1-26. Těším se, že i v tomto úkolu jistě podporovati budou pana ministra veř. prací všichni páni ministři, jako správci odborných ministerstev.
Panu ministru zemědělství bude záležeti na tom, aby technické zvelebování půdy neomezovalo se pouze na meliorace, nýbrž aby se přivedlo na další vyšší stupeň pomocí soustavné závlahy, která bez staveb zdýmacích a přehrad údolních možna není.
Jistě neujde pozornosti pana ministra obchodu, že také jeho resort je značně interesován na tom, aby dotčenými stavbami vodními zvelebila se plavba na splavných tocích, eventuelně aby toky dosud nesplavné staly se novými vodními cestami.
Pan ministr železnic jistě nebude snad lhostejným k podnikům vodním proto, že by se dělily hospodárně železnice a vodní cesty o dopravu velkých nákladů, spíše očekávám, že projeví obzvláštní zájem na tom, aby využil energií elektrických, získaných jakýmikoliv zdroji, účelně k provozu drah.
Tyto úmysly dává tušiti položka investičního rozpočtu č. 27 v obnosu 5,000.000 Kč na elektrický pohon. Osměluji se upoutati pozornost p. ministra železnic k tomu, že nestačí pouze přestavba nádraží a tratí uvnitř Velké Prahy k jejímu rozvoji, nýbrž že musí býti provedena zároveň soustavná elektrisace, aby Praha byla ozdravěna. Ba vítal bych dokonce, kdyby stavba elektrárny v Ervěnicích byla všemožně podporována, aby mohlo dojíti v nejkratší době k elektrisaci aspoň některých drah v Praze. Není pochyby, že by se k tomuto účelu hodila co nejdříve trať buštěhradské dráhy pro svoje velké stoupání 23‰, aby v blízkosti pražského hradu a sídla pana presidenta vytvořila se snesitelnější a důstojnější železniční disposice, než je dosavadní.
I pana ministra veř. zdravotnictví prosím, aby projevil svoji účast na řešení vodního hospodářství svojí podporou, neboť také jemu musí záležeti na tom, aby zásob vodních užilo se všestranným způsobem k ozdravění našich obcí, nejenom po stránce zásobovací, nýbrž také tak, aby přestaly býti potoky a řeky uvnitř obcí hygienicky závadnými stokami, znečištěnými přičiněním bezohledného průmyslu.
Soustavným proplachováním znečištěných veřejných toků přebytečnými zásobami vodními lze napraviti škody zdravotní, páchané držiteli starých vodních práv.
Nápravy touto cestou bylo by možno zjednati i za pomoci těchto držitelů práv, kdyby se jim poskytla vydatnější sleva na dani z vodní síly za to, že by postoupili přebytky svých vod v době pracovního klidu veřejnému zájmu. O slevě této daně, jež rozpočtena je v kap. XIV, tit. 2, § 3, obnosem 31,300.000 Kč, jistě bude jednáno v důsledku snížení uhelné dávky a proto bych si přál, aby slevy byly poskytovány také individuelně ve větší míře u těch majitelů vodní síly, kteří by prokázali ozdravovací služby všeobecnému prospěchu.
Bude ovšem také záležeti na tom, aby daň z vodní síly vyměřována byla podle pravidel a návodů, ve kterých by se spíše uplatnil odborný názor techniků než fiskální duch finančních úřadů.
Všestranný význam vodního hospodářství pro republiku Československou je nepochybný, a proto nutno považovati veškeré investice, podnikané k jeho zvelebení, za eminentně produktivní. Zároveň nelze pouštěti se zřetele, že právě tyto podniky mohou v nejvyšší míře odpomáhati nezaměstnanosti pro snadnou a vydatnou distribuci práce.
Rozkvět naší plavby, zejména po zmezinárodnění velikých toků, závisí na prozíravém organisavání podniků, vodních staveb a zařízení. V státě našem funguje již delší řadu let několik státních úřadů, které mají tradici velmi dobré pověsti pro úspěšně již vykonanou práci.
Zákonem ze dne 15. dubna 1920, č. 315, doplněny byly tyto úřady novým úřadem plavebním, jehož potřeba poznala se již při sdělávání mírových smluv. Přidělení tohoto úřadu ministerstvu veřejných prací bylo přirozeným důsledkem rozhodnutí revolučního Národního shromáždění, aby ředitelství pro stavbu vodních cest, pracovavší pod rakouským ministerstvem obchodu po 17 let, bylo přiděleno na základě zákona ze dne 11. června 1919, č. 333 Sb. z. a n., ministerstvu veřejných prací. Tímto opatřením bylo správně vystiženo, že nelze posuzovati plavbu z výlučně obchodního stanoviska, nýbrž z nejširšího hlediska technického a komerčně-technického, neboť za plavbu považovati je provoz na vodní dráze, opatřené veškerými zařízeními technickými, nesloužícími vlastnímu tvoření obchodních smluv, nýbrž plnícími úkony, jež vyplývají z hotových smluv obchodních. Plavba jest pojem obdobný s pojmem železničního provozu, a proto není pochyby o tom, že náleží do oboru ministerstva veř. prací, pečujícího o technická zařízení plavby, jako provoz železniční patří do oboru ministerstva železnic, pečujícího o jejich stavby a udržování.
Dle zákona uloženo jest ministerstvu veř. prací, aby v dohodě s ministerstvem obchodu provedl jednotnou organisaci plavebních úřadů první stolice. Tomu vyhověno bylo nařízením vlády republiky Československé ze dne 1. července 1920, č. 416 Sb. z. a n., v jehož § 3 jest obsaženo ustanovení, které musím uvésti pro úplnost věci, k níž osměluji se upoutati pozornost slavné sněmovny a to: Československý plavební úřad pod vedením přednosty, ustanoveného ministerstvem veř. prací v dohodě s ministerstvem obchodu, obsahuje 7 oddělení odborných a to: I. stavebně-technické pro vnitrozemskou plavbu, II. stavebně-technické pro námořní plavbu, III. nauticko-dopravní pro vnitrozemskou a námořní plavbu, IV. strojnicko-lodnicko-technické pro vnitrozemskou a námořní plavbu, V. finančně-tarifní, VI. právní a komerční, VII. administrativní.
Personál československého plavebního úřadu opatřuje ministerstvo veřejných prací, pokud se týče konceptního personálu oddělení V. a VI. v dohodě s ministerstvem obchodu. Slavná sněmovno, připamatoval jsem tato ustanovení zákona a nařízení, abych prokázal, že ustavení plavebních úřadů považovati musíme za skončené a to šťastně a věcně. Překvapuje mne proto, že pan hlavní zpravodaj prof. dr. Srdínko mohl v rozpočtové rozpravě apelovati na slavnou sněmovnu, aby se rozhodla pro podřízení plavebních úřadů ministerstvu obchodu, dovolávaje se principů šetrnosti. Trvám-li naproti tomu na zachování zákona a nařízení, činím to jenom z důvodů věcných a ryze odborných a v upřímné snaze, abych prokázal, že spravování úřadů odborných odpovědnými odborníky je nejlepší opatření, jímž mohou se plniti intence zákona č. 404 Sb. z. a n. z roku 1922, a to lépe, než různými správními komisemi, jež v očích skutečných odborníků se stávají byrokratickými strašáky odborných ministerstev, a jež jsou dokonce proti duchu naší ústavy, činící odpovědným vůči sněmovně jen ministerstva. Jestliže ze 7 odborných oddělení je toliko jedno oddělení právní a komerční, nedovedu se oklamati, abych věřil, že by pomohl pan hlavní rozpočtový zpravodaj státním financím a veřejným zájmům k úspěchu, kdyby jeho názory měla sdíleti také slavná sněmovna a překládala dle jeho názoru plavební úřady z ministerstva veřejných prací do ministerstva obchodu. Ale máme málo obav, že by k tomuto překvapení technického stavu mohlo dojíti, neboť na štěstí spravují tato ministerstva právě 2 inženýři, kterým je dobře známo, že inženýru, absolventu nynější vysoké školy technické, dostává se vzdělání také ve vědě finanční, tarifní, právní i komerční. Z toho ovšem nečiním důsledek, aby oddělení finančně-tarifní a právní s komerčním obstarávali technikové, nýbrž objasňuji jen, že u techniků, spolupracujících s těmito dvěma odděleními, lze předpokládati v těchto oborech úspěšnou součinnost.
Z těchto důvodů osměluji se doufati, že slavná sněmovna setrvá na svém rozhodnutí, aby plavební úřady byly jednotné a aby v důsledku toho ministerstvo veř. prací dobudovalo tyto úřady a doplnilo 5 oddělení již zřízených posud neobsazenými odděleními finančně-tarifním a právním s komerčním. Ale pak musíme setrvati na tom, aby rozpočet plavebních úřadů zahrnut byl v rozpočtu ministerstva veř. prací. Překvapuje nás proto, že na plavebnictví je pamatováno ve dvou kapitolách a to ministerstvem veř. prací titulem 10. s položkou 5,160.150 Kč a ministerstvem obchodu titulem 3. s položkou 1,500.000 Kč, což odporuje platnému zákonu.
Tento zájem obou ministerstev je zjevným znamením, že plavebnictví nabývá po převratu pro náš stát většího významu a že požaduje, aby mu zjednány byly co nejpříznivější podmínky k dalšímu vývoji. Nemíním, že by se toho dosáhlo dle názoru p. hlavního zpravodaje, nýbrž spíše tím, že by se podporovaly odborné školy, zejména vysoké školy technické a průmyslové, ve snaze, usilující rozšířiti odbor vodního hospodářství o všechny zvláštní nauky, mající vztah k plavebnictví, jak po stránce technické, tak i finančně-komerční. Pouhým byrokratickým organisováním složitějších úřadů, požadujících odborně kombinovaných vědomostí, hospodárnosti státní správy neposloužíme, ba spíše se mineme cíle.
Veliké číslice řádného rozpočtu a investic vodního hospodářství v nejširším slova smyslu přesvědčují nás o jeho velikém národohospodářském významu a proto doufám, že nezazlí mi slavná sněmovna, zmíním-li se v rozpravě této skupiny aspoň stručně, kterak je postaráno na vysokých školách technických o příslušné vzdělání odborné. Do převratu pečovaly o vědy a nauky vodního hospodářství na vysokých školách technických odbor stavebního inženýrství a odbor kulturního inženýrství. Připomínám, že pojem "kulturního" inženýrství nesmí býti ztotožňován s pojmem slova "zemědělského" inženýrství. Příbuznost obou odborů a snaha po prohloubení studia technického, jak po stránce konstruktivní a dopravní, tak po stránce vodního hospodářství a technického zvelebování půdy, daly po převratu podnět k reformě studia obou odborů, která z příčin úspornosti provedla se tím, že oba odbory se sloučily v jeden odbor s dvěma směry. Tím způsobem vznikla v Praze po vydání organisačního statutu českého vysokého učení technického, přijatého usnesením ministerské rady ze dne 20. srpna 1920, že samostatné vysoké školy stavebního inženýrství a ze samostatné vysoké školy kulturního inženýrství nová vysoká škola stavitelství inženýrského směru konstruktivního a dopravního a směru vodohospodářského a kulturního. Toto dvojí směřování stavebně-technického studia mělo býti do budoucna trvale zabezpečeno organisačním statutem a pak teprve obě samostatné školy formálně zrušeny.