Ze zpráv ministerstva obchodu a z úředního listu je patrno, jak pan ministr obchodu konal a koná nespočetné řady anket všude tam, kde srazily se zájmy konsumu, obchodu a výroby v otázce přípustnosti dovozu toho neb onoho zboží. A resultátem těchto anket bývá téměř vždy určitý zdravý kompromis, prakticky viditelný v tom, že buď dojde ke snížení cen určitého výrobku při dočasném zákazu dovozním, nebo k otevření hranic pro ono zboží, kde bylo zjištěno, že domácí výroba snese bez obav odbyt na zahraničním trhu.
A musíme býti ministru obchodu vděčni za to, že dovedl shora zmíněnou strohost byrokratického aparátu mírniti zásahem interesovaných skupin, což jistě bylo vždy jen na prospěch věci.
Překvapuje však a je na výsost zajímavé, že v poslední době pojednou zůstal ministr obchodu takořka isolován se svojí politikou rozumné a opatrné ochrany domácí výroby, prováděné ani ne tak v zájmu podnikatelů, jako spíše v zájmu zaměstnanosti domácího dělnictva. Lákavé heslo volnosti obchodu stalo se okřídleným slovem téměř všech zájmových skupin i politických stran a zdálo se, že vlastně je tu již hodina, kdy povolovací režim bude najednou likvidován.
Ale to mohlo se zdáti jen povrchnímu pozorovateli. Skuteční interesenti - výrobci i dělníci - dobře věděli, že zatím, co jejich politický tisk píše pro volnost obchodu zahraničního, spoléhají oni na národohospodářskou rozvahu vlády a ministra obchodu, který jist;neučiní, po čem z agitačních příčin politických všeobecně bez rozmyslu se volá. A tato umělá hra na schovávanou objevuje se v plném světle právě teď, kdy ministr obchodu přichází s poněkud objemnějším než obvykle seznamem zboží, jehož dovoz má býti uvolněn. Pojednou je viděti, že ministr obchodu vlastně není isolován se svým stanoviskem rozumné a opatrné Ochrany toho, co chrániti potřebí, a že celá interesovaná veřejnost v této otázce jest s ním vlastně zajedno.
Jedno je jisto, že povolovacímu režimu v souvislosti s obchodními úmluvami s cizími státy přísluší zásluha o aktivitu naší obchodní bilance, která jest důležitou složkou aktivity naši bilance platební, od níž závisí kurs naší koruny, základ to naší hospodářské síly a zdatnosti. Miliardová aktivní salda let předešlých a i letošní, dosud viditelné saldo téměř dvou miliard jsou toho výmluvným svědectvím. Přechodná pasivita měsíce října a snad i listopadu letošního roku na věci nic nemění, ježto vysvětluje se mimo jiné hlavně zvýšeným dovozem surovin, což znamená radostné přípravy pro větší zaměstnanost našeho průmyslu a našich řemesel.
Jménem živnostnictva a obchodnictva, jež kladu si za čest zastupovati, dovolil bych si takto precisovati naše stanovisko k povolovacímu režimu:
Kardinálním požadavkem našeho obchodu i našich řemesel jest zásadní stanovisko volnosti obchodu. Ta jest naším cílem, za nímž spějeme, ale cílem, který po našem soudu po tak těžkých otřesech, jež v soukromohospodářském systému přivodila světová válka, může být-i dosažen jen evolucí a ne revolucí. Máme proto v programu brzké sice, ale nenáhlé zrušení povolovacího režimu. Při tom zcela jinak díváme se na dovoz výrobků ze států s valutou hodnotnou, zejména těch, kteří nás nediskriminují v dovozu k nim, než na dovoz ze států hospodářského rozkladu, kde umělý bankrot státního hospodářství umožňuje jednotlivcům nezřízenou soutěž s výrobou ve státech hospodářsky spořádaných. Proti takovéto soutěži nechráníme se dočasně jen my, stát mladý a slabý, nýbrž i státy silné, které od věků slynuly bezvýhradnou příchylností k systému mezinárodní volnosti obchodní.
Ne tudíž my, nýbrž konstelace evropských poměrů hospodářských rozhodne vlastně o tom, kdy bohdá navždy odzvoní se režimu povolovacímu. Do té doby, než k tomu dojde, žádáme vládu a zvláště pana ministra obchodu, aby ve zrušování povolovacího řízení postupovalo se cílevědomě, t. j. aby nehazardovalo se jak s hospodářskou existencí podniků průmyslových a i živnostenských, tak ani se zaměstnaností příslušného dělnictva.
Živnosti výrobní nechtějí nikterak kořistiti z dočasné zdánlivé výhody uzavření hranic. Nechtějí zvyknouti si na tento dusný skleník a nechtějí těžiti ze situace na úkor domácích konsumentů. Ostatně, aby se tak nestalo, o to dostatečně pečují svorně a ruku v ruce jak buržoasní ministr obchodu, tak i socialistický ministr pro zásobování lidu, který jistě uznává i blížící se kvapem likvidaci svého úřadu. Nutno tudíž jen vřele uvítati, že ministr obchodu se zvláštním porozuměním pro objektivní řešení těchto otázek zřídil při svém ministerstvu zvláštní samostatnou skupinu obchodně spotřební, jež v přítomné době ve spojení s řízením povolovacím může vhodně řešiti otázky zlevňovací akce. Při tom jen vyslovil bych přání, aby tato skupina, třebas a snad právě proto, že podle intencí ministra obchodu má sledovati a řešiti tyto otázky s hlediska celkového prospěchu všech zúčastněných vrstev, pečlivě vždy přihlížela ke kalkulačním základům cen dotyčných výrobků, tak, aby překotnou a nepromyšlenou akcí nebylo poškozeno zdravé jádro našich živností výrobních. Mám důvěru, že po této stránce pan ministr obchodu živnostnictvu plně vyhoví, neboť vzpomínám, jak pan ministr obchodu na jedné anketě rozhodně prohlásil, že nikdo, ani vláda, nemůže nutiti výrobce, aby vyráběl a prodával se škodou. Jest žádoucí, aby této obchodně spotřební skupině věnována byla v rámci budoucího rozpočtu ministerstva obchodu zvýšená pozornost, aby jí umožněno bylo přidělením dostatečných sil konati tuto práci, a aby jí byl také umožněn přímý styk s kruhy a organisacemi obchodně-živnostenskými.
Výrobní živnostnictvo nabízí se rádo a ochotně vládě ke spolupráci všude tam, kde bude se jednati o otázku uvolnění dovozu a s tím souvisící otázku zlevňování životních potřeb, a prohlašuje mými ústy, že nebude konkretní otázky toho druhu posuzovati se svého egoistického hlediska, nýbrž vždy jen - třebas i s nejkrajnějším sebezapřením - s hlediska zájmu celostátního. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. Stejskal. Je pan posl. Stejskal přítomen? (Hlasy: Není.)
Není přítomen. Ztrácí slovo.
Dále má slovo pan posl. dr. Medinger.
Posl. dr. Medinger (německy): Slavná sněmovno! Zabraná půda hospodářská v Čechách, na Moravě a ve Slezsku činí 733.489 ha (15·65% celkové plochy), k této přijde ještě 1,594.113 ha (50%) jiné plochy. Dosud bylo oprávněným přiděleno: na základě zákona o dlouholetých pachtýřích 97.979 ha, dále na základě § 63 přídělového zákona (nucený pacht) dosud v Čechách a na Moravě, tedy bez Slezska, 58.463 ha. Dále byl u stavebních pozemků odprodej okolo 6304 ha již proveden nebo povolen, za to scházejí údaje o výsledku akce R (rozptýlené pozemky). Dále bylo podle vyhlášení pozemkového úřadu do r. 1922 podle předepsaného řízení přídělového přiděleno 45.065 ha zemědělské půdy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Dlužno posléze zmíniti se o prodejích celých usedlostí, schválených pozemkovým úřadem. Podle pamětního spisu vlády ke svazu národů bylo do konce 1922 prodáno 21.522 ha.
Vidíme tedy, že do konce roku 1922 již 229.333 ha, t. j. 31·3 % zabrané zemědělské plochy změnilo svého hospodáře, pokud se týče vlastníka. K tomu přicházejí ještě pozemky asi 120.000 ha zabrané zemědělské plochy, jež dosavadním vlastníkům musí zůstati na základě nynějších zákonů, dále pozemky asi 80.000 ha, jež v r. 1923 byly rozděleny nebo prodány, takže již více než 58·5% zabrané zemědělské plochy je zpracováno pozemkovým úřadem v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Zákonům o pozemkové reformě v republice je podrobeno 1,221.800 ha zeměděl. plochy, 184.500 ha pastvin, 2,522.200 ha lesů a jiné plochy, úhrnem tedy 3,925.500 ha. Počítáme-li předválečnou hodnotu zemědělské půdy průměrně na 3000, pastvin na 500, lesů na 1500
korun ve zlatě, činí cena těchto pozemků více než 7 1/2 miliard korun ve zlatě. K tomu přichází ještě 59 cukrovarů, 239 pivovarů a 409 lihovarů, jichž cenu možno určiti mírně na 1/2 miliardy.
Mírová hodnota zemědělské půdy s příslušenstvím v Čechách, na Moravě a ve Slezsku pozemkovým úřadem dosud, jak právě zmíněno, zpracované, činí tedy nejméně 1·2 miliardy korun ve zlatě, t. j. asi 8 miliard dnešních korun papírových. Tyto číslice ukazují, jak značná část našeho národního jmění je dnes svěřena pozemkovému úřadu. Přes to pozemkový úřad nepodal dosud parlamentu žádného účtu, ačkoli parlament podle zákona je jediným kontrolním a dozorčím orgánem pozemkového úřadu. Správní výbor pozemkového úřadu, k němuž dosud nenáleží ještě žádný zástupce menšiny, jehož zákonité funkční období od srpna 1922 vypršelo, jejž libovolně sestavený revoluční parlament kdysi zvolil, tento správní výbor, jehož presidentem je posl. Laube, má býti pojítkem mezi pozemkovým úřadem a parlamentem, on má býti kontrolním orgánem! My jej ovšem z důvodů výše zmíněných nemůžeme pokládati za takový orgán, tím méně, ježto jmenování do správního výboru, které kdysi bylo vykonáno, bylo provedeno podle výsledku voleb do obcí r. 1919, jenž při letošních volbách do obcí již úplně byl změněn.
Každý podnik soukromý musí ročně skládati účty. Oč větší povinnost nastává pro státní podnik, jehož rukám je svěřena valná část národního jmění. Víme, že rozdíl mezi cenou, kterou pozemkový úřad při vyvlastnění platí starému vlastníkovi, a mezi cenou, kterou malý domkář, rolník a pod. za příděl musí zaplatiti, je převeliký; v Chlumci na př. platil pozemkový úřad 2500 Kč za ha, dostal však 5000 Kč; na jednom schwarzenbergském panství platil 900 Kč, ale dostal 4000 Kč. Zisk pozemkovým úřadem z kapes těch, kdož byli vyvlastněni, jakož i z kapes nových držitelů docílený musí činiti mnohé miliony. Každá jiná prostředkovací kancelář pracovala by se zlomkem nákladů. Je právě celý systém pochyben.
Letošní rozpočet pro pozemkový úřad vykazuje na řádných výdajích 29,579.000, na mimořádných 53,742.000, úhrnem 83,321.000 korun; na řádných příjmech 92,342.000 Kč, tedy přebytek 9,021.000 Kč. Srovnáme-li jej s rozpočtem roku předešlého, který vykazuje na řádných výdajích 430,260.000 Kč, na mimořádných 7,881.000 Kč, celkem 438,141.000 korun, na příjmech 461,964.000 Kč, tedy přebytek 23,823.000 Kč, shledáme, že v letošním roce úspory pozemkového úřadu byly docíleny ne snad proto, že jeho činnost byla omezena, nýbrž proto, že účtování způsobem nám neznámým bylo změněno. My o finančním hospodářství pozemkového úřadu nevíme ničeho. Víme jen, že máme fond pro vnitřní kolonisaci, jemuž stát přispěl částkou 20,000.000 Kč, víme, že tu je fond odškodňovací, jemuž stát letos zapůjčí 50,000.000 Kč. Z novin se dovídáme, že fond pro zaopatření velkostatkářských úředníků u pozemkového úřadu činí již 48,856.000 Kč; jak tyto fondy jsou spravovány a jak se jich užívá, nevíme. Účetní závěr nebyl pozemkovým úřadem ještě předložen, ačkoli to parlament před dvěma lety k mému návrhu pozemkovému úřadu nařídil. Sestavení rozpočtu je tak zastřeno, že z toho nikdo nezmoudří. Při pozemkové reformě jde o miliardové částky. Víme však, že skutečná kontrola za nynějšího znění zákonů je vyloučena. Příklad: Asi 10.000 ha zemědělské plochy musil pozemkový úřad v roce 1922 ve způsobu zbytkových statků podržeti, protože se pro ně nenašel kupec, zbyly právě jako života neschopné hospodářské jednotky. Spachtují se často jen na rok, tak v Doksanech, Chlumci, Zlonicích, Hrotovicích. Nevíme, jak byly vyceněny; nevíme, jakými prostředky pozemkový úřad je vyvlastněným držitelům zaplatil; nevíme, jakými hodnotami stát zatěžují; nevíme, co tyto statky státu vynášejí. U pozemkového úřadu vidíme, že provádí něco, co pokládá za pozemkovou reformu, ale víme jen, že tento způsob reformy musí míti v zápětí hospodářskou zkázu. Ve všem ostatním, o hospodářských úvahách pozemkového úřadu, o pokroku nebo poklesu výroby tím způsobeném, o finančním hospodářství - o tom panuje úplná nejasnost. Tajnůstkářství, s jakým pozemkový úřad připravuje vždy nové konskripční listiny, dále porušování veškeré parlamentární povinnosti tím, že se trpí, aby správní výbor z revolučního parlamentu po 3 1/2 roku po jeho zrušení stále ještě dále trval, to vše ukazuje, kterak právě ještě velmi mnoho dlužno ukrývati. Nechápu parlamentu, jemuž vlastní pověst i pověst-státu je tak lhostejná, že tento stav trpí. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Langr.
Posl. Langr: Slavná sněmovno! Nemíním rozebírat jednotlivé položky státního rozpočtu, chci jen použíti této příležitosti, abych poukázal na některé nedostatky našeho sociálního zákonodárství. Bilance práce této slavné sněmovny po této stránce za uplynulý rok jest velmi nepatrná. Celá řada důležitých předloh zákonů sociálního rázu čeká na vyřízení. Zejména jsou to: Novelisace zákona o závodních výborech, zákon o placené dovolené dělníků, zákon o placené dovolené učňů, zákon o okresních cestářích, zákon o veřejných zprostředkovatelnách práce a konečně předloha zákona o sociálním pojištění dělníků. Zkušenosti s prováděním zákona o závodních výborech potvrzují, že naše poukazy na nutnost a prospěšnost tohoto zákona byly zcela oprávněné. Sama živnostenská inspekce, tedy státní úřad, ve své zprávě o činnosti za rok 1922 vyslovuje se o závodních výborech s největším uznáním a připisuje jim jak pro dělnictvo tak i pro závody samy velkou důležitost. Zásluhou dělnických výborů se podařilo, jak ze zprávy o úřední činnosti živnostenských inspektorů vidno, zameziti často zbytečným sporům, udržovati kázeň a pořádek v závodě. Závodním výborům se dále přiznává velká působnost na zachování kolektivních smluv, na zpracování pracovních řádů, dohled nad řádným docházením mladistvých dělníků do školy, zlepšování závodních opatření hygienických a péče o zachování zdravotního stavu dělníků.
Závodním výborům se také přiznává velká zásluha o obezřelý postup při jednání o omezení výroby v závodech. Všechny tyto zkušenosti mluví pro to, aby zákon tento, který má některé mezery a nedostatky, byl důkladně projednán a všechny nesrovnalosti, jak se nám v praksi projevily, byly odstraněny. Jen namátkou uvedu některé nejasnosti tohoto zákona, které při provádění vedou ke zbytečným nedorozuměním a sporům.
§ 1 tohoto zákona říká, že závodní výbory se zřizují v závodech, které trvale zaměstnávají alespoň 30 zaměstnanců. Spor vzniká zde o otázku, je-li podle zákona zaměstnancem také učeň a má-li se voliti závodní výbor také v závodě, kde je zaměstnáno 30 zaměstnanců, počítaje v to i učně. Pro nás jest věc jasná, že také učeň jest zaměstnancem, bude však dobře, když to bude jasně v zákoně řečeno.
§ 3 mluví o úkolech závodních výborů a pod lit. G praví: "Závodní výbory mají spolupůsobiti způsobem poradním při hromadném propouštění zaměstnanců z příčin mimo pracovní poměr ležících, jakož i při propouštění jednotlivých zaměstnanců déle než 3 léta v závodě pracujících." Podle dalšího znění tohoto odstavce má závodní výbor právo odvolati se k rozhodčí komisi, uzná-li za neodůvodněnou výpověď dělníka, který byl v závodě déle než 3 léta zaměstnán. Nemá však práva odvolati se, propustí-li zaměstnavatel hromadně dělníky, i když uzná, že toto propuštění není ničím odůvodněno. Důsledek této neúplnosti je, že rozhodčí komise rozchází se v názoru, je-li závodní výbor oprávněn odvolati se z hromadného propouštění zaměstnanců, byť by se dělo i bezdůvodně. Rozhodčí komise ve Frývaldově rozhodla, že závodní výbor v této věci má pouze poradní hlas, a že nemá práva se odvolati, kdežto rozhodčí komise v Karl. Varech rozhodovala v podobném případě o tom, kdy je propouštění hromadným a rozhodla, že zaměstnává-li zaměstnavatel 100 dělníků a propouští-li 8, že to není propuštění hromadné. Zákon totiž nestanoví jasně, kdy dlužno považovati propouštění dělníků za hromadné. Nedostatečné ustanovení zákona v této věci vede k častým sporům mezi závodními výbory a závody. Časté spory vznikají také pro otázku, je-li zaměstnavatel oprávněn propustiti nebo vypověděti dělníka, který je náhradníkem člena závodního výboru. § 22 stanoví, že člen závodního výboru může býti z práce propuštěn, nedopustil-li se činu podle § 82 živnostenského řádu, pouze za souhlasu rozhodčí komise, a nemluví se zde nic o náhradníku. Spor byl sice již rozřešen nálezem Nejvyššího správního soudu tím, že přiznána byla tatáž ochrana náhradníku, jakou požívá člen závodního výboru podle tohoto zákona, bylo by však dobře pro uvarování se zbytečným sporům, kdyby také toto ustanovení jasně bylo řečeno v zákoně.
Je nejvýše potřebno novelisací zákona o závodních výborech vyřešiti také celou řadu požadavků dělnických, jako podíl na čistém zisku, spolurozhodování o vypovídání dělníků a jiné. (Výborně!)
Dalším důležitým požadavkem dělnictva je zákon o placené dovolené. Také v této věci byly již podány iniciativní návrhy, nebylo však doposud bohužel přikročeno k jejich projednávání. Placená dovolená dělníků a učňů je jistě požadavek oprávněný. Jako nikdo nemůže upírati úředníku, zřízenci, učiteli a jiným duševním pracovníkům nárok na zotavenou po celoroční práci, tak také snad nebude nikoho, kdo by upírati chtěl právo dělníka na zotavenou, když po cely rok vykonává fysicky a mnohdy i duševně namáhavou práci. Vyřešení požadavků dělníků o placené dovolené cestou zákona je diktováno také tím, že dělnictvo ve velké řadě závodů již placené dovolené požívá, již si vymohlo svými odborovými organisacemi a kterou mělo zaručenu kolektivními smlouvami. Placená dovolená byla dělníkům poskytována od 3-14 dnů. Pouze v průmyslu cukrovarnickém byla placená dovolená třínedělní. Při uzavírání kolektivních smluv v poslední době nebylo pojato do smlouvy ustanovení o placené dovolené s odůvodněním, že placená dovolená bude stanovena v nejbližší době zákonem. Také z tohoto důvodu je neodkladné projednání a uzákonění placené dovolené nutno.
Nutné je také, aby poslanecká sněmovna přikročila konečně k odstranění zastaralého a nespravedlivého ustanovení § 82 živ. ř., podle něhož může zaměstnavatel propustiti dělníka, který byl déle než 4 neděle nemocen. Toto ustanovení je příliš kruté a zastaralé, než aby mohlo v demokratické republice býti dále drženo.
Soc.-politickým výborem projednávána byla již před 2 lety vládní osnova zákona o veřejných zprostředkovatelnách práce, která z příčin neznámých nebyla dosud projednána poslaneckou sněmovnou. Veřejné zprostředkování práce je jednou z nejdůležitějších složek sociální péče. Jen na Moravě přihlásilo se u veřejných zprostředkovatelen práce od 1. ledna do konce října 1923 108.346 nezaměstnaných osob o práci, z nichž 54.617 osobám práce byla sjednána. U městského úřadu práce v Brně přihlásilo se o práci v téže době 24.196 nezaměstnaných, z nichž 12.262 práce byla opatřena.
Přes tuto velikou činnost nejsou úřady práce podporovány tak, jak by si toho zasluhovaly. Na účely veřejného zprostředkování práce na Moravě věnoval Zemský výbor moravský pro rok 1923 pouze 100 tisíc Kč, ministerstvo soc. péče 91.387 Kč. Pro vydržování 24 úřadů je to obnos jistě velmi nepatrný a neodpovídá ani zdaleka velikým úkolům a činnosti veřejných zprostředkovatelen práce. Jen město Brno stojí vydržování městského úřadu práce 250 tisíc Kč ročně. K nedostatku finančních prostředků přispělo ještě zrušení osvobození od poštovného. Tyto poměry volají, aby také otázka veřejných zprostředkovatelen práce byla definitivně vyřízena.
S otázkou touto úzce souvisí zákon o podporách nezaměstnaných. Ve státním rozpočtu pro r. 1924 je preliminována částka 160 milionů Kč k tomuto účelu. Je na první pohled patrno, že tento obnos nebude zdaleka stačiti na podporu v nezaměstnání podle tohoto zákona a že bude musit pan ministr soc. péče během roku předložiti nový návrh zákona na poskytnutí půjčky pro tyto účely. Stanovisko naše k podporám nezaměstnaných je již známo. Naše dělnictvo nepřeje si ničeho toužebněji, než aby nemuselo v pravém slova smyslu se dožebrávati u okresních správ politických těch několika haléřů podpory, kde se s nimi často nakládá jako se skutečnými žebráky. Je to zejména okresní správa politická v Brně, kde se vykládá a provádí zákon o podpoře nezaměstnaných neobyčejně tvrdě a kde jistý pán prohlásil, že dokud bude jedna řepa v poli, nedostane žádný nezaměstnanec podporu. Nechceme, aby někdo zneužíval dobrodiní tohoto zákona. Jsme pro to, aby se přísně dbalo, aby osoby, které podpory nepotřebují, byly prostě odmítnuty. Musíme však se vším důrazem žádati, aby s lidmi, kteří podporu skutečně potřebují a podle zákona na ni nárok mají, bylo zacházeno slušně a aby někteří páni úředníci se nedomnívali, že dávají nezaměstnaným podporu ze svého. V tomto ohledu bychom si přáli, aby pan ministr soc. péče zjednal rychlou nápravu.
V zájmu nezaměstnaných žádáme, aby pro příště nebylo povoleno používati trestanců a káranců z robotáren na práce soukromým zaměstnavatelům, jelikož tito vykonávají různé práce na úkor dělnictva a tím rozmnožují řady nezaměstnaných.
A konečně žádáme, aby bylo již jednou hnuto se zákonem o sociálním pojištění. Přes to, že předloha zákona nalézá se již několik měsíců v rukou poslanců, nemohlo býti přikročeno k jejímu projednávání, jelikož nebyla dosud sněmovně předložena důvodová zpráva. Neustálé oddalování termínu, kdy bude důvodová zpráva předložena, budí dojem, jako by měl někdo zájem uměle věc protahovati. V rozpočtovém výboru prohlásil pan ministr soc. péče, že důvodová zpráva bude do pěti dnů sněmovně předložena. Od té doby uplynulo více než 14 dní a důvodová zpráva dosud předložena nebyla. Zřejmý a netajený odpor průmyslníků proti této předloze a ustavičné oddalování jejího projednávání vyvolává nepokoj a roztrpčení v dělnictvu. Ministerstvo soc. péče je povinno naříditi urychlené dohotovení zprávy důvodové a okamžité projednávání předlohy ve výboru soc. politickém. Zákon o sociálním pojištění bude vyvrcholením toho, co se v sociálním zákonodárství dosud vykonalo. Předloha tato má sice značné nedostatky a nesplní vše, co jsme od pojištění čekali, vítáme však tuto předlohu jako základ, na němž bude nám postaviti kus po kuse velkou budovu sociálního pojištění dělnického, které musí býti dostatečným zajištěním dělníka pro nemoc, invaliditu a stáří a zabezpečením vdov a sirotků. Zákonem tímto splatí republika dělnictvu jen část dluhu za všechny ty oběti, které pro republiku přineslo. (Tak jest!)
Velice palčivá jest otázka okresních cestářů. Sociální poměry lidí, kteří jsou pověřeni udržováním okresních silnic v dobrém stavu, jsou přímo nesnesitelné. Jest celá řada okresů, kde cestářům platí pod 100 Kč měsíčně, a tu jest přirozené, že práce takového cestáře podle toho vypadá a že podle této práce vypadají také silnice, které stávají se zejména v jarní a podzimní době neschůdnými a nesjízdnými. Okresní cestáři i jejich rodiny trpí velmi a volání jejich po zákonité úpravě jejich sociálních poměrů je proto zcela odůvodněné. Ve výboru sociálně-politickém leží iniciativní návrh našeho klubu na úpravu poměrů okres. cestářů již déle než rok a nebylo dosud pro odpor některých klubů poslaneckých možno předlohu tuto projednati. Ti, kteří nepřejí předloze zákona, uvádějí, že by okresy nesnesly takového finančního zatížení. Tento důvod nemůže však rozhodovati, jelikož hlavní zásady této předlohy, zejména výše požitků okresních cestářů, vypracovány byly za souhlasu Svazu okresů. Požitky cestářů podle této předlohy pohybovaly by se mezi 357 až 847 Kč měsíčně. Že by to byl obnos nějak přemrštěný, nebude snad nikdo tvrditi. Zajímavé jest, že na okrese jilemnickém pohybují se dosavadní platy okresních cestářů mezi 772 až 995 Kč měsíčně. Tedy nejnižší stupnice více než o 100% vyšší a nejvyšší o 13 % vyšší, než jak navrhuje zmíněná předloha. Je proto povinností poslanecké sněmovny, aby jednak z ohledů sociálních, jednak z potřeby vzorné komunikace přikročila bezodkladně k projednávání zákona o okresních cestářích a tak odčinila všechny křivdy, které byly na okresních cestářích páchány.
V Československé republice i v této slavné sněmovně je mnoho těch, kteří se jakýmkoliv sociálním reformám velmi houževnatě brání a kteří pro toto svoje nepřátelské stanovisko snášejí celou řadu důvodů. Hlavní důvod, který je také nejčastěji vyslovován, je ten, že sociálními reformami zatížen je průmysl a že průmysl dalšího zatížení nesnese. Průmysl prý není schopný konkurence na světovém trhu. Jsme si jisti, že neschopnost konkurence na světovém trhu ve velké části odvětví průmyslové výroby není zaviněna velikými výrobními náklady, které by měly svůj vznik z velké dělníkovy mzdy nebo sociálních reforem, nýbrž spíše skutečností, že si průmyslníci příliš zvykli na ochranářskou politiku našeho státu ve prospěch průmyslu a že příliš zpohodlněli v jistotě, že ze svých závodů budou těžiti, ať se o ně starají nebo nestarají. (Výborně!) Je přece prokázáno, že veliká většina průmyslníků nesnažila se jíti s duchem času, že se nestarali, aby svoje závody vyzbrojili všemi technickými vymoženostmi současné doby, aby průmysl náš stál na výši průmyslu ostatních států, ale že vždy a ve všem obraceli se na stát, aby pomohl. Je dále známo, že značná část průmyslových závodů přes ustavičné stesky na zlé časy vykazuje veliké roční zisky, o čemž nejlépe svědčí roční bilance. Není proto tento důvod dostatečným obhájením nepřátelského stanoviska k požadavkům pracujícího lidu. Volání našeho dělnictva po sociálních reformách a sociálním zákonodárství je plně oprávněno. Zkoumáme-li bedlivě státní rozpočet na r. 1924, vidíme, že hlavní zdroj příjmů státních tvoří daně nepřímé. Jeden z pánů řečníků v generální debatě, myslím, že to byl p. posl. Pohl, rozčiloval se nad tímto zjevem. My se nad tím nijak nerozčilujeme. Nám je naprosto lhostejno, jakým způsobem se daně vybírají, zdali přímo, či nepřímo. Za nynějšího stavu věcí, za nynějšího soukromokapitalistického řádu výrobního musí pracující lid na konec zaplatiti daně všecky, i ty přímé, i ty nepřímé. (Tak jest! Výborně!) Dokud bude míti podnikatel právo pomocí kartelu diktovati ceny výrobků, bude s klidem přenášeti na cenu výrobků veškeré daně i poplatky. Zde nepomůže ani nejpronikavější reforma daňového systému, zde pomůže pouze pronikavá změna dnešního soukromokapitalistického řádu. Dosud je pracující lid největším poplatníkem ve státě. Všechna daňová břemena nese těžce na svých bedrech. Veškerá poplatní potence státu spočívá v jeho práci. Bez pilné práce dělníka, ať průmyslového, či zemědělského, a bez pilné práce malého rolníka a živnostníka nemohl by stát počítati s příjmy bezmála 17 miliard pro rok 1924. Práce je pilířem a budoucností tohoto státu. Mají tudíž pracující vrstvy plné právo žádati, aby stát učinil vše, co za daných poměrů pro ně učiniti může. Není proto přítelem státu ten, kdo staví se nepřátelsky proti práci a proti těm, kdož tuto práci konají. (Výborně!)
A nyní dovolte, vážení pánové, několik slov k věci, která nespadá do právě projednávané části státního rozpočtu!
Chci se zde zmíniti o velmi důležité otázce kulturního života našeho lidu, o divadle. Vláda v pochopitelné snaze ušetřiti, kde se co ušetřiti dá, proved-a rázné škrty téměř ve všech oborech státní správy. Energické ruce finančního censora nezůstalo nic utajeno, co by bylo jen poněkud sneslo restrikce. Uznáváme rádi pohnutky, které vedly k tomuto přísnému opatření. Bolí nás však, že tvrdá ruka operatéra příliš hluboko zasáhla do ušlechtilého organismu našeho umění divadelního. České divadlo, toť kus naší historie. Víme, co bylo pro nás divadlo v době největší národní a politické poroby. Divadlo konalo nejtěžší práci probuzenskou. Divadla naše probíjela se těžce ze svých primitivních počátků k dnešní vysoké umělecké výši. U nás v Brně bylo to zejména Národní divadlo, které bylo od počátku útočištěm českého vlasteneckého lidu. Zde čerpala naše mládež dělnická i studentská sílu k těžkým bojům národnostním, jimž jsme byli v Brně vysazeni. Po dlouhá leta krčil se český člověk v Brně v nepřiměřených místnostech starého divadla a se zanícením naslouchal české hudbě a obeznamoval se s českou historií. Tak jsme se vyvíjeli až do dnešní doby. Dnes stojí Národní divadlo v Brně zásluhou snaživých umělců na vysoké umělecké úrovni. (Výborně!) Opera i činohra brněnského divadla zásluhou obětavého členstva a silného vedení uměleckého může se dnes směle postaviti po bok naší první umělecké scény v Praze. I ostatní česká divadla v republice vyvíjí se velice slibně a bylo by škoda, aby byla ve svém vývoji něčím zastavena. Rázné škrty v rozpočtu pro r. 1924 nezastavily se, bohužel, ani u našich divadel. Byly by sice ušetřeny určité obnosy, byla by však tím zasazena divadlům rána smrtelná. Žádné divadlo neobejde se, chce-li býti opravdu uměleckým, bez náležité podpory. (Výborně! Tak jest!) Prosíme tudíž ministerstvo školství a nár. osvěty, aby divadlům i přes škrty učiněné v této položce věnovalo svoji osvědčenou péči a umožnilo tak, aby naše divadla po stránce umělecké neutrpěla! (Výborně!) Zejména Národní divadlo v Brně, které se tímto ocitlo ve veliké finanční tísni, doporučuji vřele do přízně pana ministra školství. (Výborně!) Divadlo v Brně má obzvláště velkou důležitost národní i kulturní. Nesmí se zapomínati, že v Brně je celá řada vysokých škol a úřadů, že je ve středu naší republiky, nemůže tedy býti divadlo v Brně stavěno na roveň divadla v Mor. Ostravě, jak to v debatě bylo jedním panem kolegou učiněno.
Přejeme si, aby všecka divadla jako representanti naší kultury a umění byla uschopněna života. Věříme pevně, že pan ministr školství učiní vše, aby naše divadla byla národu zachována a aby neutrpěla na své umělecké úrovni. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. Schälzky.
Posl. Schälzky (německy): Dámy a pánové! Československá republika poukazuje velmi často pyšným gestem na své sociálně-politické vymoženosti. Minulý čtvrtek přišel do Prahy náměstek ředitele Mezinárodního úřadu práce v Ženevě pan Butler, aby seznal sociálně-politická zařízení republiky a aby vybral třetího přísedícího pro kancelář Mezinárodního úřadu práce. Při této příležitosti prohlásil na otázku zástupce pražského vládního tisku mezi jiným, že Československá republika nepochybně náleží k oněm státům, které na poli sociálních reforem v poměrně krátké době učinily největší pokroky a jejichž sociální zařízení musí tvořiti zářivý příklad pro mnohé státy. Kdyby byl mohl pan Butler delší dobu studovati sociální zákony, jakož i jejich provádění, byl by jeho úsudek trochu zdrželivější. Právě rozpočtová debata poskytuje nám zase příležitosti, abychom poukázali nejen na sociální neutěšené poměry, nýbrž i na křiklavé poškozování a odstrkování menšin v tomto státě a zvláště německého národa na poli sociální péče a péče o veřejné blaho.