Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: J. Marek, dr. Spina.

220 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři inž. Bečka, Bechyně, dr. Dolanský, Habrman, dr. Hodža, Malypetr, dr. Markovič, inž. Novák, Srba, Stříbrný, Šrámek, Udržal; za ministerstvo pošt a telegrafů min. rada Novák.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha.

Předseda (zvoní): Zahajuji 234. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou udělil jsem na dnešní schůzi posl. Rýparovi a Adamovskému pro neodkladné zaměstnání.

Došly některé spisy. Žádám o jich přečtení.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte): Dotazy:

posl. Rýpara a druhů ministru veř. prací o postupu přípravných vodocestných prací zvláště na Ostravsku a Slezsku,

posl. Rýpara a druhů ministru veř. zdravotnictví a tělesné výchovy v záležitosti jednání správy nemocnice v Košicích při úmrtí železničního zřízence Jana Volného z Dobré u Frýdku.

Předseda: Přikazuji výborům soc.-politickému a rozpočtovému vládní návrh zákona, kterým se stanoví hranice příjmu vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n. (tisk 4319).

Přejdeme k pořadu dnešní schůze, a to k prvnímu jeho odstavci, jímž je:

Slovo dále má řečník zapsaný na straně "proti", jímž je pan posl. Pastyřík.

Posl. Pastyřík: Vážená sněmovno! K hospodářské části rozpočtové debaty dovoluji si poukázati na věci, které se staly a stále ještě se opakují. Na příklad k číslu 6 a 7 "Příděly samosprávným svazkům" musím poukázati, jak macešsky se jedná se samostatnými zeměmi, dokud ještě trvají. Na letošní rok dostaly země přídělu 150 milionů Kč, z toho Morava 43 miliony. Letos v rozpočtu není ani haléře, ač nejen předseda, členové zemské správní komise, nýbrž i moravští poslanci včas zakročili u vlády, aby tento příděl byl Moravě ponechán, poněvadž se nemůže bez něho obejíti. Jest sice pravda, že pan ministr financí na toto zakročení přislíbil, že vezme vláda mnohé povinnosti zemí do vlastní správy, mezi jiným dráhy atd., ale jest pravda, dámy a pánové, že v Čechách tato povinnost z 96 milionů přídělu dělá asi 40 milionů, ale na Moravě ani haléř, poněvadž takových povinností nemám. Tam 43 miliony mají býti ušetřeny na nutných výdajích kulturních, živnostenských a jiných důležitých, a s tím ovšem nemůžeme souhlasiti. Jsem opravdu zvědav, co páni kolegové, kteří jsou za Moravu ve vládě a v koalici, podniknou, aby tuto katastrofu valící se na Moravu odvrátili.

Hned po převratu, když jsem ještě nebyl poslancem, jako vůdce živnostenské deputace prohlásil jsem prvnímu ministru financí dr. Rašínovi a prvnímu ministru obchodu dr. Stránskému, že nás Moravany centralismus pražský tak začíná tížiti, že slyšíme hlasy obavy, že je horší a bude horší nežli vídeňský. Bohužel, toto musím, dámy a pánové, prohlásiti také dnes po pětiletém jubileu naší republiky Československé a nedivím se nic, že kolegové ze Slovenska, ač se pro ně daleko více dělá než pro nás Moravany, sobě na to stěžují. Jest to přímo macešství, co se nám dělá, a abych to dokázal, uvedu několik číslic:

Na příklad v položce Investice: ministerské předsednictvo, státní tiskárny je v rozpočtu 3,090.000 Kč. Z toho Čechy mají dostati 1,990.000, Slovensko 1,100.000, Morava a Slezsko ani haléře. Ministerstvo zemědělství: Státní ústavy pro chov koní 1,400.000; z toho Čechy 800.000, Slovensko 600.000, Morava a Slezsko ani haléř. Zemědělské výzkumnictví: stavby výzkumných ústavů atd. 2,100.000; z toho Čechy mají dostati 900.000, Morava 250.000, Slezsko 200.000, Slovensko 750.000. Ministerstvo veřejných prací: Novostavby vodních elektráren 20,050.000; z toho Čechy mají dostati 6,050.000, Slovensko 14,000.000, Morava a Slezsko opět ani haléře. Novostavby parních elektráren a elektrických vedení 75 mil., ale není vůbec zapsáno, jak jsou rozděleny; na stavby při státních báňských závodech 49,925.000, z toho Čechy 21,650.000, Morava a Slezsko ani haléře, Slovensko a Podkarpatská Rus 27,875.000, vodní stavby 90,950.000, z toho Čechy 53,850.000, Morava 3,500.000, Slezsko 2 miliony, Slovensko a Podkarpatská Rus 31,600.000. V oboru ministerstva školství: menšinové školy 39 milionů, ale není rozvedeno; ústavy pro pěstování umění 6,730.000, z toho Čechy 6,210.000, Morava 320.000, Slezsko nic, Slovensko a Podkarpatská Rus pouze 200.000. University 57,550.000, z toho Čechy 35,700.000, Morava 13,800.000, Slezsko nic, Slovensko a Podkarpatská Rus 8,050.000. Techniky 13,600.000, z toho připadá na Čechy 11,100.000 na Moravu 2,500.000, na Slezsko, Slovensko a Podkarpatskou Rus nic. Střední školy 29 milionů, z toho Čechy 12,150.000, Morava 2,850.000, Slezsko 2,600.000 Slovensko a Podkarpatská Rus 11,400.000. V oboru ministerstva veřejných prací 2,900.000, z toho Čechy 900.000, Morava a Slezsko nic, Slovensko a Podkarpatská Rus 2 miliony. V oboru ministerstva zdravotnictví 40,650.000, z toho Čechy 16,100.000, Morava 2,400.000, Slezsko nic, Slovensko a Podkarpatská Rus 22,150.000. V oboru ministerstva financí: specielní úvěry 84,900.000, z toho Čechy 23,500.000, Morava 5,400.000, Slezsko 3,700.000, Slovensko a Podkarpatská Rus 52,300.000. V oboru tabákových továren 19,700.000, z toho Čechy 12,600.000, Morava 2,200.000, Slezsko nic, Slovensko a Podkarpatská Rus 4,870.000. Ostatní ještě nesprávnosti podám u jednotlivých ministerstev.

Můžeme my, Moravané, býti spokojeni? Nikdy ne. A abyste toto zakryli, chcete zaříditi župy, aby to tak nekřičelo? Jsme rozhodně pro šetření, neboť kdo šetří, má za tři. Ale chceme, aby se šetřilo všude a abychom nevyhazovali zbytečně peníze na representace, slavnosti a parády. U nás na Hané se říká: "Paráda na ulici, prázdno v truhlici."

Myslíte, že naši sousedé a také naši poplatníci si nevšímají, jak zbytečně rozhazujeme národní jmění? Vždyť slyšíme každý den, čteme v novinách, jak se u nás žije a jak jinde. Nechci se dotknouti osobních věcí v senátě a jinde, které jsou stále v novinách a které naší dobré pověsti za hranicemi nijak dobře neposlouží, ale musím již opět na to poukázati: Nač potřebujeme stále jen pořádati drahé slavnosti a parády, my, kteří chceme slouti pravými demokratickými republikány? Nač potřebuje naše malá republika 17 ministerských lavic, když jsou i při rozpočtové debatě stále prázdné? Nač potřebujeme my, demokratická republika, všude, kde našich občanů ani není, zřízená a udržovaná vyslanectva a konsuláty? Snad jen proto, abychom republice nadělali z protekčních dětí draze placené byrokraty? My to víme, já jsem to již veřejně v zahraničním výboru odsoudil, jak mnoho našich zástupců v zahraničí nekoná tu poctivě práci, aby naše republika se uplatnila nejenom politicky, nýbrž i hospodářsky. Ovšem nemáme jim to za zlé, neboť jak se říká: "Pane odpusť jim, neboť nevědí co činí", a já k tomu podotýkám: Nevědí mnozí, proč tam jsou.

Již několikráte a hned při prvém rozpočtu v tomto Národním shromáždění jsem žádal a navrhoval, aby do zahraničních služeb byli bráni lidé nejlepší kvalifikace, také lidé obchodně výborně kvalifikovaní, jak theoreticky, tak prakticky, aby starali se v zahraničí výhradně jen o odbyt našich domácích výrobků, aby tímto způsobem náš průmysl a živnosti byly úplně zaměstnány a nezaměstnanost v republice naší byla úplně odstraněna. To se neděje, pan ministr obchodu se o to nestará a naši páni v zahraničí většinou myslí, že jsou tam jen k representaci, k vystavování a vidování pasů. A když je vyzvete, aby se důležitých národohospodářských porad zúčastnili, neučiní tak a vymlouvají se, že nemají čas nebo že nebyli ministerstvem zahraničí k tomu delegováni. Pak ovšem nemůžeme se diviti, že náš vývoz není takový, jaký by měl býti. Když nemáme dosud prostředků k tomu, aby naši mladí schopní řemeslníci a obchodníci byli vysíláni za hranice, aby se tam starali o zkušenosti, co tam od nás mohou potřebovati a jak to má býti zhotoveno, pak má býti nařízeno našim konsulátům, aby ony si toho všímaly, podobné vzorky kupovaly a naší republice zasílaly. Ony mají míti povinnost také se přesvědčiti o platební bonitě velkoobchodníků tam, kde je naše zboží odebíráno. To se bohužel neděje.

Přál bych si také, aby v ministerstvu nár. obrany bylo jak náleží šetřeno, ale také i spravedlivě jednáno. Nemohu souhlasiti a nesouhlasím s tím, aby šetřeno bylo na malých živnostnících a aby nadržováno bylo průmyslníkům a kapitalistům. Zajímá vás snad, pánové, jak se nadržuje průmyslníkům? Podám vám příklad. Páni továrníci na obuv Baťa atd. zbohatli ve válce, daně jim byly sníženy, aby byli zahraniční konkurence schopni a oni místo toho vrhli se na naše malé samostatné obuvníky, a to takovým způsobem, že dnes tito s nimi konkurovati nemohou, neboť továrníci si vše sami vyrábí, a to nejen kůži, nýbrž i kopyta, hřebíčky, floky atd., kdežto obuvník musí vše koupiti. A aby vytlačili tohoto malého obuvníka ze všeho, činí našemu ministerstvu nár. obrany takové oferty, že na dodávce se skoro nic nevydělá. Myslíte však, že jsou tím zkráceni? Nejsou, neboť je pravda, že ministerstvo nár. obrany na tom něco ušetří, ale ministerstvo financí pp. továrníkům to na daních, neplacených úrocích a bonifikacích zase nahradí. Je parlamentem usneseno, že výrobky řemeslníků mohou býti o 15% dražší, ale ve skutečnosti usnesení naše není vůbec respektováno, neboť již několik deputací obuvnických organisací zde bylo, několikráte jsme již zakročovali, ale vše marno, příplatku se obuvníci dočkati nemohou.

Ministerstvu školství a vyučování musím poukázati, že vysokoškolského dorostu máme dosti a ústavy vybudované nám jich ještě více vyšlou, ale na druhé straně, jak uboze je postaráno o živnostníka, řemeslníka atd.? Srdce bolí, když vidíme, jaké jsou postaveny přímo paláce pro živnostenský dorost ve vedlejším Německu a jinde a jak je postaráno o náš dorost u nás? Průmyslových škol máme tak málo, že každoročně nejméně 500% hlásících se žáků není přijato, a zajímavo je též, že v Československé republice je více takových škol německých než českých. Kdy stane se zde náprava? Městu Olomouci již před několika lety byla slíbena škola dřevařská, ale přes veškeré naše intervence do dnešního dne ji Olomouc nemá. Naše živnostenské a pokračovací školství je úplnou Popelkou v tomto ministerstvu a je jistě spravedlivý požadavek, aby bylo školství toto přiděleno ministerstvu obchodu a řádně bylo vybudováno a sestátněno. Jak jest v ministerstvu váženo toto školství vidíte, vážené dámy a pánové, z tohoto příkladu: Jeden pan profesor, vyučující počtům a češtině, neosvědčil se na Slovensku, udělal tam věci, za něž měl býti přísně potrestán, a víte, kdo byl potrestán za něho? Živnostenské školství pokračovací, neboť tohoto pana profesora, který o tomto školství nemá ani ponětí, dali do ministerstva proto, že ho žádná sekce nechtěla, byl přidělen sekci živnostenské. Tam má hlavní referát o pokračovacím školství a budou ho museti zaučovati zkušení pp. inspektoři, jak se má vůbec na to dívati! Zajímavé je také, že toto ministerstvo vydalo osnovu zákona o učňovských školách, ale prohlásilo ji za důvěrnou, místo aby veřejně si vyžádalo dobrozdání těch činitelů, kteří na tom zájem mají a míti musí. Ovšem dnes není možno, abych se touto osnovou zabýval, ale je to ostudou, že toto školství dosud řádně vybudováno a sestátněno není.

Ministerstvu financí doporučuji, aby ještě více dbalo na úspory takové, které jsou možné a přípustné. Prohlédneme-li rozpočet, tu vidíme, že úspory v něm jsou domnělé, neboť správa státní stojí tolik, co stála, ba ještě více, a úspory jsou tam ve věcných nákladech a úsporou jejich zvýšíme nezaměstnanost nejen živnostníků, nýbrž i dělníků a budeme musiti draze je zaplatiti podporami v nezaměstnanosti.

Pan ministr financí nedávno prohlásil, že se musí co nejdříve ukončit otázka válečných půjček. Ano s tím také zcela souhlasím, ale nesmí se tak státi na úkor státu. Již na jaře jsem poukázal na to, že by bylo dobře honorovati je v plném obnosu, ale v rakouských korunách, neboť tenkráte p. kol. Lodgman zde řekl, že jemu jsou německé marky a rakouské koruny milejší než čsl. Kč. A dámy a pánové, zde doklad, jak s námi Rakousko jedná: Zdědil jsem náhodou 3 premiové dlužní úpisy Rakouského pozemkového úvěrního ústavu z r. 1880, které tenkrát stály 100 zl. Dal jsem na ně při okolkování na každý 2 K čsl. kolků. Tyto dlužní úpisy byly v Rakousku taženy 1. ledna 1922 a mám za ně dostati 200 rak. korun, což znamená dnes celých 10 h. 

Mám zajímavý druhý případ. Jeden rolník u nás platil pojištění do vídeňské pojišťovny a po převratu musel premie zaplatit v korunách československých. Loňského roku měl dostati 3.000 Kč náhrady a páni Rakušané mu je nabídli v rakouských korunách, což, pánové, znamená dnes 1·50 Kč, ačkoliv na premiích platil přes 100 K čsl. ročně. Jistě je dokázáno tím, že horší je odměna v rak. korunách pro nás v Československé republice, než by byla výměna rakouských válečných půjček v naší republice.

Konečně žádám, aby ministerstvo financí postaralo se o to, aby předpisy daňové byly poplatníkům včas předpisovány, aby poplatník věděl, co má platiti a zač. Nemůžeme se tohoto pořádku nikde dovolati, a když není včas placeno, musíme platiti vysoké úroky. Rozpusťte celé řady různých kontrolorů, kteří jen trýzní a podezřívají živnostníky, a přijměte schopné úředníky k předpisům daní. Upomínejte a exekvujte také fabrikanty, kteří dluží miliony na daních, což mohu dokázati, a neexekvujte jenom malé živnostníky, kteří v nynější krisi platit hned nemohou a nevědí co platiti mají.

Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností musím také upozorniti, že se nemá starati jenom o tu první složku, totiž o průmysl. Ta se postará o sebe sama, ale žádám, aby se staralo také o ochranu živnostníků. Je to opět ta velkovýroba obuvi, která dnes k tomu, že zřídila všude filiálky prodejní, zřizuje ještě i správkárny, a to i cizí obuvi, takže i tu kost, která nezřízenou konkurencí našim samostatným obuvníkům zůstala, dnes velkokapitál pohlcuje. A co dělá ministerstvo obchodu? Prohlašuje, že je malomocné a že nemůže proti tomuto ničiteli největšího řemeslnického stavu nic dělati, že nemůže tuto bezmeznou konkurenci zameziti. Proč se nestará o to, aby tito průmyslníci vyváželi do ciziny a nechali v republice Československé žíti také ty malé živnostníky, kteří v celku zaplatí více daní, než takový průmysl?!

Vážené dámy a pánové! V rozpočtu je také pamatováno na živnostenské úvěrnictví, ale jak míní pan ministr obchodu prospěti tomuto Ústřednímu svazu s tímto úvěrem je zřejmo z toho, že chce přeměniti Jubilejní fond na Ústřední banku živnostenského úvěrnictví, ale do kuratoria sobě chce jmenovati, koho bude chtíti, a to ještě ze živnostenských a úvěrnických družstev mizivou menšinu. A když s tím Ústřední svazy souhlasiti nemohou, přímo se jim panem referentem hrozí. Žádám pana ministra, aby upozornil pana referenta, že toto ústředí má býti vybudováno ke spravedlivému podporování Ústředního svazu a ne k vyhovění jeho justamentů. O této věci budu míti ještě příležitost později po konferenci a po ujednání podati slavné sněmovně zprávu.

K ministerstvu veř. prací dovoluji si poukázati na to, jak macešsky jedná s elektrisací naší Moravy, ač na r. 1923 bylo povoleno 25,600.000 Kč, vyplaceno však pouze 1,330.000 Kč, snad z nařízení ministerstva financí. Ale naproti tomu v Čechách vyplaceno bylo ve dvou letech svazu v Hradci Králové 5 milionů, Svazu jihočeských elektráren 5 milionů a Ervěnicím 15 mil. Kč, kdežto na Moravu z letošního rozpočtu ani haléře. Do letošního rozpočtu je zařazeno jen 2 mil. korun, ač vidíme, že nejenom Švýcary, nýbrž i valutově slabé Rakousko věnují vše, aby svoje země zelektrisovaly. Žádám proto, aby i u nás, zvláště na Moravě, elektrisace byla podporována spravedlivě.

K ministerstvu zásobování vůbec nemluvím, protože považuji je za zbytečné, a trvám na návrhu, aby co nejdříve bylo zrušeno a nedělalo národu a republice nejenom zbytečné výlohy, nýbrž i ostudu.

Předseda (zvoní): Žádám pana řečníka, aby se mírnil.

Posl. Pastyřík (pokračuje): Ve svém výpočtu o výlohách na různé země poukázal jsem na veliké miliony věnované Slovensku též v ministerstvu zdravotnictví. Jsem toho dalek, abych snad Slovensku obnosů těchto záviděl, ale poukazuji, aby těchto peněz na Slovensku bylo účelně použito na postavení velenutných pavilonů proti tuberkulose ve Šrobárově ústavě, k nutným opravám nemocnic v Berehově a všude jinde, ale aby nebyly stále vyhazovány na zbytečné parády ve zbytečném hotelu na Štrbském Plese. Jsem tomu povděčen, že se letos i jiní kolegové, a to z koalice, přesvědčili, že mám pravdu, když jsem tvrdil, že jsou peníze zde zbytečně a bezúčelně vyhazovány. Kubistický nábytek je přímo směšný, umělecké obrazy takové, že nikdo, ani snad dotyčný umělec neví, co představují, a myslím, že snad proto si umělec značkoval obrazy čísly, aby sám věděl, co znamenají a co chtěl namalovati.

Dnes právě se dočítám v "Československých Novinách" č. 279 toto: Ze státního hospodářství. "Rudé Právo" sděluje, že ministerská rada Československé republiky schválila skutečně koupi starého, firmou architekta pana Bečky (nynějšího ministra financí), přestavěného baráku pro Nejvyšší kontrolní úřad ve Štěpánské ulici. Činžák ten byl přestavěn ze starého domu a náležel Hoppe exportu. Jeho cena byla znalci ministerstva veř. prací odhadnuta nejvýše na 2,250.000 Kč, ale koupen byl přes to státem za obnos 4 mil. Kč, a nota bene budova ta je určena jen pro provisorní umístění shora uvedeného úřadu. Nový doklad, jak je spravováno koalicí naší státní hospodářství, a nový doklad, jak úsporná komise se svým panem předsedou nekoná svoji povinnost od té doby, kdy jí koupi domu na Košíku pro Pozemkový úřad byla také touto koalicí a koaliční vládou udělena blamáž.

Lituji, že nemám více času, abych rozebral náš rozpočet a státní nehospodářství tak, jak bych si přál, a jak by toho zasluhovalo, neboť mám toho tolik na srdci, že bych ani do večera nebyl hotov. Je nám nyní slibováno, že budou naše státní podniky spravovány po obchodnicku; jsem zvědav na toto obchodnické hospodářství, ale obávám se jako praktický obchodník, že i v této snaze zůstanou páni byrokraté tam, kde jsou i dnes, a že změna nám zmírnění deficitu nepřinese, a bylo by snad lépe odevzdati hospodářské státní podniky snaživým jednotlivcům. Stát by dostal čistý nájem, neměl by deficitu, jednotlivec platil by mimo to ještě daně a zcela určitě by lépe vyhověl občanům, než to činí státní podniky dnes.

Nekupujte zbytečné drahé paláce a zrušte zbytečná ministerstva a mnohé zbytečné úřady. Starejte se o zdraví a ubytování drobného a středního lidu a nestarejte se o léčení bohatých milostpánů, kteří se o to postarají sami.

Dosud jste se starali o všechny složky národa, jen ne o živnostníky a řemeslníky, a tu volám k vám slovy bývalého ministra financí dr. Engliše: "Teď musí býti na řadě živnostnictvo, řemeslnictvo a obchodnictvo!" (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Petrovický.

Posl. Petrovický: Paní a pánové! Rozpočty hospodářských ministerstev dotýkají se silně živnostnického a obchodnického stavu, jak po stránce právní, tak i po stránce povinnostní.

Živnostnictvu a obchodnictvu v přítomné době vede se zle. Tak bylo konstatováno i se stran neobčanských v debatě rozpočtového výboru. Ovšem jenom konstatování věci nepomáhá. Je třeba živnostnictvu pomoci skutky. Živnostnictvo je ochotno spolupůsobiti ke své záchraně, k obnovení své aspoň dřívější schopnosti výrobní a obchodní. Nesmí ovšem býti odmítáno, nesmí býti přezíráno.

Živnostenský řád, za jehož právní provádění v praxi je odpovědno ministerstvo obchodu, nemůže-li býti v krátké době vyměněn aneb obnoven, má a musí býti dodržován nejen snad živnostnictvem, nýbrž také příslušnými úřady živnostenskými, a to všemi, má-li živnostnictvu aspoň jednou tímto způsobem podán býti důkaz, že není jenom stavem sloužícím zájmům veřejným a na jich řádné udržování nejvíce daněmi a dávkami platícím, nýbrž stejně důležitou složkou národa, jako jsou ostatní stavy. Bohužel, že tomu tak není u nás a že živnostnictvu je upíráno i to, nač má právo dle zákona.

Budiž mi dovoleno přednésti několik konkretních případů. Nejvíce živnostnictvu škodí pochybená praxe a výklad §u 37 živnostenského řádu. Ten zní:

"Každý živnostník-podnikatel má právo slučovati veškeré práce, jichž potřebuje pro úplné zhotovení výrobků svých, jakož i chovati pomocné dělníky živností jiných, jichž k tomu potřebuje."

Jaký byl anebo měl býti dosah v praxi citovaného paragrafu živnostenského řádu? Ten, že podnik živnostenský, který svojí výrobou přestoupil hranici podnikání živnostenského a stává se podnikem továrním, průmyslovým, má právo ku dohotovení svých výrobků zaměstnávati dělníky všech oborů živnostenských, kteří v řemeslné výrobě pracují ku dohotovení těchže výrobků jednotlivecky, jenom ovšem tu část z celého výrobku, co příslušnému oboru řemeslnému podle živnostenského práva patří.

Na příklad objednávku na celé vozy může přijímati jak kolář, tak kovář. Smí však kolář zhotoviti celou práci pouze ze dřeva, nesmí však k okování vozů držeti kovářského dělníka, nýbrž musí okování vozu svěřiti řádnému kovářskému mistru. A stejně tak musí postupovati kovář. Jiný je postup v továrně na vozy. Ta může zaměstnávati dělníky kolářské, kovářské, lakýrnické a jiné, kteří dle § 37 živn. ř. jsou těmi, kteří pracují společně k dohotovení celého vozu, celého kočáru, celého automobilu.

A já se ptám soudné, nestranné veřejnosti, zdali potřebuje se k výrobě piva, lihu nebo k výrobě cihel, zboží potravinářského a jiného dělníků kolářských, kovářských, bednářských, zámečnických, zkrátka všech oborů živnostenských, které k dohotovení výrobků po továrnicku zpracovaných nemají vlastností v § 37 živn. řádu vytčených.

A také praxe sama dokazuje mé tvrzení. Může-li jedna továrna téhož odvětví nepoškozovati živnosti vylíčeným způsobem, proč tak nečiní druhá? Co tu jenom živnostníkům je upíráno práce, o kterou by nepřišli snad dělníci protiživnostensky zaměstnaní v továrnách, ježto by jich bylo stejně potom třeba v dílnách živnostenských.

Ovšem, to není jediná rána na těle živnostenském. Druhá je stejně velká, stejně těžká. A to je nezákonné zasahování do oprávnění živnostenského živly nelegitimními. A tento zjev je velmi smutný proto, že poškozuje nejenom živnostnictvo legitimní, nýbrž poškozuje samotný stát, země, okresy i obce únikem daní a dávek. A přece se to zjevně úřady trpí. Úřady a jejich dozorčí orgány znají místa, kde se neoprávněně obchoduje, vyrábí, správkuje, melouchaří, čepuje, avšak zavírají úmyslně oči. Čekají snad na úřední oznámení společenstva, dvěma svědky podepsané, o postižení "fušera" při činu. Jak je to nedůstojné, načichlé tou vídeňskou starou praktikou, tím popisováním papíru a těmi kancelářskými šimly. Proč iniciativně není zjednáván pořádek úřady, které mají přece dozorčí orgány, které mají samy udržovati pořádek, ochraňovati napadeného nejenom snad před útočníkem, ohrožujícím život, nýbrž také právo na život, existenci životní. Avšak toho nejenom nečiní, nýbrž buď odmítají oznámení učiněná špatným výkladem, buď jich nešetří, aneb dají je "ad acta". A za tohoto stavu, kdy nelegitimní obchod, nelegitimní řemeslování vzrostlo válečnými i poválečnými poměry a naprostou neochranou úřední, ukládá druhý zase úřad státní živnostnictvu tak těžká břemena daňová, že samotní zkušení úředníci berní usuzují o předanění živnostnictva jako o otřesení jeho základů výrobních a obchodních.

Základní sazby daňové u jednotlivců jsou nad jejich celkový obrat výrobní a obchodní, který se všemi přirážkami a ostatními dávkami vrhá velké stíny nemohoucnosti výrobní a obchodní a nemožnosti platební.

Odpomoc je jediná a v krátké době možná v rukou nadřízených úřadů živnostenských, jež jednak na podkladě několikráte se opakujícího výnosu ministerstva obchodu o stíhání nekalé soutěže a jednak z vlastní iniciativy mohou a mají povinnost očistiti legitimní obchod a živnosti od parasitů je dusících a hospodářsky ubíjejících.

Jestliže stav živnostenský trpí v historických zemích, je hůře ještě živnostnictvu na Slovensku. Jeho hospodářská ubohost volá dnes zoufale po záchraně, kterou slovenské živnostnictvo spatřuje v unifikaci živnostenského řádu. Co překáží dnes již splnění tohoto požadavku, možno odstraniti vládou, která je povinna uspíšiti projednání slíbené unifikace živnostenského řádu. Za to jménem slovenského živnostnictva prosím snažně.

Je několik ještě hlavních otázek živnostenských, čekajících na projednání a uskutečnění.

Je to nově přepracovaný návrh zákona o nekalé soutěži a návrh zákona o volebním řádu do obchodních a živnostenských komor s plným zastoupením živnostenského a obchodního stavu s průmyslem, zákonná úprava a ochrana živností stavebních, zařazení koncesované živnosti zprostředkovatelů obchodu, koupě a prodeje realit do živnostenského řádu, nařízení o průkazu způsobilosti v živnosti hostinské a výčepní, návrh zákona o podomním obchodě, sociální, nemocenské a úrazové pojištění, odstranění státní konkurence z jeho někdy zcela neoprávněných dílen truhlářských, kolářských, krejčovských, obuvnických, pilnikářských a jiných, z nichž stejně neoprávněně jsou některé udržovány zemskými a obecními hospodářstvími, jež nemohou přece nadále poškozovati své hlavní poplatníky a finanční udržovatele.

A je nanejvýše na čase, by jak správa poštovní, telegrafní a telefonní, tak železniční snížením svých vysokých dopravních sazeb, svých vysokých pronájmů přičinila se o uzpůsobení živnostenského stavu k volné soutěži, jež jenom může býti regulativem cen všech životních potřeb.

A nyní bych rád trochu podrobněji promluvil o t. zv. povolovacím řízení v oboru zahraničního obchodu, jež zvláště dnes je předmětem zvláštní pozornosti netoliko kruhů interesovaných, nýbrž i nejširší veřejnosti.

Toto řízení povolovací bylo ode vždy, ať již prováděla je původní Československá vývozní a dovozní komise, později přeměněná v komisi pro zahraniční obchod, či samostatný Úřad pro zahraniční obchod, a jest dosud, kdy agendu tuto podle zákona z r. 1922, čís. 25 Sb. z a n., koná ministerstvo obchodu, průmyslu a živností, předmětem stálých útoků kritických i nekritických, poněvadž jakožto zásah státní moci do volnosti hospodářských poměrů musilo přirozeně vždy rušivě se dotýkati té neb oné zájmové sféry.

Jde tu totiž o reglementaci zahraničního obchodu v mimořádných dobách poválečných, pro jejíž nutnost v bezprostřední době popřevratové mluvilo samozřejmě ještě více důvodů, nežli pro ni snad mluví dnes. Dnes je to již hlavně jen ochrana proti dumpingu států s rozvrácenou valutou, s nimiž náš relativně již konsolidovaný hospodářský život nesnese vůbec soutěže, a mimo některé obchodně politické zřetele také otázka reglementace valutární. A právě se zřetelem na tyto státy s rozvráceným hospodářstvím není dosud možno, aby dostatečnou ochranu naší výrobě skýtal fixní a strnulý celní tarif, který jen za normálních poměrů může plniti tuto funkci, kdežto za dosavadních poměrů abnormálních musil stát pružnou a měnlivou povolovací praxí plniti tento svůj úkol.

Samozřejmo, že vhodnost a meze této ochrany, prováděné povolovacím režimem, posuzují se různě podle toho, o kterou zájmovou sféru jde. Konsument přál by si ve vývozu hranice hermeticky uzavřené a v dovozu hranice úplně volné, slibuje si od toho zlevnění všech životních potřeb. Obchodník touží po volnosti ve vývozu i v dovozu, očekávaje od toho oživení obchodu. Výrobce požaduje zákaz vývozu surovin a polotovarů, potřebných pro jeho výrobu, volný vývoz výrobků a současně zákaz dovozu výrobků tam, kde po jeho názoru konkurence dosud není možná, a to i za cenu zvýšení cen pro domácí konsum. A to komplikuje se ještě tím, že co pro jednu výrobu je hotovým zbožím, je pro jinou výrobu pomocnou látkou. Kdo chce tvrditi, že samojediný dovede zvládnouti tento problém a najíti zdravý kompromis mezi těmito tak diametrálně se rozcházejícími požadavky?!

Chci proto všimnouti si povolovacího režimu jen po stránce výsledků jeho meritorní činnosti. Kdo sleduje povolovací problém, vidí, že již v posledním čtvrtletí roku 1921 uvolněn byl vývoz celé řady zboží a výrobků zcela a volně, to jest tak, že vývoz zboží uvedeného ve volné listině může se díti bez povolení, bez ohlášky a bez poplatku. Tento seznam stále se rozšiřoval, a lze říci, že dnes kromě nezbytných potravin a surovin jest ve vývozu vlastně skoro všechno zboží zcela uvolněno beze všech formalit a poplatků.

K této úplné volnosti v oboru dovozu zboží došlo samozřejmě o mnoho později mimo důvody národohospodářské a obchodně politické hlavně pro obtíže otázky přídělu valut pro volné nákupy v cizině. Tento krok učinil teprve nynější ministr obchodu inž. L. Novák, vydav seznam zboží, jehož dovoz se připouští každému oprávněnému obchodníku i živnostníku na pouhou formální ohlášku, a v poslední době vydav i seznam úplně volného zboží k dovozu.