7. Koľko činí hodnota tých zásob a zariadení, na príklad železničného, poštového atď. materiálu, obilia, múky, zemiakov, zhabaných a nikdy nevrátených zbraní, ktoré boly zo Slovenska "ŕ la böhmischer Zirkel" odvlečené? Toto si rozhodne žiadame započítať, lebo toho bolo viac, ako čo sa na daniach za 10 rokov zaplatí; lebo keď sa jedná o zistenie aktívnosti alebo pasívnosti Slovenska, tam sa má všetko do ohľadu brať!
Čo sa výloh týka, tam sa vyskytnú nasledovné otázky:
8. Koľký bol tak zvaný okupačný fond?
9. Kde a ako sa ten súčtuje?
10. Aké výlohy sa započítaly na ťarchi Slovenska v tomto fonde?
11. Koľko sa vyplatilo Sokolom na dietach a iných trovách pri obsadení Slovenska?
12. Keď 5/6 celého vojska československého bolo na Slovensku, či sa trovy a všetky výlohy a investície tohoto vojska nezapočítaly na ťarchu Slovenska a nie celej republiky? Keď áno, čím sa to dá odôvodniť? Či len preto sa to robilo, aby bolo Slovensko umele pasívnym urobené?
13. Čo koštuje štát propagačná kancelária a iné zbytočné špiclovské inštitúcie?
14. Čo sa vydáva na štátom vydržiavané plátky?
15. Čo sa vydalo na dietach exponovaných úradníkov?
16. Prečo je teraz na Slovensku štyrirazy toľko úradníkov, ako bolo pred prevratom?
Len keď nám na tieto otázky dá pán minister cifernú a presnú odpoveď a keď po vysvetlení týchto otázok uvidí sa Slovensko ešte pasívnym, vtedy to uveríme, ale dotiaľ nie! Dotiaľ celým presvedčením tvrdíme, že je Slovensko aktívne a výnosné, ale nie pre nás Slovákov, ale pre našich bratov Čechov!
Veľactené Národné shromaždenie! Ešte by som chcel jednotlivé vážne veci predniesť a to ohľadom toho, že na Slovensku slovenský roľník je vyvrhutý do mimozákonného stavu. Na Slovensku je skutočne ohľadom nášho roľníka stav mimozákonný. Či ako to máme pomenovať to pokračovanie, ako pokračujú na príklad náčelníci, okresní slúžnovci na Slovensku? Čím inším to máme pomenovať než nezákonným stavom, keď taký slúžny v Galante, dr. Leopold Švabenský, dal zavolať roľníkov do svojho úradu a riekol: "Ja vás naučím, jestli budete hlasovať pre ľudovú stranu, keď budete bez môjho dovolenia svolávať shromaždenie. Choďte si k hlinkovcom, nech vám zadajú repliku, ja vás trestám na 10 dní väzením a 100 Kč zaplatiť."
Veľactené Národné shromaždenie! Či nie je takýto slúžny aspoň takým tyranom, ako boli veľkí tyrani v Rusku, ktorí nechávali väzňov v žalári vytopiť, ako zbytočné ploštice. Preto, slávne Národné shromaždenie, nám za takýchto okolností a pomerov prichodí zavolať: Bojuj, pravdo, holá čistá pravdo, bor sa s tyranským pokračovaním na Slovensku. V Boha veríme a nezúfame, veríme vo víťazstvo slovenskej pravdy, lebo vidíme pod Tatrami slovenský národ, vidíme statočných, dobrých, obetavých, odhodlaných bojovníkov slovenského národa a dúfáme, že títo bojovníci smetú s povrchu všetkých nepriateľov slovenského národa! (Výborně! Potlesk ľudových poslanců slovenských.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Kříž Alois.
Posl. Alois Kříž: Slavná sněmovno! Generální zpravodaj rozpočtového výboru p. posl. dr. Srdínko zakončil úvodní svoji řeč letošní debaty o státním rozpočtu krásnou apostrofou k Československé republice, v níž k otázce, co schází československé vlasti ke štěstí, odpověděl takto: "To, aby ještě více lásky k bližnímu našlo cestu do všech srdcí československých občanů bez rozdílu národnosti, náboženského přesvědčení a bez rozdílu stavu a povolání. Více lásky, více kultury srdcí je třeba ve všech vrstvách národa a méně touhy po zlatě, aby odstraněny byly rány, jež nám zanechala válka. Jen kultura srdcí v nejširších vrstvách národa zaplaší hmotařství a zamezí tanec pobloudilých skupin kolem zlatého telete." Nepochybuji o tom, že krásná tato slova pronesena byla upřímně a vítám akordy páně zpravodajových závěrečných tendencí jako naději, že slova pronesená z tohoto odpovědného místa nezapadnou a vykonají své poslání právě v těch vrstvách národa, z jichž kruhů tak čistým lidstvím promluvil gen. zpravodaj rozpočtového výboru této sněmovny. Ano, více lidské bratrské lásky jednoho ke druhému a všech navzájem je nám třeba. Hmotařství a tanec pobloudilých skupin kolem zlatého telete jest u nás nutno odstraniti. Zde jsou opravdu klíče ke štěstí všech v tomto státě. A my socialisté, kteří tuto pravdu hlásáme již několik desetiletí, učiníme všechno, aby tento program kultury lidských srdcí stal se skutkem Žel, že skutečnost je doposud jiná a že kolem sebe stále vidíme příliš mnoho bídy a bolesti na jedné a příliš mnoho hmotařství a tvrdých srdcí na druhé straně. Zhoubné účinky válečné morálky v lidské duši příliš se zakořenily a sobectví jednoho proti druhému je doposud takové, že genius dobra musil by zaplakati, kdyby nebylo silné víry, že lidství bez rozdílu hranic náboženství, tříd a stavů překoná nakonec samo sebe a dojde k metám, které nám svítí v dálce krásnými hesly dokonalého bratrství a lidství.
Ale dnes nemůžeme žíti z krásných slibů zítřka a musíme počítati s tvrdými skutečnostmi dne a poměrů, a tu nutno konstatovati, že v hospodářském životě kol m nás vidíme všude plno nesrovnalostí a snah, a silnější potlačil slabšího. Děje se tak bez ohledu a všude. Činí tak český průmyslník proti českému jako německý proti německému dělníkovi, žid proti křesťanu jako křesťan proti židu. Soukromokapitalistický systém společenský, založený právě na zásadě vykořisťovati slabšího, slaví své orgie. Je a bude úkolem socialismu, aby tento nemravný systém nahražen byl takovým uspořádáním společenských a výrobních poměrů, aby nebylo v budoucnu vykořisťovaných a vykořisťovatelů a aby nebylo možno takové aféry, jako jest příklad, který v rozpočtové debatě v plné nahotě rozvinul můj klubovní kolega Remeš. Mám na myli lihovou aféru. V této záležitosti byla rozdána právě naléhavá interpelace posl. Mikulíčka a soudr. vládě. Interpelanti se táží, zdaž vláda je ochotna podrobiti všechny záležitosti s aférou související bezohlednému úřednímu šetření a podati o výsledku vyšetřování zprávu.
Naše strana vážně a na všechny strany jasně odmítla všechny útoky, které podnikaly některé listy proti stranám socialistickým. Korporace naší strany ihned se uchopily iniciativy a daly popud, aby věc byla vyjasněna a provedena do všech důsledků. Poslanecký právě jako senátní klub naší strany postavily se na stanovisko, aby soudní řízení o této záležitosti bylo provedeno se vší přísností.
V této rozpočtové debatě, kterou právě konáme, je dána plná možnost, aby každý jiný klub ihned tlumočil své stanovisko v této věci a případně přispěl k podepření účelu, který si naše strana v této záležitosti vytkla. Vzhledem k tomu pokládám zavádění zvláštní rozpravy o této otázce za zbytečné a budeme hlasovati proti naléhavosti této interpelace.
Projednáváme, pánové a dámy, hospodářské resorty státní správy, a zde je právě možno věnovati několik slov ožehavým poměrům sociálním a hospodářským, které hýbají celým světem. A tu bych chtěl konstatovati jedno: My všichni - zástupci malých pracujících vrstev lidu, jakož i vy zástupcové průmyslu a zemědělské buržoasie a kapitálu - my všichni dohromady máme povinnost působiti k tomu, aby zbědačelé poměry malého člověka dnešní doby se zlepšily a aby co nejdříve byly zahojeny všechny ty rány, které v sociální existenci malého člověka zanechala světová válka. Na místo sloužení zlatému teleti, před kterým zde tak dojemně varoval pan kolega Srdínko, sem obraťte své kroky a zraky s prava i leva a věřte, že o práci zde nebude nouze.
Co vidíme kolem sebe? Životní úroveň dělníka, malého úředníka, domkáře i malého živnostníka stále ještě přes to, že od konce světové války uplynulo pět let, je daleko nižší, než byla před válkou. Není třeba, abych slavnou sněmovnu o tomto faktu nějak zvláště přesvědčoval nějakou statistikou nebo indexními čísly. Stačí prostě to konstatování, že potraviny jsou ve svém průměru stále ještě devětkrát tak drahé, jako byly v roce 1914, kdežto platy nízkých a středních zaměstnanců soukromých jako státních stouply oproti cifrám předválečným sotva šestkráte. Z toho vyplývá fakt, že životní úroveň nejširších vrstev obyvatelstva poklesla a že je zapotřebí na ochranu těchto vrstev brániti se všemi prostředky proti drahotě životních potřeb obyvatelstva. Sociální demokracie v tomto směru jistě důvěry pracujících vrstev v tomto státě nezklame. A přáli bychom si jen, aby citovaná již slova pana rozpočtového zpravodaje našla ohlasu právě u jeho vrstevníků. Pak jsme na nejlepší cestě k tomu, aby životní úroveň našeho lidu byla povznesena.
Že stát a hlavně ministerstvo zásobování bude zde musiti zasahovati na ochranu konsumentů před vydíráním nesvědomitého mezi obchodu, je samozřejmé.
Kapitola, že i náš průmysl a obchod a celé kruhy výrobní vůbec se musí rozloučiti s dobou válečných konjunktur svého podnikání, a že se musí přizpůsobiti poměrům dneška, je u nás stále ještě nedohovořena.
Na dělníka, zřízence, úředníka jde se soustavně se všech stran s požadavkem, že musí sleviti v zájmu ozdravění našeho hospodářského života ze svých mezd a platů. Také byla sleva z mezd a platů ve všech oborech lidské práce u nás provedena. Když se ale podíváme, jak se tento výsledek projevil v ceně produktů, vidíme, že se tak nestalo. Bylo již naopak z kompetentních míst prokázáno, že mzda dělníka je ve výrobním procesu položkou tak nepatrnou, že nemůže míti rozhodujícího vlivu na cenu produktu samého.
Přes to stále ještě vidíme v našem hospodářském životě tendenci snižovati ještě dále dělnické mzdy, ačkoliv jinak vidíme zjevy, které potvrzují, že drahota u nás spíše stoupá než klesá. Nemůžeme než se vším důrazem varovati před těmito snahami. Nepoměrně značné snížení mezd je zjevem tak vážným, že zejména v našem mladém státním organismu může se státi nebezpečím celého našeho státního a hospodářského života. Hladové mzdy dělnictva, o nichž je prokázáno, že jsou pod předválečnou úrovní, ohrožují fysické zdraví širokých vrstev lidových a ohrožují tím také populaci a celou budoucnost národa. Varujeme proto, aby hospodářská krise poválečných let byla u nás řešena jen na účet sociálně slabých, na účet dělnických mezd a zřízeneckých platů.
Přímo krvavým vykřičníkem této výstrahy je dnešní zdravotní stav širokých lidových vrstev, a tu dovolím si upozorniti na jeden fakt, že u nás přímo rapidně vzrůstá tuberkulosa, nemoc chudých a nejchudších.
Mezi 18 v tomto směru pozorovanými státy nalézá se naše republika na místě 5. Smutná, ale pravdivá statistika o nebezpečném šílení tuberkulosy řadí nás tedy na místo, které dobrému jménu našeho státu přidá jistě málo cti v celém mezinárodním odborném světě.
Vezmeme-li průměrný pracovní věk - je to hrozné - každý třetí člověk u nás umírá tak, že příčiny jeho smrti je nutno hledati jen a jen v tuberkulose. A kde vznikají příčiny tohoto hrozného stavu? Cituji zde z "Věstníku Masarykovy Ligy proti tuberkulose" ze zprávy jedné tajemnice této Ligy: "Procházím tovární dům - dělnická kasárna. Byty sestávají vždy jen z jedné místnosti, jen tovární mistři mají místnosti dvě. Bytová nouze přeplnila je tak, že jedna místnost pojímá až tři rodiny. Matka, odcházející za výdělkem, nemá času věnovati se řádné úpravě oběda, večeře, děti mají k obědu kávu, někdy černou, někdy bílou, snad v nejlepším případě polévku."
Tak žije, pánové a dámy, dnes veliká část dělnického lidu, zatím co, jak řekl pan dr. Srdínko ve své apostrofě, mnozí "tančí kolem zlatého telete" a srdce jejich jsou tvrdá.
Pánové a dámy, vžijte se do psychologie těchto osudem bičovaných a utlačovaných lidí a musíte pochopiti, že plným právem volají po tom, aby za demokracií politickou šla u nás demokracie sociální a hospodářská a aby každý, kdo chce poctivě pracovati, měl za tuto práci tolik, aby jako člověk byl slušně živ. A to znamená stavěti, stavěti domy, silnice, školy, mosty a dráhy, továrny a dílny, dáti lidu práci a tím chléb, dáti mu místo umírání tuberkulosou naději lepšího života a zdravého bydlení. V tom je problém doby a běda, kdož by v tomto státě nechápali, že nejlepším prostředkem proti bolševismu ze zoufalství je snesitelná úroveň mas, zajištěná práce pro každého, kdo chce poctivě pracovati. Podpory v nezaměstnání mohou býti jen opatřením přechodným, ale musí býti tam, kde opravdu prokázaná nezaměstnanost ohrožuj existenci rodin a tím celé společnosti.
Kladu si za čest zastupovati v této sněmovně pracující lid ze župy, na kterou nejtížeji snad doléhají důsledky hospodářské krise. Již loni a předloni v rozpočtové debatě měl jsem příležitost ukázati v celé nahotě tak zvaný jihočeský problém a na mimořádné poměry, jaké jsou v tomto kraji. V důsledcích krise ve stavebním odboru tisíce, desetitisíce stavebních dělníků a jich rodin v jižních Čechách jest již od roku 1914 v situaci, že následkem namnoze trvalé nezaměstnanosti klesá den ze dne jejich sociální úroveň. Vždyť jižní Čechy toť typický kraj stavebního proletariátu. Před válkou celé dlouhé karavany jich odcházely do ciziny, aby zde hledaly existenci, dnes marně hledají práci nebo pracují jen několik týdnů v roce. Plným právem zde jejich jménem volám k odpovědným činitelům státu, zejména k panu ministru financí, aby umožnil, by nepatrná jinak část státních investic, které jsou v rozpočtu na rok 1924, byla také opravdu prováděna a zejména v jižních Čechách, aby se tak dostalo lidu práce a chleba. Budiž při této příležitosti připomenuto, že trpce neseme, že jižní Čechy jsou v jednotlivých cifrách investic jen Popelkou, pro kterou tak, jako to dříve bývalo, zbývají jen drobty ze stolu hospodáře. Nechci opakovati to, co jsem řekl v debatě před dvěma lety. Jen spravedlnost chceme. Heslem státního rozpočtu jest "šetřiti", ale šetření jest nutno prováděti na pravém místě.- Máme dojem, že v naší státní administrativě jest mnohé, co nedokazuje, že systém šetření jest na pravém místě. Řeklo se: propouštěti přebytečné síly, zejména na drahách. Ale praxe je taková, že šetří se na těch nejmenších, kde otázka přebytečnosti je vůbec sporna, ale v ředitelství drah a na ministerstvu železnic a snad i jinde není nikde viděti, že by také tam byl zasáhl úsporný systém, naopak tam všechno ukazuje na to, že kanceláře jsou překrveny a neschopny účelné práce. O tom, jak se šetří na drahách, dalo by se mnoho vyprávěti.
Tak na některých stanicích v jižních Čechách již od převratu stojí vozy belgického, francouzského a jiného původu. Z těchto vozů, prosím, platíme značné poplatky, ale vozy ty celé léta stojí a pomalu zarůstají travou. Jinde zase jsou dlouhé řady vozů, určených k opravě, ale neopravují se, a když, tož se to dělá tak, že vozy z jižních Čech posílají se k opravě do dílen v Nymburce, dokonce v Lounech a dělnictvu ve státních dílnách v Českých Velenicích se dokazuje, že není co dělati.
Není možno mlčením přejíti způsob, jakým ministerstvo železnic upravuje mzdové poměry v dílnách státních drah. Příplatkový anebo premiový systém za války do dílen zavedený, nebo systém úkolový, který v některých dílnách již před válkou trval, odbourává se způsobem přímo nesnesitelným, ba aniž by se dbalo daných poměrů v ostatních odvětvích státní správy, jakým v těchto zachovává se postup úpravy mzdy. Železniční správa postupuje oproti dílenskému personálu způsobem a v míře daleko převyšující běžnou normu. Nařízením úplně libovolným snižuje úkolové sazby na nesnesitelnou výši. Je těžko říci, je-li v tomto postupu železniční správy systém ryze soukromého hospodářství nebo systém státní. Letos vydány byly úkolové sazby zpracované bez ohledu na možnosti pracovní a technické výzbroje té které dílny. V mnohých sazbách se ukázalo, že by dělník musil při pilné práci na ten který druh práce ještě dopláceti. Takové jsou sazby. Nejlepší je však při tom, že sotva byly vydány, již následovalo další nařízení, že výdělek nesmí jíti nad určitou výši, kterou železniční správa stanovila a kterou chce ještě snížiti. Tu naskýtá se otázka, je-li možný systém úkolový a současně omezení hranice výdělku?
Buď jsou to sazby zpracované dle dlouhotrvajících pozorování a výpočtů, pak ale nemůže býti dána výkonnosti dělníka a jeho možnosti výdělkové žádná hranice. Přičiní se pak dělník s nadějí na vyšší výdělek anebo není v úmyslu ujednání dodržeti, pak ovšem jsou dělníci vysazeni libovůli nadřízených orgánů a pak také výsledek v dílnách je ten, že všechna dobrá vůle k práci ustupuje zvláštnímu pocitu nejistoty. Je ve mzdovém systému neslýchanou věcí, aby na jedné straně ujednána byla, ba spíše nadiktována byla určitá sazba a v zápětí aby následoval poukaz, že výdělek nesmí odpovídati volnému přičinění dělníka a nesmí přesahovati libovolně stanovenou hranici.
Žádáme důrazně, aby o všech opatřeních mzdových, pracovních a služebních u zaměstnanců drah slyšeny byly zastupitelské sbory zaměstnanců, aby najmě v mzdových poměrech byly tyto sbory tím, čím jsou zástupcům organisací dělnických při ujednávání kolektivních smluv.
Nové rozdělení obvodů ředitelství jednotlivých vyvolalo značné vzrušení v místech, jichž rozdělení se dotýká, i u personálu samého. Nelze upříti, že důvod na příklad k rozdělení trati Bohumín-Břeclava mezi dvě ředitelství nelze uznati za dostatečný a rozdělení této trati způsobí v budoucnu více škod než prospěchu. Totéž je při oddělení trati Veselí-České Budějovice od ředitelství plzeňského a přidělení této trati ředitelství pražskému. Za všech okolností musí však býti ochráněn personál těchto tratí, aby zbytečně nebyl překládán. Utrpělo by tím místo, kde byl doposud domicilem, které přineslo, jak je tomu na příklad v Budějovicích a v Přerově, ohromné oběti pro tyto vrstvy a utrpěl by i stát zbytečným nákladem na stěhování a opatření bytu v novém působišti. Divně působí, že nebyly slyšeny povolané sbory, jako je státní železniční rada a obchodní komory. Před tak dalekosáhlým krokem, jako je rozdělení ředitelských obvodů, jistě že tyto korporace měly býti slyšeny. Státní administrativa nemůže se vyhýbati stykům s veřejnými činiteli. Jen součinností všech je možno dosáhnouti klidněji účele samého. Dosud tak postupovala jiná některá odvětví státní správy, ale železniční správa činila vždy pravý opak a rozhodovala bez slyšení stran. Veřejnost je pak překvapena, vydrážděna, dodatečně teprve musí býti jednáno se stranami, které ani vysvětlením se nespokojí a ještě potom cítí, že postup nebyl zde úplně správný. Toho všeho je jistě nutno pro příště se vyvarovati, ty všechny zjevy volají po nápravě. Šetří se na personálu. Z Prahy do Budějovic a jinam jezdí denně různé komise, pro něž jsou vždy pečlivě reservována místa v první vlakové třídě, ale, aby se pánové na svých cestách podívali na to, že na příklad ve stanicích od Votic nahoru leží spousta pražců a kolejnic pro stavbu druhé koleje, ze které, jak známo, sešlo, to nikomu ani nenapadne a tak material zde hnije a rezaví. Při této příležitosti znovu zde reklamuji zřízení ředitelství státních drah v jihočeské metropoli. Prostý pohled na síť našich drah ukazuje, že jsou zde všecky podmínky k tomu, aby v Čes. Budějovicích ředitelství státních drah bylo zřízeno. Ale ministerstvo železnic, které nemá odvahu říci přímo ne, řeší tuto životní otázku českého jihu a svou vlastní tím, že na budovu pražského ředitelství dalo namalovati pěknou firmu Praha-Jih. A jak jsem již řekl, z obvodu plzeňského ředitelství vyřazuje trať Veselí-Čes. Budějovice, aby tento "jih" měl co dělat, zapomínajíc, že tím dotýká se přímo životních zájmů železničních zaměstnanců této trati. Nechci jíti do detailů, ale varuji před tímto byrokratickým postupem a prosím pana ministra železnic, aby této otázce věnoval náležitou pozornost.
Také otázka místních drah těžce v celém problému dotýká se jižních Čech a myslím, že úprava její s hlediska celostátní dopravní politiky nesnese dalšího odkládání. Jest potřebí snížením osobních a nákladních tarifů na místních drahách umožniti provoz na těchto drahách. Dnes je situace taková, že levněji přijde doprava po nápravě než místní drahou. Také otázka rozšíření stávajících místních drah jest důležitou otázkou doby. V jižních Čechách máme několik míst, jmenuji jen Netolice, Chvalšiny, Krumlov nebo Týn n. Vlt., Veselí n. Vlt., kde poměrně nepatrným prodloužením železničních tratí lze docíliti důležitých komunikačních spojů, které, až budou provedeny, stanou se požehnáním řady okresů, jsoucích dnes beze vší komunikace a zhodnotí nedokonalé podniky dnešních místních drah. Také životní otázka českého jihu, výstavba trati České Budějovice-Lišov-Třeboň-Jindř. Hradec, další její připojení přes Strmilov do jižní Moravy a na Slovensko, jest problém, přes který při nejbližším tvoření železničního investičního programu nemůže a nesmí se přejíti.
Také o problému pozemkové reformy chtěl bych zde říci několik slov. Je známo, že pozemková reforma má své přátele i nepřátele. Také my nejsme zrovna nadšeni systémem, jaký při provádění pozemkové reformy pozorujeme. Přes to vše nelze podceňovati veliké dílo pozemkové reformy, jehož dosavadní bilance, stručně řečeno, je taková, že 537.962 rodiny v našem státě dostaly k užívání 426.552 ha půdy až dosud spravované ve jménu několika málo šlechtických a velkostatkářských rodin, namnoze původu, jehož nechci se blíže dotýkati. My, sociální demokraté, při provádění pozemkové reformy do budoucna reklamujeme praktické provádění zásady, aby dobrodiní provádění reformy mohl se opravdu zúčastniti i drobný zemědělec-domkář. Dosavadní ceny mnohých místech poměrně vysoké, za které se půda přejímá a které často převyšují obecnou hodnotu parcelované půdy, brání tomu, aby malý člověk mohl se výhod přídělových aktivně zúčastniti. V tom směru naznačili kolegové mého klubu v rozpočtovém výboru zcela jasně cesty a směrnice, po nichž by se při provádění přídělu mělo postupovati. Byl to zejména soudr. Biňovec, který detailně a jistě správně poukázal zde také na těžký problém otázky zaměstnanecké, kterou nutno řešiti vydatnou úvěrovou pomocí státu a také poskytováním přídělu do pachtu. Zejména tam, kde zaměstnanci přejímají zbytkové statky ve formě družstevního obhospodařování, musí býti těmto družstvům dány prostředky života. Budeme se toho vší silou domáhati, poněvadž nepochybujeme, že družstevní systém v zemědělském podnikání se osvědčí.
Mluvím-li již o těchto sociálních problémech doby, chci také několika slovy zmíniti o škole. Vždyť pro nás dělnickou třídu demokratického státu školská otázka jest otázkou sociální. Čím více vzdělání dostane dělnické dítě, tím snažší bude jeho budoucí zápas o sociální a hospodářskou existenci. Proto my, sociální demokraté, tak upřímně jsme pozdravili před časem podaný známý návrh ministra školství na reformu střední a občanské školy. Zájem, který tento návrh vyvolal v široké, odborné i laické veřejnosti, jest dokladem, že myšlenka přišla v pravý čas. Nepochybujeme o tom, že naléhavá potřeba reformy střední a občanské školy bude a musí býti u nás realisována. Jest to také kus dluhu československé revoluce svému národu. Popularisovati možnost vzdělání občanského, toť nejsvětější úkol osvobozeného národa, neboť čím více pronikne možnost vzdělání širokých vrstev lidových, tím silnější bude československý stát.
Ale není to jen střední a občanská škola, na jejímž zdravém a demokratickém základě nám tolik záleží. Základem organisace lidské kultury jest škola obecná. A zde připadl po převratu našemu státu úkol, aby nahradil všechno to, čím staré Rakousko po dlouhá desetiletí na československém národě se prohřešovalo.
Mám zde především na zřeteli vývoj a budování státních škol obecných a národních v místech jazykově smíšených všude tam, kde za starého režimu nebylo možno českému člověku dáti svému dítěti školskou výchovu v mateřském jazyku. Budiž zde konstatováno, že pro potřeby t. zv. menšinového školství vykonán byl se strany státu od převratu veliký kus práce. Nechci říkati, že bylo vykonáno všechno. Snad dokonce tu a tam mohlo býti vykonáno více. Mohu říci z vlastní zkušenosti, že jen v oblasti jižních a západních Čech bylo od převratu zřízeno 128 státních škol, z toho 116 obecných a 12 občanských, a do těchto škol dochází přes 6 tisíc českých dětí.
Tož, suďme spravedlivě, jděme kupředu a doufejme, že se dočkáme ještě dne, kdy budeme moci říci, že výchova každého i toho posledního dítěte našeho národa v mateřském jazyku jest zajištěna. Žel, dosud tomu tak není, zřízené školy daleko nepostačují a zkušenost učí, že zřízení státní školy národní v tom kterém místě neznamená ještě, že již se škole učí, že jsou opatřeny místnosti a potřeby, které škola musí míti. Mám o tom své zkušenosti a vybírám z celé řady případů, které mně byly žalovány, jen některé.
V Halačovcích, ve školním okrese budějovickém, byla škola povolena již v roce 1921, ale pro nedostatek místností není dosud otevřena. A jest to německé obyvatelstvo této obce, které prosí o to, aby tam česká státní škola byla zřízena.
V německém Benešově je jednotřídní státní česká škola, která má 30 dětí. Umístěna je v místnosti obecního domu, kabinet nalézá se dokonce ve sklepní místnosti, byt a vše ostatní pro školu chybí. Ve Vyšším Brodě je jednotřídka české státní školy umístěna v nevyhovující místnosti přízemní klášterní budovy, a děti učí se v malé, tmavé, klenuté místnosti. V Dolním Dvořišti umístění jednotřídky české státní školy je takové, že škola má jen zcela nevyhovující malou místnost jako učebnu, ale chybí kabinet, byt pro učitele není a není dokonce ani místo pro složení uhlí. Ve Skálenách v kaplickém okresu mají unikum. Škola je tam totiž umístěna v hostinci, nemá ani kabinetu, bytu pro učitele, ani druhých náležitostí. Totéž je s českou školou ve Stropnici, která se také nalézá v hospodě. V Jaroníně je jednotřídka umístěna ve světnici tamního rolníka Bumby, který sám s rodinou odstěhoval se do kuchyně. Měšťanská státní škola v Českém Krumlově je ústavem, v němž děti i učitelé prožívají hotové martyrium. Umístěna je v klášteře v naprosto nevyhovující místnosti. Úřední lékař hrozí, že školu zavře, nestane-li se co nejdříve náprava. Ve dvou učebnách musí se stále po celý den svítiti. Mohl bych pokračovati, ale myslím, že tyto ukázky stačí, abych zde řekl, že bylo by hanbou a neštěstím našeho národa, kdybychom měli šetřiti na českých dětech v místech národně smíšených. Prosím jménem těchto dětí všechny odpovědné činitele státu a zejména pana ministra financí, aby dal českým dětem ve smíšeném území to, co jim patří, českou školu, ale školu vybavenou alespoň těmi nejnutnějšími prostředky existence. Lituji, že není mně možno promluviti ještě o jiných otázkách. Jisto je, že problém ozdravění našich hospodářských poměrů jest životním problémem státu a celé lidské společnosti. Věřím, že vláda tohoto státu, založeného na principech politické demokracie, má dobrou vůli pomáhati k odstranění všech sociálních křivd a sociální bídy. Podala již o tom důkazy.
Ale nestačí pomoc a dobrá vůle vlády. Vy tam na pravo i na levo, kteří tvoříte jednotky našeho hospodářského života, nezapomínejte na to, že je také vaší povinností obětovati kus svého sobectví společnému zájmu všech. Tam je klíč k úspěchu, k dalšímu rozvoji a štěstí tohoto státu, jak je apostrofoval pan gen. zpravodaj ve slovech, která jsem citoval na začátku svých vývodů.
My, sociální demokraté, svou hřivnu pro lepší příští v Československé republice jsme již podali a znovu podáváme. Budeme hlasovati pro státní rozpočet. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Pan posl. Tománek v závěru své řeči řekl toto:
"Koľko činí hodnota tých zásob a zariadení, na príklad železničného, poštového atď. materiálu, obilia, múky, zemiakov, zhabaných a nikdy nevrátených zbraní, ktoré boly zo Slovenska "ŕ la böhmischer Zirkel" odvlečené?"
Volám jej pro tento výrok dodatečně k pořádku.
Dále má slovo pan posl. Matzner.
Posl. Matzner (německy): Dámy a pánové! Pro krátkost řečnické lhůty nelze, bohužel, obšírněji promluviti o otázkách, týkajících se zemědělství, a odůvodniti k jeho udržování potřebných požadavků. Mohu se pouze pokusiti přednésti jednotlivé požadavky, a to se zvláštním zřetelem k slezským rolníkům. Rolnictvo slezské a na Kravařsku, zabývající se hlavně chovem dobytka, žádá především dodatečnou podporu spolků pro kontrolu mléka, které mají za úkol vychovati dobrou jakost užitkového a plemenného dobytka, aby zlepšily poměry v mlékařství a na trhu masem. Pro celé území Slezska byla v loni k tomu účelu poskytnuta státní podpora 56.000 Kč. Z toho se měly uhraditi: plat odborného orgánu pro chov dobytka, tří asistentů mléčné kontroly, pořízení a udržování k výkonům potřebného kontrolního inventáře, nákup býčků, premie za chov, náklady za opatření pro konservování píce, předvádění dobytka, cestovné a jiná podpůrná opatření. Že nepatrná částka 56.000 Kč na úhradu těchto úkolů ani z daleka nestačí, netřeba snad uváděti. Zemědělství musí se dále dožadovati intensivní podpory zemědělské výchovy a vydatného příspěvku pro zřízení nových hospodářských pokračovacích škol a kursů a pro konání exkursí.
Jelikož jsou ve Slezsku velké plochy neproduktivní, nutno žádati o poskytnutí přiměřeného úvěru na provedení brzkého zalesnění úhorů. Pro toto zalesnění přišlo by zatím asi 250 ha úhoru v úvahu. O potřebný úvěr bylo již dávno žádáno, aniž by ovšem bylo dosud došlo vyřízení od ministerstva zemědělství. Musím tedy panu ministru zemědělství věc připomenouti a žádati ho o nejrychlejší vyřízení. Porovnáme-li částky, jichž se dostalo Slezsku na podporu zemědělství, nutno otevřeně říci, že jsou směšně nepatrné a že je nelze považovati za skutečnou podporu zemědělství. Slezsko dostalo prostřednictvím zemědělské rady v roce 1923 tyto částky: na podporu hospodářského školství a výchovy 13.600 Kč, na podporu výroby rostlinné 16.200 Kč, na podporu chovu dobytka 65.000 Kč, na podporu mlékařství 7000 Kč, na nákup hospodářských strojů a hospodářského nářadí 15.000 Kč, tudíž úhrnem 116.800 Kč. Žádáno bylo však celkem 276.000 Kč, jež měly sloužiti nejnutnějším potřebám. Škrtlo se tedy více jak 150 tisíc Kč, tedy více jak polovice žádaného.