Následkom toho musím úplne súhlasiť s názorom kol. posl. dr. Körmendy Ékesa a Palkovicha, že pozemková reforma je pre maďarský ľud hrobitov. O takúto pozemkovú reformu my neprosíme; ma požadujeme spravedlivú pozemkovú reformu, ktorá by uspokojila každého, a to požadujeme, aby na maďarskom vidieku dostali pôdu miestni maďarskí bezzemkovia a cudzí privandrovalci až potom, keď nároky miestnych obyvateľov budú uspokojené. Dnešný stav je totiž ten, že maďarský ľud môže sa chopiť žobráckej palice, bo nemá práce. Pravdivosť môjho tvrdenia dokazujú aj obrovské rozmery amerického vysťahovaleckého hnutia, ktorému podobné ešte v dejinách Slovenska nebolo. Na celej čiare spatrujeme len korupciu a vo vláde, založenej na takýto pieskový základ, nemáme dôvery; vláda nevykonáva prácu vážnu, ale svojimi najatými "vigéc"-mi blázni ľud; takáto vláda musí preč, bo stojí na nemravných základoch . . .
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Volám pána poslanca za tento výrok k poriadku.
Posl. Füssy (pokračuje): . . . a preto rozpočet v mene mojom i v mene mojej strany odmietam. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo ďalej má pán posl. Bergmann Hugo.
Posl. H. Bergmann: Slavná sněmovno! Srovnáme-li věcná vydání našeho rozpočtu s vydáními osobními, shledáme, že věcná vydání obnášejí okrouhle 53 % a osobní vydání okrouhle 47% veškerého státního vydání. Tento poměr jeví se v jednotlivých resortech státní správy v různých procentech, jak toho vyžaduje povaha, účel a poslání toho neb onoho oboru státní správy.
V celku nelze se ubrániti dojmu, že naše státní administrativa je příliš drahá, vyžadují-li osobní vydání okrouhle 47% celkových státních vydání. Příčinou toho není, jak se všeobecně v kruzích nekritické a neinformované veřejnosti někdy soudí, nedostatečný výkon nebo nadbytek či vysoké platy státních zaměstnanců, nýbrž těžkopádnost, zbytečná psavost, zastaralost a byrokratické zřízení naší státní správy.
Z tohoto hospodářského zla může nás jedině vyvésti brzká a pronikavá reforma státní správy zjednodušením našeho úřadování, vymezením a rozšířením kompetence a zodpovědnosti jednotlivých státních zaměstnanců a jednotlivých instancí. Naše státní správa musí býti pružnou, odstraniti musíme všechno zbytečné písaření a byrokratickou zkostnatělost, ztrnulost a prkennost.
Naše strana postřehnuvši již dávno nutnou potřebu reformy státní správy, podala již podruhé iniciativní návrh senátora Pánka, který se dosud neprojednával a jehož brzké projednávání bylo by jen v zájmu státu, poněvadž řádnou reformou státní správy lze nejen přímo uspořiti miliony v státním rozpočtu, ale i nepřímo mnoho milionů v našem národohospodářství.
Pojem státní správy nezahrnuje v sobě jen mrtvý inventář, organisaci a systém, ale i ty, kteří tomuto ústrojí vdechují život, to jest státní a veřejné zaměstnance. Musíme si veřejně doznati, že naši státní a veřejní zaměstnanci jsou zdrcující většinou pilnými, svědomitými a poctivými pracovníky, (Tak jest! Výborně!) a že jest nepatrný počet těch, kteří by těchto vlastností neměli. Následky válečných poměrů, jež jako ve všech vrstvách, tak i zde v jistém stupni demoralisačně zapůsobily, jsme již překonali a můžeme s hrdostí se pochlubiti před ostatními státy, že jádro našich státních a veřejných zaměstnanců jest dobrým a lepším než namnoze jinde. Státní zaměstnanci jsou životní součástkou státní správy a jestliže přiznáváme, že duch organisace a systém státní správy vyžaduje nutné reformy, pak nemůžeme zavírati oči před skutečností, že i poměry té životné části státní správy, to jest státních a veřejných zaměstnanců, vyžadují nápravy a reformy. Z nynějších chaotických poměrů státních a veřejných zaměstnanců jest jediné jenom východisko a tím jest nová moderní služební pragmatika a nový požitkový systém. Potřeba nové moderní pragmatiky je naléhavou nejen proto, že tento produkt doby horečného zbrojení, kdy všechny zákony dělaly se pod dojmem blížící se válečné vichřice, jest produktem tuhého monarchismu a že se do demokratické republiky nehodí, ale i proto, že mnohými zákony naší republiky byly v této pragmatice způsobeny četné trhliny, jimiž porušena byla kontinuita jednotlivých odstavců a paragrafů, jakož i právní jistota, což není zdrávo ani zaměstnavateli-státu, ani zaměstnanci.
Dnešní zastaralý požitkový systém nutno nahraditi novým, v němž by zaměstnavatel stát po vzoru zaměstnavatele soukromého zhodnotil nejen předběžné vzdělání, ale také výkon, schopnost a kvalifikaci. (Výborně! Tak jest!) Při stejném výkonu a stejných i povinnostech stejná práva! Řízení disciplinární a kvalifikační nutno vybudovati na podkladě volených komisí disciplinárních a kvalifikačních. V záležitostech disciplinárních bylo by jistě odůvodněno uvažovati o systému podmínečného odsuzování. Následky zastaralého řízení kvalifikačního, v němž rozhodují neznámí členové kvalifikační komise o osudu neznámého člověka, pocítili zejména ti čeští úředníci a zřízenci, kteří z důvodů nacionálních neb politické předpojatosti za starého režimu byli špatně kvalifikováni a jimž tato léta služební, pokud měli špatnou kvalifikaci, nebyla propočítána, ačkoliv nařízení k zákonu č. 222 z 9. dubna 1920 v § 25 přímo rekvalifikaci v těchto případech nařizuje. Žádosti o rekvalifikaci byly téměř šmahem zamítány, i když dotyčný prokázal, že byl politicky neb národnostně persekvován, a poněvadž rozhodnutí rekvalifikační komise jest konečným a není žádného dalšího opravného prostředku, stalo se, že kvalifikace černožlutých přednostů zůstala nedotknutelnou, třeba byla špatnou, z národnostní a politické předpojatosti. Pro vybudování práva státně-zaměstnaneckého, řešení otázek stavovských, dovolené, nedělního a svátečního klidu, náhradního odpočinku, práce přes čas, otázky dorostu, odborných zkoušek a vzdělání, osmihodinné doby pracovní atd. nutno zříditi "Úřednické a zřízenecké komory". Naše strana i v této věci zasáhla svou iniciativou, předloživši v senátě návrh nové moderní služební pragmatiky senátora Pánka.
Netřeba znovu opakovati, že předpoklady prosincového zákona zklamaly, a zaslouží si tedy státní zaměstnanci, aby byly jeho neblahé důsledky napraveny:
1. Cestou administrativní na žádost jednotlivců v individuelních případech, kde snížení příjmů převyšuje průměr zamýšlených redukcí.
2. Zvýšením a úpravou místních přídavků, jakož i přeřaděním různých měst a míst, v nichž drahotní poměry se následkem změny hraničních a politických poměrů změny, do vyšší třídy místních přídavků,
3. brzkým uzákoněním předlohy o nemocenském pojištění státních a veřejných zaměstnanců,
4. vybavením státních zaměstnanců z dluhů, o němž se dlouho již mluvilo a jehož uskutečnění se slibovalo, ale o němž již dlouho ministerstvo soc. péče se halí v nápadnou mlčenlivost,
5. konečným uzákoněním novely k tak zv. oficiantskému zákonu, kterážto otázka stává se již pomalu skvrnou našeho parlamentarismu, nehledě k tomu, že je zde do choulostivé situace přiváděna před veřejností zájemníků i kancelář pana presidenta republiky. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Smutné postavení staropensistů volá již přímo k nebesům o slitování. Co tu skryté bídy, životní tragedie a zklamaných nadějí! Po veřejných dlouholetých službách státu a občanstvu zmírají tito vysloužilci státní služby hladem a bídou a nikde nenacházejí ruky otevřené a srdce přístupného. Čím se provinili, že se jim neměří stejně jako jich nástupcům? Ničím jiným, než že, jsouce starší a vyslouživše svoji kapitolu, odešli na zasloužený odpočinek, mnohdy jen o 24 hodin dříve, než spatřil světlo světa nový zákon, který již pro ně neplatil, ničím jiným, než že snad stali se předčasně služby neschopnými aneb utrpěli ve službě úraz. To jsou všechny jejich hříchy, za něž musí trpěti v očistci bídy a zoufalství. Bráním se dojmu, že by zde byl úmysl rozřešiti otázku staropensistů podle přísloví: "Čas všechno zhojí", čili jinak řečeno, vymřením staropensistů dříve, než se jim dostane pomoci, se kterou se stále odkládá. Jestliže se podařilo docíliti úspor v rozpočtu státním přes 3 miliardy K, našla by se také jistě úhrada pro těch několik milionů potřebných pro pomoc staropensistům, zvláště kdyby se tento obnos každoročně zmenšoval přirozeným úbytkem staropensistů.
Hraniční přídavek pro státní zaměstnance je součástkou našeho problému menšinového - hraničářského. Českého učitele, českého úředníka nesmíme ponechati na pospas zvůli německého obyvatelstva bez bytu a bez ochrany, špatně honorovaného. Chceme-li míti v menšinách českou administrativu, nesmíme se lekati obětí. Učitelstvu a státním zaměstnancům- hraničářům musíme poskytnouti pomoci ve formě hraničního přídavku v odměnu za strádání, jemuž jsou v tomto území vysazeni. Úřadování v místech smíšených po stránce jazykové jest stálým předmětem oprávněných stížností, poněvadž jsme se dosud neodhodlali vydati prováděcí nařízení k jazykovému zákonu. Bylo by konečně na čase, aby v zájmu služby a v zájmu konečného uplatnění státního jazyka v naší administrativě byla tato prováděcí nařízení k jazykovému zákonu vydána.
Poměry českých státních zaměstnanců na Slovensku a Podkarpatské Rusi tvoří svoji kapitolu, a to velmi smutnou, poněvadž vzácným přičiněním pánů z ľudové strany stal se pobyt těchto zaměstnanců na Slovensku a Podkarpatské Rusi hotovým peklem. Slovensko a Podkarpatská Rus se staly agitací ľudové strany na místo územím radostné, bratrské, obrodné, osvětové, probuzenské a státotvorné práce semeništěm štvanic, příkoří a osočování, staly se trestaneckou kolonií pro českého státního zaměstnance přičiněním těch, kteří v rouše učedníků Kristových rozsévají ne lásku a bratrství, ale símě nenávisti a násilí. (Výborně! Hlučný odpor poslanců strany ľudové. Místopředseda dr. Hruban zvoní.)
Čeští státní zaměstnanci šli na Slovensko zdrcující většinou z idealismu, s láskou a nadšením vybudovati administrativu Slovenska, aby ji pak předali slovenské inteligenci, která se teprve ve školách pro svůj budoucí úkol připravuje, neboť tisíciletý útisk maďarský dusil rozvoj slovenské inteligence a proto jí máme stále nedostatek. (Hluk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid.
Posl. H. Bergmann (pokračuje): Pánové z ľudové strany přednášeli zde hromadu stížností na to, že Slováci jsou ve státní službě vytlačováni, že se jim nepřeje, že jsou odstrkováni při obsazování úřadů a míst ve státní správě.
Pánové z ľudové strany mi odpustí, když jim vytknu, že neznají svých vlastních lidí a nevědí, jsou-li tito Slováky, Maďary aneb Maďarony! (Výborně! Výkřiky a odpor poslanců strany ľudové.) O tom by nám všichni naši ministři mohli podati mnoho usvědčujících důkazů. O každém uchazeči do státní služby konají se tak zv. politická šetření, konala se i o těch, které doporučovali páni z ľudové strany jako roduverné Slováky a výsledek toho byl naprostý odpor v relacích, jež nepodávali čeští úředníci. Pánové z ľudové strany tvrdili, že dotyčný uchazeč je roduverný Slovák, župan Slovák však ho popsal jako Maďarona anebo se to stávalo naopak. V ministerstvech si nevěděli rady, byli na rozpacích, komu mají věřiti, kdo má pravdu. (Slyšte! - Výkřiky poslanců strany ľudové. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Přesto byli někteří tito chráněnci pánů z ľudové strany do státních služeb přijati a s mnohými jsme učinili velice trpké zkušenosti. (Výkřiky u ľudových poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid.
Posl. H. Bergmann (pokračuje): Uvádím z četných případů jen těchto několik, které dokazují, že pánové z ľudové strany neznají dobře ty, za něž se přimlouvají, a že nezkoumají také jejich věrohodnost a národní příslušnost. (Výkřiky u poslanců strany ľudové.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pánové, nevyrušujte ustavičně řečníka.
Posl. H. Bergmann (pokračuje): Tak na př. pokladník Vojtěch Tóth z Levice vybral si doplatků na požitky na 70 tisíc K a uprchl počátkem června 1922 do Maďarska. Vrchní pficiál Baán Arnošt v Báňské Štiavnici vybral též přes 70 tisíc doplatků a uprchl v červenci 1922, vrchní oficiál Imrich Plettler z Komárna učinil totéž, akcesista Koloman Asboth v Petržalce vybral přes 20 tisíc doplatků a uprchl v říjnu 1922, (Slyšte!) akcesista Julius Sztrnisko z Leopoldova vybral na 7 tisíc doplatků a uprchl po defraudaci 5. března 1921. (Hluk. - Výkřiky poslanců ľudové strany. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Dělmistr Jan Wadtner z Komárna vybral přes 31 tisíc doplatků a uprchl začátkem října 1921, montér Stefan Sándor z Vráble vybral přes 50 tisíc doplatků a uprchl s penězi pro výplatu dělníků 3. prosince 1922. Všichni tito pánové zakoupili si za naši dobrou valutu v Maďarsku majetek. Myslím, že tato malá serie úplně dostačí, abychom mohli výkřik pana kol. Jurigy při řeči pana posl. Hlinky, "že někdo krade", adresovati na správnou adresu a přesvědčiti se, jak se chráněnci těchto pánů na Slovensku naší státní správou utiskují. (Výborně! Potlesk. Výkřiky posl. Tománka.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pane posl. Tománku, volám vás k pořádku. (Opětovné výkřiky.) Prosím o klid. Račte pokračovati.
Posl. H. Bergmann (pokračuje): Páni z ľudové strany ještě dnes se přimlouvají za znovupřijetí v r. 1919 stávkujících úředníků a zřízenců do služeb železničních a poštovních. Byli tito stávkující také snad roduvěrnými Slováky? O tom lze velice pochybovati a snad by se to neodvážili tvrditi ani páni z ľudové strany. Převzatí slovenští zaměstnanci, ačkoliv zůstali po většině na svých místech, obdrželi stejné výhody, jako zaměstnanci čeští. Nemají si tedy co vyčítat. Historie ocení jednou práci a činnost českého státního zaměstnance na Slovensku a Podkarpatské Rusi tak, jako tato historie odsoudí nebezpečnou hru, kterou provádějí pánové z ľudové strany. (Výborně! Hluk. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Doufám pevně, že společně prolitá krev za osvobození obou větví našeho národa, krev bratrská, kolující v našich žilách (Hluk. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.), bude silnější vzpruhou československé vzájemnosti, bratrství a lásky, než krev uměle vzpěněná vykonstruovaným nepřátelstvím a uměle vykonstruovaným rozdílem, kterým chtějí nás páni z ľudové strany přesvědčiti, že jsme dvěma národy. Jsme jeden národ a na tom nezmění ničeho sofismata těchto pánů. (Výborně!) Dějiny se před nimi nezastaví. Být Slovákem, neznamená být bezpodmínečně ľudákem. Dobrým Slovákem je i ten, kdo nepřísahal na program strany ľudové a těch bude čím dále tím více, poněvadž jim spadne bělmo s očí a oni prohlédnou falešnou hru, kterou páni ze strany ľudové s nimi provozují. (Hluk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pánové, prosím o klid a zanechání vzájemné polemiky.
Posl. H. Bergmann (pokračuje): Měl jsem již několikráte příležitost při návštěvě Slovenska a Podkarpatské Rusi seznati poměry, v nichž jsou nuceni naši státní zaměstnanci žíti. Zhrozil jsem se nad těmito poměry a musil jsem vzdáti úctu obětavosti a krajnímu sebezapření těchto nositelů státní myšlenky a pionerů kultury v tomto území, kteří beznáročně vykonali již pro konsolidaci tamějších poměrů a tím pro stát kus úctyhodné práce a konají ji i nadále, ačkoliv mají mnoho příčin k nespokojenosti. Oni dosud nezahořkli a neztratili naděje, že přece jednou se na ně Praha rozpomene, že nadřízené úřady konečně seznají, že v těchto poměrech nelze věčně žíti a že třeba jim věnovati plnou pozornost.
Ministerskou radou usnesené přiznání tak zvané slovenské a podkarpatské výhody nebylo dosud ve všech resortech provedeno a praktikuje se v každém resortu jinak. Zejména bylo si stěžováno na ministerstvo vnitra, financí a zemědělství, které nerovnoměrně výhodu tuto poskytují.
Některým zaměstnancům, jako na příklad u státních lesů, nebyla tato výhoda dosud přiznána, a ačkoliv ministerstvo zemědělství a Nejvyšší správní soud rozhodly v jejich prospěch, ministerstvo financí odmítá tuto výhodu přiznati přes to, že srážky dubnové byly všem státním zaměstnancům předepsány stejně. Stabilisace a systemisace státních zaměstnanců nebyla dosud provedena. Přiznávání diet děje se libovolně. Hrozící snížení zvláštního drahotního přídavku pro Slovensko a Podkarpatskou Rus povoleného do konce tohoto roku vyvolává obavy, že hmotná bída státních zaměstnanců na tomto území dosáhne svého vrchole a vyžene nám odsud nejlepší pracovníky.
Budiž mi také dovoleno reagovati ještě na některé vývody některých pánů kolegů v rozpočtové debatě. V debatě v rozpočtovém výboru dotkl se pan kol. Horák také otázky poštovních nákupen a správkáren, uváděje, že zabíraly zbytečně místnosti, kterých je třeba k jiným užitečnějším účelům, že jsou tyto nákupny zbytečnými, mají prý daňové a dopravní výhody, neplatí činži a mají zřízence k disposici, které platí stát. Pan kol. Horák zdá se býti pravděpodobně špatně informován o vzniku a významu těchto svépomocných družstev, jež byla vyvolána v život v nejhorší době válečné z 5korunových podílů, obětavostí a obezřetným vedením poštovních zaměstnanců. Tyto družstevní podniky, jež by mohly sloužiti všem družstvům za vzor, stojí zde jako doklad zdravé myšlenky družstevní. Zasloužily by si proto spíše uznání než nepříznivé a nepřátelské kritiky a výtek. Mohli bychom říci o každém soukromém podniku, že zabírá zbytečně místnosti, kterých je třeba k jiným užitečnějším účelům.
Zbytečnými tato družstva jistě nejsou, poněvadž na nich přímo lpí poštovní zaměstnanci; nemají žádných výhod daňových ani dopravních, činži platí, a jediné, čím podpořil bývalý stát vznik a existenci těchto podniků, je, že dal na svůj účet k disposici potřebný správní, nikoliv však výkonný personál. Dnes již počet těchto zřízenců klesl na minimum a do měsíce června 1924 navrátí se postupně do služeb státu úplně. Jiná družstva státně-zaměstnanecká, jež nebyla tak obezřetně vedena a stala se pasivními, obdržela statisícové subvence. Poštovní nákupna postavila se na své vlastní nohy a opírajíc se o pevnou základnu pošťáckých domů na Seidlově poli, překoná veškerou nepřízeň a překoná i každou konkurenci, neboť pošťáci jí nedají padnouti, ať se děje co se děje, poněvadž nezapomínají tak rychle všech zjevů za války prožitých. S tím musí se již pan kol. Horáka i jeho strana smířiti.
Pan kol. dr. Matoušek zmínil se o problému státních zaměstnanců. Pochybuji, že bychom tento problém mohli vyřešiti tak, jak si to představuje pan kol. Matoušek, že bychom provedli pouze úpravu poměrů vysokoškolského a středoškolského úřednictva. Nestavíme se nijak proti oprávněným požadavkům tohoto úřednictva a jsme ochotni o úpravu tuto se také přičiniti, ale domníváme se, že nelze z celého souboru otázek státně-zaměstnaneckých vytrhnouti jen některé kategorie, poněvadž prosincový zákon dolehl tíživě na všechny státní zaměstnance, a nejtíživěji na zaměstnance nižších kategorií.
Trpí všichni stejně bídou, ať jest to vysokoškolák nebo nižší státní zaměstnanec, a nemají si co vyčítati. Jestliže však pan kol a Matoušek považoval za vhodné vyčítati při své řeči nižším státním zaměstnancům, zejména skupině D, že je tak výborně honorována oproti skupině A a C a že se jí tak brilantně vede, lituji, že jsem nucen v zájmu pravdy na výpočty pana kolegy Matouška reagovati. Mohl bych prostě doporučiti vzájemné přeskupení skupiny A a D a obě by byly spokojeny, kdyby cifry pana kolegy byly správnými.
Dubnové srážky snížily příjem ženatého úředníka s jedním dítětem v XI. hodn. třídě o 1594 Kč, v X. o 1635 Kč, v IX. o 1853 Kč, v VIII. o 2200 Kč, v VII. o 2640 Kč, v VI. o 1676 Kč, v V. o pouhých 207 Kč a ve IV., která má víc jak třikrát tak veliký příjem, jako úředník XI. hodn., o 1940 Kč. U zřízenců snížily tyto srážky z příjmu, který se pohybuje mezi 12.000 až 16.000 a jest tedy o dvakrát až třikrát menší, než u úředníků VI. a IV. hodn. třídy, o 1100 až 1383 Kč. U svobodných úředníků obnášely srážky v XI. hodn. třídě 864 Kč, v X. 905 Kč, v IX. 1078 Kč, v VIII. 1191 Kč, v VII. 1066 Kč a v VI. hodn. třídě jeví se zvýšení příjmu o 968 Kč, v V. hodn. třídě zvýšení o 1603 Kč a ve IV. hodn. tř. žádné snížení. Naproti tomu u zřízenců obnášejí srážky 268-568 Kč.
Pokud se týče výpočtů pana kol. Matouška, kolik obdrží skupina A, C a D po 16leté službě, nutno tyto výpočty poněkud opraviti, a sice, že skupina C dosahuje platu 11.712 Kč a má 1 rok pro další postup k dobru, kdežto skupina D má právě 11.712 Kč, jest tedy o 1 rok za skupinou C pozadu. Po 20 letech nutno výpočty pana kol. Matouška opět opraviti v tom směru, že skupina A po 19 letech má 18.012 Kč, skupin C po 21 letech 14.184 Kč, kterýžto příjem dosáhne skupina D teprve po 23 letech a skupina D po 20 letech má pouze 13.056 Kč. I při 30 letech nepočítal pan kol. Matoušek správně, protože skupina C dosáhne již po 26 letech příjem o 1572 Kč ročně vyšší, nežli skupina D a má ještě jeden rok do postupu k dobru, kdežto skupina D dosáhne příjmu skupiny C teprve po 30 letech. Po 35 letech končí skupina C příjmem 21.156 Kč, ale skupina D pouze 18.012 Kč. Nejvyšší dosažitelná pense neobnáší u skupiny A pouhých 24.210 Kč, poněvadž až snad na sporé jednotlivce, kteří následkem nepřiměřené kvalifikace zůstali pozadu, nekončí žádný úředník skupin A svou karieru tou hranicí, kterou mu předpisuje časový postup, nýbrž téměř všichni tito úředníci jsou mimořádně povyšováni.
Mimochodem uvádím jen data z resortu mi nejbližšího, t. j. resortu ministerstva pošt a telegrafů, u něhož nejstarší sekční šéf IV. hodnostní třídy jest 58 let stár a má 33 let služby, nejmladší pak jest 42 let stár a má 20 let služby. V V. hodnostní třídě nejstarší úředník jest 56 let stár a má 28 let služby, nejmladší jest 43 léta stár a má 19 let služby, v VI. hodnostní třídě jest nejstarší úředník skupiny A 50 let stár a slouží 20 let, nejmladší 41 roků stár a slouží 18 let. V VII. hodnostní třídě jest nejstarší 43 léta stár a slouží 9 let, nejmladší jest 33 léta stár a slouží 13 let, v VIII. hodnostní třídě jest nejstarší 36 let stár a má 9 let služby, nejmladší 28 let stár a má 5 roků služby. V IX. hodnostní třídě nejstarší 37 let stár a slouží 11 let, nejmladší 29 let stár a slouží 5 let. I ve skupině C jsou postupové poměry mimořádné, poněvadž ve statutu nacházíme 31letého účetního radu, který slouží teprve 12 let a má VIII. hodnostní třídu. Vedle toho se povyšují do X. hodnostní třídy úředníci 22 let staří, sloužící teprve 4 léta. Podotýkám, že tato data pocházejí ze statutu z r. 1922 a že od vydání tohoto statutu mnozí z těchto úředníků byli znovu povýšeni.
Pokud se týče stáří fysického, jest toto nejméně vhodnou základnou pro vypočítávání a srovnávání dosaženého platu a dosaženého výdělku úhrnného v určitém fysickém stáří, protože máme různé studenty, jedni, kteří studují s dobrým prospěchem a maturují v 18. nejdéle 19. roce věku, absolvují vysokou školu a složí pro státní službu předepsané státní zkoušky ve 22, nejdéle 24 létech, ovšem máme také studenty, kteří studia béřou důkladněji a každou třídu nebo každý semestr a státní zkoušku na dvakrát, ti ovšem vstupují pak ve vyšším stáří fysickém do státní služby, ale tuto důkladnost studií nemůže jim stát honorovati. Proto také výpočty pana kol. Matouška jsou i v tomto směru naprosto nesprávnými. Úředník skupiny A ve 30. roku věku v oborech státní správy, kde počíná svou kariéru X. hodnostní třídou, dosáhne platu 10.356 Kč stejně jako úředník skupiny C. Úředník však skupiny A, který začíná svou kariéru IX. hodnostní třídou, dosahuje v tomto věku platu 13.056 Kč, úředník skupiny D pouhých 9.696 Kč. Úhrnný příjem v 30. roku věku obnáší u úředníka skupiny A, který počíná kariéru X. hodnostní třídou, obnos 51.540 Kč, u úředníka, který počíná kariéru IX. hodnostní třídou, obnos 62.898 Kč, ve skupině C 64.872 Kč a ve skupině D také 64.872 Kč, v 35. roku věku dosahuje tento úhrn ve skupině A obnos 108.736 Kč, a ve skupině C 138.076 Kč, ve skupině D 136.068 Kč. Ve 40. roku věku ve skupině A 163.216 Kč, ve skupině C 188.948 Kč, ve skupině D 184.268 Kč. V 50ti letech věku ve skupině A 344.224 Kč, ve skupině C 347.468 Kč a ve skupině D 328.364 Kč.
Z těchto naprosto přesných cifer, při nichž nebyl vzat zřetel na mimořádné postupy ve skupině A a C, jest zjevno, že pan kol. Matoušek stal se obětí mystifikace a že jistě vědomě nechtěl ublížiti skupině D, která by si výčitek těchto jistě nezasloužila, poněvadž jest to skupina, která ve všech oborech státní správy téměř vykonává stejnou službu jako skupina C.
Skupina D u pošty byla spragmatisována na základě platů, jež jim přiznalo bývalé Rakousko, nedostala tedy žádného zvláštního presentu hmotného, nýbrž jen stejné morální zhodnocení s úředníky státními.
O nivelisaci se u nás stále mluví, každý ji jinak pojímá a jinak si představuje, takže o ní není u nás ujasněného názoru. Soudě z projevu vysokoškolského a středoškolského úřednictva i z projevů kol. Matouška, usuzuji, že pod nivelisací rozumí se ta skutečnost, že republika zpragmatisovala některé kategorie, jež za Rakouska byly soustavně odstrkovány a že jim přiznala také kousek práva. Této nivelisace byl by ovšem otcem p. kol. Matoušek svým zákonem ze dne 18. února 1919, čís. 89, poněvadž tímto zákonem bylo pragmatisování zmíněných kategorií započato. O nivelisaci v základních platech nelze u nás mluviti, poněvadž zákon čís. 541 z r. 1919 zachoval u všech kategorií totéž rozpětí, jaké bylo stanoveno služební pragmatikou z r. 1914. Tehda se ovšem o nivelisaci nemluvilo, o té se mluví jenom stále u nás.
Nerad zabýval jsem se tímto srovnáním, k čemuž svými výpočty dal podnět p. kol. Matouška domnívám se, že bychom neměli zapomínati výroku bývalého rakouského finančního ministra dr. Kozla, který vůči jedné deputaci prohlásil, že státní zaměstnanci pro své požadavky mají hledati jiné argumenty, než vyčítati jeden druhému a poukazovati jeden na druhého. Úřednictvo vysokoškolské i středoškolské a i mluvčí jejich na tomto místě, p. kol. Matoušek, najdou tedy jistě takovéto důvody, poněvadž by jinak sami svůj morální i právní podklad svých požadavků seslabovali. Celý problém státně zaměstnanecký vyřešiti možno jedině přestavbou celého systému ze základů. (Tak jest!)
Doufáme, že najdeme pro toto řešení v nejbližší době plné porozumění a všestrannou ochotu a poněvadž státní rozpočet jest základnou, která jedině může řešení těchto záležitostí v budoucnosti zabezpečiti a umožniti, budeme pro tento rozpočet hlasovati. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Slovo má dále p. posl. Röttel.
Posl. Röttel (německy): Slavná sněmovno! Po čtvrté, co důvěrou svého národa a stavu máme pochybné potěšení, v této sněmovně s neomezenými možnostmi spolutvořiti a spolupůsobiti, máme býti uvedeni do nepříjemného stavu, abychom našim poplatníkům vytáhli miliardy z kapes. Jaký musí to v poctivém člověku, založeném ještě na jistém mravním základě, vzbudit pocit, když se mu ráno k snídani předkládají vždy nové korupční aféry, s druhé pak strany se od něho žádá, aby vyhověl své povinnosti jako poplatník? Toho poslednějšího může však jen požadovati stát, jenž také plní svou povinnost k národu, což podle mého mínění u tohoto státu naprosto nelze předpokládati. Byl utvořen berní system, který dnešním poměrům nikterak nevyhovuje. Tento stav hluboce se pociťuje ve všech hospodářských vrstvách, a zvláště polní hospodářství vyžaduje, aby provedena byla reforma těchto berních zákonů, ježto je dnes musíme označiti za nesnesitelné. Žádáme tedy od finanční správy - a toto volání musí vždy znova zaznívati, je zde nutno, aby se něco takového opakovalo ne jednou, nýbrž desetkrát až dvacetkrát, než se něco stane aby se provedla reforma a obzvláště aby nastalo snížení daní. Nejlepším důkazem nesnesitelnosti daní jsou zajisté ty mnohé exekuce, jež se provádějí pro nezaplacení daní. Kdo jen rolníky a jejich smýšlení zná, a ne v nejmenším smýšlení rolníků německých - jeden český finanční referent mi sám osobně řekl, že německý rolník je nejlepším poplatníkem - musí přisvědčiti, že rolník učiní vše možné, než by strpěl, aby došlo k nejhoršímu, k provedení exekuce. Musíme proto také s tohoto místa proti takový svévolným exekucím co nejrozhodněji protestovati. K tomu přicházejí ještě stížnosti, že odvolání, jež podávají naši rolníci a živnostníci, obzvláště živnostnictvo, vůbec zůstávají ležeti, a přijde-li se po letech zase jednou k referentovi, shledává se, že tyto rekursy leží vždy ještě na svém místě. Konec konců dojde to tak daleko, že když daně již byly zaplaceny, vůbec se ničeho nedosáhne. Krise, která se předešlého roku přivalila, zachvátila všecky vrstvy obyvatelstva a nikoli, jak se v kruzích o nás nepřátelsky smýšlejících vždy tvrdí, rolnictvo, jež prý krisi spolu neprodělalo, protože prý za války tolik vydělalo, aby mohlo krisi snadno přetrvati. Musím však prohlásiti, a učiní tak každý poctivý člověk, že v neposlední řadě bylo to též rolnictvo, které krisi musilo prodělati. A působí to velmi tíživě a trapně, když se vidí, kterak vládou a zvláště těmi, kdo rozpočet pro ministerstvo zemědělství sestavili, tento obor zrovna jako roku předešlého i letos silně byl zanedbán. K tomu přicházejí ještě daně v posledních letech zvýšené o 200 až 300%. Vláda, ačkoli se vždy mluví o snížení cen, za žádných okolností neodhodlala se k tomu, aby daně snížila, čímž by se také přispělo k zmenšení drahoty.