Podívejme se na to, co nám vydá takové dobytče po zabití. Z vola, který má 600 kg živé váhy, tož je-li to dobře krmený vůl, takový žírný kousek, jak bývávali voli vyškovští, kteří se dodávali do Vídně - proto Vídeň měla tak výborné hovězí maso - dostane řezník 300 kg masa, 40 kg kůže, 30 kg loje, 30 kg drobů, tedy úhrnné mrtvé váha z 6 q 4 q. Při tom dělá daň 48 hal. Jestli to je I. jakosti, ne zvláště žírně krmený kus, dostane masa 270 kg, kůže 40 kg, loje 15 kg, drobů 25 kg. Mrtvá váha činí 350 kg. Daň se zvyšuje z 1 kg na 55 hal. Z kusu II. jakosti dostane se masa 250 kg, kůže stejně, ať je to žírný nebo méně krmený vůl, 40 kg, loje 8 kg, drobů 22 kg, takže mrtvé váhy je 320 kg. Zde se zvyšuje daň za 1 kg na 60 hal. Z kusu III. jakosti, to jest při nejchudším dobytku, dostane se masa 230 kg, kůže jako u jiného 40 kg, lůj žádný, drobů 20 kg, celkem mrtvé váhy 290 kg a při tom stoupne daň na 66 hal. za 1 kg.
U vepřového dobytka je to takto: U vepře do 100 kg mrtvé váhy 76 kg, plíček a částí méněcenných ostatních 3 kg. A podobně to stoupá také podle váhy a podle výkrmu, při čemž daň dělá na 1 kg 55 h, 60 h, 64 h, 82 h, úměrně jako u hovězího dobytka. U kanců nedá se kůže upotřebiti a maso se dá většinou jen do lacinějších druhů zboží uzenářského. V některých městech platiti musí řezník a uzenář poplatky z masa i na třech místech: 1. daň z masa a obratu na základě vyplnění pětidílných složenek u poštovního úřadu, 2. patří-li v místě ústřední jatky družstvu nebo společenstvu, tož jateční a chladírenské poplatky musí odváděti jejich majiteli, 3. obecní dávku z masa, jakož i poplatek za zdravotní prohlídku dobytka a masa městskému důchodu. Když to všecko spočítáme, vidíme, že činí daň z masa i se všemi poplatky na 1 kg masa 3·70 až 4 Kč. A nyní se ptám, je tu možno nějaké citelné zlevnění masa, abychom to tak ucítili? Když dělá daň až 4 Kč na 1 kg masa, zajisté každý uzná, že je to naprostou nemožností.
Podívejme se na cukr. Zde přicházejí při kalkulaci v úvahu výrobci, velkoobchod a maloobchod. Ale výrobci se vymlouvají na režii a vysoké náklady a odůvodňují to zvýšením cen řepy.
Zajímavo je, že nejenom cena řepy, ale i cena cukru enormně stoupla, a to v době vázaného hospodářství našeho, což nesvědčí o tom, že by vázané hospodářství bylo pro nás prospěšné, nýbrž naopak svědčí to o tom, že vázané hospodářství přivádí zdražení životních potřeb.
Je to viděti z toho, jak se vyvíjely ceny konsumního cukru. Kostka cukru stála v kampani 1913/1914, tedy předválečné, 76 K za 1 q, v kampani 1914/1915 79 K, 1915/1916 88·50 Kč, 191611917 100 K, 1917/1918 130 K, 1918/1919 246 K, 1919/1920 257 K, 1920/1921 700 K - z původních předválečných 76 K - 1921/1922 cena o něco klesla, činila 650 K, 1922/1923 430 K, tedy v době, kdy obchod cukrem je volný.
V kampani letošní prodávají rafinerie cukr přibližně za stejnou cenu jako loni přes to, že jejich výrobní náklady jsou podstatně vyšší než loňské následkem vzestupu cen suroviny průměrně o 100 Kč při 100 kg.
V ceně 430 Kč jsou započítány daně, a to daň spotřební 54 K, daň z obratu 25 K, dohromady 79 K, čili právě tolik, co v kampani 1914/1915 stál metrický cent rafinády.
Vezmeme-li v úvahu, že hodnota naší měny je proti mírovému období dnes asi přibližně šestkráte nižší a srovnáme-li poslední mírovou cenu cukru 76 K za 100 kg s dnešní cenou rafinády 430 K, vidíme, že cena zdaněného spotřebního cukru nestoupla ani šestkráte a je naopak ještě nižší přes to, že zvýšena byla cukerní daň a zavedena nová daň z obratu.
A nyní velkoobchod. Velkoobchod nemá na růžích ustláno, neboť si nemůže voliti značku cukru, jíž potřebuje detailista, aby vyhovoval přáním konsumentů. Velkoobchodníku se řekne: "Ty dostaneš tolik a tolik cukru", ale neřekne se značka, a tak se stává, že nedostane na příklad cukr z cukrovaru čakovického, který je blízký, nýbrž z cukrovaru nejvzdálenějšího, a musí jej přijmouti. Tím ovšem zdraží se mu cukr nákladem na dopravu.
Kalkulace při krystalu je tato: základ krystal 435 Kč, průměrný dovoz na stanici Praha 4 Kč, potravní daň 10 Kč, dovozné ze stanice do skladu, ze skladu rozvážka do obchodu detailisty 6 Kč, hrubý zisk 8 Kč; prodal krystal za 463 Kč. Při této ceně vyzískal grosista 8 Kč na 100 kg, čili 8 haléřů na 1 kg, což odpovídá 1·72%, pravíme ani necelé jedno a tři čtvrti procenta hrubého zisku. To je zisk, který má grosista při velikém risiku, prodávaje zboží na úvěr a může v dnešní době insolvence přijíti do veliké finanční škody. Při tom nelze pominouti, že cukrovarníci dají si zaplatiti cukr předem a řeknou, že jej pošlou v příhodné době. Tato příhodná doba se ovšem může protáhnouti na 14 dní až na 3 neděle, a grosistovi leží peníze jinde a nemůže s nimi nakládati ve vlastním obchodě, čímž se volnost obchodu zatěžuje.
Kostky jsou o 30 K v cukrovaru dražší a o to je grosista detailistovi dráže prodá. A nyní, jak má prodávati detailista? Prodává-li grosista detailistovi kostkový cukr, počítá ovšem o tolik více, jak cukrovar účtuje. Krystal koupí detailista za 463 Kč, kostky s příplatkem 30 K, a stojí ho nerozvážený cukr v bedně 493 K pro listopad, pro prosinec o 5 Kč více, na prosinec stojí ho kostky 498 Kč.
Třením kostek o sebe při nakládání a překládání vzniká drobný cukerní prach, který z bedny skulinami beden vypadává a tak vzniká určité manko, ztráta na váze a zboží. Počítáme-li se schodkem a současně i s rozvažkem 1%, což je nejmenší číslo, tedy to dělá 4·98, dohromady cena toho metrického centu činí 502·98 Kč, čili okrouhle 5·03 Kč za 1 kg. Kdo uváží nyní, jaká práce je spojena se sáčkováním a rozvážením cukru, co stojí sáček, který dnes detailista nemůže dáti zadarmo, poněvadž papír je drahý - obaly stojí nyní veliké peníze a dříve se vůbec do kalkulace nedávaly - jistě se nepodiví, když detailista prodává za 5·20 Kč kostky vyvážené, na kterých má na 1 q 17·02 Kč čistého zisku, čili 0·17 Kč na 1 kg, což odpovídá, prodává-li se cukr podle této kalkulace za 5·20 Kč, okrouhle 3% hrubého zisku. Režie totiž je značná, z toho zisku platí ještě činži, světlo, personál, daně, čištění, nemocenskou pokladnu, pojištění atd. tedy ve skutečnosti detailista při této ceně prodělává, neboť mu nekryje ani režii.
Ovšem něco nemůžeme nechati nepovšimnuto: to poslední zdražení cukru se strany cukrovarů, které není ničím odůvodněno. Cukrovary totiž zrušily odbytové premie velkoobchodní. Dříve dávaly zvláštní premie grosistům, zavedly placení dovozného a zvýšily cenu na listopad a prosinec o 10 K, což činí 23 K na 1 q. Zde také vidíme, že cena cukru nemůže tak citelně poklesnouti pro náklady výrobní a dovozní, které se na něj navěsí.
Podívejme se na koloniální zboží. Na koloniálním zboží nejlépe vidíme, jak cla a daně se přelévají do ceny každého zboží a každého výrobku. Na kávu je clo 9·50 Kč na 1 kg a daně a dávky dělají dohromady 4 1/2% z ceny. Myslím, že leckterá hospodyňka si toto neuvědomí, když říká, že káva je drahá, že stát na 1 kg vybírá téměř 10 K cla. Kakao je zatíženo clem ve výši 20 K na 1 kg, daně a dávky činí 2 1/2%. Čaj je zatížen clem 24 K na 1 kg a 4 1/2% dělají daně a dávky. Při cukru - zde clo nemáme, poněvadž je to domácí produkt platí se 97 h na 1 kg. Na sardinky je uvaleno clo 6 K na 1 kg a 4 1/2% daní a dávek. Sýr ementálský je zatížen clem 380 až 400 K na 1 q, tedy dosti citelně 3 K 80 h až 4 K na 1 kg, a při tom daně a dávky dělají také tolik jako u ostatního koloniálního zboží. Tedy zase vidíme, že je zde nemožno žádati nějakého citelného poklesu, aby to konsum ucítil.
Přejdu k pivu. O pivu se říkalo dříve, že je to také nutný předmět naší denní spotřeby, že je to tekutý chlebíček. Býval, poněvadž v něm něco bylo, ječmen, chmel, ale když uslyšíte, co daní a dávek a všelikých veřejných povinností se na 1 hl tohoto piva navěsí, nedivte se, když se tvrdí o pivu, že v něm nic není. Pro mne je jisté, že je pivo pro ty vrstvy, které ho nejvíce požívají, ještě přehnaně drahé. Nemá-li pro náš stát tak důležitá výroba piva, se kterou úzce spojena jest zase výroba ječmene a chmele a která tvoří důležitou položku v příjmech zemí, obcí a státu, docela upadati, musí býti pivo podstatně zlevněno, aby nestalo se pouhým nápojem luxusním. Ale toto zlevnění musí býti dosaženo jiným způsobem, než povrchním poukazem na to, že pivovary nebo hostinští nesleví, ačkoli je všechno ostatní levnější. Je nutno jíti věci na kloub, proč je pivo dražší, jestli to činí pivovary. A tu shledávám, že pivo nemůže býti za ceny přístupnější, než jsou dosud v platnosti, pro jeho daňové zatížení. Z 1 litru piva 10%ního platí se v Praze potravní daň 32 h, akcizu 11 h, daně z obratu ze surovin a z prodeje v pivovaře i u hostinského 12 h, všeobecné daně výdělkové v pivovaře akciovém 80% ze zisku 15 h, všeobecné daně výdělkové u hostinského 4 h, ostatní daně hostinského ze zábavy, poplatek přes čas 2 až 3 h, pojištění 4 h, takže máme součet všech dávek, které se navěsí na 1 litr piva, 80 h. Potom ať mně někdo tvrdí, že je možno, aby 1 litr piva byl u nás za 1 Kč. To není možné, když 80 h zde činí všechny daně a dávky! Vládní nařízení, vydané po důkladném přezkoumání ministerstvem zásobování, připouští hostinskému jen 66 haléřů při 1 litru hrubého příjmu, t. j. on může k ceně piva z pivovaru přiraziti pouze 66 h při 1 litru. Dodržuje-li se toto velmi nízké rozpětí, z něhož musí hraditi celou svoji režii, pak zcela neprávem vytýká se mu, ze pivo zdražuje a nelze nijak od něho žádati, aby z toho mála, co mu zbývá, ještě slevil.
Pokud se pak týče pivovarů, přišel jsem důkladným rozborem těchto věcí k tomu výsledku, že ani zde není to s těmi čísly tak, jak tvrdí p. kol. Najman s poukazem na Akcionářský pivovar smíchovský, který je v celém pivovarství a vůbec v celém našem průmyslu bílou vranou a jehož dividenda jest již světoznámá. Tu ovšem by se zdálo, že snížením této dividendy mohlo by se přivoditi zlevnění piva. Dělil jsem celý zisk pivovaru smíchovského vyrobenými hektolitry a přicházím k výsledku, že po odrážce zisku z výroby umělého ledu asi 1 Kč z hl zbývá na 1 hl piva zisk 7 Kč. To znamená, že kdyby-Akcionářský pivovar na Smíchově slevil celý svůj zdánlivě tak obrovský zisk, mohla by býti sklenice smíchovského piva levnější o 3 1/2 haléře. Tak je tomu u pivovaru, jehož šťastná posice a známé bohatství ze starých časů umožňuje skutečně mimořádné dividendy.
Je tedy patrno, že drahota piva nespočívá ani tak v ziscích pivovarů, které velikou většinou nejsou nijak zvláštní, jako ve velkém zatížení daňovém, pak v cenách chmele, hlavně v cenách chmele, poněvadž je nepochopitelno, proč letos pěstitelé chmele dostali za úrodu o 2/3 menší než loni 10kráte tolik co loni. To je arci věc, která leží už mimo rámec piva.
Uvedl jsem toto jen z toho důvodu, abych odvrátil všeobecné mínění od nekritického způsobu posuzování cen jednotlivých předmětů denní potřeby a pak, abych naznačil, kde by se musila nasaditi páka, aby zatížení piva nebylo překážkou jeho zlidovění.
A při tom nemohu nepoukázati na řadu pivovarů, které vykazují za loňský rok značné ztráty - a jest jich dosti - z čehož je vidno, že nemůžeme očekávati, že by se ceny snížily.
Co činí tedy cenu vysokou? Vysoké výrobní náklady. Naše vláda chce čeliti drahotě za prvé přímým navázáním styků konsumenta s výrobcem. S velikou zálibou to vytknuli páni ministři Hodža, Franke a Srba. Za druhé neustálým státním zásahem do obchodu, - směrné maximální ceny a všechno, co nese s sebou vázané státní hospodářství. Je to zbytek nešťastného státního vázaného hospodářství, který se nikdy neosvědčil u nás. Toto státní hospodářství má svou historii, dlouhou historii, všecko tady už bylo, nikdo nemůže říci, že by to zde ještě nebylo. Byl to řecký filosof Plato ve IV. století před Kristem, který hlásal zásadu, že stát musí hospodařiti všemi prostředky nejnutnější denní potřeby. Pokládal za schopné lidi jen ty, u nichž nade vší pochybnost je vyloučena touha po zisku a bohatství. A za takové považoval jen filosofy. Ti že by mohli býti těmi, kteří by státní hospodářství vedli. Morus považoval rovněž filosofy za schopné. Campanella kněze, Rodbertus finančníky, Rathenau a Mählendorf obchodníky a průmyslníky. Máme tu takový žebříček od IV. století před Kristem až na naši dobu. Bathenau, to byl německý vrstevník, který byl v Německu zavražděn. Právě proto, že už tolik století se tato otázka táhne a každý z těchto filosofů a národohospodářů jinak si představoval její řešení, mně je důkazem, ne že ta myšlenka je dobrá, nýbrž že to dobré její se hledá, a že skutečnost ukazuje, že to dobré její jsme nenašli.
Jestliže řecký filosof Plato považoval se za schopna vychovati lidi, u nichž by byla vyloučena touha po zisku, my zase musíme říci, že státní hospodářství, které jsme podědili po Rakousku, od Rakouska až na naše doby, vykazuje pravý opak. Všichni tam u toho státního obhospodařování byli lidi, kteří se chtěli obohatiti a kteří se také skutečně obohatili. Mají blahobyt, nakoupili si domy, velkostatky, vily, mají takový blahobyt, který se zapříti nedá. (Posl. Haken: To byli národní demokrati!) Milý Hakene, ty bys to také nezahodil, jak tě znám. (Veselost.) Tedy státní zásah, jak vidíme tady, nesnížil ceny, státní zásah nám žádným způsobem hospodářský život nezlepšil; nezlepšilo to ani ministerstvo zásobování, o kterém jsem myslil, že už je klademe k věčnému odpočinku ve výboru - ale do plena se tato věc nedostala - poněvadž už tady nemá co dělati, když máme těch potřeb dosti, a za druhé to, co dělá, nestojí podle mého náhledu za mnoho. To se vždy střelí takový krásný kozel. Podle autora těchto kozlů se říká všeobecně, že je to Haškovina.
Podívejme se, co udělalo na jaře ministerstvo zásobování, aby dokázalo, že se stará o to, aby u nás bylo laciněji a konsumenti k něčemu lacinějšímu přišli; vyhlásilo maximální ceny na husičky. To bylo snad v zájmu nejširších vrstev lidových, poněvadž je známo, že tyto husičky nejvíce jedí a že si je mohou koupiti. Ale já bych rád věděl, kolik těch lidí si ty husičky koupilo. A jak se to udělalo, když ti, kteří husy krmí, přišli na ministerstvo zásobování a řekli, že za tu cenu nemohou prodávati? Našla se moudrá věc a řeklo se: prodávejte nějak za starou cenu dále. Při tom se nesmí zapomínati, že prostřednictvím zemské politické správy byly maximální ceny již vyhlášeny a že v určitý den měly začíti platiti. V zájmu státního pořádku a úcty před nařízením vládním a státním mělo se pokračovati tak, jak bylo původně řečeno. Řeklo se: prodávejte dále. Oni prodávali dále za cenu vykalkulovanou a neohlíželi se na ministerstvo zásobování, a bez nějakého zásahu a zásluhy ministerstva zásobování tyto husičky přece jen po čase v ceně klesly, a to přirozeným hospodářským postupem.
Letos to máme se zvěří. To je případ ještě frapantnější, to je skutečné unikum. Nedávno jste četli, že od 25. t. m. platí směrné ceny zvěřiny pro Čechy a Moravu. V Čechách jest ještě zvláštní cena pro Prahu a venkov. Pro Brno a celou Moravu je stejná cena. Ministerstvo zásobování neptalo se nikoho ze zúčastněných činitelů, nešlo se tázati k těm, kdo tu zvěř mají. Mohlo se telegraficky spojiti s ministerstvem zemědělství a ono by mu řeklo, co žádalo za zajíce v kůži. Prosím, naši obchodníci platí ministerstvu zemědělství za odstřeleného zajíce ze státních statků 8 K za 1 kg. To požaduje ministerstvo zemědělství na obchodníku, ale ministerstvo zásobování žádá, aby obchodník za 6 K tohoto zajíce prodal, tedy se ztrátou 2 K na 1 kg. Stejně tak to máme se srnčím. Srnčí se platí 12 až 15 K, a má se prodávati za 10 K. Ptal jsem se jednoho obchodníka, a ten mi řekl: Kdybych to měl dodržovati, jak je to nařízeno, ztratím rovnou na zásobách, které mám, 20.000 K. Při tom se musí odpočítati dovozné a jiné náklady. Maso musí přijíti do chladíren, veliká režie atd. K tomu přece ministerstvo zásobování není, aby z kapes rabovalo našim obchodníkům peníze!?
A co se stalo? Zase jako při těch husičkách. Obchodníci šli do ministerstva zásobování a ptali se na tuto věc. Tam jim bylo řečeno: už je to vyhlášeno, je to venku, je to vyhláška zemské politické správy jak v Praze tak v Brně, ale víte co, můžete nějaký čas, řekněme do 10. příštího měsíce, prodávati jako dosud. (Ministr dr. Franke: To není pravda, pane kolego!) Mám zde informace. A já bych se tomu, pane ministře, docela nedivil, poněvadž byl by to takový kozel, kterého jste letos střelili po třetí. (Výkřiky posl. Langra.) Zrovna tak to bylo s rybami. Byly stanoveny ceny pro ryby před vánocemi. Tyto maximální ceny se stanovily tak nízko, že se přišlo k poznání, že by se ryby prodávaly pouze na hrázi a dále by nedošly. Poněvadž byly pak opodstatněné obavy, že by zvláště ve velkých městech a v průmyslových střediscích byli lidé na vánoce bez ryb, přišlo se na tuto neúřední cestičku proti úřednímu jednání: Ačkoliv maximální cena byla úředně vyhlášena, řeklo se přece okresním politickým správám, aby překročení této maximální ceny nestíhaly.
Je to právní pořádek ve státě? Buďto zákony platí nebo ne! Máme zákon o maximálních cenách. Když tedy ministerstvo zásobování stanoví maximální ceny, nemůže žádati úřady, aby přestupky nestíhaly. To není právní pořádek.
Máme k tomu organisaci lichevních úřadů. Mně je to nepochopitelné, proč má býti zvláštní úřad pro stíhání lichvy. Co je to lichva? K tomu je zákon zvláštní a lichva je určitým deliktem, buďto je to přestupek nebo přečin nebo zločin, ale je to delikt. Delikty máme také v trestním zákonodárství, ale dodnes, bohudík, nedočkali jsme se toho, že by byl zde zvláštní úřad pro potírání vraždy, pro potírání krádeže, podvodu atd. Jenom je zde zvláštní úřad pro potírání lichvy a poněvadž je zvláštní jeho postavení, je také zvláštní postavení té lichvy. Lichev je málo, a proto musejí páni dokázati, že na sebe vydělají.
Nevím ovšem kolik tento aparát stojí dohromady, ale víme, kolik těch pravých lichvářů nechytli. Jest to pouze pro šikanování obchodnictva a živnostnictva. Když spadla cena některého druhu zboží a když obchodník náhodou aranžuje skříň, přirozeně, že všecky ceny tam nemá. A stane se náhodou, že oni ho při tom chytnou, řeknou, proč nemá ceny vyvěšeny - jako se to stalo náhodou ve Vyškově, kam přišel zřízenec, když náhodou obchodník aranžoval obchodní skříň - on řekl, pane, vždyť ty ceny tam chci dáti, napřed to však musím zaranžovati. Ovšem nebylo to nic platné, zřízenec mu předepsal 50 K pokuty. Jestli tyto lichevní úřady a všechny orgány jsou s to, aby nám přivedly láci, to ať soudí, kdo chce, já tvrdím, že ne. (Posl. Langr: To bude zase malá kachnička, co říkáš!) Pozoruji, Langře, že sám tomu nevěříš, co říkáš.
Přímý styk výrobce s producentem je naprosto vyloučen - to je fráse. Ať tedy panímáma z Prahy v 6 hodin ráno si vstane a jde si do dědiny pro mléko. Dostane ho jako obchodník, ale musí si tam jíti! A když ten obchodník vstane, béře při tom risiko zkázy, dá do toho kapitál a ještě mu to zůstane, ten nemá chtíti za svoji námahu ničeho? Zaveďte si přímý styk výrobce s konsumentem a uvidíte, jak pochodíte. To je zcela nemožné. Takové pokusy dějí se v konsumech a hospodářských družstvech a konsumy ocitají se přece na pokraji finanční zkázy. Proč neprodávají laciněji ani jediný předmět denní potřeby? Poněvadž nemohou jíti pod výrobní náklad. Také ony musejí počítati s režií a mají namnoze někdy režii vyšší než samostatný obchodník, který nepočítá do režie práci své rodiny, ženy a dětí. Já to nevytýkám, že bych měl radost, že konsumy takto zápasí, ale pochopte, když ten konsum, který požívá daňových úlev, který vláda může podchytiti, poněvadž se mu mohou dávat bezúročné půjčky, octne se v tísnivých poměrech hospodářských, že obchodník není na tom o nic lépe, ba hůře, poněvadž nemůže očekávati od státu žádné pomoci v nouzi.
Tedy takovým způsobem drahotu neodstraníme. Podívejme se blíže na drahotu. Ani zřizováním prodejen a výseků masa v Mor. Ostravě a u nás, také v Brně a zřízením prodejen uhlí se drahota neodstraní. Za čas od toho utečete, poněvadž každý pokus selhal.
Drahota je otázka blahobytu, je to relativní věc, je to poměr důchodu k cenám. Jestliže cena desetkráte stoupne, já nepocítím stoupnutí, jestliže mi důchody desetkráte stoupnou. Drahota je závislá také 1. na výkonnosti našeho hospodářství, 2. na spravedlivém a správném rozdělování statků, 3. na účasti neproduktivních skupin (kapitál který zatěžuje naší výrobu více než práce sama), 4. na účasti státu a nucených svazků. Musíme uznati, že výkonnost po této stránce klesla, jednak zhoršením technickým, zhoršením lidské síly také následkem invalidity, která se jevila následkem války a zhoršeného celkového našeho národohospodářství. Tím se vysvětluje, že nastal rychlejší vzestup cen než důchodů a právě ten poměr ceny k důchodu vyjadřuje nynější stupeň drahoty.
Finanční kapitál béře silnější podíl než práce a tvoří větší složku výrobního nákladu. Víme přece, že práce je základem k tvoření blahobytu. Stát a nucené svazky tlačí poměrně více nežli v míru, nutně pro ty poválečné úkoly, které těmto nuceným svazkům, samosprávě ukládají zákony, které jsme udělali a za druhé pak tím, že se snížily zdroje příjmů, ale nesnížila se břemena. Stát zde činí posud rostoucí složku všech výrobních nákladů. Jestliže my takovým způsobem, jak jsme předeslal, a jak o to mluví ministerstvo zásobování, chceme potírati drahotu, počínáme si tak jako lékař, který léčí jenom symptomy, a ne nemoc samu. Pacient má horečku, přivolaný lékař vidí, že je horečka, a léčí ho chininem. Nepátrá-li, proč tato horečka je, nemocného neuzdraví.
Řekněme, že je příčinou této horečky žaludeční vřed. Nemohu léčiti jen chininem, já léčím vřed a odstraním horečku. My chytáme symptomy, ale neodstraňujeme příčiny. Tvrdím, že sebe přísnější tresty ani státní zásah do hospodářství věc nezlepší, ale poměry hospodářské u nás se zlepší, ceny našeho živobytí klesnou zvýšením výkonnosti a zhospodárněním výroby, zdokonalením a nikoliv odstraněním obchodu, stlačením podílu finančního kapitálu ve výrobě a ekonomisací státu.
To jsou cesty, které vedou k tomu, aby jednou nastaly poměry takové, kdy na drahotu nebudeme si musiti stýskat a o drahotě nebudeme museti mluvit. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Füssy.
Posl. Füssy (maďarsky): Vážené dámy a pánovia! Veľké ťarchy, ktoré zaťažujú hospodárstvo, a krivdy, ktoré sa na ňom páchajú, činia nutným, aby som sa zmienil o tom ožobračovacom systéme, ktorým trýznia ľud neprestajne. Následok stáleho platenia je neznesiteľný nedostatok, ktorý vyvolal takú biedu, na ktorú nieto príkladu. (Výkřiky. Hluk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Prosím o ticho.
Posl. Füssy (pokračuje): Hospodárstvo štátnej domácnosti riadi sa rozpočtom. Túto štátnu domácnosť však prispôsobiť treba v prvom rade nosnosti občanov-poplatníkov. Treba by bolo najsamprv študovať platebnú schopnosť občianstva, o nej uvažovať, odhadnúť ju a až keď sa vláda presvedčila, že je z čoho brať, vtedy nech berie. Tu však vidíme, že vláda pramálo sa stará o to, či občianstvo niečo má, či má z čoho platiť dane vtedy, keď obchod a priemysel je úplne zničený a poľné hospodárstvo stojí na okraji úpadku. Tážem sa vás, dámy a pánovia, či už dostali niečo priemyselníci, obchodníci a zemedelci na Slovensku a v Podkarp. Rusi od tejto vlády, ktorá od nás dosiaľ len brala? Či im bola poskytnutá tá najnepatrnejšia podpora, aby ťarchy na nich uvalené snadnejšie mohli snášať? Áno, dostal ten, kto pomahá tisnúť káru vlády. Áno, takíto dostanú všetko, čo oči vidia a srdce si praje. Môže to byť trebárs ledaktopobehaj, netážu sa po jeho príslušnosti, štátnom občianstve, ba s tou najväčšou ochotou mu to udelia. (Výkřiky.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Prosím o ticho.
Posl. Füssy (pokračuje): Život Maďarstva na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi predstavujem si tak, ako život živého stromu, ktorý má kmeň, ratolesti a listie. Listie, to je obchod, ktorý bol mrazivým vetrom, dujúcim s vládnych vrchov, najsamprv smetený. Maďarský obchod na Slovensku bude úplne zničený, bo hranice sú stále uzavrené; obchodný život a zdravá konkurencia zanikly, voľnej súťaže nieto, lebo nech by bol cudzozemský tovar sebe lacnejší, nemôže súťažiť s českým veľkopriemyslom jednoducho preto, lebo ho sem nevpustia.
Náš malopriemysel, ktorý tvorí ratolesti tohoto živého stromu, nemôže rozkvetať, bo ho úplne zatlačuje česká šovinistická politika a český veľkopriemysel, s ktorým nemôže súťažiť ani vtedy, keď nakúpi suroviny v historických zemiach, bo sadzba železničných tarifov znamená výhody len pre zeme historické.
Avšak nielen malopriemysel trpí na Slovensku, ale aj stavebné a iné podniky podviaže a zahrdúsi toto stupňovanie súťažeschopnosti českého kapitálu, bo vo verejných súťažiach všade vypadne slovenské podnikanie, ktoré je bez kapitálu, oproti českému veľkopriemyslu, ktorý je bezpochyby vo výhodnejšom položení. Tento fakt ťažko sa dotýka jednak podnikania, ktoré je zo stranícko-politického hľadiska pomenované buržoáznym, ale ťažko dolieha i na robotníctvo, ktorého pochopiteľná rozhorčenosť a nespokojnosť je parenišťom anarchie. Nie podporami v nezamestnanosti podporujte robotníctvo, ale poskytnite mu príležitosť k práci; úspory docielené v rozpočte použijte na investície do verejných prác a tým na zveľadenie hospodárskeho blahobytu.
Tretím orgánom stromu, chrbetná kosť státu, je kmeň, poľné hospodárstvo, ktoré je špatnou vládnou politikou v koreni ohrožené, a tým celý strom k smrti odsúdený. Od utvorenia nového štátu až dodnes nebolo inej cesty spásy, než tá, aby štát so svojimi pomery naprosto zúčtoval. Prekliate válečné rekvirácie válkou neukončily, ba čo viac, nasledovaly nové a nové, ktoré boly ešte ťažšie, ako predchádzajúce. Na základe cenových prírastkov, ktoré následkom špatných valutárnych pomerov náhle sa zvýšily, odhadovala sa cena movitostí aj nemovitostí za základ dávky z majetku. A keď peniaze úradne kolkované následkom nesmierneho množstva padelaných kolkov úplne ztratily cenu natoľko, že ešte i deti hraly si s tisíckorunovými bankovkami, boly vzaté za základ vyrúbenia dávky z majetku obrovsky zvýšené ceny, ktoré nastaly v dôsledku nedôvery voči peniazom; oproti tomu však, keď cena našej valuty sa zvýšila tak, že cena statkov oproti peniazom až na 1/10 klesla, dnešným vyberaním dávky, vyrúbenej na základe vysokého odhadu, zemedelský ľud pripravujú o jeho celý majetok a privádzajú ho na žobrácku palicu.
Tým povstáva ten tragicko-komický kontrast, že dnes dávka z majetku, ktorá pri vyrúbení činila len určitý zlomok ceny majetku, je dnes väčšia, ako majetok sám. Veľmi smutné vzpomienky viažu nás tiež ku tak zv. uvoľneniu obilia, keď k účelom verejného zásobovania museli sme odovzdávať určitý kontingent, ustanovený v pomere k rozsahu statku zemedelskému. Vo voľnom obchode pohybovaly sa ceny obilia od 400 do 450 Kč, kdežto k účelom verejného zásobovania bolo treba odvádzať obilie po 190 Kč, čo už samo o sebe znamenalo veľké bremeno pre producenta. Orgány, poverené prevádzaním nariadení, obilné úrady, sverily vyberanie obilnej dávky takým osobám a vykonávaly to s takou dôkladnou presnosťou, že ešte aj dnes, po dvoch rokoch, sú gazdovia upomínaní, aby raz už odvedenú dávku ešte raz odviedli a k tomu vymeriavajú sa im ešte pokuty po 100 korunách.
Pri vyrúbení dane dôchodkovej v nespočetných prípadoch sa stáva, že vyrúbujúce komisie miesto individuelného pojednania adresujú na chudobných poplatníkov platebné rozkazy vo výške, ktorá naprosto presahuje celý zárobok alebo dôchodok poplatníka.
Ani s pozemkovou reformou nestojíme lepšie my Maďari. Štát síce zabral veľkostatky, čo však je len príprava k prevedeniu pozemkovej reformy. Ba už sa zahájilo aj prideľovanie pôdy; v niektorých miestach už sa pôda parceluje, avšak tu zase vidíme, že na nás vyštvali kolonistov; pre tých cudzích, pribehlých kolonistov je pôdy dosť, ale ľudu, ktorého i dosiaľ táto pôda živila, nedostane sa pôdy ani za piaď. To však nikomu nenapadlo, aby sa tých miestnych bezzemkov bol opýtal, či nechcú pôdy, ba čo viac, keď o pôdu požiadali, dostali nanajvýš krásne sľuby. Hospodárska čeľaď, zamestnaná na veľkostatkoch, ponecháva sa v úplnej neistote, bez možnosti zárobku a bez pôdy. Výpoveď dostali síce včas, to však je ešte málo k živobytiu a preto musia teraz všetci zápasiť s tou najväčšou biedou a so smrťou hladom. Podobne je to aj s dedinskými želiarmi, ktorí si dosiaľ na statkoch zarábäli na svoj vezdajší chlieb.
Takto vyzerá z blízka tá blahonosná pozemková reforma, od ktorej sociálnedemokratickí agitátori, títo spasitelia sveta, pred štyrmi roky toľko očakávali, ktorí však teraz múdre a hlboko mlčia. V najnovšej dobe však zjavil sa zase iný "spasiteľ", ktorý obzvlášte pred obecnými a župnými voľbami štedre rozdával sľuby. Tento tisícjutrový vládny zapredanec, pán Aladár Csánki, bývalý vládny komisár v dobe Károlyiho smutnej pamäti, zase sonórnym hlasom sľubuje pôdu všetkým, ktorí vstúpia do jeho samospasiteľného a pravoverného tábora. A tu sa musím tázať vlády, aby sa už raz úprimne osvedčila, či chce pozemkovú reformu postaviť do služieb určitej triedy národa alebo strany, alebo či má vážny úmysel previesť pozemkovú reformu v záujme celého obyvateľstva, nehľadiac na to, akej národnosti je ten, kto na pôdu nároky činí. My Maďari sme s tou pozemkovou reformou pochodili tak, ako istý roľník, ktorý prosil Boha, aby dal dážď; a vskutku pršalo, ba veru i krúpobitie bolo, načo si gazda povzdychnul: Dal si, Bože, dažďa, avšak nezavďačil si sa mi; je tu pozemková reforma, tá sa však Maďarovi špatne zavďačila, bo čo z jej prevedenia Maďarom sa dostane, to nič dobrého neznamená, len zlo, lebo Maďar vidí v pozemkovej reforme len svoj hrob. Veľa prípadov mohol by som uviesť, avšak zmienim sa len o jednom. Štát zaberá pôdu za cenu 700-800 Kč za jutro, kdežto tú istú pôdu predáva žiadateľom po 2400 až 2600 Kč a tučným ziskom nacpú si vačky sprostredkovatelia. To sa stalo pri predaji istého statku na Žitnom ostrove. Dňa 13. júla t. r. uzavrelo deväť maloroľníkov v Patači smluvu na ornú pôdu asi 105 jutár, o ktorej bolo vopred vybubnované, že kto chce kúpiť pôdu na milenárnej pustatine, v chotári obce, môže ju obdržať po 2400 Kč za jutro a musí kúpnu cenu pri 7% úrokoch do sedem rokov amortizovať. Jedna tretina kúpnej ceny musí byť zaplatená pri podpise smluvy a na zbytok treba vystaviť zmenku. Kupci zaplatili preddavky, kto koľko mohol, toľko zaplatil, a tiež podpísali nevyplnené zmenky na restančný nedoplatok; aj smluvy podpísali a predávači im sľúbili, že do troch dní zašľú im opisy smlúv. Avšak prešly tri dni, ba i tri mesiace, a smluvy neprichádzaly. Miesto nich však prišiel dopis od Akciovej spoločnosti pre obchod pôdou v Bratislave, v ktorom bolo kupcom sdelené, že kúpa je zrušená, bo kupci opominuli plniť svoje smluvné záväzky. Neskoršie však pán riaditeľ Roshold milostive uznal platnosť smlúv, avšak len s podmienkou, jestli doplatia kupci na kupnú cenu 300 Kč za každé jutro. Kupci tejto pressii neodolali, svolili k výšeniu kúpnej ceny o 300 Kč, avšak smlúv ešte ani dodnes neobdržali. Osobne viackrát som už urgoval u zmienenej akc. spoločnosti, aby boly smluvy vydané, avšak všetko márne.