Je velmi smutným zjevem, že v rozpočtu bylo na kapitolu výdělečná a hospodářská družstva tak žalostně málo pamatováno. Pro spotřebitele, pro výrobce a pro řemeslo mají tato družstva velmi veliký význam. Právě proti kartelům a trustům jsou tato družstva pro budoucnost nejlepším a nejúčinnějším prostředkem, aby se řemeslnému stavu opět pomohlo semknutím a aby mohl čeliti velkokapitálu. Tak, jak to státní rozpočet ve svých zařazených částkách jasně a zřetelně vyjadřuje, je význam těchto družstev podceňován. Podpora státu úvěrním družstvům je oproti pomoci, která se poskytuje velkobankám, velmi neparná. Mělo by býti naší snahou, aby všude v obchodě a živnosti zavede a byla zásada hotového placení. Bohužel však má dnes, ukazatel na cestě národního hospodářství nápis: "Zde se vypůjčuje!" Hnutím úvěrních družstev je silně podporováno, aby všude byla zavedena zásada hotového placení.
Lituji, že pro omezenou řečnickou lhůtu mohl jsem promluviti jen krátce o tomto tak velikém oboru. Náklady zařazené do rozpočtu naprosto neodpovídají praktickým potřebám širokých vrstev, stavu obchodnického, živnostenského a obchodního. Můj klub odmítá rozpočet z věcných důvodů. Odmítáme tento rozpočet, protože poznáváme, že právě z německých krajů jsou sice požadována veliká daňová břemena, za to však jen nepatrné drobty, směšně nepatrné příspěvky vynaloží se v rozpočtu pro německý obchod a živnosti. (Souhlas na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo panu posl. Molíkovi.
Posl. Molík: Slavná sněmovno! Projednávání letošního rozpočtu děje se za stavu přerodu našeho národního hospodářství za velmi těžkých poměrů vnitřních a vnějších. Zvláště výroba zemědělská je stále zatlačována a je to jen smutným dokladem pro fakt, jak málo péče a pozornosti v rozhodujících kruzích věnuje se potřebám a životním podmínkám našeho zemědělství. Již po celé dva poslední roky obraceli jsme pozornost vládních kruhů k tomu, aby zájmy našeho zemědělství v obchodní politice našeho státu byly uplatňovány stejným způsobem jako zájmy průmyslu, jelikož dosavadní směr naší obchodní politiky odpovídal takřka výhradně toliko zájmům průmyslu, kdežto zájmy našeho zemědělství jsou dosud těžce poškozovány. Na jedné straně poskytla naše obchodní politika průmyslu všechny možné výhody a privilegia, jako na příklad všeobecnou, přímo úžasně vysokou celní ochranu u celé řady odvětví průmyslových, úplné zajištění proti cizí, levné konkurenci udržováním zákazu dovozu v t. zv. řízení povolovacím, dále snížené exportní tarify a jiné, takže ceny průmyslových výrobků pohybují se vysoko nad cenami světovými, na druhé straně však zcela opačným způsobem postupuje se proti našemu zemědělství. Na všechny hlavní zemědělské výrobky, jako obilí, nejsou zavedena vůbec žádná cla anebo cla velice nepatrná, jako u dobytka, masa, tuků a jiných. Dovoz zemědělských výrobků z ciziny je liberálně povolován, aniž by se našemu zemědělství poskytovalo náležité ochrany proti dumpingu valutovému, který se při tom silně uplatňuje ze sousedních zemědělských států se znehodnocenými valutami. Naproti tomu však vývoz zemědělských výrobků i v odvětvích přebytkových jest brzděn nebo vůbec zakazován, aby tak stlačovány byly ceny zemědělských výrobků na domácím trhu, a dokonce jest dovoz cizích výrobků sproštěn daně obratové, která ve výši 4 až 10% spočívá na domácích potravinách a o tuto diferenci daňovou stlačuje při bezcelném a nezdaněném dovozu cizích výrobků ceny domácího zboží. Tyto nesrovnalosti v naší obchodní politice stlačují ceny našich výrobků zemědělských pod paritu cen světových i pod niveau výrobních nákladů, takže rentabilita našeho zemědělství, jmenovitě u obilí a bramborů je značně ohrožována. Důsledky této pochybené politiky uplatňují se zvláště těžce v našich horských okresech bramborářských a obilnářských župy jihlavské, Českomoravské vysočiny atd. O těchto zjevech jsou tu přesvědčující doklady, které zajisté musí býti známy kruhům vládním. Zajímavý doklad o tom sestavil Státní úřad statistický, který přepočítal ceny zemědělských i průmyslových výrobků podle kursu amerického dolaru (podle parity zlata) na pražské burse a porovnáním těchto přepočítaných cen k cenám předválečným sestavil výkaz (index) pro zemědělské a průmyslové výrobky. Ceny v červenci roku 1914 znamenají jako základ i 100. U každého zboží uvedené cifry podávají vysvětlení, o kolik jsou dnešní ceny vyšší nebo nižší než ceny předválečné. A tu je možno konstatovati, že u zemědělských výrobků jsou takřka všeobecně nižší, kdežto u průmyslových výrobků jsou ceny ty všeobecně vyšší, někde 2-3kráte vyšší. Indexy velkoobchodních cen v říjnu 1923 ve zlatě byly u zemědělských výrobků: Pšenice 85·8, (- 14·2%), žito 84·3, (- 15·7%), oves 92·5, (- 7·5%), ječmen 115·3, (+ 15·3%), pšeničná mouka 89·9, (- 10·1%), žitná mouka 93·7, (- 6·3%), brambory 105·9, (+ 5·9%), maso hovězí 148.2, (+ 48·2%), máslo 151·5, (+ 51·5), dřevo 61·7 (- 38·3%). Z průmyslových výrobků: Železo 119·9, (+ 19·9%), uhlí hnědé 205·8, (+ 105·8%), olej 196(3 (+ 96·3%), sklo 152·9, (+ 52·9%), cihly 140·3, (+ 40·3%).
U průmyslových výrobků patrně úmyslně nebyly indexy zjištěny právě u nejpotřebnějšího zboží, jako jsou látky, prádlo, obuv, hospodářské stroje, nářadí a j., poněvadž u těchto se jeví zdražení vyšší. Přes to však možno z tohoto výkazu konstatovati, že hlavně naše výrobky, jmenovitě obilí, jsou oproti cenám předválečným daleko nižší, kdežto na straně průmyslových výrobků panuje stále úžasná drahota.
Tyto důsledky hospodářské to byly, které vnutily naší politické straně programový požadavek, aby bylo usilováno o zjednání rovnoprávnosti a úplné parity mezi zemědělstvím a průmyslem v obchodní politice, poněvadž tato zjevná nesrovnalost musila by nutně porušiti rovnováhu v našem hospodářském vývoji ke škodě nejen širokých vrstev zemědělského obyvatelstva, ale i průmyslu a celého národního hospodářství. V posledním roce bylo častokráte při různých příležitostech jednáno o těchto otázkách a nutno přiznati, že podařilo se docíliti v tomto směru aspoň nepatrných úspěchů. Nejdůležitější opatření bylo, že obilí a mouka byly zařazeny do povolovacího řízení, takže dovoz jejich není více volný a jest nadále regulován určitými měsíčními kontingenty, takže poměry na domácím trhu jsou více stabilisovány. Zároveň jest tímto opatřením zjednána aspoň částečná ochrana proti valutovému dumpingu, který se zejména těžce uplatňoval z Maďarska a jiných zemí s znehodnocenou valutou, které dokonce jsou v té vhodné situaci, že mohou ze svého vývozu zemědělských výrobků vybírati vývozní cla.
Při posuzování této otázky jest třeba dále si uvědomiti, že náš stát je ve velkém celku v produkci obilní soběstačný. Podle letošní statistiky sklizně obilní a domácí spotřeb, jeví se poměr tento: U pšenice jest schodek 23.000 vagonů, u žita jest přebytek 7.000 vagonů, u ječmene přebytek 40.000 vagonů a u ovsa jest přebytek 20.000 vagonů. Tedy oproti schodku 23.000 vagonů pšenice jest tu vývozní přebytek 67.000 vagonů ostatního obilí, žita, ječmene a ovsa. Na schodek pšenice bylo již povoleno k dovozu za dobu od srpna do listopadu na 10.000 vagonů pšenice nebo pšeničné mouky, tedy téměř polovice.
Toto regulování dovozu chlebovin musí potrvati dále, jednak s ohledem na naši obchodní bilanci, která v poslední době se poněkud zhoršila a za měsíc říjen je dokonce pasivní, jednak s ohledem na valutový dumping, který se stále silně uplatňuje v zemědělských státech se znehodnocenou valutou, zatím co nebezpečí dumpingu, ohrožující dříve z Německa náš průmysl, takřka úplně pominulo.
Velice zdlouhavě však se připravuje odbourání celní ochrany průmyslové. Na místo, aby provedena byla revise celního tarifu, o které se hovořilo letos na jaře a při které měla býti cla průmyslová podstatně snížena, odkazuje se na uzavírání obchodních smluv, při kterých dochází sice k jistým slevám na clech průmyslových, ale slevy ty jsou zcela nedostatečné, jak máme prokázáno u obchodní smlouvy s Francií, při které neposkytly se často u některých položek ani takové slevy, které ministerstvo obchodu samo navrhovalo na jaře pro revisi našeho autonomního celního tarifu.
Také odbourávání povolovacího řízení, založeného na ochraně průmyslu, provádí se velice zdlouhavě. Nerozpakuji se zdůrazniti, že ministerstvo obchodu celou svojí taktikou, která se mu dosud dobře daří, přímo brzdí zdravý rozvoj našeho zahraničního obchodu, poněvadž všechna jeho dosavadní opatření byla polovičatá a nedostatečná.
Zemědělské kruhy nemohou býti s dosavadním vývojem obchodní politiky spokojeny, poněvadž dobře pozorují, že jejich požadavky, které proklamovaly, v posledním roce jakoby upadaly v zapomenutí a přestalo býti o nich vůbec jednáno.
Jestliže se mluvilo o disparitě mezi zemědělstvím a průmyslem, je možno konstatovati, že dosavadní nerovnováha byla v poslední době ještě stupňována tím, že průmyslu zlevnilo se uhlí a tarify velkou obětí státu a všeho poplatnictva, kdežto pro zlepšení situace našeho zemědělství nebylo ničeho vážného podniknuto. Soudím, že nadešla doba, kdy nelze naše požadavky obchodně-politické dále odkládati a kdy bude nutno rozvinouti je v plném rozsahu.
Námitky, že ochrana práce zemědělské přináší prospěch jedině velkostatkářům a nikoliv malým a středním zemědělcům, jsou ilusorní a byly již dávno vyvráceny, posledně přesvědčivými statistickými doklady státního ústavu pro zemědělské účetnictví a zpravovědou pana prof. dr. Brdlíka, který praví: "Posuzuje-li se tržní výkonnost jednotlivých kategorií zemědělských podniků, možno konstatovati ve velkém celku v českých zemích toto: U obilí mají malí a střední zemědělci do 20 ha účast na celkoví tržní výkonnosti 51%, podniky od 20 ha do 100 ha 28% a podniky přes 100 ha 21%. Počítá-li se též se Slovenskem, připadá na podniky do 20 ha 47%, na podniky do 100 ha přibližně 25% a na podniky přes 100 ha také 25%. V tomto poměru jsou tudíž interesovány tyto kategorie zemědělských podniků na prosperitě produkce obilí a v tomto poměru též uplatňuje se prospěch u obilních cel.
Poměr ten vyniká pro malé a střední zemědělce ještě více u výrobků produkce zvířecí, na které participují tyto malé podniky účastí dvou třetin. K tomu přistupuje ještě dále ten důležitý moment, že na prosperitě jak produkce obilí, tak i produkce zvířecí mají převážný zájem naše chudé horské oblasti, které vykazují v našem státě největší rozlohu a v důsledku toho pociťují nyní nejhůře krisi zemědělskou.
Otázka ochrany výroby zemědělské úzce dotýká se i našeho zemědělského dělnictva, které musí společně ve svém vlastním zájmu pracovati na spravedlivém vyřešení této otázky. Zemědělské dělnictvo musí se zamysliti nad temnou budoucností, jaká mu hrozí, když nastane úpadek našeho zemědělství, poklesne jeho intensita a přejde se k extensivnímu podnikání, když zmenší se rozsah orné půdy ve prospěch pastvin a lesů a když jako neodvratný důsledek toho dostaví se nepříznivé sociální zjevy, jako klesání mzdy, ochuzování pracujícího lidu na venkově a v dalších důsledcích i propouštění z práce a nezaměstnanost. Na ceně zemědělského výrobku jest též určitá kvota mzdy zemědělského dělníka; jestliže ona cena se zmenší, nutně se zmenší ve stejném poměru, ne-li více, také kvota mzdy.
Náš zemědělský dělník musí v dovozu cizích výrobků spatřovati též nebezpečnou konkurenci, kterou tu proti němu vykonává spatně placený dělník maďarský nebo rumunský, anebo laciná strojová práce amerických farmářů a latifundistů. Zemědělský dělník musí konečně přijíti k poznání, že není pouhým konsumentem, nýbrž je činitelem zúčastněným na výrobě a že musí sledovati též zájmy této výroby.
Otázka celní ochrany pro zemědělskou výrobu jest nutným předpokladem řádného provedení pozemkové reformy. Tato veliká revoluční akce, převedení půdy do rukou širokých vrstev pracujícího lidu venkovského bude míti jen tehdy očekávaný úspěch, když bude náležitě postaráno o řádné a poctivé ocenění a i zhodnocení zemědělské práce.
Převádí-li stát půdu do rukou lidu, musí se též postarati o to, aby výnos z práce této půdy stačil k obživě nových vlastníků. Kdyby se tak nestalo a kdyby zničena byla rentabilita zemědělského podnikání, pak nejen, že zmařeny by byly výsledky celé pozemkové reformy, ale dostaví se ještě zjev horší, útěk od půdy a vylidňování našeho venkova. (Souhlas.) Stát nemůže se jen omeziti na technické rozdělení půdy a převedení její do rukou malých uchazečů, začínajících se slabými prostředky, nýbrž musí se též postarati o základní předpoklad této akce, udržení rentability nových usedlostí malorolnických a zajištění existence širokých vrstev nových vlastníků.
V důsledku toho musí směrodatní činitelé již při samém provádění pozemkové reformy dbáti toho, aby nebyla zemědělská výroba v malorolnických podnicích ohrožena a zatížena pozemkovou reformou samou tím, že přijímaná půda jest předávána za vysoké, dnešním poměrům neodpovídající ceny. Jak ceny i odhadní pro velkostatkáře, tak i zákonné přirážky neodpovídají spravedlivé výši, a jest zapotřebí upraviti cenové tabely pro přijímání půdy od velkostatkářů, jakož i odstraniti konečně od nabyvatelů půdy nespravedlivě vybíranou 15% dávku z majetku, vyplývající ze zákona ze dne 21. srpna 1919, kterou platiti musí drobní nabyvatelé za to, že berní úředníci při odhadu majetku velkostatkářského se zmýlili. Zrovna tak jest naléhavou i otázka konečného vyřešení otázky úvěru pro drobné nabyvatele půdy a otázka podpory tak zvané kolonisace drobných zemědělců. (Souhlas.)
S otázku provedení pozemkové reformy úzce souvisí reforma lesní - Staňkova. Jest nutno, aby vláda naše co nejenergičtěji i v této věci postupovala, aby tak zabezpečeno bylo naše pohraničí a naše české menšiny.
Na základě všech uvedených důvodů prohlašuji, že nutnost dalšího ozdravění našeho hospodářského života, potřeba zabezpečení hospodářské rovnováhy mezi všemi výrobními odvětvími ve státě, jakož i spravedlivá a přiměřená ochrana našeho zemědělství před cizími, zejména v těchto dobách rozvrácených valutárních a hospodářských poměrů, nutně toho vyžadují, aby v celním oboru naší obchodní politiky byla bez dalšího prodlení zjednána úplná parita mezi zemědělstvím a průmyslem.
Slavná sněmovno! V dnešní hospodářské krisi je nutno též věnovati pozornost železniční dopravě a přistoupiti k snížení tarifů všeobecně. Zvláště na drahách místních. Dnešní stav na místních drahách je takový, že dopravci vzhledem k vysokým tarifům vyhýbají se dopravě po místních drahách a volí raději do vzdálenosti 30-40 km starou dopravu formanskou aneb nákladní auta, zejména ve zboží kusovém, u kterého jsou právě tarify vyšší, takže místním drahám zbývá vedle klesající dopravy osobní jen doprava zboží celovagonového. Tím státu vznikají stále vyšší výdaje k úhradě provozních schodků v důsledku nepříznivých provozních výsledků drah státem garantovaných, které pro rok 1924 jsou v rozpočtu min. železnic preliminovány v položce I. garantovaných drah obnosem Kč 17,921.350 jako 4% zálohy místním garantovaným drahám.
Je třeba přivésti v soulad výdaje s příjmy, a to jak snížením vydání věcných, tak i osobních, neboť ohromná režie místních drah, které jsou dotovány personálem nad potřebu četným, způsobuje, že příjmy vydání ta hraditi nemohou.
Celá kalamita provozu místních drah spočívá hlavně v tom, že nakládá se s nimi ohledně výdajů jako s drahami hlavními a zapomíná se, že to je přece jenom aparát zcela jiný, nepoměrně jednodušší, s kterým se tak jako s takovým musí zacházeti.
Nejsprávnějším řešením by bylo, kdyby správa místních drah i v nejvyšší instanci byla pro sebe organisována a kdyby pro ně zřízeno bylo buď ústřední ředitelství, anebo aspoň provozní departement v ministerstvu železnic, s nímž splynula by přirozeně nynější železniční oddělení zemského výboru a tím by odůvodněno bylo zvláštní a jinaké postavení personálu drah místních.
Ve vydáních věcných jest nepopíratelno, že poměry válečnými zavlečen byl do hospodaření hmotinami nepořádek, jehož odstraněním získá správa státních drah značnou úsporu. Podle rozpočtu na rok 1924 jest preliminována položka na věcné výdaje pro veškerá ředitelství Kč 762,736.900. Zde nutno dbáti, aby zásoby v dnešní době kryty byly jen nutnou potřebou, neboť zabrání se tak neplodnému uložení kapitálu a zabrání se nákupu materiálu za vyšší ceny, který, jsa do doby upotřebení uložen, může značně klesnouti. Rovněž je pochopitelno, že přesným výměrem hmotin spotřebních, jakož i bděním nad přesným hospodařením, dá se dosíci značného úsporného efektu, a to tím značnějšího, čím dražšími se staly tyto hmotiny proti dobám dřívějším. Tímto způsobem zmenšila by se jistě režie a schodky by se daly i úplně odstraniti, načež ovšem by bylo možné beze ztrát snížiti tarify místních drah, což by zase přivodilo větší příliv brutta na tyto trati.
Je zřejmo, že chce-li státní správa docíliti ekonomie a prosperity podniku, musí svoji inteligenci, která jest k tomu povolána, aby studovala a prováděla veškeré iniciativní práce, honorovati podle vzdělanosti a schopností, neb zákonem nivelisačním jsou tito daleko hůře honorováni, nežli zaměstnanci pracující rukama. V důsledcích toho zakořeňuje se v řadách jejich netečnost, ba zatrpklost, která přirozeně přenáší se pak na vrstvy nižší a jeví důsledky velmi nepříznivé. Vím, že ministerstvo železnic hledá různé úsporné cesty k racionelnímu hospodaření a že státní železnice pokračují ve svém uspořádání, aby mohly splniti úkol, který jim ukládá zeměpisná poloha našeho státu pro celou Evropu.
K investičnímu programu ministerstva železnic podotýkám, že bývalým režimem rakouským byly dráhy hlavně vedeny směrem na Vídeň a Budapešť, kdežto zájem náš vyžaduje, aby docíleno bylo co nejlepšího spojení s republikou, tedy směrem východním. V důsledcích toho přimlouvám se vřele, by do příštího pracovního programu ministerstva železnic zařazeny byly kraje jihozápadní a západní Moravy a jižních Čech, a to projekty propracované dráhy z Jindřichova Hradce na Telč, Třebíč, Mor. Budějovice, Hrotovice, Ivančice. Dále projekt z Nov. Města přes Bohrovou, Křižanov do Vel. Meziříčí a přes Měřín do Jihlavy. Vybudováním těchto tratí otevrou se nové spojovací cesty se Slovenskem, lidu se dostane práce a oživí tyto až doposud zanedbávané kraje novým hospodářským životem.
Slavná sněmovno! S otázkou vybudování nových železničních tratí úzce souvisí vybudování poštovního provozu automobilového.
A tu třeba i zde předem zdůrazniti, že prosperitu nutno zajistiti řádným ekonomickým vedením podle vzoru soukromých společností. Vybudování automobilového poštovního provozu budiž předem provedeno v krajích, kde je toho nejvíce potřeba, než vybudovány budou železniční sítě. A tu opět přicházím ke krajům odstrčeným v jihozápadní Moravě, a to v prvé řadě k vybudování autobusové linky Znojmo-Višňová-Výmyslice-Mor. Krumlov-Jaroměřice-Hrotovice, dále Jihlava-Vel. Meziříčí-Vel. Byteš-Brno, kde už částečně tato je zavedena a kde město Vel. Meziříčí složilo na požadovanou kauci 105.000 Kč.
Vedle restituce cel a tarifů k zabezpečení minimální prosperity výroby zemědělské jest nezbytně třeba, aby ohromná daňová břemena, dávka z majetku a přírůstku na majetku, o kterých za náš klub podrobně promluvili kol. Malík a dr. Hnídek, byla změněným poměrům hospodářským přizpůsobena a novelisována. Jest však znovu zdůrazniti, že dnešní daňový systém je neudržitelný a že co nejdříve musí býti u nás provedena daňová reforma a zavedeny daňové knížky. Mimo to nutno vyříditi veškeré rekursy a - odvolání k různým platebním rozkazům, které u berních správ leží celá léta, a odstraniti starého rakouského šimla.
Slavná sněmovno! Již loni při rozpočtové debatě poukázal jsem na to, jak ministerstva financí přehlíží důležité středisko, pohraniční okresní město české Znojmo, a to tím, že hodlá hlavní pohraniční celní úřad umístiti mimo Znojmo, ačkoliv zřízení jeho ve Znojmě stálo by podle posudků odborníků 6 milionů korun, kdežto mimo Znojmo 20 milionů Kč, nepřihlížejíc k tomu, že městská rada vyšla by státu co největší podporou vstříc a že vlastně městu Znojmu byl tento celní úřad vládou přislíben. Město samo od převratu vykonalo velkou práci pro národ. Připomínám, že to bylo sídlo pověstného Teufla a dnes je v rukou českých. Proto je nutno, aby se mu v jeho požadavcích, které jsou z hospodářských důvodů nutné, vyšlo co možná nejvíce vstříc. Stojíme za tímto požadavkem města Znojma a ujišťujeme, že budeme i nadále tento spravedlivý požadavek hájiti.
Dále jest nutno, aby vláda co nejvíce podporovala vybudování podyjských přehrad a elektrisaci celé jihozápadní a západní Moravy.
V plné naději do budoucnosti, že budou splněny spravedlivé požadavky našeho zemědělství, které vláda vzala do svého programu a několikráte již jejich splnění přislíbila, prohlašuji jménem klubu, že budeme hlasovati pro rozpočet. (Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pí. posl. Malá.
Posl. Malá: Pánové! Z rozpočtové položky na ministerstvo zásobování je zřejmo, že koalované strany odsoudily již toto ministerstvo k zániku. Nepovažujeme za svůj úkol bírati se úvahami o tom, je-li to neb ono ministerstvo nutné; chceme při této příležitosti zrekapitulovati své zkušenosti a dojmy z činnosti ministerstva zásobování v poslední době.
Na popud ministra zásobování dr. Franke byla v tomto měsíci zahájena akce na potření drahoty. Jak vážně je tato akce míněna, dokazuje nejlépe výrok ministra zemědělství dr. Hodži, který ve svém exposé mezi jiným řekl: "Ceny zemědělských produktů pohybují se tedy na mírové paritě, avšak nejsou dosud na tuto paritu uvedeny mzdy dělnické." Přeloženo do lidové češtiny, znamená: "Musíme dále srážeti mzdy, a pak bude dobře." Je věcí socialistického svědomí, že stráví tuto bezohlednost dr. Hodži a že mlčením akceptuje vyděračské úmysly průmyslové a zemědělské buržoasie. My však považujeme za nutné říci toto:
Měl-li dr. Hodža na mysli mzdy zemědělského dělnictva, pak je jeho závěr o mzdách důkazem buď naprosté neinformovanosti, což jest povážlivé na státníka, nebo je výronem nezastírané krutosti, která potom musí vyprovokovati zemědělské dělnictvo k větší útočnosti a naprosté jednotnosti do boje za zvýšení mezd, protože právě u zemědělského dělnictva jsou mzdy v naprostém rozporu s cenami životních potřeb. Vydělá-li dnes zemědělský dělník při desetihodinové pracovní době 8 až 10 Kč a dělnice 6 až 8 Kč a pracují-li jen určitou dobu v roce, pak mohou jistě žíti ve velkém blahobytu. Zde malá ukázka tohoto blahobytu. Zemědělská dělnice z Plzeňska píše: "Od jara dřeme od časného rána do tmy; pracovní dobu nemáme, takže pracujeme denně 10 až 14 hodin. Za tu těžkou práci dostáváme 4·50 až 6·50 Kč denního platu. Když se ozveme, vyhrožují nám vyhozením z práce. Z toho výdělku mám uživiti 5 malých dětí. Jsem vdova po padlém vojínovi."
Ale i v tom případě, že je otec živitelem, je situace rodin zemědělských dělníků taková, že jsou děti otrhané, bosé, a že všichni očekávají s úzkostí zimu.
Slušnější agrární živly znají smutný stav zemědělských dělníků, a proto rozvážnější z nich nabízejí právě v tuto dobu v zemském poradním sboru, kde mají býti sjednány směrnice na rok 1924, status quo.
Ministr zemědělství ovšem neví, že, aby bylo dosaženo parity s cenami zemědělských produktů, bylo by potřebí zvýšiti mzdy zemědělských dělníků o 20%. Ale snad aspoň ví něco o podvodu, který byl na zemědělském dělnictvu i na všem konsumentstvu loni spáchán. Když byla v zimě roku 1922 sdělávána kolektivní smlouva na rok 1923, byla zemědělskému dělnictvu snížena mzda o 25 až 30%, aby prý mohly býti zlevněny potraviny. Výrobní náklady se tedy snížily, ale ceny obilin, mouky, sádla, masa a bramborů stouply. Také dělníkům a dělnicím na chmelnicích byla letos mzda značně snížena, ale cena letošního chmele převyšuje cenu loňskou.
Že při této protidrahotní akci, třeba že je vedena ministrem socialistou, mají býti některé kategorie dělnictva na nějaký způsob obětovány, je zřejmo i z následujícího:
Firma Katz-Schick, jinak Odkolek zvaná, slibuje zlevnění pečiva o 20%, povolí-li jí ministerstvo soc. péče pracovati na 3 směny. Porady, které se konaly o této věci v ministerstvu soc. péče a v ministerstvu zásobování, byly pravděpodobně příznivé požadavkům firmy Katz a Schick na zavedení noční práce, protože byla pro ni vyvolána nálada, již v zásobovacím výboru. Socialistická poslankyně pí. Zeminová řekla, že by její strana byla ochotna za určitých předpokladů přistoupiti na požadavek noční práce pro velké firmy. Nevadí, že několik dní před tím "České Slovo" psalo proti tomuto požadavku. Tak má býti - na nátlak Svazu průmyslníků - učiněn průlom do zákona o zákazu noční práce v živnosti pekařské.
Odmítáme již předem každý takový pokus. Je vůbec neomluvitelné, že ministerstvo zásobování nechalo v platnosti loňské ceny chleba a bílého pečiva, ačkoliv cena pšeničné mouky proti loňsku klesla na 50% a cena žitné mouky na 30%, a pekařskému dělnictvu byly mzdy sníženy. Jakmile byly takto zredukovány výrobní náklady, mělo ministerstvo zásobování ihned naříditi radikální zlevnění pečiva a chleba. Protože to neudělalo, přicházejí nyní velkopekárny s drzou kompensační nabídkou.
Firma Katz a Schick je známa jako bezohledný zaměstnavatel. Zaměstnává více žen jen proto, že jim málo platí. Nemá ani dost práce na dvě směny. Protože převozem z Vysočan se dostává její zboží na trh do Prahy o něco později, než zboží pražských firem, chce povolenou noční směnou tuto konkurenci odstraniti. Tento konkurenční boj mezi velko a maloobchodem nemůže dělnictvo zmírniti. Mluvíme-li o něm, je to jen proto, že v tomto případě má býti ohrožena zase jedna revoluční vymoženost dělnictva. Pekařští dělníci mají proti zavedení noční práce mnoho vážných námitek a tak je těžce pochopitelno, proč se z ministerstva zásobování dělá pro ni nálada. Odvolávati se v tomto případě na zájem konsumentů, je jenom pokračováním v nechutné komedii, která se s lidmi hraje v otázce zásobovací. Firmě Katz a Schick se již podařilo, zagitovati pekaře ze severních Čech pro vymáhání noční směny; snad by se jim to s pomocí boží - to jest s pomocí klerikálního poslance pana Bezděka, který jest také pro noční práci v živnosti pekařské, a ve jménu socialismu, přechovávaného v ministerstvu soc. péče a zásobování - podařilo i zde, kdyby pekařské dělnictvo nebylo již připraveno k velkému odporu. Z těchto dvou útoků na posice dělnictva je vidno, jakým duchem je ovládána protidrahotní vládni akce. Že jsou na ní zúčastněni socialističtí ministři, neumenšuje její bezvýznamnost. Kdyby lidé nebyli tak zlhostejnělí a neteční, musily by odborové organisace odpověděti na každý protidrahotní plán vlády velikým hnutím za zvýšení mezd a spontánním požadavkem, aby působnost závodních rad byla rozšířena o možnost kontroly závodů, bank, velkoobchodů i všech podniků, jimiž výrobek nebo produkt prochází.
Kdyby socialističtí ministři byli upřímní ke svým voličům, musili by přímo boj proti drahotě vyvolávati zdola; nejsou přece tak naivní, aby nevěděli, že není možná organisace spotřeby, není-li nejmenšího vlivu na výrobu.
Kdyby se opravdu jednalo o nějaký seriosní plán, musela by býti statistika vzestupu nebo poklesu cen provázena statistikou mezd, jednak proto, aby byl získán přehled o skutečných životních poměrech konsumentů, jednak pro výstrahu oněm vrstvám, jejichž úmysly prozradil dr. Hodža.
Socialistický ministr zásobování má především mluviti o nákupní schopnosti; jestliže ve svém exposé konstatuje, že životní náklady na potraviny jsou 8 1/4-8 3/4krát vyšší než r. 1914, pak by měl zároveň dodati, jaká by musila býti minimální mzda dělníků rukou i duch a, aby se dosáhlo aspoň fysicky snesitelné životní úrovně pracujících lidí a jejich rodin.
Pan dr. Franke však místo toho uvádí, že pětičlenná rodina vydala na potraviny v lednu 1922 1015 Kč a v lednu 1923 671 Kč. "To je láce!" můžete čísti mezi řádky. Protože však dělnická rodina potřebuje na potraviny 60 % celého svého příjmu, musila by míti nejmenší měsíční příjem 940 Kč. Ale většina rodin je vícečlenná a mzdy jsou tyto: u lučebníků 150-180 Kč týdně, u kožedělníků 160180 Kč, dřevodělníci vydělají týdně 190 Kč; obuvníci a textilníci vydělali 1. Jedna 1923 130-145 Kč, nejvýše 180 Kč, čili měsíčně nejvýš 580 až 600 Kč, ačkoliv podle statistiky ministerstva zásobování měli vydati jen za potraviny 671 Kč. Vydal-li přednosta domácnosti 40% ze své mzdy na ostatní potřeby, zbylo mu na potraviny jenom 348 Kč, tedy polovina toho, co měl spotřebovati, aby se velmi skrovně najedl. Z toho je zřejmo, že pracující lidé a jejich rodiny trpí těžkou podvýživou i v tom případě, když omezí vydání na šaty, prádlo a četbu. K tomu všemu ve většině odborů se celý týden nepracuje; v továrnách na papír, na sklo, v kožedělnách i v obuvnických továrnách se pracuje 3-4 dny, takže celkový měsíční příjem se potom scvrká na 400-500 Kč.
Ministerstvem zásobování odhadnuté měsíční vydání lednové na potraviny ve výši 671 Kč je velmi nízké. Až budou jednou chudí lidé diktovati bohatým, zač mají žíti, aby se na všechny dostalo, budou dnešní páni křičeti o barbarství, neboť oni mají přesně vypočítáno, kolik bílkovin, tuků a živných solí musejí denně snísti, aby byli zdraví, a kolik pikantností a dobrot musejí smlsati, aby byli šťastni.
Pětičlenná rodina potřebuje daleko více, zvláště kde jsou dorůstající děti, a přece a v tom je ta hrůza systému - jsou celé kategorie lidí, kteří nevydělají ani 580 Kč. Jsou to pomocní dělníci, pensisté, nezaměstnaní, invalidé, vdovy, lidé pracující na venkově a na nouzových pracích za 12 Kč denně, a dělnictvo v domáckém průmyslu zaměstnané.