Ani situace státních zaměstnanců není o mnoho lepší. Ministr Franke odhadl, že v září t. r. měla 5členná rodina státního zaměstnance vydati na potraviny 876 Kč. Ale ona je nemohla vydati, protože železničář má průměrný měsíční příjem 875 Kč, poštovní zřízenec 750-900 Kč, železniční podúředník 870, železniční úředník 890-1100 Kč. U úředníků ve státní správě, slouží-li 25 let a jsou-li již v VII. hodnostní třídě, je teprve potom dosaženo honoráře 8 1/2krát vyššího, než byl r. 1914. Ale lidé nejsou jen automaty na polykání potravin. Mají též duševní potřeby, jež žádají býti uspokojeny, mají děti, kterým by rádi snesli modré s nebe, a zatím nemohou jim dáti ani pořádně najísti. Děti by potřebovaly především mnoho mléka, a ono je přepychem pro svoji drahotu. Pan ministr Franke řekl, že pro Prahu nebylo možno dosíci výše předválečných dávek z české oblasti, protože velkostatky, jež mají býti parcelovány, omezily počet dojnic. Hlavními dodavateli mléka pro Prahu a Kladno byly před válkou císařské velkostatky. Bylo by trestuhodnou lehkomyslností, kdyby tyto vzorně zařízené velkostatky byly rozparcelovány, protože právě zde je možnost získati při vhodné organisaci hlavního dodavatele nezávadného dětského mléka, ježto zdravotní lékařský dozor při výrobě tohoto mléka se dá uskutečniti jen při soustředěné produkci. Co je platno propagovati z ministerstva zdravotnictví, že vadné mléko zaviňuje smrt kojenců, když nemáme výhradní výroby mléka pro kojence a malé děti vůbec! Anebo co je platno propagovati výživu mlékem, když chudé matky nemají tolik peněz, aby každé jejich dítě mohlo denně vypíti aspoň 1/4 l nefalšovaného, nezředěného mléka?
Dnešní ceny mléka jsou neodůvodněné, lichvářské, protože bylo dosti píce. Dělají-li pasivní resistenci velkostatkáři, pak již dávno mělo ministerstvo zásobování odhaliti tento postup agrární buržoasie, a již dávno mělo rozřešiti celou otázku tím způsobem, že by dalo popud ke zřízení celé sítě sběren mléky od drobných producentů.
Fysický i duševní hlad dětí i lidí dospělých je možným pouze v kapitalistickém zřízení; není v něm také pro něj léku. Ale protože hlad revolucionuje nebo aspoň ohrožuje spánek lidí majetných, je potřebí podati občas hladovým trochu opia nebo utěšující pilulky. Pan ministr Srba ukápl toho opia ve své protidrahotní řeči kdysi v Lidovém domě svým výrokem, že "jinde je ještě hůře".
Je k tomu potřeba hodně cynismu, aby se člověk utěšil ve své bídě pomyšlením, že jinému je ještě hůře! Člověk-socialista nebo komunista je již založen tak, že by chtěl co nejrychleji vyhladiti bídu se světa, protože buď ho bolí srdce nad bídou, anebo chce být šťasten. Ale to může býti jen tehdy, až všichni kolem něho budou spokojeni. Chtěl by k tomu pracovati ze všech sil a všemi prostředky, ale tu vnikne kapka opia do jeho mozku, on mávne rukou a řekne si malomyslně: "je to marné" a pak "jinde se mají ještě hůře". A stane se spokojeným se svou i cizí bídou, otupí, je ztracen pro zásadní třídní boj, a utrpení většiny národa se prodlužuje do nekonečna.
Druhý socialistický ministr dr. Franke má tutéž methodu. Zahájí protidrahotní akci a oznámí to ve svých časopisech, aby srdce jeho voličů se na chvíli rozehřála pomyšlením, že teď došlo na zloděje jeho zdraví a spokojenosti. Pročpak by se neradovali? Vždyť je to tak pohodlné, nehnouti ani prstem, a míti ráno lacinou housku, v poledne laciné maso a večer před spaním litr laciného mléka pro bledé dětičky. A to všechno jenom proto, že máme posici ve vládě, že máme ministra, který se o nás stará, jenom proto, že nejsme hloupí jako komunisté, a že táhneme s buržoasií za jeden provaz. Ona se občas nad námi smiluje a hodí nám přece nějaké laciné sousto.
Ale sotvaže se ta sladká pilulka páně Frankeova rozplyne na jazyku, přijde hořké poznání, že i tato akce je veliký švindl, házení písku do očí. Vždyť již na jaře byla podobná protidrahotní akce, a ceny letěly vesele nahoru. Vždyť i loni byla taková akce a k tomu akce tak opravdovská, že se až z toho úporného sezení zásobovacího výboru vylíhla ultimativní resoluce, v níž byla vláda asi v tuctu paragrafů ustavičně vyzývána, aby udělala to a ono ve prospěch konsumentů.
Udělala! Návrh na zřízení "komor spotřeby a práce" odklidila tak dobře, že se již ani socialisté po něm nepídí. Nahradila jej tak zvanou stálou anketou spotřebitelů, která však v žádném směru nemůže nahraditi tyto komory spotřeby a práce, na jejichž zřízení naléhají hlavně naše družstevní organisace. Zemědělské rady, které jsou v dnešním složení zájmovými organisacemi zemědělských velkoproducentů, neřeší různé otázky výroby spolu se zástupci konsumentů, ač jsou na nich často velmi interesovány. Obchodní a živnostenské komory hájí výhradně i zájmy svého stavu, řeší i ty nejdůležitější otázky konsumu bez zástupců konsumentů a přezírají dokonce družstevní organisace, které jsou k nim organicky přičleněny. Tak tedy vypadá podpora družstevnictví.
Ale vláda na smrt polekaná loňskou resolucí zásobovacího výboru udělala ještě více! Stvořila vedle jsoucích již cel tak zvané povolovací řízení, díky jemuž jsme dovezli měsíčně místo 2500 vagonů pšenice jenom 1500 vagonů, takže v důsledku tohoto uměle způsobeného nedostatku obilí prodali naši zemani hezky draho své domácí obilí.
Tvrdí-li ministr Franke, že povolovací řízení nezpůsobilo zvýšení cen, můžeme zase my tvrditi, že znemožnilo pokles cen, který by se byl určitě po žních dostavil. Zrušuje-li se povolovací řízení pro průmyslové výrobky, kterých máme přebytek, a rovněž musíme hledati odbyt zahraniční, je nesmyslem, chtíti udržeti povolovací řízení při plodinách, které musíme dovážeti. Udržování vysokých cen obilí omlouvá ministr Franke tím, že se také na světových trzích udržují ceny v dosavadní výši a zdražují dovozem přes Německo. Je pravda, že americká spekulace farmářů i obchodníků hledí udržeti dosavadní ceny obilí i přes velký pokles konsumu v Evropě, ale protože letošní produkce je vyšší, očekával se pokles cen tím spíše, že se na evropských trzích uplatňuje již ruská konkurence.
Dle bulletinu ruského obchodního zastupitelství bylo 1. září z Ruska exportováno: do Německa 431.258 tun obilí, do Dánska 104.736 tun obilí, do Holandska 59.802 tun obilí, do Francie 16.545 tun obilí.
K nám toho času nebylo dovezeno nic, aby byly co nejdéle udrženy vysoké ceny tuzemského obilí ve prospěch velkoagrárníků. Ani oni, ani skupina páně Kramářova nenaléhají na ratifikování obchodní smlouvy s Ruskem, ač již dávno odpadla výmluva, že Rusko nám nemá co dáti za naše výrobky. 222 milionů pudů ruského obilí je zárukou takových skvělých kompensací, že kdyby nebylo socialistické dělnictvo tak zeslabeno ministerským opiem a pilulkami, již dávno by si bylo muselo společně s komunisty vynutiti uznání sovětského Ruska, nejenom navázáním obchodních styků, protože jenom odtamtud může československé dělnictvo očekávati chléb a práci.
Budeme míti příležitost zabývati se specielními otázkami drahoty ještě v zásobovacím výboru; s tohoto místa chceme jen zdůrazniti, že boj proti drahotě musí býti nevyhnutelně přenesen do odborových organisací, protože to již není jenom boj o zlevnění chleba, cukru, masa nebo uhlí - to je boj o socialistickou prestiž, o posici dělnictva, otřásanou, ne-li již úplně v koalici zaprodanou.
Chabý postup vlády proti cukrobaronům a uhlobaronům, jejichž činy mohou býti bez nadsázky nazvány "koncesovaným lupičstvím", je ukázkou, že 8 socialistických ministrů je bezmocných, sedí-li vedle buržoasie. Není to také jinak možno; socialism může síliti jen v zásadním boji proti hříchům a posicím kapitalistické buržoasie; ve společenství s ní se láme, degeneruje.
Pan ministr dr. Franke sice ujišťuje, že cena cukru nebude zvýšena nad cenu z minulé kampaně, ale jaká je to zlevňovací akce, když u produktu, kterého máme přebytek 50.000 vagonů, sotva zabrání se novému zdražení!? Je nutno vytknouti, že ministerstvo zásobování nestíhalo vyhánění cen cukrovky nad cenu smluvenou z 15 na 25 Kč, čímž výrobní náklad značně se zvýšil v neprospěch konsumentů. Podle osevní plochy cukrovky bude letošní výroba cukru větší o 2 mil. q, měl by tedy býti podle stále opakované zásady, že zvýšená nabídka snižuje ceny, cukr značně zlevněn. Ale naši cukrovarníci, mezi nimiž jest ovšem etablováno mnoho agrárníků, obrátí každý princip na ruby, jsou-li jejich zisky ohroženy. Prodali surovinu, zakoupenou pro letošní kampaň, do ciziny, prodali s velkým výdělkem i rafinádu, nezdaněnou ovšem, takže současně stát připravili o sta milionů a u suroviny také o daň z obratu, a nyní omezují výrobu pro nedostatek suroviny. Poškozují dělnictvo, okradli stát, a nyní chtějí ještě okrásti konsumenty tím, že by zdražili cukr, aby vydělávali dvakrát. (Posl. Merta: Ale jsou vlastenci!) Ano, patentovaní vlastenci. Jednou vydělali na surovině draho prodané do ciziny, po druhé chtějí vydělati na výrobě domácí.
Považuje-li dr. Franke za úspěch, že se mu podaří zabrániti zvýšení cen cukru, pak je to projevem velmi krotkého socialistického cítění. Úspěchem by bylo podstatné snížení cen cukru, odůvodněné velkou úrodou cukrovky a sníženými výrobními náklady; úspěchem by bylo, pohnati k odpovědnosti správní rady státních cukrovarů, které první zahájily vývoz suroviny i rafinády do ciziny. Stojí za zmínku, že ministr obchodu inž. Novák a ministr zemědělství dr. Hodža o cukru vůbec nemluvili, ač jako velmi státotvorné živly by měli býti do krajnosti pobouřeni aspoň nad tím, jak je stát drancován, když již jest jim lhostejný osud nezaměstnaných dělníků a ustaraných konsumentů. Musí ovšem býti solidárními s příslušníky svých stran, kteří v tom cukru vězí až po krk.
Vězí tam ovšem rádi, protože jim to nese 30procentní dividendy. Nedělní "České Slovo" mezi řádky posmívá se ministru veřejných prací, že se dal napáliti uhlobarony, kteří nyní nechtějí sleviti. Myslíme, že k tomu mají čsl. socialisté tak málo morálního odůvodnění, jako by mělo i "Právo Lidu". Obě tyto strany se přece svorně ujednotily v názoru, že další trvání hornické stávky by bylo bývalo nesmyslem, a že generální stávka ostatního, ku pomoci horníkům ochotného dělnictva by byla bývala šílenstvím.
Důsledky předčasně zlomeného a nedosti podporovaného boje horníků objevují se nyní v takovém světle, že i sama "Národní Politika", která je listem vyloženě konservativním, uznala za nutné, mluviti o podvodu těžařů.
Tento případ s těžaři, kteří by mohli klidně sleviti 3·50 a 4 Kč na 1 q, je tak pobuřující, že horníci ve své většině jsou jednou provždy vyléčeni z ilusí o dobrém socialistickém vedení stávky. Uvážíme-li, že doly stávkou vůbec neutrpěly, protože byly opatřeny t. zv. strážním mužstvem, takže těžaři do nich nemusili investovati žádný kapitál, zdá se nám, i jako by ministr veřejných prací Srba těžaře chránil, když mluvil o tom, že v Praze je již uhlí lacinější. Slevily však jenom doly státní a pak ty doly, na nichž bylo uhlí již před stávkou nepoměrně drahé, takže dnes majitelé dolů, majíce levnější práce i tarify, vydělávají ještě více i pres částečné snížení cen uhlí. Je to krátce velkolepý podvod, na nějž je velmi slabou záplatou ujištění ministra Srby, že ministerstvo veř. prací pokračuje v přezkoumání uhelných cen.
S těmito lidmi je potřebí mluviti jinou řečí, vždyť jsou to nebezpeční škůdci. Zisky, které mají z výroby, ukládají za hranicemi. Ve stávce dovážel Weinmann-Petschek hornoslezské uhlí ze svých dolů ve Slezsku, takže zisk, který mu ucházel zde, byl mu tučně nahrazen v odbytu drahého slezského uhlí. Horníci již počínají mluviti tou jinou řečí. Utvoření se jednotné fronty horníků a její rozpětí za hranicemi republiky dává tušiti, že přijde jednoho dne tato koalice dělníků s požadavkem: Proveďte revisi výroby a zisku uhlobaronů, a trestejte je pro vydírání, buď vypověděním ze země, nebo těžkým žalářem, anebo nechte je žíti na svobodě a vyměřte jim měsíční honorář za nějakou užitečnou práci ve výši 671 Kč.
Příjem, který státu ušel snížením uhelné dávky, má nyní býti nahrazen státní pokladně ve formě zvýšené daně z obratu a postižení obyčejných věcí daní z přepychu. Tou daní by se zdražily potraviny i věci ostatní spotřeby tak mnoho, že by se konsument opravdu podobal již jenom té biblické sukni Ježíšově. Také nově předložený zákon, kterým se reviduje lichevní zákonodárství, jest dalším příznakem zhoršující se situace konsumentů, vůči níž, jak se ukázalo v Německu, jsou všechny pilulky slabé.
Čím dříve se dělnictvo chopí iniciativy, nespoléhajíc na vládní akce, tím lépe může zabrániti svému vyhladovění. Ani vyhlášky obcí, v nichž se apeluje na cit a obchodní čest, nepomohou v tomto případě. Trochu by pomohlo, kdyby obce přímo u producentů nakoupily uhlí, maso a ovoce a prodávaly tyto produkty ve svých stáncích za režijní cenu chudým lidem.
Jediná velká odpomoc od fysického a duševního hladu se rýsuje v komunistickém ideálu socialistického státu.
Na trpké, ale nutné cestě k tomuto ideálu se budeme opírati o bratrské Rusko a o víru, že socialistický instinkt zrazovaný koalicí je zachraňován zástupy bezejmenných, stejně ve svém hněvu neúprosných jako jest dnešní vládnoucí třída ve svém vykořisťování (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo dále má pan posl. Šamalík.
Posl. Šamalík: Slavná sněmovno! Rozhodl jsem se při příležitosti specielního projednávání státního rozpočtu na příští rok promluviti v této slavné sněmovně o otázce, která dnes hýbe celým naším národohospodářským životem: o pozemkové reformě a Státním pozemkovém úřadě. Byl jsem na rozpacích, ku které skupině mám vlastně promluviti, neboť pozemková reforma zapadá vlastně do tří skupin, dle nichž jest specielní debata rozdělena. Rozpočet Pozemkového úřadu a tím i pozemkové reformy připojen jest k rozpočtu ministerské rady a proto spadá do skupiny politické. Tuto prazvláštní spojitost předsednictva ministerské rady a Státního pozemkového úřadu přivodil zákon ze dne 11. června 1919, který v § 2 suše praví: "Pozemkový úřad podléhá ministerské radě." Dnes tento ukvapený zákon mrzí asi všechny, kdož proň hlasovali, snad až na ty, jimž dobře prospívá, a nejvíce asi mrzí ministerskou radu samu (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.)
Na pozemkové reformě zúčastněn je stát finančně. Spadala by tudíž tato otázka také do skupiny finanční, a konečně pozemková reforma je otázkou hospodářskou, spjata jest s poměry zemědělskými, a ty patří do skupiny hospodářské. Proto při projednávání rozpočtů ministerstev ve skupině hospodářské pojednám o pozemkové reformě a Státním pozemkovém úřadě už také proto, že pohovořiti chci i o pozemkové reformě na státních statcích, které spadají pod ministerstvo zemědělství.
Pozemková reforma stala se světovým heslem po ukončení světové války, kdy lid na venkově i v městech prožil hladové útrapy a kdy ani za drahé peníze nemohl nejnutnějších potravin nakoupiti. Hlad po chlebě vyvolal hlad po půdě. Lidé z měst sháněli nájmem i do vlastnictví aspoň kousek pole na venkově, aby získali podmínku pro převoz potravin z venkova do měst. Sotva lítice válečná přestala a oživl ve státech parlamentní život, tu politické strany, aby získaly si přízně u lidových vrstev a posílily své posice, využily tohoto hladu po půdě z doby válečné a přišly s heslem pozemkové reformy. Také v naší republice hned po převratu začalo se s mnoha stran agitovati s parcelací velkostatků. Byl to tehdy pravý zápas o malozemědělce, který politické strany o ně sváděly. Jedna druhou předstihovala ve slibech, jedna druhou předstihovala v radikalismu, jak se pozemková reforma provésti musí. Jedni slibovali půdu do vlastnictví, druzí do společného užívání. Mezi lidem byl zmatek. Nejlépe se lidu líbila hesla, že se půda velkostatkářům vezme a dá malému lidu. Nesvědomití agitátoři prováděli soupisy žadatelů o půdu, kteří jim museli spláceti po 20ti i více korunách, aby si půdu panskou zajistili. Proč to připomínám? Proto, že pozemková reforma započala u nás s politikou a že s politikou provádí se až podnes, a to nejen při parcelaci půdy zabrané, nýbrž i při parcelaci půdy státní. Jaký účel vlastně měla míti pozemková reforma?. Zesílení a hospodářské povznesení zemědělského stavu, který jest pilířem každého státu. Od velkostatků měly se odděliti pro parcelaci vhodné pozemky, které měly býti rozděleny mezi malozemědělce, legionáře, válečné poškozence, aby mohli tuto půdu obdělávati a z ní se živiti. Lid náš na venkově takovou pozemkovou reformu očekával a na ni se těšil. A čeho se dočkal? Trpkého zklamání. Záborový zákon vyšel dne 16. dubna 1919, doplněn byl zákonem ze dne 16. července 1919. Lid čekal "parcelaci šmahem", jak mu byla slíbena. Po 20 Kč zaplatil, členem spolků parcelačních byl, podle slibů volil. Pod hesly "parcelace šmahem", prováděly se volby do obcí a do Národního shromáždění. A každý, kdo střízlivým zrakem pohlížel na tento Babylon pozemkové "reformy šmahem", byl vyhlašován za nepřítele malého lidu a za ochránce šlechty.
A jak se vlastně pozemková reforma prováděla? Teprve koncem ledna 1920 vyšel zákon přídělový podle jehož §u 63 v roce 1921 prováděl se příděl drobných pachtů. Na to prováděn výkup dlouholetých pachtů a příděly stavebních ploch. O této předběžné reformě nebudu se šířiti, třebas se při ní napáchalo politického stranictví více než dosti. Parcelace zabrané půdy byla prováděna teprve v roce 1922, a to způsobem, jehož nikdo nečekal. Zemědělský lid se domníval, že dvorce velkostatků do prvého parcelačního plánu převzaté budou úplně rozděleny a do vlastnictví lidu po půdě toužícího odevzdány. Co se pod titulem pozemkové reformy provádí, to přece nemůžeme nazývati pozemkovou reformou. Majitelé velkostatků předávají zabrané dvory do vlastnictví Pozemkového úřadu cest hody, ačkoliv podle zákona může ceny polí a budov stanoviti soud. Jak se takové dohody dělají, ukáži aspoň na jednom případě. Pozemkový úřad nabízel za dvůr Ostrov na Rychnovsku v Čechách zástupci majitele 381.000 Kč. Ačkoliv se nachází dvůr v oblasti řepařské, přeložil jej Pozemkový úřad do oblasti bramborářsko-obilnické a prohlásil: Nedojde-li k dohodě do 31. prosince 1922, bude dvůr zařazen do oblasti pícnařské a přejímací cena nebude vyplacena hotově, nýbrž zapsána do náhradové knihy. Konečně po dlouhých tahanicích uznal Pozemkový úřad za tento dvůr 500.000 Kč i s budovami a ovocnými stromy. Jinými slovy: zaplaceno za 1 ha řepné půdy 1294 Kč 76 h. Nic bych nenamítal proti tomu, že Pozemkový úřad za takové ceny půdu kupuje, zvláště když je to cestou dohody, kdyby však byla tato půda s budovami s náležitou přirážkou 42% předána malozemědělcům do vlastnictví. Ale takto majitelé velkostatků dostávají za půdu jen polovinu ceny úředně stanovené pro dávku z majetku a přírůstku na majetku a Pozemkový úřad platí 15 % dávky z majetku z polovičního obnosu a ve sníženém procentu. Tím je stát připraven o těžké miliony na dávce z majetku u půdy, kterou musí malozemědělci Pozemkovému úřadu draho platiti, jak dokaži na tomto a jiných případech. Původní dvůr Ostrov, který čítal as 348 ha, rozdělen byl na tři zbytkové statky, jeden nedíl a ostatní půda, celkem asi 82 ha, rozdělena do 4 obcí až po 5460 Kč za 1 ha. (Výkřiky poslanců strany lidové. Místopředseda dr. inž. Botto zvoní.) Táži se, co se s takovou pozemkovou reformou mění? Nic než majitel. Dřívější šlechtě se vzaly napřed tituly a pak se jim vzaly dvory, dnes se dvory jako zbytkové statky přidělují nové šlechtě, která za krátký čas dostane erby. (Souhlas. Hluk.)
Zbytkové statky tvořeny jsou přes odpor lidu, který chce, aby se půda rozparcelovala a přidělila do vlastnictví, a jsou přidělovány způsobem často až křiklavým.
Uvedu jen některé doklady. Napřed z Moravy. Z dvora Záhlenického vytvořen byl zbytkový statek s 200 měrami pole přes to, že uchazečů o půdu bylo velmi mnoho. O zbytkový statek ucházela se i obec Záhlenice, dále legionáři, celkem se ucházelo o zbytkový statek 45 uchazečů. A výsledek? Zbytkový statek dostal pan Ministr, úředník z tovačovského panství, jediný syn bohatého statkáře z Břestu, který vlastní přes 300 měr své půdy. (Výkřiky lidových poslanců.) Obec nabízela o 100.000 Kč více než pan Ministr, ale byla zamítnuta. Příděl zbytkového statku v Záhlenicích proveden byl z důvodů stranických. (Hluk a výkřiky poslanců strany lidové. Místopředseda dr. inž. Botto zvoní.) Druhý případ: Dostal jsem přípis obce Nedachlebic ze Slovácka. Zdejší obec podala nabídku na zbytkový statek ve výměře 60 ha v obnosu 400.000 Kč, ale přes to, že nebylo žádného jiného uchazeče o kup, nedostala žádné odpovědi a zbytkový statek dostal do nájmu hodonský cukrovar, v jehož předsednictví je agrární přísedící zemského výboru Stoupal. (Hluk.)
Další doklad z Hlučínska: Tam parcelován dvůr v Oldřichově. I zde bylo mnoho uchazečů. Příděl půdy dostali jen příslušníci republikánské strany - agrárníci - a vzdor tomu, že o zbytkový statek se ucházela obec a několik rolníků, dostalo ho 6 bratrů židovských Weisrů. (Hluk. Výkřiky.) Obci a rolnickým uchazečům nebylo ani odpověděno. Na Uhersko-Brodsku je přiděleno 6 zbytkových statků syndikátu řepařskému v Hodoníně, ač se o tyto zbytkové statky ucházely obce, které chtěly tuto půdu spravedlivě rozděliti mezi všecky zemědělce. Syndikát přiděluje půdu jenom stoupencům agrární strany a politicky zneužívá zbytkových statků pro svůj prospěch. (Hluk.)
Ale také z Čech mám jeden doklad. Pan František Kyrian, velkostatkář ve Svátkovicích, nabízel svůj velkostatek 160 ha pro parcelaci dobrovolně, o nějž se ucházelo 201 drobných uchazečů. Státní pozemkový úřad a pan Benda, místopředseda Domoviny, vzali to na vědomí, provedli příslušné řízení a nabídli p. Kyrianovi dvory: Velké Nehvizdy, Pečky a Velké Chvalkovice ve výměře 160 ha půdy. Byla mu určena cena půdy, doplatek činil 330.000 Kč. Když však přišlo k prodeji uvedených dvorů, přes to, že pan Kyrian nabízel mnohem více, něž měl dříve smluveno, zadal Státní pozemkový úřad tyto dvory židům, a sice Velké Nehvizdy židovi Klingerovi, Pečky pronajaty paní Steinové. Jeden bohatý žid převážil 201 zemědělců, kteří tak úpěnlivě o půdu žádali. (Výkřiky lidových poslanců. - Hluk.)
To jsou jen některé obrázky, já bych jich mohl, slavná sněmovno, uvésti celou řadu. Já však musím vám zde konstatovati, že jsou zbytkové statky přiděleny i ministerským úředníkům! A tu, jako strana lidová, jíž jménem zde mluvím, odsuzujeme takový systém tvoření ne zbytkových, nýbrž zbytečných statků a protestujeme proti stranickým přídělům půdy do rukou židovských a velkozemanských. (Hlas: Šiman patří do kriminálu!)
Podobně se tak děje i s půdou státní. Ministerstvo zemědělství pronajímá celé dvory syndikátu cukernímu v Hodoníně, který dává pozemky od těchto státních dvorů do podpachtu, ale jen těm zemědělcům, kteří jsou organisováni v republikánské straně. Na Židlochovsku a Hustopečsku tímto způsobem provádí se politická licitace na členství stran a lidoví zemědělci jsou kupováni za státní půdu pro stranu republikánskou. (Hluk. Výkřiky lidových poslanců.)
Otevřené doznání o této korupci prováděné se státní půdou čísti můžeme v Moravské Domovině, ze dne 16. června 1923, kde se přímo vysmívá agrární republikánská strana naší lidové straně takto: Domovináři půdu dostanou hned a stoupenci lidovců musí čekati, až vedení jejich strany chytí jiný vítr! (Výkřiky lidových poslanců. Posl. Roudnický: Korupčníci! - Místopředseda dr. inž. Botto zvoní.)
Řada státních dvorů pronajata byla ministerstvem zemědělství syndikátu cukernímu v Hodoníně, jehož předáci bez vědomí správní rady provádějí se státní půdou politickou korupci, kterou musím s tohoto místa co nejrozhodněji odsouditi a která musí za každou cenu přestati. Nepřipustíme, aby jedna politická strana prováděla se státní půdou politické obchody. (Potlesk. - Tak jest!)
Ale co ještě horšího musím vytýkati, jest neslýchané obchodování, které hraničí přímo s lichvařením se zabranou půdou, která se parceluje a do vlastnictví malého lidu předává. I když přejdu přes ty stranické postupy, jaké se v přídělových komisariátech dějí, že totiž půda se přiděluje soustavně jen členům určitých organisací, jak jsem to vytýkal již v dotazu na pana ministerského předsedu stran parcelace ve Stránecké Zhoři, pak nemohu mlčeti ke způsobu obchodování půdou, jakého se dopouští Pozemkový úřad.
Půda zabraná, vyvlastněná způsobem, jak jsem již naznačil, a malozemědělcům přidělená, smí býti zdražena nad cenu přejímací pouze o 42%. Pan president státního pozemkového úřadu dr. Viškovský odpovídal v rozpočtovém výboru na vývody kol. Maška a dle "Venkova", který mám po ruce, prohlásil doslovně: "Ceny přídělové jsou stanoveny přesně podle zákona s 15% přirážkou pro dávku z majetku a s 15% přirážkou pro sociální potřeby zaměstnanců, při čemž režie Pozemkového úřadu byla vypočtena 12% z předválečné ceny. Zprávy o ohromně vysokých přídělových cenách, zejména o přídělových cenách s přirážkou 100-200% jsou pouhými bajkami, ježto ceny tyto stanoví se podle velmi přísných výpočtů."
Prohlásil-li pan president dr. Viškovský tento projev s takovou rozhodností a dal-li ho otisknouti v hlavním orgáně republikánské strany "Venkově", pak je asi přesvědčen o pravdivosti svého tvrzení. Pak ale není tu jiné možnosti, než že je pan president dr. Viškovský naprosto nesprávně informován, a měl by zrovna tak radikálně udělati pořádek s těmi úředníky, kteří mu nesprávné informace dávají, jako to učinil se svým panem presidialistou dr. Fiedlerem. (Výkřiky.)
V zájmu pravdy a v zájmu zjednání pořádku a nápravy předložím slavné sněmovně několik naprosto bezpečných cifer, jak Pozemkový úřad zabranou půdu kupuje a jak ji chudobným domkářům prodává, aniž by platil dávku z přírůstku hodnoty, kterou dle mého přesvědčení platiti má.
Velkostatkář Salm předal cestou dohody dvůr Ostrov na Rájecku Pozemkovému úřadu, jeden ha půdy včetně budov za 1.600 Kč; na budovy odpadá z 1 ha půdy 500 Kč, čili celkem 60.000 Kč. Malozemědělcům byla půda přidělena I. třída za 5000 Kč za 1 ha, II. třída 4000 Kč, III. třída 3500 Kč, IV. třída 3000 Kč, V. třída (cesty, meze atd.) 2000 Kč za 1 ha. Podotýkám, že v tomto okolí jsou pozemky ponejvíce I., II. a III. třídy, jak to Pozemkový úřad počítá, ve IV. a V. třídě jest pozemků velmi málo. Pozemkový úřad koupil 1 ha půdy průměrně za 1100 Kč, prodal 1 ha od 2.000 Kč do 5000 Kč, průměrně tedy za 3500-4000 Kč. (HLuk. Výkřiky lidových poslanců.) Za budovy dal 60.000 Kč, obci je počítá za 131.000 Kč. (Hluk.) Přirážka je na pozemcích po slevě 100 až 200%, na budovách 120%. (Obrovský hluk. - Výkřiky.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Prosím, nepřerušujte pána řečníka.
Posl. Šamalík (pokračuje): Další případ Vaňovice. Za velkostatek na Malé Hané dal
Pozemkový úřad 226.000 Kč za 80 ha, tedy 1 ha za 2825 Kč včetně budov. Za budovy žádá 120.000 Kč. Ve Vaňovicích, Borotíně a Drbálovicích přijde cena půdy 1 ha až za 6000 Kč bez budov.
Uvedu další doklady: Velkostatek Náměsť:
Tam byla cena náhradová za 1 ha 1670 Kč, přídělová 2100 Kč až 5500 Kč. Dvůr Světlík: s budovami 1 ha za 1345 Kč, přídělová cena byla 1500-4000 Kč, průměrně 3500 Kč bez budov. Bejšov: za 1 ha i s budovami činila náhradová cena 1103 Kč, přídělová cena 2000 až 4000 Kč, ovšem bez budov. Křenovice (Čechy): 1 ha i s budovami 1130 Kč, přídělová cena 3000-4000 Kč. (Posl. Roudnický: - To jsou moderní loupežníci! Tomu říkají reforma půdy!) Černice: 3290 Kč za 1 ha s budovami, přídělová cena činila 7000 Kč bez budov. (Posl. Myslivec: Kdo vlastně je zde ve sněmovně za to odpovědny? To je státní zlodějina!) Zelená Hora: 1200 Kč za 1 ha bez budov, cena přídělová 3000-4000 Kč. Chudenice: 1800 Kč za 1 ha, cenu přídělovou platili drobní zemědělci až 6400 Kč za 1 ha, kdežto družstvo soc. demokratické dostalo zbytkový statek mnohem laciněji. Chanovice: nabývací cena 1000 Kč, přídělová cena 2750 Kč za 1 ha. Žďár 1281 Kč (s budovami), přídělová cena činí 3600, Košátky: nabývací cena 2465, přídělová cena 5-6 tisíc Kč. Želiv: nabývací cena 921 za hektar, přídělová cena 2600. Mohl bych uvésti ještě celou řadu, mám po ruce doklady, ale tento obrázek jsem si nechal na konec: (Hluk.) Krásný velký zámek ve Štěkné převzat byl Pozemkovým úřadem za 269.000 Kč a hned po vyvlastnění byl nabízen klášteru "Anglických panen", jakožto splátka na dluh za 1,200.000 Kč. (Hluk. Různé výkřiky.)
Je zajímavo, že při převzetí velkostatku štěkenského pokládal Pozemkový úřad 300 q kaprů v rybnících za příslušenství nemovitosti a nezaplatil je, takže bývalý majitel cestou soudní se musil náhrady domáhati (Hluk. Výkřiky. - Místopředseda dr. inž. Botto zvoní.)
Slavná sněmovno! Celou veřejností otřásla zpráva "Národních Listů" ze dne 17. října t. r., dle níž Státní pozemkový úřad schválil kupní smlouvu panu Václavu Márovi, Jos. Šulcovi a Frant. Herbstovi, kterou odkoupili od Colloredo-Mansfelda velkostatek Dlouhou Lhotu, několik revírů a dvorů za cenu 21,500.000 Kč. Podle odhadu znalců jeví se cena objektu v obnosu 47,500.000 Kč. A teď prosím posuďte. Malý lid horský, chudobný, který musí o každý haléř krvavě zápasiti, plahočiti se a dříti, ten musí Státnímu pozemkovému úřadu platiti půdu velkostatků o 200% dráže, čili jinými slovy až 140% musí platiti za půdu přidělenou protizákonně, které Státní pozemkový úřad na těch chudácích vybírá a na druhé straně desítky milionů zisku dává výdělečným firmám.
Úmyslně se zdržuji úsudku, ač mne to láká říci, co si myslím, o tomto našem státním podniku, ale nechci toto místo zneuctíti výrokem, který by tu zaslouženě padl. (Hluk.)