Při této příležitosti chci však také ještě poukázati na neslýchané odbývání německých i vysokých škol technických ve státním rozpočtu. Tak jest veřejným tajemstvím, že pražská německá technika jest umístěna v budově pro školní účely naprosto nevhodné i a zápasí s takovými nesnázemi stran místností, že je vyučování vůbec pochybné. Do letošního investičního rozpočtu jsou sice zařazeny 2 miliony korun pro nástavbu v traktu na dvoře v Konviktské ulici, avšak děje se to jem v zájmu nakladatelství školních knih, jež se chce nastěhovati do objektu, v němž je dnes řada technických stolic. Tedy touto stavbou nebude odstraněn nedostatek místa na německé technice. Avšak zcela energicky musíme žádati konečné uvolnění chemického ústavu vysoké školy na Slupi. Příznačné pro ducha v ministerstvu školství jest snížení položky na vědecká zařízení, která byla v tomto rozpočtu snížena s 849.000 Kč na 200.000 Kč.
O vybudování vysoké školy doplněním oddělení montanního, zřízením oddělení lesnického, zvěrolékařského a obchodního nebylo vůbec postaráno.
Přicházím ke konci: Pozorování zde přednesená úplně postačí, abychom poznali, že my Němci jsme ve všech oborech veřejného života odstrkováni. Vždyť státní rozpočet jest do jisté míry jakýsi rámec, v němž se bude příštího roku zrcadliti život národů. Ohromné sumy jsou věnovány českému militarismu a českému hospodářství, ačkoli velká část těchto peněz pochází z německých daní.
Toto utisk ování a odstrkování německého národa se jednou krutě vymstí. Je sice možno některý národ dlouhá léta zotročovati, olupovati jej o jeho kulturní statky, rdousiti jeho hospodářství, ale má to za následek, že takový národ musí tento stát nenáviděti a probouzejí se v něm síly, které prameníce z podstaty národa, učiní konec tomuto znásilňování. Ať nad námi třebas dnes ještě triumfujete, protože náš bratrský národ v německé vlasti leží zdeptán, zkrušen bídou a nouzí, my nikdy nezmalomyslníme. My však jsme si také vědomi, že naším nejvyšším úkolem v takových těžkých dobách jest zachovati věrnost. Žádná vláda nesmí a nebude nám moci zabrániti, abychom nepomáhali svým bratřím přečkati tuto těžkou dobu nouze. I když naše vlastní postavení není nijak růžové, jedno mohu zvěstovati našim bratřím za hranicemi: Duší i tělem stojím při nich, neboť víme, že náš osud je navždy spojen s osudem veškerých Němců ve střední Evropě. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem jest pan posl. Jaša. Dávám jemu slovo.
Posl. Jaša: Slavná sněmovno! Když jsem jako referent malého školského zákona odůvodňoval tuto předlohu, jak vyšla z výboru kulturního, velmi často jsem slyšel žaloby na jeho nedostatky hlavně z řad paedagogů. Zákon byl mnohým reformním torsem, nešel do důsledků, byl naprosto nevyhovující, našlo se na něm více špatností než dobra. A protože u nás odjakživa je velká záliba pro rčení upřílišněná a náhlá, nechybělo ani takových, kteří tvrdili, že by bylo lépe nedělati nic než takový nedokonaly zákon. Dnes už neslyšíme podobných stesků a výtek.
Naopak dnes vytýká se nám, že jsme udělali zákon, který předstihl příliš poměry, zákon, kterým se zavádí občanská výchova a nauka, rukodělné vyučování a tělesná výchova, aniž bychom měli k těmto předmětům dostatek náležitě připravených učitelů, dostatek vhodných místností, dílen a pomůcek. Je možno říci, že před nedávnem ve vnitřním školním životě rozkypěl nový, velmi čilý ruch. Občanská nauka a výchova hledá si nové methodické cesty, píší se velmi pěkné knihy o tomto vyučovacím a výchovném předmětu, v tělovýchově uplatňují se nové názory, rukodělné vyučování hledá si rovněž nové dráhy a tyto veliké reformní snahy jsou vedeny snahou přiblížiti školu k životu a život i člověka nejchudšího zkrášliti věděním a krasocitem.
Válka provedla veliký přelom ve vnitřním životě národů. Jako současníkům, kteří žijeme všemi smysly v této revoluci, často unikají tyto veliké změny a lépe bude možno je oceniti z odstupu několika příštích let. Vyslovujeme jen tu a tam podivení nad novými věcmi kolem nás, nad zvláštním chováním se dnešní mládeže. Zapomínáme, že poznání války, tohoto strašlivého procesu, musilo hluboce otřásti duchem lidstva. Člověk poválečný není totožný s člověkem předválečným. Všimněme si za jakých poměrů vyvíjí se dnes naše mládež a za jakých vyvíjeli jsme se my. Domnívám se, že žijeme na začátku nové epochy dějin.
Za těchto změn theorie mravní a tělesné výchovy prostřednictvím školy vtělují se do života lidu. Jeden učitel řekl mi nedávno: "Co znamená občanská nauka a výchova, pochopil jsem teprve nyní, kdy ji učím." Německý jeden paedagog ve svém posudku našich poměrů odsoudil sice republiku, odmítl její zákonodárství, které zdálo se mu francouzsko-reakční, ale když přešli jsme v rozhovoru na pole školské práce, uklouzlo mu velmi zajímavé doznání: "Tělovýchova a dnešní její směry, občanská nauka a výchova, rukodělné vyučování, nové proudy vyučovací znamenají skutečnou revoluci proti tomu, co bylo před válkou. Před našima očima tvoří se noví lidé a nová doba." A zakrátko na to slyšeli jsme z úst presidentových formulovati lapidárně jednoduchým způsobem tendenci lidského vývoje: "Jde nalevo!"
Také školské zákonodárství, má-li býti správným, musí se přibližovati duchu této doby a směru, kterým vývoj školství jde; potřebám současné doby musí přibližovati se i školský rozpočet. Věříme, že ministerstvo, které chystá plán veliké reformy školské tyto dobové potřeby chápe. My víme, že ministr školství s těžkým srdcem připustil škrty v rozpočtu svého resortu, jehož celkové snížení oproti roku minulému činí 22 mil. Kč, při celkovém vydání 845 mil. Kč. Toto snížení však není potřebí bráti příliš tragicky. Za obnosy vložené do rozpočtu r. 1924 bude možno poříditi daleko více než za vyšší rozpočtené obnosy na př. roku 1920, a jsem toho názoru, že obnosy letošního rozpočtu zabezpečují našemu školství a lidovýchově plný rozvoj.
V předloženém rozpočtu ministerstva školství a nár. osvěty o veliké obnosy byly sníženy mimořádné náklady na vysoké školství, a to o více než 36 mil. Kč. Toto snížení zdá se ukazovati, že vysoké školy po stránce věcné máme zhruba vypraveny aspoň nejnutnějším. Ale naše informace o stavu lékařské fakulty na universitě Masarykově v Brně mluví jinak. Fakulta medicinská i její kliniky jsou teprve v improvisaci, její místnosti nevyhovují a jsou rozházeny po různých nehygienických těsných budovách brněnských, některé její části, jako klinika propaedeutická, nemá místností vůbec. Proto myslím, že škrty a redukce vydání na školy vysoké ukáží se v příštím roce násilnými. Škrty byly provedeny však jen ve vydáních mimořádných a tato mimořádná vydání činí dosud 93 1/2 mil. Kč.
Naše delegace v této sněmovně znovu akcentuje svůj starý požadavek, aby na vysoké školy byla zavedena fakulta dělnického práva a družstevní i sociální politiky. Profesorské sbory postavily se proti tomuto požadavku. Já se domnívám, že marně. Život sám a potřeby časové pomohou nám otevříti síně vysokých škol i pro moderní nauky a z katedry universitní bude možno slyšeti přednášky o ochraně té práce, která udržuje nejen státy, ale celý svět.
Celková položka na školství odborné je zvýšena. Je potřeba vděčně konstatovati, že snižovací tendence nepostihla toto odvětví školské. Rozvoj našeho obchodu, průmyslu a národního hospodářství bude vyžadovati řádně připravených a moderně vyškolených sil. I když budeme míti více odborných škol, než pro svůj vnitřní státní obvod potřebujeme, nemusíme se báti nadprodukce odborně vzdělané inteligence. Prč? Často slyšíme nářky, že vyvážíme za hranice lidi. Sama v sobě skutečnost, že každoročně odchází od nás za hranice sta a tisíce lidí, nebyla by největším neštěstím, neboť svět bude toho, kdo ho vydobude.
I velké národy a státy odbavují část svých přebytečných sil za hranice a zřizovaly si za tím účelem kolonie. Viděli jsme na př. v Rusku, jak Němci drželi v rukou velkou část ruského průmyslu a jak zakotvili pevně pomocí svých techniků v ruské armádě. Německo před válkou obsazovalo Rusko ne sice vojensky, ale svými techniky, továrními mistry a technickými důstojníky. Není neštěstím národa, když svými lidmi odborně vyškolenými obsazuje svět, ale pro nás je vystěhovalectví a útěk lidí za hranice státu proto zjevem kormutlivým, poněvadž my nevyvážíme přebytečných odborných a kvalifikovaných sil, nýbrž vyvážíme naši chudinu, školsky a odborně málo vyzbrojenou, dodáváme jako Irové a Italové exploatační dělnický materiál pro západoevropský a americký velkoprůmysl. Uvážím-li, že školství odborné od Československa na východ je dosud v plenkách a že velmi záhy přijde doba, kdy i pro nás otevře se východní svět, nemám obav o osud naší odborně vyškolené inteligence ani kvalifikovaných dělnických sil, i když škol odborných budeme míti více než nyní.
S velikou pozorností sledujeme rozvoj našeho školství menšinového, neboť tu postupně odčiňuje se strašlivá křivda, která po desetiletí byla páchána především na našem dělnictvu ve zněmčeném území. V letošním rozpočtu vydání na školy menšinové se o něco zvyšuje a investiční rozpočet na stavbu škol menšinových obsahuje obnos 38 mil. Kč, na zakoupení budov školních 1 mil. Kč. Máme obavu, že obnos tento nedostačí, když si uvědomíme velké nedostatky těchto škol, zvláště po stránce opatření budov. Upozorňuji tu naléhavě na stav státní menšinové školy v Jihlavě. Ve městě tak velikého významu máme státní českou školu s místnostmi pod veškeru úroveň. Z několika vlhkých, nezdravých bytů utvořeno 10 nevyhovujících místností pro školu, v nichž tísní se 2 školy obecné s 500 žáky, školy pokračovací se 450 učni, kde konají bohoslužby církve československá, methodistická, českobratrská. Vše to tísní se ve vlhkých místnostech, které ohrožují zdraví dětí. K řádnému vyučování bylo by potřeba aspoň třiceti místností. Se stavbou školy neustále se odkládá, ačkoliv neznám místa, kde by bylo více potřeba stavby než v Jihlavě.
Učitelé a také inspektoři menšinových škol zhusta naříkají si na přílišnou centralisaci správy těchto škol. Ministerstvo školství musí se na př. obírat otázkou zakoupení kamen do školy v Dobšicích, vymalováním místností v Želeticích. Tím velmi se zdržuje vyřizování těchto věcí i výplata živnostníkům za vykonané práce. Tím nechci tvrditi, že by péče o školy tyto mohla býti už svěřena obcím. Nikterak. Máme velmi smutné zkušenosti, jak houževnatě se brání německé obce zřizování českých škol. Uvedu jen jeden případ: Ve Studénkách u Jihlavy k účelům menšinové školy měla býti získána stará budova školní. Obecní rada a místní školní rada německá velmi energicky se staraly, aby česká škola v obci zřízena býti nemohla. Aby budovy nemohlo se dostati české škole, byla tajně prodána. Čeští občané o odprodeji uvědoměni nebyli, ba ani kmenová obec Puklice, k níž Studénky již patřily. Byla prodána bez svolení zemského výboru německému sedlákovi za směšnou cenu 30.000 Kč, ačkoliv její cena úředně byla odhadnuta na 85.000 Kč. Ve skutečnosti budovu koupili 4 sedláci - podle vlastního vyjádření - "do holportu". Kontrakt a kupní smlouvu zaplatili všichni němečtí sedláci dohromady, každý po 170 Kč. Tento případ uvádím jen proto, poněvadž je důkazem, jak by se postaraly německé obce o výchovu školních dětí českých, kdyby v jejich rukou byla moc nad českou školou. Celá tragedie války nenaučila mnohé z našich německých spoluobčanů ničemu.
Podle mého názoru stav školství rozvíjí se u nás tak, že není důvodů k pessimismu. Hospodářsky konsolidační proces umožnil nám rychlý přechod z období ničivé působnosti války, jež působilo úpadek vnitřního stavu našich škol, ku tvůrčí práci také na poli školském a kulturním, a máme v tom směru dnes určitý náskok nejen před národy Orientu, ale dokonce i západu. V době bídy a v mraveništi konsolidační práce nezapomínalo se ani na školství, a tento fakt bude působiti příjemně hlavně v letech budoucích.
Mou povinností jest s uspokojením konstatovati, že ministerstvo školství neomezuje se pouze na funkci správní, ale rozvinuje činnost školsky reformní.
Uvažme jen, jak nedostatečné byly do včerejška znalosti ústavy u našeho lidu. Od této chvíle bude ji znát každý hoch a dívka, která opouští obecnou školu. Bude znáti všeobecné lidské mravní zásady, jež jsou společny všem národům bez rozdílu řečí a náboženských vyznání. Nastane konečně správné chápání demokracie, jež znamená především přáti svobody občanu druhému, tak jak výstižně vyslovil ji revoluční francouzský konvent: "Svoboda občana končí se tam, kde začíná svoboda občana druhého".
Hledali jsme a těžili dosud bohatství uhelné, železnou rudu, hliník a naftu, ale zanedbávalo se hledání a těžení z pokladů přirozeného nadání národa. Má-li býti tato duchovní těžba racionelní, musíme přizpůsobiti dobové potřebě organisaci práce. Musíme tedy školství reformovat.
Jde o reformní plán školy obecné a střední a také o reformu předběžného učitelského vzdělání. Ministerstvo předložilo veřejnosti k diskusi rámcový návrh. Postup, jakým postupoval ministr školství, považujeme za velmi správný, a sledovali jsme jej s povděkem. Návrh předložen byl k veřejné diskusi nejširším vrstvám a zejména učitelstvu obecnoškolskému a středoškolskému, kteří jistě mají velký zájem na této reformní práci. Uznáváme tento postup za velmi správný, hlavně proto, že návrhy a úvahy v diskusi uvedené mohou býti odborníky řádně uváženy, zpracovány a tím je zaručeno, že na základě podnětů vyplynuvších z diskuse podán bude zákonodárnému sboru návrh zákona skutečně dokonalý.
Pan kolega dr. Lukavský vyslovil se včera proti takové reformě, která by znamenala rozkouskování střední školy. Souhlasím, i nám jde o sjednocení střední školy, která je dnes rozdělena na celou řadu typů, takže znesnadněn je přestup žáka z typu jednoho na školu střední typu druhého.
Návrh vyvolal neobyčejný zájem, pochopitelně, jak obyčejně bývá, projevy souhlasu i nesouhlasu. Pro nás otázka reformy všeobecně spornou není - ona je naším programovým požadavkem. Jakmile uvědomí si člověk, že štěstí lidské nespočívá v nevědomosti, ale naopak ve vzdělání, musí hleděti obohatiti se věděním. Minuly již časy, kdy báli se lidé světla, jako onen moravský děkan, který projevoval rád názor, že sedlák nemá znáti více než Otčenáš a Zdrávas, neboť umí-li ještě Věřím v Boha, stává se nebezpečným rebelantem. Dnes lidé znají už poněkud více a národu to jistě bylo jen ku prospěchu. Jestliže tedy uvědomění prospívá lidu a státu, rozšiřujme více všeobecné vzdělání.
Plán reformy školské uvítalo zvláště dělnictvo a obecnoškolské učitelstvo a také část středoškolského profesorstva s povděkem, protože ona zvyšuje všeobecnou vzdělanostní úroveň na výši školy měšťanské, která postupně stane se pro všechnu mládež normálně nadanou povinnou, reforma přibližuje učitelstvo k jeho cíli, vysokoškolskému vzdělání, a umožňuje rodičům i žákovi rozhodnouti se pro povolání v pozdějším věku.
Reforma našla ovšem také mnoho odpůrců. Ti vytýkali jí hlavně tyto nedostatky: ministerský návrh nepřihlíží k rozdílnému cíli školy střední a měšťanské, nivelisuje vzdělání, přihlíží více ku poměrům hospodářským a sociálním než ku poměrům kulturním.
Povšimněme si pouze prvních námitek. Uvádí se velmi často, že cíl školy měšťanské je a bude zcela jiný než nižší školy střední. Při tom cíle těchto škol definují se takto: škola měšťanská má přihlížeti k národohospodářským potřebám kraje, má vychovávati dorost pro řemesla, obchod a živnosti, snad také připravovati pro školu odbornou. Nižší střední škola má cíle úplně jiné: ona má připravovati především pro studium vysokoškolské.
Tento cíl nižší střední školy, myslím, velmi dobře odpovídal poměrům předválečným, kdy měli jsme pouze několik desítek škol středních. Nyní máme kromě škol vydržovaných zeměmi a kromě škol na Podkarpatské Rusi tento počet středních škol státních, t. j. reálek a gymnasií: V Čechách 150, na Moravě 64, ve Slezsku 14, na Slovensku 48, celkem 276, se školami vydržovanými zeměmi a karpatoruskými přes 300. A nyní, pánové, považme, ze cílem všech těchto kulturních učilišť je, aby desetitisíce jich žáků už od 1. třídy bylo připravováno pro školu vysokou bez ohledu na to, zdali tam půjdou čili nic. A přece dosavadní zkušenosti nám říkají, že sotva 25% žáků půjde na vysokou školu. 75% žactva nevyhnutelně odejde ku povoláním jiným, na dráhu úřednickou, na školy odborné, k obchodu, průmyslu a živnostem. Z těch primánů, jimž stanovený cíl vyučovací ukazuje cestu ke škole vysoké, velmi málo bude navštěvovati studium akademické.
Vezměme věci, jak jsou: nižší střední škola není už dávno průpravou jen pro university a techniky, ten úkol ponechme střední škole vyšší. Připravujme žáky nižší střední školy na ty dráhy, na něž je skutečně posíláme. Přizpůsobme osnovy i methodu vyučovací skutečnému a nikoli theoretickému cíli. Pánové, kteří kladou nižší střední škole jiné cíle, než škole měšťanské, ukládají násilí skutečnostem, neboť to, co minulo, už se nevrátí, leč tehdá, kdybychom počet středních škol zrušili na tu míru, kolik asi bychom jich potřebovali, aby dodaly nám žactvo pro vysoké školy.
Pan posl. Špaček v rozpočtovém výboru položil tuto otázku velmi jasně. Tázal se, zda ministerstvo zamýšlí zrušiti některé střední školy, neboť školství střední je tak rozšířeno, že absolventi těchto škol rozmnožují velice studovaný proletariát. Domnívám se, že zrušování těchto škol nebude věcí tak snadnou, jak na první pohled se zdá. Ale proč došli jsme tak daleko, že o zrušování těchto škol musíme tu hovořit? Potíže střední školy spočívají právě v onom úzkém cíli, který střední škole byl stanoven. Vysoké školy nepojmou všech absolventů těchto škol, stát je saturován, pokud úřednictva se týče, k jinému úkolu nebyli připravováni. Velmi brzy postaví se problém střední školy takto: buď zavříti nebo reformovati. Návrhy naše jsou pro způsob druhý, pro reformu. Myslím, že u nás ještě dlouho nebudeme trpěti přemírou všeobecné ho vzdělání, jako spíše přebytkem mladých lidí, kteří budou míti řádně kolkované vysvědčení v kapse a nebudou se moci v praktickém životě uplatniti. (Souhlas.)
Jsem přesvědčen, že mluví-li se o zrušování středních škol, měli by o této věci mluviti reelně především politikové němečtí. Poměr těchto škol podle národnosti zvláště na Moravě je křiklavý. A mluví-li se u nás o nadbytku, možno mluviti u Němců o přesycení. Morava má středních škol českých 44, německých 20: jihlavská župa, ze dvou třetin česká, má sama českých státních středních škol 5, německých rovněž 5 středních. Nejvýznamnější města této župy mají: Jihlava 2 státní střední školy německé s nákladem 699.557 Kč, jednu českou s nákladem 392.726 Kč; Znojmo 2 německé s nákladem 465.487, jednu českou s nákladem 358.971 Kč. Ale, jak je viděti, otázka nadprodukce dorostu inteligentního a přebytku škol německé politiky zdaleka tak neinteresuje jako politiky české.
Se strany našich německých spoluobčanů slyšíme stále hlasy o násilném potlačování německého školství, nářky o jeho rdoušení a ničení. Argumenty těmito bojovalo se proti nám také na sjezdu internacionály v Hamburku. Zkoumejme proto věcně a podle praxe, jsou-li tyto výtky oprávněny a jaký je skutečný stav.
Ačkoli podle § 9. zákona ze dne 9. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., může býti zrušena obecná škola, nemá-li ani 40 dětí, přece v poslední době ani v jediném případě nedošlo k zrušení školy, která měla více než 20 dětí. Ba v některých případech byly ponechány školy ještě s menším počtem žactva. V Čechách jsou to obce: Stráň Kamenická, školní okres děčínský s 18 žáky, Bezdědice, školní okres dubský se 17 žáky, Ulmbach, školní okres chomutovský s 15 žáky, Werlsberg, školní okres jáchymovský s 19 žáky, Neustück, školní okres jablonecký s 12 žáky, Skláře, školní okres prachatický s 19 žáky, Milev, školní okres stříbrský se 16 žáky, Babice, školní okres tepelský se 17 žáky, Čihany, školní okres žlutický s 18 žáky, Halbmail, školní okres jáchymovský s 8 žáky, z nichž 2 jsou saští příslušníci.
Zrušena byla škola v posledním školním roce na př. v Hošicích, školní okres tepelský s 9 žáky, v Hrabčicích, školní okres českolipský s 10 žáky, v Hrutkově, školní okres jindřichohradecký s 13 žáky, v Chvalkově, školní expositura, školní okres kaplický, s 10 žáky, v Třískolupech, školní okres tachovský se 14 žáky.
V Čechách bylo zrušeno v posledním školním roce 7 škol a 15 tříd německých, za touž dobu bylo zrušeno 41 tříd českých. Na Moravě připadá na jednu třídu české obecné školy 39.9 žáků, německé školy 33.7 žáků; na jednu třídu české občanské školy 43.6 žáků, německé školy občanské 38.3 žáků.
Jak blahovolně postupuje se tu při redukci škol, dokazuje ponechání četných škol o stejném počtu tříd, ač by měly býti podle zákonitých předpisů redukovány.
Osoblaha, občanská škola má 63 žáky ve 3 třídách, Prostějov, občanská škola má 75 žáků ve 3 třídách, Kunvald, občanská škola má 81 žáků ve 3 třídách, Beroun, dívčí občanská škola má 82 dětí, Brno-Vítkov, obecná pětitřídní škola chlap. 81 žáků, Brno-Vítkov, obecná škola pětitřídní dívčí 83 žáků, Čížov, okres znojemský, jednotřídní 16 žáků, Bláskovec, okres znojemský, jednotřídní 17 žáků, Ondřejov, okres zábřežský, dvoutřídní 30 žáků, Našiměřice, okres zábřežský, dvoutřídní 35 žáků, Komořany, okres brněnský, dvoutřídní 39 žáků, Šumperk, obecná dívčí pětitřídní 90 žáků, Bludovice, okres novojičínský, dvoutřídní 42 žáků, Blahutovice, okres novojičínský, dvoutřídní 46 žáků, Černovice, okres brněnský, dvoutřídní 40 žáků, Dolní Heršpice, okres brněnsky, dvoutřídní 40 žáků, Dolní Heršpice, okres brněnský, trojtřídní 68 žáků, Kupčice, okres brněnský, dvoutřídní 49 žáků, Norbatčany, okresy berounský, dvoutřídní 42 žáků, Nedvězí, dvoutřídní 48 žáků, Bedřichov, okres římařovský, trojtřídní 78 žáků, Fulnek, dívčí pětitřídní 97 žáků, Fulnek, chlapecká pětitřídní 102 žáků, Moravská Třebová, I. obecná chlapecká pětitřídní 101 žák, Mor. Třebová, H. chlapecká obecná pětitřídní 108 žáků, Mor. Třebová, I. obecná dívčí pětitřídní 104.
K uzavření škol došlo toliko tam, kde bylo toho nezbytně třeba. Tak nebylo vůbec dětí v německých školách v těchto obcích: Letovice, Jemnice, Holešov, Dambořice, Kyjov, Labutice, Chrastová Lhota, Kojetín, Lomnice, Třebíč (občanská), Bzenec, Uherský Ostroh, Veselí, Vel. Meziříčí, Písařov (okres zábřežský), Janoušov, Brno-Husovice (chlapecká), Brno-Židenice (dívčí).
Nepatrnou návštěvu měly tyto školy a z toho důvodu byly zrušeny: Uherčice, okres dačický 12 dítek, Flandorf, okres dačický, 13 dítek, Lipník, dívčí občanská 4 dítky, Trešť, okres jihlavský, 15 dítek, Skalice, okres moravsko-krumlovský, 5 dítek, Třebíč, židovská obecná 1 dítko, Třebíč, křesťanská obecná 3 dítky, Val. Meziříčí 5 dítek, Loštice, okres zábřežský, 9 dítek, Kroměříž, chlapecká obecná 5 dítek, Kroměříž, dívčí obecná 4 dítky, Kroměříž, dívčí občanská 7 dítek, Uher. Hradiště, obecná 9 dítek, Uher. Hradiště, občanská. 5 dítek.
V roce 1923 byly zrušeny školy v obcích: Miroslav s 11 dětmi, Koloredov, okres zábřežský, s 13 dětmi. Ve Slezsku Opava má na německých školách 1891 žáků, 53 třídy místo 42 tříd, Kateřinky v 5ti třídách 159 dětí, Krnov- Chářov, okres krnovský, 2třídku pro 85 dětí, Vel. Radím, okres krnovský, 2 třídku pro 63 dětí, Staré Radíkovy, okres krnovský, 2třídku pro 59 dětí, Hoštice, okres frývaldovský, 2 třídku pro 55 dětí, Javorník, okres frývaldovský, 4třídku pro 114 dětí, Kolnovice, okres frývaldovský, 2třídku pro 56 dětí, Vel. Kunětice, okres frývaldovský, 5ti třídku pro 193 dětí, Andělská Hora, okres bruntálský, 5ti třídku pro 175 dětí, Dobešov, okres opavský, 2třídku pro 53 dětí, Vítkov, okres opavský, 5ti třídku pro 139 dětí,. Šibice, okres českotěšínský, 5ti třídku pro 145 dětí, Třinec, okresčeskotěšínský, 4třídku pro 139 dětí.
Dne 1. listopadu 1918 bylo na německých školách obecných 716 tříd, dnes 763 třídy mají Němci ve Slezsku proti stavu za Rakouska, tedy o 47 tříd více.
Občanských škol je dnes 28, jako bylo po převratu. Uváží-li se, že přes úbytek školních dětí následkem let válečných, počet tříd se zvětšil o 14%, je tato okolnost dokladem, že německé školství není zkracováno.
Nové obecné školy a třídy kromě menšinových bez rozdílu vyučovacího jazyka nebyly na větším rozsahu v důsledku poklesu populace let válečných zřizovány. Jinak tomu bylo se školami občanskými. V Čechách od převratu přibylo německých škol občanských 27, na Moravě 20. V době od 1. května 1922 byly v Čechách zřízeny německé občanské školy v těchto místech: Oloví, Trmice, Lom, Krýry, Touškov, Světec, Bezdružice.
Srovnání stavu dnešního se stavem z r. 1918 poslouží nejlépe k posouzení onoho domnělého útisku a rdoušení německého školství. Mám po ruce data z Čech. Letos mají Němci proti stavu z roku 1918 méně o 54 obecných škol. Avšak mají více o 26 měšťanských škol. Připadá tedy jedna nově zřízená měšťanská škola na 2 zrušené školy obecné, a to jest nejen náhrada dostatečná, nýbrž i jasný doklad, že mluvení o rdoušení škol není založeno věcně. Povrchního pozorovatele mohl by snad zaraziti úbytek tříd na obecných školách v těchto letech. Roku letošního mají Němci o 1285 tříd na školách obecných méně proti stavu roku 1918. Úbytek jest tedy evidentní. Nebyl však způsoben předpokládanou zlou vůlí, nýbrž vyplynul zcela přirozeně z poctu žactva. Za tu dobu ubylo totiž na národních školách německých v Čechách 103.600 žáků. Postupovalo tedy ubývání tříd přirozeně s ubýváním žactva. Na německých měšťanských školách však tříd neubylo, nýbrž 51 tříd přibylo. Tento stav svědčí o tom, že oprávněně možno odmítnouti výtku jakéhokoliv utlačování nebo rdoušení německého školství se strany vydržovatelů škol a školské správy. Ba stav je v Čechách takový, že německé národní školství je v situaci příznivější, než bylo v r. 1918. Tehdy připadalo na jednu německou třídu v Čechách 43·98% žáků a dnes, po pěti letech domnělého útisku, útlaku a rdoušení připadá na jednu třídu na německých školách 40·46%. Stav německého národního školství se tudíž v našem státě proti stavu za Rakouska zlepšil a jest dokonce lepší nežli na školách českých, kde průměrně připadá na třídu letošního roku 41·41%. (Slyšte!) školství v naší republice se utěšeně rozvíjí. Prospěch z tohoto rozvoje má školství národních minorit právě tak jako školství československé.
Uvádím zajímavý doklad z pražského městského obvodu, v němž stojí také naše sněmovna, z obvodu Praha I. Německá škola je tu menšinovou, státní. Má v I. třídě 12 dětí, i z toho pěti dětem nebylo při zápise 6 let, ve II. třídě 21 dětí, ve III. třídě 21 dětí, ve IV. třídě 34 dětí, ale ve dvou třídách, v kmenové 19 dětí, v pobočce 15 dětí; v V. třídě je 31 dětí a zase ve dvou třídách, v jedné 14 žáků, ve druhé 17 dětí.
Také v oboru školství středního prakse usvědčuje, že obžaloby našich spoluobčanů jsou bezdůvodny a že mají povahu více politickou než věcnou. V poslední době se provádí postátnění německé zemské reálné školy ve Znojmě. Sloučeny byly všecky německé třídy v Bratislavě, roztříštěné dosud po třech školách - v gymnasiu, reálce a evangelickém i lyceu - v jeden samostatný ústav německý, i který se právě postátňuje. Skončeno bylo postátnění učitelských sborů na německých dívčích školách středních kromě ústavu znojemského. Všem německým nestátním školám středním i ústavům učitelským bylo opětně i v r. 1923 uděleno právo veřejnosti. Ačkoliv německé dívčí střední školy mají učitelské sbory postátněny, přece jim v r. 1923 kromě toho byly dány subvence v celkové částce 80.000 Kč, ženským učitelským ústavům v Litoměřicích a v Ústí n. L., ač mají oba dohromady pouze tři třídy, uděleno podpory 5000 Kč, gymnasiu v Doupově 10.000 Kč, německému reálnému gymnasiu v Kežmarku i 32.000 Kč, sedmi německým městům na úlevu smluvních závazků ke středním školám bylo povoleno 36.000 Kč, spolku pro pěstování her na německých středních školách bylo povoleno 3000 Kč. Úhrnem bylo dáno německým středním školám na těchto dobrovolných subvencích v r. 1923 celkem 171.000 Kč.
Ponechávají se v neztenčeném rozsahu také ústavy málo frekventované. Tak mělo v uplynulém školním roce ve všech čtyřech vyšších třídách dohromady německé gymnasium v České Lípě pouze 67 žáků, v Litoměřicích 70, v Olomouci 75 a ve Stříbře 71. Nejinak je tomu na reálných gymnasiích, kde ve všech vyšších třídách v Lanškrouně bylo jen 60 žáků, v Mikulově dokonce jen 42, v Aši 45, v Břeclavě 54, v Rumburku 65 a v Ústí n. L. 54. Podobně ponechává státní správa i německé reálky málo frekventované, ač ve vyšších třídách bylo v Liberci jen 56 žáků, v Litoměřicích 61, v Plzni 60, v Praze-III. 52, ve Svitavách 63 a ve Varnsdorfu 54 žáci. Rovněž tak učitelské ústavy v Čechách zůstaly neztenčeny, ačkoliv počet zapsaných chovanců v I. ročníku v uplynulém školním roce nepřesáhl nikde čísla 25, vyjma učitelský ústav ve Stříbře a ženský učitelský ústav v Chebu.
V celém území státním připadá jedna střední škola na 34.317 obyvatelů, ale německá již na 27.813 duší. Německé obyvatelstvo činí 24·4%, ale středních škol má 30·1%. Na jeden ústav připadá v celém státě průměrně 279 žáků, ale u německých středních škol jen 219 žáků. Na jednu třídu je celkový průměr 34 žáci, ale na německých středních školách jen 29 žáků. Z čísel těch jest viděti, že německé obyvatelstvo má v tomto státě více středních škol, než mu patří podle počtu obyvatelstva, a to o 5·7%; proto nejsou německé střední školy žactvem přeplněny a pohodlně se na nich vyučuje.
Aby při nynějším nadbytku německého profesorstva zajištěno bylo zaměstnání, povoleny byly opětně i pro školní rok 1923-24 nejrozsáhlejší měrou pobočky i při skrovném počtu žactva. Svoluje se v četných případech k dělení tříd v jednotlivých předmětech a rozsáhlou měrou se schvaluje zavádění nepovinných předmětů i při malé účasti žactva, jestliže se těmito hodinami může vyplniti učebná povinnost některého profesora.