Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Začátek schůze v 10 hod. 20 m. dopol.

Přítomni:

Místopředsedové: dr. Hruban, dr. inž. Botto, Buříval, dr. Czech.

Zapisovatelé: Anděl, dr. Gažík.

216 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři Bechyně, dr. Beneš, dr. Dolanský, dr. Franke, Habrman, dr. Hodža, Malypetr, dr. Markovič, inž. Novák, Srba, Šrámek, Udržal; za ministerstvo školství a nár. osvěty odb. přednosta dr. Valouch, min. rada dr. Wirtha odb. rada Kepl.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška, dr. Mikyška.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Zahajuji 233. schůzi poslanecké sněmovny.

Ve výboru byly provedeny změny.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Do výboru zahraničního vyslal klub poslanců "Deutsche christl.-soz. Volkspartei" posl. Bobka za posl. dr. W. Feierfeila.

Místopředseda dr. Hruban: Byly podány dotazy. Žádám, aby byly přečteny.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Dotazy:

posl. Koudelky, R. Chalupy a soudr. předsedovi vlády o zpronevěrách a zneužití moci úřední ministerským radou dr. Rudolfem Fiedlerem, přednostou presidia Státního pozemkového úřadu,

posl. Fr. Navrátila a druhů ministru školství a nár. osvěty o libovolném přijímání a vylučování žáků do IV. třídy občanské školy "Komenium" v Olomouci,

posl. Koška a druhů ministru vnitra o rozloučení města Železnice s osadou Těšínem,

posl. Bezděka a druhů ministru školství a nár. osvěty o činnosti osvětových inspektorů a osvětových referentů.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu, na němž jest jako odstavec první:

Budeme pokračovati v rozpravě podrobné o skupině třetí, kulturní.

Dalším řečníkem "proti" je pan posl. inž. Kallina. Dávám jemu slovo.

Posl. inž. Kallina (německy): Slavná sněmovno! Po třetí od té doby, co se sešel tento parlament, máme pochybné potěšení projednávati státní rozpočet. Neboť ve skutečnosti jest to jen podvádění veřejnosti, jíž se s použitím celého drahého aparátu parlamentního předstírá, jako by zde skutečně běželo o jakési projednávání, kdežto ve skutečnosti běží jen o špatně sehranou komedii. Neboť počínajíc poradami v rozpočtovém výboru až k jednání v plenárních schůzích sněmovny konáme zde jen jakási řečnická cvičení, ježto předložený státní rozpočet podle usnesení "pětky" musí býti přijat beze změny. Aby se neřeklo, jeden řečník "pětky", byl to pan kol. Němec, si sice jménem české strany sociálně demokratické zaprotestoval proti nedůstojnému způsobu, jakým i letos má býti státní rozpočet zase promrskán, ale studánka tím nebyla ani dost málo zakalena. Proud řečí započavší v rozpočtovém výboru byl po tomto malém výletu pana kol. Němce do demokratických krajů opět sveden do správného řečiště, všechny demokratické pochybnosti byly brzy zaplašeny a viděli jsme, jak státotvorné strany opět v obvyklé shodě pracují na státním rozpočtu. Než s osudem divno hrát! Zase to byl zástupce české sociální demokracie, jenž hrozil vyhoditi "pětku" do povětří. Od obecních voleb, které dopadly v jejich neprospěch, tito pánové totiž velmi znervosněli a snaží se odhalováním různých afér posíliti ve vládě svoji důležitost, neboť se obávají, že změnou mocenských poměrů následkem obecních voleb mohl by snad nastati také přesun sil ve vládě: proto odhalují korupční případy, o nichž sice už dávno věděli, které však, chovány byvše až dosud, jak se zdá, v lihu, nyní, když byly v pravé chvíli předloženy veřejnosti, mají míti kýžený účinek. Zajisté, že co svět světem stojí, byli plazové ukládáni do lihu, jenomže až dosud jsme byli zvyklí a spokojovali jsme se tím, že jsme ukládali do sklenic jen plazy drobné; zde v tomto státě bylo dosaženo nového rekordu a byli nakládáni plazové těžší, pro něž bylo zapotřebí obrovských sudů. Když kol. Remeš přiložil ke skladišti lihu doutnák - jest při nejmenším pochybno, nebyl-li to snad jen obyčejný provaz - nastalo na lihové burse živé pohnutí, než předsedovi senátu, který má hodnost dvojího předsedy, přece jen se podařilo ztišiti rozčilení, jež by bylo téměř rozbilo koalici, a umlčeti fond plazivců tím, že plností své moci šalamounsky prohlásil: "Žádná koaliční strana z tohoto korupčního fondu nic nedostala." Všichni si spokojeně vydechli, koalice a stát byly zas jednou zachráněny. V líbezné svornosti jde zas všechno dál svou obyčejnou cestou. Bylo by jistě zajímavé věděti, co všechno se v těchto těžkých dnech před prohlášením předsedy senátu Práška dálo za zavřenými dveřmi "pětky". Než počkejme, pravda přece jen vyjde na světlo, a to pravděpodobně v příštích parlamentních volbách, k nimž dojde, neklamou-li nás všechny známky, dříve, než se vůbec mnozí domnívají. Mně se zdá, že vláda vzhledem k poměrům na Slovensku ráda by provedla volby ještě za starého režimu, aby se všemi prostředky, jež má po ruce, ještě jednou se pokusila dopomoci k vítězství vládním Slovákům. Než ať už je tomu jakkoli, my němečtí poslanci víme, že rak jako dosud moc bude míti vrch nad právem a s tohoto stanoviska přistupuji také k pojednáni o tomto státním rozpočti a chci se krátce zabývati jednotlivými kapitolami. Víme sice, že naše kritika, ať je sebe oprávněnější, nebude brána druhou stranou vážně a že všechny naše pozměňovací návrhy budou zamítnuty, ale plníme svoji povinnost k německé veřejnosti, aby viděla, že neopomíjíme žádné příležitosti, abychom nepoučili vládnoucí násilí a tím i odpovědné činitele o náladě německého obyvatelstva, o jeho oprávněných stížnostech a požadavcích.

Již několik řečníků poukázalo na neudržitelné postavení německých státních úředníků, s nimiž se zachází, přes to, že vážně plní své povinnosti, tak, že se to vůbec vymyká líčení.

Musejí snášeti pokořování, ústrky všeho druhu, spojené s peněžní újmou. S neslýchanou přísností se používá zejména ustanovení jazykového zákona - ačkoli dodnes nebylo vydáno prováděcí nařízení - aby byli diskvalifikováni a pro svoji národnostní příslušnost na přání jednotlivých členů Národního výboru, kteří pokračují ve své štváčské činnosti pod pláštíkem všelijakých Jednot, z t. zv. služebních důvodů překládáni do českého jazykového území. Dnes se chci zabývati poměry německých železničářů a poštovních zaměstnanců, kteří těmito poměry nejvíce trpí. Z t. zv. strategických důvodů, jimž je v tomto státě všechno, počínajíc zahraniční politikou tohoto státu, podřízeno, bylo od založení státu na všech tratích státních drah zahájeno vypuzování německých železničářů a jen s vedoucích míst jich bylo odstraněno a přeloženo na 720. Do tohoto počtu není zahrnuto nové překládání na dráze buštěhradské a ústecko-teplické. Do německého území bylo dosud přeloženo 1020 českých úředníků a to všechno se stalo z t. zv. služebních důvodů. Tento počet značně vzroste, připočteme-li ještě odstraňování úředníků na obou postátněných soukromých drahách. Avšak za zvláštní zmínku také stojí, že z německých úředníků, odstraněných při převratu, 40 stále ještě nebylo ani povoláno do služby ani dáno do pense. Náleží k nim také náš kol. Böllmann. Tato čísla mluví řečí tak zřetelnou a podávají nezvratný důkaz, že držitelé moci porušivše své slavnostní sliby utiskuje německé úředníky, nedbají jejich práv a překládáním a odstrkováním jim chtějí službu úplně znechutiti, aby se jich vůbec zbavili. Chci vám, pánové s české strany, a zejména panu ministru železnic dnes připomenouti, že 11. května t. r. na předběžné poradě, v níž učinil prohlášení o postátnění buštěhradské dráhy, výslovně řekl, že vládě běží jen o opatření čistě hospodářské a že může ujistiti, že se němečtí zaměstnanci nemají vůbec čeho obávati a že jim nevznikne naprosto žádná škoda, dále že prý bude zejména bdíti nad tím, aby nebyl nikdo šikanován za tím účelem, aby se naučil češtině. K těmto slibům se připojili také zástupci stran zastoupených v "pětce". Již tehdy jsem prohlásil, že málo věřím těmto slibům, ježto události od počátku tohoto státu nás poučily, že právě ministerstvo železnic kráčí v čele zneužívání své moci k počešťování úřednictva a že ředitelství státních drah jsou ochotnými výkonnými orgány jednotlivých počešťovacích spolků.

Dnes chci panu ministru železnic připomenou jen tři věci, jež jsem nadhodil při poradách o postátnění buštěhradské dráhy před půl rokem. Na moje upozorněn, že postátnění těžce dolehne zas především na naše německé železničáře a že překládání do českého území bude na denním pořádku, pan ministr tehdy prohlásil, že k takovému překládání nedojde, poněvadž prý správa státních drah nemůže provésti přeložení ani v takových případech, kde by to bylo nutno ze služebních důvodů, na př. pro disciplinární řízení, ježto se tomu staví v cestu bytová otázka. My však víme, že od převratu bylo přeloženo do českého území již daleko pres tisíc úředníků, a to jedině a pouze proto, aby uvolnili místo českým, ze strategického stanoviska nezávadným živlům. Následky tohoto, jak se udává, jen ze služebních důvodů prováděného překládání pozorujeme již na velkém počtu železničních srážek a na zhoršeném vykonávání dopravní služby. Na buštěhradské dráze byl zaveden nový způsob, jak ulehčiti odchod do pense, totiž poskytováním roční zdravotní dovolené. Pan ministr železnic ví zcela dobře, že tento jemný nátlak byl zastřen jen pláštíkem ochoty, aby se tím rychleji dospělo k cíli. Žer, ptáčku, nebo pojdi! To je heslo tohoto systému; buď předčasné pensionování, nebo přeložení s vedoucího místa na podřízené místo v českém území. Bývá to zajisté těžký konflikt ve svědomí našich železničářů, v němž se v takových chvílích ocitají. Neboť za zcela jiných předpokladů a možností vstoupili kdysi do služeb soukromé dráhy, založili si rodinu, domov a nyní jsou hrubou a surovou rukou vytrženi z prostředí, jež si zamilovali, jež se jim stalo domovem. Zápasí s představou, co se stane s dětmi v českém území? Velmi mnohý zmalomyslní a dá se pro svou rodinu předčasně pensionovati. Lépe hladověti a strádati v domovině, než jíti vstříc nejistému osudu v cizině. Volám s tohoto místa k našim železničářům, je-li jim jen trochu možno, aby vytrvali. Ovšem, bylo by povinností celého německého národa, aby jim přispěl ku pomoci. Pana ministra železnic však s tohoto místa ještě jednou upozorňuji na jeho slib, že německým úředníkům nevzejde z postátnění žádná škoda Jsem si ovšem vědom, že je můj apel marný, neboť v tomto státě se jen mluv o humanismu, oslavuje se při slavnostech, zejména za hranicemi, jako základ české kultury, proti Němcům se však stále poukazuje na mocenské poměry a na t. zv. státní potřeby, jež vyžadují znásilňování Němců v tomto státě.

Jak se postupuje v německém území, to vysvítá nejlépe z tohoto případu: 1. května 1923 podal jsem interpelaci, v níž jsem poukázal na štvavý článek "Českého Deníku" z 26. března, který obviňoval německé železničáře v Bochově ze soustavných krádeží a že prý je tam ještě 10 rodin německých železničářů, bydlících ve státní budově, a že by tudíž mohli býti snadno přeloženi a vyměněni za zaměstnance české. Na konec jsem ještě uvedl, že tři zaměstnanci byli již přeloženi a přeložení tří dalších že se očekává. Při poradě o postátnění buštěhradské dráhy 14. května slíbil mi pan ministr železnic, že ihned odpoví. 8. srpna dostal jsem konečně odpověď, v níž nebylo vůbec zmínky o obviněních "Českého Deníku", nýbrž jen se prohlašuje, že přeložení tří německých zaměstnanců stalo se jedině ze služebních důvodů a že - cituji doslovně - tvrzení, jako by měli býti přeloženi další tři němečtí zaměstnanci v Bochově, nemá vůbec věcného podkladu. Potud pan ministr. Nuže, dnes mohu prohlásiti, že tato odpověď jest nesprávná, ba že přímo odporuje pravdě, neboť jsem před týdnem dostal zprávu, že oni tři železničáři skutečně už byli přeloženi. Musím říci, že buďto jsme úmyslně obelháváni, tomu však nechci ani věřit; snad tedy jen pan ministr je obelháván svými úředníky. To však je takový skandál, že zde pan ministr musí zakročiti, ať chce nebo nechce. Provinivší se úředníci, kteří tak nešetrně odbývají svého vlastního ministra, musí býti odstraněni, nebo pan ministr, nemá-li k tomu moci, musí odstoupiti.

Další příklad: Ve schůzi dopravního výboru 12. května uvedl jsem na přetřes také otázku jednojazyčného, zákonným předpisům nevyhovujícího, jen českého označování stanic a vyhlášek v místech, kde žije více než 20% Němců. Jako křiklavý příklad jsem uvedl Brno. Pan ministr nařídil ještě ve schůzi svému úředníku, aby případ vyšetřil, a bude-li potřebí, zjednal nápravu. Až do dnešního dne se nestalo nic a v Brně jsou stále ještě jednojazyčné nápisy a vyhlášky. Za takových poměrů se vláda nesmí diviti, že úcta k zákonům stále klesá, když ani ministerstva nemohou nebo nechtějí ve vlastním oboru působnosti zachovávání zákonů vynutiti. Panují-li takové poměry, pak se však také nesmíme divit, jestliže bude ne odpírati říditi se zákony, neboť se říká, že-v tomto státě platí stejné právo pro všechny. Pak naložíme prostě s českými tabulkami v německém území právě tak, jako čeští legionáři r. 1920 v Brně odstranili německé nápisy, aniž vláda měla odvahu znovu je upevniti. Neboť co platí pro jednoho, platí i pro druhého.

Jak i jinak vypadá ona vybájená rovnoprávnost v tomto státě, o tom svědčí také tento obrázek. Obě postátněné německé soukromé dráhy byly spolu s některými tratěmi státních drah podřízeny novému ředitelství Praha- Sever. Všech na vedoucí místa v odděleních přednostů a jejich zástupců - byla obsazena jen Čechy. Avšak tato do nebe volající nespravedlnost a naprosté odstrkování německého živlu nastalo nejen v ústředním úřadě, nýbrž také němečtí přednostové na všech větších stanicích museli již ustoupiti českým nástupcům.

U čísel uvedených ve státním rozpočtu v kapitole "Ministerstvo železnic" mohu se omeziti jen na několik stručných poznámek, neboť jako v jiných kapitolách, tak i zde pochodili Němci špatně, či lépe řečeno, vůbec k nim nebylo přihlíženo. Povaha bohatě průmyslového území přináší to již sama sebou, že dlouhá řada projektovaných místních drah již mnoho let čeká na své uskutečnění. Než marně hledáme v milionových vydáních na rok 1924 jen jedinou, třebas sebe menší položku pro tyto účely. V investičním rozpočtu jest na stavbu nových železnic pamatováno částkou 185,370.000 Kč a z toho nepřipadá ani jediný haléř na německá území republiky. Celá tato částka bude prostavěna na jihovýchodě, a to na žádost českého generálního štábu, jenž si přeje vybudování drah k nástupu proti Maďarsku. Zatím co Beneš mluví v Ženevě o odzbrojení, házejí se v jeho statě ohromné sumy do jícnu militarismu. Místo aby byla urychlena stavba drah hospodářsky důležitých, jsou všechny tyto k provedení zralé plány odsunovány a staví se jen t. zv. dráhy strategicky důležité. A to všechno se podniká, ačkoli každý prozíravý člověk ví, že tento stát pro svoji nešťastnou strategickou polohu ve případě války vůbec nemůže býti hájen. Jediné možné zajištění tohoto státu záleží v spokojenosti jeho obyvatelstva.

Avšak k dosažení tohoto cíle nikterak neposlouží miliardové výdaje na vojsko, jež odňaty byvše z větší části hospodářskému účelu, jen zvětšují nynější hospodářskou tíseň a stupňují nespokojenost. Ovšem že nestačí jen zlepšiti hospodářské poměry, ale vláda musí konečně také pro onu polovinu obyvatelstva, která je dosud potlačována, zjednati podmínky, jež by mohly nyní zabezpečiti aspoň klidné spolužití. Dosavadní bezměrné znásilňování Němců v těchto zemích nepřivede ji ani o krok blíže k tomuto cíli. Konsolidace, kterou rozhlašuje po světě dr. Beneš, zůstává stále jen vybájená, neboť jest to jen hrubé klamání veřejnosti. Neboť počínaje zdánlivě již téměř dosaženou rovnováhou ve státním hospodářství až k jednotlivým položkám různých kapitol státního rozpočtu, máme před sebou jen řadu čísel a nejen členové parlamentu, nýbrž ani státní kontrolní úřad nemůže přezkoumati jejich správnost, poněvadž dodnes nám chybí skutečné vyúčtování státních výdajů ještě i za rok 1921, a my tudíž ještě ani dnes nevíme, jaké výdaje stojí naproti příjmům v uplynulých letech v oboru železniční správy. To je neslýchaný stav, pro nějž není vůbec omluvy. Neboť buď ještě není závěrka za uplynulá léta hotova, poněvadž po odstranění všech německých úředníků z vedoucích míst nedostává se zdatných úředníků, nebo má státní správa nějaký zvláštní zájem, aby byla tato čísla veřejnosti utajena. V obou případech by se slušelo vysloviti vládě nejhlubší nedůvěru. Než klid vznáší se nad vodami! Vláda má zcela jiné starosti a strany zastoupené v "pětce" mají velkou práci, aby vládní mašinerii, jíž ustavičně hrozí zavaření kol korupčními aférami, zaopatřovaly nezbytnou chladicí vodou. A to všechno stojí mnoho peněz a času. A tu se ovšem nedostává příliš mnoho času, jehož by bylo potřebí k řádné přípravě a přezkoušení podkladu státního rozpočtu. Přes to, že byl státní rozpočet se zvláštním úmyslem sestaven tak, aby členům parlamentu, jak jsem se již zmínil, bylo přímo znemožněno jeho přezkoumání a proniknutí pro nedostatek podkladu - ačkoli se říká, že je to jejich nejvýznačnější právo - přece jen se pokusím o několik zajímavých poznámek a doufám, že se o nich pan ministr železnic vyjádří.

Tak na př. nacházím v titulu III., odd. B v položce 13 proti 379.000 Kč v r. 1923 zvýšení na 2,302.500 Kč a v odůvodnění se praví, že prý zvýšení o 1,923.500 Kč je nutné proto, poněvadž se stále opakuje vylupování staničních pokladen. Musíme říci, že tato prozíravost upomíná na ruské poměry. Dále v položce 15 jest pamatováno částkou 98.250 Kč na dary a příspěvky spolkům a školám; byl bych velmi vděčen panu ministrovi, kdyby nám předložil seznam darů z tohoto fondu rozdělených - v letošním roce to bylo 122.000 Kč. Dále jest příznačné, jak vážně to asi myslí státní železniční správa s pořádáním jazykových kursů češtiny pro nečeský železniční personál, když byla příslušná položka na příští rok snížena o 129.000 Kč, ačkoli se postátněním buštěhradské dráhy nově zvýšilo procento německých železničářů. Odůvodnění nacházíme ve vysvětlivce k položce 1, kde se výslovně praví, že u ústeckoteplické a buštěhradské dráhy při zvýšení počtu zaměstnanců a změnách v osobním stavu lze očekávati hojnější odchod do pense. Jest jasné, že, je-li toho vůbec ještě zapotřebí, osobní referenti ředitelství státních drah Praha-Sever porozumějí tomuto pokynu danému jim zrovna po lopatě. Objasnění potřebuje také položka 6, odd. C, kde z částky 18,306.000 Kč určené na premie na buštěhradskou dráhu jest pamatováno 447.950 korunami a na dráhu ústecko-teplickou částkou 29.350 Kč.

Dříve však, než přestanu mluviti o této kapitole, chtěl bych ještě poukázati na neslýchané odstrkování německých uchazečů o přijetí do státní železniční služby. Přes velký počet přihlášek bylo přijato jen 5% německých úřednických čekatelů. Tento postup se příčí vůbec všemu líčení a jest klasickým dokladem oné rovnoprávnosti v tomto státě, kterou vláda stále znovu zdůrazňuje, a oněch výzev k spolupráci. Chci se ještě stručně zmíniti o tom, že 74 úředníků bývalé košicko-bohumínské dráhy nedalo se svého času z hospodářských důvodů unifikovati; těmto úředníkům bylo zadrženo propočítání služebních let, při čemž nesmíme zapomínati, že v čele železničního odboru stojí socialista. Na jedné straně se neunifikovaným železničářům odpírají výhody vyplývající z nových výnosů, na druhé straně, jakmile se strhne s platů státním železničářům, jedná se tak humanně, že se i těmto úředníkům sníží jejich požitky. Doufám, že toto upozornění postačí, aby se přestalo tak hrubým způsobem, příčícím se všemu sociálnímu cítění, nakládati s těmito 74 železničáři. Zvlášť křiklavé poměry jsou také u olomouckého ředitelství drah, kde 50 úředníků, kteří byli už rok zařazeni ve statu IIIa, bylo znovu zařazeno do statu IIIb se značně nižšími požitky a mimo to přinuceno nyní vraceti vybrané vyšší požitky.

V předešlých letech jsme museli přednésti velký počet stížností na libovolný výklad ustanovení jazykového zákona českými železničními zaměstnanci. Poukazuji jen na případ, že český průvodčí na buštěhradské dráze pravoplatnou žákovskou legitimaci prostě přeškrtl a napsal na ni: "Neplatná, poněvadž není vyplněna státní řečí." Na moji stížnost u přednosty stanice dostalo se mi vysvětlení, že sice ještě není vydáno příslušné nařízení, avšak stížnost prý je bezúčelná, ježto na rekurs ve stejném případě podaný došel od ředitelství pokyn, aby byl zamítnut, poněvadž prý se již chystá příslušný výnos, který bude žádati, aby byly legitimace vyplňovány státní řečí. Než nedosti na tom, ředitelství státních drah v Hradci Králové, které se snaží všechna ostatní ředitelství předstihnouti v šovinismu, chce uplatňovati tento předpis dokonce i na hnacích a postrkových pasech vydaných obcemi a neoprávněně odpírá průvodcům hnanců zákonem přiznané snížení jízdného, nejsou-li příslušné výkazy na prvním místě vyplněny česky. Když podalo město Děčín stížnost, opovážil se některý úředník okresní politické správy, zemské politické správy, nebo - což je nejpravděpodobnější - králové-hradeckého ředitelství státních drah poznamenati na okraj spisu "drzost". Tedy už jsme v tomto státě dospěli tak daleko, že korporace dovolávající se práva smí býti od takového českého nakvašence beztrestně urážena.

Podobné poměry jako u železniční správy jsou také u správy poštovní. Železniční a poštovní sazby jsou tak nesmírně vysoké, že znemožňují ozdravění hospodářského života, i kdyby zde pro to byly ostatní podmínky. Když při příležitosti snížení platů státních zaměstnanců loni vláda zvláštním provoláním zahájila zlevňovací akci, v níž mimo vyzvání výrobců, aby snížili ceny svých výrobků, slibovala také snížení poštovních a železničních sazeb a vůbec všech veřejných dávek silně zatěžujících hospodářský život, hned jsme poukazovali na to, že pouhé sliby nic neznamenají. Zkušenost nás poučila, že jsme měli pravdu. Sazby zůstávají stále ještě nesmírně i vysoké a přes všechny sliby a zlepšenou hned od počátku valutu není po nějakém snížení ani vidu ani slechu. Neboť ministerstva mají právě jiné starosti. Místo aby byla zlepšována správa, zlevněny sazby, všechny síly se věnují potlačování německého živlu - přes to, že se jeho zdatnost uznává.

Jako u železniční správy, tak musejí i vedoucí poštovní úředníci i na nejmenších poštovních úřadech ustupovati českým vetřelcům. Jest už mnoho německých okresů, kde se vyskytují němečtí přednostové pošt již jen ojediněle; zdatní němečtí poštmistři jsou překládáni na podřízená místa bez ohledu na desítiletí trvající bezvadnou službu. Při jazykových zkouškách se postupuje často tak nelidsky, že to nelze ani vylíčiti. I vážná snaha německých pošťáků, naučiti se češtině, bývá tímto postupem při jazykových zkouškách zmařena. Zde, jako ve všech oborech státní správy, musíme stále hlasitěji požadovati, aby byli němečtí úředníci ustanovováni podle klíče na základě počtu obyvatelstva, a domáhati se, aby bylo německých úředníků používáno v německém území. Strašná je bída a zoufalství z domoviny svévolně vypuzených úředníků, kteří byli pod záminkou t. zv. služebních ohledů přeloženi do českého území jedině proto, aby uvolnili v německém území místo pro snahy počešťovací. Staří, zkušení, zapracovaní úředníci jsou překládáni, aby učinili místo nezkušeným, mladým českým silám, aby všelijaké ty Jednoty dostaly čilé spolupracovníky a mohly se pochlubiti vzrůstem češství v těchto územích. Jak nesvědomitě se zde postupuje, to je viděti z počínání karlovarské poštovní správy, která v letošní lázeňské sezoně už nepřijala starých, zapracovaných výpomocných sluhů a povolala na jejich místo z celé země 15 českých sluhů, s karlovarskými zvláštními poměry neobeznámených. Nejen že tím státní správě vzrostly výdaje o 56.000 Kč, poněvadž musela vypláceti t. zv. přídavky za službu na jiném místě, ale oni ubozí lidé, kteří si po léta konáním této služby zajišťovali výdělek, byli vyhozeni na dlažbu a rozmnožili zástupy nezaměstnaných, aniž však měli nárok na vyživovací příspěvek, a mimo to ustanovením nových sil trpěla zvláště doučovací služba. Ale jako všude v tomto státě, musí jíti služební ohledy stranou, běží-li o poškození německých zaměstnanců ve prospěch českých. Moje interpelace o těchto věcech, podaná před několika měsíci, není dosud ještě vyřízena.

Avšak také pokud se týče upotřebení peněz určených na stavbu státních budov, musíme prohlásiti, že německá území, přes to, že platí vysoké daně, jsou stále odstrkována. Při této příležitosti chci poukázati mezi jiným na stále opětované přání, aby byla v České Lípě vystavěna nová nádražní budova, ježto dosavadní budova již vůbec nevyhovuje a současným zřízením nádražního poštovního úřadu mohly by býti odstraněny různé velmi závažné nesnáze. Právem můžeme také žádati, aby se náležitě dbalo našich potřeb při zřizování nových poštovních autobusových tratí, poněvadž podle dosavadních zkušeností většina železničních projektů k stavbě zralých nebude hned tak brzy uskutečněna.

Přistupuji-li nyní k pojednání o kapitole "Ministerstvo veř. prací", prohlašuji hned, že následkem nejasného sestavení stěží lze si učiniti jasný obraz o použití těchto velkých částek. Jen jedno můžeme se vší jistotu vyčísti, že německá území v každém směru jsou zanedbávána a že jsou neodpovědným způsobem zanedbávána zejména pokud se týče ochrany před velkou vodou a regulačních staveb. Kdežto na regulaci řek v německých územích je určeno jen několik set tisíc korun, pamatuje se na české území mnoha miliony. Jest samozřejmé, že toto neodpovědné odstrkování německých území bude míti účinek také na další vzrůst počtu nezaměstnaných a na další přiostření hospodářské krise. Také při rozvržení těchto výdajů mělo býti použito klíče stanoveného podle poplatnosti. Při projednávání loňského rozpočtu jsem podal mezi jiným také resoluční návrh vybízející vládu, aby byl konečně uskutečněn po desítiletí připravovaný projekt a v údolí Teplé u Karlových Varů zřízena řada údolních přehrad. Katastrofální povodeň v r. 1890 způsobila milionové škody a na jaře r. 1920 ohrožovala Karlovy Vary téměř stejná pohroma a bylo děkovati jen náhodě, že se rozvodněné přítoky z vedlejších údolí nespojily zároveň v jednu ohromnou vlnu a nezpůsobily nenahraditelné škody. Tehdejší návrh byl jednomyslně přijat. Avšak dodnes nevidíme nejmenších známek, že by se začínalo se stavbou údolních přehrad. Nikdy neopomenu připomínati vládě její povinnost a také letos podám znovu příslušny návrh. Připomínám jen, že r. 1922 povolil stát na předběžné práce, na sondování, směšně nízkou částku 5000 Kč. Dále prohlašuji, že ačkoli jsem pozorně hledal, také v rozpočtu na r. 1924 marně jsem pátral po příslušné položce. Naproti tomu jsem našel v titulu 8 mimo jiné vedle položek na regulace řek také částku 2,200.000 Kč pro pokračování ve vodovodních a kanalisačních pracích na pražském hradě a 300.000 Kč jako státní příspěvek pro nouzové stavby v Brně Zvláště poslední položka jest velmi nápadná ježto přece všechna ostatní města musí vynakládati často velké peníze na zmírnění nezaměstnanosti a netěší se tak starostlivé podpoře ministerstva veř. prací. Uvádím jen, že na př. Karlovy Vary, ačkoli jejich finanční stav není růžový, vynaložily v posledních třech letech na nouzové stavby asi 7 milionů Kč, aniž se jim dostalo takové podpory. Z peněz zařazených v kap. XX pod titulem 9 na stavby vodních cest v částce 40,392.880 Kč nepřipadá vůbec nic na řeky německé.

Pro úplnost ještě uvádím, že z 95,050.000 Kč na vodní tavby, na něž je pamatováno v investičním rozpočtu, připadá jen 8 milionů na německá území. To je tedy 8·67%. Nedovedu pochopit, jak může vláda za takových poměrů ve státě mluviti ještě o spravedlnosti. Zajímavé jest však také věděti, že na udržování vojenských budov pod tit. 14 v rozpočtu ministerstva veřejných prací je zařazeno 16,291.300 Kč.

Žádáme tudíž s tohoto místa vládu, aby spravedlivěji rozvrhovala obrovské sumy státního rozpočtu a pak také zaručila, že jich bude v tomto smyslu použito, poněvadž němečtí obyvatelé tohoto státu, plní-li svoje povinnosti při placení daní, právem mohou žádati, aby z s také přiměřené částky byly vráceny německému hospodářskému životu a nikoli, jako dosud, přidělovány většinou hospodářství českému.

Soužení a utiskování německého úřednictva, potlačování německé kultury a německého rozvoje na jedné straně a podlamování německého hospodářství na druhé straně vede k tak nesnesitelným poměrům, ze se ne smíte, pánové s české strany, diviti, jestliže tento nesmírný tlak vzbudí protitlak, který se ovšem samozřejmě nevybije v projevech loyality.

Avšak my Němci jsme vydáni v tomto státě nejen úmyslnému poškozování na poli hmotném, nýbrž také na půdě společných, zákony nám vnucených odborných organisací vystupují proti nám příslušníci státního národa přímo s urážlivou hrubostí a povyšováním. Pro krátký čas, který jest mi vyměřen, chci se zmínit jen o neslýchaných událostech, k nimž docházelo od jejího založení v inženýrské komoře.

Jestliže se již založení komory stalo proti výslovnému znění zákona bez dotázání tehdy i ještě trvající německé sekce, pak postup české většiny v komoře proti německé menšině se prostě vymyká jakémukoli líčení. Nejen že předsednictvo komory hrubým výkladem jazykového zákona vyloučilo vůbec německé členy ze vší spolupráce, ač zástupce ministerstva veř. prací několikrát uznal jejich stížnosti za oprávněné, předseda Kalbáč přece jen prohlásil, že setrvá při svém postupu a ministerstvo ať prý si dělá, co chce. Několika podáními, pamětními spisy a více než před půlrokem dotazem byla vláda zpravena o všech těchto nezákonnostech. Ale všechno bylo marno. Němečtí členové předsednictva komory po kolikaletých bezvýsledných námahách museli se konečně vzdáti svých míst v předsednictvu, aby konečně přiměli vládu k zakročení. Avšak vláda dodnes nezakročila a také neuznala za hodno odpověděti na podanou interpelaci. Před měsícem odebrali se zástupci německých civilních techniků do směrodatných ministerstev, aby s obsáhlým pamětním spisem v ruce, v němž bylo vylíčeno všechno znásilňování minulých let, přiměli je ke konečnému zakročení. Deputaci bylo slíbeno, že ministerská rada ještě onoho týdne bude se zabývati událostmi v inženýrské komoře a že se přičiní za všech okolností, aby upravila neudržitelné poměry. Ze všeho toho se nestalo dosud nic. Doufám, že vláda nyní učiní brzy konec tomuto veřejnému skandálu.