Ředitelé středních škol domáhají se dalšího jmenování do V. hodnostní třídy ve smyslu zákona z října 1919, dále započítání funkčního přídavku zvýšeného o 75% do pense a stanovení učebné povinnosti. Očekáváme, že školská správa vezme v úvahu i tyto požadavky.
Na středních školách učí z nedostatku profesorů profesoři pensisté. Jsou v poměru smluvním a vyučují plný počet hodin. Je však nevysvětlitelno, proč těmto profesorům-pensistům se nedostalo letos vysokoškolského přídavku jako loni. Počet těchto učících profesorů-pensistů není veliký. A jaký byl důvod, že letos byli opomenuti, ač loni na ně jako úředníky s vysokoškolským vzděláním byl vzat zřetel?
Ministerstvo školství a národní osvěty sdělilo veřejnosti ze stadia příprav návrh na reformu střední školy. Návrh tento byl kusý, chyběla především učebná osnova a zvláště poslední ročník nové střední školy ukazuje zřejmě nevypracovanost problému. Srovnáme-li naši střední školu se střední školou jinde, vidíme, že stojí na pozoruhodné výši. Ukázala to v poslední době zajímavá výstavka našeho středního školství za mezinárodního sjezdu profesorů v Praze, potvrdily to při té příležitosti úsudky cizinců o našem školství. Nepravíme tím, že by nebylo třeba jistých oprav v našem středním školství, ale nutno postupovati opatrně, zvláště za mimořádné doby, které prožíváme. Nesmíme pustiti se zřetele to, čím specielně v našich poměrech střední škola jest, jsouc nejen přípravou pro studium vysokoškolské, nýbrž podávajíc zaokrouhlené vyšší vzdělání naší inteligenci, která kromě svých povinností, ať v úřadě nebo v soukromém povolání, má veliké povinnosti v národě a v obnoveném našem státě. Podle našeho soudu musí naše střední škola zůstati věrna rázu vyššího uceleného všeobecného vzdělání jak po stránce rozumové, tak mravní. Jakékoliv její rozkouskování, jakékoliv hromadění úkolů, jež nemůže se zdarem plniti, musí vésti k nivelisaci naší střední školy. K odbornému povolání vedou školy odborné. Chceme býti spravedlivými a chceme vyčkati konečného elaborátu, není však možno, aby návrh byl zpracován bez součinnosti učitelů vysokoškolských a středoškolských. Reforma střední školy nemůže býti řešena nějakým experimentem, a může se díti jen postupným klidným vývojem, nikoliv radikálním řešením, jehož konce nikdo z nás nedohlédne. Očekáváme, že naše správa školská uvaruje se všeho, čím by úroveň naší střední školy byla snížena. Nám nejde o rozmnožení učiva, jako spíše o prohloubení. Množství látky v jednotlivých předmětech musí býti bedlivě uváženo. A konečně nutno řešiti vzdělání učitelstva národních škol, zejména občanských, a také vzdělání učitelstva středních škol.
Z důvodů úsporných přistoupilo ministerstvo školství a národní osvěty ke zrušení textilních škol. Za důvod uváděna malá účast žactva. Textilní školy závisí nemalou měrou na textilní výrově. Krise, která zavládla v naší výrově vůbec, a také tak v textilu, má svůj reflex v účasti žactva na textilních školách. Letošním školním rokem ministerstvo školství a národní osvěty nepovolilo už zápis do I. třídy a nechává žíti jen druhý ročník, aby jeho skončením škola zašla. Toto rušení škol dotklo se trpce nás za Rakouska a dotýká se ještě trpčeji v našem vlastním státě. Je dobře známo, jak jsme byli právě v odborných školách macešsky za Rakouska odbýváni, a že dosud nejsme na roveň postaveni Němcům. Tak jako oklešťování Masarykovy university v Brně z důvodů úsporných musí vyvolávati protesty, nechá-li se vedle ní žíti druhá německá technika, a vkládají-i se ještě k tomu na její ústavy mimořádné položky do rozpočtu, tak musí působiti i to, ruší-li se české odborné školy, vybojované s velkými obětmi za Rakouska, aniž jsme ještě na roveň postaveni Němcům. Mohl bych uvésti případ Rychnova n. Kn., uvedu však případ Humpolce. Když byla zřízena za Rakouska v Chotěboři střední škola, slíbil tehdy ministr Hussarek a ministr Trnka zástupcům města Humpolce, že jim dá za náhradu - neboť také chtěli střední školu - ke stávající škole textilní odbornou školu barvířskou. Přišla světová válka. A dnes se jim ruší i ta škola textilní. Zapomíná se, že každá střední, odborná škola pro takové město má vedle významu kulturního pro obyvatelstvo velký význam hospodářský a sociální. Píše a mluví se mnoho o jihočeském problému, ale že by toto přispívalo k úspěšnému řešení, jest velice pochybno. Vláda rakouská zavedla na textilní škole v Humpolci obchodní oddělení, které bylo velice četně navštěvováno, ale i toto bylo zde nyní zrušeno. Humpolec již za Rakouska ucházel se o školu obchodní a nebyl a priori odmítán, nýbrž požadavek ten je odsunován. Dnes žádá právem za náhradu zrušené textilní školy s obchodním oddělením - obchodní akademii.
Nelze se diviti, že zástupcové takového města pokládají za svou svatou povinnost, aby se jim dostalo náhrady tím spíše, že dnes nemají vůbec žádné odborné nebo střední školy. Nesmíme zapomenouti, co pro takové město střední škola znamená, zvláště nemá-li komunikací, kterýmžto nedostatkem jsou tak charakteristické jižní Čechy.
I letos, projednávajíce rozpočet ministerstva školství a národní osvěty, musíme konstatovati, že německé střední školství je příznivěji na tom než české. Je to nejlépe viděti na tom, že počet žactva, připadajícího na jednu třídu německých středních škol, je nižší než průměrný počet žactva ve třídách českých středních škol. Pan ministr školství mluvil o nadbytku učitelských ústavů, především německých, ale to platí nejen o ústavech učitelských, nýbrž i o jiných školách. Podívejme se jen, kolik bylo na př. zapsáno žáků letos do prvých ročníků německých vyšších hospodářských škol, a uvažme při tom, s jakými náklady je vydržování těchto škol spojeno. Též nutno porovnati, jakou mají učebnou povinnost němečtí profesoři a jakou čeští. Uvidíme, že při stejných platech má český profesor následkem větší frekvence na českých středních školách a následkem nedostatku učitelů mnohem větší učebnou povinnost než profesor německý.
Nutno znovu konstatovati, že podle úředních údajů na Moravě mají Němci dosud o 11% více středních škol, než jim podle poměru národnostního patří, na Slovensku o 1·2% více, než jim patří. V Čechách se počet škol přibližuje poměru národnostnímu, ve Slezsku na české straně ho ještě nedosahujeme.
Dále znova i letos opakujeme, že stát náš vydržuje dvě střední školy pro příslušníky Rakouska, dvě pro příslušníky Německa a jednu pro příslušníky Polska.
Způsob placení školného zavedený před rokem se neosvědčil. Ministerstvo školství již prohlásilo, že bude zaměněn za jiný. Očekávali jsme, že se tak stane už letošního roku. Nestalo se tak. Žádáme proto, aby dnešní způsob placení školného byl zaměněn za vhodnější jistě od začátku příštího školního roku.
Návrh zákona o pokračovacích živnostenských školách je příliš dlouho projednáván. Tento druh našeho školství volal po nápravě za Rakouska. Tím naléhavější jest náprava dnes. Nejde však pouze o otázky zřizování, vydržování a správu těchto škol, o učitele, nýbrž též o osnovu učebnou. Ta je dosud taková, jaká byla za Rakouska. Místnosti a opatřování věcných potřev a pomůcek budou opět předmětem četných stížností. Vyučovací dobu nelze řešiti bez dohody s našimi živnostenskými korporacemi a s učiteli na těchto školách. V různých krajích jsou různé poměry a různé potřeby. Každé uniformování má tu za následek poškozování. Otázka interního učitelstva zůstává stále nevyřízena, ač je jednou ze základních podmínek zdaru těchto škol. Ministerský výnos o honoráři učitelů nemůže zlákati na příklad absolventy vysokých škol, aby několik let, nejméně 4 léta, nežli jsou potvrzeni zemskou správou politickou, učili za 28 Kč týdenní hodinu měsíčně. Rovněž tak je tomu u učitelů ze stavu živnostenského, zvláště má-li ze svého působiště do školy daleko a ztratí mnoho času docházkou do ní. Proto je ta nouze získati vynikající živnostníky jako učitele na pokračovacích školách.
Dosavadní platy učitelů na živnostenských pokračovacích školách řídily se hlavně kvalifikací a délkou služby a nikoliv potvrzením v úřadě učitelském. V novém výnosu však klade se hlavní váha na potvrzení. Mnoho učitelů, profesorů a inženýrů je tímto výnosem degradováno ze III. kategorie do II., mnozí ze II. do I. Učitelé na těchto školách si stěžují, že 14tidenní kurs se hodnotí více než zkouška pro školy měšťanské, ba více než vzdělání vysokoškolské. Ač pak bylo loni známo, že honorářový výnos pozbude platnosti v červnu 1923, přece nebyl na počátku školního roku v září vydán nový honorářový výnos. Bylo slibováno, že to bude loni, a nyní byl vydán nový výnos, jenž vyvolal velikou nespokojenost. Přimlouvám se, aby ministerstvo školství a národní osvěty ke steskům těmto přihlédlo a nesrovnalosti odstranilo.
Ministerstvo školství a národní osvěty několikráte svými zástupci prohlásilo v kulturním výboru, že předloží osnovu zákona o mateřských školách, o jejich organisaci, o postavení učitelek. Tím však, že před dvěma lety většinou hlasů v kulturním výboru byly mateřské školy odkázány do působnosti ministerstva sociální péče, nestará se o to ministerstvo školství a národní osvěty a ovšem také ne ministerstvo soc. péče. Dnes se neví, kam otázka mateřských škol vlastně patří. Ale tento stav je neudržitelný. Podle našeho soudu mateřské školy náležejí do působnosti ministerstva školství a nár. osvěty, nikoliv do ministerstva soc. péče. Mateřské školy jsou vydržovány ovcemi, Ústřední maticí školskou a též jinými činiteli, na Slovensku státem. Mateřské školy nejsou přece školami, jež by nezasluhovaly řádné úpravy organisační, učebné, úpravy poměrů učitelek na těchto školách, a naše školská správa je povinna tyto otázky rozřešiti, i když těchto škol všude nevydržuje. Vždyť tak činí i v jiných oborech školských. Nelze přece dívati se klidně na to, aby tyto školy trpěly pro nějaký kompetenční spor.
Jest skutečně litovati, že dosud nebyla vydána prováděcí nařízení k t. zv. malému školskému zákonu, ač již uplynula od vydání zákona doba téměř půl druhého roku. Tímto zákonem zavádějí se do učebné osnovy jako předmět povinný ruční práce. Zdárný rozvoj tohoto vyučování naráží však hned v počátcích na veliké překážky. Není vhodných místností ve školách, nepamatovalo se na to všude ani při novostavbách školních, není na četných místech učitelů, kteří absolvovali příslušný kurs, zavedl se předmět, aniž dříve se mu mohli naučiti kandidáti na učitelských ústavech a jestliže reforma našich učitelských ústavů bude čekati až do rozřešení reformy školy střední, pak to pravděpodobně potrvá ještě dlouho, než budou vycházeti z učitelských ústavů učitelé pro tento nový předmět připravení.
Vím, že se tu odpomáhá zvláštními kursy, ale ne všude jsou možné tyto kursy a ne každému učiteli, jenž má dnes učiti ručním pracím ve škole, je možno, kursů těch se zúčastniti. Jde tu dále o opatření materiálu, jejž mají opatřiti rodiče pro chudé děti obcí. Jde o to, aby byl sledován pravý cíl tohoto vyučování, obeznámení žáka s povahou některých hmot, jejich ovládání a využití teoretických vědomostí ve škole na přizpůsobování hmoty k určitým účelům, jde o to, aby v žactvu byla vzbuzena láska ke hmotné práci, aby úspěchy v ní se budilo v žactvu sebevědomí, sebedůvěra, víra ve schopnosti a úspěch. Nebylo by správno, zařizovati v těchto učebních hodinách specielní výrovu, už také ne z toho důvodu, že by se učitelé mimo svou vůli octli často v konfliktu s našimi kruhy živnostenskými, jak toho už máme doklady. V nejbližší době mají býti vydány pro tento předmět učebné osnovy, ty však, i když budou nejdokonalejší, nestačí, nebudou-li splněny i ostatní podmínky. Je nutno učiniti včas vše, aby vyučování novému předmětu, jehož význam je nemalý, se nepotkalo s fiaskem.
Počet žáků 60 v odděleních němčiny nutno snížiti na 40. Jazykové vyučování při tak velikém počtu žactva nemůže míti úspěchu. Žákovské knihovny jsou na četných místech ubohé, je nutno jim věnovati větší péči, je nutno věnovati na ně větší náklad. Učebná osnova našich měšťanských škol žádá revisi. K pravidelnému počtu učebných hodin přistupují stále předměty nepovinné, takže to dostupuje týdně až 38 hodin. Je otázka, zda rodiče budou k tomuto přetížení dětí klidně stále přihlížeti. Nelze také zatajovati, že podle nových předpisů dosahuje učebná povinnost učitele na měšťanské škole v četných případech přes 30 hodin týdně a že se tím dostavuje u nich vyčerpání. Tohoto nařízení nemůže učitelstvo dlouho bez vyčerpání vydržeti.
Podle malého školského zákona byl zaveden tělocvik na dívčích školách jako předmět povinný, avšak dosavadní tělocvičny jsou malé a nedá se v nich prováděti, čeho osnova žádá.
Již dva a půl roku trvají přípravy k zákonům o školách pomocných. Doufáme, že zákon ten v nejbližší době dosáhne již poslední aprobace. Existující pomocné školy mají býti převzaty postupně v pěti letech podle žádostí vydržovatelů. Dnes už není o tom velikých sporů, že ustanovení článku IV. o obsazování míst učitelských podle služebního stáří přivoďuje důsledky, jichž nelze s hlediska prospěchu školy přezírati. Veliká města budou míti jen nejstarší učitele, četná místa nejsou dlouho obsazována následkem nekonečných rekursů. Někdy to trvá 2 až 3 roky, než se místo obsadí. Některý žadatel drží v šachu více míst a pak se s konkurenty smlouvá, že jim poskytne to neb ono, když odstoupí od soutěže. Je nanejvýš žádoucno, aby se přikročilo k novelisaci tohoto zákona.
Naléhavou jest otázka zřizování a vydržování měšťanských škol. Původně ministerstvo školství a nár. osvěty ohlašovalo předložení zákona o zřizování a vydržování škol vůbec, avšak se zřetelem k tomu, že dříve musí býti rozřešen poměr škol k župám, jež se mají realisovati, restringuje rozsah ohlašovaného zákona a slibuje předložiti osnovu zákona o zřizování a vydržování škol měšťanských. Nuže, žádáme zde, aby aspoň tento zákon, a to v nejbližší době byl předložen. Obce, v nichž je měšťanská škola, nemohou unésti břemen spojených s postavením budovy, věcnými potřebami, zatím co okolní ovce, odkud děti do školy té chodí, zdráhají se něčím přispěti. Jsou pak zase na druhé straně ovce, odkud děti nejsou přijímány do nejbližších měšťanských škol, ježto jsou vzdáleny přes 4 km a obce samy měšťanskou školu si vybudovati nemohou. Děti takové nemají možnosti dosíci vzdělání na měšťanské škole.
Ve státním rozpočtu na příští rok je zařaděno na nejnaléhavější stavy menšinových škol v republice Československé 38 mil. a na zakoupení budov pro menšinové školy 1 mil. Kč, jako loni. Pokládáme obnos ten za nedostatečný; ukázalo se to letos. Vedly k tomu důvody úsporné a pak prý též ten důvod, že technicky se nedá více zdolati. Máme celkem dosud 778 menšinových škol, z nichž je 759 českých, 18 německých, 1 polská. Z těchto škol je velice mnoho, které jsou umístěny naprosto nedostatečně a jejich další existenci může zajistiti jen brzké postavení školní budovy. Stížnosti, naléhavé prosby dostáváme v tomto směru ze všech krajů národnostně smíšených. Cituji z dopisu ze Žatecka: "Již 5 let voláme o nápravu, ale dosud marně. Po převratu otevřeno ve zdejším kraji přes 30 českých škol a doufáme pevně, že počet ten se ještě zvýší, neboť všude se hlásí české děti a volají po české škole. Než otevřením školy vyrůstá tu nová bolest s umístěním školy. Tu stačí nějaký koutek, mnohdy přímo vražedný na zdraví dětí i učitele. Jsou to vesměs pivnice hostinské nebo staré opuštěné školy. Voláme po stavbě, ale marně, ani nejnutnější budovy se nám nedostane. Na Žatecku se od převratu nepostavila ani jediná česká škola. Letošního roku je nezbytně zapotřebí postaviti aspoň tyto školy: Svojetín, Žiželice, Tuchovice, Lipno, Postoloprty, Kounov. Prosíme naposled a voláme: "Nedopusťte, aby zničeno bylo, co tu po 5 let budujeme, snad nepochopením úřadů, pomozte nám ke stavbě těchto škol, jež jsou nadále v dosavadním stavu neudržitelny!" Máme případy, že je škola povolena, ale několik roků to trvá, než může vejíti v život. Zatím se ztrácí v místě celá jedna školská generace, klesá důvěra českých rodičů v mohoucnost vlastního státu. A české školy menšinové musíme zřizovati i pro malý počet dětí. Do zněmčeného území vysíláme české strážmistry finanční stráže, české četnické strážmistry, české rotmistry, české úředníky, musejí tam v nepřátelském prostředí konati službu v zájmu našeho státu, mají obětovati ještě své děti jen proto, že tam není českých škol? Nedivme se, že úsilovně žádají odtamtud pryč. V prostředí nepřátelském, v nedostatku bytů, v nedostatku společenského, kulturního života pozorují, že se jim děti německou školou odcizují a že jim vniká cizí duch i do rodiny. Nedávno si mi stěžoval státní zaměstnanec ze zněmčeného Rudohoří, legionář, že musí se dostati odtamtud do české krajiny, neboť mu je hořko, slyší-li doma děti zpívati německé písně ze školy, mimo jiné "Deutschland über Alles!" Netřeba podotýkati, že čeští lidé v těchto zněmčených krajích jsou tam jediní, kteří jsou nositeli naší státní myšlenky. Nemůžeme, nesmíme jich trestati za to, že by se děti jejich z nedostatku potřebných škol německou školou poněmčily.
Je také žádoucno, aby bylo v brzku provedeno definitivní jmenování učitelů na menšinových školách a aby byla v úvahu vzata hmotná stránka jejich exponovaného postavení. Inspektoři menšinových škol žádají za zvýšení cestovního a dietního paušálu, za udělení funkčního přídavku, za odměnu za hospodářskou správu a zjednodušení prací kancelářských. Požadavky tyto, zvláště otázka paušálu, je skutečně neodkladná, uvážíme-li rozlohu obvodu dozorčího, nedostatek komunikací v nejzalehlejších osadách a stále ještě neustálené poměry na těchto školách. Za dosavadního paušálu je nemyslitelno, že by se dozor mohl vykonávati tak, jak je žádoucno. Je též třeba přesnými instrukcemi vyměřiti působnost menšinových inspektorátů; to se dosud nestalo.
Nyní několik slov ke kapitole o ochraně památek. Musíme připomenouti, že zákon o ochraně památek přírodních, archeologických a národopisných, již několikráte ministerstvem ohlašovaný, nevyšel dosud ze stadia počátečních příprav. Pokládáme zákon tento za nezbytný. Je tím naléhavější, čím častěji v poslední době na př. při provádění pozemkové reformy vidíme vandalismus na přírodních krásách naší domoviny. Víme, že ministerstvu školství a nár. osvěty podařilo se dohodou s dosavadními majiteli půdy a někde se Státním pozemkovým úřadem vytvořiti reservace. Je však ještě mnoho jiných krásných koutů naší vlasti, jež zasluhují trvalé ochrany. Ochrana tato se týká nejen rostlinstva, nýbrž i živočišstva. A litujeme, že tak dlouho trvají u nás přípravy k vydání zákona na ochranu ptactva, že tento zákon nemůže býti předložen pro kompetenční spor mezi ministerstvem školství a ministerstvem zemědělství, jež samo si osobuje právo na vydání tohoto zákona a pravděpodobně nechce jej propustiti do té doby, dokud nepředloží dříve zákon o myslivosti.
Zákony o okresních svorech osvětových a o zřizování lidových knihoven v praksi záhy ukázaly mezeru. Proto všichni, kdož pracují u nás v lidovýchově, s radostí uvítali zprávu, že ministerstvo školství a národní osvěty chystá novelisaci obou zákonů pod jedním titulem zákona o veřejné péči osvětové.
Naše veřejné osvětové instituce musejí býti finančně zajištěny, musejí býti opatřeny určitými výkonnými orgány a nebudou-li povolané korporace konati svou osvětovou povinnost, musí míti státní správa možnost, aby je k plnění zákona donutila, nikoliv aby byla bezmocnou, jako je to nyní. Zůstaly-li ony zákony na mnohých místech mrtvou literou, neb nesplnily-li to, co zamýšlel zákonodárce, postihl ten osud mnohem více zákon o místních kronikách. O provádění tohoto zákona nemáme vůbec obrazu; soudíme, že ho nemá veřejnost, že ho však nemají ani naše povolané úřady.
To jsou naše poznámky k rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty. Zajisté bychom mohli připojiti i další k jiným kapitolám. Týkají se z velké části stránky správní i zákonodárné.
Chceme ke konci říci ještě toto: Kulturní práce jak ve školách, tak zvláště mimo školu jest dnes mnohem těžší, než za dob normálních, za dob klidných. Kulturní práce dneška zápasí těžce s důsledky světové války, které tato způsobila v duších generace, jež světovou válku prožila a zápasí mimo to těžce s extrémy, živenými neklidnou dobou poválečnou. Avšak i při vážných starostech hospodářských i při vážných starostech finančních musíme stejně pamatovati na veliké kulturní úkony, jež nám dnešní doba ukládá. Musíme vítati vše, co přispívá ke zvýšení rozumové úrovně a ke mravní vyspělosti, neboť největší statky hmotné, nejkrásnější instituce sociální a hospodářské by nám nebyly nic platny, kdyby držitelé jich nebyli lidé kulturně silní. (Výborně! Potlesk.) Stát může ve směru kulturním buď přímo anebo nepřímo vykonati velice mnoho; vedle státu je však ještě ohromná řada spolků, korporací, tisíce jednotlivců, kteří sledují kulturní cíle národa a pro ně pracují. Je tu třeba vzájemného souladu mezi státními orgány a onou velkou řadou kulturních dobrovolníků, stát musí práci těchto ze všech sil podporovati ve vědomí, že čím je národ kulturně zdatnější, tím spíše překoná nesnáze, jež doba přináší a jistě ještě přinese, a tím spíše si získá hospodářskou moc tam, kde ji dosud nemá.
Jdeme do druhého pětiletí svého obnoveného státu. Přáli bychom si, abychom jak v ohledu zákonodárném, tak správním, v činnosti kulturní, pokud spadá do působnosti zákonodárných svorů a státní správy, postupovali tak, aby kapitola tato snesla srovnání s kulturní prací států nejpokročilejších. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. dr. Petersilka.
Posl. dr. Petersilka (německy): Slavná sněmovno! Snad u žádné skupiny předmětů projednávaných v rozpočtové rozpravě neprojevují se tak jasně charakteristické značky jednotlivých stran, jako při rozpravě o rozpočtu kultu. Národní a světový názor, to jsou ony dvě velké idee, které převládají v této debatě a které přece také konec konců jsou nejdůležitějšími popudy politiky národů a států uvnitř i na venek. Tento dvojí živel, národní a kulturní, budiž základem našich, pro omezení času jen v nejširších rysech podaných vývodů.
Co se tkne národního živlu, mohu se ho snad pouze krátce dotknouti, ježto ctění pán kolegové vykonali v té příčině práci velmi důkladnou. Chtěl bych pouze k předneseným připojiti několik přání.
V oboru vysokého školství postrádáme zvěrolékařského oddělení, jež by našim studujícím umožnilo, aby se vyhnuli výdajům a námahám, spojeným se studiem zvěrolékařském v cizí zemi a aby studovali ve vlastní zemi.
Pokud jde o školy střední, nemůžeme se především spřáteliti s myšlenkou, aby nižší gymnasium a nižší reálka byly na roveň postaveny občanské škole. Neboť podle slov Goetheových má humanistické studium klasického starověku zůstati vždy základem lidského vzdělání. A přijde snad opět doba, kdy opadnou vlny materialismu, které nyní zaplavují veškeré obory lidského myšlení a chtění, a pak se objeví opět idealismus a bude zajisté nutno, aby se klasické studium v celku důkladně konalo od prvého až do posledního roku. I koedukace na středních školách, mnohdy příliš podporovaná, ačkoliv nejsme zásadními jejími odpůrci, nesplnila, jak se zdá, přece očekávání v ní kladeného. Studenti nezískali tím na rytířskosti a studentky byly ochuzeny o to, co zval Goethe "pravou ženskostí". K vodu škol obecných a škol občanských chtěli bychom přednésti přání, aby konečně ustalo mnohdy neoprávněné zavírání německých škol. Ve zvláštním případu žádali bychom pana ministra školství, aby působil k tomu, aby německá škola v Haklových Dvorech u Budějovic, kterou chce navštěvovati 30 dítek, jejichž německá národnost byla co nejpečlivěji prozkoumána, a která je již druhý rok zavřena, byla opět otevřena, poněvadž to nejde, aby děti chodily 5/4 hodiny daleko do školy v Budějovicích, při čemž zůstává ještě otázkou, budou-li tam připuštěny, aneb aby musely navštěvovati českou školu. Není zajisté nižádným důkazem pro stejné zacházení s oběma národy, o němž je zde tolik slyšeti a které se venku tak málo pociťuje, budují-li se na Šumavě pro 2 nebo 3 české dítky vlastní nádherné školní paláce, a zavírají-li se jinde německé školy s 25 dítkami. Navazuje na to, chtěl bych také jménem naší strany co nejrozhodněji protestovati proti školním poměrům, jaké zavládají na Hlučínsku. Na základě výjimečného zákona nejsou tam soukromé školy dovoleny, jednotlivé německé děti jsou odkázány na soukromé vyučování a i toto se potlačuje. Jako nějaký turecký paša vládne tam pověstný česky inspektor Novák, který sice zkouší děti, jež si přejí soukromého vyučování, který však již předem předpovídá nepříznivý výsledek těchto zkoušek, aby pak mohl s tím větším diktátorským gestem prohlásiti: "Nezralý pro soukromé vyučování."
Přáli bychom si dále, aby se stala, pokud i jde o německé školy, i v Budějovicích náprava, podobně jako s německými školami v Plzni, aby byly bezprostředně podřízeny ministerstvu školství a aby v té příčině podaná žádost byla pokud možno nejdříve příznivě vyřízena.
Upozorňujeme dále pana ministra školství na kategorii vychovatelek, s nimiž se nakládá nejhůře, a obnovujeme již tak často podaný návrh, aby pěstounky, které se zajisté vyrovnají vzděláním a prací věnovanou výchově učitelkám ručních prací, byly také těmto na roveň postaveny co do odměny.
Konečně si dovolujeme ještě dotaz v příčině jazykového styku školních úřadů. Pan ministr ve své odpovědi na interpelaci ze dne 2. července 1923, která však, což je příznačným, vyšla tiskem teprve počátkem listopadu 1923, prohlásil, že ani ministerstvo ani zemská školní rada nevydaly žádných všeobecných vynesení o používání státního jazyka ve styku zemských školních rad s okresními školními radami. Nyní je otázka: Jakým způsobem vyšel pak přece podnět ke změně ve vnitřním styku jazykovém? Jelikož tedy v té příčině nebylo úředně nic nařízeno, musí se plným právem žádati, aby zachován byl stav, jaký byl dne 1. ledna 1923, po případě, aby byl opět obnoven. Ministr praví, že zemské a okresní školní rady jsou státními úřady a že musí podle § 1, odst. 1, jazykového zákona jednati vzájemně v jazyce státním. To je však nesprávné. Právě jazykový zákon stanovil v §u 5 zvláštní ustanovení pro školskou správu. Má-li se tento paragraf, jak se na opačné straně vždy praví, vztahovati pouze na vnitřní správu škol, prohlašujeme, že tohoto §u 5 nebylo v zákoně vůbec třeba. Neboť ani školní správa ani místní školní rady, mezi nimiž se vnitřní styk se správou školní děje, nejsou státními úřady. U nich nelze tudíž vůbec užíti ustanovení §u 1 jazykového zákona. Že však § 5 stanoví právě pro školní správu zvláštní ustanovení, to má znamenat, že i státní úřady školní správy musí užívati německého jazyka v záležitostech týkajících se správy německé školy. V té příčině musíme bohužel konstatovati, že odpověď ministrova nesplňuje žádného přání a neznamená nic jiného než frázi, kterou se odpovídá na právní důvody.
A nyní k druhé části dnešní rozpočtové rozpravy, k rozpočtu kultu. Zde se setkávají dva světové názory, jeden, který spatřuje v člověku pouze bytost tohoto světa a který tudíž odmítá všecky prostředky určené pro náboženství a pro snahy po onom světě, tudíž i rozpočet kultu, a druhý, který stanoví člověku cíl na tomto i na onom světě a žádá prostředků k tomu potřebných, tudíž i rozpočtu kultu. Mohu zde s největším zadostiučiněním konstatovati, že rozprava o tomto vodu byla všeobecně vedena velmi smířlivým tónem a že obzvláště s německé strany nebylo dosud učiněno ni nejmenšího útoku na rozpočet kultu. Naproti tomu nedalo si několik pánů s české strany přece ujíti, aby nepronesli několik a někdy dosti šťavnatých útoků proti rozpočtu kultu; dovolíte mi proto také, abych krátce reagoval na jejich útoky. Žádali především odstranění kongruy, jelikož jsou toho názoru, že stát má vyhověti pouze svým potřebám a nikoliv potřebám církve. Souhlasíme všeobecně naprosto s tímto názorem, odmítáme však tento názor pro tento stát, neboť pokud má stát, jak to i prohlásil ministr vyučování za rozpočtové rozpravy, právní závazky vůči církvi, které mu ukládají platiti kongru, musí tomuto závazku dostáti, má-li jinak tento stát býti zván státem právním. Staré Rakousko přivlastnilo si církevní statky a utvořilo z nich z části náboženský fond a převzalo na sebe právní závazek poskytnouti kleru pro jeho stav potřebného živobytí. Jestliže se však Československá republika označuje za nástupnický stát starého Rakouska, nemůže se zajisté zbaviti tohoto závazku, tím méně, poněvadž klerus vede matriky a ušetřuje tím státu daleko větší peníz, nežli jaký jest rozvržen v rozpočtu kultu. Pro Československou republiku přicházejí však ještě dva důležité důvody v úvahu: Jeden je, že umístila značnou část své ústřední správy v církevních budovách za velmi nepatrné nájemné, a druhý je, že převzala pod titulem pozemkové reformy od církve již 325.000 ha za velmi nepatrnou náhradu. (Německy výkřik: Kdo pak je dostal?) To je jiná otázka, otažte se pozemkového úřadu. Zde nutno ještě zvlášť podotknouti: Dostane-li se jiným církevním ovcím nežli katolické od státu kongruy, tedy dává se jim tento plat pouze pod právním titulem, totiž vedení matrik těmito ovcemi, kdežto u katolické církve přicházejí ještě jiné daleko důležitější důvody v úvahu. Podotkl bych zde ještě něco. Jeden z českých předchozích pánů řečníků dovolil si, jak bych to řekl, žert či zarýpnutí, že paušálně podezříval celý katolický klerus pravě, že katoličtí duchovní zneužívají kazatelny pro politiku. Musím to co nejrozhodněji odmítnouti; katoličtí kněží mají úkol a svatou povinnost, aby s kazatelny kázali svoji pravdu a také jí před lidem hájili, i když je to některému pánu nepříjemným. Avšak ještě rozhodněji musím odmítnouti druhý útok, totiž že katoličtí duchovní zneužívají zpovědních o tajemství ve službách politiky. Pánové, to je to nejdražší, co nám katolickým kněžím leží na srdci, a je hanbou, pravil-li to český pán, neboť právě český lid to byl, z něhož vyšli první dva velcí mučedníci zpovědního tajemství, totiž svatý Jan z Nepomuku a blahoslavený Jan Sarkander. Dále je hanbou, že to řekl právě pán socialistický, neboť právě svatý Jan z Nepomuku potíral absolutismus Václava Líného, opilce. Odmítáme co nejrozhodněji taková paušální obviňování a nemůžeme jinak, nežli označiti onoho pána za pomlouvače, který, aniž by uvedl jediného důkazu - nebude ho moci ani na věky uvésti přednesl taková paušální obvinění. (Souhlas na levici.)