A teď vám je svoboda naše málo? Vzpomeňte si na svobodu maďarskou! (Hluk. - Předseda zvoní.) Ale to my zase nevyčítáme, nýbrž dokumentujeme tím, že je nám milo, nastává-li takové prostoupení obou kmenů téhož národa, poněvadž tím je ještě lépe dokumentována jeho jednotnost.
Pamatujte si, že děláte před historií neobyčejně odpovědnou hru. (Výkřiky ľudových poslanců slovenských.) Dovoláváte se svých hlasů, ale počkejte, až se probudí slovenský lid, až přestane býti předmětem demagogie! (Výborně! Potlesk.) Počkejte, až se přestane nad Tatrou blýskati, a až se tam také vyjasní! (Výborně! Potlesk. - Výkřiky slovenských ľudových poslanců. - Předseda zvoní.)
Slavná sněmovno! Dovolte mi, abych přešel k vlastnímu předmětu svých výkladů. (Hluk. - Výkřiky posl. dr. Jurigy.)
Předseda (zvoní): Žádám znovu pana posl. dr. Jurigu, aby nevyrušoval. (Hluk. - Předseda zvoní.) Prosím pány poslance, aby nevyrušovali. (Výkřiky posl. dr. Jurigy. - Předseda zvoní.) Volám pana posl. dr. Jurigu k pořádku. (Hluk. - Výkřiky posl. Oktavce. - Předseda zvoní.) Žádám pana posl. Oktavce, aby nevyrušoval.
Slovo má pan posl. dr. Engliš.
Posl. dr. Engliš (pokračuje): Hospodářství státní tvoří největší a nejdůležitější článek hospodářství národního. Jest jeho vyvrcholením, je na něm vybudováno a současně podmiňuje jeho trvání a vývoj. Proto nelze stav národního hospodářství posuzovati bez zřetele ke stavu hospodářství finančního a naopak. Chceme-li rozuměti dnešnímu finančnímu stavu, musíme se nutně poohlédnouti po stavu našich hospodářských poměrů.
Těleso našeho národního hospodářství je ve stavu přerodu. Nové teritorium, exportní povaha státu, kde více nežli jednu čtvrtinu své výroby jsme nuceni upotřebiti mezinárodní směnou, změna dřívějších vnitrocelních odbytišť na zahraničí a vystavení nového celku ve světové soutěži, jsou změny, které charakterisují přerod. Avšak tento přerod se děje za mimořádně těžkých podmínek vnitřních i vnějších.
Vnitřně bylo a je nám překonávati veliké poválečné úkoly sociální, dopravní, vojenské a finanční, jest dále nutno hledati cesty pro novou organisaci a techniku v našem podnikání výrobním, zejména průmyslovém, rozšířením oborů a působiště i zhospodárněním obchodu, a bude ještě pracovati k účelnější a lacinější organisaci našeho bankovnictví a peněžnictví, které průmysl značně vysiluje.
Problém spočívá ve zvýšené výkonnosti práce, poněvadž v něm tkví otázka drahoty a otázka soutěže. Otázka drahoty jest nakonec otázkou blahobytu, a ten se nedělá z číslic, nýbrž má svůj pramen ve výrobě a jejím spravedlivém rozdělení. A naše soutěživost není určena číslem mzdy, nýbrž poměrem mezi tím, co dělník sní, a co udělá. Nestačí zdůrazňovati spravedlnost při rozdělování, třeba pečovati o to, aby bylo co děliti. Nelze však též viděti v dělníkovi jen nástroj a prostředky, nýbrž spolupracovníka. Tak rozumíme poslednímu výroku presidenta republiky o vývoji nalevo, poněvadž soustavu individualistického hospodářství považuji v zásadě za dobrou a správnou. Ještě mnoho a mnoho vnitřní a organisační a jiné práce nás čeká, abychom obstáli v soutěži mezinárodní, poněvadž na takovou celní ochranu, která by vylučovala zahraniční soutěž, nemůže počítati stát, který čtvrtinu své výroby vyváží.
Avšak vnější podmínky pro přerod našeho národního hospodářství byly a jsou těžší. Politicky jsou naše vnější poměry jakž takž urovnány, byť bychom ještě nebyli do budoucna bez starosti. Stali jsme se krystalisačním bodem střední Evropy. Ale nechci zde mluviti o zahraniční politice v celém jejím rozsahu, chci jen připomenouti, že jsou nám nejbližší ti, kdož k nám jsou poutáni krví, kulturou a zájmem, a to jsou Jihoslované. (Výborně!) Nelze dosti zdůrazniti potřebu nejvřelejšího politického a hospodářského poměru k Jihoslovanům, poměru, který se nesmí vyčerpati přípitky a slovními projevy, nýbrž vzájemnou pomocí a politickou a hospodářskou spoluprací.
Přirozeně naše odbytiště na jih a východ jsou stále ještě uzavřena pro politické a měnové poměry ciziny. Německo, s nímž jsme měli velmi čilý obchodní ruch, se rozvrací. Vedlo by příliš daleko rozebírati zde celý jeho problém. Chci jen říci, že si dnešní stav Německo zavinilo samo. Vnitřní německá spekulace, nikoli cizina zničila marku a tím přivodila organisační rozvrat. Po této cestě zprvu se obohacoval průmysl německý a technicky se vyzbrojovala výroba, ale organisační rozvrat zničí zase vše. Zničen je střední stav Německa, tím je zlomena jeho vnitřní kupní síla pro výrobu, úplný rozvrat měny znemožňuje nákup surovin v cizině, podlamuje se export a exportní výroba a Německo bude brzy vyvážeti vlastní své suroviny za každou cenu, zejména uhlí a koks, na což musíme býti připraveni. Vývoz do Německa bude podvázán, ale za to nás čeká veliký úkol, abychom též dovedli trochu vyplniti trhlinu, jež vzejde vyřazením Německa ze světového trhu. Německo bude žíti dlouho v chaosu hospodářském i politickém, což nám ukládá ostražitost. Našim Němcům mohu při tom poraditi pouze, aby se proto nestali příliš nervosními, a byli nám vděčni za to, že jsme je uchránili těchto hrozných běd. (Výborně!)
Pozoruhodné pro nás jest, že se chystá Anglie pro ochranu cla, což může býti povelem ke všeobecné ochranářské politice. Anglie si říká, že její vývoz na kontinent nestojí za řeč anebo alespoň že není úměrný dovozu z kontinentu, že se svými koloniemi je soběstačným celkem. Uzavře vlastně nikoli britské ostrovy, nýbrž své kolonie, kde pojistí odbyt svému průmyslu. Opouští staletou linii, kterážto změna se ukáže trvale jen tenkráte úspěšnou, dovede-li tento prostředek pevněji přimknouti zámořské články k mateřské zemi. Proto zhorší se nesporně naše obchodní situace, ale bylo by nemoudré s poukazem na Anglii chtíti ji hned následovati, poněvadž ohledně soběstačnosti, tedy poměru výroby ke spotřebě jest naše země jiné povahy nežli Anglie s koloniemi.
Přerod našeho národního hospodářství byl stižen světovou krisí r. 1922, která musila vystřídati poválečnou rekonstrukční dobrou konjunkturu a ustoupiti přirozenému vysílení hospodářskému a finančnímu po válce.
Přerod byl konečné na jedné straně ztížen, na druhé snad urychlen tím, čemu se říká deflace. Přijímám poměry, jak jsou, ale běží o ujasnění některých pojmů. Především se musím ohraditi proti všem zlým a nepravdivým insinuacím, že jsem byl kdy stoupencem inflace. Mé úsilí o finanční rovnováhu r. 1921 i za cenu těžkých obětí pro obyvatelstvo jest nejpádnějším důkazem proti tomu. U nás nestál nikdy problém deflace contra inflace, nýbrž deflace contra stabilisace. Je zde vůbec strašné zmatení pojmů. Nikdo nenamítá nic proti takovému stoupání měny, která je následkem toho, že jsme napřed zhospodárnili svoji výrobu, že proto zlevnila u nás životní míra a že tím stoupla kupní síla koruny doma a tím i kurs její v cizině. Tu netřeba se přizpůsobovati zvýšenému kursu měny, poněvadž naopak se kurs této měny přizpůsobuje hospodářským poměrům. To není deflace, nýbrž ekonomisace, která ostatně nemusí vždy vésti ke zvýšení kursu měny, poněvadž musíme vyvažovati též ekonomisaci ciziny.
Deflací rozumím snížení soustavy hospodářských čísel bez tohoto předpokladu, ať se to děje jakoukoli methodou. Roku 1919 se ukázalo, že to nejde snížením oběživa, a r. 1922, že to jde zvýšením kursu peněz v cizině i bez redukce oběživa. Nikomu ani nenapadá, abychom snad šli zpět na 10 centimů, poněvadž by to byl počátek konce. Státu by rázem skočily výdaje do výše, ale příjmy by zůstaly pozadu, a těžká finanční krise by si vynutila tisk státovek.
Musíme si však uvědomiti, co jest nám dále činiti. Deflace z roku 1922, která zvýšila kurs měny o polovinu a k tomu úměrně snížila soustavu hospodářských čísel o třetinu, se pomalu v soukromém hospodářství likviduje. Byly sníženy ceny, výnosy podniků, mzdy a platy gážistů, podniky finančně zatížené se vyrovnaly, snížily svůj akciový kapitál nebo přešly se snížením břemene finančního do cizích rukou, ztráty z toho vzešlé banky pomalu hojí, zařizujeme se zkrátka na nižší soustavu hospodářských čísel. Tento proces, který byl provázen vnitřní krisí a nezaměstnaností, není ještě zcela ukončen, pokud nedostaneme v soulad celou soustavu čísel hospodářských a čísel finančních.
Poněvadž nebyly hned po vzestupu měny přizpůsobeny celní koeficienty, nepřizpůsobil se průmysl pracující pro domácí potřebu ve stínu těchto koeficientů úplně, kdežto zemědělství a export byl zvýšením kursu při bezcelné soutěži ciziny postižen plně. Zemědělství nezáleží na určité ceně jeho plodin, ale musí býti tomu přizpůsobena cena výrobku průmyslového, mzda a výdaje pro stát a veřejné svazky. Situace v průmyslu a obchodu se očividně lepší, ač jsou příčiny tohoto vzestupu u každého odvětví výrobního nestejné povahy, avšak situaci národního hospodářství nelze posuzovati isolovaně, bez zřetele ke státním financím, jakož i naopak. Souhrn ně lze říci, že se naše národní hospodářství probírá z velmi těžké krise, že stojí po deflaci pod silnějším tlakem finančního kapitálu, že jeho kořeny se ukázaly velmi zdravé, že vynakládá všechno úsilí po znovu zahájení práce, ale že čeká též úlevu od státu. Problém jest theoreticky jednoduchý. Má-li se deflace zdařiti, musí se podařiti snížení celé soustavy čísel nejen hospodářských, nýbrž i finančních. Vždyť stát činí svými tarify, poplatky, daněmi a berněmi vůbec velikou složku výrobního nákladu, která se musí právě tak snížiti, jako každá jiná, má-li se deflace podařiti. Má-li se tak státi bez rozvratu finančního, pak dlužno deflaci provésti především ve státních výdajích. To jest arci úkol nesmírně obtížný jak se ukazuje. Tlak vnitřního dluhu, který deflací hodnotně roste, se zvětšuje, takže se deflace výdajů musí částečně provésti na úkor věcných úkolů státu. Rozpočet na letošní rok nebyl při největší úspornosti ještě deflačním. Byl rozpiat nehledě k investicím na 20 miliard, což odpovídalo se značným napětím měně 10 centimů. Nepřinesl ještě záměrně úlevy obyvatelstvu, ale reakce se ukázala samočinně v příjmech, jak se v letošním rozpočtu doznává. Nezbývá, než pracovati usilovně o další snížení státního rozpočtu.
Ministr financí předložil a rozpočtový výbor schválil rozpočet na r. 1924 ve výši 17 miliard. I když některé restrinkce jsou konstruktivní povahy, jest přece učiněn značný krok kupředu. Arci některé úspory velmi bolí. Co mne bolí obzvláště, jsou úspory na vysokých školách, zejména universitách a pravím, že nikde nebyly prováděny větší škrty, nežli právě na vysokých školách a to je povážlivé. Druhá naše česká universita, za kterou jsme se po desetiletí bili v Rakousku jako za jeden z nejdůležitějších národních požadavků, není žádným luxusem a my nepřipustíme, aby se stala Popelkou. Na této universitě se pracuje vzorně a s neobyčejným úsilím, aby si zasloužila jména university Masarykovy. Vysoké školy jsou mozkem národa, jichž úrovní se řídí úroveň všech ostatních škol a kulturní úroveň v národě, a nic není v demokracii tak důležité, jako právě tato úroveň, která jedině nás může zachrániti z nejhroznější demagogie. (Výborně!) Jestliže právě naše demokracie dokázala tolik státního a organisačního smyslu, jehož výsledkem se odrážíme od všeho našeho sousedství, pak jest hledati příčinu toho v kulturní úrovni našeho lidu. Všichni vidíme v Praze svou matičku. I my Moravané a Slezané, ale nesmí nám připadati jako matka, která se podruhé vdala. Než vraťme se k věci!
Zásluha finanční správy je tím větší, čím nesnadněji jest restringovati státní úkoly a výdaje. Pole jest obmezeno. Nelze snížiti platy státním zaměstnancům, nelze dále snížiti dluhů a tak zbývají pro úspory výdaje věcné. Ale zde to moc bolí. Neboť kdo by si nyní troufal dále snížiti platy státních zaměstnanců? Snad se dá snížiti počet zřízenců, počet úředníků dnes všude přetížených dal by se snížiti pouze reformou správy, a přestaneme-li všechno chtíti od státu. Ale nezapomeňme, že z takových úspor musíme odčiniti nivelisaci! Postavení soudce a správního úředníka konceptního je neudržitelné namnoze horší než podřízeného zřízence. Nivelisace by nám rozvrátila administraci. Pomoci se musí také staropensistům. (Výborně!) Stojíme-li na stanovisku, že nesmí veřejný zaměstnanec stávkovati, pak se nesmíme při úpravě platů říditi mocí organisace a vyhrůžkami, nýbrž spravedlností. (Výborně!) Pak však nelze přehlížeti ani pensistů proto, že nemohou ničím hroziti, leda svou smrtí.
Přes značnou úspornost neklesl ještě rozpočet tak, jak by toho vyžadoval stav měny. A v důsledku toho musí se objevovati v rozpočtu schodek a musí rozpočet vykonávati tlak na národní hospodářství. Psalo se v poslední době, že se už poznalo, že nelze řešiti finanční krise jen daněmi, nýbrž snížením výdajů a úsporami, a vedly se stížnosti na vysoké daně s příchutí výtky proti tomu, kdo je zavedl. Tu je třeba míti jasno. Problém státních financí byl jiný v roce 1921 a jiný je dnes. V obojím případě bylo přizpůsobovati soustavu finančních čísel měně, jenže v roce 1921 měně pokleslé, a proto bylo třeba zvyšovati berně, a dnes měně zvýšené, a proto třeba snižovati výdaje a berně. Berně jsou dnes vysoké ne proto, že byly vysoké při zavedení, nýbrž že se vysokými staly zvýšením měny a snížením soustavy hospodářských čísel. Nenastala tedy reforma nazírání, jak řešiti finanční krisi, nýbrž problém se obrátil.
Bude věcí nejbližší budoucnosti dále s veškerým úsilím snižovati státní a veřejné rozpočty, abychom dostali soulad soustavy čísel finančních a hospodářských a abychom trvale odstranili finanční krisi, a abychom ulevili i národnímu hospodářství. To je pilné z více důvodů.
Především z důvodů kreditních. Pasivní rozpočet je vždy nebezpečím inflace a záleží jen na kreditních možnostech, není-li jím. Letos byly kreditní poměry nejvýše příznivé. Napomohla zejména též ta okolnost, že úpadek tří slabých bank soustředil jednak pozornost nedůvěřivého obyvatelstva na státní papír, jako na nejlepší a nejbezpečnější, který proto v kursu stoupl, jednak soustředil peníze u velkobank, které rády kupovaly státní pokladniční poukázky, majíce v tomto likvidním uložení velmi slušný výnos. Avšak pohyb hospodářský, který by upoutal velké volné kapitály, snadno by mohl ztížiti tento úvěrový pramen, a proto je úsilí finanční správy po rovnováze velmi pochopitelné.
Dále z důvodů hospodářských. Krisi deflační můžeme rychleji skoncovati jen tím, že rychle přizpůsobíme všechny složky výrobního nákladu snížené soustavě cen. To platí též o všech berních daních, poplatcích, tarifech atd. Přirozeně váhala finanční správa s tímto snížením, pokud nejsou úměrně sníženy výdaje, poněvadž by snížení příjmů o sobě prohlubovalo nekrytý schodek. To byl též jeden z hlavních důvodů, proč nebyly včasně sníženy celní koeficienty, ač to znesnadňovalo naše obchodní politické jednání, stejně tarify železniční atd. Nejsme v tomto směru ještě u cíle, poněvadž podstatné úspory snížily státní schodek, ale rozpočet nepočítá ještě zcela s takovým snížením finančních čísel, jak by to odpovídalo měně.
Konečně jest úsilí po snížení rozpočtu diktováno ohledem na měnu samotnou. Soudím dle všech známek, že jsme dospěli již k politice stabilisační. Vyslovil to nedávno sám ministr financí a lze tak souditi z nynější pevné politiky Bankovního úřadu, která letos čelila novému náporu spekulačnímu nákupem devis a zvyšováním reserv a ukázala takto, že lze zcela snadno čeliti spekulačnímu vzestupu, což bylo loni ještě popíráno. Ale musíme býti též jisti před poklesem. Měna pak je zajištěna jen tenkráte, jestliže jsou v rovnováze veřejné finance, jestliže jest i při volném - nepravím bezcelném - obchodu zajištěna rovnováha v platební bilanci, a konečně, jestliže disponuje cedulový ústav dostatečnou reservou zlata či dobrých devis k vyrovnávání dočasných výchvěvů v platební bilanci a proti spekulaci směřující ke snížení měny. Oba první hlavní předpoklady žádají tedy, aby zmizel schodek ve veřejném hospodářství, a nad to aby se neznesnadňovala soutěž s cizinou nepřiměřenými čísly finančními daní a tarifů. Bez těchto předpokladů by se nedal trvale udržeti dosažený kurs měny.
Rozpočet na rok 1924, byť neznamenal jistě ještě metu, znamená nesporně krok kupředu a záleží jen na úvěrových možnostech příštího roku, aby se hospodaření tímto rozpočtem ukázalo příznivější nežli letos. Nikdy nelze hodnotiti určitého stavu bez zřetele k linii vývoje. I dobrý stav jest povážlivý, obsahuje-li v sobě prvek šikmé plochy a rozkladu, i špatný stav je uspokojující, má-li v sobě prvek vzestupu. Stavěl-li jsem úvodem proti sobě a vedle sebe hospodářství a finance, jest doplniti, že první otázka každého národa jest hospodářská a zní: můžeme-li se v zemi uživiti. Je-li tato otázka zodpověděna kladně, pak jsou finance věcí organisace a v neposlední řadě věcí politické nosnosti. Hodnocení finační situace neobejde se tedy též bez hodnocení situace politické.
Zpravidla nemá demokracie nosnosti pro odiosní otázky finanční, jak jest patrno i na státech s bohatými předpoklady hospodářskými a vývozními, jak tomu jest na př. v Polsku, které přirozené bohatství jeho neochránilo před rozvratem finančním. To, co budí obdiv celého světa, jest, že jsme měli odvahu a nosnost udělati i ty nejnepopulárnější věci. Při mé přednášce v Berlině mluvil profesor berlínské university dr. Julius Wolf o československém heroismu finančním a není to plané slovo. Představitel snahy o ozdravění našich financí dr. Rašín stal se svou smrtí doslova heroem. (Výborně!) A i když jsme bloudili a experimentovali, měli jsme odvahu. To je ohromné plus naší politické soudržnosti, naší koalice.
Mluvte si proti naší koalici, co chcete, ala vy všichni, kdož stojíte proti ní nebo mimo ni, vděčíte jí za to, že měla odvahu vzíti na sebe odpovědnost za opatření velmi odiosní, která však zachránila i vrstvy, které vy zastupujete, před rozvratem. (Výborně!) Zachránili jsme svůj střední stav, tím zajistili jsme vnitřní kupní sílu pro svou výrobu a vytvořili zlatý morální poklad státu. To co sdružuje různé sociální, kulturní světové názory a skupiny v koalici tohoto parlamentu, není nic jiného, nežli zájem státu a poznání, že si musíme vládnouti sami. (Výborně!) Byl by to počátek konce, kdybychom toho nedovedli. Rozklad politický je rozkladem finančním a hospodářským a naopak. Máme koalici, poněvadž ji míti musíme, a proto ji též míti budeme. Nikdo není z práce vylučován, ale musí chtíti to, co chceme my, to jest prospěch státu a odpovědnou práci pro stát. Stát jest vyvrcholením našich národních tužeb, naším vlastenectvím. Toto poznání a smysl pro positivní práci státní a politiku se musí vštěpovati lidu. Proto třeba říci i do koaličního tábora, že by měly přestati stálé disonance v tisku, jakoby tisku nebylo po tom nic, co dělá strana, co dělá desítka, co dělá pětka. Osobní nechutenství v tisku jest jeden z nejkormutlivějších zjevů našeho veřejného života. Kritika ano, potřebujeme jí i v koalici. Musíme si říkati pravdu, přimhuřováním očí se všechno nespraví, ale kritika a útok, to není stejné. Musíme přece i lid vychovávati pro politiku koalice, nejenom desítku nebo pětku.
Daleko ještě nejsme u konce s budováním svého státu. Ukázal jsem, co třeba ještě činiti pro zpevnění základů finančních a měnových. Mnoho ještě úkolů čeká vybudování administrativy. Ekonomie státu žádá reformu správní. Jest otázka, osvědčí-li se župy pro tento úkol. Rozklad zemí na malé župy finančně velmi nestejné schopnosti způsobí, nehledě ke zřetelům národně-politickým, že malé a finančně slabé župy nebudou s to, aby ve své oblasti plnily to, co plní nyní rovnoměrně země, (Tak jest! Potlesk.) čehož důsledek může býti jen dvojí: buď nastanou veliké rozdíly v plnění úkolů župních, což je v rozporu s národním společenstvím a vyrovnáváním kulturní úrovně, anebo bude nucen stát převzíti vše, k čemu nebudou schopny i župy nejslabší, ale pak se župy minou svým hlavním cílem, ekonomisovati státní správu. (Souhlas.) Bylo by proto znovu ještě pečlivě uvážiti věc, než se provede zákon o župách v historických zemích.
Zbývá nám ještě vnitřně znárodniti svůj stát, protože pánem v něm je nejenom ten, kdo má v rukou zákonodárnou a výkonnou moc, nýbrž i ten, kdo vládne půdou, lesy, doly, hutěmi, továrnami a finančním kapitálem. (Výborně!) Ale znárodnění této moci nad statky a lidmi se nedá oddekretovati, musí se vybudovati prací a hospodářskými cnostmi, poněvadž československému národu, jehož syny byli Hus, Chelčický a Komenský, protiví se násilí, jak ukázal převrat. Miluje právo a právní řád, má smysl pro práci, pro spravedlnost a mravnost i v politice, a to jsou ty pilíře jeho vnitřní síly a jeho vysokého mezinárodního postavení mezi kulturními národy. A tak tedy stojíce nad státním hospodářským plánem na rok 1924 nejsme prosti všech starostí do budoucna, ale jsme také plni naděje a víry, opírajíce se o radostné zkušenosti a výsledky práce prvního pětiletí naší republiky a o velkou lásku a obětavost našeho lidu ke státu, o jeho smysl pro práci, pro právo a pro pořádek.
To dodává jistoty našemu státu, že dovedl-li přestáti skvěle nejhorší doby, že půjde bezpečně i dále. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. Najman.
Posl. Najman: Slavná sněmovno! Opětně projednáváme státní rozpočet, tentokráte na rok 1924. Státní rozpočet, který ohromně zatěžuje poplatnictvo, je letošního roku sice nižší, neboť obnáší 16 miliard proti loňskému rozpočtu 19ti miliardovému, ale i tento rozpočet ve skutečnosti je stále ještě příliš vysoký, je stále ještě pro poplatnictvo ohromným zatížením.
Státní rozpočet na rok 1924 nejlépe ukazuje, jak různým stavům v našem státě se měří. Jak jiným způsobem se měří stavu živnostenskému a obchodnickému a jak měří se dělnictvu a rolnictvu. Vážení pánové a dámy! Zde byl přednesen panem předřečníkem názor, že nejvíce byly postiženy vysoké školy. Musím s jeho názorem polemisovat a říci, že v nynějším státním rozpočtu nejvíce postižen byl stav živnostenský a obchodnický, ježto nejvíce byl snížen rozpočet ministerstva obchodu.
Loňský rozpočet ministerstva obchodu obnášel 51 milionů korun, letošní rozpočet však již obnáší 38 milionů korun, čili z toho mála, z toho hubeného, abych řekl, daru, ještě letos je ubráno, ještě je tento rozpočet zmírněn. Je to na příklad zajímavé, že ve státním rozpočtu je pamatováno pro živnostnictvo a obchodnictvo obnosem 38 milionů korun, kdežto pro zemědělce obnosem 655 milionů korun. Tedy, prosím, rolníci dostávají skoro dvacetkráte tolik, co dostává živnostnictvo a obchodnictvo a přece stav rolnický. . . . (Posl. Dubický: Rolníků je více!) Pardon, pan kolega tam volá, že rolnictva je daleko více. Není to pravda. Statisticky je dokázáno, že je pouze 26% rolnictva a 22% živnostnictva. Tedy, prosím, živnostníků a obchodníků je v tomto případě pouze o 4% méně nežli je rolníků a živnostnictvo a obchodnictvo je jistě tak poplatné, tolik musí daní odevzdat jako rolnictvo. Připouštěl bych správnost, kdyby rozpočet ministerstva obchodu obnášel 600 milionů korun a naproti tomu rozpočet ministerstva zemědělství 655 milionů korun. Ten rozdíl bych chápal, ale nemohu pochopit, když tak silnému poplatnému stavu měří se na jeho potřeby 38 milionů, kdežto na potřeby rolnické 650 milionů. Nezávidíme to nikomu. Nemáme závisti, že bychom to rolnictvu nepřáli, ale právě v tomto případě pozorujeme, co dělá politický vliv, co dělá politická moc a síla. Právě proto, že rolníci dávno před živnostnictvem dovedli se soustřediti a vymoci si politický vliv a sílu, proto je na rolnictvo pamatováno v rozpočtu 655 miliony. A táži se, kde jsou páni koaliční poslanci, tak zvaní živnostenští, kteří při každé příležitosti všude říkají, že oni také chtějí zastupovat a hájit stav živnostnický a obchodnický, kde byli, když se tento rozpočet sdělával, proč svým vlivem a mocí nepřinutili vládu, aby hojnějším způsobem pamatovala na potřebu živnostenského a obchodnického stavu. Někdo by mohl říci: Proč nejste v koalici? A bývalý pan ministr dr. Engliš zde poukazoval, že nikdo není prý z koalice vylučován, není vylučován z práce, já zde docela otevřeně řeknu, že naše strana byla z koalice vylučována, byla vylučována z práce. Byly doby, kdy jsme přišli, a musím se o této věci zmíniti, poněvadž při posledních obecních volbách bylo často proti nám útočeno a štváno, že jsme prý proti státu a republice, ač ve skutečnosti naše strana za celou dobu svého trvání ukázala, že má zájem na státu a republice často vyšší nežli ti, kteří jsou v koalici. My jsme šli tehdy k designovanému panu min. předsedovi Švehlovi a poukázali na to, že bychom byli ochotni jíti do koalice a, prosím, pan designovaný min. předseda nám tehdy řekl: "Budu s vámi jednat, zavolám si vás." Ale co se stalo? Nebylo s námi jednáno, nebyli jsme voláni a pak bylo proti nám útočeno, bylo proti nám štváno, že nejsme v koalici, že jsme proti státu a proti republice. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.)
Žasnu zde nad číslicí, nad tím nepatrným obnosem, který ministerstvo obchodu dnes má k disposici, aby z něho podporovalo potřeby živnostnictva a obchodnictva. Ale to není vše! Je zajímavo, že vydání pro živnostnictvo, obchodnictvo a průmysl, dokonce i pro státní lázně obnáší 38 milionů korun, naproti tomu ale příjem ministerstva obchodu činí 48 milionů korun. To je, prosím, zajímavá věc! Vláda této republiky nedává stavu živnostenskému a obchodnickému ničeho, naopak ještě naše vláda má z ministerstva obchodu 10 milionů korun ročně výtěžku, zisku. Tedy vidíme, že v našem státě, v naší republice není všem stavům a třídám stejně měřeno, že je zde stav a tímto stavem jest živnostenský a obchodnický, který je utiskován, stav, proti kterému je všecko dovoleno, stav, který je dobrý k tomu, aby nesl největší břemena, největší těžkosti a platil ohromné daně, ale který nemá žádného práva a zastání.
Prosím, určití pánové často říkají, že prý naše živnostenská strana nemá práva mluviti jménem živnostnictva a obchodnictva, ale prosím, poslední volby, které byly dne 16. září, dokázaly, že máme právo a že plným právem mluvíme jménem stavu živnostenského a obchodnického v naší Československé republice.
Já žasnu nad tím, kam se poděla statistika velební, že do dnešního dne náš statistický úřad, naše ministerstvo, nemohlo zpracovati volební statistiku. (Posl. Pastyřík: Protože je jim nepříjemná!) Ano, právě proto, oni mají ji snad zpracovati, ale je jim nepříjemná proto, poněvadž by tam ukázali, že celá řada poslanců, kteří zde sedí, nemají za sebou voličstvo, že také několik pánů ministrů, kteří v těchto řadách zde sedí, kdyby ve skutečnosti mělo to býti podle statistiky a podle vůle, která se projevila při posledních obecních volbách, by zde nemohli seděti, poněvadž nemají za sebou voličstva. (Posl. Dubický: My to nejsme!)
Já kvituji panu kol. Dubickému, že oni to nejsou, ale oni jsou to, kteří vydání této statistiky zdržují. Poněvadž, kdyby pánové z agrární strany se postavili na to stanovisko, že statistika má býti vydána, jistě by se to bylo stalo.
Všechno je marné! Jestliže pánové z vládnoucích stran a nebo aspoň někteří se domnívají, že naši stranu tímto způsobem nějak utlačí, že se jim podaří naši stranu vymýtiti, říkám, že my nezadržitelně rosteme. Každou neděli konané volby dokazují, že jsme na postupu a že nás v tomto postupu nic nezadrží. Je marno, jestliže na př. pan starosta pražský jde do Uhřiněvse, aby zvrátil v náš neprospěch výsledek obecních voleb. My jsme byli tam druhou stranou, my jsme byli druhou stranou také při posledních volbách v Solnici, kde se v neděli tyto volby konaly a všude se ukázalo, že náš postup nic nezadrží.
Marně se nám brzdí náš vzrůst, když státní zastupitelstvo na př. v Chrudimi konfiskuje články, které prošly bezvadně všemi našimi časopisy, a bezvadně byly otištěny v Praze, v Olomouci a jinde. A když takový pán státní zástupce, který náleží určité a v tomto případě národně-demokratické straně, skonfiskuje nám kritiku pana ministra obchodu, když nám skonfiskuje věc, která je nad slunce jasná, nezávadná, marně se nám brzdí to, že se neprovádějí volby do obchodních komor. Prosím pánové, my jsme měli již dvoje volby do obecních zastupitelstev, dvoje do obcí, my jsme měli volby do Národního shromáždění a my posud nemáme volby do obchodních komor. Tam, prosím, pan ministr obchodu stále jmenuje-exponenty určité politické strany. Když demokracie, když spravedlnost, ať se provedou volby do obchodních komor a já nechápu, že vzdor tomu, že dnes je celá řada nejen ministrů, ale i příslušníků stran nekapitalistických, že stále ještě tito nekapitalističtí zástupcové udržují kapitalistické obchodní komory při životě. Naše strana podala obsáhlý a řádně vypracovaný volební řád pro obchodní komory. Bylo tam na všechno pamatováno a my jsme nechtěli nic jiného, než aby tak jako se volí do obcí, jako se volí do Národního shromáždění, tak také aby se volilo do obchodních komor, aby byly provedeny všeobecné volby do obchodních komor s rovným právem hlasovacím těch, kteří na tyto obchodní komory musí přispívati, aby tyto provedeny byly s poměrným zastoupením. Ale pánové volby do obchodních komor oddalují a tak se stávají případy přímo neuvěřitelné, a sice ty, že naše strana, která dostala při posledních volbách 176.000 živnostenských hlasů, nepočítaje v to hlasy odevzdané při volbách dříve konaných, že strana, která dnes disponuje 300 tisíci hlasy, že prosím, a to je škandálem v dnešních poměrech, že tato strana nemá v obchodních komorách skoro naprosto žádného zastoupení, to je přímo unikum, že pan ministr obchodu, když provádí jmenování, kdyby aspoň řekl si, že dnes jsou jiné poměry, že dnes jsou poměry takové, že živnostenská strana je na postupu, musíme jí dáti členy do obchodních a živnostenských komor. Ne, určitá strana, která dohrála svoji roli mezi živnostnictvem, jak volby ukázaly a také dokáží, ta strana dnes má v nájmu živnostenské a obchodní komory. Ta si dělá v těch živnostenských a obchodních komorách co chce a tam uděluje i dovolené určitým pánům, kteří říkají, že nemají času, aby služby v obchodních komorách provozovali, ale mají dosti času, aby provozovali jiné placené funkce. Ta strana si tam vládne, ale nechá si od malého živnostnictva a obchodnictva, od příslušníků živnostensko-obchodnické strany, na tyto obchodní komory platiti. Bylo by to jistě správné, když nechtějí nás tam míti, když nechtějí, abychom tam měli zastoupení, aby od nás nechtěli peníze, ale chtít od nás peníze, chtít, abychom na to přispívali a platili, aby se nám na to předpisovaly daně, ale abychom tam neměli žádného práva, je jistě naprosto nesprávné a nespravedlivé.