Pánové, nejinak je to v korporacích jiných. Ministr obchodu nedávno jmenoval do říšské živnostenské rady jednoho člena, a sice my jsme měli člena, který zemřel a když zemřel, domnívali jsme se přirozeně, že na jeho místo bude jmenován člen z našich řad, ale nestalo se tak. Byl jmenován člen jiné politické strany. Naše strana, která beztak nesprávným tímto způsobem jmenování nemá v této říšské radě takového zastoupení, byla ještě zkrácena. (Výkřiky posl. Prokeše.)
Podobně je tomu také v Zemské živnostenské radě. Tam si pánové ze soc.-demokratické, z nár.-sociální a z nár.-demokratické strany rozdělili předsednictvo, tam si pánové nadělali předsednictvo a místopředsednictvo, ač tito pánové nemají naprosto, aspoň některé politické strany a tuším i strana pana starosty z Ostravy, nemá v živnostnictvu naprosto žádných hlasů a přece má dnes v zemské živnostenské radě daleko větší vliv a právo než strana, která skutečně ze živnostnictva se skládá. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Pánové, co se namluvilo zde i venku o tom, že nemá se politika zatahovati do živnostenských společenstev. A prosím, co se stalo? Najednou pánové, když viděli, že živnostenská společenstva nezvratně spadnou do rukou živnostenské strany, tito pánové, kteří dříve hlásali, že politika do společenstev nemá býti zanášena, přišli ihned s novým volebním řádem, a sice poměrným zastoupením do společenstev. Vláda nechce viděti živnostnictvo jinak. Když jsme vodili deputace obuvníků panu ministrovi nár. obrany, když jsme vodili deputace sedlářů, tu pravidelně nám pan ministr nár. obrany vždycky říkal: "Musíte odpustiti, vaši obuvníci jsou dražší, já musím šetřiti, musím hleděti docíliti úspor. Já přece nemohu podporovati malé živnostníky, nemohu dáti malým obuvníkům proto, že jsou malí, více za obuv než platím Baťovi nebo někomu jinému. Já musím šetřiti, ministr financí požaduje na mne, abych šetřil."
To jest zajímavé proto, poněvadž v těchto případech, kde jedná se o malé živnostníky, o malé lidi, pan ministr nár. obrany vždycky šetří. Ale jinak to vypadalo, když jednalo se o hospodářské lihovary. Tehdy, aby se mohla udržeti existence malých hospodářských lihovarů, vláda docela klidně dala těmto hospodářským lihovarům - jak bylo v rozpočtovém výboru konstatováno, - dar ve formě 350 milionů korun. A já opět říkám, já to nezávidím těm hospodářským lihovarům, já jim to nemám za zlé. Ale prosím, může-li se jedné vrstvě, jednomu stavu dáti present 350 milionů jenom proto, aby se malé podniky udržely u života, proč neměří se podobným způsobem také, když jedná se o ubohé obuvníky o ubohé krejčí, kteří dnes často trpí nouzi, bídu a hlad. Ovšem živnostníkům, obuvníkům pošlou se vysoké platební rozkazy, vyměří se ohromné daně, - a často ani nevyměří, jim se pošlou prostě lístky, aby zaplatili daně.
My jsme v tomto slavném Národním shromáždění několikráte reklamovali volby do odhadních komisí. Několikráte jsme se dožadovali, aby byly provedeny volby do odhadních komisí, ale prosím, volby tyto se neprovádějí. Volby do odhadních komisí provedeny byly naposled v roce 1913, čili před 11 lety. (Posl. Dubický: Jako do nemocenských pokladen!) Ano jako do nemocenských pokladen. 11 roků se již volby do odhadních komisí neprováděly a já musím říci, že v tomto případě staré Rakousko dávalo poplatníkům větší právo než dává naše republika. Prosím, kdo dnes u nás rozhoduje v těch odhadních komisích? Dnes odhadní komise již dávno nejsou, působnost jejich dávno uplynula. A co jsem říkal, když jsem mluvil o volbách do obchodních komor, totéž musím opakovati zde, když mluvím o volbách do odhadních komisí. Prosím, volby do odhadních komisí za starého Rakouska byly konány vždy správně. Polovinu členů volilo si poplatnictvo, polovinu jmenovala vláda, předsedu pak jmenoval ministr financí. Ale u nás se poukazuje a říká, že prý na volby do odhadních komisí není dosti času a tak si páni v berních správách jmenují lidi, kteří jsou jim ochotni konati jejich službu a dle toho také předpisování daní vypadá. Dnes není chráněn malý poplatník, malý živnostník, malý člověk, dnes je chráněn a ochrany se dostává velkokapitalistovi, továrníkovi. My jsme poukazovali a také svého času jsem poukázal na případ v Král. Hradci, na případ pověstné pí. Fuchsové. A prosím, tento případ do dnešního dne není zkoncován, není ještě likvidován a zdá se, že ti pánové, kteří té paní Fuchsové pomáhali k tomu, aby stát připravila o daně, mají přespříliš velkou moc a vliv.
A nyní, když vláda vidí, že není možno dále odkládati volby do odhadních komisí, že je nutno tuto otázku rozřešiti dnes najednou, pan ministr rozesílá dotazníky a táže se, jak prý mají se volby do odhadních komisí prováděti, že prý volby není možno provésti, a to proto, poněvadž by určité stavy, totiž určitá menšina, která by byla v menšině, nedostala zastoupení. Máme přec dnes poměrné volební právo, každá menšina může se uplatniti, tudíž zde tento názor pana ministra financí padá, poněvadž také menšina při volbách do odhadních komisí se může uplatniti. Panu ministrovi by se prý nejlépe zamlouvalo, kdyby ministerstvo financí mohlo odhadní komise jmenovati . . . (Hlas: A nebo kdyby odhadní komise vůbec nebyly!) Ano, kdyby jich vůbec nebylo, a páni berní úředníci mohli si vyměřovati daně, jak by sami chtěli. Ovšem, jim by se to zamlouvalo aby si odhadní komise mohlo ministerstvo financí jmenovati. Ovšem víme, jak by to s tím jmenováním vypadalo. Ale divím se, že může do takového dotazníku ministerstvo financí napsati, že kdyby prý je ministerstvo financí jmenovalo, bylo by to prý nejlépe rozděleno na všechny vrstvy poplatnictva. Ministerstvo financí také má v úmyslu, aby na příště byla jenom jedna odhadní komise a ne jako dosud 2. a to odhadní komise pro daň z příjmů a odhadní komise pro daň výdělkovou. Tedy ministerstvo financí si přeje, aby byla jedna odhadní komise nebo prý, aby obchodní korporace jmenovaly tyto členy v odhadních komisích.
Naše stanovisko v této věci je jasné. My chceme, aby do odhadních komisí prováděny byly volby, a to chceme jistě - a v tom musí každý s námi souhlasiti, - aby tyto volby byly na základě poměrného zastoupení, aby každá menšina při těchto volbách do odhadních komisí se dostala. My chceme, aby komise zůstaly jako jsou dosud, dvě, a to komise pro daň z příjmů zvláště a komise pro daň výdělkovou také zvláště, poněvadž bylo by přece nesprávné, aby lidé, kteří výdělkovou daň neplatí, rozhodovali o výdělkové dani jako naopak, aby rozhodovali o dani z příjmů lidé, kteří daň z příjmů neplatí. My jsme demokratičtí a říkáme docela otevřeně: platí-li dělník daň z příjmů, má také míti hlasovací právo do té komise pro daň z příjmů, právě tak, jako továrník, který platí, jako živnostník a rolník. A opětně kdo platí daň výdělkovou, ať toto právo také má.
Já protestuji s tohoto místa co nejdůrazněji proti tomu, aby ministerstvo financí chtělo dnes prováděti jmenování do odhadních komisí a dožaduji se jménem naší strany, aby byly provedeny do odhadních komisí volby.
Vážené dámy a pánové! Mluvilo se zde posledně při projednávání rozpočtu o tom, že prý bude nutno přikročiti ke snižování daní, že prý bude nutno snížiti daně. A co prosím vidíme ve státním rozpočtu? Vidíme, že nejen daně se nesnižují, ale že na příklad daň výdělková je o 40 mil. ve státním rozpočtu vyšší než byla v roce předešlém.
Co to znamená 40 mil. ve státním rozpočtu při dani výdělkové? To znamená, že když se k tomu připočítají obecní přirážky, které namnoze obnášejí až 1000%, že to živnostnictvo nebo ti, kteří výdělkovou daň platí, musí zaplatiti o 440 mil., čili o 1/2 miliardy na daních více než roku předešlého.
Tak, prosím, vypadá ve skutečnosti to snižování daní! Prosím, vážení pánové, v době, kdy tisíce a tisíce živností a obchodů muselo býti uzavřeno, kdy celá spousta našich živnostníků je bez práce, kdy celá řada vdov po živnostnících nemá práci ani co jísti, v té době, prosím, místo, co by se měly daně snížiti, přichází se se zvýšením daně výdělkové, která, jak jsem řekl, znamená zatížení více než 440 mil. korun ročně. (Posl. Vávra: Akciovým společnostem slevili 11 milionů!) Ano, akciové společnosti mají v této slavné sněmovně větší zastání než má stav střední, než má živnostnictvo a obchodnictvo. (Výkřiky.)
Vláda při každé příležitosti obrací se na živnostnictvo, slavná městská rada pražská obrátila se také s velikým provoláním na živnostnictvo a obchodnictvo, aby snížilo ceny, aby pracovalo ke snížení cen. Ale, vážení pánové a dámy, vláda chce snížiti ceny a vláda dožaduje se toho a poukazuje na to, že jedině snížení cen přispěje k stabilisaci a tatáž vláda dnes již rozesílá dotazníky, poněvadž chce zvýšiti daň z obratu, a to u předmětů, jež jsou nezbytné k lidskému živobytí; vláda chce tuto daň zvýšiti z 1% na 2%. Co to znamená? To znamená, poněvadž tato daň z obratu musí se platiti několikráte, že vláda ve skutečnosti chce, aby věci, které jsou nezbytně potřebné k živobytí lidskému, byly o nějakých 7-8 nebo 10% zvýšeny. Já nechápu, jak mohou páni poslanci v určitých výborech stále mluviti o tom, že je nezbytně nutno snížiti ceny, a jak mohou činiti výtky, a jak titíž pánové dovedou protestovati proti zvýšení daně z obratu, a jak titíž pánové, až k tomuto zvýšení daně z obratu by došlo, budou, pro toto zvýšení daně z obratu také hlasovati.
Ale, prosím, tento návrh na další prodloužení daně z obratu a daně z přepychu je zajímavý po jiné stránce. Řeknu otevřeně, kdo chce míti přepych, ať si tento přepych zaplatí, ať z tohoto přepychu platí řádné daně, ale co my vidíme, celá řada přepychových věcí má býti napříště zdaněna menším obnosem. Daň přepychová má býti snížena z 10 nebo 12% na 8%. To nepokládáme za správné. Přepych ať je zdaněn, kdo chce nositi přepychové věci, ať z nich zaplatí daň. Ale co je zároveň s tím spojeno? Na skutečně přepychové věci má býti daň z přepychu snížena, ale řada věcí a předmětů, které přepychovými nejsou a které podle starého znění zákona přepychovými nebyly, napříště mají přepychovými býti, napříště má z nich býti přepychová daň zaplacena.
Včera jsem žádal pana ministra financí, aby byl tak laskav a dal mně seznam předmětů, které napříště chce z daně obratové vyjmouti a zařaditi do stupnice daně přepychové. Pan ministr užasle se na mne podíval a pravil: "Jak to přijde do ministerstva, tak vám to, pane poslanče, dám." Já ovšem šel nahlédnouti do časopisu "Obchodní komora" a tam jsem si přečetl vládní návrh, který se Obchodním komorám předkládá a dočetl jsem se, co všechno do přepychových věcí má býti zahrnuto. (Posl. Pastyřík: Poslanec to nedostane!) Pan ministr s tím dělá tajnosti, myslí, co je to bůh ví za důležitou věc.
A nyní poslechněte, co dosud nebylo přepychovou věcí a co přepychovou věcí má býti. Potřeby chudého lidu vřadí se do přepychových věcí, bohatým se daně snižují. Fíky napříště budou přepychovou věcí, pomeranče, mandle, vinné hrozny a mycí houby rovněž. (Posl. Pastyřík: Však se nemusíme umývat!) Ano, nemusíme se umývat. Také uherský salám, mortadella a jiné, a nejen původní, ale i napodobeniny budou přepychovou věcí. Kdo si koupí kousek salámu, musí zaplatiti přepychovou daň. Zajímavým je, že přepychovou věcí napříště má býti ementálský sýr i napodobeniny, to nebude napříště obyčejnou potravou, nýbrž přepychovou věcí. Rovněž všechny ryby v oleji jsou přepychovou věcí. Kdo si koupí škatulku sardinek, napříště to nebude obyčejnou poživatinou, nýbrž přepychovým zbožím. Také jemné pečivo - jen jedině chleba je z toho vyjmut - bude napříště přepychem. Čokoládové výrobky, cukroví, marcipán, turecký med, zmrzlina, pomerančová kůra, všechno bude přepychem.
Zajímavo je, že se u nás stále mluví, že se konsumuje málo zeleniny. A proto, aby se jedlo zeleniny více, ministerstvo financí navrhuje, aby konservovaná zelenina byla napříště přepychem. Přepychem mají býti naložené fazole, naložený hrášek, zkrátka všechny zeleniny a houby. (Výkřiky posl. Mlčocha.) Zajímavo je, že přepychem bude stužka ať hedvábná, polohedvábná, bavlněná. Matka, která bude chtít dáti dítěti do vlasů barevnou stužku, bude z toho museti zaplatiti daň z přepychu. Veškeré tkaniny bavlněné, lněné, damašky, batisty, krajky, zkrátka zboží stolní a ložní bude přepychem. Také cestovní pokrývky budou přepychem, rovněž tak celovlněné oděvní látky. Koberce na podlahy, ať jsou jakékoliv, budou přepychem, umělé kožešiny, slunečníky a deštníky - dosud byly přepychem jen hedvábné - dnes každý obyčejný deštník je přepychem.
Stále se mluví, že je nutno zvýšiti počet porodů. Aby se toho docílilo, všecky dětské kočárky budou napříště přepychem, a to i takové kočárky, které jsou vyrobeny z papírové masy. Cestovní kufry, brašny, pokud nedosáhly určitého obnosu, byly dosud volné, nyní však všecka zavazadla budou podrobena dani z přepychu. Přepychovým zbožím jsou kožené rukavice a dítě dnes nedostane vůbec žádných hraček, poněvadž hračky budou napříště přepychem. Parkety, rámy na obrazy, zrcadla, opravované hole a nyní nábytek-ložnice budou v tom případě, že budou vyrobeny z jiného než měkkého dřeva, přepychem.
Pánský pokoj, salon, jednotlivé kusy nehledíc k tomu, z jakého dřeva, budou také přepychem. Tedy za dnešních poměrů každý, kdo si koupí kus nábytku z jiného dřeva než měkkého, bude musiti platiti daň z přepychu. Zámky, klíče, brusle, železný nábytek, to všechno bude přepychem. Kapesní nože dosud teprve přes 40 Kč byly přepychem, ale dnes bude přepychem každá kudla a bude se z ní musiti zaplatiti daň z přepychu. Také břitvy, stolní vidličky, nůžky a visací lampy bez ohledu na cenu, elektrické zvonky a různá zařízení, elektrické lampy kapesní a baterie napříště budou přepychem, kapesní hodiny stříbrné, pečetní vosk, voňavé mýdlo, zkrátka tento nový návrh navrhuje, aby 651 předmětů, které dosud byly podrobeny obyčejné dani z obratu, napříště spadalo pod daň z přepychu. Zde vidíte, jak ve skutečnosti to vypadá s tím snížením daní, jak ve skutečnosti pracuje tato dnešní vláda k tomu, aby se došlo k snížení cen.
Náš klub přirozeně nemůže s takovýmto řešením daně z obratu souhlasiti a také nemůže za žádných okolností souhlasiti s tím, aby tímto způsobem byla řešena daň z přepychu.
Také ovšem páni přijdou letošního roku, abychom platili 8% přirážky sanitní a vidíme to při jiných a jiných věcech, jak se se živnostnictvem jedná. Vidíme to nejlépe na tom, že marně se domáháme toho, aby bylo stíháno fušerství a neoprávněné obchodování. V této věci neděje se naprosto ničeho. Naproti tomu nesprávným a nezákonným způsobem zemská politická správa nařizuje zavírání obchodů a živností, aniž by dříve za tím účelem slyšela povolané živnostenské a obchodní korporsce. Co se stalo v poslední době v Kolíně, je libovůle zemské politické správy a proti této libovůli musíme co nejdůrazněji protestovati.
Pánové, již několikrát octl se zde návrh zákona na upravení nedělního klidu. Proč tato sněmovna neprojedná tento návrh zákona, ale proč se dává právo, aby taková zemská politická správa mohla naříditi zavírání živností nebo obchodů, kdy sama bude chtíti?
Vážení pánové, jedna věc se mně zde jako Čecha bolestně dotkla, a to spor, kterého jsem byl svědkem, mezi předáky lidové strany a mezi určitou částí našeho parlamentu. Bolí mne to proto, poněvadž za koho považovali jsme vždy Slováky? Slováky považovali jsme vždy za své bratry, Slováky považovali jsme za nám nejbližší. Víme, jak trpce a těžce jsme želeli, když Slováci byli utiskováni, víme, jak těžce jsme želeli, když Hlinka byl svého času maďarskou vládou odsouzen, když byl Juriga odsouzen, když byli zatýkáni a žalářováni.
Je jistě bezesporným faktem, že na Slovensku stala se řada chyb a že největší chybou bylo zatknutí Hlinkovo a jeho žalářování. Mám za to, že pro otázku slovenskou nesmí se zde lidové straně vždy vyčítati, jako by ona byla nějakou stranou velezrádnou. Vždyť vidíme, že s těchto míst zástupci lidové strany mnohokrát prohlásili, že oni stojí na půdě tohoto státu, že oni stojí na půdě naší republiky a já považuji za velkou chybu, že se se Slováky a zejména s frakcí posl. Hlinky nehledí docíliti smíru, nehledí docíliti klidu. Poněvadž říkati nebo tvrditi zde, že tato strana nemá za sebou všechen slovenský lid, přece jen myslím, není správno, poněvadž poslední volby ukázaly, že velká část slovenského národa skutečně za Hlinkou jde. Tedy přál bych si, by tyto výstupy, které zde byly, byly zde naposled.
Ke konci pak prohlašuji: My bychom rádi dělali politiku vlády, my bychom vládu naší republiky rádi podporovali, kdyby skutečně vláda také jedenkráte uvážila, že jiným způsobem musí měřiti stavu živnostenskému a obchodnickému, že nesmí dělati jen politiku velkých kapitalistů, rolníků a dělníků, nýbrž že musí vzíti zřetel také k tomu, aby dělala politiku živnostníků. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Zierhut.
Posl. Zierhut (německy): Slavná sněmovno! Ujímám-li se i letos opětně slova, abych promluvil k rozpočtu na rok 1924, neděje se to proto, abych vyvracel aneb potíral nesčetné číslice, které byly slavné sněmovně předloženy, neboť jest známo, že tyto částky jsou jednak pevné a že ostatně jsou již předem schváleny stranami většiny, takže by jejich potírání nemělo ani nejmenší čáky na úspěch. Co mi však zavdává podnět k tomu, abych promluvil k tomuto rozpočtu, to jsou nesnáze a obtíže z něho se jevící pro celý stát a obzvláště útisky a nespravedlnosti vůči německému lidu v tomto státě, které postihují tvrdě zejména náš německý venkovsky lid. O tom chci obšírně promluviti, nejen jménem své strany, svazu německých zemědělců, nýbrž i za německou pracovní pospolitost.
Chtěl bych se předem krátce dotknouti zahraniční politiky, neboť vrhá své stíny také na politiku vnitřní, na finančnictví a národní hospodářství. Rozuměl-li jsem dobře panu ministrovi pro věci zahraniční v jeho výkladu, chtěl politice přátelství aneb alespoň neutrality ke všem našim sousedům. A tu se táži: Jak se to shoduje s posledními důležitými politickými událostmi, jež se v Paříži odehrály? Pan ministr zahraničí uznal sice za dobré, aby nám o tom neřekl nic určitého, jak daleko půjde, avšak tušíme - a domnívám se, že to i svět tak pojímal - že se Československo zapsalo již duší a tělem militarismu Francie. Ví pan ministr, jaké to může míti následky? Vojenský spolek s Francií mohl by míti pro celý stát za následek, že budeme zapleteni do nové války. Po poslední světové válce, v níž zahynulo 10 milionů lidských životů a zničeny byly nesčetné kulturní statky, která uvrhla lidskou společnost do nevýslovné bídy, pociťuje se více nežli kdykoliv dříve potřeba trvalého míru. Ještě není zaopatřeno mnoho válečných poškozenců z poslední světové války a bídu a nouzi v rodinách účastníků války máme dosud před očima. My, poslanci německého lidu, jsme svému svědomí povinni, abychom tu veřejně prohlásili, že máme, jsouce poutáni svazky národní pospolitosti a naší duchovní kultury, tolik účasti na osudu našich bratří v Německé říši, že považujeme takovou vojenskou konvenci za největší nebezpečí, jež by i nás postihlo. Československo má toho nejvíce zapotřebí a učiní nejlépe, nebude-li se vůbec pouštěti do záležitostí velmocí. Zdá se nám, že zahraniční politika pana ministra zahraničí dr. Beneše ubírá se směrem, který se nechce shodovati s podstatou tohoto státu. Československo má mezi svými 13 miliony obyvatelů neméně než 3 1/2 milionů Němců a cíle našeho lidu a obzvláště naše životní názory, které jsou zajisté již velice vyspělé, vyžadují také ohledu k nám. Vměšování se do mezinárodních politických záležitostí neodpovídá našim potřebám. Republika není žádnou velmocí a nemá si tudíž hráti na takovou, tím méně má se však dáti zatahovati jako trabant některé velmoci do politiky velmocenské.
Kam nás velmocenská politika pana dr. Beneše vede, jeví se již z nákladu ve státním rozpočtu na ministerstvo zahraničí. Mohl a měl by býti uveden na přiměřenou míru. Konec konců musí býti přece náklady této velmocenské politiky zaplaceny poplatníky, a považujeme za neoprávněné a nepřípustné, aby se těmto ukládala břemena této politiky, jež nepřinášejí žádného užitku, nýbrž pravděpodobně chovají v sobě ještě nebezpečí a kdy nás beztoho tíží již tolik daní.
Také otázku odzbrojení si páni ministři zahraničních věcí a nár. obrany dosud, jak se zdá, nepředložili. Stálé vojsko a jeho výzbroj stojí nás podle rozpočtu ročně asi 3 miliardy, což je v poměru k částce veškerých státních výdajů na rok 1924, okrouhle 17 miliard, zjevně víc než přílišné, při čemž ještě třeba uvážiti, že jsou to vydání neproduktivní a že ubírají ještě pracovní síly skutečné výrobě. Přepjatým tímto militarismem trpí zejména venkovský lid, poněvadž se mu tím ubírají na poměrně dlouhou dobu nejlepší pracovní síly, mezi nimi často vydržovatelé a vyživovatelé celých rodin. Venkovský lid pociťuje to jako velikou tvrdost a žádá proto, aby se zavedly alespoň výhody a úlevy v konání vojenské činné služby, jaké byly v starém Rakousku, jež byly proti nynějším poměrům nepoměrně lepší. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Myšlenka odzbrojení uplatnila se již v Americe, a ujala se pevně již také v Anglii a v Italii; Německo, Rakousko a Maďarsko jsou již úplně odzbrojeny, avšak československá zahraniční a vojenská politika nemá, jak se zdá, dosud žádného pochopení pro to, že jest nejvýše na čase, abychom se vrátili z válečného stavu do skutečného stavu mírového. Přehnané zbrojení pohlcuje miliardy berní a chová v sobě ještě nedozírná nebezpečí. I když se dostalo panu ministru zahraničních věcí v shromáždění Svazu národů cti, že úspěšně pojednal o otázce odzbrojení, přece řekl pan ministr nár. obrany výboru, že se dosud nepomýšlí na zavedení milice po švýcarském způsobu, nýbrž že se miliční soustava stále ještě studuje. Bylo by opravdu nejvýš na čase, aby pan ministr nár. obrany dospěl tu již jednou k pevnému programu, jímž se naši poplatníci konečně zbaví břemene. Nemohu opomenouti poukázati na to, že se Amerika již zcela odklonila od francouzského militarismu, že Anglie pomalu, ale jistě od něho upouští, že také Italie se od něho odvrátila a že Belgie nechce již býti při všem, co tento militarismus zamýšlí. Za takových okolností jest již příkladem rozumnosti býti zdrženlivým.
I drahá zahraniční propaganda pohlcuje podle rozpočtu značné částky, aniž by nám přinášela skutečného užitku. Litujeme, že se tolik peněz vyhazuje oknem, neboť trvalý úspěch nemůže se tu dostaviti. Svět dá se snad na krátký čas zpracovati umělým vyvoláváním nálady, avšak skutečného úspěchu lze dosáhnouti pouze vlastní zdatnou prací a zpevněním vnitřního hospodářství, jakož i zjednáním vnitřního míru. Poslední bod jest hlavní a existenční otázkou tohoto státu.
Tak jako zahraniční politika působí většinou bezúčelně a přímo škodlivě, tak je tomu i ve vnitřní politice. Užívání jazyka u většiny úřadů způsobuje německému lidu v tomto státě soužení, aniž by bylo státu ku prospěchu. Naopak. Jazykový spor tím vyvolaný pohlcuje síly vnitřní správy a odvádí je od skutečně nutné, užitečné práce. Český národní šovinismus v jazykové otázce bují v státních úřadech tou měrou, že my, domorodé obyvatelstvo a naše obecní správy, cítíme se v úřadech tohoto státu co cizinci.
Vnucený nám jazykový zákon obsahuje již sám o sobě tolik krutých tvrdostí pro německý lid, zejména pro starousedlý německý lid venkovský, že to neodpovídá ani v nejmenším povinné ochraně národních menšin příslušejících tomuto státu, nýbrž spíše otvírá útisku Němců dveře dokořán, obzvláště v okresech, kde jich počet nečiní náhodou plných 20% obyvatelstva, i když bydlí ve více vsích a obcích sousedících s jednotlivým německým jazykovým územím. Právo příslušníků německého národa na používání vlastního jazyka zkracuje se tímto jazykovým zákonem. Jazyk Němců od 20% dolů přehlíží se v okresu státními úřady zúmyslně a nakládá se s ním tak, jako by Němci byli ve vlastním svém okresu cizinci, i když bydlí v německém území a jsou v něm starousedlí. K tomu se ještě druží byrokratický nešvar, že se tento bez toho již tvrdě pociťovaný zákon vůči Němcům v tomto státě ještě tvrději vykládá a snaží použíti toho, co se touto byrokracií pokládá za ducha tohoto zákona.
Poslední obecní volby, jejichž celkového číselného výsledku vláda, bohužel, dosud neoznámila, projevily obrat v mínění lidu o nynějších poměrech, který zaslouží největší pozornosti. Těmito volbami lid jasně vyslovil, že dosavadní sestavení vlády a na něm závisící vládní systém nedochází již souhlasu lidu a že jest tudíž zapotřebí přiměřeného přizpůsobení se k tomuto výsledku voleb. Rozdíl výsledku těchto posledních voleb proti předešlým do Národního shromáždění je tak značný, že jest nezbytné rozpuštění parlamentu a rozepsání nových voleb, poněvadž také dnešní složení lidového zastupitelstva pro rovnost volebního práva patrně již nemůže odpovídati skutečné vůli lidu a nemá tudíž více opory v lidu, která jest předpokladem zákonodárné moci. Zejména obecní a župní volby na Slovensku prokázaly, že se převážná většina lidu obrátila proti dosavadním vládním stranám a že toto volební vítězství týkalo se autonomie, která se i tam obzvláště vytrvale hájí, ačkoliv to chtějí dosavadní vládní strany zmařiti.
Také my Němci v tomto státě žádáme nám příslušející autonomii jako docela oprávněný požadavek demokratického státu. I s hlediska celostátního musí se příhlížeti k tomu a usilovat i o to, aby se národům tohoto státu dala neobmezená samospráva. Kulturně-hospodářský život národů ve státě jest tím přímo podmíněn, aby mohly samy své vnitřní záležitosti spravovati. Musíme však s politováním konstatovati, že dosavadní vládní systém pořád ještě nedospěl k tomuto mínění, naopak, stále ještě se šíří centralismus a byrokratismus zachvácen bludem, že vládnouti znamená panovati a utiskovati. V této byrokracii a v centralismu tkví již hotové nepřátelství proti jakékoliv účasti lidu na správě jeho záležitostí, ačkoliv jsou to přece záležitosti lidu, o něž při tom jde a plný zájem lidu, což vyžaduje, aby měli spolurozhodující účast.
Kdežto loňský státní rozpočet byl již ve znamení deflace, má se v letošním deflace zcela uplatniti. Je tudíž zajímavo zkoumati jeho účin na osobní výdaje ústředny pozemkového úřadu. Předem jest podotknouti, že se stálý stav úřednictva v ústředí pozemkového úřadu v letošním roce proti roku 1923 nijak, alespoň nijak podstatně, nezměnil. Rozpočet na rok 1923 vykazuje řádných platů stálých úředníků 2,394.711 Kč, mimořádných 2,557.410 Kč, celkem 4,952.121 Kč. Naproti tomu preliminují se pro letošní rok řádné platy 3,554.566 Kč, mimořádné platy 1,493.389 Kč, úhrnem 5,047.955 Kč. K tomu jest podotknouti, že do mimořádných platů byly pojaty i ty přídavky, které přísluší smluvním úředníkům. Přihlíží-li se k této okolnosti, jest zvýšení platů stálého úřednictva tohoto ústředního úřadu tím větší. Letošní rozpočet vykazuje tudíž zvláštnost, že v pozemkovém úřadě přes snížení platů státního úřednictva pro deflaci stouply platy jeho úředníků proti roku loňskému. Zcela nápadným jest zvýšení platů presidenta a jeho obou zástupců. V roce 1923 dostal president 98.000 Kč, oba vicepresidenti 54.816 Kč. Na rok 1924 vykazuje se pro presidenta 107.616 Kč, pro oba vicepresidenty 82.416 Kč.
Pozemkový úřad se skládá ze sborů státních úředníků, v jehož čele je president pozemkového úřadu a ze správního výboru, který má býti ustanoven parlamentem ze zástupců jednotlivých politických stran. Již fakt sám, že správnímu výboru nepřináleží žádný příslušník jiného menšinového národa, musí i nyní ještě vzbuzovati závažné obavy. Vláda snažila se ve svém posledním pamětním spise Svazu národů odůvodniti tuto okolnost neloyálností menšin. Toto odůvodnění je však naprosto nezpůsobilým a nepodařeným pokusem, nebo jest naprosto nepřípustno, aby při takovém opatření, které svojí povahou má býti výhradně hospodářské, byly menšiny, výhradně z důvodu vládou uvedeného, zbaveny spolupráce a kontroly. Ve státě nesmí býti národy za svoji neposlušnost trestány jako malé děti. Menšiny jsou proto vyloučeny, aby byly vyloučeny z vykonávání vlivu a dozoru nad činností pozemkového úřadu. Avšak ani výbor fondu pro vnitřní kolonisaci zřízený letos u pozemkového úřadu nemá mezi svými členy ani jediného zástupce německého lidu.
Jak oprávněné jsou obavy o nestrannost provádění pozemkové reformy, to zdůrazňuje ještě další důkaz. Funkční období správního výboru voleného v roce 1919 uplynulo v polovině roku 1922, byl zvolen na 3 roky, aniž by se od té doby provedla nová volba, při které ovšem musí se menšinám dostati zastoupení ve správním výboru. K nové volbě jest ovšem zapotřebí nepatrné změny dosavadních zákonných ustanovení, neboť zákon o pozemkovém úřadě stanoví, že správní výbor má býti volen parlamentem. Jelikož však nynější parlament v opaku k původnímu revolučnímu parlamentu, který se na zákonu usnesl, vybudován jest na systému dvou komor, jest nutno volbu přizpůsobiti tomuto systému. Toto přizpůsobení, jež s hlediska státoprávního je docela bezvýznamné, nebylo provedeno, jedině aby nová volba správního výboru byla zmařena. Vedle toho úřednický sbor se skládá výlučně z příslušníků českého národa, takže prováděcí orgán pozemkové reformy, státní úřední organisace a již dávno neoprávněný správní výbor, které výhradně a bez kontroly podle volného uvážení rozhodují o přídělu zabrané půdy, jsou organisací, které nepřináleží ani nepřináležel žádný člen menšin, takže německý lid neměl a nemá nikoho, kdo by v této organisaci zastupoval zájmy jeho národa a mohl přivoditi nestranné provádění volného rozhodování příslušejícího pozemkového úřadu. Kromě toho nemůžeme správní výbor pozemkového úřadu - a tu dojdeme zajisté i souhlasu velké části vládních stran - již proto uznati za orgán parlamentu, poněvadž tento správní výbor sestaven jest z jednotlivých stran podle klíče, který byl výsledkem prvních českých obecních voleb v r. 1919. Obecní volby letošního roku podaly obraz naprosto změněný. Strany, kterých v roce 1919 ještě nebylo, které po případě vykazovaly mizivě nepatrný počet stoupenců, patří dnes k stranám předním. Správní výbor pozemkového úřadu má v zastoupení parlamentu vykonávati kontrolu. Není tudíž možno, aby sbor, který se nemůže opříti ani o zákon, ano, o skutečné politické poměry, i nadále zůstal jedinou mocí, která má rozhodovati o tak ohromném národním jmění, jakým jest zabraný zemědělský a lesní majetek v Československé republice.