V Čechách podle zápisu ve školním roku 1923-1924 máme českých veřejných škol obecných 3944, které mají 12.058 tříd a 473.710 dětí. Průměr na jednu třídu je 39·3.
Pak máme v Čechách 692 občanských škol, které mají 3052 tříd a chodí do nich 141.329 dětí. Průměr na jednu třídu je 46·3. Německých škol obecných v Čechách je 2281, mají 6284 třídy a chodí do nich 244.366 dětí. Průměr na jednu třídu je 38·9. Občanských škol německých v Čechách je 279, mají 1069 tříd a navštěvuje je 46.996 dětí. Průměr na jednu třídu je 44.
Na Moravě je českých škol obecných 2.194, mají 6595 tříd a 263.292 dětí. Průměr na jednu třídu je 39. Občanských škol českých je 326 o 1326 třídách s 57.293 dětmi. Průměr na jednu třídu 43. Německých škol obecných na Moravě je 629, mají 1784 tříd a 60.159 dětí. Průměr na jednu třídu 33·7. Občanských škol německých na Moravě je 94, mají 355 tříd, 13.285 dětí. Průměr na jednu třídu 37·4.
Kdo srovná čísla, uvidí mnohem nižší průměr na školách německých než na českých. Rovněž tak tomu je ve Slezsku, kde je českých škol obecných 284, mají 1040 tříd se 42.454 dětmi. Průměr na českou třídu 40·8. Občanských škol českých je 50, mají 208 tříd se 7.533 dětmi. Průměr na jednu třídu 36·2. Německých škol obecných ve Slezsku je 225, mají 752 tříd se 28.525 dětmi. Průměr na jednu třídu 37·9. Občanských škol německých je 27, mají 126 tříd se 4789 dětmi. Průměr 38.
Nyní několik slov o statistice menšinových škol. Všech menšinových škol je 777. K těm dlužno připočísti zřízenou polskou školu v Dombrové. Z menšinových škol je 759 českých a 18 německých. České školy obecné, počtem 663, mají 1276 tříd a 40.068 dětí. Občanských škol je 96, mají 393 třídy a 15.507 dětí. Proti minulému roku přibylo 45 škol, 207 tříd a 2508 dětí. Německé školy menšinové počtem 18 mají 61 tříd a 1954 dětí. Z toho je v Čechách 12 obecných a 4 občanské školy, ve Slezsku jsou dvě obecné školy. Stav německých škol proti minulému roku nedoznal změny. Počet tříd se zvýšil o jednu. Škola v Dombrové je dvoutřídní, polská.
Stavby menšinových škol:
V roce 1923 bylo zadáno 32 školních staveb, na něž bylo dosud zaplaceno 8,757.208 Kč; na 56 staveb, zadaných r. 1922, bylo vyplaceno 15,999.706- Kč, takže celkem vyplacena částka 25 mil. korun. Kromě toho se připravuje zadání 4 staveb a koupě několika domů.
Velmi lákavé bylo by thema promluviti o reformě středních škol, o reformě výchovy učitelů, protože v poslední době mnoho se o té věci mluví. Ohled na mou povinnost jako zpravodaje hlavního, který zastupuje všechny strany rozpočtového výboru, mně káže, že o této záležitosti nemohu s tohoto místa mluviti, ale budu moci se při jiné příležitosti vyjádřiti. Jistě však platí pro každou reformu, zvláště pro reformu školství latinské "festina lente" - pracovati, postupovati, avšak zvolna a s rozvahou.
Ke kapitole kulturní budiž mi dovoleno pronésti několik slov o zemědělském školství. Největší rozvoj vykazují školy nižší, hlavně odborné školy hospodářské a hospodyňské. Celkem ministerstvo zemědělství, do jehož kompetence patří péče o veškeré vyučování zemědělské, vyjma škol vysokých, staralo se svědomitě o unifikaci školskou za stejných zásad u všech kategorií v celé republice, o provedení reorganisace školské, o sestavení účelných vyučovacích plánů a osnov. Tato stránka reorganisační jest již v ministerstvu zemědělství v největších rysech skončena. Také administrativu velmi účelnou a jednoduchou vybudovalo ministerstvo zemědělství na školách státních.
Školy zahradnické, lesnické a specielní byly doplněny a účelně pro své úkoly vypraveny.
Ačkoli za uplynulých 5 roků bylo v zemědělském školství velmi mnoho vykonáno, zbývá ještě veliký školský program uskutečňovati, poněvadž za bývalé monarchie stát o zemědělské školství se celkem nestaral, takže po převratu měli jsme hotový chaos v zemědělském školství.
Největší péči věnovalo ministerstvo zemědělství zemědělskému školství na Slovensku, kde po převratu nebyla ani jediná slovenská škola zemědělská, kdežto nyní ve školním roce 1923/1924 působí zde 22 škol zemědělských, z čehož jsou 2 školy vyšší, 6 rolnických, 4 odborné, 2 jednoroční hospodářské, 1 specielní (meliorační ústav), 4 hospodyňské, z nižších lesnických 1 hájenská, 1 dřevařská a 1 ovocnicko-vinařská škola. Školy tyto vykazují rovněž velmi slušnou návštěvu.
Lidové školy hospodářské jsou velmi oblíbeny a počet jich stále vzrůstá. Kdežto v roku 1917/1918 bylo jich 26, nyní je jich již 476. Žactva na těchto školách v tomto školním roce 1922/23 bylo 18.197, a to s vyučovací řečí československou 14.585, rusínskou 900 a německou 2712.
Zemědělské školství po převratu vykazuje zdravý vývoj, je na stálém postupu, provedené reformy doznaly uznání doma i u odborníků zahraničních. Než stále ještě potřebám našeho vyspělého zemědělství nestačí, a třeba je budovati, dále zdokonalovati a hlavně vypravovati pokusnými hospodářskými statky.
Tolik o skupině kulturní.
Přicházím k nejobšírnější kapitole, a tou je kapitola hospodářská. O poštách a železnicích mluvil jsem obšírně loňského roku a proto uvedu jen některé poznámky.
Pošta, telegraf a telefon pokračují ve svém zdokonalování a rovněž poštovní úřad šekový, který se stal důležitou složkou našeho veřejného života. V roku 1922 byl obrat tohoto úřadu celkem 153.743 miliony, koncem roku 1922 měli majitelé šekových účtů uloženo u tohoto řadu 2.343 milionů Kč, koncem roku 1921 2.399 milionů, tedy v roce 1922 vklady poklesly asi o 56 milionů, což přirozeně je znamením hospodářské krise, která v roce 1923 trvá.
Také o státních železnicích jsem loňského roku široce referoval a mohu říci jen toto:
Státní železnice pokračují ve svém zdokonalování, aby mohly plniti veliký úkol, který jim ukládá geografická poloha našeho státu. Jsme státem v srdci Evropy, tedy státem transitním. Musíme plniti úkoly každého spořádaného a kulturního státu a hlavně v dopravnictví, ať jsou to železnice nebo pošta. A tu třeba s uznáním kvitovati znamenité vedení ministerstva železnic v osobě nynějšího ministra, který správně pochopil význam našeho železnictví a jeho uložení v srdci Evropy.
Jedné otázky při železnictví musím se jako zpravodaj dotknouti, a to jsou tarify. Tarify železniční mají spoluvinu na dosavadní veliké drahotě některých výrobků; zlevnění tarifů povede také ke zlevnění prodejních cen těchto výrobků. V rozpočtu pro rok 1924 není viděti stopy toho, že by vláda nebo ministerstvo železnic chtělo tarify snížiti, a bude proto potřebí, aby sněmovna a strany v této věci zahájily akci, aby tarify v roce příštím doznaly zlevnění. (Posl. Dubický: Zejména na lokálkách!) Prosperita drah se dosud nedostavila, podniky jsou pasivní a vina byla přikládána velkému počtu zaměstnanců státních drah. Mohl jsem zjistiti, že stav zaměstnanců u státních drah, nebéřeme-li v úvahu onen přírůstek ve stavu personálu, který vyplývá z převzetí personálu nově sestátněných drah, je daleko menší, nežli stav personálu v letech minulých a v porovnání dnešního stavu se stavem normovaným vykazuje se jen malý již přebytek. Lze se nadíti, že i tento malý přebytek personálu bude při dodržování zákazu přijímání nového personálu a dále normálním úbytkem v důsledku pensionování, úmrtí atd. během 3-4 let plně vyrovnán, a bude pak úplně odpovídati skutečné potřebě.
Veliký hospodářský význam má pro naši republiku Státní pozemkový řad. Promluvím několik slov o něm zde, ač patří do skupiny politické, jakožto součást předsednictva ministerské rady. Roku 1922 přidělil Státní pozemkový úřad okrouhle 80.000 ha půdy, z toho zemědělské půdy 60.000 ha, jiné půdy 10.000 ha. Roku 1923 bylo převzato a rozděleno nebo do konce roku bude rozděleno 104.000 ha zemědělské půdy. Kromě toho provádí paralelně přejímání zabrané půdy lesní, která zůstane ve vlastnictví státu. Zmíněná výměra přidělené půdy tvoří zase jako roku 1922 z části drobný příděl 82.000 ha, z části zbytkové statky, jichž bylo 282 o celkové výměře 22.000 ha. Průměrná výměra jednoho zbytkového statku činí asi 78 ha, tedy odpovídá průměrné výměře r. 1922. Počet drobných občanů, kterým byla přidělena půda r. 1923, činí 65.000, tedy průměrný příděl pro jednoho nabyvatele činí 1·35 ha, tedy o něco více než r. 1922. Ke stížnostem, které byly pronášeny do toho, že zbytkové statky jsou nesprávným způsobem zadávány, budiž uvedeno toto: Roku 1923 bylo přiděleno celkem 282 zbytkových statků a z těch dostali buďto dosavadní nájemci nebo dosavadní zaměstnanci, nebo legionáři a invalidi 204 zbytkových statků. Pokud se týče ostatních 78 zbytkových statků, nemůže býti také co do zadání činěna nějaká námitka proti Státnímu pozemkovému úřadu, protože z těch zbývajících 78 statků obdržely veřejnoprávní korporace 8, družstva 17, reemigranti z ciziny 2, ústavy obecně prospěšné 2, směnou za půdu, kterou dali majitelé jinde k disposici, bylo přiděleno 28 zbytkových statků, různým uchazečům zemědělcům bylo přiděleno 11 zbytkových statků, státu zůstalo 10 zbytkových statků. Kdežto r. 1922 obdrželi dosavadní nájemci a zaměstnanci na zabrané půdě 52% zbytkových statků, r. 1920 dostali dvě třetiny, totiž 66% zbytkových statků.
Pro rok 1924 v krátkosti je tento program Pozemkového úřadu: Zemědělské půdy má býti převzato 160 tisíc ha; kromě toho budou převáděny také lesy do státního majetku. Při dosavadním přídělu zbytkových statků bylo z celkového počtu 448 těchto objektů přiděleno do pachtu 70, t. j. 15·6%. V příštím roce má se zásadně přidělovati půda přídělcům do vlastnictví a nikoliv do pachtu. Akci přídělovou budou provozovati stálé komisariáty, které dosud nebyly jako takové ustaveny. V činnosti má jich býti 58: V Čechách 24, na Moravě a ve Slezsku 12, na Slovensku 18, 4 na Podkarpatské Rusi. Ze srovnání výsledků činnosti přídělové v letech 1922 a 1923 patrna je rostoucí výkonnost pozemkového úřadu, která v roce příštím bude zřejmě stupňována v souhlase se zájmem veřejným.
O státních hutnických závodech a horních závodech obšírně jsem promluvil v referátu předešlého roku a myslím, že letos mohu tuto kapitolu přejíti.
Velmi je třeba promluviti o poměrech cenových, resp. drahotních r. 1923, jak se vyvíjely a do jaké míry cenová hladina klesla. Tu možno říci jaksi v přehledu toto: Rychlý pokles cen, který nastal v druhé polovině minulého roku, způsoben byl vzestupem kursu naší koruny v zahraničí. Porovnáme-li indexy průměrných kursů cizích valut v Praze, činil během r. 1922 pokles devisy New-York přes 44%, devisy Londýn a Štockholm asi 40%. Vzestup koruny v cizině způsobil silný tlak na naše domácí ceny. Ceny životních potřeb, jež od počátku roku 1922 mírně klesaly, klesly v druhé polovině roku silně. Podle indexů cen, uveřejňovaných Státním úřadem statistickým, poklesly velkoobchodní ceny ve skupině potraviny a poživatiny během roku 1922 o více než 41% a ve skupině průmyslových látek a výrobků skoro o 40%, celkově vzato o tolik procent, jako poklesly plnohodnotné cizí devisy v Praze. Pokud se týče maloobchodních cen, činil pokles cen během r. 1922 u skupiny potraviny a palivo asi 35%, u skupiny látky, obuv a klobouky asi 46%.
Jak se vyvinovaly ceny r. 1923? Velko- a maloobchodní ceny se v tomto roce stabilisovaly. Srovnáme-li indexní čísla velkoobchodní lednová r. 1923 s říjnovým, je zde ještě nepatrný pokles asi o 2% u potravin a o 3·5% u průmyslových výrobků. Vzato od ledna 1922 do října 1923, činí pokles u potravin asi 42%, u průmyslových výrobků přes 41·5%. Během října stouply ceny velkoobchodní dále, takže lze očekávati, že indexní čísla v listopadu budou opětně o něco vyšší.
Také u maloobchodních cen jeví se oproti roku 1922 malý pokles, a to u potravin 4%, u průmyslových výrobků něco přes 6%. Celkem vzato činí pokles od ledna 1922 do září 1923 u potravin něco přes 38%, u průmyslových látek a výrobků něco přes 56%. V poslední době počaly maloobchodní ceny u některých předmětů stoupati. Pokud se týče životních nákladů na potraviny, nápoje a poživatiny, stoupl náklad od ledna do září 1923 u rodiny dělnické o 2·5%, u rodiny úřednické o 5%. Celkem vzato od ledna 1923 do září 1923, jeví se u rodiny dělnické pokles o více než 32%, u rodiny úřednické o 29%. Tudíž životní náklady na potraviny, nápoje a poživatiny jsou asi 8·5 kráte vyšší nežli roku 1914.
Velmi zajímavá čísla jsou ta, která se týkají stávek a výluk, které byly v naší republice. Co nám praví statistika o stávkách a výlukách? Předně nám praví, kolik pracovních dnů se ztratilo, a to celkem za všechna léta, od roku 1921 do roku 1923 do konce června. Je vypočítáno, že ztratilo se stávkami 4,791.833 pracovních dnů. Za léta 1919 až 1920 statistika neudává tuto ztrátu, ale jestliže bychom ji přibližně odhadli na 1,500.000 dnů, vidíme, že se celkem ztratilo asi 6,250.000 pracovních dnů stávkami a výlukami. V tom ovšem není obsažena největší stávka, která v republice byla v druhé polovici tohoto roku, stávka uhlokopů, při které ztráta pracovních dnů bude činiti více než 5 milionů. Statistika stávek nám dále říká, mnoho-li dělnictvo ztratilo mzdy. Za léta 1921, 1922 a první půlletí roku 1923 činí tato ztráta na mzdách stávkami 169 mil. Kč. Odhadneme-li pro rok 1919 a 1920 ztráty na mzdách, přibližně snad asi na 65 milionů korun, možno říci, že stávkami ztratilo dělnictvo jako ušlou mzdu částkou 250 milionů korun.
Dále nám praví statistika stávek o příčinách jejich. Je velmi zajímavo, že r. 1921 bylo 76% stávek za účelem zvýšení mzdy a pouze 16% stávek proti snížení. Roku 1922 již se to obrátilo; pro zvýšení mzdy bylo pouze asi 15% stávek a proti snížení mzdy již 52%. Tedy zde začal hospodářský tlak k snižování výrobních nákladů. Roku 1923 v prvním půlletí bylo jen asi 17% stávek pro zvýšení mzdy a 55% proti snížení.
Ale nejzajímavější je statistika ohledně výsledku stávek. Roku 1921 kladný výsledek byl v 61 případech, to jest asi 17% stávek vyhráli zaměstnanci; v 29% stávku prohráli a ve 46% skončil boj kompromisem. Tedy roku 1921 polovina stávek se skončila kompromisem, z druhé poloviny větší část se prohrála a menší část se vyhrála stávkujícími.
Roku 1922 17% stávek mělo kladný výsledek, zaměstnanci vyhráli, ale 52% stávek mělo výsledek záporný, zaměstnanci prohráli a 29% stávek mělo výsledek kompromisní, obě strany slevily. Roku 1923 22% stávek se vyhrálo pro zaměstnance, 29% se prohrálo, 37% skončilo kompromisem. K tomu přistoupí největší stávka v druhém pololetí, stávka uhlokopů, jejíž výsledek také skončil kompromisem.
Jsou také zajímavé číslice přehledné o všech hornických stávkách od r. 1919 do konce prvního pololetí r. 1923. Takových hornických stávek a výluk bylo dohromady 361. Celkem bylo zameškáno směn 3,765.030. Úbytek těžby následkem těchto stávek byl na kamenném uhlí 18,815.000 q, na hnědém uhlí 18,927.000 q, na koksu 785.000 q, na železné rudě 652.000 q, úhrnem asi o 39,180.000 q menší těžba následkem stávek, t. j. o 391.000 vagonů. Ztráta na mzdě u horníků stávkujících za těch 5 let podle výkazu Statistického úřadu byla 146 mil. čsl. korun.
Jsou zde ještě jiné a velmi zajímavé výsledky, které možno vyčísti ze statistiky stávek a výluk, leč nezbývá na ně času. To, co bylo mnou uvedeno, myslím, že stačí - přihlížejíc k tomu, jak ohromné škody našemu státnímu hospodářství stávky přinášejí a jak se dotýkají hmotně citelně stávkujících - na doklad tvrzení, jak ohromná odpovědnost padá v otázce stávek na obě zúčastněné strany a jak hříšné jest vyvolávati stávku, o které se po čase tvrdí, že byla vyvolána nedostatkem rozvahy, nedostatkem znalosti celého stavu, krátce nesvědomitostí. Mám jistě oprávněné přání, aby se pro případ konfliktu mezi zaměstnavateli a zaměstnanými našel jiný způsob k řešení sporů, než jakým jest válečné měření sil stávkou. Pojem demokracie žádá jiné řešení, které by odstranilo škody ze stávek, ať již stávek s jedné strany zaměstnanci vyhraných, anebo stávek končících kompromisem, zvláště však, které odstranilo by stávky, jež zaměstnanci jsou prohrávány.
Sociální péče o nezaměstnané přimyká se k tomu, o čem jsem právě mluvil. Třeba říci, že od prosince 1918 do 30. září r. 1923 bylo vyplaceno na podporách v nezaměstnanosti podle zákona okrouhle 974 mil. Kč, tedy skoro 1 miliarda. Loni za celý rok bylo vyplaceno 209 mil., letos do 30. září 333 mil. Kč. Není třeba se lekati toho většího čísl r. 1923, protože kulminační bod nezaměstnanosti byl v měsících zimních až asi do jarních měsíců května a června, od kdy nezaměstnanost začíná velice klesati, protože od ledna do konce září zmenšila se nezaměstnanost o celé dvě třetiny. V lednu bylo nezaměstnaných 278.000, v září pouze 92.000.
Péče o válečné poškozence se vztahuje dnes na 727.480 osob. To jsou invalidé, vdovy, sirotci a předkové. Vyplaceno bylo dosud na válečné poškozence celkem 1.352 mil. Kč. Ty, kteří se obávají, že obnos v rozpočtu zařazený nestačí, mohu ubezpečiti, že r. 1922 byly v rozpočtu menší obnosy, než jakých bylo potřebí, a když potřeba se ukázala, vláda přišla s dodatečnou předlohou.
Tím uzavřel jsem poznámky ke skupině hospodářské našich ministerstev a přicházím k rozpočtu investičnímu.
Investiční potřeba stanovená finančním zákonem pro rok 1924 jest zmenšena o více než 700 milionů. Na investice podle finančních zákonů vydáno bylo v přehledu: roku 1921 celkem 1.824 milionů, roku 1922 1.574 milionů a až do konce roku 1923 odhaduje se, že bude vydáno celkem 1.328 milionů. Tedy za ta 3 léta úhrnem s tím, co ještě bude vyplaceno, asi 4.726 milionů.
Jest otázka, která veřejnost zajímá, odkud vzaly se peníze na tyto investiční výdaje. K tomu sděluji toto:
Pro investiční potřeby byly kontrahovány resp. vypsány půjčky. Investiční půjčka dopravní, která vynesla dosud 594 milionů, státní půjčka losová, která vynesla 98 milionů, dále investiční půjčka elektrisační, která vynesla dosud 10 milionů, tak zv. anglická půjčka, která vynesla 1.033 milionů, dále investiční půjčkou uzavřenou roku 1923 opatřeno 225 milionů, takže výnos všech právě uvedených výpůjček činí celkem 1.961 milionů. Protože však až dosud investiční výdaje činí 3.398 milionů a roku 1923 bylo vydáno již 807 milionů, tedy úhrnem bylo vydáno 4.206 milionů, jest zřejmo, že výnos dosavadních půjček nestačí, že nedostává se částka 2.244 mil. Aby přece v investicích mohlo se pokračovati, aby stavby rozdělané nemusely se zastaviti, byl tento obnos vzat z pokladničních hotovostí. A právě z toho, že státní pokladna může disponovati tak velikým obnosem pro potřeby investiční, t. j. skoro 1 1/4 miliardy, jest viděti prosperitu finanční správy našeho státu.
Několik poznámek ještě k finančnímu zákonu. Celkem se srovnává s textem finančního zákona z roku minulého, jen na dvou místech jsou odchylky. V článku VII. návrhu finančního zákona upravuje se zmocnění finančního ministra k prolongování státních dluhů během rozpočtového roku splatných v tom směru, že se zmocňuje, aby za účelem prolongace, konverse neb zaplacení těchto dluhů provedl potřebné úvěrní operace. Tato úprava se navrhuje z toho důvodu, aby správa finanční mohla se přizpůsobiti poměrům které na peněžním trhu r. 1924 nastanou a které dnes nemůžeme předvídati. Novum ve finančním zákoně jest článek IX., kterým ministr železnic se zmocňuje, aby zálohou upotřebil jedné částky příjmů z provozu železničního pro úhradu a případně zúročení nově nabytých drah anebo na schodky v drahách zemských anebo místních.
Ve své zprávě o této věci podal jsem zevrubný tištěný výklad, zde omezím se na to, že tento článek není pro mne ani pro rozpočtový výbor ve finančním zákoně vítaným a že je to novum. Rozpočtový výbor by nerad viděl, aby to bylo prejudicem pro příští léta, aby takový článek pro druhé resorty snad se ve finančním zákoně objevoval. Se stanoviska zásadního není námitky, aby takto byl konstruován ve finančním zákoně, ale bylo možno věc tuto provésti ještě jiným způsobem a snad samostatná předloha by byla bývala výhodnější než aby se v rámci finančního zákona tato věc opatřovala.
Přihlédnu-li, slavná sněmovno, k politické bilanci prvního pětiletí naší republiky, které jsme skončili - stojíme na počátku druhého pětiletí, které právě načínáme tímto státním rozpočtem - mohu konstatovati toto: politická bilance prvního pětiletí naší samostatnosti je silně aktivní. Uvažme, co všechno jsme byli s to provésti: Zdolali jsme počáteční obtíže vyživovací, zavedli právní jistotu, veřejný pořádek a autoritu úřadů, obnovili jsme dopravu železniční a poštovní, překonali jsme počáteční finanční obtíže, získali jsme část zahraničních trhů pro náš export, částečně jsme zdolali nouzi bytovou a zajistili jsme stát politickými a obchodními smlouvami s cizinou. Jako hlavní pilíř naší státní budovy sluší označiti branný zákon s následným vybudováním armády, úpravu valuty a její isolaci od Rakousko-Uherska a vzestup její v moři okolních rozvratů valutových zavedením řádného hospodářství a provedením pozemkové reformy.
Jako pasiva bez ostychu označuji toto: Jistý stupeň drahoty, částečnou tíseň bytovou, částečnou nezaměstnanost v části průmyslu, pro vyšší úřednictvo zhoubnou novelisaci platů, velké státní výdaje, které za sebou nesou velké daně, dosavadní disparitu v ochraně prvovýroby a průmyslu a konečně stopy dědictví války, vtisknuté na charakteru jistého počtu občanů, jako je nešetrnost s veřejnými penězi, sobectví a touha po snadném a rychlém zbohatnutí, sklon tu a tam k demagogii a neloyálnosti. Leč i tyto úděly poměrů válečných a rakouských se zlepšily a uspalé a omámené svědomí procitá k autokritice a politická slušnost se začíná upevňovati.
Uvážíme-li, že toto naše prodírání se ze sutin rozpadlého našeho státu vzhůru k lepším poměrům dělo se i za velikého napětí ve veřejném životě, kdy každý den přinášel spoustu nových otázek, které ihned musily býti zodpověděny, můžeme dnes s klidem uzavříti politickou aktivní bilanci prvního pětiletí své republiky a načerpati z této zdařilé práce celonárodní novou naději a sílu pro druhé lustrum, které svým šestým státním rozpočtem zahajujeme.
Slavná sněmovno! Rozpočet předložený je lepší než byl rozpočet předešlý, vyhovuje přání zvěčnělého pana ministra dr. Rašína, ale jeho dědictví duševní, které nám zanechal, velí dále rozpočet zdokonalovati a hlavně snižovati. To bude možno ve dvou směrech: Ve výdajích věcných a ve výdajích osobních. Ve výdajích věcných levnějším nákupem, snížením cen a šetrností, kterou mnoho se dá docíliti; ve výdajích osobních snad nikoli již snižováním platů státních zaměstnanců, poněvadž v tomto šli jsme prosincovým zákonem až za hranice míry, ale zdokonalením administrativy tak, aby nebylo potřebí tolik úřednictva. Tedy méně úřednictva a lépe placeného.
Prosím o dovolení, bych směl svůj výklad zakončiti touto apostrofou:
Československá vlasti naše, společná všem nám, kterou nebesa obšťastnila všemi dary a statky hmotné přírody i krásami nevšedními, co schází Tobě ke štěstí?
Československá vlasti naše, všem nám drahá, kterou obývá lid tak inteligentní, občané vzdělaní a pracovití, co schází Tobě ke štěstí?
Československá vlasti naše, která jsi dosáhla nejvyššího stupně politické samostatnosti a sladké, vytoužené svobody demokracie, co schází Tobě ke štěstí?
To, aby ještě více lásky k bližnímu našlo cestu do srdcí všech tvých občanů bez rozdílu národnosti, náboženství, přesvědčení i bez rozdílu stran a povolání. Více lásky, více kultury srdce třeba je ve všech vrstvách národa a méně touhy po zlatě, aby odstraněny byly rány, které válka zanechala. Bohužel, nejsou ojedinělé také u nás případy, na které platí Vergilovo: "Quid non mortalia pectora cogis, auri sacra fames" k čemu ke všemu srdce lidská ponoukáš, proklatá touho po zlatě. Jen kultura srdce v nejširších vrstvách národa zaplaší hmotařství a zamezí tance pobloudilých skupin kolem zlatého telete. Ke štěstí Československé naší drahé vlasti i všech jejích občanů leží klíče v srdcích všech nás. Otevřmež si tato srdce navzájem a celý svět s nadšením užasne nad pokrokem a činy Československé republiky!
Elaborát o finančním zákoně pro r. 1924 a o státním rozpočtu, jak rozpočtový výbor se na něm usnesl, doporučuji slavné sněmovně ke schválení a prosím slavnou sněmovnu, aby po provedení generální debaty usnesla se vejíti o tomto rozpočtu v debatu podrobnou. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Sděluji, že za ministerstvo financí přítomni jsou pánové: odborový přednosta Groš, min. radové Kallus, Kafka dr. Štorkán.
V řečnické listině přihlášeni jsou na straně "proti" pp. posl. dr. Keibl, Bobek, Kostka, Patzel, Bubník, Pohl, Hlinka, Najman, Zierhut, dr. Lelley, Taub, dr. Jabloniczky, dr. Spina; na straně "pro" pp. posl. dr. Nosek, Dubický, Prášek, dr. Engliš, Vahala, dr. Hajna dr. Medvecký.
Uděluji slovo řečníku na straně "proti", jímž je pan posl. dr. Keibl.
Posl. dr. Keibl (německy): Velectěné dámy a pánové! Právě skončil pan generální zpravodaj svoji řeč výzvou, abych tak řekl k citu lidskosti, aby se v tomto státě všeobecně a všude přivodily lepší poměry, a mohu si tudíž, jako první řečník proti ihned dovoliti, abych nyní při rozpravě o rozpočtu přednesl před celou veřejností naše stesky, abych konstatoval, v jakém opaku jsou skutečné poměry, které se nám pan generální zpravodaj snažil právě tak skvěle vylíčiti, k tomu, co jest přáním. My Němci pociťujeme v celém svém veřejném životě nesnesitelný útlak, jaký provádí na nás zákonodárství a ještě více nám nepříznivá správa tohoto státu. Dospělo to dokonce tak daleko, že se zasahuje do soukromého života a požaduje určité osobní chování jednotlivcovo, že se osobuje rozkazovací moc vůči jednotlivci, která jest v nerozřešitelném rozporu se svobodami občanskými, zaručenými ústavními zákony. Víme již dávno, že psaná ústava tohoto státu není ta, jaká se tu skutečně provádí, že zde platí jiná, nepsaná, totiž ta, jež vyplývá z nesčetných zákonů a nařízení a jejich skutečného používání venku u úřadů, a jejíž nejvyšší, základní a vůdčí myšlenka jest všude stejná: útisk, znásilnění všeho, co jest německé, obzvláště však vymýcení všeho německého ze státní správy.
Proti všemu tomu bezpráví nemáme my Němci zatím jiného prostředku nežli plamenný protest k všeobecnému svědomí světa. A neopomíjíme schválně žádné příležitosti, abychom celému světu neohlašovali, v jaké situaci jsme nuceni zde žíti, jak se zde šlape po našem hospodářství a po naší kultuře, jak jsme zkracováni ve svých skrovných, tak zvaných menšinových právech slavných mírových smluv. Učinili jsme tak i letos v srpnu v zasedání Meziparlamentní Unie v Kodani a mohli jsme s dostiučiněním konstatovati, že příslušníci národů stojících v čele západoevropské kultury, obzvláště Angličané a Američané, projevují stále rostoucí pochopení a zájem o naše poměry. Mohli jsme slyšeti tak mnohé utěšující slovo a konstatuji tudíž, že je nesprávné, tvrdil-li pan kolega dr. Hnídek v poslední rozpravě o vládním prohlášení, že se v Meziparlamentní Unii ukázala neoprávněnost německých stesků. Opak jest pravdou; že zástupcové těch národů, proti nimž proneseny byly naše stesky, zmohli se k smutné odvaze, aby tvrdili, že naše stesky jsou bezdůvodné, že prý jsme dostali dokonce více, nežli mírové smlouvy na ochranu menšiny žádaly, což svědčí pouze o zvláštním, ba chorobném rozpoložení mysli, v jakém tito národové, také i český, žijí, to dosvědčuje jen, že se nechtějí ještě včas zastaviti na své srázné cestě, poněvadž se domnívají, že dějinný vývoj v Evropě jest již ukončen, že musí vše na věky zůstat tak, jako nyní. Podávají nám tak nejlepší důkaz o správnosti naší politiky, ke státu odmítavé.
Z ohromného množství nespravedlností na Němcích spáchaných chci uvésti pouze část a to neustálý útisk německých státních úředníků. Český národ chce v nejkratší době učiniti z tohoto národnostního státu jednotný český stát národní. Největší překážkou zdá se německý státní úředník a učitel. Musí tedy býti stůj co stůj odstraněn. V žádném odboru nebylo po této stránce tak důkladně pracováno jako u železnic. Důvody jsou na snadě. Dráhy, kterých používá cizinec, hodí se nejlépe k tomu, aby se cestujícímu vnukla nesprávná představa o národních poměrech v tomto státě. Proto musily býti všechny stanice dvojjazyčně označeny, nápisy na vagonech jsou dokonce pouze české, a což teprve jména míst! Jaké překladatelské kejkle se zde provedly, je mnohdy groteskní a komické, a nenašlo-li se vůbec žádného českého názvu místa, tu byl jednoduše vymyšlen a německá osada byla prostě a libovolně nazvána Lhotou neb Skalicí.
Především museli však býti odstraněni němečtí železniční úředníci. Zprvu byli dáváni do výslužby. Při převzetí Buštěhradské dráhy do státní správy byl jim dán podnět, aby sami zažádali o pensionování, jako lákadlo jim poskytnut byl nemocenský rok a tak byla uvolněna nesčetná pracovní místa pro Čechy. Jiným prostředkem jest přeložení do českého jazykového území neb na jiné služební místo. Ocitne-li se úředník, který již skoro vysloužil, před nutností, že se má se svojí rodinou přestěhovati do bytu naprosto nedostačujícího, do cizího, jemu nepřátelského okolí, aneb že má jako odměnu za své dlouholeté horlivé plnění povinnosti vyplňovati v skladištní kanceláři formuláře jako nějaký mladý praktikant, tu volí raději předčasnou výslužbu a účelu jest dosaženo, zbavili se ho. Kdežto při převratu bylo v německém území asi 700 německých přednostů stanic, je jich dnes sotva ještě 180, počítaje v to stanice ústecko-teplické a buštěhradské dráhy. Při tom jest však 840 německých stanic.
Stejnou notu mohou housti úředníci finanční správy. Zejména zřízenci pohraniční finanční stráže jsou těžce postiženi. Rozlišování mezi kontrolou důchodkovou a pohraniční finanční stráží stalo se jen v neprospěch německých celních úředníků. Němci byli bez ohledu na jejich lepší kvalifikaci po necháni prostě v hůře placené službě, za to však obtížnější pohraniční službě, Češi byli přiděleni pohodlnější a lépe situované službě důchodkové. (Výkřiky na levici.) Teprve nyní se začíná tato tvrdost poněkud vyrovnávati.
Zabírání německých obecných a středních škol míněno jest nejen jako rána proti německé kultuře vůbec, nýbrž i proti německému učitelstvu. Co má německý učitel, který se stal bez místa, počíti se svým ztenčeným služným? Pro označení tohoto systemu není žádné slovo dosti ostré, je to kulturní hanba evropský skandál (Souhlas na levici.), jehož velikost se teprve ukazuje, porovnáme-li rozpočtu částky, zařazené na české školy, zejména školy vysoké, s částkami, jež sloužiti mají témuž německému účelu.
Stěžujeme si také na to, že se našemu dorostu činí skoro nepřekonatelné obtíže v přijetí do státní služby, jakož i na to, ze jsou v ústředních úřadech téměř bez výjimky Češi a že státní správa neprojevuje již vůči nám Němcům oné nestrannosti, jaké jest třeba. klade-li se zde ještě důraz na název "právní stát". Ani soudnictví není již prosto této výtky. Chtěl bych s tohoto místa prositi pana ministra spravedlnosti, který není přítomen, aby se poněkud blíže informoval o nalézání práva krajského soudu v Litoměřicích, aby si dal zejména předložiti stížnostní spis litoměřických právních zástupců na tamnějšího presidenta krajského soudu a aby dal vyslechnouti státní zástupce, obzvláště pana dr. Glässnera.
Kterak může vláda odpověděti, že se v poslední době pokouší o to, aby omezila práva státních úředníků zaručená státním občanstvím? Sotvaže je některý úředník zvolen do obecního zastupitelstva, překládá se ze služebních ohledů jinam, proti jasnému znění zákona. Stane-li se dokonce starostou, činí se mu všeliké obtíže při vykonávání tohoto úřadu, nedostane buď vůbec dovolené, neb jen naprosto nepostačující úlevy, o jejichž rozsahu rozhoduje státní policejní úřad. Podá-li snad dokonce obecnímu zastupitelstvu návrh, že se při provádění obecních prací má použíti pouze v místě usedlých německých dělníků, jak to nedávno učinil v Mikulášovicích finanční zřízenec, tu se s ním zavede proces a donutí se, aby se vzdal mandátu. Ba nesmí se ani zúčastniti podniků pořádaných osvětovým spolkem svazu Němců, německými tělocvičnými spolky, ba ani politických schůzí. Pořádá-li je dokonce německá strana národní, má se jim úzkostlivě vyhnouti; neboť pouhá jeho tichá účast na nich znamená podle odpovědi na interpelaci demonstraci proti svatému českému státu, jelikož musí věděti, že by se tu mohlo mluviti proti státu. Doporučuji, aby byl vyložen český index librorum prohibitorum (Veselost na levici.) a aby se německým státním úředníkům zakázalo čtení knih v tomto indexu uvedených a obzvláště novin, jinak že budou velmi těžce tělesně potrestáni a plat jim samozřejmě zastaven. Jako dozorčích orgánů mohlo by býti opět použito legionářů, pokud možno takových, kteří jsou přiděleni příslušnému úřadu jako podřízení úředníci.
Vůbec to střežení německého státního úřednictva, špiclovský system! Nejen český představený střeží německého úředníka, samozřejmě i soukromý život jeho i jeho rodiny, nýbrž každý český obyvatel v německém území osobuje si toto právo. Na všem tom jest politování hodno, že nadřízené úřady dávají každému, i sebe horší pověst požívajícímu denunciantu ochotně sluchu a že samy podporují tyto rejdy. Je častým zjevem při inspekcích, obzvláště poštovních úřadů, že se nadřízený úředník jen tak namátkou táže, jsou-li úředníci členy svazu tělocvičného spolku, ba i zpěváckého spolku, a zní-li odpověď kladně, že ihned žádají vystoupení z těchto spolků, hrozíce, že by to museli hlásiti "nahoře", což by pak bylo k velké škodě úřednictva.
Ke všem těmto mukám druží se německému státnímu úředníku trýzeň státního jazyka. Zdá se, že u vlády platí zásada: Německý úředník musí při nařízené jazykové zkoušce propadnouti. Jak by bylo jinak možno, že německý úředník, který, jak lze prokázati, zastával v úřadě po 3 roky sám, bez výtek, české úřadování a pořizoval překlady, u jazykové zkoušky propadl? Aneb že z poštovních, finančních, železničních úředníků pravidelně všichni aneb většina zkušebních kandidátů jest reprobována? Jsou to vždy tytéž stesky, které se ozývají. Nemístná přísnost zkoušejících, kteří se netají svojí zaujatostí a dávají takové otázky, že nemůže vlastně nikdo při zkoušce obstáti. Jsou odbory, ve kterých není takových nesnází, příčinou toho však jest že v nich je vůbec nedostatek úředníků. Avšak tam, kde tomu není tak, vystupuje system zcela otevřeně a bez ostychu.
Následky všeho toho týrání se již zjevily: Kdo naprosto nemusí, nezůstane ve státní službě, každý lepší člověk se chrání jí vyhledávat. Nebude dlouho trvati a bude veta po posledním německém státním úředníku ve státní službě; za dva roky klesl počet německých úředníků u státních drah z 5 tisíc na 2 tisíce. Jen mimochodem budiž konstatováno, že jsou to nejcennější síly, které stát lehkomyslně a zároveň brutálně odpuzuje, a veřejnost ať zví, že přihází-li se dnes v železničním provozu skoro denně srážka vlaků, selhává-li dirigování vozů, naskytují-li se překážky v jízdě vlaku, že to hlavně na tom záleží, že počíná scházeti zapracovaný, své povinnosti dbalý německý železniční zřízenec.
A konečně: Jaký plat dostává úředník? Minulého roku ohlásila vláda, že zlevní všecky předměty důležité pro životní potřebu, a aby to bylo urychleno, musila býti kupní síla úředníka, právě úředníka, zmenšena, plat jim snížen. Nebylo zajisté dosud nikdy nestydatějšího a překroucenějšího odůvodnění zákona. Plat byl snížen, ale nic nezlevnilo, naopak, drahotní číslice všech životních potřeb v nejširším slova smyslu stále stoupají a je to vláda sama, která tu pomáhá, aby ceny cukru, lihu (Výkřiky německých poslanců.), mouky a chleba, mléka, másla, jakož i všech textilií denně stoupaly. Daň z obratu má býti opět zvýšena a jest snaha učiniti toto zvýšení obchodu a živnostem stravitelnější tím, že se z vládní lavice poukazuje na to, že ji lze snadno přesunouti na konsumenty. A opět a na vzdory všem rozumným úvahám šušká se o dalším snížení úřednických platů. Velkolepý zákon z prosince minulého roku dává přece vládě právo, aby tak mohla učiniti nařízením, není jí k tomu třeba světla veřejného parlamentního projednání, může bez překážky v temnu jíti svojí světla se štítící cestou. I když se z důvodu spravedlnosti a lásky k lidem připojujeme k plamennému protestu všech organisací státních úředníků proti tomuto novému bezpráví, pociťujeme při tom přece tiché zadostiučinění, když vidíme, jak česká vláda i takovými opatřeními podtíná kořeny svého státu.
Z předloženého státního rozpočtu jest přesně zjevno, že snížení státních výdajů děje se na účet státních zaměstnanců. Z celkové částky výdajů na rok 1924 ve výši 19.223,206.905 Kč připadá 8.112,285.812 Kč na osobní výdaje a 8.871,691.093 Kč na výdaje věcné, za 2.229,230.000 Kč mají se provésti investiční práce. Na těchto číslicích jeví se především nápadným, že osobní výdaje stouply proti běžnému roku asi o 1/2 miliardy. Tento zjev se vysvětluje především tím, že do rozpočtu 1924 byla pojata nouzová výpomoc pro úřednictvo, k níž se dosud z formálních důvodů nepřihlíželo. Na rok 1923 byly rozpočteny osobní výdaje 7.630 miliony Kč, nouzové výpomoci státním zaměstnancům 1440 a učitelům 180 milionů, z čehož opětným zavedením placení daní a pensijních příspěvků bylo 180 milionů hrazeno, celkem 9250 milionů Kč. Proti částce na rok 1923 jeví se tudíž na rok 1924 rozdíl 1128 milionů. Tuto srážku musili si dáti líbiti státní zaměstnanci prosincovým zákonem a nesou tudíž polovinu škrtů celkových výdajů v roce 1924. Druhou polovinu snížení výdajů v roce 1924 získává státní správa poměrným poklesem cen, snížením přídělů samosprávným korporacím, takže skutečná redukce státních výdajů děje se pouze na účet státních zaměstnanců.
Jen tak dále, na nastoupené cestě, nemine se jistě úspěchem!
Ať nikdo neříká, že naši státní zaměstnanci nevědí, co chtějí. Shrnuji krátce jejich požadavky: Účinnou a uspokojující novelisaci prosincového zákona, zvýšení místních přídavků, avšak aniž by při tom byly sníženy drahotní přídavky, zmenšení dosavadních tříd místních přídavků na dvě třídy, zavedení 35leté služební doby pro všecky kategorie veškerého státního zaměstnanectva, jednotné zkrácení pětiletého provisoria na tři roky, nemocenské pojištění podle osvědčeného rakouského vzoru v autonomní ústavě, vybavení zaměstnanců z dluhů úvěry, jež poskytnuty budou společenstevním úřednickým pokladnám, novelisaci zákona o oficiantech ze dne 18. února 1919, úpravu služebných poměrů všech kategorií, které konají dozorčí a strážní službu, úpravu otázky pensistů, odčinění škod způsobených zákonem č. 251/22 učitelstvu škol občanských a učitelkám ručních prací, a upravenou odměnu těchto skupin, reformy státní školní správy, a výchovu učitelstva v duchu svobodomyslném, pojetí učitelstva do zákona o nemocenském pojištění státních zaměstnanců, odstranění nezaměstnanosti německého učitelstva, umírněný postup ve všech jazykových otázkách, otázkách dorostu a služebního postupu.
Víme velice dobře, že sužování německých státních zaměstnanců je pevným, dobře promyšleným a bezohledně prováděným vládním systémem, a že tím mají býti postiženi nejen němečtí státní zaměstnanci, nýbrž celý německý národ. Je to systém českého národního násilnického státu . . .