Já jsem úmyslně uvedl tyto detaily z účinů roku 1922 a prvního pololetí 1923, aby bylo viděti, jak mnohem lépe ilustrují hospodářství a finanční situace tyto účiny, než účetní uzávěrky, které nám jsou se zpožděním 3 až 4 let předkládány.
Před rokem vyslovil jsem radost, že nebudeme po projednání výročního rozpočtu nuceni projednávati dodatečné rozpočty. Dnes mohu sděliti, že tato má radost se nesplnila, že jsem se zklamal v očekávání. Přišly dodatky, ne sice ve formě celkového rozpočtu dodatečného, ale přišly potřeby dodatečné na zákony, které během roku jsme usnesli. Tak předně potřeba dodatečná podle zákona ze dne 13. července 1922 o poskytnutí bezúročné státní půjčky 15 milionů Kč na nejnutnější investice města Českého Těšína. Dále zákon ze dne 8. června 1923 o nabytí Buštěhradské železnice státem, které bude vyžadovati rovněž částky asi 33 milionů. Dále zákon ze dne 4. července 1923 o zřízení fondu pro účely veřejného živelního pojištění ve výši 50 milionů Kč. Tato položka nebyla také v rozpočtu a musí se opatřiti jiným způsobem. Dále zákon ze dne 20. prosince 1922 o služebních, odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních a vojenských státních zaměstnanců v podnicích, ústavech a fondech státních a státem spravovaných. Tento zákon nebyl v rozpočtu a dodatečně jsme zmocnili vládu tímto zákonem ke kreditní operaci do výše 900 milionů. Zákonem ze dne 4. července r. 1923, č. 146 Sb. z. a n., prodloužena lhůta k přihláškám o důchod válečných poškozenců až do konce r. 1923, v důsledku čehož zvýšila se potřeba v tomto roce u uvedeného titulu asi o 10 milionů. Celková větší roční potřeba v důsledku uvedeného zákona bude činiti asi 25 milionů Kč a z toho roku 1923 10 milionů Kč, poněvadž zákon začal býti prováděn teprve v druhé polovici r. 1923. Daleko více zvýšila se potřeba během r. 1923 v důsledku provádění zákona ze dne 22. ledna 1922, jímž ve většině případů byly zvýšeny a rozšířeny na větší okruh osob důchody válečných poškozenců, stanovené zákonem ze dne 20. února 1920. Prve uvedený zákon nabyl totiž platnosti dnem 1. února 1922, avšak vzhledem k tomu, že nebyly do té doby vyměřeny důchody ani podle zákona původního ze dne 20. února 1920, počal býti rychlejším tempem prováděn teprve roku 1923. Větší potřeba činila do konce května asi 38 milionů, do konce září 112 milionů, a bude činiti podle výpočtů ministerstva soc. péče do konce roku 1923 asi 226 milionů Kč, kterážto částka uhradí se částečně zvýšenými příjmy z vrácených přebraných vyživovacích příspěvků - asi 80 mil. Kč zbytek 146 milionů Kč pak úvěrem dodatečným, o nějž vláda požádá ještě tohoto roku.
Konečně po vyčerpání úvěru preliminovaného pro nezaměstnanost ve státním rozpočtu na r. 1923 povolen byl dodatečně zákonem ze dne 4. července 1923 dodatečný úvěr k podpoře nezaměstnaných v částce 220 milionů. Ale i tento dodatečný úvěr byl vyčerpán a proto hodlá vláda předložiti Národnímu Shromáždění vládní návrh zákona, jímž se povoluje další dodatečný úvěr pro rok 1923 v částce 140 mil. Kč. Tímto způsobem dovolil jsem si ilustrovati své tvrzení, že dodatečný rozpočet nebyl sice předložen, ale že vláda dostala dodatečné zmocnění v celé řadě zákonů, které jsme usnesli a které měly své finanční důsledky.
Jako závěr těchto svých všeobecných poznámek chci uvésti ještě toto: Již při loňské debatě rozpočtové a letos znovu při zahájení v rozpočtovém výboru upozornil jsem důrazně, že je třeba nejenom z důvodů úspornosti ve státní správě, ale zejména i z důvodů zjednodušení administrativy, aby byla provedena reorganisace státní správy a hlavně již teď odstraněny byly zbytečné duplicity téhož oboru působnosti, které se vyskytují jak v některých ministerstvech, tak v nižších instancích. V tomto požadavku vyznívaly i loňské resoluční návrhy čís. 123 a 124. Probíraje právě projednávaný návrh rozpočtu, vidím, že po této stránce se mnoho nestalo, ačkoli se tak již státi mohlo. Některá stejnorodá odvětví správní objevují se i letos v rozpočtu různých ministerstev, přirozeně na škodu věci samé. Potřeba zjednodušení správy předpokládá nutně soustředění agend téhož odvětví pod jedním oborem. Přirozeným důsledkem toho bude i zjednodušení a snažší orientace v celém rozpočtu.
Jednou z takových spletených a administrativně komplikovaných věcí, o níž se již dlouho nejenom v zákonodárných sborech, ale i ve veřejnosti kriticky mluví a jejíž rozřešení přes iniciativní návrhy z různých odborných stran docházející posud nebylo provedeno, jest otázka naší plavby námořní a vnitrozemské, která přichází v kap. XX. pod heslem "Plavebnictví", jakož i v kap. XV. pod heslem "Vodní doprava". Soudím, že svou povahou plavba jako dopravní prostředek sloužící obchodu, a to u nás ponejvíce zahraničnímu obchodu, spadá přímo do působnosti ministerstva obchodu; je tudíž nepřirozeno, že se ocitá převážnou částí ve výdajích i příjmech v rozpočtu ministerstva veř. prací. Zákony, jimiž založeny byly plavební společnosti Labská a Dunajská, projednávaný zákon o společnosti Oderské, zákon o vlajce a rejstříku lodí námořních ukládají výkon těchto zákonů ministrovi obchodu, který bude pravděpodobně povolán, zabývati se též problémem našeho podnikání námořního. Již z toho důvodu měla by celá administrativa s obchodní plavbou souvisící podléhati ministerstvu obchodu a tím i výdaje a příjmy s tím souvisící. Právě tak má býti plavba, jejíž podklad spočívá především na zdatnosti komerční a hospodářské, výhradně v kompetenci ministerstva obchodu. Dělená kompetence toho kterého odvětví správní činnosti mezi více centrálními úřady musí nutně vésti k opětovným kompetenčním sporům, ať positivním, ať negativním. Tyto jsou jenom překážkou účelného a rychlého vyřizování agend a úspornosti ve státní správě vůbec.
Naše celkové zřízení státní, spočívající na zákonu župním, poskytuje nám příležitost veškeré agendy správní povahy umístiti u žup. Tím odpadnou mnohé zbytečné existující úřady se správní činností, což znamená samo o sobě značnou úsporu pro státní pokladnu jak po stránce osobních, tak po stránce věcných výdajů. Tím postupem dosáhneme nejdříve žádaného účelného uspořádání a zjednodušení státní administrativy v rámci celkové organisace státní správy a doporučuji proto, aby s reorganisací státní správy bylo jmenovitě také v oboru plavby vnitrozemské co nejdříve započato.
A nyní prosím, abych směl přikročiti k meritu rozpočtu. Zvěčnělý ministr dr. Rašín pronesl při závěrečné své řeči loni při projednávání rozpočtu v rozpočtovém výboru tato slova: "Očekávám, že naše státní finance budou se rozvíjeti příznivě a že napřesrok budeme míti rozpočet ještě lepší." To řekl 31. prosince m. r. Slova jeho se splnila.
Na rok 1923 byl náš rozpočet 19 miliard 371 milionů, pro rok 1924 činí pouze ve výdajích 16 miliard 993 miliony, je tedy o 2 miliardy 377 milionů menší. Na investice zařadili jsme položku o 770 mil. menší, což znamená všecko dohromady, i rozpočet řádný a mimořádný i investiční, pro nás určitý oddech. Určitý oddech proto, že s hrůzou jsme zpozorovali, jak státní rozpočet nabubřuje a zvětšuje se do obnosu 24 miliard.
Nyní několik čísel, která vyšla z prací rozpočtového výboru. V návrhu finančního zákona pro rok 1924 k rozpočtu přiloženém jsou podle jeho prvé části výdaje rozpočteny a tu musím opakovati jako referent celá čísla na 16.993,976.905 Kč, příjmy naproti tomu jsou navrženy řádné na 15.987,448.068 Kč, mimořádné příjmy na 403,845.523 Kč, takže úhrnem příjmy jsou preliminovány částkou 16.391,293.591 Kč.
K tomu dlužno připomenouti, že v rozpočtu pro rok 1923 nebyla v úhrnném výdaji obsažena potřeba pro nouzové výpomoci, které byly prosincovým zákonem usneseny a které činily jistě částku větší okrouhle než 800 milionů korun.
Slavná sněmovno! Nový rozpočet předložený vykazuje deficit okrouhle 603 milionů, o něco vyšší než deficit roku loňského a tu prvním příkazem, který slavná sněmovna musí vládě dáti, je, že se musí starati, aby u nás nestaly se deficity chronickými. Chronický deficit znamená chronické rozmnožení státního dluhu, který nemůže jíti do nekonečna.
Přihlédneme-li blíže k tomuto deficitu, vidíme, že je tu vlastně deficit, který vyplývá tím, že během tohoto roku jednu povinnou částku státního dluhu splatíme. Na splátky dluhu je určen obnos 596 milionů v kapitole "Státní dluh", takže státní dluh v provedení navrženého rozpočtu nevzroste, poněvadž my na jedné straně určitou částku, okrouhle 600 milionů korun, splatíme, a poněvadž se nám koncem roku nedostane, tuto částku snad si vypůjčíme.
Tedy tento deficit nebyl by zrovna kritickou známkou tohoto rozpočtu. Dobrou známkou rozpočtu je, že procenta mimořádných výdajů stále klesají. Když jsme začali své státní hospodářství, měli jsme mimořádných výdajů 70% a řádných pouze 30%. Ale jak se stát zařizuje a jeho dokončení výstavby postupuje, tak mimořádné výdaje klesají, takže v rozpočtu na rok 1924 činí pouze 27·7%, tedy klesly během roku se 70% na 27·7%.
Také dobrý je v rozpočtu poměr příjmů řádných a mimořádných. My jsme začali hospodařiti v roce 1919 se 30 %, to byly různé příjmy z poplatkových fondů, komise lihové, cukerní atd. Bohudíky z těchto příjmů mimořádných jsme se dostali tak dalece, že v roce 1923 činily řádné příjmy 96%, mimořádné pouze 4% a na rok 1924 činí řádné příjmy 97%, takže tři procenta jsou příjmy mimořádné. To jest velmi dobrá známka rozpočtu.
Co se týče poměru osobních a věcných výdajů v tomto rozpočtu, máme na budoucí rok 48% výdajů osobních a 52% výdajů věcných. To by bylo číslo, které by nás dosti zaráželo při osobních výdajích. Ale k tomu dodávám, že v tomto čísle se značí stupeň mimořádných poměrů, které ještě jsou. V tom čísle 48% na osobní výdaje je 18% na mimořádné výpomoci a drahotní přídavky zřízenectva a úřednictva. Odečteme-li těchto 18%, až nastanou normálnější poměry, bylo by tu 30 až 35 % osobních výdajů vůči výdajům věcným. (Posl. dr. Kramář: Z těch velká část v rozpočtu nebyla!) To jsem již řekl, pane doktore, prve.
Když přihlédneme ke snížení rozpočtových položek, vidíme, že v celém rozpočtu 19 kapitol má nižší rozpočet a 6 kapitol rozpočet vyšší. A tu budiž mně, pánové, dovoleno poznamenati všeobecně, že snížení rozpočtu bylo dosaženo. Není stejného charakteru, není stejné ceny. Tedy úspory, kterých bylo dosaženo, nemají stejného charakteru a nesmíme si jich stejně vážiti. Některé jsou pro nás cennější a některé jsou pro nás jen menšího významu.
Na př. škrtnutí úroků ze státního dluhu, které není vyčíslováno cizinou, to jest lacinější úspora. Snížením věcných vydání konečně se zlevnily ceny, to také je úspora velmi příjemná, velmi vítaná, ale nemá té ceny jako úspory, které byly skutečně někde učiněny v restrinkci vydání osobní a věcných.
Úplně souhlasím s panem ministrem financí, když řekl, že chtěl očistiti rozpočet ode všech položek, které byly v rozpočtu, ale nebyly vydány. Proč je chtěl uspořiti? Aby vláda neměla v reservě takové velké obnosy, jak správně řekl, "pro strýčka příhodu". Tento rozpočet je upřímnější a skutečně reálnější, poněvadž takové položky, o kterých se předem ví, že nebudou splaceny, jsou vymýceny.
Přejdu nyní k jednotlivým skupinám, ve které byla rozdělena debata v poslanecké sněmovně. Avšak prosím, abych politickou skupinou, která je první, nemusil se obírati a abych ji směl ponechati pánům kolegům z plena. Jistě této výhody rádi použijí, kdežto já zase mám určité ohledy, kterými jsem vázán, poněvadž vystupuji jako referent celé řady politických stran, velmi různých názorů. Tedy v tom ohledu budiž mně dovoleno, abych nemusil býti obšírným. Poznamenávám, že pořádek, bezpečnost a jistota byly tak dalece zavedeny, že republikánské četnictvo je téměř dokonalé a administrativa se konsoliduje tak, že v několika letech se očekává, že spořádaná politická správa zavedena bude i v těch nejodlehlejších, nejvýchodnějších správních oblastech republiky i v Podkarpatské Rusi. Totéž se týče vojska. Vynakládali jsme velké obnosy na vybudování armády. Ale uvážíme-li, jak rozpočet na ministerstvo nár. obrany skutečně klesá, podle přání Společnosti národů, vidíme, že se nám tu konturují určitá budoucí čísla, která naznačují, jak budou náklady na národní obranu vypadati, až dokončíme a vybudujeme to, čeho potřebujeme. Roku 1921 měli jsme výdajů na armádu 2 1/2 miliardy, pro rok 1922 3·1 miliardy a pro rok 1923 již jen 2·7 miliardy, pro rok 1924 2·2 miliardy korun, tedy na rok 1923 klesl rozpočet o 333 milionů korun a pro rok 1924 je menší o 476 milionů korun, tedy od roku 1922 je to téměř miliarda.
Jestliže ministerstvo národní obrany přiznává přípustnost takového snížení, musí nás to velmi těšiti, poněvadž to svědčí o tom, že armáda dospívá pozvolně ke svému dobudování a na druhé straně poplatnictvo je ušetřeno těchto ohromných výdajů na vojsko.
Tolik jsem chtěl podotknouti ke skupině politické a přecházím ke skupině finanční.
O státním dluhu jsem referoval obšírně před rokem a zde omezím se na to, že uvedu čísla rozpočtu, jak byla zařazena do rozpočtu na státní dluh za poslední čtyři léta. Roku 1921 na státní dluh bylo v rozpočtu 1.085 mil. Kč, r. 1922 2.079 mil. Kč, r. 1923 2.770 mil. Kč, r. 1924 1.986 mil. Kč, tedy značně méně, ačkoli v tomto čísle je také splátka dluhu částkou 596 milionů. Dobrou známkou našeho rozpočtu jest, že roku 1923 jsme splatili dluh 500 mil. Kč a že pro příští rok zaplatíme stejnou částku. My tedy státní dluh nejen zvětšujeme, nýbrž jej také hned splácíme, jak v těchto obou létech se ukazuje.
Větší pozornost bych věnoval kapitole: "Příděly zemím". Loni mluvil jsem o tom pouze stručně. Příděly zemím rozvrženy byly v rozpočtu na rok 1923 částkou 1.026,500.000 Kč, na rok 1924 částkou 794,500.000 Kč, tedy méně o 232,000.000 Kč. Z čeho toto minus sestává? Vzniklo tím, že odpadly všeobecné příděly zemím v částce 150 milionů a menší příděly z výnosu daní v částce 82 mil. Kč.
Pravím toto: Rozpočtový výbor postrádal dosud zemských rozpočtů jako pomůcky. Měl posuzovati příděly věnované zemím, a neměl k ruce zemské rozpočty. Proto jsem se pokusil sebrati za poslední 4 léta rozpočty Čech, Moravy a Slezska a jako pomůcku zařadil jsem je do své zprávy. Myslím, že slavná sněmovna shledá, že tyto rozpočty jsou velmi poučné pro sněmovnu k posouzení přídělů zemím.
Přihlédněme k zemskému rozpočtu českému, jaký je postup vydání od r. 1921 do roku 1924. Roku 1921 činilo vydání 512 mil., roku 1922 496 mil., roku 1923 498 mil. a roku 1924 501 milionů.
Pánové, jak zřejmo, rozpočet zůstává téměř na stejné cifře, tedy český zemský rozpočet jest celkem stabilisován, během roku nevzrůstá.
Rozpočet moravský, měl roku 1921 vydání 260 milionů, roku 1922 259 mil., roku 1923 243 mil., roku 1924 216 milionů.
Pánové, zde je značně viditelná sestupná tendence zemského rozpočtu moravského. (Posl. Patzel [německy]: Počítali však s přídělem!) Pro rok 1924 nepočítali ještě s menším přídělem, budou museti asi rozpočet opraviti.
Rozpočet slezský roku 1921 měl vydání 74 mil., roku 1922 73·6 mil., roku 1923 74·2 milionu, roku 1924 63·5 mil. Tedy také celkem sestupná tendence.
Pánové a dámy, když račte prohlédnouti tyto rozpočty zemské, myslím, že je pochválíte, a to pro jejich přehlednost, zvláště zemský rozpočet slezský, kde nejprve jsou uvedeny účiny, rozpočet na běžný rok a rozpočet na budoucí rok. Tedy jsou to velmi přehledné rozpočty.
Jen jednu poznámku bych si dovolil k rozpočtu moravskému, kteroužto věc zjistil jsem právě při otiskování tohoto rozpočtu, že totiž správní výbor moravský na rok 1921, 1922 a 1923 užíval všude titulu "Rozpočet zemského fondu moravského", ale pro rok 1924 vrací se k pojmenování: "Rozpočet zemského fondu markrabství moravského".
Já to považuji snad jen za přehlédnutí, ale kdyby v tom byl úmysl, musili bychom se tím při jiné příležitosti obírati. Podobně by se mohl také český výbor vrátiti k rozpočtu království českého a Slezsko k rozpočtu vévodství slezského, a tak měli bychom v republice království, markrabství a vévodství.
Referent v rozpočtovém výboru o přídělích zemím pan kol. dr. Nosek dostal ujištění od vlády, že vláda ručí za zemské hospodářství a také já jako hlavní zpravodaj hleděl jsem nabýti jistoty, aby nebylo zemím ublíženo. Mohu prohlásiti s tohoto místa, že snížené obnosy přídělů zemských budou nahrazeny tím, že něco se ušetří, některé věci převezme stát, které země dosud musily platiti, a to ostatní, co by se nedostávalo, musí zaplatiti vláda, poněvadž není možno, aby snad stát si řekl, že nebude zvyšovati daně a uvalil zvyšování přirážek zemských na země; ty obnosy, které snad během roku budou vyhlášeny jako nedostačující, přirozeně zavázala by se vláda hraditi.
Mohou tedy býti země a jejich správní výbory zemské uklidněny v tom rozrušení, které v poslední době nastalo, když vešlo ve známost, že příděly mají býti zmenšeny.
Přicházím nyní ve finančním oddílu k příjmům ministerstva financí, jak preliminovány jsou na rok 1924. Celé ministerstvo má obnosy preliminovány menší částkou o 1.360,000.000. Z čeho se skládá toto minus? Předně z menšího výnosu přímých daní, které mají vynésti podle prelimináře méně o 74 miliony. Značnější čísla menšího výnosu v tomto roce jsou tato: Daň z kořalky má vynésti méně o 74 mil., licenční poplatky o 10·2 milionu, dávka z vína v lahvích má vynésti méně o 4 mil., všeobecná daň nápojová na venkově méně o 15 mil., všeobecná daň v uzavřených městech méně o 3·5 mil., dávka z uhlí menší výnos o 450 mil., daň z vodní síly menší výnos o 8·7 mil.
Větší výnos mají míti tyto daně: daň všeobecná výdělková má vynésti více o 39 mil. daň domovní a činžovní má vynésti více o 3 miliony, daň důchodová více o 26 mil., úroky z prodlení, exekuční poplatky a pokuty mají vynésti více o 38·5 mil. proti roku 1923. Roku 1923 byl preliminován výnos exekučních poplatků a úroků z prodlení na 18·8 mil. a na rok 1924 je preliminována tato částka 57·3 milionu.
Dále značnější minus je: podniky s veřejným účtováním mají výnos menší o 15 mil., daň z příjmu o 13 mil., dávka z tantiém o 4·4 mil. a válečná daň o 144 mil. Cla mají vynésti minus 63 mil. a spotřební daně o 530 mil.
Mezi spotřebními daněmi značně větší výnos vykazují: daň z cukru 17 mil., daň z masa na venkově 10 mil., daň z masa v uzavřených městech 3·8 mil. a potravní daň na čáře 2·3 milionu. Značně menší výnos těchto daní nepřímých jsem již v jednotlivostech uvedl.
Poplatky kolkové mají vynésti více o 11 milionů, daň z jízdních lístků o 15 mil., právní poplatky méně o 15 mil., daň přepravní o 11 milionů, a daň z obratu, pracovních výkonů a daň přepychová má vynésti méně o 207 mil., monopoly (sůl, sladidla, výbušné látky) o 5·5 milionu méně.
Pokladniční zpráva, a to účast státu na prodeji zdaněného lihu, má vynésti více o 280 milionů. Tabák má vynésti méně o 82 miliony Kč, státní loterie o 3·6 mil. Kč a celkový příjem Podkarpatské Rusi má býti menší o 1·7 milionu Kč.
To jsou větší a menší výnosy daní a dávek v rozpočtu příjmů ministerstva financí.
Přistupuji nyní blíže k některým podnikům, které stát má, předně k podnikům tabákové režie. Tu třeba vytknouti, že se velmi zdokonaluje k prospěchu státní pokladny. Roku 1921 bylo odvedeno 600 milionů Kč přebytků, roku 1922 800 milionů přebytků a roku 1923 za 10 měsíců z tabákové režie bylo odvedeno čistých 907 milionů Kč.
Výnos soli poklesl. Roku 1921 to bylo 27 milionů Kč, roku 1922 32 milionů Kč, ale roku 1923 bylo to do konce srpna 10·4 mil. Kč.
Výnos cel: Roku 1922 dovozní cla vynesla 963 milionů Kč, za polovinu roku 1923 403 miliony Kč, v červenci 1923 60 mil. Kč.
Při této finanční kapitole rád bych ještě uvedl některá data z naší obchodní bilance. Obchodní bilance je stále aktivní. Roku 1920 bylo aktivum 5·1 miliardy Kč, roku 1921 3·9 miliardy Kč, roku 1922 5·3 miliardy Kč, roku 1923 přes hospodářskou krisi, nezaměstnanost atd., jest za první 1/2 roku bilance aktivní, činí 1·5 miliardy Kč. K tomu přistupuje za červenec a srpen 446 milionů Kč. Do konce srpna máme tedy aktivum v obchodní bilanci 2 miliardy Kč.
Před rokem jsem si stěžoval slavné sněmovně, že vyvážíme příliš mnoho surovin a málo tovarů, tedy příliš málo zušlechtěných surovin. Poměry ty se letos zlepšily, jak mohou dosvědčiti tyto údaje. Přihlédněme nejprve k tomu, které jsou největší položky v dovozu roku 1923. Prvních 5 největších položek, které dovážíme, jsou: bavlna, příze atd. 638 milionů Kč, vlna 451 mil. Kč, na třetím místě jsou tuky, kterých jsme dovezli za 1/2 roku za 434 mil., na čtvrtém místě je obilí a mouka, kterých jsme dovezli za 346 mil. a na pátém místě je ovoce a rostliny za 159 milionů Kč. To je dovoz.
Co se vývozu našeho týče, tedy prvních 5 položek jsou tyto: uhlí a dříví za 1.181,000.000 Kč, na druhém místě cukr za 812 milionů, na třetím místě bavlněné zboží za 712 milionů, na čtvrtém místě vlněné zboží za 505 mil. Kč, na pátém místě je sklo celkem za 426 mil. Kč a na šestém místě železo a železné zboží za 409 milionů.
Pokud se týče zemí, do kterých vyvážíme, resp. ze kterých dovážíme, tedy situace je taková: V první polovině r. 1923 byl obchod s Německem pasivní; odtamtud jsme dovezli mnohem více, než jsme tam vyvezli. S Rakouskem je bilance obchodní aktivní, s Maďarskem pasivní, se Sev. Amerikou pasivní, s Francií pasivní, rovněž tak s Holandskem. Aktivní bilanci obchodní máme s Polskem, Italií, Belgií, Vel. Britanií, Rumunskem, Jugoslavií a Švýcarskem.
Přihlédneme-li k tomu, jaké věci dovážíme a vyvážíme, vidíme, že dovoz v prvé polovici r. 1923 byl hlavně na suroviny, kterých jsme dovezli za 2 1/2 miliardy Kč; polotovarů jsme dovezli za 1/2 miliardy a tovarů hotových za 1.051,000.000 Kč.
U vývozu jsou na prvém místě hotové tovary, a to 3·1 miliardy, pak jsou teprve suroviny 1·3 miliardy a pak polotovary za 1 miliardu Kč. Tedy v tomto směru je viděti, že naše produkce průmyslová velmi oživla v roce 1923, takže vyvážíme nyní téměř tři pětiny tovarů, přes jednu pětinu polotovarů a jednu pětinu surovin.
Co se týče dovozu a vývozu podle skupin produkce, je velmi zajímavé, že dovážíme nejvíce výrobků zemědělství, lesnictví a rybářství za 2·3 miliardy Kč; za půl roku to činí proti výrobkům průmyslovým 1 1/2 miliardy, proti výrobkům hornictví a hutnictví 1/4 miliardy, kdežto vyvážíme podle skupin produkce nejvíce výroků průmyslu asi čtyři pětiny exportu, pak výrobky hornictví a zemědělství, které tvoří dohromady jednu pětinu našeho exportu.
Je tedy nejen radostno pro naši obchodní bilanci, že ji máme stále aktivní a v tomto roce do konce srpna již také 2 miliardy aktiva na obchodní bilanci, ale je potěšitelné velmi také to, že začínáme ve větší míře vyvážeti tovary, případně polotovary a dovážíme suroviny. Tím bych byl hotov s poznámkami, které jsem chtěl uvésti ke skupině ministerstva financí.
Přicházím ke kulturní skupině. Začínám vysokými školami. Rozpočet vysokých škol na rok 1924 byl snížen o 32 miliony Kč; rozpočet celého ministerstva školství a osvěty byl snížen pouze o 22 miliony Kč, takže úspora, která tu nastala v ministerstvu školství, vzala se celá vysokým školám, a to universitám, kromě toho dalších 10 milionů technikám a rozdělila se mezi ostatní skupiny ministerstva školství. Tedy vysoké školy v tomto rozpočtu pochodily velmi špatně. K tomu uvažme, jak velký počet posluchačů naše vysoké školy po válce mají. University vykazují skoro 13 tisíc posluchačů a techniky 12 tisíc, celkem 24.566 posluchačů na všech našich vysokých školách. Z toho je cizinců 5.215, takže je vidno, že my pro cizince u nás vydržujeme jednu velikou vysokou školu se všemi odděleními.
I číslo našich vysokoškolských studentů domácích je ohromné, neboť činí 19.351 studentů. Tu třeba vysloviti hlas varovný, aby obecenstvo lépe uvažovalo o budoucnosti svých dětí a nemyslelo, že jediná cesta a spása je v tom, dávati děti na studia, zvláště na vysoké školy. Vzhledem k tomuto velikému počtu posluchačů, který jsem uvedl, vidíme, že dotace, které vysoké školy mají, jsou nízké pro ten velký počet našich studentů a k tomu nám je konsumují ještě cizinci velkým počtem přes 5 tisíc. Proto bylo na pováženou tyto dotace z loňského roku snižovati, jak se to stalo skutečně v rozpočtu na rok 1924.
V poslední době zajímá veřejnost, hlavně moravskou a slovenskou, nadhozená otázka restrinkce některých vysokých škol. V tomto směru budiž mi dovolena skromná osobní poznámka, že není myslitelno, aby na příklad brněnská universita, která nese jméno Masarykovo, jenž vyšel z fakulty filosofické a jest jedním z největších filosofů přítomné doby, byla zbavena dobře založené fakulty filosofické, kterou potřebují všechny ostatní fakulty. Myslím, že myšlenka do veřejnosti hozená nebyla úplně uvážena a že také ministerstvo při ní trvati nebude.
Co se týče názoru, že by naše vysoké školy byly dostatečně vypraveny, tedy bych prohlásil takové názory za mylné. Rakousko mělo špatné vysoké školství, v jiných státech měly lépe vybudované vysoké školy před válkou. Mělo-li Rakousko veškeré svoje vysoké školy na stupni, který neodpovídal době, tím více se to týkalo zanedbaného vysokého školství českého. Proto nelze se domnívati, že by bylo možno za 5 roků po válce české vysoké školství tak vybudovati, tak saturovati, aby dále nepotřebovalo té plné finanční podpory vládní, jak tomu bylo do roku 1923. Jestliže tedy rozpočet vysokých škol na příští rok byl snížen, jsem jist, že poklesek tento bude napraven a že na rok 1925 vysoké školy dostanou ostatní dotace, kterých nezbytně potřebují.
Dotknu se ještě jiné otázky. Říká se, že našich vysokých škol jsme zřizovali příliš mnoho po válce. Souhlasím, je to pravda. Ale prosím, je třeba uvážiti, jak věci se vyvíjely. Třicet či čtyřicet let jsme volali po druhé české universitě v Brně. Nyní se naskytla po převratu možnost zákonem ji zříditi. Prosím, bylo možno po válce, nezřizovati universitu v Brně? To bylo nutností, že zákonem jsme tu universitu se všemi fakultami opatřiti museli. Pak přišli Slováci a volali po své universitě slovenské. Bylo možno z politických důvodů odmítnouti Slováky, aby počkali 10, 20 roků na universitu? To byla věc nemožná, pánové, bylo nutno zákonem zříditi Komenského universitu. Ale v čem se stala chyba? Chyba se stala tím, že správa školská nemusela tyto zákony v té rychlosti realisovati, jako se to stalo. Správa školská měla míti přehled o tom, co jest k disposici v ohledu finančním, co jest k disposici v ohledu učitelských sil, a podle toho se měla zaříditi. A jestliže zákon o nových vysokých školách nařizoval přesná data pro otevření fakult, bylo možno tyto zákony novelisovati, abychom měli více času ke zřízení škol a opatření učitelských sil atd.
Tedy parlament nechybil v této věci; jestliže nějaká chyba byla, byla chyba ve správě školské, že nebylo nutno tak rychle všecky fakulty zřizovati a že bylo možno postupovati pozvolněji. Soudím, že školy, které jsme zřídili, které jsou tu, není možno restringovati, nýbrž že je nutno pracovati na jejich dalším vybudování a pozvolnější krok zavésti pouze u těch vysokých škol a těch částí vysokých škol, které ještě vůbec zřízeny nejsou. Tolik o školství vysokém.
Co se týče středního školství, tedy celkový počet středních škol je nyní 382, je o 7 menší než byl loni, tedy jaksi jsme překročili vrchol zřizování středních škol, což ostatně již bylo na čase.
Co se týče poměru národnostního, nerad bych zdržoval slavnou sněmovnu. Ale je nutno uvésti alespoň v procentech čísla, jak mnoho středních škol připadá na národnosti, na národ československý a na ostatní minoritní národy, z toho důvodu, aby ti, kteří dosud ve svém srdci se cítí dotčenými jako Němci, že snad mají méně vysokých škol, že jim ve středním nebo obecném školství ubližujeme, do nich se zahleděli a hlavně sami sebe přesvědčili, že jejich vnitřní názor není správný a že národu německému, pokud žije v naší republice, dostává se na školství středním a obecném toho, co mu podle procent obyvatelstva patří. Čechy mají 133 českých škol a 68 německých. To znamená, že Němci, kteří mají 33·0% obyvatelů v Čechách, mají 33·8% středních škol. Na Moravě je Němců 20·9%; středních škol mají 31·8%, tedy o celých 10% více, než podle počtu obyvatelstva by jim připadalo. Ve Slezsku mají Němci počet obyvatelstva 40·5%, počet škol středních 47·6%. Tedy to jsou procenta středních škol podle národností v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Ze Slovenska není dosud výkazů o letošním zápisu.
Zajímavé je, jak mnoho studuje českých nebo slovenských studentů na německých a maďarských středních školách. Vidíme, že Čechoslováků na německých ústavech je 290 a na maďarských 108; tedy celá jedna střední škola Čechoslováků studuje na školách cizích. Němců na československých školách, českých nebo slovenských je 594, na maďarských 72; Maďarů na československých školách studuje 495 a na německých 343.
Zajímavé je také procento příslušníků cizích států mezi studenty na středních školách. Rakouských studentů, příslušníků Rakouska, je u nás 510, příslušníků Německa 509, příslušníků Polska 245.
Tedy vidíme, že pro studenty z německé říše vydržujeme dvě střední školy, pro studenty z Rakouska také 2 střední školy a jednu pro 245 studentů z republiky polské.
Odborného školství, kterým jsem se obíral minulého roku, dotknu se jenom tak dalece, že všech odborných škol je 1772, že na nich učí 11.986 profesorů a že mají žáků více než 218 tisíc.
Zajímavá jsou také čísla o národním školství, a to čísla čerstvá na základě zápisů do tohoto pololetí, které běží v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Je potřebí zase čísla tato uvésti, aby byla veřejně k disposici našim spoluobčanům Němcům, aby viděli, že stále ještě v národním školství jsou ve výhodě, poněvadž třídy jejich vykazují ve všech školách menší počet žactva než třídy, kde jsou žáci čeští nebo slovenští.