Ale ještě jednou opakuji, že je to problém, o kterém se musí mluviti s láskou ke státu, s láskou k republice a ne s nenávistí jednoho k druhému. Jestli budeme tak řešiti tty problémy, poškodíme republiku. To dělati nesmíme, my musíme řešiti ty problémy proto, ne aby se nám i vám vedlo lépe, nýbrž aby byl silný a zdravý náš stát. To je naší povinností. To je naším prvním a hlavním zákonem. Já vám řeknu docela otevřeně, nic mne tolik nebolí, jako to, když se . . . (Hluk. Výkřiky ľudových poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím, abyste nepřerušovali řečníka.
Posl. dr. Kramář (pokračuje): . . . jako když se mluví o budoucnosti státu, o tom, co potřebuje tento stát, o tom že se musí brániti proti svým nepřátelům, nebo že musí býti věren svým přátelům, a když při tom slyším, že bychom nemohli počítati na celý svůj československý národ. To je věc, která je strašnější všeho ostatního. A kdo by byl tím vinen, ten spáchal by nejstrašnější zločin proti sobě i proti národu a republice. Proto říkám, my nesmíme to tak dělati, to není možné, abychom takovým způsobem druh proti druhu bojovali. Nesmějí mysliti ti, kteří nepřejí tomuto státu, že my nemůžeme žíti vedle sebe. My musíme žíti vedle sebe, musíme spolužíti a najíti cestu, abychom mohli smírně žíti, ale, prosím, republika napřed! (Tak jest, to je pravda!) A ne dva národy, nýbrž dvě větve jednoho národa. (Posl. dr. Juriga: To je humbug! Tomu neveríme! - Hluk.)
Vy jste Slované. (Posl. dr. Juriga: To je pravda, sme Slovania a vy ste Česi!) A jestliže jste opravdovými Slovany, nesmíte chtíti, aby se slovanští národové ještě více drobili, než se drobí. Naší slovanskou povinností jest, abychom drželi dohromady a abychom se našli. (Hlas: Áno, ale ako rovnocenní! Hluk.) Já jsem pevně přesvědčen - co je to všechno platno (Hluk. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.), že se ta cesta najde, poněvadž se najíti musí, ale musí k tomu býti dobrá a poctivá vůle s obou stran. Na naší vůli nebude scházeti, a já doufám, že také ne na vaší. Tím končím. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Tausik. Dávám mu slovo.
Posl. Tausik: Paní a pánové! Pan ministr zahraniční dotkl se ve svém exposé otázky ruské emigrace a dokazoval nutnost podporovati ji finančně z kapes československých poplatníků. Naše vláda nejen že podporuje kontrarevoluční emigranty penězi, ale zaměstnává je, nebo dává zaměstnávati, čímž zvyšuje nezaměstnanost vlastních příslušníků státu. Zejména Slovensko a Podkarpatská Rus jsou z vládních peněz vydržovanými emigranty přímo přesyceny.
Pan ministr nezmínil se ve svém výkladu o Podkarpatské Rusi, ačkoli její postavení dotýká se otázek zahraničních. Neřekl nám jmenovitě, kdy budou konečně vypsány volby do sejmu v Podkarpatské Rusi a kdy také bude zástupcům této země dovoleno, zasednouti v tomto Národním shromáždění. Je velikou vadou, velikým nedostatkem, že zástupci této ubohé země nemohou sami její bolesti přednášeti. Kdyby se tak stalo, vyšly by na jev tak ohromující případy utrpení, nespravedlivosti a korupce československých státních úřadů, že by evropská veřejnost nad nimi ustrnula. Nechceme tajiti, že velmi mnoho nedostatků v této zemi pramení ze zaostalých hospodářských a kulturních poměrů, ale přes to jsme přesvědčeni, že československá vláda právě proto měla by Podkarpatské Rusi věnovati co největší pozornost a péči a postupovati v ní docela jinými methodami, než jak až dosud činila.
Klub komunistických poslanců věnoval od počátku svého působení Podkarpatské Rusi mimořádnou pozornost a v celé řadě interpelací i promluv v parlamentě odhaloval nedostatky a ukazoval na přímo zločinný způsob, jak vláda a její úřady s lidem podkarpatoruským nakládají. Žel, že v četných případech posuzovány byly naše přesné informace a pravdivé zprávy jako štvaní, místo co by bylo pracováno k nápravě. Ba v některých případech stalo se, že vládní kruhy hleděly naše přesné informace umlčeti a zkresliti.
Klub komunistických poslanců poukazoval v naléhavé interpelaci čís. 3286 ze dne 15. prosince 1921 na celou řadu korupčních případů, jichž se dopustili čeští exponovaní úředníci a cizí, bývalí petljurovští důstojníci. Na tuto interpelaci nedostalo se nám za celé dva roky odpovědi a korupcí zkompromitovaní úředníci působí v Podkarpatské Rusi dále na vedoucích místech. Jeden z nich, bývalý vrchní slúžný Pavloch v Megökaszany, bývalý petljurovský důstojník, na jehož zlodějství jsme ve zmíněné interpelaci ukazovali, jest nyní hlavním slúžným ve Velkém Sevljuši, kde provádí, ač cizí státní příslušník, svoje rejdy dále. (Hlasy: To je skandál!) Poukazovali jsme s těchto míst na trpkou okolnost, že v Podkarpatské Rusi hyne přes 150.000 rusínských duší hladem.
V Podkarpatské Rusi vládne trvale diktatura československého, korupčního, byrokratického aparátu, na nějž v brzku dovolíme si důkladně posvítiti.
Dnes považuji za nutné, poukázati na poslední události, jež znovu dosvědčují, jakými methodami československá vláda v Podkarpatské Rusi vládne. Podotýkám, že za celých 20 roků, kdy maďarský režim panoval, nestřílelo se na Slovensku a v Podkarpatské Rusi tolik do chudého obyvatelstva, jako za poslední dobu pěti roků trvání československé demokracie. Krompachy, Hlohovec, Nové Město n. Váhom, Rumanová, Hrušová, Terebly, Ardenovo, Akna Slatina, toť krvavé stopy československé demokracie, jichž zajisté nebylo při pětiletém jubileu republiky vzpomenuto, ale jež je nutno vládě s těchto míst znovu a znovu připomenouti.
Dnes upozorňuji na nové krveprolití v Podkarpatské Rusi v předvečer svátku republiky dne 27. října 1923 v Dulové. Dulová má asi 1000 obyvatelů a 340 chalup. Nejbohatší mužík její má 8 jiter půdy a chaloupku, v níž žije se 7 dětmi. To je starosta. Padesát rodin nemá vůbec pole, 230 rodin 2 až 3 jitra půdy, na níž se rodí jen trochu bramborů a chudé kukuřice. Obec měla urbariální les. Ministerstvo zemědělství - pan ministr zde není nařídilo okresní lesní správě v Bučině, aby za účelem zalesňování sázeti dala na místa, kde chudobné obyvatelstvo mělo kukuřici a brambory, akáty. Tento rozkaz pokusili se zřízenci lesního úřadu provésti, obyvatelstvo protestovalo, ale bezvýsledně. Dne 27. října dostavil se asistent lesního úřadu v Bučině Zelenka se šesti četníky, aby pole mužíků dal připraviti k osázení akátů. Místní a okolní obyvatelstvo zdráhalo se vykonati práci a odcházelo do Dulové. Ten den slavilo obyvatelstvo jakousi církevní slavnost. Když četnictvo šlo kolem církve, před níž byl lid shromážděn v počtu asi 30 mužů a asi 70 žen, děvčat a dětí, provokoval četnický strážmistr Ganzer shromážděné poznámkami. Když starosta a členové obecního zastupitelstva se ohradili proti jednání četníkovu, srazil jeden četník kolbou pušky k zemi 80letého starce Sokola, který se ihned začal svíjeti v bolestech. (Slyšte! Posl. Toužil: Jak se jmenoval ten pacholek?) Ganzer se jmenoval ten lotr. Na reptání obyvatelstva prováděli četníci zatýkání. Když zatčené chtěli odváděti, utržil náhle strážmistr ránu kamenem do tváře od neznámého pachatele. Strážmistr strhl pušku a počal do prchajícího davu stříleti. Stejně tak učinili i ostatní četníci. Podle doznání strážmistrova bylo vystřeleno 24 ran, podle nalezených patron jich bylo vystřeleno 32. Pokud se mohlo vyšetřiti, byl střelbou usmrcen na místě 58letý stařec Hyzem Mitro, otec sedmi dětí, tři osoby těžce a několik lehce bylo zraněno. Četníci stříleli po prchajícím davu po delší dobu jako po zajících. Zranění jsou učiněna ze zadu a dle tratolišť krve kus od místa srážky. Po střelbě četníci odešli, aniž se starali oběti svého krvavého díla. Dostavili se opětně až 30. října a prováděli šetření, při němž bestiálně tloukli v bytech dospělé i děti, jež vyšetřovali. Tloukli je tak, že byly i případy mdloby. Tak dostavili se také do bytu zastřeleného Hyzema a za přítomnosti ostatních dětí stloukli 16 letého jeho syna tak, že byl celý opuchlý. (Hlasy: Škandál!) Do bytu Orvase Ivana, který po zranění utekl do lesa, dostavilo se 6 četníků; zastihli doma ženu, jež měla sedmiměsíční dítě na ruce, a stloukli ji do hlavy a rukou, takže omdlela. (Výkřiky posl. Bubníka.)
O celém případu krvavé této události podáme interpelaci, v níž uvedeme ještě podrobnější doklady. Již dnes však žádáme, aby tento nový případ krveprolití v Podkarpatské Rusi byl nestranně vyšetřen. Kdysi zvolená parlamentní vyšetřující komise měla by vyšetřiti nejen tento případ, ale pravé příčiny všech konfliktů obyvatelstva s úřady a četníky, a zjednati jasno o korupčním, násilném a neudržitelném vládnoucím systému v Podkarpatské Rusi vůbec. Vyšetřování ovšem bude ztíženo tím, že vládní strany jsou v této korupci účastny. Jsme však plně přesvědčeni, že způsob dobývání obyvatelstva Podkarpatské Rusi pro Československou republiku musí se díti docela jinými methodami, než jakými bylo až dosud v Podkarpatské Rusi postupováno. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr. Földessy. (Hlasy: Není zde!)
Není přítomen, ztrácí slovo.
Dávám slovo dalšímu řečníku panu posl. dr. Dérerovi.
Posl. dr. Dérer: Slávna snemovňa! Nemal so v úmysle zúčastniť sa tejto debaty, ale včerajšie vývody p. posl. dr. Jurigu, ktoré predniesol menom sboru slovenských poslancov slovenskej ľudovej strany, nútia ma, aby som tiež menom svojich bližších kolegov svojej strany, ako menom ostatných slovenských poslancov, ktorí neprináležia ku strane ľudovej a komunistickej, k jeho vývodom zaujal stanovisko.
Vážené Národné shromaždenie! Myslím, že je v prehlásení poslancov slovenskej ľudovej strany badať určitý pokrok, že ten tón, ktorý včera tuná používali, sa predsa len valne liší od toho tónu, na ktorý sme navyknutí tam na politických bojištiach nášho Slovenska.
Vážené shromaždenie! To, že slovenský ľudoví poslanci vyhliadli si práve pána posl. Jurigu, aby ich menom učinil to prehlásenie, myslím, že je znakom, že nie sú odchýlni od toho, že by prípadne, jestli by ich k tomu okolnosti nútily, zaujmúť v týchto otázkách i stanovisko iné.
Vážené Národné shromaždenie! Prehlásenie poslancov slovenskej ľudovej strany deklaruje výsledok posledných volieb na Slovensku ako plebiscit, a to výsledok taký, ktorým by slovenský ľud vo svojej prevážnej väčšine prehlásil boj za tú t. zv. slovenskú autonomiu, tak, ako ju páni poslanci slovenskej ľudovej strany propagujú. Myslím, že je našou povinnosťou toto ich zistenie zkorigovať . . . (Výkřiky posl. dr. Jurigy.) . . . zkorigovať s volebmýni výsledkami, aké ony sú, by snáď nepovstalo nejaké mienenie, že by ten ich výrok odpovedal pravde.
Vážené Národné shromaždenie! Je iste pravda, že slovenská ľudová strana pri posledných župných voľbách sústredila na seba 400.000 hlasov voličov, tedy o veľa väčší počet ako pri poslednej poslaneckej voľbe. Ale, vážené Národné shromaždenie, nebolo by správne tvrdiť a neodpovedá faktom, jestli sa prehlašuje, že týchto 400.000 hlasov tvorí veľkú prevažnú väčšinu slovenských hlasov oddaných pri voľbách, lebo všetkých slovenských hlasov oddaných pri posledných župných voľbách bolo skoro 900.000. Je jednoduchá matematika vypočítať si, že týchto 400.000 hlasov nie je väčšina (Hluk. Výkřiky slovenských ľudových poslanců.) odovzdaných hlasov.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím páni, nevyrušujte řečníka!
Posl. Dérer (pokračuje): Vážené Národné shromaždenie! Žiadnym krikom nemôžete zkresliť ten fakt, že 1/2 mil. československých voličov na Slovensku sa vyslovilo proti tým snahám, ktoré vy propagujete. (Výkřiky ľudových poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid!
Posl. dr. Dérer (pokračuje): Vyslovil so proti vašim snahám vzdor tomu nevysloviteľnému teroru, ktorý ste na Slovensku prevádzali (Hluk. Odpor ľudových poslanců.) a ktorého najlepším dôkazom je tento váš krik v parlamente. Takýmto spôsobom ste terorizovali všetko na Slovensku, všetkú verejnú a slobodnú mienku. (Hluk.)
Vážené shromaždenie! Vzdor tomu najväčšiemu teroru, vzdor tomu, že p. posl. Juriga to bol, ktorý na ľudovom shromaždení v holiči vydal heslo: "Ohoľ ho!", vzdor tomu . . . (Hluk. Výkřiky ľudových poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pánové, zachovejte parlamentární způsoby.
Posl. dr. Dérer (pokračuje): . . . vzdor tomu, že p. posl. Juriga zahájil volebný boj na Slovensku heslom, ktoré bolo rozšírené po celom Slovensku, že kto nebude za autonomiu, tomu slovenský sedliak nesmie predať chleba, ale musí mu riecť: "Zkap, zdochni, ty potvora" . . . (Posl. dr. Juriga: Tak je! - Trvalý hluk. Různé výkřiky.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid.
Posl. dr. Dérer (pokračuje): . . . vzdor tomu, že prevádzaná bola najintenzívnejšia agitácia na kazateľniach a spovedniciach (Hlučný odpor ľudových poslanců.) . . . vzdor tomu, že tak mnoho vzpomínaný (Hluk.) . . . pán biskup Vojtaššák zamiešal sa do volebného boja, ten pán biskup, o ktorom sa zmienili mnohí páni v tejto debate a ako veľkú krivdu vzpomínali, že nedostal pas do Ameriky . . . (Hluk.) Chcel by som poukázať na to, ako zachovalo sa katolícke Poľsko voči arcibiskupovi Szepticzkému. Chcem poukázať na to, že i to marianské, dnešné marianské Maďarsko odoprelo pas biskupovi grófovi Mikesovi, keď chcel isť do Ríma intrikovať na maďarskú vládu. Tento pán biskup Vojtaššák pred voľbami shromaždil okolo seba všetko kňazstvo jeho diecéze a naložil im tú najzúrivejšiu agitáciu použitím kazatelieň a spovedníc pre slovenskú ľudovú stranu. (Hluk. Odpor ľudových poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Zachovejte klid. (Výkřiky posl. Karlovského.) Pane posl. Karlovský, zachovejte klid.
Posl. dr. Dérer (pokračuje): Zavedený bol . . . (Posl. Hlinka: Dokážte to, to je lož!) . . . ten najťažší teror pánom posl. Hlinkom proti všetkým katolíckym kňažom, ktorí neprísahali na credo slovenskej ľudovej strany. (Hluk. Výkřiky posl. Karlovského.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pane posl. Karlovský, nevyrušujte! (Výkřiky posl. Karlovského.)
Pane posl. Karlovský, volám vás k pořádku. Prosím pana řečníka, aby pokračoval.
Posl. dr. Dérer (pokračuje): Pán posl. Hlinka to bol, ktorý zahájil túto akciu proti roduverným slovenským katolíckym kňazom a vyhrožoval im exkomunikáciou, on zahájil akciu i proti baňsko-bystrickému biskupovi Marianovi Blahovi, poneváč nechce tak tancovať, ako to páni z ľudovej strany si vyžadovali.
Vážené Národné shromaždenie! Vzdor tomuto neslýchanému teroru, ktorý pôsobil na ľahkoverný a náboženský slovenský národ, ktorý zneužiť chcel náboženské city tohoto národa, a vzdor tomu, že tie voľby sa odbývaly za tých najťažších dôb, vtedy, keď na Slovensku zúrila nezamestnanosť taká, ako nikdy predtým, keď slovenský ľud obťažený je verejnými ťarchami ako nikdy predtým, (Hluk. - Místopředseda dr. Hruban zvoní), vzdor týmto najväčším hospodárskym biedam a ťažkostiam, predsa pol miliona slovenských voličov sa postavilo proti politike týchto pánov. (Potlesk. - Odpor ľudových poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pánové, prosím o klid.
Posl. dr. Dérer (pokračuje): Pánovia nám vytýkajú, že na nás hlasovali - Maďari, ale medzi vami a medzi vašimi Waffenbrüdermi v župe Považskej je spor, že na vás hlasovali tí, ktorí by boli hlasovali na maďarských kresťanských sociálov. (Potlesk. - Výkřiky posl. dr. Gazíka.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pane posl. dr. Gažíku, nevyrušujte!
Posl. dr. Dérer (pokračuje): Nie my, ale vaši Waffenbrüderi vám učinili toto číslo sporným. Pol miliona slovenských hlasov stojí v týchto voľbách za československou myšlienkou (Tak jest! - Potlesk.) a preto my s najväčšou rozhodnosťou odmietame, jesli vo včerajšom prehlásení páni poslanci slovenskej ľudovej strany deklarujú, že československá myšlienka je svetoklamom. Za týmto svetoklamom stojí za najťažších podmienok a pomerov na Slovensku pol miliona slovenských voličov. (Potlesk. - Hluk. Odpor ľudových poslanců.) Vážené Národné shramaždenie! Dnes s tejto tribúny prehovoril už pán dr. Kramář a poukázal na to, že československá myšlienka pre vás nebola vždycky svetoklamom, ale že tá myšlienka i pre vás bola realitou, skutočnosťou. Keď p. posl. Andrej Hlinka prenasledovaný bol úradmi maďarskej oligarchie a keď vystavený bol tým najväčším perzekúciam, vtedy p. posl. Hlinka neutiekal sa ku svojim poľským priateľom, vtedy p. posl. Hlinka uznával československú vzájomnosť a československú jednotu za realitu a prišiel na Moravu a do Čiech a vtedy tomu p. posl. Hlinkovi vypriahli kone z vozu českí bratia bez ohľadu na to, či boli pokrokovci, voľnomyšlienkári, meštiaci alebo socialisti. Vtedy p. posl. Hlinka uznával československú jednotu ako realitu. A keď po prevrate pochopovia maďarskej reakcie protislovenskej a protidemokratickej na smrť hľadali nášho kolegu p. posl. Jurigu, keď jeho život visel len na tenučkej šnúrke, vtedy tento p. posl. Juriga neutiekal sa k jeho dnešným Waffenbrüderom, vredy tento pán posl. Juriga neutiekal sa k tomu všemohúcemu pánovi, ktorý dnes diktuje v slovenskej ľudovej strane a ktorý vtedy bol veľkým faktorom v Bratislave, vedúcim činiteľom na univerzite bratislavskej, neuchádzal sa k doktorovi Tukovi Bélovi, lebo tem by ho bol vylifroval tým, ktorí ho na smrť hľadali. A vtedy p. posl. Juriga sa utiekal o pomoc do tej dnes nenávidenej Prahy (Výborně! Potlesk.) a tá nenávidená, hanená Praha to bola, ktorá s tou jej myšlienkou československou umožnila, že dnes p. posl. Juriga vôbec môže pred naším národom prednášať nejaké slovo. (Výborně! Potlesk. - Hluk. Výkřiky ľudových poslanců. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Dňa 30. októbra 1918 tiež nebola týmto pánom neznámou vecou tá svetoklamná československá jednota. 30. októbra 1918 prehlásil p. posl. Hlinka a všetci ostatní jeho kolegovia slovenskej ľudovej strany, že "slovenský národ je čiastka i rečove i kultúrne-historicky jednotného československého národa!" (Posl. dr. Juriga: Čítaj koniec!) "Na všetkých kultúrnych bojoch, ktoré viedol československý národ a ktoré ho urobily známym na celom svete, mala účasť i slovenská vetva."
Vážené shromaždenie! O dva roky neskoršie 29. februára 1920, keď národ dával si ústavu pre budúce veky, vtedy pánovia zo slovenskej ľudovej strany tiež vedeli, že čo je československý národ, že čo je československá jednota a vtedy pánovia odhlasovali jednohlasne s ostatnými zástupci československého národa našu ústavu, ktorej pôvodná veta znie: "My, národ československý prohlašujeme . . ." (Výkřiky ľudových poslanců. Hluk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid!
Posl. dr. Dérer (pokračuje): Ctené shromaždenie! Vtedy nebola československá jednota týmto pánom svetoklamom, lebo vtedy ešte nebola uschnutá krv tých českých a slovenských legionárov, ktorí padli v boji za československú myšlienku, v boji za československú jednotu. (Hlučný potlesk. - Výkřiky posl. dr. Jurigy.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pane posl. dr. Jurigo, zachovejte klid a nevyrušujte!
Posl. dr. Dérer (pokračuje): Vtedy v prítomnosti tejto živej, vyliatej krve nenašli ste tú odvahu, aby ste mohli rúcať a búrať to, čo národ svojou krvou vybudoval a vybojoval. Vtedy ešte neboli vo vašich radoch tí našoptávači, vtedy ešte nemali ste vo vašich radoch tých, ktorí vás dnes ženú proti tomuto štátu, proti jednote československej a proti životným záujmom samého slovenského ľudu. (Výkřiky posl. dr. Jurigy. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.)
Vážené shromaždenie! Prehlásenie pánov poslancov ľudovej strany dotklo sa i osoby pána prezidenta republiky v súvise s tak zv. pittsburskou dohodou. My, robotnícka strana, ktorí sme sa pittsburskej dohody nezúčastnili, môžeme o tejto veci voľnejšie hovoriť, ale dnes nieto k tomu času, aby som sa o tejto veci rozširoval, ale konštatovať chcem to, že to, čo v politickom programe, ktorý zovne označovaný je ako pittsburská dohoda, obsažené je, vo valnej miere na Slovensku je už prevedené. V pittsburskej dohode sa hovorí, že Slovensko bude mať svoju administratívu, že Slovensko bude mať svoje súdnictvo, svoje školstvo a svoj snem. Ctené Národné shromaždenie! Slovensko má svoju administratívu a pýtajte sa pána ministra vnútra, koľko je uprázdnených miest konceptných úradníkov v slovenskej administratíve, koľko je možností, aby sa tam Slováci uplatnili? Ale nie je možné ich najsť, lebo, bohužiaľ, ich ešte nemáme. Pýtajte sa pána ministra spravedlnosti, ako to vyzerá v slovenskom súdnictve? Pýtajte sa ho, či nechybí tam 80 sudcov na Slovensku, a ako by to vypadalo, keby tí českí sudcovia museli zo Slovenska odísť?
Ctené Národné shromaždenie! Podívajte sa na slovenské školstvo. Kto to bol, ktorý zaviedol na Slovensko slovenčinu? Kto zaviedol slovenské školstvo? (Posl. dr. Buday: Nemáme slovenské gymnázium!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pane posl. dr. Budayi, nevyrušujte!
Posl. dr. Dérer (pokračuje): Nedávno zasedala jedna učiteľská organizácia v Bratislave a tam čítaný bol prípis pána ministra výučby a v tomto prípise konštatoval ten holý fakt, že keby odvolal českých profesorov a českých učiteľov zo škôl stredných a meštianskych na Slovensku, že z tých 42 stredných škôl zavreť by musel všetky, až na tri, z tých 80 meštianskych škôl zavreť by musel až na 10 všetky ostatné. (Posl. dr. Buday: Čo robí tých 120 slovenských profesorov?)
Vážené shromaždenie! Tých 120 slovenských profesorov nestačí na vyučovanie 42 stredných škôl a 80 meštianskych škôl; to myslím uzná každý človek, ktorý do školy chodil. Vážené shromaždenie! Kto píše tie slovenské učebnice tomu slovenskému národu? Vy máte vášho pána profesora Bélu Tuku, ktorý napísal mnoho národu maďarskému, ale nenapísal ešte jednu jedinú vedeckú knihu pre národ slovenský. A zase to museli byť tí českí profesori a učitelia, ktorí dnes píšu učebnice slovenské pre slovenské školy a pre slovenské deti. Vážené shromaždenie! V Matici slovenskej sú to českí učenci a profesori, ktorí sbierajú materiál o nárečiach slovenských a vedecky ho zpracovávajú. A ešte som nevidel na Slovensku a inde v republike nejakého počešteného Slováka, ale videl som a zkusujem to v každodennom živote, že na Slovensku je veľa a veľa poslovenčených Čechov. (Tak jest! Výborně!) Bolo tu hovorené v prehlásení poslanca ľudovej strany o vysťahovalectve takým tónom, ktorý sa skôr hodí na nejaký tábor vonku, ale nikdy s tribúny poslaneckej snemovne alebo do osvedčení celého klubu. My musíme rozhodne protestovať proti tomu, jestli sa tvrdí v tomto prehlásení a jestli sa roztrubuje po celom svete a jestli sa v tomto smysle dávajú informácie rôznym žurnalistom cudzozemským, že vysťahovalectvo na Slovensku zavinila Československá republika, poťažmo, že vysťahovalectvo na Slovensku zavinil t. zv. centralistický systém alebo dnešný vládny systém na Slovensku. Či snáď pánovia zabudli už na ten fakt, že vysťahovalect o na Slovensku je symptomom už veľmi starodávnym, (Výkřiky ľudových poslanců. Místopředseda dr. Hruban zvoní.) že vysťahovalectvo nie je zjavom špeciálne slovenským ani českým, ani československým . . . (Výkřiky posl. dr. Budaye.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím, pane posl. dr. Budayi, zachovejte klid!
Posl. dr. Dérer (pokračuje): . . . že je to zjavom všeeuropským, že každý štát v Europe má vysťahovalectvo, lenže tie veľké národy europské boly v tom šťastnom položení, že si tú vysťahovaleckú otázku mohly riešiť pomocou kolonií, kdežto my našich Slovákov, žiaľ bohu, musíme vyvážať do cudziny. Nie Československá republika, nie ten centralistický systém, ale systém kapitalistický a kapitalizmus to je, s ktorým paralelne ide zjav vysťahovalectva. (Výkřiky ľudových poslanců. Místopředseda dr. Hruban zvoní.)
V prehlásení poslancov slovenskej ľudovej strany je požiadavok nový, ktorý táto strana dosiaľ ešte neprehlašovala, ba dokonca, proti ktorému sa dosavádny jej program staval, lebo oni dosiaľ žiadali autonomiu Slovenska na poli administratívy, na poli súdnictva a na poli sociálnej pečlivosti a včera odznel tu poprvý raz akosi oficielným spôsobom požiadavok t. zv. hospodárskej autonomie Slovenska.
Vážené shromaždenie! Podívajme sa . . . (Výkřiky posl. dr. Jurigy.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pane kol. dr. Jurigo, prosím o klid.
Posl. dr. Dérer (pokračuje): Podívajme sa trochu blíž k tomuto požiadavku, ktorý je formulovaný slovom hospodárska autonomia Slovenska. Slovensko netvorí, žiaľbohu, žiadny hospodársky ani geografický celok. Slovensko je, to etnografické Slovensko je, žiaľbohu, geografickým a hospodárskym torsom. A že Slováci neboli vstave behom tisíc rokov od tých čias, čo sa rozpadla veľkomoravská ríša, (Výkřiky posl. dr. Jurigy.) že Slováci od tých čias neboli vstave zmôcť sa k žiadnej formee, ani k najmenšej forme nejakej politickej samostatnosti, to musí mať hlbšie príčiny, to nemôže byť vysvetľované len tak zvanou holubičou povahou slovenského ľudu. Vážené shromždenie! Žiadny slovanský kmeň nebol v podobnom položení, ako národ slovenský. Každý zo slovanských kmeňov, ač musel prejsť podobným krutým a snáď i krutejším útiskom, než bol útisk maďarský, predsa len v historii tu a tam v určitých dobách osvojil si nejakú formu politickej samostatnosti. My Slováci k žiadnej takejto forme sme sa nedostali. Hlavná príčina toho je, že sme tak nešťastne položení na takom geografickom útvare, ktorý nám znemožnil, aby sme tvorili jedon celok geografický, hospodársky, štátny a národný. To je príčina toho, že sme mohli byť 1000 rokov ujarmení (Výkřiky posl. dr. Jurigy.), i keď iní slovanskí národovia, ako Bulhari, Srbi, ktorí boli pod krutejším útiskom tureckým, sa predsa len k tejto samostatnosti dostali.
Vážené shromaždenie! Tak zvaná hospodárska autonomia Slovenska je z tohoto dôvodu nemožnou vecou. Slovensko môže existovať hospodársky a politicky samostatne len vo spojení s nejakým útvarom iným. Hospodárska autonomia, ktorú včera ústy pána posl. Jurigu slovenská ľudová strana požadovala, tá by znamenala čínsky múr medzi Slovenskom a medzi historickými zemiami. (Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové.) Ale Slovensko nesnesie dva čínské múry, jeden proti Čechám a druhý proti Maďarsku, a postavenie čínskeho múru na hraniciach Moravy a Slovenska znamená zrútenie múru, ktorý je postavený medzi Slovenskom a Maďarskom, (Hlučný potlesk.) - to znamená tá hospodárska autonomia Slovenska! Nie oslobodenie Slovenska, slovenského národa, slovenského pracujúceho ľudu, ale ujarmenie, vrženie Slovenska zpät do toho jarma, v ktorom bolo po tisíc rokov. (Posl. dr. Juriga: Veď každý strýc si ohraďuje svoj dvor plotom. Koho chce, toho pustí, koho nechce, ten preleze! - Hluk a různé výkřiky.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pane posl. dr. Jurigo, prosím o klid! - (Výkřiky posl. dr. Jurigy.) Pane posl. dr. Jurigo, volám vás k pořádku, nevyrušujte!
Posl. dr. Dérer (pokračuje): Iste že československá jednota neznamená počeštenie Slovákov, neznamená zničenie tak zvaného slovenského svojrázu. A ja som si úplne vedomý tých veľkých ťažkostí, ktoré tu sú pri spolužití Slovákov a Čechov. Československá jednota, to nie je heslo, ktoré by sa dalo bez vzájomných boľastí a náreku uskutočniť. Československá jednota, to znamená dlhú prácu, dlhé vzájomné odriekanie sa a dlhé vzájomné obetovanie. Je nesporné, . . . (Výkřiky posl. dr. Budaye.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pana posl. dr. Budaye prosím o klid.
Posl. dr. Dérer (pokračuje): . . . že sú rozdiele medzi povahou českou a povahou slovenskou. Vy Česi ste boli cez stáletia súčiastkou štátu, ktorý podliehal západnej kultúre, ktorý sa v posledných desaťročiach industrializoval. Český národ žil na území štátu priemyslového, kultúrneho, pokrokového a my Slováci, my sme boli pod vlivom východnej kultúry, my sme žili v štáte zemedelskom, v štáte feudálnom. Medzi Čechom a Slovákom niet iného rozdielu len ten, že je Čech a dnešná česká generácia produktom štátu industrializovaného a že my sme produktom štátu zemedelského a ešte k tomu feudálneho. Medzi Čechom a Slovákom niet iného rozdielu len ten, že je Čech zindustrializovaný Slovák. A preto je tá rozdielnosť povahy a preto je tá ťažkosť toho súžitia a spolužitia. Lebo to, čo ten zindustrializovaný Čech považuje za samozrejmé, za presnosť, za poriadok, to Slovák, ktorý zvyknutý bol akosi viac fatalisticky sa spoľahnúť na silu prírody, na silu toho slnka a na silu tej zeme, je často náchylný považovať za zbytočné sekýrovanie, za byrokraciu a za centralizmus. V tom je ťažkosť tohoto problému, ale tento problém riešený byť musí (Hlas: Bez vás!) a ani vy sami ho nevyriešite. Tento problém musí byť vyriešený obapolnou dohodou a bude vyriešený, lebo je to existenčným predpokladom trvania tohoto štátu. Táto geografická poloha Slovenska, táto hospodárska nesamostatnosť Slovenska a táto patriarchálna povaha slovenskej duše je to, čo činí Slováka, čo činí dnešnú generáciu slovenskou tým, ako som to raz pomenoval, inferiornou.