Vážené Národné shromaždenie! To je neodškriepiteľný fakt, ale z toho nenasleduje, že by sme mali Slovensko ohradiť čínskym múrom, aby táto inferiorita bola na večné časy zachovaná, ale z toho nasleduje, aby sme sa snažili z tejto inferiority dostať sa na tú úroveň kultúrnu a hospodársku, na ktorej nachádzajú sa české zeme republiky. A vážené shromaždenie, to, že sa to v kultúrnom ohľade deje, že v kultúrnom ohľade máme túto pomoc z bratských zemí českých, je neodškriepiteľným faktom, a to tí pánovia musia tiež uznať. (Posl. dr. Buday: Niet žiadne slovenské školstvo!) Prosím, pánovia, to nie je ľudácke. (Výborně! Potlesk.) Vy musíte si privykať, aby ste neztotožňovali všetko to, čo je ľudácke, so slovenským. (Výborně!) To ste mohli robiť do tých čias, kým ste mali za sebou len 230.000 slovenských hlasov, ale keď máte za sebou 400.000 slovenských hlasov, musíte mať za sebou i kus zodpovednosti, nemôžete vykrikovať do sveta, ako sa to deje na ľudových shromaždeniach, ale teraz musíte si uvážiť všetko to, čo hovoríte.
Vážené Národné shromaždenie! Slovensko treba tedy k republike pripútať nielen kultúrne, ale i hospodársky. Vtom je problém Slovenska. Ale hospodárska autonomia Slovenska toto hospodárske pozdvihnutie Slovenska neprinesie, autonomia hospodárska Slovensko zabije. A jedine pomocou celej republiky môže byť Slovensko i hospodársky pozdvihnuté a môžu byť odstránené stesky, na ktoré sa mnohokrát odvolávame aj my. A treba konštatovať, že táto čiastka problému Slovenska, táto, riekol by som, najpodstatnejšia čiastka slovenského problému bola zanedbávaná a je zanedbávaná.
Vážené Národné shromaždenie! O týchto slovenských problémoch treba tedy hovoriť nie so stanoviska demagogického, nie so stanoviska toho, aby sme si uhájili naše stranícke záujmy, nie so stanoviska toho, aby slovenská ľudová strana uhájila svojich 400.000 hlasov. (Hlas: Bude ich ešte viac, nemajte strachu!) Slovenské záujmy stoja výš, ako stoja záujmy slovenskej ľudovej strany. (Potlesk. - Různé výkřiky. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.)
Pán posl. Juriga včera vzpomenúl, že my, strana sociálne-demokratická, dostihli sme pri voľbách pred troma rokmi ohromné množstvo hlasov pomocou tých, ktorí chceli boľševizmom zničiť československú republiku, ktorí chceli pomocou boľševizmu pripraviť pôdu pre Maďarsko, pre Horthyho. Vážené Národné shromaždenie, niet príčiny, abysme neuznali, že veľké množstvo hlasov pri prvých voľbách poslaneckých na Slovensku sme skutočne obdržali pomocou týchto živlov, že vtedy naša strana mala byť použitá za nástroj, aby rozvrátila Slovensko (Tak jest!), aby rekonštruovala staré Maďarsko (Tak jest!), aby uskutočnila jeho integritu. Pán posl. Juriga to včera sám tvrdil. Tie živly, ktoré pred tromi rokmi hlasovaly na sociálne-demokratickú stranu, lebo chcely zboľševizovať Slovensko, celkom tie isté živly a snáď i tie isté osoby hlasovaly dnes na slovenskú ľudovú stranu (Potlesk. - Veliký hluk. - Místopředseda dr. Hruban zvoní), lebo tak ako vtedy chcely použiť stranu sociálne-demokratickú ako nástroj, aby pomocou sociálnej revolúcie zničili Slovensko, tak dnes chcú použiť slovenskú ľudovú stranu a slovenský autonomiu ako prostriedok ku zničeniu Slovenska. (Výborně! Potlesk.)
A vážené Národné shromaždenie, my tú školu máme už za sebou, my sme ten proces už prekonali, (Výkřiky.) my sme ztratili na hlasoch, ale my sme mali tie morálne sily, aby sme sa striasli tohoto živlu protištátneho, protirepublikánského (Výkřiky posl. dr. Budaye.), protidemokratického. A vážené Národné shromaždenie, ten istý proces musíte prejsť i vy sami a pán posl. Juriga včera to už označoval, keď tu prehlásil, že oni starí ľuďáci, oni starí predprevratoví Slováci sú za československú jednotu, sú za Československú republiku, stoja na podklade Československej republiky, ale nemôžu garantovať, že ti, ktorí prídu po nich, budú uznavať túto republiku, že tí nebudú hlásať preč od Československej republiky. A darmo to tajíte, pánovia moji, v týchto slovách je označený ten veľký boj, tá veľká úloha, ten veľký úkol, ktorý vy starí Slováci máte pred sebou vo vašej strane, v záujmoch tých, o ktorých myslíte, že ich zastupujete a ktorých záujmy chcete tu uhájiť.
Ctené i Národné shromaždenie! Dnes ten slovenský problém vypadá takto: tí, ktorí eště pred 5 rokmi tomu Slovákovi nedopriali ani len všeobecného volebného práva, ktorí mu nedopriali jeho materinskú reč uplatniť ani v tej ľudovej škole (Tak jest!), ktorí tých slovenských legionárov vešali, ktorí kričali pánu posl. Jurigovi, keď žiadal v uhorskom sneme pre Slovákov gymnázium, "povraz mu na hrdlo!", títo chcú dnes našeptávať tomu ľahkovernému Slovákovi, že nie oni sú najúhlavnejší nepriatelia Slovenska, ale tí Česi, ktorí na Slovensko tú slovenskú školu doniesli, tú slovenskú úradnú reč uplatnili, to demokratické, to všeobecné volebné právo uzákonili.
Vážené Národné shromaždenie! Darmo sa vy tajíte toho. Musí uznať každý z vás, kto rozumne sa díva na tieto veci, že slovenský problém nemožno riešiť politikou týchto našoptávačov, ale len politikou tých starých Slovákov, ktorí stoja vo vašej strane. Nie je možné, že taký pán, ako je prof. dr. Tuka dirigoval politiku ľudovej strany. Nie je možné, aby ten človek, ktorý pri popise ľudu na jar roku 1921 označil ako svoju národnosť, že je Maďar, ale nie dosť - ktorý ostentatívne na jar roku 1921 n úradnom dokumente zatajil, že vie po slovensky, že ten človek po 6 mesiacoch neskoršie stane sa šéfredaktorom časopisu, úradného časopisu slovenskej ľudovej strany, že tento človek, ktorý ešte roku 1920 už za republiky na bratislavskej univerzite prednášal demonštratívne len po maďarsky, rigoróza neodbavoval len po maďarsky, ktorý vyžadoval od svojich poslucháčov, aby sa naučili tých najreakčnejších názorov, ktoré napísal vo svojej veľkej knihe o slobode, ktorý v tejto knihe háji vedeckú zásadu, že malí národovia nemajú oprávnenia k existencii, alebo že malí národovia sú dokonca i prekážkou pre kultúrny vývin a pre p krok, tento pán, ktorý ešte r. 1920 v 3. roku republiky takéto náuky vyučoval na území republiky na univerzite, ten vypracoval návrh zákona o slovenskej autonomii (Hluk. Výkřiky posl. dr. Jurigy.) pre slovenskú stranu ľudovú, tento pán vo včerajšom čísle "Slováka" vytýka zástupcom Slovákov, že sa dopustili 30. októbra 1918 ohromnej chyby, že vtedy nevyhlásili samostatnosť slovenskú. Prečo on neprišiel a nedal vám, pánovia, túto radu vtedy?
A tento pán, ktorý vychovával generácie mladých slovenských študentov v duchu feudálnom, v duchu džentríckom, v duchu odnárodňovacom, tento pán chodil po Paríži a odovzdával cudzozemským diplomatom memorandá (Výkřiky posl. dr. Jurigy.) a sťažoval si, že Česi nedávajú Slovákom škôl. A tento pán, ktorý systematicky pracoval celý svoj život proti existencii slovenského národa, tento pán sa opováži dnes napísať do úradného časopisu slovenskej ľudovej strany článok, kde žiada, aby zahraničný minister Čsl. republiky bol postavený na lavici obžalovaných (Hluk.), lebo nedostatočným spôsobom háji záujmy slovenské. (Výkřiky posl. dr. Jurigy.)
Pánovia, r. 1918 a 1920 ste ešte týchto pánov Tukovcov - lebo nie je len jediný, to je typ - vo svojej strane nemali. Preto ste prísahali na československú jednotu, ale dnes ich vo svojich radoch máte a preto je čsl. jednota sebeklamom. Slovenský problém je v tom, že tak, ako všetky ostatné strany maly odvahu zúčtovať s ich Tukovcami, tak i slovenská ľudová strana bude museť zúčtovať so svojimi Tukovcami.
Vážené Národné shromaždenie! Autonomia a separatizmus nie je pre nás princípom, nie je pre nás zásadou, ale to je pre nás otázkou účelnosti, otázkou praktického života. A preto nie sme proti decentralizácii, nie sme proti samospráve a nie sme proti autonomii tam, kde sa to javí byť potrebné. (Výborně.) My sme vyniesli zákon o župnej reforme a ten sa teraz prevádza a tu budeme mať praktickú možnosť, aby sme si samosprávu vybudovali všade tam, kde to životný záujem Slovenska vyžaduje. Ale separatizmus podľa toho spôsobu a príkladu, ako to vidíme dnes v cudzine, si nikdy v našej republike vybudovať nedáme. (Výborně! Tak jest!) Ani nič nepomáha taký separatizmus. Sasko malo svoj snem, malo svoju vládu, malo svojich poslancov, ale prišla ríšska obrana a nepomohla žiadna pittsburgská dohoda, žiadny snem a žiadna vláda. A na druhej strane vidíme, že kam zaviedlo ešte i tak ohromný národ, ako je národ nemecký, keď inštitucionálnym spôsobom zabezpečil si separatizmus, ktorý môže slúžiť národu vtedy, keď sú doby dobré, ale ktorý môže národ zabiť, keď príjdu naň doby zlé. Ešte i tak ohromný národ, ako je nemecký, cíti ohromnú nevýhodu tohon separatizmu. Dnes ten národ s tou ohromnou kultúrou, s tým ohromným počtom duší, už sám fakt jeho velikosti nedovolí mu akosi rozpadnutie, ten národ následkom tohoto separatizmu nachádza sa v strašnej núdzi. My takéhoto príkladu si tu v našej republike dovoliť nemôžeme, lebo keď raz príjde národ československý do takej núdze, v akej sa nachádza dnes veľký národ nemecký, vtedy tú ohromnú krízu, ktorá ho očakávať bude, neprekoná, jestli si do svojho národného telesa dopustí separatizmus v takom smysle a v takej miere, ako ho žiadajú l páni z ľudovej strany, lepšie rečeno, ako ho žiadajú tí, ktorí dnes v ľudovej strane proti dobrému svedomiu starých Slovákov chceli by nastoliť vládu Maďarónov a chceli by uplatniť ich vliv na štátnu politiku. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Vážené Národné shromaždenie! Držal som za potrebné, aby o slovenskej otázke zdôraznené boly i tieto názory, aby si verejnosť upovedomila, že sú aj iné názory na Slovensku (Výborně!) o tejto otázke, a držal som to za potrebné povedať v rámci zahraničnej debaty, lebo ja som tiež toho názoru, že zahraničnú pozíciu nášho štátu, jeho vliv a význam v rodine ostatných národov zabezpečiť si môžeme jedine vtedy, jestli doma budeme robiť dobrú vnútornú politiku. Jedným z hlavných problémov tejto politiky vnútornej a následkom toho i zahraničnej je, aby sme si tie ťažkosti, ktoré dnes zahrnuté sú pod označením problému slovenského, vyriešili tak, ako to záujmy celoštátne i ako to záujmy špeciálne slovenské vyžadujú.
A poneváč som presvedčený o tom, že dnešná vláda chápe význam tejto otázky, že ho riešiť chce v tomto smere, a poneváč viem, že práve pán zahraničný minister veľmi veľkú váhu kladie na tento vnútorne-politický problém so zreteľom na jeho zahraničnú politiku, som tak smelý prehlásiť i menom ostatných mojich súdruhov, že prijímáme expozé pána ministra zahraničia a odhlasujeme mu dôveru. (Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Dále má slovo pan posl. dr. Földessy.
Posl. dr. Földessy (maďarsky): Vážené Národné shromaždenie! K exposé pána ministra zahraničia dr. Beneša mal by som niekoľko poznámok v duchu sprostredkovateľa a s toho hladiska porozumenia, s ktorého som vždy pohliadal na pomer Československa k cudzím štátom i k národnostiam na jeho území jestvujúcim. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.)
Žiaľbohu, ja položenie Československa v strednej Europe nespatrujem tak optimistickým, ako pán minister zahraničia. Nemôžem si totiž predstaviť, že by v strednej Europe, politicky a hospodársky tak veľmi chorej, mohol fungovať zdravý štátny organizmus, alebo - i keď momentánne bezvadne funguje - že aby súsedné, nákazou postihnuté štátne organizmy nenakazily aj Československo. Nemôžem si to predstaviť tým väčšmi, bo veď Československo len v blízkej minulosti bolo, ba azda ešte i v prítomnosti je v hospodárskej krízi. Ako vidíme, môžu ešte väčšie stredoeuropské štáty - či už porazené alebo víťazné - ako sú Nemecko a Poľsko, utonúť v bahne politickej a hospodárskej kríze, o čo viac tedy štát malý, hoci dobre vystavaný.
Vyjadril som sa tu už o tom, že úkol Československa pri zachovaní, rozšírení a vybudovaní demokracie v strednej Europe pokladám za najdôležitejší. Tento môj názor sa od laňajšieho roku nezmenil, ba ešte sa viac upevnil. A práve preto, ako medzinárodný sociáldemokrat, obávam sa, aby tento medzinárodný úkol Československa v medzinárodných zahraničných vzťahoch nebol v najvyššej miere ohrožený rôznymi zahraničnými a domácimi zápletkami. Viem veľmi dobre, že Československo všetkými silami snaží sa im vyhnúť, avšak vidím ešte v ceste republiky tiež Scilly a Charybdy, ktorým bude sa ťažko vyhýbať v blízkej budúcnosti. Takéto Scilly a Charybdy vidím v lavirovaní medzi francúzskou a anglickou politickou orientáciou. Ja síce, ktorý som bol po celý svoj život bezpodmienečným priateľom Francúzov, schvaľujem a sám mám sympatie ku "grande nation" (Výkřiky dr. Blaho) avšak neviem a málo verím v to, že by jarné voľby v otázke nemeckej reparačnej politiky priniesly Poincaréovi väčšinu. Sú aspoň francúzske vládne hlasy, ktoré sú iného zvuku. Uvediem tu len prejav poslanca za Seine et Oise: "Il y a dix-huit mois que le gouvernement Poincaré a refusé de soumettre la question de la capacité de payement de l'Allemagne ŕ un comité d'expertes. Aujourd'hui il déclare accepter la réunion de ce comité et il prend cette decision au moment oů l'Allemagne est reduite par les conséquences de la Rhur ŕ la décomposition et ŕ la ruine."
Veľký demokratický italský list, priateľ Francúzska, "Corriere della Sera" vo svojom sobotnom čísle v úvodníku "Chiarezza", predkladá tieto dve otázky: "La Francia aveva bisogno imprescindibile pena la catastrofa finanziaria ed economica, delle riparazioni tedesche; 2° la Francia non pensava momamente a diroccare il trattato di Versailles e l' unitŕ germanica."
Viem, že pán minister zahraničia praje si voči Nemecku pomer lojálneho, dobrého súseda, avšak nech tedy urobí všetko, aby tomu Nemecku, ktoré so smrťou zápasí, dostalo sa v poslednej minute pomoci.
Ešte na jednu vážnu okolnosť chcel by som pána ministra v otázke maďarskej požičky upozorniť. Každý maďarský robotník by sa zo srdca tešil, keby Maďarsko z dnešných chaotických pomerov vplovať mohlo do tichých vôd pokojných hospodárskych pomerov a nemohol by sa zvať Maďarom ten, kto odoprením pôžičky prial by zkázu svojmu národu. Avšak bohužiaľ, otázka táto bude veľmi spletitá pre miliony pracujúceho ľudu maďarského, jestli sa tážeme, komu Dohoda pôžičku poskytuje a či táto opravdu použitá bude k blahu maďarského ľudu, ku kľudnej práci novostavby, a či k dobrodružnému ozbrojovaniu odvetnému?
Pán kol. Palkovich včera napadal tu kol. Borovszkého preto, bo práve vo spojitosti s pôžičkou chcel dať odpoveď na horejšie otázky a dnešný režim Bethlena-Horthyho nepokladá za hodný a vhodný k tomu, aby ho demokratický režim československý pôžičkou podporoval. V tomto umývaní murína, čiže vo chválospevoch na režim Bethlena-Horthyho, ktorý s robotníkov kožu zťahuje, šiel pán posl. Palkovich tak ďaleko, že sa nechal uchvátiť k najhrubsiemu zfalšovaniu skutočností. Riekol totiž, že vinníci politickej diktatúry popravení boli v Maďarsku súdnym výrokom. Zdá sa, že pán poslanec tieto štyri roky bieleho teroru zaspal v Gúte a nešiel do Budapešti opýtať sa pouličných detí, že ktorým súdnym výrokom bol sociálne-demokratickým - nie komunistickým novinárom Somogyimu a Bacsóvi na krk kameň uviazaný a títo s vypichnutými očima boli do Dunaja hodení? (Hluk. Výkřiky posl. Borovszkého.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Prosím o ticho.
Posl. dr. Földessy (pokračuje): Vrabci na Gizellinom námestí mu nemohli vyčvirikať, na základe ktorého sedriálneho rozsudku bol Neumann vykleštený a paní Hamburgerová zprznená. Nemohol počuť od flagniarok na kecskemétskom námestí, akým biričským rozsudkom rozsekali v Orgoványi a Abonyi viac než 200 proletárov, medzi nimi i po celej Europe známeho právnika prof. Budaiho a mladého básnika Berkesa. (Výkřiky.) Jestliže pán poslanec tieto právoplatné rozsudky zná, vtedy musí, ako dobrý Maďar, ktorý je žiarlivý na česť svojho národa, zjazdiť expresným vlakom všetky svetové miesta a tam opisy týchto právoplatných súdnych rozsudkov v "Matin"-e, "Times"-e, "Nation"-e, "Berliner Tagblatt"-e, "Corriere della Sera" na svoje vlastné útraty uverejniť, aby svet nepokladal naďalej Horthystov za krvavých teroristických pacholkov.
Musím sa už raz ohradiť z tohoto miesta proti insinuácii, že niektorí chcú dnešný kurz Bethlena-Horthyho stoj čo stoj do takého svetla postaviť, ako by to boli legitimní reprezentanti maďarského ľudu, čiže Horthyovcov chcú spliesť s Maďarstvom. Horthy je rakúsky admirál a Bethlena čo skoro zmetie zdravý politický životný inštinkt maďarského ľudu; oni zmiznú, avšak pracovitý, striezlivý maďarský ľud zostane a tento ľud praje si mier so súsedy a slobodu doma.
Keď my, medzinárodní sociální demokrati, máme oprávnené obavy, či Bethlen pána ministra zahraničia v Ženeve nepodviedol, dovoľte, abych poukázal na isté málo známe historické faktum. Ten, s ktorým pán minister zahraničia podmienky pôžičky ujednal, nesie najväčšiu vinu na otrávených pomeroch medzi týmito dvoma štátmi, a to je on, ten bezrezortný minister tajnej iredenty v bývalej vláde Friedrichovej, gróf Štefan Bethlen (Hluk. Výkřiky.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Prosím o ticho.
Posl. dr. Földessy (pokračuje): . . . dnešný ministerský predseda v Maďarsku a možná, že mimo válečného rečníka v Karcagu je on ten jediný človek, ktorý a priori nemôže poskytnúť poitických garancií k utvoreniu dobrých súsedských vzťahov a ku stvoreniu demokratického režimu. S každým iným možno sa dať do reči, len s bývalým ministrom iredenty nie, jehož činnosť v tomto smere dobre znajú Garami, Pajol a Buchinger.
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Žiadam, aby ste o ministrovi cudzieho štátu takto nehovoril.
Posl. dr. Földessy (pokračuje): S varovnými slovy Kassandry končím svoju reč: "Odstraňte nejdřív Horthyho režím a pak bude mír ve střední Evropě." Najprv preč s Horthym a Bethlenom, a potom utvorte Stredoeuropské hospodárske spojené štáty;. toto sú jediné prirodzené kautely pokojnej budúcnosti. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo ďalej má pán poslanec Roudnický.
Posl. Roudnický: Slavná sněmovno! Pan ministr zahraničních věcí ve svém exposé podal nám výklad posledních důležitých událostí zahraniční politiky jednak z ohledu politického a hospodářského a připojil k němu přehled činnosti ministerstva zahraničních věcí za uplynulé pětiletí. Jeho zpráva byla jistě v mnohém ohledu zajímavá a to jednak tam, kde podával nám zprávu o událostech, jakož i tam, kde jen pouze naznačoval. V jeho řeči zvláště líbila se nám jeho mírumilovná snaha zabezpečení míru na všechny strany, jeho pacifismus, jak s našimi sousedy, tak na sever, na západ, na jih i na východ. Po dlouhé, vysilující, těžké a krvavé válce zdálo by se, že je kategorickým imperativem, aby každá myšlenka na odvetu a na započetí nové tragedie byla již v zárodku pohřbena a že jest příkazem přítomnosti, když již fysicky je nemožno úplně odstraniti všechny ony bědy a neštěstí, aby se všechny státy alespoň přičinily, aby odčiněny byly tak, jak to možno. A pro budoucnost je též příkazem, aby všechny státy a všechny národy se spojily, aby již i pokus o znepokojení států a národů byl v zárodku utlumen. Bohužel, že smutná zkušenost nás poučuje o jiném. Každou chvíli jest evropská veřejnost znepokojována zprávami zneklidňujícími, ať již šířenými z východu, či ze severu nebo i jihu. Každou chvíli z popele evropského spálenistě vyšlehne plamen a s bolestí musíme konstatovati, že je zapotřebí úsilí všech, aby v zárodku byl utlumen. Celý svět čeká, že po té velké tragedii, jaké svět nebyl ještě svědkem, vítězní národové se spojí a každé nové krveprolití a i pokus o novou válku znemožní. Než nestalo se tak a viděli jsme, že již řecko-turecká válka, která po ukončení války světové byla vedena, vedena byla - řekněme si upřímně - jen nesvorností Dohody. A poslední události na jihu, italsko-řecký spor nám ukazuje, jak těžká je nyní poválečná situace. Chápeme, že v poválečné době jest obtížno válkou znepokojené živly přivésti do řádných kolejí, ale chceme-li dosáhnouti světového míru a míru věčného, je potřebí, aby všude ve všech státech usilovně se pracovalo o zavedení právního pořádku a právo a spravedlnost jednotlivých států, aby byly vzorem národům ostatním a i měřítkem při mezinárodních vztazích. Naše strana, vedena příkazy Knížete pokoje, bude podporovati každou pacifickou snahu a podporovati bude ministra zahraničních věcí a i každou jinou vládu, která by v tomto smyslu si počínala. Než, buďme si upřímní! Nynější politika zahraniční, tak jako u nás i v jednotlivých jiných státech, klade se na nové základy. Demokracie, pokrok a humanita jsou ty základy, které mají nahraditi dřívější, prý zaostalé formy. Ano, demokracie, pokrok a humanita jsou pěkná slova. Jsou zapalující to hesla, ale otevřeně si řekněme, že sama o sobě nemají absolutní ceny. Demokracie, lidovláda, sebeurčení jednotlivce a sebeurčení národů přicházejí tak často do kolise, zvláště když se střetnou sebeurčení jednotlivce a sebeurčení státu. Co pak převládá? Který názor je pravý a platný a kterého se nutno přidržeti, zvláště když i definice státu, jeho cíl a předmět jeho působnosti jsou různě vykládány a různě prováděny? Nad to i u nás - není tomu tak dávno, kdy to s tohoto místa jeden z čelných našich politiků prohlásil, ač myslím, že v málo státech prováděna je demokracie tak, jako je prováděna u nás - demokracie prožívá těžkou krisi, a druhý řečník používal ještě silnějších výrazů. Dnes pan kol. dr. Kramář ukazoval, jak demokracie selhala. Pokrok jistě je krásné jméno a krásné heslo a nevím, kdo by ho zamítal. Ale co všecko na toto slovo bylo připínáno, co všecko s tímto slovem bylo spojováno! Je to snad tragikomické, že ti, kteří hlásali u nás pokrok, kteří si osobovali téměř výhradní právo na pokrok, jsou dnes označováni jako reakcionáři a že ta největší reakce z leva osobuje si jméno pokroku. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Dnes pokrok je užíván snad jen jako označení protináboženského směru. Může to býti člověk sebe zaostalejší, sebe nevzdělanější, jen když stojí proti zásadám náboženství, prohlašován je za pokrokového a jestliže, třeba byl sebe vzdělanější a třebaže se mohl vykázati nejkrásnějšími úspěchy, stojí-li však na stanovisku náboženském, je vyhlašován za zaostalce. A humanita? Co vše skrývá se pod tímto jménem! Představujeme si, že humanita musí objímati každého člověka, nikoho nevyjímaje, ať je to přítel či nepřítel. Ani nepřítel nesmí býti z humanity vylučován. Jsme praví demokrati a nejen snad slovy, ale tolikrát dokázali jsme to již skutky. A pokud pokroku se týče, můžeme si říci otevřeně, že vítáme každý pokrok s radostí, ať ten pokrok se projevuje kdekoliv, ať již ve vzdělání, ve vědě, umění, obchodu, průmyslu, v otázkách sociálních a že není oboru lidského snažení, kde bychom s radostí pokrok neuvítali. A jestliže se má mluviti o humanitě, tu připojujeme k tomu jen jiné slovo, poněvadž zdůrazňujeme při tom i cíl i pohnutku, nazývajíce ji charitou.
Tato hesla, tyto zásady nejsou s to, aby byly právními a nezdolnými základy některého státu a tím méně snad, aby byly základy mezinárodního práva. Nutno, aby tyto zásady byly podloženy ještě hlubšími důvody a vyššími zásadami, aby prýštily z jiného, vyššího práva.
Jestliže pan dr. Kramář odsuzuje či zavrhuje tyto principy, jako nedostatečné pro zavedení nového řádu a odporučuje zavedení rovnováhy mocí, pak musíme i zde otevřeně říci, že ani tento způsob není s to, aby u nás zavedl pokoj, mír, pořádek a věčný mír mezi celým světem. Vždyť ta rovnováha mocí snadno by mohla býti překonána rovnováhou zase jinou a větší mocí kvalit zúčastněných států.
Jaký prostředek navrhujeme my? Velký učenec z Numidie v Hippu pozoroval velikou, obrovskou římskou říši. Viděl, že ovládala Italii, Hyspanii, Gallii, Belgii, Britanii, Germanii, Noricum, Panonii, Dácii, Thracii, Dalmácii. Numidii, Mauritanii, Egypt, Arabii, Syrii, říši Bosporskou, Mezopotamii, a přece při pohledu na tu obrovskou říši, vida její vratké základy, pronesl ona krásná a památná slova, že jen ta společnost může býti šťastna, kde je královnou pravda, kde je zákonem láska, a kde je cílem věčnost. Tato slova měla by býti napsána na náhrobní kámen říše římské. Ne protože by se podle nich byla bývala řídila, ale že tyto zásady jí chyběly. Udává tím způsobem též cesty, jakými stát bráti se má. A jako africký učitel církevní před mnoha desetiletími předpovídal veliký papež dělnictva Lev XIII. rozpadnutí moderních států a společenského řádu. Praví: "Národové a evropské státy jdou hrozné zkáze obrovitými kroky vstříc. Knížata a národové jsou zachváceni vychřicí. Je svrchované nebezpečí, že společnost lidská bude sem tam zmítána a že se stane kořistí lupičů a moci, je nebezpečí, že anarchie státy až na přirozený základ sboří."
Jako by slovy těmi byl předpovídal onu nastávající světovou tragedii a nastávající panství ruské. Podobně jako africký učenec i on ukazuje na cesty, kterými stát bráti se má. A velký Görres, když pohlíží na obrovskou říši římskou, praví: "Léta minula, věky uplynuly a na troskách oné mohutné říše povstává podivuhodné dílo křesťanské kultury, křesťanský stát."
Vím, že dlouhá ještě bude doba, než tyto cesty od států budou přijaty. Do té doby nezbývá, než abychom se přizpůsobili daným poměrům a abychom hleděli zabezpečiti mír tak, jak za dnešních poměrů je možný.
Náš poměr k Dohodě je, jak ze zprávy pana ministra zahraničních věcí známo, se všemi státy dobrý a u národa francouzského zvláště přátelský. Pomoci mocného spojence potřebujeme. Vždyť, pohlédneme-li kolem dokola, vidíme, že státy jsou neklidné. Není možno pomýšleti dnes na bývalého ochránce slovanských států, na Rusko, pro jeho vnitřní rozhárané poměry. Nemůžeme se dnes obrátiti do Německa, které je podobně svíráno těžkými poměry. Kolem dokola naši sousedé jsou neklidni, a tu nezbývá nám, než abychom hledali přátele tam, kde jsme je znali již před válkou, totiž ve Francii, která by nám pomoci mohla a pomoci chce. Nechceme a nepřejeme si spojenectví na výboj, ale je naší povinností, abychom hleděli zabezpečiti existenci našeho státu. Přáli bychom si, aby stát náš byl postaven pod mezinárodní ochranu, poněvadž kolkolem obklopen je státy nám ne právě přátelskými. Ale, poněvadž je to cesta neschůdná a je a zůstane to dlouho neuskutečnitelným snem, nezbývá nám než hledati mocného spojence. Vždyť i naděje skládané do Společnosti národů úplně selhaly Co nadějí se připínalo na Společnosti národů!
Co od ní bylo všecko očekáváno! Společnost národů měla býti tribunálem, který vyřizuje všecky povstalé mezinárodní spory. Ale již první případ, který měla Společnost národů řešiti, ukázal, na jak vratkých základech celá Společnost národů stojí, a že je nutno hledati jiné cesty, že cesty tyto nepomohou. Spor italsko-řecký jistě patřil před tribunál Společnosti národů, ale odtud byl přenesen na konferenci vyslanců, kteří měli o tom rozhodovati. A to zde je opravdu mementem malých států, aby nespoléhali na své mocné příznivce a spojence.
S naší strany nikdy nedáme příčiny ke znepokojení svých sousedů a jistě máme právo žádati totéž i od svých spojenců, aby snad zbytečnými útoky nebyly vyvolány nové konflikty. Všeobecné světové odzbrojení bylo by dnes jistě dobrodiním pro všecky válkou zkoušené státy, než, jak řekl p. ministr zahraničních věcí, je to předmětem úvah a předmětem jednání. Než, blah ten, kdo by se chtěl dočkati konečné chvíle, kdy bude celý svět odzbrojen! I nyní počítati musíme, že ve většině případů jde moc nad právem a tato rovnováha, mocí dnes ohlašovaná, by nám to jenom potvrzovala.
Pan president navštívil dohodové státy, a jak nám sdělil p. ministr zahraničních věcí, v Italii byla návštěva vykonána již dříve. Pan ministr sám navštívil Řím a pojednával s representantem dnešní státní moci v Italii. Nechceme se plésti do jejich vnitřních poměrů, ale tolik musíme si doznati, že vláda teprve tehdy jest legální, když má za sebou většinu národa. A tato zásada platí pro všecky státy, platí ovšem i pro náš stát. Jestliže terorem či násilím na sebe některá individualita strhne státní moc, není tím řečeno, že má legální právo, moc tu vykonávati. Ani volební reforma, která by sestavovala násilím nový volební řád k zajištění majority, není schopna dáti illegální vládě právo vykonávati moc nad poddanými. Než pravil jsem, dnes nezbývá nám, než abychom s representanty tohoto státu jednali. A zde potěšil nás pan ministr, že můžeme očekávati dobré vztahy s Italií.
Než to, co jsme řekli o Italii, platí i o našem sousedu. Uzavřeli jsme Malou dohodu. Tato Malá dohoda povstala z nezbytnosti chrániti své území a své hranice. Viděli jsme, že již dvakráte byli jsme nuceni povznésti varovný svůj hlas proti neklidnému sousedu. V podobných však poměrech jako my žije také království Srbů, Chorvatů a Slovinců a Rumunsko. Můžeme spoléhati plně na dané slovo? Máme o tom záruku? Splní státy Malé dohody to, na čem se Malá dohoda usnesla? Doufejme, že ano. Jugoslavie jest slovanským státem, jsme s ním v nejlepších poměrech a jak ministr zahraniční Ninčič prohlásil, "v těžkých chvílích Československá republika ukázala se býti opravdu přítelem."
Také bychom si přáli, aby tento poměr náš nebyl ničím zkalen. Než přece dlužno vytknouti jednu věc. Do naší republiky přišel biskup Dositej, aby zde prováděl náboženskou propagandu. Rozvířil tím u nás náboženské spory. Naše strana dotázala se pana ministra, zdaž o tomto řádění pana biskupa Dositeje ví a zdaž ho chce upozorniti, že je to jednání n přípustné a že žádný stát obtížného cizince ve svém území by netrpěl. Ale podobně je nepochopitelné, že trpí to i Jugoslavie. Mohlo by to býti příčinou zbytečných nepříjemností a zkalením našeho dobrého poměru. Co by řekla Jugoslavie, kdyby katoličtí Chorvati si zavolali někoho z Československé republiky, kdo by podobným způsobem do vnitřech poměrů království Srbů, Chorvatů a Slovinců zasahoval? Jistě že v krátké době bychom měli z Jugoslavie zde protest. Jestliže zemědělci u nás se ohražují proti tomu, aby nebyl povolen export ze Srbska, hájíce meterielní své statky, jistě nemůže býti zazlíváno lidové straně, když brání se proti exportu ideí, zanášených k nám teď biskupem Dositejem, který rozvrací naše vnitřní poměry.
Nechci se pouštěti do merita celého toho jednání. Ale dnes snad již pan biskup poznal, že by učinil daleko lépe, kdyby se byl postaral o lepší vzdělání a povznesení úrovně svého domácího kleru a že zde nevykonal poslání, které si sliboval.
Přejeme si přátelský poměr se sousedy, ať již s Rakouskem, ať již s Maďarskem. Chápeme, že dnes je Maďarsku těžké, přijíti k Československé republice a žádati od ní pomoci. Nám jistě nezáleží na tom a nepřejeme si, aby u našeho souseda byly poměry rozvrácené. Jistě bychom si přáli, aby poměry byly co nejspořádanější. Ale, jestliže žádají od naší republiky pomoci, a to pomoci finanční, tu nezbývá, než aby republika naše kontrolovala, zda peněz těch nepoužije se k zbrojení proti nám, zvláště když o nich máme tak smutné zkušenosti (Tak jest!)
Do poměru Německa, pravil pan ministr, se nepleteme. Ovšem není nám lhostejno, jaké poměry zavládají dnes v Německu a k jakým koncům to jednou v Německu dojde. Rozhárané poměry německé dotýkají se též hospodářsky našich vnitřních poměrů. Jestliže ze světového obchodu celkového bylo vyřazeno již celé Rusko a nyní má býti vyřazeno též z možnosti obchodování i Německo, bude to míti dosahy nejen politické, ale i hospodářské a i sociální. Od nás do Německa jde 60% veškerého vývozu, a tu jistě záleží nám na tom, aby poměry v Německu byly uspořádané, ale jistě, že jest to věcí Německa, jak ono si uspořádá poměry samo.
Německo veliké, silné, velkolepou organisací se vychloubající, Německo, které chtělo býti pánem světa, které ohrožovalo mír v celé Evropě, toto Německo dnes se svíjí v křečovitých bolestech. Mělo velikou vinu na světové válce a nyní odpykává si trest. Než ve své bezmezné pýše jako kdysi Napoleon, tak i ono nechtělo si přiznati, že stromy nerostou do nebe, nechtělo uznati, že bylo poraženo, že dnes jeho politika je hazardní, nechce slyšeti varovných a upřímných hlasů z jeho vlastního středu. Vždyť, když Erzberger přišel a volal k nim: "My platiti musíme a platiti budeme" - byl zastřelen. Když přišel Rathenau a volal totéž: "My platiti musíme a platiti budeme, chceme-li se zachrániti" - byl zastřelen. Když přišel Cuno a prohlásil: "My platiti nemůžeme a platiti nebudeme" - byl uvítán jásotem celého národa. Dnes ovšem konce jsou docela jiné a bylo by jistě záhodno, aby již poznali, a svou vinu, aby přiznali též zasloužený trest a aby začali politiku jinou, politiku práce, politiku míru.
Pokud pak týká se Polska, to je druhý náš stát slovansky, s kterým chceme, ba máme nejupřímnější snahu žíti v co nejlepším míru. Nebylo nám všem příjemné, že vyvstal spor o Javorinu. Bylo by snad možno přednésti mnohé stesky a výtky i do vlastního tábora státního, než dnes ta věc jest odkázána mezinárodnímu foru. Doufejme, že bude rozhodnuta podle práva a spravedlnosti, že bude přiřčena nám a ze ten poměr polský utvoří se co nejlépe.
Byla by ještě politika ruská. Proti intervenční politice jsme byli od počátku. Nežádali jsme a nechtěli jsme intervenční politiku, poněvadž jsme věděli, že je to věc velice riskantní. Bude pak nezbytno, aby každý národ sám vytvořil si státní formu, jak on sám za nejlepší uzná. Dnešní Rusko je nemocné, churaví, a jistě že nás všechny Slovany to bolí. Počítáme, že Rusko bude přece jen, až se uzdraví, opět tím velikým státem, ochráncem slovanských států a slovanských národů a že utvoříme jednu velkou slovanskou rodinu. A i zde zdůrazňujeme, že nepomýšlíme na žádný výboj, že chceme, aby celý svět používal radostí, štěstí, míru a pokoje, a proto, žádáme-li, aby Rusko bylo velké, silné a mocné, aby bylo sjednocené, aby s ním společně šlo Polsko, aby šla s ním Jugoslavie, a aby šla s ním i Československá republika, nezbývá nám, než abychom nejprve doma udělali pořádek my.
Tato pacifistická snaha pana ministra zahraničí musí býti doprovázena pacifistickou snahou pana ministra vnitra a celá vláda přičiní se jistě o to, aby tak, jako ve státě našem nechceme ubližovati nikomu, nebylo ubližováno i nim rodným spolubratřím jednoho národa, třebaže dvou větví, aby zde utvořen byl stát vzorný. K tomu ovšem je zapotřebí, aby u každého jednotlivce ne pouhými slovy, ale i skutky a i v každé rodině, v každé obci, zemi a státě i u vedoucích kruhů bylo a zářilo to krásné heslo: "Jen ta společnost může býti šťastna, kde královnou je pravda, kde zákonem je láska a kde cílem je věčnost."
Ke konci jen kratinkou zmínku k vývodům pana kol. Hrušovského. Pan kol. Hrušovský v debatě o zahraniční situaci vykládal o právu či neprávu římského papeže na volbu biskupů římsko-katolických.
Pan kol. Hrušovský byl už jednou upozorněn, že by bylo lépe, aby se obrátil do svého vlastního náboženského tábora. Věci vnitřní církve katolické nebudou řešiti příslušníci církví jiných. Jestliže snad papež ze svého práva dáví výsady jednotlivým korporacím, není tím řečeno, že toto privilegium, bylo by věčné; to jest možno podle okolností odvolati. Ale, jestliže chce již o náboženských poměrech mluviti, tu myslím, že do vlastního tábora mohl by spíše zahřímati a synodu protestantskému, který se zde konal a který přijal resoluci, že mají býti určité řády z Československé republiky vypovězeny, říci, že již dávno minula doba protestantského hesla "Cuis regio, illius religio", že ten, kdo vládne ve státě, má
právo i na náboženství. Mohl by jim říci, že je to jedině jejich přičiněním, že povrch našeho území je osazen dnes Němci, a že oni mají co nejvíce příčiny, aby v této věci byli zticha.
Myslím, že bude povinností nás všech, přičiniti se o to, aby poměry v našem státě byly co nejurovnanější. Pravil jsem, že se tak stane tehdy, jestliže vládnouti bude ne pouhé slovo, nýbrž i skutky, jak u jednotlivce, tak i v rodině, obci, okrese, městě a u vedoucích činitelů ono krásné heslo, že jen ta společnost je šťastna, kde je královnou pravda, kde je zákonem láska a kde je cílem věčnost.
Strana naše hlasovati bude pro exposé pana ministra zahraničních věcí. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Tím jest řečnická listina vyčerpána a debata skončena.
Podle §u 65 jedn. řádu jest rozpravu o vládních prohlášeních skončiti hlasováním, zda sněmovna prohlášení schvaluje čili nic.
Návrh na odklad hlasování podán nebyl, přikročíme tedy ihned k hlasování.
Prosím pány a paní poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.
Kdo tedy schvaluje prohlášení pana ministra zahraničí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Vládní prohlášení jest schváleno.
Tím vyřízen je odstavec 1 pořadu dnešní schůze.
Poněvadž z důvodů formálních jest potřebí dnes ještě jedné schůze, přerušuji další projednávání pořadu.
Prve však, než přikročíme k ukončení schůze, učiním ještě některá sdělení presidiální.
Prosím paní a pány poslance, aby neodcházeli, poněvadž bude nám ve druhé schůzi rozhodnouti o nevyřízeném odstavci pořadu této schůze a dále budeme hlasovati o naléhavých interpelacích.
Dodatečně udělil jsem dovolenou pro včerejší 222. schůzi posl. Hvizdákovi pro neodkladné zaměstnání.
Dovolenou na schůze dne 30. a 31. října, jakož i na schůze 5. a 6. listopadu udělil jsem pí. posl. Purkyňové pro cestu do ciziny.
Nemocí omluvil se p. posl. Pelikán, též dodatečně na včerejší schůzi.
Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám o jejich přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické vyslal do výboru zásobovacího posl. Biňovce za posl. Hvizdáka.
Klub poslanců čsl. národní demokracie vyslal do výboru rozpočtového posl. Špačka za posl. Petrovického.