Uvidíme, zda zmohou se konečně na radikální nápravu. Pan ministr dr. Beneš ve svém exposé ji aspoň ohlásil. Vedle bezprogramovosti naší obchodní politiky je nám také vytknouti neudržitelnost dosavadních obchodně-politických poměrů s našimi spojenci Jugoslavií a Rumunskem. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Přes uzavření obchodních smluv s těmito státy na základě nejvyšších výhod nemají tyto pro nás do té doby ceny, pokud nebude upraveno obchodně-právní zákonodárství v těch zemích tak, aby bylo možno soudně vynutiti zaplacení pohledávek v těchto státech. Za dnešních poměrů jsou naši exportéři úplně vysazeni libovůli dlužníka v Jugoslavii a Rumunsku, zda chce či nechce dobrovolně zaplatiti. Soudně nevymůže ničeho. Tento stav je příčinou největších stesků našich exportérů a ten také z velké části zaviňuje, proč náš dovoz do těchto spojeneckých států upadá. Apeluji proto velmi důtklivě na pana ministra zahraničních záležitostí, aby vším vlivem svým se zasadil o zjednání nápravy v tomto směru.
Dále je nutno vytknouti jednostrannost obsazování našich zahraničních úřadů. Vedle politiků a representantů musí býti do zahraniční služby vysíláni naši nejlepší národohospodáři a obchodníci, kteří by nám pomáhali dobývati nových odbytišť pro naše výrobky. Stejně tak je nutno umožniti státní podporou, aby mohli býti vysíláni naši zdatní a nadaní živnostníci a dělníci i náš obchodní dorost do zahraničních podniků za účel) dalšího odborného vzdělání a světového přehledu a aby mohli pak prakticky těchto využíti ke zdokonalení naší výroby a navázání mezinárodních obchodních styků. Po té stránce se dosud velmi málo vykonalo.
Pan ministr vytkl také ve svém exposé, jaký vliv má zahraniční politika na naše vnitřní poměry a naopak, a kterak jeho úsilí směřuje k zabezpečení míru a ryzí demokracie v celé Evropě. Tu přicházíme s otázkou, zda tato ryzí demokracie má také u nás doma býti prováděna a respektována. Podle naší ústavy a podle zásad, pronášených naším velkým presidentem a osvoboditelem dr. Masarykem, ano, podle teoretických výkladů našich vedoucích politiků rovněž, ve skutečnosti však se mají poměry u nás zcela jinak. Demokracie zůstává u nás čím dále tím více pouze na papíře a v ústech politiků, kdežto ve skutečnosti utužuje se u nás vždy více byrokratismus a politická diktatura, a to ne jedné, nýbrž pěti stran. Ryzí demokracie je vládou většiny nad menšinou. "Demokracie, toť diskuse," jak řekl president. Zatím u nás vládne menšina nad většinou. A kdo opováží se diskutovati a projeviti svůj kritický názor na poměry, jak je řídí vládní pětka, je označován za nepřítele republiky a národa. Naše vnitřní poměry čím dále tím více spějí k politickému zbahnění a k diktatuře pěti stran, které neprávem přivlastňují si titul všenárodní koalice a titul stran státotvorných, které mají sice většinu ve sněmovně, nikoli však občanskou. O tom podaly nesporný důkaz obecní volby. Dnešní vládní koalice, ač má dosud ve sněmovně 159 poslanců, nerepresentuje podle výsledku obecních voleb více jak 135 až 137 poslanců. Koalice utrpěla ve volbách těžkou porážku, (Slyšte!) neboť ztratila 22 až 25 mandátů, které získaly strany oposiční. Kdežto nejsilnější koaliční strana ztratila celých 50 % hlasů, získává strana živnostensko-středostavovská téměř. 150% hlasů, takže dnes representuje ve sněmovně nikoliv 6, nýbrž 14 až 15 poslanců. Oposiční strana ludová získává též 8 až 10 mandátů. Proč není dosud uveřejněna úřední statistika voleb do obcí? Koalice se bojí přiznati pravdu. (Odpor. Hluk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Mlčoch (pokračuje): Koalice se bojí přiznati, že ztrácí většinu, prohlašuje proto bez uveřejnění úřední statistiky, že se nic nestalo a že podrží si vládu v rukou bez ohledu na veliký politický přesun, jaký v občanstvu se volbami prokázal. V pravé demokracii je však lid svrchovanou mocí ve státě. Vůle lidu má býti respektována. U nás vládne však koalice z vůle pětky, která je všemohoucí. Chcete-li tvrditi, že v našem státě máme opravdu ryzí demokracii, pak odvolejte se k národu a vypište volby. (Výborně!) Koaliční strany však zcela cynicky odmítají tyto samozřejmé důsledky obecních voleb, ba dokonce prohlašují, že neprovedou ani jiné důsledky obecních voleb. Jim stačí většina ve sněmovně, třebaže vědí, že ji tvoří značná část poslanců, která podle zásad demokracie a podle výsledku posledních voleb nemá už práva zde seděti. (Tak jest! Hluk a výkřiky.)
Voláme po respektování a provedení opravdové a poctivé demokracie, po důsledcích obecních voleb, po vypsání nových voleb do Národního shromáždění a po reorganisaci všech samosprávných institucí podle výsledku posledních voleb. Spravedlnost a demokracie budiž opravdovým základem našeho státu. (Výborně!)
Budeme hlasovati pro přijetí exposé pana ministra zahraničních záležitostí, neboť jako strana státotvorná uznáváme naši zahraniční politiku tak, jak byla dosud vedena, za prospěšnou pro stát i národ. Tímto hlasováním neprojevujeme však důvěru celé vládě, vůči níž vyhražujeme si jako posud právo kritiky a volné ruky. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem jest pan posl. Stenzl. Dávám mu slovo.
Posl. Stenzl (německy): Slavná sněmovno! Dříve než zaujmu stanovisko k výkladu pana ministra věcí zahraničních, musím jménem své strany podati toto prohlášené:
Připojuje se jménem své strany k státoprávnímu prohlášení všech německých stran prohlašuji, že moje strana ve smyslu směrnic německého pracovního společenství a v jeho rámci učiní všechno, aby připravila sudetskoněmeckému lidu cestu k nejúplnější samosprávě a tím i k rovnosti a spravedlnosti.
Samospráva jest primitivním a přirozeným právem národní a kulturní svéprávnosti každého národa a tudíž i národa sudetsko-německého, který staletými dějinami, nesčetnými cennými výkony na poli umění, vědy, techniky a řemesla podal již důkaz, že jest povolán a způsobilý, aby samočinně a samostatně spravoval své záležitosti.
Prohlašujeme, že poslední poselství páně presidentovo uznává zásadu, že samospráva autonomie jest nezbytným předpokladem demokracie. Jakožto národ pro samosprávu zralý a jakožto národ, jehož příslušníci za pět let trvání Československé republiky dokázali skutky, že plní povinnosti státních občanů, domníváme se, že musíme žádati v tomto státě samosprávu jakožto své nejplnější právo.
Stojíc na stanovisku hospodářské politiky sloužící německému živnostenskému a obchodnickému stavu, ukládá mi moje strana povinnost, abych pracoval pro lepší hospodářské postavení německého pracujícího, výrobního a poplatnického středního stavu. Ohromné výdaje na vojsko a nynější nesnesitelná daňová břemena ohrožují již nebezpečně živnostenský, obchodnický a střední stav, hospodářská politika, na niž působí politické vlivy, nechává hynouti přirozené hospodářské předpoklady státu a uvádí celé hospodářství ve stav neblahé krise, jejíž účinků nelze dnes ještě přehlédnouti, které však se všude již pociťují jako trvale škodlivé. K omylům hospodářské politiky přistupuje ještě ohrožení národního jmění tím, že nebyly uznány válečné půjčky a nelze jich zpeněžiti, otázka, která i v zájmu státu a státního prestyže naléhavě volá po hospodářsky možném rozřešení. Také na poli hospodářském požaduje německá strana živnostenská spravedlnost a vyloučení všech národně šovinistických tendencí, naopak žádá úplné zrovnoprávnění všech státních občanů nejen podle znění zákona, nýbrž i ve správě a praxi úřadů.
Dokud vláda československého státu nesplní těchto slušných předpokladů národnostního míru a samozřejmé nestrannosti, nemůže německá strana živnostenská míti k takové vládě důvěry.
Ctěné dámy a pánové! Zaujmu-li nyní po tomto prohlášení zcela stručně a jen několika slovy stanovisko k výkladu pana ministra věcí zahraničních, učiním to jen zcela krátce a poukázal bych při tom vlastně jen na ona krásná slova, která jsme slyšeli, totiž na slova o mírumilovnosti a demokracii. Myslím, že si všichni přejeme, aby byla tato slova proměněna ve skutek. Přáli bychom si, aby v tomto státě a také ve státech sousedních byla upřímná a pravá demokracie a opravdová, poctivá mírumilovnost. Slyšel jsem sice poselství, ale chybí mi víra. Domnívám se, že už dosti často v této slavné sněmovně byla zdůrazňována slova demokracie a mír a přes to stále všude a také zde v tomto státě vidíme, že se stále více a více zbrojí, že Francie jakožto republika je dnes po zuby ozbrojena a že i v jiných státech se připravuje zbrojení, zejména ve státech Malé Dohody s námi spřátelených. Jsem proniknut myšlenkou, že nikomu nelze vnutiti mírumilovnost zbraněmi, ale jsem toho mínění, že jen poctivostí a upřímností k druhému a třetímu může býti zúrodněn a povznesen hospodářský život v rozvrácené Evropě. Staré přísloví praví: Tlak budí protitlak. Tak tedy musíte nahlédnouti, že těmito opatřeními, touto politikou nelze dosáhnouti v Evropě konsolidace a že právě tím se poškozuje celý hospodářský život Evropy, jednak už mírovými smlouvami versailleskou a st. germainskou, jednak i nynější, někdy nesprávnou zahraniční politikou. Touto politikou, jak ji zde nyní vidíme a pozorujeme, byly staré balkánské zmatky rozšířeny na celou Evropu a nikdo neví, k jakému konci to vlastně povede.
Živnostenský a obchodní stav s trpkou bolestí pozoruje politiku tohoto státu, která jej poškozuje a která směřuje jen ke spojení s takovým státem, na němž právě tento stav může míti jen nejméně zájmu, poněvadž je zde pro živnostníka jen velmi málo příležitosti k výdělku. Tato skutečnost hněte obchodníky a živnostníky tím spíše. že právě v poselství presidentově bylo poukázáno na to, že naše obchodní politika nemá ještě pevného směru a jak za hranicemi, tak i doma je znáti jakousi nejistotu. To jsou zajisté pravdivá slova a my němečtí obchodníci a živnostníci cítíme to nejlépe sami na vlastním těle. Živnostníci dnes sténají pod tíhou vysokých daní. Nicméně přichází se na ně s takovou politikou, která musí míti za následek další pohromy. Máme tudíž zvláštní zájem na dalším utváření zahraniční politiky, která jest v nejužší souvislosti s obchodními smlouvami, které mají býti ujednány.
Žádáme tudíž, aby byly ujednány s nejbližšími sousedními státy, především s potlačeným Německem příznivé celní a obchodní smlouvy, aby nastalo ozdravění hospodářského života.
Dále pozorujeme také úpadek průmyslu, jakož i jeho stěhování do ciziny. Dále na př. vidíme, že pro uhlí už nebude takové odbytiště, jako bylo dosud. Při tom můžeme poukázati na Rakousko, které se dnes už jaksi stabilisovalo a konsolidovalo a nyní přikročuje k vybudování svých vodních sil, aby nemuselo napříště vůbec dovážeti uhlí. Táži se vás: Jaké účinky bude to míti na obchodní bilanci, jaké účinky bude to nezbytně míti na celý hospodářský život tohoto státu? Myslím tudíž, že naše zahraniční politika jistě v mnohých směrech bloudí po nesprávných cestách a že by měla obrátiti a pomýšleti na to, aby se starala především o vlastní stát a vyloučila všechny šovinistické sklony a byla vedena hledisky čistě hospodářsko-politickými. Nynější vysoký stav naší valuty má jistě zvláštní výhody pro státního občana, avšak nutno při tam uvážiti, že tento stát je dnes obklopen samými státy se slabou valutou. Zde, velectění pánové, bylo by snad nutno, aby se naše zahraniční politika orientovala především směrem k našim státům sousedním. Ačkoli je tento stát řízen a spravován Čechy, máme stále a stále přece jen hospodářský zájem o Německo. Především tam se musíme obraceti a připomínám, že kterýsi vysoký státník kdysi prohlásil: Přejeme si, aby stav valuty v Německu zachovával stejný krok se stavem valuty naší republiky. Hospodářsky silné a zdravé Německo bude zajisté posilovati a podporovati i hospodářský život tohoto státu.
Musíme a zejména já pro svou osobu, jakožto zástupce německého živnostnictva, býti ustavičně na stráži a dávati pozor na to, co se stane v budoucnosti. Žádáme tudíž, aby v budoucnosti, a to brzy byly navázány přátelské styky s Německem a se všemi ostatními státy a aby byly vyloučeny všechny ostatní vlivy, nať už přicházejí se strany Francie či některých jiných států.
Nechci se dnes pouštěti do dlouhé, politicky velmi významné řeči, použiji možnosti, abych při nejbližší příležitosti s tohoto místa podrobněji promluvil o hospodářských bolestech a stížnostech živnostníků a obchodníků. Jest však mou povinností jakožto německého poslance, abych zde prohlásil, že v tomto těžkém hospodářském boji, pokud se týče stránky národnostní, vždycky budu státi na straně svého národa. K vám, velectění pánové z vládní většiny, bych zvolal: Přestaňte s politikou, která jest jen jednostranná a upravená náhodně podle zájmů jednoho národa. Neboť jinak mohlo by se opravdu uskutečniti přísloví: Kdo seje vítr, sklidí bouři! (Souhlas na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem jest pan posl. dr. Juriga.
Posl. dr. Juriga: Slávna snemovňa! Než bysom prešiel na vývody pána ministra zahraničia dr Beneša, z naloženia klubu mám prečítať osvedčenie našej strany ohľadom terajšej situácie.
Sbor slovenských ľudových poslancov ako jediný predstaviteľ osobitného slovenského národa slávnostne sa ohradzuje proti svetoklamu terajších vládnucich strán v Čecho-slovenskej republike, dľa ktorého sa tvrdí, že v Československej republike osobitného slovenského národa so svojou osobitnou rečou a krajinou niet a že Čecho-Slovensko tvorí jedon národ. Slovenský národ s českým národom nikdy jedon národ netvoril, netvorí a nechce tvoriť, ale chce žiť ako osobitný národ so svojou rečou, vo svojej krajine, za svojho národného sebaurčujúceho práva, vo svojej autonomii, ovšem že v rámci Československej republiky.
Obecné voľby dňa 16. septembra a zvlášť župné voľby dňa 30. septembra roku 1923 prevedené, pred celým svetom jasne a plebiscitne dokázaly, že osobitný slovenský národ je a chce žiť a na život a na smrť žiada si svoju autonomiu, svoje osobitné národné právo. (Výkřiky.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím, nevyrušujte řečníka.
Posl. dr. Juriga (pokračuje): Za toto právo svojho osobitného života, osobitnej reči a krajiny osvedčil sa tým, že vo svojej veľkej väčšine hlasoval na slovenskú ľudovú stranu, ktorá je predstaviteľkou a nositeľkou tohoto osobitného práva slovenského národa. Tak zavrhnúl sám národ tú verejnú lož, že osobitného slovenského národa niet.
Sbor slovenských ľudových poslancov ako snemový povereník slovenského národa žiada uznanie a uzákonenie osobitného práva svojho národa. Zvlášť pripomína svätosť daného slova a podpisu pána predsedu Československej republiky.
Vyhlašujeme tuhú opoziciu, boj všetkým odporcom a zapierateľom práva osobitného života slovenského národa a chceme ho viesť dotiaľ, kým jeho právo na osobitný život, na svoju autonomiu, na svoju krajinu v rámci Čechoslovenskej republiky uznané, uzákonené a prevádzané nebude.
Sbor poslancov slovenskej ľudovej strany s tohoto miesta ďakuje a oslavuje slovenský národ za jeho húževnatosť, že sa nedal darom sviesť a hrozbou zlomiť vo vernosti k svojej krvi, k svojej reči, k svojej krajine, k svojej osobitnosti, ale vytrval prez všetky útrapy a krivdy verný sebe v tej istej nádeji, že ak dá trpieť - zhynúť nedá Boh slovenskej rodine.
Sbor slovenských ľudových poslancov na základe výsledku obecných a župných volieb neuznává terajšiu vládu a vládnu väčšinu za mravne oprávnenú k tomu, aby vládla nad slovenským národom, lež v mene väčšiny slovenského národa žiada, aby snem bol čím skôr rozpustený a voľby do Národného shromaždenia nariadené, aby sa vôľa národa dľa skutočnej pravdy uplatnila, aby nad slovenským národom v slovenskej krajine nevládla menšina českou pražskou vládou umele udržovaná, lež aby sa stalo slovenskému národu po práve do života uvádzania jeho osobitných práv v autonomii slovenského národa v rámci Čecho-slovenskej republiky.
Varujeme česko-pánsku vládu, aby naďalej nekráčala po terajšej ceste utláčania a vykorisťovania slovenského národa a žiadame všetkých dobromyseľných Čechov účinkovať v ten smer, aby sa premenily dosavádne spôsoby panovania, aby nebolo neskoro, aby republika pre to krutosrdenstvo terajšieho vladárenia škody neutrpela, dušu slovenského národa úplne neztratila. Caveant Consules! (Výborně! Tak je!)
Slávny snem! Asnáď toto osvedčenie sa bude zdať niektorým českým pánom ostré. Ja odôvodním oprávnenosť tohoto stanoviska a toho to tónu nie hlasom slovenským, nie mojou dušou, ale srdcom, rozumom, poctivosťou čestného Čecha, ktorému za jeho slová slovenský národ je a bude vždy vďačným.
A je to, prosím pekne, článok z časopisu "Role", č. 247 z 31. oktobra t. r. Názov má tento článok nasledovný: "Slovenská krv, odtekajúca za oceán". "Úradne bolo zistené, že v posledných troch rokoch vysťahovalo sa 100.000 mužov a žien slovenských do Ameriky. Zatým, čo české strany politické vidia svoje štátotvorné poslanie na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi v zakladaní politických organizácií a zápolia medzi sebou o urvanie politických pozíc, prchajú nám statisíce Slovákov na západ. Jediné šťastie v tomto nešťastí je možné ešte v tom spatrovať, že pražsko-americké vyslanectvo nesmie prekročiť americkými úradmi naznačené číslice pri vidovaní cestovných pasov.
Nebyť tejto ochrany zaoceánskych štátov proti hrozivému prílivu europskej emigrácie, kto vie, čo by nám za niekoľko málo liet zo slovenského kmeňa pod Tatrami zbylo? Zdravé jadro, životaschopné a po práci lačné, zmizlo by úplne.
Úžasné cifry slovenského vysťahovalectva za oceán sú krvavou obžalobou pražskej politiky. Za maďarského režimu svádzali sme katastrofálny odtok zdravej slovenskej krve na západ na nenávistnú päsť tvrdého Maďara, ktorý surove hrdúsil, hospodársky drtil a priamo hnal slovenský ľud za hranice. Ale dnes? Riekli sme už raz, že Čechovia svoju mravnú prísahu voči Slovensku zapreli a zrušili. Na tomto poznaní a presvedčení trváme! Skutočnosť je nám svedkom. Jestliže sme Slovákom umožnili riasť kultúrne s výsledkom nepríliš valným, tým menej sme doviedli ich sociálne-politickú a hospodársku úroveň zvýšiť. Krmili sme ich po letá len frázami a naučili sme ich po česky, t. j. zbesile politizovať. To bolo všetko. Rozoštvali sme ich jarmaročnými licitáciami na schôdzach a predovšetkým v novinách. Z volebných schôdz na Slovensku urobily české politické strany rajdisko dobrodružných demagogií, (Výkřiky: Škandál!) a z úradov mnohokrát kasárne pre politickú prostitúciu. To neboly schôdze, to boly divoké kvasy Hottentotov, na ktorých najpresvedčivejším argumentom bol klacek." (Posl. dr. Dérer: Ohoľ ho!) Áno, proti českému klacku sa budeme brániť a ešte i teba budeme holiť. "Ohoľ ho", bude žiť! (Posl. dr. Dérer: Tak hovorí katolícky kňaz!) A ty si luteránsky fiškáľ. (Hluk. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.) Prosím, ako sa opovažuje mi vytýkať, že ja som katolícky kňaz. (Posl. dr. Dérer: Áno, katolícky kňaz!) Ty drzý auteránsky fiškáľ!
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Volám vás, p. posl. dr. Jurigo, k pořádku.
Posl. dr. Juriga (pokračuje): Drzý luteránssky fiškáľ je. Ja som tu poslanec Juriga, ja tu nie som katolíckym kňazom a ja si vyprosím, aby niekto môj stav urážal. (Posl. dr. Dérer: Kňaz kričí: Ohoľ ho!) Luteránsky fiškáľ!
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pane posl. dr. Jurigo, nepolemisujte s nikým a mluvte k věci. (Hluk. Výkřiky.) Prosím o klid. (Stupňovaný hluk.) Prosím znovu o klid.
Posl. dr. Juriga (pokračuje): V týchto novinách, počujte, to píše nie Slovák autonomista, ani Maďarón, ale Čech. (Hluk. Výkřiky posl. Karlovského.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Pane posl. Karlovský, žádám o klid.
Posl. dr. Juriga (pokračuje - čte): "A noviny? Z tých sme na Slovensku urobili tribúnu, na ktorej sa Slovákovi nepodáva dušu obrodzujúce slovo, ale literárna koralka. Koralka najnižšej marky. Koľkokrát sme, čítajúc české žurnály na Slovensku, vzpomínali čierny názor pesimistov, kde žurnalistika a verejná holka je jedno a to samé." (Hluk. Výkřiky ľudových poslanců.)
"Slovák z počiatku rád pil tento český absint demagogie, ale po vystriezlivení vždy konštatoval starú svoju bezmoc proti neveselej skutočnosti a drsnu hospodárskemu. Zošklivil si tvrdosť života vo svojom štáte, ktory mu kedysi sľuboval lahčie bytie a prchal a prchá preto húfne v cudzie kraje, o ktorých veril a dosiaľ verí, že v nich najde hospodársky ľudskejšie a prijateľnejšie podmienky pre svoj život."
"Tak vypadá, pánovia, skutočnosť a nahá pravda. Čo nám zbývá riecť? Je už najvyšší čas, aby zodpovedné pražské kruhy sa vzpamätovaly a pre hospodársky zanedbaný ľud na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi niečo učinili - bez straníckych fráz, bez agitačných hesiel, len z púhej nutnosti a skutočnej lásky bratskej, Odtekanie krve slovenskej za oceán musí byť stoj čo stoj zabránené. Vražednej politike, vedúcej na hrobitov, musí sa už tiež učiniť koniec. Nápravu možno hľadať menovite v radikálnom odpolitizovaní slovenského verejného života a v novom hospodárskom kurze, ktorým jedine možno zabrániť nešťastiu, ktoré sa slovenskou emigráciou na republiku valí."
Páni mojí, česť a chvála, neznám meno toho pána. Vidíte, Česi, takíto by ste mali byť. Až takí budete, objímeme vás, ďakovať vám budeme, že ste sa dali na pokanie (Veselost.) a že miesto pažravosti vzbudila sa vo Vás tá sľubovaná láska. Ovšem, že váš cynizmus neukazuje, že by tu bolo nejakej nápravy. Tu prijde ženiálny pán Beneš a ide rozlúštiť túto otázku slovenskej krve tak, že pošle na štátne útraty jedného zkrachovaného bývalého ministra dr. Vávra Šrobára do Ameriky v prievode jedného českého pána ministerského radu a takými obrázkami, panorámami, komédiou idú teraz tam povzbudzovať tých Slovákov. Tak on chce riešiť slovenskú otázku v Amerike? Toto charakterizuje ženiálnosť a veľké koncepcie pána dr. Beneša. Tento Šrobár a tento dr. Beneš nevidia tak ďaleko, toľko chápavosti nemajú, že tam tých stotisíc Slovákov, ktorí zo slobodnej republiky utiekli, tomu Šrobárovi povedia: Čo nám ty príjdeš tárať? Veď sme odtiaľ museli utekať, museli sme tam zanechať rodné kolísky a hroby a hľadať tu musíme biedny chlieb náš, a ty nám príjdeš hovoriť, že nám bolo dobre, že nám je lepšie?
Pán dr. Beneš myslí, že takouto koncepciou, takým svetaklamom na vonok, takouto propagáciou nahradí ten vnútorný podklad, tú vnútornú podstatu, ktorej v Československej republike naprosto niet. On je eminentným reprezentantom pražského centralizmu a toho ducha, aký sa javí v časopise "Čas". To je jeho tón, jeho ozvena, jeho celý štýl. Táto koncepcia ho cele charakterizuje. Myslí pán minister Beneš, že keď cestuje do Itálie, trošku do Sinaje, do Paríža, do Londýna, vezme aj p. prezidenta, aby to bolo predsa trochu parádnejšie, elegantnejšie, myslí, že takýmito vonkajšími cestičkami zaslepí svetu oči, že tu v republike je poriadok a že je tu konsolidácia. Myslím, že je to pravé kejklírstvo, to je ten pravý český dobrý výraz na tieto metody. Je to vlastne kejklírstvo, na vonok ukazovať slávu, veľkosť atď., lietadlá nechať krúžiť ako nejakú svätokráž nad sebou, robiť parádu na ulici a ako Slovák hovorí: "mať vši v truhlici". (Výkřiky posl. dr. Dérera.)
A tak iste, slávna snemovňa, cudzozemsko sa takýmito vecmi dnes už balamútiť nedá. Ja viem, ako Československo a predovšetkým Slovensko studujú už dnes Angličania. Ja sám o prázdninách v lete aspoň so 7 nebo 8 Francúzmi som sa shováral a tiež s toľkými Angličanmi, ktorí chodia po Československej republike kontrolovať Vás, že či ten humbug, ktorý vy na vonok robíte, odpovedá skutočnosti a všetci prišli na to, že to je len vlastne "ersatz". A jeden profesor dokonca hovoril, že "Wir kennen schon die Herren, die haben sogar einen Christusersatz erfunden in dem Jan Hus". (Hluk. Různé výkřiky. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.)
Tedy takýmito vecmi sa svet neoklame. My uprímne a otvorene povieme, veru v poslednej chvíli, v poslednej chvíli sa osvedčujeme, že sme za Československú republiku. My ju chceme, my sme riskovali život za ňu i dnes i v budúcnosti, my vieme dobre, čo by na nás čakalo, keby Československej republiky nebolo. Ale, slávna snemovňa, tej Československej republiky nebude, jestliže sa nepremení ten pražský centralistický, vykorisťujúci systém v celej Československej republike.
Pán Beneš chodí a nechá chodiť po cudzozemsku a bude uzavierať snáď i nejaké vojenské smluvy. Ja sa vás, pánovia, pýtam, kto potom tú vojnu povedie? Bude-li bojovať Nemec, bude-li bojovať Maďar, bude-li bojovať Čech - ako posledné voľby dokázaly, že väččina českého vojska sú komunisti? Jestli toho poctivého, poriadneho, horlivého, poslušného, živou vierou oduševnelého Slováka ztratíte, nebudete mať potom nikoho, kto by prevádzal tieto vaše smluvy a nikoho, kto by bránil Československú republiku. Prečo? Lebo Slovák nevidí dnes, že Slovensko je jeho, nevidí to, lebo nemá svojich synov pri svojom chlebe, ako to udáva tento článok. Jestli Slovensku aspoň hospodársku autonomiu čím skorej nedáte, tuto naviažeme na slová p. ministra o zahraničnej politike - jestli vy neumožníte voľné styky hospodárske s Rakúskom v západnej části Slovenska a voľné styky hospodárske s Maďarskom východného Slovenska, iste Slovensko jasne vidí, že príjde na žobrotu. Národ musí utiecť. Ovšem, že mnohí by to chceli, lebo ako sa hovorí: "My nepotřebujeme Slováků, my potřebujeme jen Slovenska". Áno, ale vtedy by ste sa stali, keď budete mať Slovensko bez Slovákov, bratmi, brat Kajin, ktorý zabil Abela.
A preto ja vás žiadam vrúcne z úprimného srdca, ačkoľvek znám váš ohromný cynizmus a vaša duša je taká, ako ten odznak "český lev", ktorý má hrtán rozjavený, drápy vystrčené, že by psovi kosť z hrdla vydriapal, a dva chvosty.
Nie je znakom vernosti mnoho takej mentality, mnoho takého smýšľania má mnoho vrstiev českého národa v sebe, netvrdím, že všetci, lebo ako som cítil a poznal, je ešte dosť dobrých Čechov. Jestli vy neustúpite od tejto prírody, musíte vedeť, že ako dosiaľ pomaly utratily české strany slovenský národ, že dnes alebo zajtra bude hanbou byť Čechoslovákom a až sa ľudia za to bijú a pokládajú to za nadávku, keď im niekto hovorí Čechoslovák. Ešte je dosť verných Slovákov za Československú republiku, a vedeli by ju ešte obrániť, ale neučiníte-li nové metody, nové spôsoby, nás, ktorí sme ešte verní Československej republike a ktorí sme ešte ochotní v každom páde obetovať všetko za ňu, nás premenia radikálnejšie živle, ktoré povedia: "Preč od Prahy, von z Čechmi zo Slovenska!"
Tak hovoril som: chcete-li kráčať touto cestou, nám je všetko jedno, jestli sme vedeli bojovať na život a na smrť proti Maďarom, ktorí neuznávali slovenský národ, budeme zrovna tak bojovať proti všetkým českým centralistom, ktorí neuznávajú slovenský národ, ako osobitný národ bratský, slovanský. (Souhlas a potlesk slovenských ľudových poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr. Lodgman. Dávám jemu slovo.
Posl. dr. Lodgman (německy): Dámy a pánové! Stanovisko mých druhů stejného smýšlení k vládě a k tomuto státu jest dostatečně známo. Mohu si tedy odepříti, abych se obíral podrobnostmi vývodů pana ministra zahraničních věcí. Pakliže jsem se přes to přihlásil ke slovu, tedy stalo se tak proto, že se v posledních týdnech a měsících dosti mnoho přihodilo, co by při upraveném vývoji vždy vychvalované demokracie v tomto státu bylo zavdalo podnět k rozpravám a poněvadž i jinak mimo tento dům proneseny byly směrodatnými osobami sdělení a výroky, na něž musíme odpověděti s tohoto místa, abychom neuvalili na sebe podezření, že mlčíce souhlasíme. Při tom doufám, že naleznu pochopení a odpuštění pana ministra zahraničních věcí, vezmu-li jeho vývody za podklad svého rozboru; vždyť musí si dnes i velmistr Goethe dáti líbiti poučování a kritiky, co poznal nebo nepoznal, velmistr Goethe, o němž snad bez nadsázky lze tvrditi, ze byl daleko převyšujícím duchem snad celého druhého křesťanského tisíciletí, jehož nedosahují nikterak všichni filosofové, humanisté, kritici a demokratičtí politikové, jimž se zdá, že ho mohou dnes povýšeně odbýti. Škoda, že se dopustil Goethe neprozřetelnosti, že se již v roce 1832 rozžehnal s tímto světem. Tak m bylo znemožněno, aby se z toho učil, co vykazuje století po jeho smrti v politických událostech, ačkoliv jsem přesvědčen, že by i toto století, jemu učiteli a hlasateli přírodních zákonů a duševních zákonů lidstva bylo poskytlo cos nového.
Z politických projevů poslední doby vynikají obzvláště dva charakteristické příznaky. Jedním jest u pana ministra zahraničních věcí již nikterak nové zdůraznění demokratických zásad, tak jak on jim rozumí, a druhým jest náš úzký vztah k proslulé demokracii Francie, který se týká dnů dobrých i zlých. Tvrdil jsem kdysi při projednávání ženevské konvence o Rakousku s tohoto místa, že parlamentarismus i demokracie v Evropě prožívají těžkou chvíli, že se sice o demokracii a o právech jednotlivce a národů velmi mnoho mluví, že však jednání je v pravém opaku k jejich slovům. Domnívám se vskutku, ze je dnes oprávněna otázka, kde máme ještě v Evropě to, co se vyrozumívalo běžným označením "demokracie". Pan ministr dr. Beneš shledává základy dnešní Evropy celkem spravedlivými a demokratickými, ačkoliv i on přiznává, že vykazují jednotlivé chyby, které jsou proň pravděpodobně pouze chybičkami na kráse; dovolím si však otázku: