Bylo spravedlivé a demokratické, aby sveden byl německý národ k složení zbraní předstíráním 14 bodů Wilsonových, aby pak byl vydán tím jistěji po staletí pověstné francouzské lačnosti po moci?
Bylo spravedlivé a demokratické, že šlapáno bylo po sebeurčovacím právu milionů lidí?
Bylo spravedlivé a demokratické, označovati Německo za jediného vinníka na světové válce a je to spravedlivým a demokratickým setrvávati dosud jako dříve na této lži, ačkoliv z části otevřené tajné archivy různých států zjevují naprosto opačný vývoj?
Je snad Lenin representantem demokracie nebo Mussolini, jeden ze spojenců pana dr. Beneše, nebo pan dr. Zimmermann ve Vídni?
Bylo spravedlivé demokratické, že se tvořil tento stát podle zásad historického státního práva, aniž by byly miliony tím postižených dotázány o souhlas?
Bylo spravedlivé a demokratické, dáti samozvolenému shromáždění panujícího národa usnášeti se o ústavě státu takovým způsobem vzniklého?
Stávají se loupež zemí, provedená Francií a její úsilí využíti německých přírodních pokladů proto spravedlivými a demokratickými, poněvadž se již neodůvodňují panovačnými choutkami Francie nebo jejích císařů a králů, nýbrž nutnými reparacemi, které má Německo odváděti, třebaže by tím zmíraly miliony Němců hladem?
Jest spravedlivé a demokratické, znásilňuje-li mocná Francie malé Švýcarsko v otázce pásem?
Jest spravedlivé a demokratické, domnívá-li se Italie, že přišel čas, aby vzala Řecku ostrovy, aby si tam ihned vytvořila politické a vojenské opěrné body a jest spravedlivé a demokratické, nenalézá-li demokrat jako dr. Beneš odvahy postaviti se po bok napadenému národu, nýbrž nastrčuje-li opatrně Svaz národů, o němž docela dobře ví, že nerozhoduje podle spravedlnosti a demokracie, nýbrž podle daných vojenských poměrů mocenských?
Jest spravedlivé a demokratické, nabízí-li Amerika svoji pomoc k povalení Německa, odejde-li pak však s jeviště, když se objevily hrozné následky tohoto postupu?
Mohl bych uvésti ještě celou řadu takových otázek, avšak nemá to pražádného smyslu příti se o výklad pojmu "spravedlnost" a "demokracie" v době, v níž více než kdykoliv před tím v dějinách pro tento výklad rozhodují vlastní zájmy a vlastní vojenská převaha. Máme-li pouze formu na zřeteli, tu musíme ovšem doznati, že máme přemíru demokratických zařízení, různými parlamenty začínaje, až k proslulému nebo pověstnému Svazu národů, který je korunou "demokratické" násilné politiky států vítězných; leč kterak vypadá v praksi provádění demokracie? Pan ministr zahraničních věcí podotkl ve svých vývodech, ze je praktickým pacifistou a že nechce podřizovati věc formě. Je to staré "Si vis pacem, para bellum", jež dnešní generace zná již nazpamět, o němž ovšem mnoho lidí tvrdí, že je proto nebezpečnou hrou, poněvadž nabitá puška často bez přímého přičinění střelce spustí. Ať je tomu jakkoliv, bylo by i, pokud jde o demokracie vskutku na místě probrati věc bez svatoušského řečnění a právnicko-politických mazaností; že by se tak dálo, nebude moci snad nikdo rozumný tvrditi.
Jaká fraška se provádí s demokracií, to jsme viděli s dostatek v uplynulých letech a můžeme ještě dnes denně sledovati. Zdůrazňuji výslovně, že to není snad nějakou zvláštností tohoto státu, všudy kamkoliv pohlédneme, vidíme pracovati tytéž síly, a také v Německu odehrávají se události ve formě odvratu od demokracie. Vynesla tam, podobně jako v Rakousku a věcně stejně s Ruskem a Italií sama nad sebou rozsudek smrti, neboť prohlásí-li demokracie, že jest jí k vůli pořádku ve státě třeba diktatury, pak doznala svoji praktickou nepotřebnost v žití národů a států a je naprosto lhostejno, přejí-li si jedni, aby tato diktatura zabočila více nalevo aneb druzí, aby šla více napravo, o nutnosti vyřazení demokracie není dnes ani u těch pochyby, kdož se k vůli stranictví nazývají demokrati.
Tak nalézáme se dnes zjevně v dějinném období, v němž se pociťuje, že dochovaná forma je nepotřebnou a zastaralou; tím více žvatlá se ovšem o této formě, nebude však již příliš dlouho trvati, že se, jak to učinili Lenin a Mussolini, odhodí obtížný obal.
Zdeptanému Německu dostalo se již příliš mnoho rad, a zvykli jsme si i u nás občas zdůrazniti, že si nepřejeme rozvratu Německa a že se proto očekává, že si Německo uvědomí konečně skutečný svůj stav a s fakty. Což pak moudří tito rádcové neznají ani dnes ještě základního problému německé politiky? Váš přítel a příznivec Clemenceau vystihl to lépe citem nežli dnešní, demokracií překypující poradci, když pravil: "Na této zemi je 20 milionů Němců přespočetných!" Jest tomu vskutku tak, byť i v jiném smyslu! Základní problém Německa tkví v nemožnosti vyživiti 60 milionů lidí na kusu země, jejich prvovýrobky sotva stačí, aby zaopatřily 40 milionů a všecky sebe líp míněné a dobře promyšlené rady na ozdravění měny a hospodářství musí zůstati bez výsledku, dokud nebude tento problém vyřešen tím či oným způsobem. Avšak k tomu je třeba především opětného nabytí státní svrchovanosti nad německou půdou a všecka měnově politická a hospodářská opatření nezasáhnou kořene nemoci, pokud stačí postup jediné francouzské divise, aby se všecka taková opatření uvedla v niveč. Zde vězí nejhlubší příčina poměrů v Německu, a při posuzování s tohoto hlediska pozná se teprve náležitě do nebe volající bezpráví, jaké spácháno bylo na německém národu mírem versaillským.
Za takového stavu věcí jeví se všecky filosofické úvahy o demokracii jako šedá teorie a jsou pro praktickou politiku tuze bezvýznamný. Sem patří také názory vlády, které prohlásila v poselství presidentově. Ostatně jest po mém soudu vládě vytknouti, že nevystihla v tomto poselství pravou podstatu demokracie a že tudíž již její teorie je neudržitelná. Bylo tam totiž prohlášeno, že samospráva je nutným předpokladem demokracie. Patrně se při tom myslelo na slovenské snahy autonomní a chtěla se autonomistickým Slovákům projeviti laskavost, jež byla v zápětí ihned zase odvolána konstatováním, že tato samospráva začíná se ovšem politickou ukázněností a pocitem odpovědnosti každého jednotlivého občana. Avšak o tom, je-li tomu tak, rozhodují patrně tytéž vrstvy, v jejichž moci je, samosprávu uznati čili nic a tak jest kruh politických práv ku blahu národního státu uzavřen a Slováci budou míti za takových okolností málo užitku z teoretického prohlášení demokracie vládou. Nehledě k tomu není však pravda, že předpokladem demokracie jest tak zvaná samospráva, předpokladem demokracie spíše, jak již po celý rok prohlašujeme, je udělení práva sebeurčovacího, neboť pouze takový stát může býti ve své podstatě skutečně demokratickým, který odmítá, aby cizí národy připoutal proti jejich vůli násilím bodáků. (Souhlas na levici.)
Ve Švýcarsku je předpokladem demokracie ovšem samospráva kantonů, tam však vznikl stát vskutku svobodnými smlouvami těchto kantonů, žádný z nich nebyl násilím zbraní vnucen do státu a proto jest tam skutečná demokracie také možná. Demokracie počíná právě podle mínění pravého demokrata již při založení státu a zavrhuje samozřejmě nauku o státu z vůle Boží, nečiníc při tom žádného rozdílu, kráčí-li přes vůli obyvatelstva korunovaný caesar nebo demokratická společnost lapačů hejlů. Tím vyznačuje se však zároveň také nynější základ evropské politiky, který pan ministr zahraničních věcí shledává "celkem správný a spravedlivý". V nejostřejším opaku k němu nepřestaneme odporovati násilí a potupě, jež uvaleny byly části lidstva mírovými smlouvami, neustaneme dožadovati se svých odvěkých práv, která nám zrovna tak přísluší, jako všem ostatním národům na této zemi, neumdlíme v stálém prohlašování, že se cítíme částí celého němectví v Evropě, s nimž pojí nás nerozlučně dějiny, původ a osvěta, a to v dobách dobrých i zlých a přes naše odloučení státními hranicemi.
Nejsem, dámy a pánové, samozřejmě tak dětinský, abych se domníval, že bychom mohli na zahraniční politiku tohoto státu, jehožto nibelungská věrnost k našemu úhlavnímu nepříteli, Francii, právě poslední dobu byla tak nápadně zdůrazněna, míti nějaký vliv. Je mi naprosto jasné, že politika a postavení tohoto státu závisí na politice a situaci němectví v Evropě a že toto v přítomné době je bezmocné, aby co změnilo na nynějších mocenských poměrech. Ba domnívám se dokonce, že německý národ ještě ani nedospěl k hloubi své mdloby, nad tož i překonal a že bude ještě mnoho mučedníků naší víry a naší věrnosti k příbuznému národu podobných zavražděnému Lvu Schlagetterovi, jehož přímé smýšlení i v hodině smrti zůstane nám a našim potomkům zářivým příkladem neohroženosti a mužné věrnosti. Doufám však zároveň, že se poměry zase změní k našemu prospěchu a že Francie stržena bude ze svého přednostního mocenského postavení, až ji její nenasytnost donutí, že se znepřátelí s celým lidstvem, usilujícím o pořádek a mír, zrovna tak jako Ludvík XIV. a Napoleon I. ztroskotali tím, že Evropa konečně poznala, jaké nebezpečí hrozí z přemocné Francie pokroku, kultuře a svobodě. V praktických otázkách politických můžeme Německu uvnitř i mimo tyto mezníky v této chvíli málo přispěti k vydobytí své svobody a je opravdu také bezvýznamné, má-li se jeden nebo druhý z nás hospodářsky snad o něco lépe, pokud celé němectví úpí v okovech. Tím více jsme povinni upraviti cesty vnitřnímu uzdravení německého národa a jsme po sledními, kdož jsou oprávněni přehlížeti, že německý národ trpí těžkými duševními chorobami. Bezuzdný hospodářský materialismus hrozně zpustošil jeho řady, slavná doba po roce 1871 svedla široké vrstvy k tomu, že považovaly stát pouze za prostředek a účel k získání hmotných zájmů a k zajištění vlastního blahobytu, názor, jímž neřídí se žádný národ na trvalo beztrestně, tím méně národ německý, jehož poměr ke státu po staletí německých dějin byl vždy poměrem věrnosti, který vryt byl velikými zákony lidské povahy do srdce jednotlivce, aby ho pěstil, nikoli však, aby s ním hříšně lichvařil. Německý národ nedosáhl dříve opět moci a vážnosti, dokud neobnoví zase tento poměr věrnosti jako ideální základ svého státu. Za tím účelem Musí odstraniti vše, co není německým v kultuře, mravech, společenském a státním životě, neboť německá říše potrvá jen jako nositelka němectví, anebo jí nebude.
I nám sudetským Němcům je spolupůsobiti k dosažení této mety. Není toho mnoho, čím můžeme přímo přispěti. Avšak jedno by nám mělo udávati směr: Jest nám se chovati tak, abychom si zajistili úctu svých protivníků, i když nás nenávidí. Ještě nikdy neměl žádný národ tak silného mravního základu své politiky, jako my, sudetští Němci. Právo národů na sebeurčení, prohlašované vítěznými mocnostmi celému světu, uznané za příměří, za základ míru, zabezpečené přirozenými neb božskými zákony, v posledním armádním rozkaze prohlášené za právo, podle něhož každému národu přísluší právo, aby se sám ve vlastním státě podle své vůle spravoval; to jest nejlepší politický základ pro náš poměr k tomuto státu. Jasně a bez okolků chceme zdůrazniti toto právo, střezme se oslabiti je malichernými pochybnostmi neb ohledy, nestrpme, aby ten či onen stav, ta či ona skupina od něho upouštěla, chtějíc na dané půdě tohoto státu dosíci chvilkových úspěchů. Takovým počínáním dospěje se podle zákonů rozumu a dějinového vývoje napřed mlčky a pak k výslovnému uznání bezpráví, jehož jsme oběti, ke sbratření národních odpůrců proto, že se stanou hospodářskými třídními druhy, a ke ztrátě mravního obsahu našeho boje, jehož méně můžeme postrádati než kterýkoliv národ v našem postavení! Právo sebeurčení jest silnější, nežli historické právo na ten či onen pruh země, nežli dějinné právo, jemuž vděčí tento stát za svůj vznik, jehož vymyšlení se však nicméně svaluje zase na zlé Němce. Naše postavení se jen tenkráte změní, pakliže i německý národ stane se-tím, čím jsou již dávno ostatní národy, jednotnou. v sebe uzavřenou skupinou lidstva jednotné národní vůle; to budiž naším nejbližším cílem a zároveň cestou k vzestupu! Zajisté bude mnoho těch, jimž zdá se cesta tato příliš příkrou, příliš trnitou, příliš obětiplnou. Nemůžeme jim překážeti, aby šli cestou druhou, ale střezme se, abychom lemovali takové počínání důvody politického státního rozumu, neboť nelze již zastaviti na této dráze; kdo pro slabost či ze sobectví vystoupí z řad, ať učiní tak se sklopeným zrakem. My jdeme svou cestou s hlavou vztýčenou. Naším průvodem jest věčná Boží spravedlnost, její meč jest tupý, její ruce spoutány, ale vede ji pravda, o které se dí: "Domnívají se, že mohou pravdu přemoci a potlačiti, ona však má vlastnost, že tím jasněji svítí, čím více se kdo snaží ji zastíniti; a čí m hlouběji se utlačuje, tím výše se zvedá." Těmto slovům mistra Jana Husa chceme i my věřiti, ať jsou zkušebným kamenem pro slova a činy držitelů moci v tomto státě, jim chceme my, němečtí přistěhovalci a kolonisté tohoto státu žít a to v dobách zlých i dobrých! (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníkovi p. posl. Palkovichovi.
Posl. Palkovich (maďarsky): Ctené Národné shromaždenie! Necítim sa byť kompetentným ku kritike správy vecí zahraničných, to ponechám politikom povolanejším, avšak istý maďarský rečník učinil tu prejav, ktorý z tejto stránky nemôžem nechať bez slova, bo ináče by sa mohla rozšíriť nesprávnna domnienka, že je to názor celého tunajšieho maďarstva alebo že tunajší Maďari chcú stavať prekážky snahám Maďarska usporiadať si svoje financie. Môj kol. posl. Borovszky, ako som sa v novinách dočítal, stojí na tom stanovisku, aby Maďarsko pôžičku dostalo, avšak požaduje, aby dnešná vláda bola prv odstránená, poneváč režím tento je horší, než bol predválečný, poneváč tamten len žalároval, kým tento zabíja svojich odporcov.
Môže byť niekto s maďarskou vládou spokojný alebo nespokojný; nepochybujem o tom, že možno si predstaviť aj vládu dokonalejšiu, avšak musím dať za pravdu pánu ministrovi zahraničia, že je to úplne vnútornou vecou Maďarska, do ktorej my, ako príslušníci cudzieho štátu, nemôžeme hovoriť. Taký prejav tedy, že my nemôžeme súhlasiť s pôžičkou maďarskou, nemá žiadneho smyslu a žiadnej ceny a takýmto prejavom by sme Nár. shromaždenie iba kompromitovali.
Tak, ako nie je Národné shromaždenie kompetentné podať takýto návrh, práve tak ani ja nie som ani povolaný ani kompetentný obhajovať maďarskú vládu; a nechcem, ani nebudem tak činiť, avšak v mene historickej pravdy musím konštatovať, že obviňovanie maďarskej vlády z vraždy nekryje sa so skutočnosťou. Maďarská vláda nedala zavraždiť nikoho. (Posl. Bečko: Čo je to za reč? Ako by nevraždili; veď ešte vždy vraždia!) Súd nikoho neodsúdil pre stranícku príslušnosť, lež pre spáchané zločiny. Neodvislý súd odsúdil podľa zákona a pri zákonnom pokračovaní niekoľko zločincov, ktorí nielen že vraždili, ale bestiálnym trýznením umučili na hroznú smrť nevinných jednotlivcov, ktorí nikdy nepolitizovali; to zostane ohavnou škvrnou dejín maďarských, ktorej nie je ani jedna podobná v tisícročných dejinách Maďarska. Nás len to utešuje, že nepáchali to Maďari. Jestli domnieva sa pán poslanec, že tí odsúdenci, ktorých obhajuje, boli jeho súdruhovia, nuž prosím ho, aby ich len zaprel, bude mu to slúžiť ku cti.
Čo sa týče merita veci, ide o to, aby roztrhaná, rozštvrtená, vylúpená, zkomolená a zničená krajina z vlastnej sily na nohy sa postavila, a je tedy treba, aby sme jej v tom neprekážali, ale jej co možná napomáhali. Prečo by sa malo tomu prekážať so stanoviska straníckeho, tomu nerozumiem. Úkol politického života strán shľadávam v tom, aby jedna strana snažila závodiť s druhou v podporovaní blaha jednotlivca a blaha celej verejnosti a nie v tom, aby jedna strana snahy druhej križovala a jej prekážky činila. Že strana sociálne-demokratická toto posledné pokladá za svoj úkol a za svoju zásadnú povinnosť, nemôžem to považovať za správne pochopenie veci s hľadiska verejného blaha.
V tomto prípade uvažovať treba ešte jedno. O koho ide? O Maďarov, o náš národ, o našu rasu, o ich blaho, ktorí - i keď sme teraz od seba odlúčení - sú našou krvou, našími pokrevnými, ku ktorým pripojujú nás tisíceré sväzky krve, spoločného pôvodu, spoločnej historickej minulosti a spoločných tradicií. Ako len môže Maďar navrhovať, aby sme nepomáhali, ale aby sme ich snahy prekazili? (Posl. Nagy [maďarsky]: Ani Borovszky neriekol, že zapiera maďarstvo, ani jediným slovom to neriekol!)
Tento návrh ako aj jeho dôvody ako v mojom mene, tak v mene strany, čo najrozhodnejšie odmietam.
Poneváč som sa ozval, musím v dôsledku svojho opozičného stanoviska odôvodniť svoje votum nedôvery, ktorým expozé vysokováženého pána ministra zahraničia prijímam.
Pán zahraničný minister zakladá svoju zahraničnú politiku na francúzske spojenectvo. Ani naďalej neprestáva klásť dôraz na vykonanie versailleskej mierovej smluvy a pri tom zabudá na to, že práve Francúzsko je prvé, ktoré mierovú smluvu ťažko porušuje. Mierová smluva predpisuje všeobecné odzbrojenie, a Francúzsko samo je až po zuby ozbrojené. V dobe mieru nikdy nemalo Francúzsko toľko vojakov vo zbroji. Francúzska armáda je dnes väčšia, než armády celej ostatnej Europy.
Francúzsko šliape po zákonoch. Z najkompetentnejších a najváženejších miest u jeho spojencov bolo konštatované, že žiadny zákon Francúzsko k tomu nezmocňuje, čo teraz robí s Nemeckom. Vyžiera, vylupuje a ožobračuje túto nešťastnú ríšu, rozmnožuje v nej počet vdov a sirôt. Táto bohatá ríša dnes hladuje. Človek nenachádza parlamentárneho výrazu k charakterizovaniu týchto vecí. Ako keby sa barbarstvo vracalo a kresťanský duch úplne vymieral. Východ sa civilizuje, a západ ako keby začal zapadať do barbarstva. Človeku zostane stáť rozum pri myšlienke, či sú to štátnici a či bezcitní exekútori?
Čo bude z toho následovať? Nesmierna rozhorčenosť, nesmierna nenávisť! Jestliže tento veľký národ, ktorý už toľko veľkých vecí vykonal a je k vykonaniu ešte väčších povolaný, prijde jedonraz k povedomiu, že jestli somkne svoje sily, odstráni vnútorné roztržky a zanechá straníckych bojov, bude môcť byť najväčšou vládou vo svete . . . Čo potom? Nemusí byť človek prorokom, aby predvídal, že sa tu zasieva ľahkomyseľné semeno ničiacej války. A my sme spojenci Francie. K nej viažeme svoje osudy; budeme tedy účastní jej osudu, účastní nenávisti a hnevu nemectva.
My nemôžeme sledovať s dôverou takúto politiku. Naša dôvera obracia sa k nešťastnému, avšak veľkému nemeckému národu.
Pánu ministrovi dôvery neodhlasujem (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Přerušuji rozpravu.
Hlasovati i podaných a rozdaných naléhavých interpelacích dám až zítra, poněvadž není dostatečné presence.
Dodatečně udělil jsem dovolenou na 120. a 121. schůzi posl. J. Černému (rep.) pro neodkladné záležitosti; na dnešní schůzi posl. Hamplovi, na dnešní a zítřejší schůzi posl. Darulovi pro neodkladné zaměstnání.
Mezi schůzí byl tiskem rozdán vládní návrh.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 4241. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému schválení obchodní smlouva mezi republikou Československou a Spojeným Královstvím Velké Britanie a Irska, podepsaná v Londýně dne 14. července 1923, uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 30. srpna 1923, č. 175 Sb. z. a n.
Místopředseda dr. Hruban: Mezi schůzí byly tiskem rozdány naléhavé interpelace. Žádám, aby byly přečteny.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 4259. Naléhavá interpelace posl. Hakena a soudr. min. nár. obrany o volební agitaci mezi vojskem, a zneužívání armády k stranické agitaci.
Tisk 4260. Naliehavá interpelácia posl. dr. Lelleyho a súdr. min. predsedovi a min. školstva a nár. osvety o bezpríkladnom terorizovaní učiteľstva na Slovensku.
Tisk 4262. Naléhavá interpelace posl. Windirsche a druhů předsedovi vlády a min. financí o výnosu zemského správního výboru českého ze dne 16. června 1923, čís. jedn. 72.188/23-II, ve věci lombardovaných válečných půjček.
Tisk 4263. Naléhavá interpelace posl. Windirsche a druhů min. zemědělství, že při kácení lesů, mniškou poškozených, požaduje se peněžní jistota za opětné zalesnění.
Tisk 4264. Naléhavá interpelace posl. Pohla, Dietla, Palme a druhů min. železnic o nedostatku železničních vozů.
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala zítra v úterý dne 6. listopadu 1923 v 11 1/2 hod. dopoledne s
pořadem:
1. Rozprava o vládním prohlášení, učiněném v 219. schůzi.
2. Návrh posl. Tauba, Hackenberga, Schäfera, Pohla a druhů, aby byl zřízen výbor pro sociální pojištění.
3. Zpráva výboru pro průmysl, živnosti a obchod a výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 4084) o označování původu zboží (tisk 4155).
Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)
Námitek není, zůstane při tomto pořadu.
Prohlašuji dnešní schůzi za skončenou.
(Konec schůze v 6 hod. 20 min. večer.)