Cizina poznává úmysl, tedy také asi Francie - neboť také Francouzové mají velký zájem, aby právě tyto tovary, mimo víno, sem dováželi - a jest nejen rozmrzelá, nýbrž odpovídá na takové věci odvetnými opatřeními. Nejsem dostatečně zpraven, ale snad byste nám vy mohli zde něco bližšího z vyjednávání pověděti. Celní válka jest hotová.
Nesmí se konečně zapomenouti na to, ze také finanční politika a také vnitřní politika výrobní stojí s naší obchodní politikou v přímém odporu. Jsme a zůstaneme nejdražší zemí v střední Evropě a stát se svými ohromnými vojenskými břemeny nemůže ani daně uhelné ani jiných břemen, ani přímých nebo nepřímých daní dostatečně snížiti. Zadržuje také výrobním stavům daněmi, dávkou z majetku a nezaplacením válečných půjček prostředky výrobní tak, že se úvěr stále zdražuje a že dostali jsme se dnes z krise odbytové do krise finanční. Za takových okolností se nedostaneme přes všechny námahy než ku zaplápolání výroby, jak je lze ovšem tu a tam zjistiti, nikdy však k ozdravění našich hospodářských základů. Slyšíme ze všech stran: "Musím-li konati 60 až 80% své práce pro stát, který na mně mimo to a tu mluvím nyní jako zástupce německých výrobců páchá ve škole, v osvětě a samosprávě jen samé útisky, tak přechází mne všechna chuť, abych v tomto hospodářství byl sám činnýma pracoval." A myslím, na tomto místě není třeba to znova pronášeti, myslím, že ví to také každý na protivné, české straně v tomto státě, že se také československý stát nemůže vyvinouti bez německé práce, bez německého výkonu. Bohužel, mísí se neustále do toho ještě také šovinismus a úplné přezírání menšin tohoto státu. Podali jsme dnes interpelaci na ctěné presidium, neboť nemůžeme ani presidium této sněmovny prohlásiti za prosté tohoto šovinismu. Bylo při meziparlamentární obchodní konferenci zcela na to zapomenuto, že v tomto parlamentě jsou mimo Čechy a Slováky také menšiny. Konference byla složena výhradně ze zástupců stran většinových a bylo při tom úplně přehlédnuto upozorniti snad návštěvou aspoň cizozemské zástupce parlamentů, že máme také v naší německo-české oblasti důležité průmysly, které jsou nanejvýše významny pro náš vývoz. Nechci se zvláštním důrazem vytýkati, ale jako pozoruhodné zdůrazniti: Jsem členem výboru obchodního a živnostenského. Dověděl jsem se z novin, že uspořádal výbor obchodní a živnostenský souper meziparlamentární konferenci. Pokládal bych to za povinnost slušnosti, aby členové byli o tom zpraveni; nedostaví-li se, mohli by aspoň příspěvkem na souper dáti tomu výraz, že takové uctění cizích hostí schvalují.
Vážené dámy a pánové! Chci skončiti, abych návratu domů déle nezdržoval. Vždyť nechceme dnes o tomto předmětu dále věcně se raditi, budeme se jím pravděpodobně ještě podrobněji zabývati na podzim. Abychom se dostali ke zdravé hospodářské politice a k upřímné, prozíravé politice obchodní, která nám nejen zachová stará odbytiště, ale dobude i nových, k tomu je především potřebí, aby byla odstraněna politická zášť a aby bylo podporováno smírné vyrovnání, volná soutěž národů, co možná sproštěná státních opatření. Z této příčiny jsem se dal při této rozpravě zapsati jako řečník "pro". Musíme, rádi nebo neradi, hlasovati pro zatímní zákony, neboť nemáme východiska z těchto neblahých opatření, pod kterými dnes trpíme. Doufejme, že se na podzim dostaneme k obchodní politice skýtající lepších vyhlídek (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. R. Fischer.
Posl. R. Fischer (německy): Slavná sněmovno! Předloha, která nás právě zaměstnává, byla již v prosinci, pak však také v měsících únoru a březnu opět na denním pořadě. Byla však po každé zase vzata s denního pořadu a dnes před uzávěrem přichází konečně k projednání. Způsob projednávání této předlohy je ve zlém rozporu s tím, co nám důvodová zpráva vládní k této předloze zákona sama praví. Důvodová zpráva míní, že vzhledem ke krisi je nutno, aby se sjednaly obchodní smlouvy, protože mohou býti jedinou záchranou v hospodářské krisi. Nedostali jsme však o postupu vyjednávání o obchodních smlouvách oficielně žádné zprávy aniž jsme mohli seznati, že by vláda, parlamentní vláda, brala vážně, co ve zprávě důvodové sama praví. Jinak by byla musila již v prosinci tuto předlohu přivésti k uzákonění. Zní to také jako ironie, žádá-li se v předloze parlament o zmocnění, aby se teď uvedly v platnost smlouvy, které byly již roku 1921 sjednány. Předloha výslovně žádá o zmocnění, aby se smlouvy, které byly sjednány v letech 1921 až 1924, se souhlasem presidenta republiky, uvedly provisorně v platnost. Tato žádost je v jasném rozporu se zněním dosavadního zákona zmocňovacího, který ukládá vládě povinnost, aby sjednané smlouvy obchodní ihned předložila Národnímu shromáždění k usnesení. I z toho, že smlouvy již dávno uzavřené se nevyřizují parlamentárně, vidíme, jak nevážně a lehkomyslně vláda, bohužel, jedná s naší politikou hospodářskou. Křiklavý příklad toho, jak vláda bere málo vážně zlepšení našich obchodních spojení, je ruská smlouva, sjednaná již v létě loňského roku. I když to nebyla obchodní smlouva ve skutečném smyslu slova, nýbrž jenom smlouva, která umožňuje navázání obchodních styků, přece stačil odpor malé skupiny, českých národních demokratů pod vedením dr. Kramáře, aby tato předloha, ačkoliv opět a znova stála na denním pořadu sněmovny, jednoduše nepřišla k projednání, a dodnes tato smlouva nenabyla platnosti. Nastala pak ještě štvanice proti našemu ministrovi zahraničí z čistě národnostních důvodů, protože dr. Kramář, místo aby pěstoval obchodní styky s Ruskem, protože se mu sovětská vláda nelíbí, raději by s tímto státem vedl válku. Vzpomeňme si, že vláda i tehdy, když předložila úmluvu s Ruskem, pravila v důvodové zprávě - právě tak jako v dnešní předloze - jakou ohromnou důležitost přikládala tehdy, před více než 1 1/2 rokem, uskutečnění této smlouvy. Stojí tam v důvodové zprávě, že smlouva podstatně přispěje ke skonsolidování Evropy. Zajisté ke zkonsolidování Evropy není nikdo povolanější a nikdo tuto konsolidaci nemůže snáze provésti než Československo.
Dále stojí také psáno, že smlouva velice přispěje také k zajištění mírové politiky ve střední Evropě; je-li tedy československá vláda tak přesvědčena o tom, že takové smluvní ujednání je tak ohromného významu, nebyla by směla ustoupiti diktátu skupiny Kramářovy, ale byla by musila hleděti, aby se navázaly obchodní styky s Ruskem. Tak se stavíme do bojovného šiku, ale jiní s tímto stomilionovým národem dělají obchody; u nás osoby, které jednají s ruským konsulátem - novinářské zprávy dosud zůstaly nevyvráceny se špehují a pomíjí se to, co by bylo nejnaléhavějším úkolem vlády v přítomnosti, totiž, aby se sjednaly obchodní styky, aby oživl náš obchod a náš průmysl. Vláda praví také v důvodové zprávě, že obchodní krise vyžaduje také naléhavě sjednání obchodních smluv, protože tyto smlouvy by mohly býti jedinou spásou ze stávající nouze hospodářské. Od té doby, kdy vláda tohle napsala, mnoho se zase zhoršilo v našem národním hospodářství znova poklesem marky a událostmi v Poruří. Krise hlavně v pohraničí státu se stala daleko horší než byla tehdy, a že tyto poměry panují, je spolu zaviněno politikou Francie, jíž Československo dosud v zahraniční politice bohužel vždy následovalo.
S kým mají býti sjednány nejdříve obchodní smlouvy na základě těchto zmocnění? Každý samozřejmě bude míti za to, že se státy, s nimiž máme největší výměnu zboží, které mají pro naše národní hospodářství největší důležitost. Avšak již v důvodové zprávě jsou jmenovány docela jiné státy. Tu se uvádí Francie, Belgie, Řecko, Dánsko, Australie a Kanada. Vezmeme-li do ruky statistiku zahraničního obchodu, vidíme, že všechny tyto státy jsou docela podřadné důležitosti. Se západní orientací naší politiky zahraničního obchodu se teď však dožíváme nejtrpčích zklamání. Vládní listy samy, především "Prager Presse", oznamují oficielně - o tom jsme přece v parlamentě dosud nic neslyšeli - že vyjednávání o obchodní smlouvě s Francií ztroskotala, že s Belgií se nacházíme ve stavu celní války, a v docela krátké snad době, stran některých předmětů již teď, také s Holandskem, že tedy přese všechnu politickou dohodu nastala celní válka s tak upřímnými spojenci. Můžeme konstatovati, že se Československo dalo nadarmo zneužívati jako výkonný orgán Francie ve střední Evropě. Československo pro Francii znamená hospodářsky málo. Byť je politicky a vojensky dosti dobré, aby podporovalo politiku Francie ve střední Evropě, v ohledu hospodářském je pro Francii quantité négligeable. Co se teď děje v naší obchodní politice proti Francii a Belgii, je úplným bankrotem dosavadní obchodní politiky našeho státu, která se neřídí skutečnými požadavky hospodářství v této zemi, ale vůlí dohody, a která je podřízena naší zahraniční politice vůbec. Dělali jsme dosud obchodní politiku na úkor svého státu, a teď hrozí zostření krise, která by měla býti odstraněna sjednáním obchodních smluv, a to právě našimi nejlepšími přáteli, státy spojeneckými a připojenými. Tu přichází vláda a pravila nám včera k útěše prostřednictvím "Prager Presse" toto: "Ztratíme-li Francii jako odběratele od polovice příštího měsíce, nalézáme-li se v celní válce s Belgií, budeme se museti snažiti, abychom jinde našli východisko." Tato lapidární věta stojí v oficielním orgánu vlády. Táži se, zdali toto východisko nebylo již hledáno, kde lze nalézti odbyt pro naše obchodní výrobky a kdo má jíti je hledati? Naši průmyslníci, naši vývozci se zajisté snažili, aby udrželi náš vývoz. Bohužel jsme jej ztratili, především zvrácenou politikou hospodářskou této země a této vlády. Nechť tedy jednou hledají zodpovědní politikové obchodní, snad najdou východisko. Snad bychom jim při hledání mohli trochu posvítiti. Neb kde se může hledati? Chceme-li dostati obchodní smlouvy, chceme-li pozvednouti své národní hospodářství, pak je potřebí, abychom při sjednávání obchodních smluv také přidělili úlohu své politice tarifní. Nejsme přece jenom odběrateli, musíme také toho hleděti, co se může provážeti ze zemí s námi sousedících. Tu musíme však především zahájiti na svých drahách jinou politiku tarifní, naše tarifní politika se musí změniti, ale také mrhání ohromnými silami daňovými v této zemi musí míti konec.
Ale ještě něco zúmyslně přehlížejí zodpovědní českoslovenští politikové obchodní. Přehlížejí, že přese všechny změny v poměrech politických od převratu přece jen tehdy je možno postaviti naše národní hospodářství na zdravý základ a je zbudovati, navážeme-li napřed s oněmi státy nejen obchodní smlouvy, ale vůbec přátelské vztahy sousedské, s nimiž je naše hospodářství v dobrém i zlém spojeno. Co nám jsou platny obchodní smlouvy s Belgií a Francií, nemáme-li s nimi skoro žádných obchodních styků, nesjednáme-li obchodních smluv s Německem, Rakouskem, Maďarskem, Polskem, Ruskem, Jugoslavií, kde obchod s námi se skutečně ve velké míře pěstuje a kteréžto státy s námi navzájem skutečně nejvíce výrobků vyměňují? Jak to vypadá v tomto ohledu? S Německem máme obchodní úmluvu z roku 1920, ta však daleko není obchodní smlouvou. S Rakouskem máme poněkud lepší smlouvu, ale schází v ní úplně ujednání celně-sazební a je úplně ponecháno zde i onde libovůli vlády, jakými šikanami a cly má býti doprava ztížena. S Maďarskem jsme se ještě ani nepokusili o definitivní úpravu obchodního styku. Vidíme jenom, že jak do Maďarska, tak i do Rumunska jsme ztratili právě odbyt nejdůležitějšího předmětu vývozu, zemědělských strojů, již úplně. S Polskem je hádka o pohraniční území daleko důležitější než sjednání obchodních styků s Ruskem malá mocná strana znemožňuje vůbec sjednání smluv. Chce-li tedy československá obchodní politika jíti hledati, kde najdeme nová odbytiště a kde je možnost, abychom znovu oživili svůj obchod, pak musíte především uzavříti smlouvy s našimi sousedními státy, s nástupnickými státy starého mocnářství. Zde, kde život hospodářský bije nejsilněji, kde jsme pod nejsilnějšími vlivy, se všemi těmi zeměmi by se musely sjednati smlouvy. Bohužel o tom není řeči a bohužel pozorujeme, že v pokračování zvrácené politiky zahraniční tyto země jsou částečně považovány za země nepřátelské a politikové českoslovenští stále ještě nechtějí nahlédnouti, že se naše politika obchodní musí vybudovati na stycích s těmito zeměmi, které, jak statistika dokazuje, pro náš obchod přicházejí více v úvahu než jiné státy. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.)
Obracíme se proti tomuto zmocňovacímu zákonu ještě z jiného důvodu. Je ponecháno libovůli vlády, aby celní koeficienty měnila, a je jí úplně ponecháno, jak celního tarifu užije proti jednotlivým státům. Nechceme-li vzhledem k politice, která dosud byla také obchodně-politicky Československem prováděna, aby bylo ponecháno libovůli vlády, jak se provádějí celní sazby a vyclívání vůči jednotlivým státům, pak máme pro to velmi vážné důvody. Očekáváme a žádáme, aby vláda konečně robila autonomní celní tarif parlamentnímu vyřízení, a bylo by to podivnou a nesrozumitelnou věcí, kdyby v tomto roce nebo v příštím roce z jara celní tarif byl podroben parlamentnímu projednání a vláda by pak ještě mohla na základě zmocňovacího zákona, který dnes má býti odhlasován, sjednávati obchodní smlouvy bez souhlasu sněmovny. To by bylo tolik jako vydati národní hospodářství na desítiletí do libovůle několika málo úředníků v ministerstvu obchodu. Neboť jest prakticky nemožno, aby, když sněmovna nemá předem vlivu na sjednání obchodních smluv a vláda může takové smlouvy uvésti v platnost provisorně, aby, když takové smlouvy vešly již v platnost, mohla býti usnesena změna ještě sněmovnou. Je to nemožno, protože se nemohou obchodní styky navazovati ode dneška na zítřek a ne od půl roku do půlroku, ale protože dovozci i vývozci musí počítati s jakousi jistotou a stálostí toho, co vlastně v obchodních smlouvách bylo vysloveno.
Musí tedy býti věcí sněmovny, aby provedla uzavření obchodních smluv, hlavně tehdy, až jednou celní tarif vejde v platnost. Sněmovna má k tomu kdy, nesmí se jenom nechati zneužívati tak, jak dosud v otázkách obchodně-politických, kde se předlohy deset- a vícekráte dají na pořad celé řady schůzí, aniž by se dostaly k projednání. Může býti svolána a může a musí cítiti v sobě povinnost, aby pomáhala našemu národnímu hospodářství při sjednávání obchodních smluv. Na žádný způsob nemůžeme trpěti a k tomu svoliti, aby se ponechalo sjednání smluv obchodních a tím i nakládání s naším hospodářstvím národním vládě, která svou obchodní politikou si zasloužila nejostřejší nedůvěry. (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku zapsanému, jímž jest pan posl. Kreibich.
Posl. Kreibich (německy): Vládní předloha, která je podkladem dnešního jednání, je datována ode dne 7. prosince 1922. V odůvodnění vládní předlohy stojí (čte): "Vzhledem na význam a naléhavost osnovy žádá a navrhuje vláda, aby tato předloha zákona byla projednána ve zkráceném řízení podle §u 55 jedn. řádu atd." Tedy vláda považovala dne 7. prosince tuto předlohu za tak naléhavou, že pro vyřízení této osnovy ve sněmovně žádala o zkrácené řízení. Zahraniční výbor projednal tuto osnovu již 14. prosince 922. Zpráva je také označena dnem 14. prosince, a dnes máme konec června a dnes konečně se dostává tato osnova na denní pořad sněmovny. Myslím, že tento zjev jest jedinečný a dá se srovnati leda s oním v dějinách parlamentů neslýchaným skandálním zjevem, kterého jsme se dnes dožili, že předloha, která nás došla dnes, osnova o sociálním pojištění, neobsahuje ani slova odůvodnění, ani slova nějakého věcného odůvodnění, že prostě nedbale a rychle byla předložena, poněvadž pro její předložení nebyly směrodatné věcné potřeby, nýbrž politické, které zavinily zdržení; z politických důvodů, poněvadž je jí třeba pro volby, bylo nutno, aby se zde rychle o překot tato osnova předložila.
Je velmi příznačné, že tato rozprava zase ukazuje, jak malý je zájem stran většiny, stran vládních, pro otázky obchodně-politické. Nikoho z vládních stran ani nenapadne, aby se vyslovil dnes k otázkám obchodně-politickým, v době, kdy jsme uprostřed nejostřejší hospodářské krise, kde naše obchodní vztahy na všech koncích jsou ve stavu krise a s některými státy stojíme takřka již před nebezpečím celní války. Tuto situaci vládní většina nepovažuje za tak kritickou, aby se k tomu musilo ztratiti slovo. Ale právě tato skutečnost, že se dožíváme v obchodně-politických vztazích této poslední krise, poukazuje opět k celé vážnosti obchodně-politického směru dnešní vládní většiny, dnešního systému v tomto státě, jenž nevychází z nutnosti hospodářské, ale dává se vésti jenom a pouze zcela úzkoprsými důvody nacionalistickými.
Člověk by myslil, že stát, který, jak známo, je průmyslem přesycen, který pro svou vlastní potřebu má příliš mnoho průmyslu a proto ve svém celém životě jest zcela odkázán na vývoz, své styky obchodní, svou orientaci zahraniční řídí pouze s hledisek hospodářských. V naší obchodní politice však vidíme pravý opak. Dělá se politika ve prospěch států, jichž hospodářské vztahy k nám jsou docela bez ceny, které však také na hospodářské vztahy s námi nekladou žádné váhy. Francie nemá zájmu, aby s námi dělala politiku obchodní, Francie má jenom jeden zájem na vývozu, a to na vývozu generálů, důstojníků generálního štábu atd., na vývozu cestujících generálů a na vývozu militarismu. Proti tomu jest celý politický směr postaven proti oběma státům Rakousku a Německu, do nichž jde dobře 40 procent zboží vyváženého z Československa a které by musily býti základem pro náš celý obchodní vývoz. Bylo-li zde poukázáno na Německo, mluvil-li jeden z pánů řečníků přede mnou o tom, jaké to musí míti pro náš průmysl následky, klesne-li obsazením Poruří a další hospodářskou zkázou Německa ještě více jeho kupní síla, než již klesla, připojil bych k tomu otázku. Bude-li v souvislosti s nastávajícím rozřešením rurské otázky německé dělnictvo ještě více vykořisťováno než dosud, bude-li pracovní síla dělnictva v Německu ještě levnější, než jest již dosud - náleží mezi nejlevnější na celém světě - když po rozřešení rurské otázky německé zboží bude ještě levnější, špinavá konkurence hanebných mezd německých dělníků na světovém trhu se bude jeviti ještě více, co se pak dále stane z našeho průmyslu, z našeho vývozu? První truchlící budou samozřejmě dělníci v Československu bez rozdílu národnosti. Ovšem, dnešní obchodně-politická orientace, která jest diktována jednak stranou agrární, jednak finančním kapitálem, oním finančním kapitálem, který béře méně ohledu na zvláštní zájmy průmyslové, tato politika odvozuje docela zvláštní následky z přesycení státu průmyslem, nikoliv následek rozumné obchodní politiky, nýbrž následek, že průmysl v Československu musí býti ztenčen, že musí býti zmenšen, a vidíme, že namísto vývozu průmyslových výrobků nastupuje vývoz průmyslu, vývoz celých závodů, strojů z továren atd. Kapitál si hledá výrobní oblasti s levnějšími pracovními silami a lepšími výrobními podmínkami a stěhuje se jednoduše z Československa a dělníci jej musí následovati sami. Vidíme to nejlépe na hrozném stoupání vystěhovalectví z Československa, hlavně ze Slovenska. Ještě nikdy Slováci neopouštěli svou vlast v takovém rozměru jako od té doby, co, jak se stále říká, tato jejich domovina byla osvobozena.
Nejde však zde jen o zvrácenou politiku proti Německu a Rakousku, nýbrž i proti Rusku. Právě nynější krise v obchodních stycích s Belgií, Francií a Holandskem nám jasně ukazuje, že naše hospodářská budoucnost leží na východě a nikoli na západě a že bychom měli všechny důvody, abychom vybudovali své obchodní spojení s východem, t. j. abychom teprve utvořila skutečná obchodní spojení s Ruskem, neboť nynější styky zasluhují sotva to jsou tak nepatrné, že sotva stojí za řeč. Ale na tomto poli vidíme úplnou lhostejnost. Loni již byly sjednány se sovětským Ruskem i s Ukrajinou obě smlouvy, které se jenom podle jména nazývají obchodními smlouvami, které však žádné obchodní smlouvy nejsou, protože jim schází nejhlavnější základ, totiž právní uznání státu de iure, s kterým se smlouva sjednává; toto uznání není pro obchodní styky vedlejší, nýbrž směrodatné, protože v zahraničním obchodě jest tak dlouho moment nebezpečí, pokud se toto uznání neprovede. Obě smlouvy byly již v červenci nebo v srpnu loňského roku vyhlášeny ve Sbírce zákonů. Dne 15. listopadu minulého roku byly obě smlouvy projednány a v jedné schůzi také vyřízeny. Zpráva byla již ovšem také dávno sněmovně předložena. V této schůzi zahraničního výboru byl přijat návrh, jímž se vláda vyzývala, aby ve vhodné době navázala se sovětskou a s ukrajinskou vládou vyjednávání o uznání de iure. Tento návrh byl v zahraničním výboru jednohlasně přijat, nejen že se nepotkal se žádným odporem v zahraničním výboru, nýbrž i zástupce ministerstva pro věci zahraniční, který v této schůzi byl přítomen, neodporoval proti tomu a jen řekl, že otázka uznání de iure je věcí sněmovny a že pro vládu bude směrodatným stanovisko sněmovny. Pan ministr Girsa zde měl záchvat demokratické iluse, která ukazuje že v tom okamžiku myslil, že je na měsíčku a ne v Československé demokratické republice, kde sněmovna je to poslední, kde sněmovna není ničím, než pouhým automatem, který tu není k ničemu jinému než . . .