Vycházíme z přesvědčení a jsme si toho plně vědomi, že je nevyhnutelnou nutností, abychom podpory v nezaměstnanosti povolili. Jsme si však toho také vědomi, že je to něco naprosto nezdravého, že by nám a všem i dělnictvu bylo mnohem milejší, kdyby toho nebylo třeba, kdyby naše hospodářské poměry byly takové, aby dělník mohl nalézti zaměstnání a ne aby odkázán byl na podporu v nezaměstnanosti.
Povaha podpory je již sama sebou taková, že nemůže nikdy býti náhradou za zaměstnání dělníkovi. Vždy ho odsuzuje - bez jeho viny sice - k tomu, aby, i když má podporu v nezaměstnanosti, žil hůře, než má žíti a než mu také všichni přejeme. To tedy vyžaduje na jisto, aby byla učiněna všecka opatření, aby příčiny nezaměstnanosti byly co možná nejrychleji odstraněny.
Pan referent z rozpočtového výboru zde se dotkl již jednoho. Tu je potřeba pohlížeti na otázku daňovou a na otázku režie v našich výrobních živnostech, která, jsouc zvyšována různými okolnostmi, znemožňuje, aby naše výrobky byly konkurence schopné, vyhání z továren a dílen dělníky a nutí na druhé straně stát tím, že zatěžuje průmysl a živnosti příliš daněmi, k tomu, aby musel platiti podpory v nezaměstnanosti, které vlastně pro národní hospodářství přicházejí na zmar. To jsou zásady, na kterých jistě my stojíme.
Ale tu právě, když už jsem u smutné okolnosti, že je to nevyhnutelno dnes ještě dávati podpory v nezaměstnanosti, vzpomeňme, že nedostatečnou zaměstnaností trpí nejen dělnictvo, nýbrž také živnostenské, průmyslové a obchodní kruhy. Živnostníci trpí dvojnásobně. Jednak tím, že dělníci, nemajíce zaměstnání, přestávají býti konsumenty, a jednak tím, že, když není zaměstnání, celá řada živnostníků nalézá se v nezaměstnanosti a bídě. Tu by jistě bylo ve smyslu spravedlnosti říci, že takovým živnostníkům, kteří sami pracují, kteří po léta svou prací se vyživovali a jsou nyní bez zaměstnání, má se dostati podpory. Jestliže tak nečiníme, nečiníme tak proto, poněvadž nemůžeme žádati na státu, aby v každém ohledu všechny tyto věci vzal na svá bedra. Béřeme na svá bedra mnoho. Je dotčeno mnoho vrstev, a tu žádáme, a myslím, že to sněmovna je povinna říci celé veřejnosti, aby podpory v nezaměstnanosti udělovány byly s největší svědomitostí, spravedlností a poctivostí, aby vyšetřování o tom, kdo podpory zasluhuje, kdo jí potřebuje, kdo má podpory více potřebí než ten druhý, bylo vedeno ne s ohledem na nějakou stranickost, nýbrž s ohledem na potřebu a skutečnou bídu.
Páni referenti, jmenovitě pan referent výboru rozpočtového, zmínil se o tom, že se stávají případy jak v pohraničních krajích, tak i jinde, že dávány jsou podpory těm, kteří by jinak jich nepotřebovali, kteří si jinak mohou, snad těžko, nebo s větším namáháním nebo s větším důmyslem, nalézti způsob výživy, aniž musejí bráti podporu v nezaměstnanosti. Avšak poměry jsou takové, že skutečně tam, kde by podpora se nemusila udělovati, se uděluje. Jsou zde případy, že 13letý hoch dostával podporu. Nebo jiný případ: Mrtvy byl veden a podpora na něj byla dávána. Jsou zde případy, že lidé, kteří mají movitý majetek, kteří mají pole, brali podporu v nezaměstnanosti. To jsou věci, kterých my nevytýkáme v nějaké třídní nenávisti, ale prostě to zdůrazňuji, a budiž to odpovědí panu kol. Toužilovi, který zde skutečně způsobem, abych tak řekl, málo kavalírským a málo kolegiálním řekl, že národní demokracie při projednávání tohoto návrhu zákona o prodloužení projevila tolik nenávisti k dělnictvu; ubezpečuji vás, že je to klep, že je to něco naprosto nesprávného, poněvadž národní demokracie nechová vůbec třídní nenávisti. Nestojíc na stanovisku třídním, nemůže míti také třídní nenávisti. Ona pohlíží na všechny trpící se stanoviska, že jsou to naši lidé, že jsou to spoluobčané naši, že jsou to lidé, které musíme zachrániti a udržeti v zájmu jejich, v zájmu jejich rodin a v zájmu státu. Odmítám proto tento výrok co nejrozhodněji, poněvadž byl naprosto nespravedlivým a odvážným. (Výborně! - Výkřiky. Hluk.)
Já také odmítám i jinou domněnku p. kol. Toužila, který zde řekl, že se mu zdá, že socialistické strany, tedy sociální demokracie a čeští socialisté - nikterak nemám příčiny a neměl bych důvodu obhajovati tyto strany, ony se dovedou obhájiti samy, - ale on řekl něco jiného, že strany buržoasní, snad myslil také národní demokracii, použily tohoto zákona k tomu, aby vytáhly - doslova to řekl - něco ze socialistických stran. I to odmítám, poněvadž je to nepravdivé a nesprávné. Mohu za národní demokracii aspoň prohlásiti zcela určitě, že nebylo při tomto jednání žádného smlouvání a vyjednávání, co za to bude. My jsme byli při této věci vedeni jedním, to je nevyhnutelnou nutností, že je to potřebí k záchraně lidu, a také bychom se styděli, kdybychom to měli spojovati s něčím, co by znamenalo nějaké smlouvání. (Výborně!) Já jsem řekl, že, jestliže již jednou jsme v té situaci, že je nevyhnutelně nutno, aby podpory byly udělovány, že musí býti udělovány věcně, spravedlivě, podle vyšetření lokálních poměrů, a tu žádáme, já to opakuji, že sněmovna je povinna tento hlas na venek říci, že žádáme na všech úřadech a na všech obcích, aby v tomto směru byly nápomocny, aby podpory byly udělovány co nejsvědomitěji v uvážení toho, že nesmí býti pohlíženo na nikoho, je-li to straník, nýbrž jedině na to, má-li bídu nebo ne a nemůže-li se jinak živiti, aby v tomto smyslu to bylo vyšetřováno. (Výborně!) Mám za to, že je to docela rozumné, a myslím, že by to mělo býti zásadou, aby podpory udíleny byly na základě sjednaných směrnic, na základě směrnic ujednaných a vyšetřených ze zkušeností, které již byly nasbírány za dobu, po kterou podpory v nezaměstnanosti musí býti udíleny. To znamená mnoho. To se potom vymkne takovému volnému stranickému rozsuzováni a pak se to postaví na určité principy, založené právě na zkušenostech. Dále velmi dobré - a to snad by bylo jediné, co by snad dalo podnět, že se mohly takové nespravedlivé nájezdy na národní demokracii díti - bylo by to, co žádá pan kol. dr. Matoušek, aby bylo používáno §u 18 zákona o podporách v nezaměstnanosti v tom směru, aby tam, v krajinách, v místech, kde klesla mzda, niveau mzdy - to se může díti různými okolnostmi - byla snížena v poměru k tomu také podpora v nezaměstnanosti. To není nenávist k dělnictvu, to je spravedlivý požadavek ke všemu dělnictvu, poněvadž zde bylo přece řečeno, že je mnoho těch, kterým se podpory ještě nedostane.
Kdybychom se dopustili chyby, že bychom výši podpory nechávali takovou nebo přibližně takovou, jakou jest mzda, co bychom tím učinili? My bychom nezmenšili počet těch, jež té podpory žádají, ale my bychom okradli jiné, opravdu potřebné. (Tak jest!)
Vážená sněmovno! Bylo zde řečeno, že částka, o kterou jde, nestačí, že je potřebí ji zvýšiti, a to ovšem je věc, jak jsem řekl hned s počátku, kterou pro tento okamžik pokládám za nemožnou, aby nyní byla ujednána. Bylo to ujednáno ve výboru jak sociálně-politickém, tak v rozpočtovém, a tu říkám, že je potřebí bráti právě rozpočet také v úvahu.
Vážení přátelé! Co by to bylo platno i tomu dělnictvu, kdybychom takovým lehkomyslným způsobem vyhazovali miliony. My bychom tím dosáhli jednoho: že by rozpočet našeho státu byl zatížen a že by musily býti zvýšeny daně a že by mohlo přijíti k tomu, k čemu jistě přijíti nechceme: že by totiž státní rozpočet přišel z rovnováhy, že by musilo býti sáhnuto k tištění státovek, a pak by dělnictvo očekával osud, který má dnes v Rusku, v Německu a Rakousku. Jestliže dnes spoříme, jestliže všichni přinášíme oběti - přinášejí je i živnostníci, poněvadž musí platiti velké daně, které se jim nemohou slevovati, poněvadž stát daní potřebuje - pak nešetříme ani pro sebe, nýbrž pro svůj hospodářský život, šetříme pro dělnictvo, které jen tenkráte bude moci žíti spokojeně a šťastně, když náš stát bude v konsolidovaných, dobrých poměrech.
Já tedy myslím, že takového upozornění, které jsem učinil, bylo nevyhnutelně třeba, poněvadž musí býti. Chtěl bych, aby to slyšelo i dělnictvo celé naší republiky, aby dělníci poznali, že opravdu necítí s nimi jen ti, kteří se vyhlašují za jeho patentní zástupce, nýbrž i ti, pro které máte jenom prapodivné náhledy. Vykonáváme tím pro ně velkou práci, přinášíme pro ně oběti a přinášíme je s ochotou. Ovšem chceme, aby bylo spravedlivě jednáno a aby bylo přikročeno společně s vámi, s dělníky ku práci, aby tyto poměry mohly býti zlepšeny. Jedna cesta k tomu vede, která, myslím, že je schůdná a snad se již nyní provádí, to jest, že se části těch podpor, které musí býti dávány, použije k tomu, aby byly prováděny nouzové práce, a tím se umenší režie na nouzové práce, které musejí býti u nás podnikány.
Zase je zde úloha našich okresů, našich obcí a všech příslušných činitelů, aby se o tuto práci a úpravu staraly, a tím přicházím k tomu, čeho si přejeme, totiž aby byla opravdu větší zaměstnanost a lepší, snesitelnější poměry. Mám za to, že jistě, podáme-li si navzájem ruce a budeme-li na to pohlížeti se stanoviska, které jsem naznačil, dojdeme k tomu, že bude možno podpory v nezaměstnanosti postupně zmenšovati s tím, že postoupí naše práce, že postoupí možnost výroby a dojdeme k tomu, k čemu chtějí zajisté dojíti všichni dělníci, aby neměli podporu, nýbrž práci. To jest naší zásadou, to je naším heslem, a to veřejně prohlašujeme. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Žádám o přečtení podaných návrhů.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
1. Pozměňovací návrh posl. Toužila, Kučery a soudr.:
V článku I budiž částka 220,000.000 Kč nahrazena částkou 400,000.000 Kč.
2. Pozměňovací návrh posl. Pohla, Tauba, Roschera a druhů ke čl. I:
Částka 220 milionů budiž nahrazena částkou 400 milionů korun.
3. Resoluční návrh posl. Pohla, Tauba, Roschera a druhů:
"Vláda se vybízí, aby odvolala všechna opatření, jimiž státní podpora v nezaměstnanosti byla zkrácena nebo omezena."
4. Resoluční návrh posl. dr. W. Feierfeila a druhů:
"Navrhujeme, aby z povoleného úvěru byla ihned zahájena jako nouzová stavba již dávno projektovaná stavba dráhy, jíž osady v Krušnohoří Mníšek, Nová Ves v Horách, Hora sv. Kateřiny, Brandov dosáhnou jednak spojení na trať Chomutov-Podmokly, jednak na saské státní dráhy."