Další otázka jest, co se tedy má státi. Vidíte nyní, že se náš průmysl stěhuje za hranice, dělníci však zůstávají zde a běží o to, jak by mohlo býti dělníkům, kteří nenacházejí práce, umožněno vystěhování. Nemělo by býti žádným tajemstvím, že mnoho dělníků nouzí, bídou a nezaměstnaností úplně sešlo, že už nemají žádných šatů, že už se nemohou ani vystěhovati, poněvadž nemají ani, čím by přikryli svoji nahotu, a nejsou vůbec s to, aby šli do jiné země. Zde by měl býti učiněn pokus, podporami a úlevami všeho druhu umožniti těmto dělníkům vystěhování.
Mluví-li se o vystěhovalectví, můžeme na jedné straně slyšeti, že to nebývají nejhorší dělníci, kteří se stěhují pryč, a že bychom právě tyto dělníky neměli ztráceti; na druhé straně se však neděje nic, aby se těmto dělníkům vyšlo nějakým způsobem vstříc, aby mohli nalézti v tomto státě zaměstnání. Dožijeme se toho, že dělníci, kteří jen trochu budou moci, se vystěhují, a dožijeme se, že po jisté době v jednotlivých průmyslových oblastech, v nichž máme průmysl na vysokém stupni vývoje, podnikatelé budou na dělníky žehrati, že prý dělníci zavlekli průmysl. Avšak před tím se nikdo o tyto dělníky nestaral, aby mohli najíti v domovině obživu a živobytí.
Máme zákon o podpoře nezaměstnaných z roku 1921, který byl později dodatečně několikrát prodloužen. Zákon, jak byl vypracován, má velké nedostatky, avšak byli bychom rádi, jen kdyby se tohoto zákona všeobecně u všech nezaměstnaných dnes také používalo. Již prováděcí nařízení k tomuto zákonu, které bylo vydáno v září 1921, obrátilo v mnohém směru to, co bylo v zákoně jasně vyjádřeno, v niveč, vedlo k omylům, k nesprávným výkladům a to způsobilo, že velká část nezaměstnaných byla z podpor vyloučena. Letos bylo vydáno nové prováděcí nařízení a my vidíme, že, ačkoli je zde nové prováděcí nařízení, nastal již zase na celé čáře při používání a provádění zákona zmatek. Časem bývají venku prováděny revise. Úředníci vysílaní ven mají za úkol, kde jen je možno, podpory oklešťovati, části dělníků podporu odníti a politickým úřadům naháněti strachu. Příčinou toho, že se nezaměstnaným odnímá jejich skrovné právo, je z části naprosté neporozumění zákona, na druhé straně pak bázeň politických úřadů. Zbavují lidi podpory nestarajíce se o to, zda postižení mají možnost uhájiti živobytí či ne. Politickým úřadům bývají dávány také tajné ústní i písemné pokyny, o nichž se ničeho nedovídáme. Půjde-li to tak dále, bude zákon jen cárem papíru a dělnictvo nebude míti vůbec žádné možnosti, aby poznalo, co je pro ně ještě právem. Tím se způsobuje u politických úřadů zmatek, takže se zase vracíme tam, kde jsme byli v r. 1921, když byl tento nový zákon vydán. Také tenkrát už nikdo nevěděl, co vlastně je právem, čím se mají politické úřady říditi a čím nikoli. Takovými poměry jsou nezaměstnaní, vyloučení z podpory, kteří nemohou najíti práci, vydáni v šanc největší bídě a jsou doháněni k sebevraždě, k zločinu. Avšak není nikterak úkolem státu, aby takovýmto způsobem nakládal se svými nezaměstnanými státními občany a doháněl je k zoufalství.
Prováděcí nařízení z dubna 1923 a také zákon praví, že všichni ti, kdož podléhají nemocenskému pojištění, mají nárok na podporu a v každém jednotlivém případě má býti provedeno přesné šetření, dříve než je takový nezaměstnaný odmítnut. Dnes vidíme, ze mnozí, kdož podléhají povinnému nemocenskému pojištění a nutně by potřebovali podpory, bývají vylučováni. A jak to bývá s přesným šetřením, na to se jen venku zeptejte nezaměstnaných! Četníci, neznající velmi často ani řeči těchto dělníků, jdou ven a napíší něco, načež je dělník odmítnut, aniž ví proč, a obrátí-li se pak na zemskou politickou správu, zůstane věc ležet, nebo když se zemská politická správa skutečně přesvědčí o bezpráví, dostane žadatel podporu třebas jen na 4 týdny a ztrácí část nároku. Ve většině případů zůstane však věc vůbec ležeti u zemské politické správy. Nikdo se o to nestará, aby tito ubozí lidé dostali vůbec nějakou podporu. V zákoně máme ustanovení, že každý dělník, který má za sebou čtyřnedělní práci, může znovu dostávati podporu. Vidíme však, že se politické úřady vůbec neřídí tímto ustanovením, nýbrž prostě prohlašují, že prý je to obcházení zákona, a žadatel nedostane vůbec žádné podpory, ačkoli podle zákona má na ni nárok. Dále jest v zákoně ustanoveno, že § 82 živn. ř. má býti směrodatný, zda má dělník dostati podporu, či nikoli. Kdo se však stará o to, když dělník musí opustiti místo pro zlé nakládání nebo špatnou práci, poněvadž nemůže ničeho vydělati? Kdo se o to stará a kdo vyšetří, zda byl dělník nucen opustiti své místo bez své viny, a odešel, poněvadž to už nemohl vydržeti? Ve většině případů zaměstnavatel se zdráhá vydati potvrzení, že dělník bez svého zavinění ztratil práci. Nikdo po tom nepátrá a dělník ztratí podporu. V prováděcím nařízení se dopraví, že na př. malý domek nesmí zavdati podnět k odnětí podpory. Avšak mnohé politické úřady se o to nestarají a má-li dělník nějaký majeteček a k tomu třebas kousek políčka, kde pěstuje trochu brambor, nebo má-li kozu, je prostě z podpory vyloučen, poněvadž podle mínění úřadů je to člověk, který nepotřebuje podpory k uhájení svého živobytí.
Totéž máme u sezonních dělníků. Jsou vypočteny sezonní podniky, jichž dělníci nedostanou v nezaměstnanosti podpory. Dělníci, zaměstnaní v těchto závodech, když sezona skončí, nezahálejí, nýbrž hledají práci v jiných odvětvích průmyslu. Připomínám zde jen stavební dělníky; máme oblasti, kde sta, tisíce dělníků chodilo přes zimu do textilních továren. Tito dělníci jsou vyloučeni a nemohou dnes nabýti práce. Nedostávají žádné podpory, poněvadž zákon mluví o sezonních dělnících a je tam vypočítáno mnoho sezonních povolání, jimž nepřísluší podpora. Živnostenští dělníci rovněž nedostávají žádné podpory. Co mají dělat, nenaleznou-li práci; také se jim neřekne, kde mohou nalézti práci, nýbrž odepře se jim podpora a jsou vydáni na pospas bídě, nouzi, ať zahynou nebo ne. Máme celé okresy, které jsou vyloučeny, máme povolání, která jsou vyloučena. V zákoně máme ještě jedno ustanovení, že tam, kde je až 7000 obyvatel, má se vypláceti 8 Kč denně a tam, kde je přes 7000 obyvatel, 10 Kč. To je ještě v zákoně. Dále máme v zákoně ještě rodinné přídavky. Jak často se stává, že tyto přídavky bývají nezaměstnaným stále více snižovány; malý výdělek přednosty domácnosti, tu a tam 60, 70 Kč, které vydělá, způsobují, že členové rodiny, kteří sami dříve pracovali, tedy kteří sami vydělávali, jsou z podpory vylučováni. V četných případech ještě vídáme, že nezaměstnaní musejí často čtyři až šest neděl čekati, než dostanou podporu, než se zjistí, že to jsou dělníci, kteří už dávno pracovali se zkrácenou dobou, kteří jsou zbaveni všech prostředků, a mají čekati na podporu ještě 4 až 6 neděl, až bude pátrání skončeno.
Zákon mluví také o tom, že podpora může býti prodloužena až na 1 1/2 roku. Bylo stanoveno, aby dvě skupiny, které nejvíce trpí krisí, dělníci sklářští a textilní, dostávali podporu po 9 měsíců. V poslední době vidíme, že mnoho tisíc dělníků, jimž lhůta k podpoře vypršela, jest nuceno žádati od vlády další vyplácení podpory. Těmto nezaměstnaným se podpora snižuje, vyplácí se jim jen 50%. V oněch případech, kdy se povolí podpora celkem na dobu delší 1 roku, vyplácí se jen živitelům rodin a jen 50% a ostatní nedostanou vůbec podpory. To je stav podle zákona vůbec nepřípustný a v zákoně není žádného ustanovení, že by vláda měla právo snížiti tuto podporu o 50%. Máme úřední statistiku nezaměstnaných a podle této statistiky počet nezaměstnaných v poslední době klesá. Avšak toto číslo nesouhlasí, srovnáme-li je s počtem skutečně nezaměstnaných, poněvadž vláda vylučuje z podpory kde koho, kde se jí jen naskytne možnost, a poněvadž se uvádí jen počet skutečně ještě podporovaných.
Říká se, že jsme v prvních 3 měsících vyplatili 150,000.000 Kč a nyní že má býti povolen dodatečný úvěr 220,000.000 Kč na podpory nezaměstnaných. Je to zajisté velké číslo za 3 měsíce. Uvážíme-li však, kolika statisícům lidí se dostává této podpory, pak je to částka nepatrná. Stojíme na stanovisku, že 220,000.000 Kč jest příliš málo. Bude-li povoleno jen tolik, ukáže se, že ministerstvo financí přikročí brzy k dalším srážkám, poněvadž tato částka nestačí. Když se na jedné straně sníží dávka z majetku o 1 1/2 miliardy, je možno na druhé straně také poskytnouti peníze na podporu nezaměstnaných. Stojíme na stanovisku, abych přišel ke konci, že tento způsob, jak se až dosud zacházelo s nezaměstnanými, jest nedůstojný a odporný. Jest mravní po vinností státu k lidem, kteří chtějí pracovati a pracovati nemohou, kteří vždycky pracovali, kteří jen tísnivými poměry byli odsouzeni k nezaměstnanosti, aby se postaral o to, aby se těmto nevinným obětem hospodářské krise dostalo také náležité podpory k uhájení živobytí. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Toužil.
Posl. Toužil: Slavná sněmovno! Ministerstvo sociální péče zaměstnává parlament téměř každého půl roku otázkou sice hodně ožehavou, téměř bolestnou, otázkou nezaměstnanosti. Proč ministerstvo sociální péče téměř každého půl roku dává projednávati tuto otázku, není mně známo. Mám však dojem, že v tomto směru rozhodují motivy politické, že nepochybně buržoasie, kapitalistické strany činí nátlak na stranu českých sociálních demokratů i na stranu československých socialistů, aby při takové příležitosti, když se projednává zákon rázu sociálně-politického, od nich mohly ještě vymáčknouti, vytáhnouti, co se za dané politické situace vymáčknouti a vytáhnouti dá. Ale žel, i když se o otázce nezaměstnaného dělnictva v parlamentě hovoří, věnuje se otázce té velice malá pozornost, téměř žádná péče. Autority státu, které by se měly zaměstnávati výhradně otázkou, jak pomoci nezaměstnaným ku práci, nechávají to ležeti ladem.
Mnozí páni poslanci mluvili o otázce nezaměstnanosti. Mluví o ní takovým způsobem, jako kdyby nezaměstnaní dělníci byli organisovanými lenochy. (Posl. Blažek: To dostane diplom p. dr. Matoušek!) Až přijdu k otázce další, také se zmíním o tom, jaké stanovisko zaujímá v otázce nezaměstnanosti zástupce strany národně-demokratické. Kdyby poslanci, kteří takovýmto způsobem o nezaměstnanosti jednají, věnovali tolik času dělnému lidu, navštívili nezaměstnaného dělníka a podívali se, jak bydlí, jak žije, utvořili by si zajímavý obrázek pro zákonodárný sbor a nejednali by v parlamentě takovým způsobem, jak až dosud jednají. Kdyby navštívili páni poslanci byt nezaměstnaného dělníka a viděli, jak on stravuje sebe, celou svoji rodinu, kdyby viděli, jak nezaměstnaný dělník bydlí, že to není byt, že je to v pravém slova smyslu díra, kdyby viděli, že v rodině nezaměstnaného je ještě mnoho nemocných, pro které není léku, kteří umírají bez pomoci, nemohli by takovým způsobem mluviti, jakým mluvívají zde. Přátelé, po takovém obrázku nemohl by přijíti poslanec, zástupce strany národně-demokratické posl. dr. Matoušek, do výboru sociálně-politického a mluviti s takovou skrytou nenávistí proti dělnictvu a proti podporování dělnictva v nezaměstnání, že to musí každého pokrokového člověka zaraziti.
Vážení pánové! Když se projednávala původní předloha zákona o nezaměstnanosti a o podpoře v nezaměstnání, tehdy můj klub v debatě podal několik návrhů. V prvé řadě žádali jsme odstranění odstavce druhého §u 2 jmenovaného zákona, v němž se praví, že na podporu v nezaměstnání nemá nároku dělník, který svou vlastní vinou přijde o práci. Tato věta připouští roztodivné výklady a v praksi jsme seznali, že dělník, který se nepříliš jemným způsobe, postavil naproti popoháněči a byl proto propuštěn z práce, neměl a nemá nároku na podporu v nezaměstnání. Dále jsme žádali, aby v §u 2 byl odstraněn článek 8, v němž se mluví o dělnictvu sezonním. A ministerstvo sociální péče navyklo si nebo udělalo si takovou maršrutu, že za sezonního dělníka bude považován pomalu každý dělník. Nedovedl jsem jenom chápati rozhořčení zpravodaje pana kol. Tayerle a rozhořčení zpravodaje pana kol. Práška. Naříkali si také na ten § 2, dovolávali se změny, říkali, jak je to nebezpečný paragraf pro pracující lid, ale když jsme podávali pozměňovací návrhy a když jsme mluvili proti tomu paragrafu, kdo to byl jiný než pan kol. Tayerle s celým svým klubem, pan kol. Prášek s celým svým klubem, kteří hlasovali proti těm návrhům pozměňovacím (Slyšte! - Výkřik posl. Blažka.) a proti svému socialistickému svědomí a cítění. Tedy, když zde vznášel pan kol. Tayerle žaloby na ministerstvo sociální péče a na ministerstvo veřejných prací (Posl. Tayerle: Na ministerstvo železnic!), tedy na ministerstvo železnic, no bože můj, nemají na ministerstvo železnic proč si stěžovati, nemají proč naříkati, proč hroziti, když ministerstvo sociální péče mají ve svých vlastních rukou a když mají tolik politického vlivu a tolik politické moci, že mohou ministerstvo železnic donutiti, aby ústupky, o kterých mluvil pan kol. Tayerle, také učinilo! (Výkřiky posl. Merty.) My jsme dále žádali v tehdejší rozpravě, aby podpora v nezaměstnání byla vyplácena po celou dobu, pokud nezaměstnanost trvá. Pravda, že mnohý řekne: jest to požadavek, který nemůžeme splniti. Proč by se však nemohl ten požadavek splniti?Jest zde celá řada položek, které by za jiných okolností nemusely v rozpočtu býti a mohly by se věnovati těmto účelům.
Dne 5. února letošního roku podali jsme naléhavou interpelaci, v níž jsme poukazovali na praksi při vyplácení podpor v nezaměstnanosti. Uvedli jsme konkretní případy, ukázali jsme, že politická správa zamítla žádost za udělení podpory v nezaměstnání z tohoto klasického důvodu: "Prý ten dělník měl předchozího roku velmi slušný výdělek, takže snad měl možnost zahospodařiti si na tu dobu, kdy byl bez práce."Stěžovali jsme si plným právem na vyšetřování majetkových poměrů, které provádí četnictvo. Žádali jsme, aby k vyšetřování byli zváni zástupci nezaměstnaných. Když jsme s tímto požadavkem přišli, ministerstvo sociální péče, ano i někteří pánové ze stran socialistických se domnívali, že chceme zaváděti zvláštní rady, které by měly za účel mezi nezaměstnanými vyvolávati myšlenku násilného převratu. V důsledku toho, když přišla deputace do ministerstva sociální péče a žádala nebo ptala se, jaké důvody zde jsou, proč nejsou žádosti o vyplácení podpor rychlejším způsobem vyřizovány, nebo proč není nezaměstnanému dělnictvu podpora v nezaměstnání vyplácena, a když deputace se prohlásila, ze jsou zástupci nezaměstnaných, tak do ministerstva sociální péče vůbec nebyla vpuštěna. (Slyšte!) A když byli uvedeni k přítomnému zde zástupci ministerstva sociální péče, k panu dr. Rosenkrancovi, nechtěl s nimi mluviti, poněvadž oni nejsou ti, kteří vlastně byli poškozeni anebo jsou poškozeni nevyplácením podpor v nezaměstnání.
Ty stížnosti se hromadily a my máme dnes nové stížnosti do vyřizování podpor v nezaměstnání. Žádost o poskytnutí podpory v nezaměstnání se vyřizuje ještě dnes 6, 8, 10 týdnů a déle. (Výkřiky komunistických poslanců.) A jak se vyřizuje! (Výkřiky komunistických poslanců.) František Podnecký, zedník, bytem v Ovčárech, pošta Kolín, otec čtyř dítek, podal žádost za poskytnutí podpory v nezaměstnání. Žádost byla vyřízena sice příznivě, ale až po 6 nedělích. Když přišlo vyřízení, ten dělník první týden pracoval. Tím pozbyl nároku na podporu v nezaměstnání i za uplynulou dobu, kdy se žádost 6 nebo 8 neděl šetřila. A když ten dělník za 3 týdny nebo 14 dní propuštěn bude znovu z práce, musí žádati znovu, a to bude trvati zase 6 nebo 8 neděl, nežli se mu podpora v nezaměstnání vyplatí. Pánové, zdali toto můžete nazývati pořádkem, pochybuji.
Další případy: Böhmel Josef a Španko Vojtěch podali žádost o podporu v nezaměstnání. Byli zamítnuti okresní úřadovnou v Topolčanech a na tom zamítacím lístku bylo psáno: Jsou to ženatí. Poněvadž nemáte dítek, (Veselost.) tak si můžete nějakou práci zaopatřit a podpora se Vám nevyplácí. Další: Soukup Karel z Malenovic, okres Uherské Hradiště, úplně nemajetný, otec dvou dítek, byl z práce bez vlastní viny z Baťovy továrny propuštěn. Podpora mu dosud, ač byl propuštěn hned v lednu, nebyla poukázána. (Výkřiky posl. Mikulíčka.) Prosím, dnes máme měsíc červen!
Nyní ještě několik slov k předloze samé. V rozpočtu na rok 1923 jest zařazena položka 75 milionů k provádění zákona o podpoře v nezaměstnanosti. Při projednávání rozpočtu kolegové ve výboru rozpočtovém (Posl. Bubník: I v plenu!) i v parlamentě v plénu žádali, aby položka 75 milionů byla zvýšena na 150 milionů. Dokazovali, že jest chybou, pohlíží-li ministerstvo sociální péče na nezaměstnanost jako na zjev rychle pomíjející. Dokazovali jsme, že neutěšené poměry hospodářské zaviněny jsou jak rozháraností výrobního řádu soukromopodnikatelského, tak nešťastnou hospodářskou a finanční politikou koaličního režimu. Ministerstvo sociální péče však přišlo se statistikou, v níž dokazovalo, že průmyslová krise začíná klesati, dělnictvo jest více zaměstnáno a podpory v nezaměstnanosti se tak nevyplácejí jako měsíce předešlé, tedy že 75 milionů bude asi částkou postačující. Ministerstvo sociální péče však nám neřeklo, jak se tyto cifry při statistice dělají. Statistika, která byla ministerstvem sociální péče veřejnosti předložena, byla zpracována na základě vyplácení podpor v nezaměstnanosti, nikoli ohledně nezaměstnaného dělnictva. Jak byla dělána tato statistika, vysvítá z této zprávy: Ministerstvo sociální péče v měsíci květnu letošního roku praví, že na Slovensku jest necelých 12.000 dělníků bez práce. Já mám informace ze Slovenska, kdež se praví, že tamější okresní nemocenské pokladny vydaly zprávu, že proti normální době mají o 90.000 méně pojištěnců. To znamená, že tam bude 90.000 dělníků bez práce a ne 12.000, jak dokazuje statistika ministerstva sociální péče. (Posl. Haken: Statistika jest podvodem!)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Volám za tieto slová pána posl. Hakena k poriadku.
Posl. Toužil (pokračuje): Naše názory, že 75 milionů na podporu v nezaměstnanosti nestačí, se splnily ihned v měsíci únoru. Podle předlohy, která byla poslancům dána, jde na jevo, že za měsíc leden a únor letošního roku vyplatilo ministerstvo sociální péče na podporách v nezaměstnání 108 mil. 470.735 Kč, tedy ministerstvo sociální péče již začátkem února letošního roku bylo bez haléře, bylo již v kridě. Já nevím, odkud ministerstvo sociální péče peníze na podporu dělnictva v nezaměstnání bralo, ale to jest jeho věcí. Ministr sociální péče neměl však tolik ohledu k nezaměstnanému dělnictvu, aby přišel do parlamentu v měsíci únoru, v měsíci březnu nebo v měsíci dubnu s návrhem na úvěr pro ministerstvo sociální péče, aby se mohla vypláceti podpora dělnictvu v nezaměstnání.
Ministerstvo sociální péče přichází teprve dnes se žádostí o úvěr 220 milionů. Kdyby byly výplaty takové, jaké byly v měsících lednu a únoru, pak těch 220 milionů musí býti již pryč. A dostane-li ministerstvo sociální péče nyní 220 milionů, jsem plně přesvědčen, že nemohou stačiti do konce roku 1923. Nemohou stačiti již proto, poněvadž ministr sociální péče ve zprávě důvodové říká: "Bude-li v zimních měsících nezaměstnanost taková, jako na příklad byla loňského roku, bude potřebovati na podporu 600 milionů korun." A dnes žádá pouze 220 milionů korun. Důsledky, že ministerstvo sociální péče nemělo od měsíce února peněz na vyplácení, mezi dělnictvem byly hrozné. Některé politické správy, mám-li dobré informace, nemohly vůbec vypláceti podpor v nezaměstnání, nebo někde bylo dokazováno, že nedostaly ještě nějaké soupisné nebo výplatní listiny, já nevím co.
Tedy bych prosil, poněvadž podáváme k této předloze návrh, aby cifra 220 milionů byla zvýšena na 400 milionů, aby slavná sněmovna návrh ten odhlasovala.
Ke konci je mi uloženo jménem klubu komunistických poslanců přednésti tento projev:
Tisková censurní prakse v Československé republice je takového rázu, že není již možno mluviti o tiskové svobodě.
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Volám pána poslanca k poriadku.
Posl. Toužil (pokračuje): I staří známí spisovatelé, jako Tolstoj a jiní, propadají konfiskaci.
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Upozorňujem pána poslanca, aby sa držal veci.
Posl. Toužil (pokračuje): Reakční duch, jímž je řízena censura, ovládá i sněmovnu. Za vlasy přitaženým a neudržitelným výkladem §u 9 jedn. řádu censuruje předsednictvo sněmovny interpelace poslanců, takže to budí již i pozornost ciziny.
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Prosím, aby sa pán poslanec držal veci.
Posl. Toužil (pokračuje): Censura předsednictva jde až do směšností a malicherností.
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Volám pána poslanca za tento výrok k poriadku.
Posl. Toužil (pokračuje): Za příklad uvádíme: V naléhavé interpelaci o útoku policie na studentstvo byla věta: (Následující dvě věty vyloučeny z těsnopisecké zprávy podle § 9, lit. m. jedn. řádu usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. června 1923, sděleným ve 218. schůzi posl. sněmovny.) (Posl. Haken: To je idiocie! Pravda se nesmí mluviti!)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Volám pána posl. Hakena za tento výrok k poriadku.
Posl. Toužil (pokračuje): Kdo by neznal členy předsednictva pány Tomáška, Buřívala, dr. inž. Botto a dr. Hrubana, kdo by nevěděl, že to jsou vzdělaní a inteligentní pánové, mohl by se domnívati, že tato konfiskace je dílem analfabetů. Censurní praxe předsednictva sněmovny jest její nemalou hanbou a svědčí o poklesu . . .
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Volám pána poslanca k poriadku.
Posl. Toužil (pokračuje): . . . sebevědomí poslanců, neohrazují-li se rozhodně v každém takovém případě proti obmezování poslaneckých práv a snižování sněmovny jejím předsednictvem. (Posl. Tausik: Na cirkus!)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Volám pána posl. Tausika za tento výrok k poriadku.
Posl. Toužil (pokračuje): Konečně protestujeme proti tomu, že opožděným rozdáváním spisů tiskem jsou naše interpelace, označené jako naléhavé, o 2 až 3 týdny zdržovány, čímž podstatně trpí jejich účel. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Schälzky.
Posl. Schälzky (německy): Dámy a pánové! Od platnosti zákona o podpoře v nezaměstnanosti ze dne 12. srpna 1921 se ozývá ze zúčastněných kruhů stále hlasitěji volání po novelisaci tohoto zákona. Při rozsahu a trvání naší hospodářské krise nastává nutnost, aby všechny nevinnné oběti této hospodářské krise, také nezaměstnaní při živnostech a jiných povoláních, byli účastni vydatné zákonné péče. Dotyčné návrhy zákonů, jež dosud byly předloženy, nebyly projednány. Nejnaléhavější pozměňovací návrhy, jež při posledním projednávání otázky nezaměstnaných ve sněmovně z různých stran byly podávány, byly prostě odmítnuty. Také dnes má koalice vázanou cestu. Ač to třeba mnohé straně přichází za těžko, kterým lepší přesvědčení praví, že je nezodpovědným prováděti takovou hru s bídou nezaměstnaných, musí se přece podrobiti diktátu vlády Pětky. Jak mohou své chování zodpovídati před voličstvem a jak je zodpovědí, jest jejich věcí. Nezaměstnaní nejsou původci a vinníky hospodářské krise, jsou jen obětmi a trpícími. Kdo jen poněkud nahlédl do této bídy, kdo se snaží vpraviti se do postavení rodiny, jež přes veškeré snahy a pokusy nemůže nalézti práce a vypracovati se z bídy, musí říci, že to je více než nemilosrdné od zodpovědných činitelů ve státě, že tak mnoho rodin je vháněno v náručí nouze a zoufalství. (Předsednictví ujal se předseda Tomášek.)
Dávala-li dosavadní podpora jen to nejnutnější k životu, pak jest poslední snížení, jež nastalo v důsledku výnosu ministerstva soc. péče ze dne 7. května 1923, podle kterého nezaměstnaní, kteří požívali již po 9 měsíců státní podpory, dostávají ji sice prodlouženu o 3 měsíce, za to však sníženou o 50%, takže otcové rodiny dostávají dnes podporu 4 koruny denně, jejich manželky 1 korunu a děti 50 haléřů, dalším poškozením těch nejubožejších z ubohých. Ať páni z koalice ukáží jednou ten umělecký kousek, jak je možno, aby se takovou almužnou hradilo živobytí. (Posl. Böhr [německy]: Při nesnížených cenách!) Tak jest! Při tom se nesmí zapomenouti, jak se dělníci museli a musí domáhati prodloužení výplaty podpory v nezaměstnanosti, jak mnohých intervencí a návštěv v ministerstvech, u úřadů, s nejrůznějších stran bylo třeba, aby tu a tam bylo docíleno prodloužení, a že přes to velmi mnozí po celé týdny nedostali vůbec žádné podpory v nezaměstnanosti. Což pak mohou dělníci za to, jestliže následkem politických poměrů a následkem pochybené hospodářské politiky tohoto státu podniky již tak dlouho stojí a pravděpodobně nebudou moci býti v nejbližší době uvedeny v chod, což mohou dělníci v mnohých průmyslových podnicích za to, že jejich průmysl oproti cizině není schopen soutěže? Tu spočívá veliká vina na druhé straně, čímž se nyní nechci zabývati. Hospodářskou krisí jsou postiženy i jiné výdělečné stavy, zvláště mnozí živnostenští dělníci. Přes to byly všechny návrhy, aby podpora v nezaměstnanosti byla rozšířena na všechny dělníky ochotné pracovati bez rozdílu povolání, beze všeho odmítnuty. Nejlépe bylo by ovšem, kdyby podpora v nezaměstnanosti nemusila být vůbec dávána, kdyby pro všechny byla práce a příležitost k práci. Víme také, že tyto neproduktivní výdaje zatěžují státní hospodářství, avšak míníme, že jsou i jiné neproduktivní výdaje, jež by beze všeho bez poškození blaha národa mohly snésti značné škrty. Na to jest a bylo při každé příležitosti poukazováno, samozřejmě bez výsledku. Aby omluvili poněkud toto nezodpovědné počínání, hledají vůdcové vládnoucích stran všemožné - záminky; podpory v nezaměstnanosti je prý, jak bylo řečeno včera ve výboru, využíváno zvláště německými kraji. Snad ještě bude tvrzeno, že Němci požívají se strany ministerstva sociální péče nápadných výhod. Což mohou němečtí dělníci za to, že je jich tu větší počet? Žádali bychom, aby nám byl dán i v jiných oborech jednou výkaz státních podpor a subvencí, odděleně přesně podle národností. Dosud jsme o to marně žádali. Rádi bychom od vlády věděli, co se dosud stalo v ohledu produktivní péče o nezaměstnané. Mám zde před sebou podání města Výprt, ve kterém se praví, že stav nezaměstnaných činí nyní 1570 osob s 2263 příslušníky rodiny. Z toho požívá státní podpory jen 687 osob s 830 příslušníky rodiny a není podporováno 883 osob s 1413 příslušníky rodiny. Namáhání obce Výprt, aby se jí dostalo nějakého zmírnění nezaměstnanosti, zůstalo posud přes všechny návštěvy a podání u ministerstva bez výsledku. Obec nemůže použíti nabídky vlády, totiž že při nouzových pracích za každého dělníka ze skupiny osob státem podporovaných nezaměstnaných bude placena denní podpora 9,- Kč, neboť obec nemůže vedle materiálu hraditi ještě 3/4 mzdy dělníků. Všechny tyto požadavky, které obec v tom směru podala, aby snížila a ulehčila nezaměstnanost, zůstaly dosud nesplněny. Tak na př. bylo žádáno, aby byla dosazena sněmovní vyšetřovací komise, jež by zjistila na místě samém nezaměstnanost a bídu nezaměstnaných, aby v těchto hladovějících okresech byly provedeny státní stavby, aby obcím a okresům byly poskytnuty na provedení nouzových staveb přiměřené subvence za přijatelných podmínek anebo aby jim byly poskytnuty bezúročné půjčky splatné teprve za několik let. (Posl. dr. Luschka [německy]: Ty přijdou nejvýše od banky "Bohemie"!) Tak jest! Na produktivní péči o nezaměstnané musí stát vynaložiti větší oběti, nesmí použíti k těmto účelům pouze části státní podpory v nezaměstnanosti.
Byla by to marná námaha přednášeti dnes naše požadavky v oboru péče o nezaměstnané a úlevy v hospodářské krisi. (Posl. Windirsch [německy]: Ty budou také ihned splněny!) Ovšem! To se stane jistě ihned! Jen několik okamžiků má sněmovna k projednání této předlohy. Tato byla stanovena v tuhých bojích v koalici, strany většiny musí ji zastávati, ať z přesvědčení nebo proti svému přesvědčení, strany oposiční budou přehlasovány. Zástupci dělnictva na protivné straně cítí tento nátlak, podrobují se však diktátu. My žádáme především, aby všechna ustanovení a nařízení, jež se týkají omezení podpory v nezaměstnanosti, byla zrušena a aby podpora v nezaměstnanosti byla poskytována alespoň ve výměře stanovené zákonem. Budeme také v tom směru pro návrhy, jež jsou druhou stranou podávány, hlasovati, rovněž také pro to, aby částka, navržená na provedení zákona ze dne 12. srpna 1921, byla zvýšena s ohledem na rozsah a trvání nezaměstnanosti, jež pravděpodobně v nejbližší době nedozná změny, alespoň na 400 milionů. Nouze klepá na dveře rodin nezaměstnaných a žádá, aby směrodatní činitelé zajistili životní existenci dělníků tak těžce postižených nezaměstnaností a hospodářskou krisí a aby učinili vše, aby hospodářská krise byla zdolána a opatřena příležitost ku práci. A pokud se to neděje v dostatečné míře, musí býti podpora v nezaměstnanosti poskytována nezkráceně. Jménem lidskosti žádáme, aby bída nezaměstnaných byla zmírněna. (Souhlas na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Kamelský.
Posl. Kamelský: Vážená sněmovno! Mám za to, že je jistě jedno mínění o tom, že hospodářská situace, ve které se nalézáme a zejména výdělečné poměry dělnictva vyžadují nevyhnutelně, aby zákon o podpoře v nezaměstnanosti byl přijat. Mám také za to, že výbory, ve kterých byla předloha projednávána, tedy soc.-politický výbor a v souvislosti s tím i výbor zemědělský, jsou tak důležitými a vážnými činiteli, že jistě nám dávají pro sněmovnu směrnici, jak máme na tuto věc pohlížeti. Není možno říditi se jenom vřelým srdcem, kterého by bylo potřebí pro nezaměstnané a nouzi trpící dělníky, je potřebí říditi se také směrnicemi a zásadami, které spočívají v hospodářské a finanční síle státu. Právě spojením těchto obou výborů docházíme k takové prostřední cestě, kterou bez nebezpečí můžeme nastoupiti. Mám za to však, že by bylo docela nesprávné, a zvláště po tom, co se zde již mluvilo se strany některých mých pánů kolegů, kdyby se za vrstvy, jež nejsou přímo dělnické nebo jež nezastupují v největší většině dělníků, nýbrž zastupují, řekněme, průmysl, živnosti, řemesla a obchod a jiná povolání, zde vůbec ničeho neproneslo. Mohlo by se zdáti, že opravdu nemají zde tyto vrstvy žádného zastání, žádného porozumění a že se krátce na ně nepřihlíží. To by bylo nesprávné. Mám za to, že je docela na místě, jestliže se zde se stanoviska těchto vrstev několik slov k zákonu tomuto řekne.