4. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 4190), jímž se povoluje dodatečný úvěr k podpoře nezaměstnaných (tisk 4201).
Zpravodajem výboru soc.-politického je pan posl. Tayerle. Uděluji mu slovo. (Hluk. Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové.) Prosím o klid.
Zpravodaj posl. Tayerle: Slavná sněmovno! Sněmovně byl opět předložen návrh na úvěr pro podporu nezaměstnaným. Krátká doba, ve které uloženo výboru návrh projednat, nedovolila bohužel podrobně zkoumat, zda také stačí navrhovaný peníz svému účelu.
O naléhavosti návrhu zajisté není potřebí pochybovat. Nebylo také ve výboru soc.-politickém o tom sporu. Nezaměstnanost je pohříchu stále příznakem těžké choroby světového hospodářství, choroby, jejíž důsledky pociťujeme také v našem vlastním, domácím hospodářství. I když nastalo v předchozích měsících jisté ulehčení, musíme pohříchu konstatovati, že jeví se v řadě odborů opětné zhoršení
Používám této příležitosti také k tomu, abych vyvrátil námitky, jež se činí zejména z jistých kruhů proti podporám nezaměstnaných. Mluví se u nás velmi často o sociální politice "distribuční", o politice, kterou prý sleduje dělnické hnutí. (Hluk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Zpravodaj posl. Tayerle (pokračuje): Dělnické hnutí usiluje prý pouze o to, jak by čerpalo ze státních prostředků pro své sociální potřeby. Udílejí se rady, podle nichž má míti na mysli spíše politiku výrobní. Ale výtky, které se na tomto poli udělují, a lekce, které se dávají, nejsou opodstatněny, jakmile se podíváme do skutečného života, jakmile seznáme, že jsou to organisace zaměstnavatelské a časopisy jejich, které samy potvrzují, jaké oběti dává dělnictvo právě v poslední době, aby ulehčilo naší výrobě, a složilo podíl, který na něm je v podporování jejího rozvoje.
Vždyť po snižování mezd, které bylo provedeno minulého roku, ještě tohoto roku následuje další snižování mezd o 10, 15, 20 i více procent, jenom proto, aby se umožnila výroba. Není zde v tomto okamžiku času ani místa k tomu, abychom rozebírali, zdali tato cesta a tyto prostředky opravdu vedou ke zvýšení a oživení naší výroby, ale dlužno konstatovati tato fakta proto, abychom ukázali, že pokud na dělnictvu je, jistě koná svoji povinnost. Jestliže však stále jsme nuceni vraceti se k problému nezaměstnanosti, je to také proto, že činitelé a kruhy, které by mohly vykonati pro rozvoj naší výroby daleko více, tak nečiní, nebo aspoň ne tou měrou, jak by právě bylo záhodno, ať už běží o zaměstnavatele či o kruhy úřední. Poukazuji na příklad, že velikým břemenem našeho rozvoje výroby jsou stále ještě různé dávky nepřímé, které zatěžují výrobu. Tak na příklad - stačí tu jenom konstatovati suchá fakta, která mluví sama o sobě dosti zřejmou řečí - velká společnost železářská vyplácí měsíčně na mzdě 12 mil. K, ale uhelná dávka, o které se tvrdí, že nehraje v naší výrobě žádnou roli, činí u této společnosti 4 mil. K, tedy třetinu toho, co se vyplatilo dělnictvu na mzdách. To je jistě fakt, který mluví s dostatek o tom, kde by bylo třeba ještě uvolniti, aby výroba naše nebyla brzděna.
Nebo jiná kapitola. Stala se sice určitá úleva, pokud běží o sazby dopravní, ale stále přece jen musíme se vraceti ke smutnému faktu, že, zejména pokud běží o vývoz do ciziny, máme co činiti neustále s ohromným zatížením naší dopravy. Tak šlo o dopravu hospodářských strojů z Roudnice do Rio de Janeiro v Brasilii, a shledalo se, že pohltí sazby na našich drahách třetinu veškerých dopravních nákladů z Československa do Brasilie. Může být jiného markantnějšího dokladu o neúčelnosti, a řekl bych přímo, o nerozumném udržování těchto sazeb, dochází-li k takovýmto přímo klasickým zjevům?
Nebo jiný doklad: Běželo o dopravu rour, tedy produktu našeho železářství, do Holandska. Dopravní náklady v Československu tvořily 40% veškerých nákladů celé cesty, ač délka trati v Československu činí z trati celkové sotva jednu pětinu. Naše hutě musí za dopravu do Rotterdamu zaplatiti 30 Kč, kdežto hutě Elsaské, které konkurovaly, pouze 6 Kč. Pánové a dámy! Podle tohoto dokladu můžete posouditi, zdali naše dopravní politika není také jednou z příčin, která brzdí rozvoj našeho obchodu. Dochází tu ke zjevům, že pohraniční závody, které pracují na vývoz, získávají právě tím, že mohou dopravovati po cizích drahách své zboží, zatím co závody vnitrozemské jsou ubíjeny našimi dopravními tarify. To, co pak v poslední době jsme mohli sledovati, pokud jde o odpor Belgie a Holandska proti našemu povolovacímu řízení a proti našim podmínkám obchodním, i když to posuzujeme velmi kriticky a objektivně, zůstává přece jenom příznakem, že je tu něco nezdravého.
Dovolím si naznačiti, jak za našich domácích poměrů toto povolovací řízení škodí naší výrobě. Určitá konfekční firma, která obdržela zakázku v tak zvaném zušlechťovacím řízení pro Egypt, dostala polotovar, který byl určen k zpracování, z ciziny teprve po 2 měsících přes mnohé urgence, jenom proto, že nebylo možno docíliti vyřízení na celním úřadě. Tyto velmi četné stesky nasvědčují, že jest třeba, abychom se i na tomto poli zbavili přebytečného byrokratického řízení a obtíží, které stojí naší výrobě v cestě. (Posl. Merta: Na koho ty vlastně jako sekretář odborové organisace žaluješ? Máš k tomu právo?) K tomu právě máme právo, poněvadž usilujeme o to, aby naše výroba, na které dělnictvo závisí, nebyla brzděna zbytečně. Je třeba jen zdůrazniti, že zejména tam, kde běží o zboží sezonní, dnešním povolovacím řízením trpíme velmi značné škody.
Pánové! Již několikrát jsme se tu zabývali situací našeho průmyslu a obchodu. Chápeme, že poměry, jaké zavládly na světovém trhu, a příčiny, které tu rozhodují, jsou povahy mezinárodní a že bude nám velmi těžko tyto příčiny překonávati. Ale právě proto je třeba, abychom aspoň nebrzdili a nezdržovali rozvoj našeho hospodářství tam, kde máme poměry, abych tak řekl, ve svých rukou. Chci jen docela stručně poukázati zde k odůvodnění návrhu, který je předložen, a vyvrátiti výtky, které se neustále vznášejí proti podporám v nezaměstnání. Jaká je situace v našem průmyslu a jak neoprávněné je tvrzení, kterým se operuje, že dělnictvo dostává marně podporu v nezaměstnání, uvidíme ihned, podíváme-li se do jednotlivých oborů průmyslových, do mlynářství, do textilnictví, sklářství, železářství. Všude najdeme desetitisíce, ano pohříchu statisíce nezaměstnaných.
V textilním průmyslu odhaduje se dnes počet nezaměstnaných přes to, že v poslední době konstatováno bylo určité zlepšení, na 30.000. Obmezeně vedle toho, totiž pouze dva dny v týdnu, pracuje na 60.000 dělníků, tři dny na 80.000 a 4 dny v týdnu na 40.000 dělníků. Jen ve východočeském a severočeském průmyslu, v řadě tamních měst textilního průmyslu, v Trutnově, Ústí n. O., v Semilech, Náchodě a jinde běží o tisíce dělnictva, které nebyly přijaty zpět do práce. Podle posledního sčítání, které bylo minulého roku provedeno, máme v textilním průmyslu na 240.000 dělníků. Srovnáme-li nyní tyto číslice, shledáme, že 180.000 dělníků pracuje 2 až 4 dny v týdnu a zbytek pracuje sice plný týden, ale přece jenom za značně stísněných poměrů, ostatní pak jsou v textilním průmyslu vůbec bez práce.
Řekl jsem, že v posledních měsících bylo konstatováno určité, třeba nepatrné zlepšení, ale dlouho nepotrvalo. Byl to zejména uhelný průmysl, který znamenal přijímání dělnictva do práce, ale už znova se ohlašuje propouštění. Tak na příklad na dole Masarykově u Plzně bylo již ohlášeno, že bude propuštěno na 500 dělníků. Celkem jenom v tomto průmyslu, který je vlastně základem našeho výrobního života, konstatuje se, že je na 30.000 horníků bez práce. A při tom největší část těchto horníků nebere žádné podpory, a pokud ji horníci berou, tedy nanejvýš půl roku. O nějakém prodlužování se vůbec nedá mluviti, neboť každé prodloužení podpory se odmítá u horníků. Bohužel, že při propouštění dělnictva jdou také státní podniky v čele. Ač na příklad na Slovensku bylo sjednáno, že dostanou propuštění dělníci ze státních podniků náhradní zaměstnání, a byl jim dán dokonce závazný slib, nestalo se tak, naopak na stavbě dráhy Krupina-Zvoleň přijímají se lidé dříve v námezdním poměru vůbec nepracující a odmítají se naproti tomu dělníci, jimž se práce slíbila. Tyto poměry musí pochopitelně drážditi a znepokojovati slovenské dělnictvo, zejména když uvážíme, v jakých poměrech žijí a jakou perspektivu, pokud běží specielně o slovenský průmysl, mají před sebou.
Dlužno také vytknouti docela bezohledně, že v určitých případech brzdí se obchod a průmysl dokonce nedostatkem vagonů, nedostatečnou dopravou. Tak na př. doprava dřeva, která znamená značný prospěch nejenom v domácím, ale i v zahraničním obchodu, zvláště pro obvod Spišské Nové Vsi a jiných okresů slovenských, vázne proto, poněvadž správa drah nepřistavuje dostatek vagonů. To je zarážející v době, kdy vagonky omezují práci, poněvadž nemají dostatek zaměstnání.
Dlužno však také vytknouti, že mnohde úřady propůjčují se k určitým šikanám na místě toho, aby podporovaly korporace, které věnují pozornost nezaměstnanosti a podporují nezaměstnané, kteří nedostávají žádné podpory, tedy také ne státní, a jsou odkázáni pouze na podporu své odborové organisace. Tak uvádím při této příležitosti, že právě v posledních dnech si bylo stěžováno, že bratislavský policejní úřad žádal dokonce seznam členů grafické organisace, ať již na udání kohokoli, za tím účelem, aby provedl proti nim šetření z toho důvodu, zdali prý jsou příslušníky Československé republiky. V tom musíme spatřovati zbytečnou šikanu odborových organisací, zejména v oboru grafickém na Slovensku, když právě tomuto odboru grafickému stát upírá jakoukoli podporu v nezaměstnání.
Hospodářským poměrům slovenským dlužno při každé příležitosti a zvláště při této věnovati opravdovou vážnou pozornost. Zjevy, které musíme pohříchu konstatovati, že zastavovány jsou a obmezovány závody v Krompaších, Zvoleni, Rožnavě, Podbrezové, papírny v Heřmanci a jiné a jiné závody, které zaměstnávaly sta a tisíce dělníků, nejsou sice zjevy specielně slovenskými, neboť také v Čechách a na Moravě musíme konstatovati obdobné zjevy, ale přes to nutno vytknouti, že poměry slovenské vyžadují zvýšené pozornosti, ježto nemají se tito lidé kam obrátiti. Problémy, které se tu vyskytují, nevyřešíme vytýkáním podpor, když musíme na druhé straně konstatovati, že ani ti, kteří nároky na podporu mají, ji pořádně nedostávají. Potud, pokud budeme dělníkům brániti, aby neodcházeli za prací do ciziny, potud je třeba, abychom si uvědomili, že stát a společnost má povinnost k těmto dělníkům. Uvědomme si jenom, v jaké těžké situaci na př. žije řada slovenských dělníků, kteří odcházeli na práci do Uher, dnes však na práci zemědělskou do Uher nemohou, ale jakákoli podpora je jim odmítána. Bylo by nejvýše zapotřebí, aby ministerstvo soc. péče v dohodě s ministerstvem financí této věci věnovaly zvláštní pozornost. Nebo dělnictvo sklářské, které taktéž není do ciziny pouštěno, aby snad nepodporovalo do budoucnosti zahraniční průmysl, a které je postiženo již po dvě léta těžkou krisí hospodářskou, stejně namnoze zůstává v poslední době bez podpory, anebo je mu podpora snižována. Dlužno zde přece rozlišovati podmínky, které jsou dány různým odborům, poněvadž je přirozeno, že zejména dělníci kvalifikovaní mohou v této těžké době velice obtížné najíti jiné zaměstnání, když jejich odbor jest jim uzavřen nedostatkem práce.
Zde mohou podstatně pomoci vedle prostředků, o kterých jsem se letmo zmínil a které spočívají v aktivní pomoci našemu průmyslu a obchodu, nutné nouzové práce, investiční stavby a podobné podniky. Ale, pánové, musím vytknouti, že nemůžeme býti spokojeni s tím, jestliže investiční program, o kterém jsme tu slyšeli před nějakou dobou a který byl zdůrazňován jako vážný prostředek odpomoci těžké hospodářské krisi, omezuje se o celých 25%. Nehledě k tomu, že celá řada investičních prací dosud nebyla vůbec zahájena, bude tím hůře, jestliže investiční program v celém rozsahu jako program produktivní nebyl prováděn. Jestliže při každé příležitosti se zdůrazňuje, že jest neprospěšné vyplácení podpor v nezaměstnání, že by bylo prospěšnější, kdyby se věnovaly peníze na nouzové práce a stavby, a jestliže také ministerstvo soc. péče v tomto směru pečuje, aby určité prostředky k tomu účelu věnovalo, pak nesmíme zapomenouti a je povinností vlády, aby k tomu přihlížela, že úvěry povolené pro podporu v nezaměstnání, byť byly sebe vyšší, zvláště pokud jsou věnovány pro podporu nouzových staveb a provádění investičního programu, nejsou peníze marně obětované.
Abych zdůraznil vážnost situace, dovolím si vám ještě jen několika číslicemi naznačiti, jaký v celku jeví se počet nezaměstnaných, pokud mohl býti zjištěn úředně, což je vždy počet poměrně menší. V lednu minulého roku bylo nezaměstnaných 112.320, v červnu minulého roku - tedy před rokem - 107.147, v prosinci minulého roku 436.710, v březnu tohoto roku 368.478 a v dubnu okrouhle 318.000. V květnu můžeme odhadovati tento počet a si stejně. Nyní však, kolik bralo podporu v nezaměstnání z tohoto velikého počtu nezaměstnaných. V lednu minulého roku 54.422, tedy ani ne polovina, v červnu 56.599, ani ne polovina, v prosinci 278.344, tedy něco přes polovinu, v březnu tohoto roku 216.408, tedy okrouhle dvě třetiny, v dubnu 171.893, tedy něco přes polovinu, v květnu tohoto roku 163.645, připusťme, že tedy asi také okrouhle 50%.
Tedy stále ještě, vy, pánové, kteří neustále tvrdíte, že podpora v nezaměstnání se vyplácí ve veliké míře, můžete shledati, že sotva jedna polovina nezaměstnaných opravdu dostává podporu v nezaměstnání.
Všimneme-li si nyní úvěru, o který tu běží a který soc.-politický výbor navrhuje spolu s rozpočtovým výborem, aby byl schválen pro tento rok jako dodatečný úvěr k povoleným 75 milionům korun, shledáme toto: Roku 1922 vyplaceno bylo na podporu v nezaměstnání 166 milionů korun, roku 1923 bylo vyplaceno do konce dubna tohoto roku 175·5 milionů korun. Jestliže tedy uvážíme, že úhrnný úvěr pro tento rok činí 295 milionů korun, shledáme, že navrhovaný úvěr 220 milionů je to nejnutnější, čeho je v daných poměrech potřebí. V tom jsou ovšem obsaženy také ještě příspěvky na nouzové práce. Návrh tudíž vyhovuje jen největší tísni, vyhovuje daným prostředkům, poněvadž je přirozeno, že nemůžeme jen dávati, abychom nehledali úhrady, a že musíme jako hospodáři býti si také vědomi toho, že návrhy, které jsou schváleny, musí býti také prováděny. Ale tu právě při této příležitosti zdůrazňuji, že je nutno pamatovati, nestačí-li tento úvěr pro tento rok a nenastane-li opravdu podstatná změna v hospodářské situaci, že bude třeba, aby ministerstvo financí pečovalo o to, aby našlo další prostředky k provádění zákona o podpoře v nezaměstnání, neboť není možno domnívati se, že by po vyčerpání úvěry na podporu v nezaměstnanosti jsou podpora v nezaměstnání vůbec odepřena.
Chtěl bych ještě ku konci, vážení, upozorniti na jedno. Jestliže zdá se nám, že úvěry na podporu v nezaměstnanosti jsou i při jejich nedostatečnosti dosti vysoké, pak jest třeba pečovati o to, aby přikročeno bylo k provádění zákona o příspěvku k podporám v nezaměstnanosti, vypláceným odborovými organisacemi. Také tento zákon je nutno prováděti. Víme, že doba mimořádné krise hospodářské, ve které se nalézáme, není nejpříznivější pro tento systém, ale jistě by ve značné míře přispěl k odstranění stesků, které se pronášejí právem proti dosavadnímu způsobu podpory v nezaměstnanosti. Jestliže je zde řada odborů, které si stěžují, že nedostávají vůbec podpor v nezaměstnanosti, a jestliže tyto odbory žádají ministerstvo soc. péče, aby jim umožnilo aspoň provádění zákona o příspěvku státním k podporám v nezaměstnanosti, pak nedovedeme pochopiti, že v této věci dosud nestala se náprava, a že již po měsíce marně čekáme, aby se také přikročilo k provádění tohoto zákona.
Vážená sněmovno! Doporučuji návrh výboru na další úvěr 220 mil. k podpoře nezaměstnaných, i když jsem si toho vědom, že tento úvěr jest jenom nejnaléhavější odpomocí. Doufám, že vyslovuji přání celé sněmovny, když žádám, aby nejen vláda, ale také všechny strany ve sněmovně věnovaly nezaměstnanosti svoji pozornost a přispěly k tomu, aby podporou hospodářského života, jeho rozvojem léčeny byly příčiny této společenské choroby, abychom na místě nedostatečných podpor dali nezaměstnaným nadbytek práce. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Bylo mi sděleno, že pan posl. Hancko při projednávání 3. odstavce dnešního pořadu užil tohoto výroku: "Tu sa kradie!" Volám jej pro tento výrok dodatečně k pořádku.
Uděluji slovo panu zpravodaji výboru rozpočtového posl. Práškovi.
Zpravodaj posl. Prášek: Slavná sněmovno! O zákonu právě projednávaném můžeme říci směle, že jest to zákon, který byl očekáván již loňského roku na podzim, když sděláván byl rozpočet na rok 1923 a kdy byl preliminován v rozpočtu obnos 75 mil. Kč na čelení nezaměstnanosti. Viděli jsme již tehdy, že nebude moci 75 mil. Kč stačiti, abychom mohli uspokojiti široké vrstvy lidové, které trpí následkem hospodářské krise, abychom mohli zažehnati příšeru nezaměstnanosti, která zachvátila celé statisíce dělníků, a tím také zmírniti zoufalost v jejich rodinách.
Přicházíme-li dnes s dodatečným úvěrem, mohu s radostí konstatovati, že ve výboru nevyskytl se ani s jedné strany hlas, který by neuznal potřebu úvěru 220 mil. Kč, že nevyskytl se ani jeden hlas, který by se pozvedl proti této položce, která jest uznávána obecně nejen za sociálně spravedlivou, ale také lidsky humánní, tak že jest potřebí, aby povolena byla. Jsem si ovšem pevně vědom toho, že nestačí pouze povoliti podporu 220 mil., jsem si vědom, že tím nebude - a správně to bylo panem referentem výboru soc.-politického konstatováno - vyléčena velká bída, která v řadách nezaměstnaných zavládla, nýbrž naopak: naše snaha a usilování musí se nésti k tomu, aby mohla býti produktivnost zvýšena, aby mohla býti zvýšena i výrobnost a tím také se dostalo zaměstnání řadám obyvatelstva. Jistě všechny výbory a strany sněmovny v této věci podají si svorně ruku k práci, aby krisi, která - domnívám se - již vyvrcholila a která je na přelomu, rychlým způsobem zdolaly, aby zimní období nenašlo naše lidi bez práce a zaměstnání.
Je potřebí, abychom při této příležitosti žalovali, že namnoze není dosti pochopení pro zdolání této krise, a bezesporno jest, že také z velké části samy berní správy resp. zdaňovací úřady pomáhají šířiti, rozvětvovati tuto nezaměstnanost nerozumnými a ničím nepodloženými předpisy daňovými, které podlamují schopnost výrobní a tím ženou podniky nejen do krise, ale dávají vhodnou a vítanou příležitost k zastavení práce a propuštění řady dělníků. Vidíme, že řada podniků, které dělaly tak zv. vyrovnání, nejenom že připravila stát o tisíce a statisíce poplatků, které by měla zaplatiti, ale zavinila, že byly desítky a sta dělníků propuštěny a na druhé straně stát musel nezaměstnaným dělníkům vypláceti náramně vysoké podpory, takže vysoké předpisy daňové nikterak nepřinesly dobro pro stát, ale naopak způsobily veliké škody.
Jest si také žalovati při této příležitosti, že není všemi úřady dosti správně a liberálně vykládán zákon o podporách v nezaměstnanosti. Víme na př., že v některých okresích - a je zajímavo, že právě v okresích, kde jsou správy politické velkou většinou německé - vyplácejí se nepoměrně vysoké obnosy na podporách nezaměstnaným a naproti tomu v českých krajích, kde úředníci, chtějíce pokud možno šetřiti stát, vykládají velmi přísně tento předpis, řada dělníků je zkrácena a příslušné podpory se jim nedostává. Je-li potřebí při té věci nějaké určité kontroly, pak je nutno, aby v místech a okresích, kde vidíme, že téměř polovina obyvatelstva je podporována i řadu let, snad i 3 léta, podpory v nezaměstnání byly restringovány a aby se tam přišlo k rozumné a správné úpravě. Domnívám se, že tím způsobem se bude moci mluviti o tom, že by nebylo potřebí tak vysokých obnosů na tyto podpory. V měsíci lednu v Čechách bylo vyplaceno 35,892.788 Kč, na Moravě 10,571.714 Kč, ve Slezsku 2,644.791, na Slovensku 3,427.125 Kč. Tolik bylo vyplaceno jen za pouhý měsíc v našem státě. To jsou cifry, které nás nutí k úvaze, jakým způsobem zmírniti krisi, poněvadž tato krise nebyla by krisí jen vrstev pracujících, ale mohla by se velmi snadno státi krisí státu, bude-li v tomto systému setrváno nadále.
Mohu říci, že dnešním úkolem naším není pouze vnášeti výtky, pokud a jakým způsobem by podpory měly a neměly býti vypláceny. My dnes musíme si přáti, povolujeme-li znovu 220 milionů Kč ve vydáních našeho státu, aby tento obnos vystačil na letošní rok. Ovšem byly zde líčeny velmi černé a smutné vyhlídky do budoucnosti, že snad ani těch 220 milionů korun na letošní rok nepostačí a že bude nutno přicházeti s novými dalšími požadavky pro další výplaty. Je potřebí, abychom hleděli oživiti naši výrobnost, je potřebí, abychom všechno, co ji podlamuje, jak bylo řečeno, ne snad tarify, ale nerozumné předpisování daní, odstranili, aby mohlo nastati u nás vyrovnání a mohla býti zmírněna nejen tíseň v rodinách chudého pracujícího lidu, ale i tíseň státu a tíseň poplatníků, poněvadž na ně v tomto případě stejně doléhá. Vidíme velmi často, že poplatníci sami musí utíkati od svého samostatně výdělečného povolání, že živnostníci se musí vzdávati svého povolání jako samostatní živnostníci a jíti do námezdního poměru pracovního, poněvadž také na ně krise doléhá, tak že dostávají se do oné hrozné situace, že jako živnostníci nemohou pracovati, nemajíce prostředků, ale na druhé straně nejsouce uznáváni od příslušných úřadů za takové, že by nárok na podporu měli, jsou zamítáni, a tím se dvojnásobně šíří nespokojenost v těch třídách.
Vedle toho by bylo potřebí, aby radikálně a správně definován byl názor na tak zvané "sezonní" dělníky a aby pod nimi nebylo rozuměno výhradně veškeré dělnictvo zemědělské, které nemůžeme považovati za pouze "přechodně" nebo "časově" zaměstnané, nýbrž které musíme považovati za dělnictvo, jež nutno zahrnovati taktéž pod zákon o podporách v nezaměstnanosti.
Já mohu jen s odvoláním se na šíře podanou zprávu sociálně-politického výboru doporučiti slavné sněmovně, aby i ona, jako všechny strany v příslušných výborech uznaly potřebnost tohoto úvěru, připojila se k návrhu výboru rozpočtového a schválila požadavek 220 milionů korun, aby mohl ministr úvěrními operacemi opatřiti prostředky pro podporu v nezaměstnání a tím zmírniti bídu statisíců. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji debatu. K slovu přihlášeni jsou na straně "proti" pp. posl. Roscher, Hirsch, Schälzky a Patzel, na straně "pro" pp. posl. Toužil a Kamelský.
Dříve než udělím prvnímu řečníku slovo, navrhuji, aby řečnická lhůta, nebude-li námitek, byla stanovena na 20 minut. (Námitek nebylo.)
Námitek není, návrh můj jest schválen.
Uděluji slovo prvnímu řečníku p. posl. Roscherovi.
Posl. Roscher (německy): Dámy a pánové! Chtěje promluviti o předmětu denního pořadu, nemám v úmyslu mluviti všeobecně o příčinách a chybách, které způsobily naši hospodářskou krisi, nýbrž rád bych poukázal jen na několik důležitých okolností, které byly vlastní příčinou. Ve všech státech evropských a mimoevropských pozorujeme dnes tentýž zjev, že totiž jako následek války postihla tyto státy více méně vážná hospodářská krise. Co však vidíme a co jsme zažili zde u nás, v Československé republice od jejího počátku, jest nám důkazem, že v tomto státě bylo dovršeno všeho, jen aby se hospodářská krise pokud možno ještě zhoršila. Za celou tu dobu nestalo se nic, aby bylo vzmáhající se hospodářské krisi nějak čeleno, naopak ustavičným opomíjením a nesprávnou hospodářskou politikou bylo způsobeno, že se krise přiostřila. Velkým hospodářským otázkám, jež velmi zajímají dělnictvo, nebyla až dosud v tomto státě nikdy věnována taková pozornost, jaké tyto otázky zasluhují, jaké zasluhují také v zájmu dělnictva. Stát a vláda usilovala až dosud všemožně jen o to, aby si zachovala politickou vážnost za hranicemi, aby přesvědčila cizinu o tom, že zde máme zdravý stát. Ve skutečnosti však nebylo učiněno ani toho nejmenšího, co by mohlo vésti k ozdravění našeho hospodářství. Následky této hospodářské politiky se v našem státě také dostavují. Vidíme, že znamenitě vyvinuté hospodářství, které jsme v tomto státě převzali, začíná upadati. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.)
Vidíme dále, že zatím co se ostatní státy vyvíjely od státu agrárního ke státu průmyslovému, Československo, ačkoli je vysoko stojícím státem průmyslovým, vyvíjí se obráceně, k státu agrárnímu. Že to tak daleko dospělo, že směřujeme k takovému vývoji, příčinu toho musíme hledati v tom, že řada stran v tomto státě soustavně připravovala takový vývoj. Některé politické strany pracují pro tento vývoj, aby průmysl byl pokud možno malý a z agrárního hospodářství v tomto státě aby se stal velký hospodářský útvar. V tomto státě mají býti na jedné straně jen lidé majetní a vládnoucí, na druhé straně jen sloužící a porobení. Nepřejí si, aby velká masa průmyslového dělnictva, které je vzdělané, udržela se v tomto státě trvale v takové síle. Průmyslu byla přestřižena nit života, nebylo však učiněno žádné opatření, aby desetitisícům přebytečných pracovních sil byla poskytnuta náležitá možnost práce. Můžeme věru říci, že my v tomto státě prožíváme ze všech evropských států nejtěžší hospodářskou krisi, že dělnictvo u nás je snad nejvíce ze všech států postiženo. Německo je v poměrech zcela mimořádných a nelze je tudíž s námi srovnávati. Od počátku, kdy se krise přiostřila, od podzimu loňského roku ustavičně jsme poukazovali na to a také dávno před tím jsme už prohlásili, co se musí státi, nemáme-li se řítiti do takového stavu, jaký dnes prožíváme. Odborové organisace naznačily vládě loni v důležitých usneseních směrnice, co se musí státi, aby se čelilo krisi, aby se zabránilo jejímu přiostření. Až do dnešního dne neučinila vláda téměř ničeho. Co učinila vláda tenkráte na podzim, když začínala těžká hospodářská krise, byly sliby, plané sliby, které nemají pro dělnictvo v jeho nouzi vůbec žádného významu. Viděli jsme, že od té doby bylo zastaveno na sta podniků, že desetitisíce, ba statisíce dělníků ztratilo práci a že ostatní část dělníků, kteří mohli ještě pracovati, s málo výjimkami byla zaměstnána jen dva, tři nebo čtyři dny v týdnu. A podnikatelé se pokusili, aby na celé čáře využili tohoto období hospodářské tísně a bídy dělnictva, aby podnikli loupežný útok na mzdy dělnické, aby mzdy snížili. A na všechny tyto snahy podnikatelů dívala se vláda naprosto nečinně, neučinila ničeho na ochranu těchto ohrožených dělníků v jejich těžkém existenčním boji, v jejich zápase o existenci, v jejich bídě a nezaměstnanosti, kdy dělníci nemohli vždycky vynaložiti tolik síly, aby odrazili tyto útoky podnikatelů.
Co se stalo od té doby, aby byl oživen průmysl? Nestalo se nic. Všechno bylo ponecháno při starém. Krisí jsme vyvolali nezaměstnanost, jakou znají jen ti, kdož žijí přímo uprostřed dělnického hnutí, kdož zjistili, jak velký je počet nezaměstnaných. Uvedu vám jen jeden příklad z textilního průmyslu, z textilního průmyslu v německých oblastech Čech, Moravy a Slezska, kde jsme měli koncem r. 1922 neméně než 49.000 nezaměstnaných, kdežto 50.000 dělníků pracovalo jen dva a tři dny v týdnu a pouze 16.000 dělníků bylo plně zaměstnáno. V sklářském průmyslu v německých oblastech bylo 8.000 nezaměstnaných a 4.000 dělníků s omezenou pracovní dobou. Totéž vidíme v průmyslu kovodělném, v chemickém, dřevařském a porculánovém průmyslu a v živnostech dopravních. Budiž také připomenuto, že v hornictví dostala v posledních měsících nesčetná sta dělníků výpověď a byla propuštěna a že v nejbližší době nové tisíce horníků hledí vstříc nezaměstnanosti.
Pánové, tyto poměry, v nichž nyní žijeme, kdy máme desetitisíce a statisíce lidí, kteří chtějí pracovati a nemají práce, budou se projevovati v tomto státě ještě také jiným způsobem. Jest litovati, že na žádném místě, ačkoli jsme se několikrát pokoušeli upozorniti vládní úřady na tyto poměry a na jejich následky, nedošli jsme sluchu, aby byla učiněna těmto poměrům přítrž. Nesmíme se dnes už oddávati klamným nadějím, průmysl byl tak ochromen, bylo mu způsobeno tolik obtíží, že z těch dělníků, kteří jsou dnes propuštěni, kteří jsou bez práce, přivedeme jen část zpět do podniků, jiná část těchto dělníků zůstane trvale vyloučena.
Nuže, co by bylo nyní úkolem vlády, politických stran a parlamentu v tomto státě? Bylo by bývalo jejich úkolem již dávno, hned když se objevovaly známky, že náš průmysl, naše hospodářství upadá, pokusiti se, aby bylo znovu umožněno zaměstnání; bylo by bývalo nutno odstraniti všechny překážky s cesty, které tomuto hospodářskému rozvoji překážejí, měl býti učiněn pokus, aby bylo pokud možno postaráno o ony průmyslové dělníky, kteří po dlouhou dobu nebudou moci nalézti zaměstnání ve svém starém pracovním místě. Nevím, pánové a dámy, které obory průmyslu to jsou, jež mají býti vytvořeny, ale bylo úkolem vlády, aby se včas o to postarala a poradila se s odborníky, s odborovými organisacemi atd., kde asi by bylo lze vytvořiti nová náhradní odvětví průmyslová a jaká. Bylo mi oznámeno, že byl kdysi v úzkém vládním kruhu učiněn pokus rozhovořiti se o tom. Avšak jakmile se při této otázce objevily četné obtíže, řeklo se: "Nechme toho, nepouštějme se vůbec do toho!" Je-li zde strach před řešením těchto otázek, prohlásí-li se hned na začátku, že z toho nebude nic, pak nebude nikdy možno něco vykonati. Bylo by úkolem vlády, aby se se vší energií a rozhodností postarala o to, aby část těchto dělníků, která už nemůže býti zaměstnána v některém průmyslu, byla zaměstnána v jiném průmyslovém odvětví. Investiční program, o němž se tolik mluvilo a psalo, byl okleštěn. V poslední době bylo oznámeno, že ta troška investičních prací, jež vláda slíbila, musí býti ještě o 25% snížena. Říká se, že obce mají prováděti nouzové práce. Avšak obce jsou všeobecně zadluženy a vůbec nemohou z vlastních peněz prováděti nouzových prací. Ale přes veliké finanční obtíže slušný počet obcí, jichž finanční stav to dovoloval, pokusil se podle možnosti prováděti nouzové práce.