Každý z nás je zajisté přesvědčen, že železniční služba je velmi obtížná a nanejvýš odpovědná. Tuto službu musí vykonávati personál, který může plniti své služební povinnosti v klidu a důvěře. Této důvěry ve služební činnost však zaměstnanec nenajde, je-li denně v nebezpečí, že bude někam přeložen, kde jsou poměry pro něho nepříznivé. Něco takového by se díti nemělo a proti takovému překládání měl by zakročiti stát, vykazuje-li ono číslice příliš vysoké; a bylo-li v olomouckém ředitelství přeloženo z obvodu dráhy Košicko-Bohumínské 123 zaměstnanců, pak to dělá také z finanční stránky velikou částku. Každé přeložení stojí za dnešních poměrů aspoň 2000 K. Poněvadž za tyto 123 přeložené musejí přijíti zase síly náhradní, znamená to přeložení 246 osob, a počítáme-li na osobu jen jeden tisíc, je to 246.000 K. Poněvadž víme, že také dráhy státní jsou pasivní, právě jako dráha Buštěhradská, musejí býti tyto schodky kryty z kapsy poplatníků, a tu přece chceme vyzvati ministerstvo železnic, aby zacházelo trochu opatrněji se státními penězi v době, kdy se obyvatelstvo státu nachází ve veliké hospodářské krisi, jaké není v žádném státě středoevropském, a aby zbytečně nepřekládalo zaměstnance, což státní pokladnu zatěžuje a nikomu neprospívá, nýbrž nutně vyvolá v kruzích postižených jen nevoli a pobouření. Jako zástupci těchto lidí jsme nuceni přednésti tu tato přání, těchto přání se ujímáme a v tomto případě tím ochotněji, že jsou mezi nimi také Češi, kteří si stěžovali do libovolného překládání z východního Slezska a také u nás o pomoc zakročili. Neboť je příznačno, že na př. ze stanice frýdecké byli přeloženi tři lidé, z nichž dva měli staré rodiče a jeden měl dokonce vlastní dům. Také tito lidé jsou s přeložením nespokojeni a žádají odpomoci. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.)
Chci říci jen ještě slovo k celé této věci. Mluvilo se vždy jen o dráze jako takové, nebo o poměru k vládě. Ve smyslu naší strany chci zde také něco říci k tomu, že jsme pro to, aby se zaměstnanci stávali stálými usedlíky. Člověk, který dlouhý čas vytrvá na svém služebním místě a vžije se do místních poměrů, ten bude službu konati vždy ke spokojenosti. Druhý se musí teprve vžíti, a to znamená i pro stát jen větší výdaje. Při sestátnění Buštěhradské dráhy chceme také ještě, aby byla zachována práva přejímaného personálu ve směru sociálním a v institucích podpůrných. Ústřední výbor důvěrníků zvláště žádá, aby se při unifikaci personálu zachovala nabytá práva zaměstnanců
Buštěhradské dráhy a aby se přihlíželo k nabytému statusu, hodnostní třídě, stupnici platové, služebnímu charakteru a k pořadí, při čemž zařazení úředníkův a zřízenců nesmí jim způsobili žádné újmy v jejich materielních poměrech, proti jejich nynějšímu postavení. To je nejdůležitější, co se týká personálu.
Je však ještě také požadavek jiný. Každá dráha opotřebuje území, v němž by se uplatnila, a působištěm dráhy Buštěhradské jest od stanice Lužná-Lišany německé jazykové území. V tomto území byla dráha dopravním prostředkem a sloužila k tomu, aby umožnila průmyslu, zemědělství, obchodu a živnostem účelné odvážení jejich zboží a dovoz surovin. To bylo dosud obstaráváno bezvadně. Poměr obyvatelstva krajů, jimiž dráha probíhá, vůči dráze byl zcela klidný, bez jakéhokoli pobouření, a to bylo v zájmu dráhy. Myslíme, že to má zůstati tak dále. Avšak opatření, jichž se chápou československé státní dráhy, kterými týrají také v hospodářském směru obyvatelstvo v našich německých krajích, neposkytují nám záruky, že by tak mohlo býti. Je to týrání, jestliže dopravní podnik, který slouží celku a měl by dbáti blaha obyvatelstva, překáží mu ve vykonávání jeho hospodářské činnosti. Není to týrání, když na př. zřízenec u přepážky v Žatci odmítne straně nákladní list se stanicí určení Postelberg a žádá od ní, že tato stanice musí býti uvedena v české řeči, že tato stanice nejmenuje se již Postelberg, nýbrž Postoloprty, poněvadž jsme v Československu a toto město je již městem českým? To je přehmat, neboť úředník musil věděti, že Postoloprty jsou dnes ještě městem německým, i když mají v sobě 40% Čechů, avšak přes to ještě nekleslo pod 20% číslice předepsané zákonem. A tato opatření obtěžují obyvatelstvo, nedají obchodnímu styku vzkvétati, a z toho vidíme, že podnik, který má sloužiti dopravě, dosahuje právě opaku, dopravy nepodporuje, nýbrž ji spíše podvazuje. Pamatujeme se, že dne 1. května vydalo ministerstvo železnic nové nařízení v tom směru, že každý, kdo vstoupí do nekuřáckého oddělení jedoucího vlaku nebo do čekárny s hořícím doutníkem, dýmkou nebo cigaretou, potrestá se peněžitou pokutou 5 Kč. Nuže, ptám se: jak chce ministerstvo železnic zodpověděti tento trest vůči lidem, kteří vstoupí do oddělení, která nemají nápisu "Nekuřáci" ani venku na voze, ani uvnitř v oddělení samém. To je zaskočení takových lidí, a u nás se říká venku mezi obyvatelstvem: "státní dráhy upadly ve psí a ke zlepšení svých financí musejí sháněti takto peníze". Žádáme, aby naše obyvatelstvo bylo náležitými nápisy orientováno a také aby se orientovati mohlo, kde má vstupovati, a také v čekárnách mají býti nápisy v německé řeči, že je kouření zakázáno.
Nyní přejdu k Buštěhradské dráze. Dosud to prý byla dráha soukromá. Avšak tato soukromá dráha byla již před tím podrobena státním opatřením a na svých tratích neměla již nápisů v německé řeči v odděleních vozů. U ministerstva železnic máme přece také generální inspekci, která je povinna pečovati nejen o bezpečnost služby, nýbrž i o bezpečnost stran, a myslím, že náleží také k zajištění slušnosti, aby se neukládaly tresty tam, kde toho není třeba. Na Buštěhradské dráze máme několik stanic, jako na př. Milostin-Kounová, které nemají ještě nápisu v německé řeči, ačkoli Kounová je rovněž městem, které je z 51% německým a z 49% českým. Na vedlejší trati máme železniční stanici Svojetín, ani tam není německého slova a Svojetín je rovněž německý. Proč generální inspekce nedohlédne také zde, aby zákony státní byly prováděny, když přece žádá ihned 5 K pokuty od každého, kdo kouří v oddělení, kde není kouření dovoleno? Generální inspekce by měla dohlédnouti na to, aby takové poklesky proti platným zákonům byly odstraněny a učiněno zadost jazykovým požadavkům obyvatelstva.
Pro své území máme ještě požadavek hlavní. Možno říci, že až do převratu byli u Buštěhradské dráhy a také u drah státních úředníci, zřízenci a dělníci bráni z domácího usedlého obyvatelstva. Víme, že přebytek venkovského obyvatelstva musí vždy hledati zaopatření v jiných povoláních. Jak se to má státi nyní, když Buštěhradská dráha bude sestátněna? Podle délky Buštěhradské dráhy - vidíte přece, že největším dílem probíhá územím německým - byli dle poměru k počtu kilo metrů přijímáni v německém a českém území úředníci a zřízenci. Německá správa měla dobré výsledky, bylo 60% zaměstnanců německých a 40% českých. Náš základní požadavek je ten, aby v budoucnosti, jakmile státní dráhy opět na to budou mysliti - a po jisté době se tím musí zabývati - aby obnovily stav svého úřednictva a zřízenectva, aby se při přijímání personálu přihlíželo k obyvatelstvu domácímu. Ono má na to právo, poněvadž právě podnik není pro několik jednotlivých osob, nýbrž má sloužiti obyvatelstvu veškerému, a tento svůj požadavek dokládáme ještě žádostí další, poněvadž požadavky jazykové jsou v našem území velmi obtížné. V tak zvaném malém a rozšířeném území chebském se mluví nářečím, jež je velmi těžko srozumitelné i Němci, který přichází z jiné německé krajiny, a tu bychom přece rádi řekli, žádali a upozornili, že k bezvadné službě v takových krajinách nelze užíti někoho, kdo ani neumí německy ani snad nedovede do tak těžkého nářečí vniknouti. Bylo by to protismyslné a služba by se tím strašně ztěžovala. Poněvadž každé ztížení je spojeno s finančním zatížením, musíme žádati, aby úředníci a jiní zaměstnanci v těchto německých krajích byli bráni z obyvatelstva německého. Má-li býti dosaženo cíle, jemuž má podnik sloužiti a jemuž sloužiti jsou státní dráhy povinny, musili byste tyto naše požadavky prohlásiti za oprávněné, splniti je a přispěti k tomu, aby konečně také v těchto krajích byl jednotně upraven poměr mezi obyvatelstvem a podniky, jež jsou určeny pro dopravu.
V těch krajinách máme světové lázně, nesmíte proto připustiti, aby na těchto tratích zavládla jistá jazyková anarchie, která dopravu ztěžuje. To by tvořilo na venek strašný obrázek. Poněvadž právě u Chebu, u Františkových Lázní přicházejí sem cizinci, kteří navštěvují naše lázně a kteří byli dosud zvyklí najíti na našich nádražích, v našich vagonech a odděleních nápisy německé, s nimiž si věděli rady, klademe tento požadavek již také vzhledem k tak zvanému mezinárodnímu ruchu lázeňskému. Naše lázně světové, které samy trpí těžké škody krisí hospodářskou, musí klásti váhu na to, aby jich bylo dbáno zvláště také v tomto směru, a co platí pro lázně světové, musí také zde najíti trochu ohlasu. Neboť tyto lázně navštěvují také přátelé z Dohody, z Dohody Velké a Malé, přicházejí Angličané a Američané a často má člověk příležitost stihnouti v těchto vlacích takové lidi, kteří si stěžují, že se na drahách již vůbec nevyznají. Neodstraníte-li těchto poměrů, bude sesílena pověst, že státní dráhy československé neslouží dopravě, nýbrž že jsou prostředkem a nástrojem počešťování, a všechno krásné ujišťování pana ministra železnic nic by mám nemohlo pomoci, a obyvatelstvo musilo by to dobře uvážiti a vždy mysliti na to, že jako utiskovaný národ v tomto státě musí se postarati jinde o pomoc. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Žádám o přečtení podaných návrhů.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
1. Doplňovací návrh posl. inž. Kalliny a druhů:
§ 4 budiž doplněn tímto zněním:
"Dosavadní zaměstnanci BD, kteří odmítnou převzetí do státní služby, buďtež beze zření k jejich služebním letům dáni do výslužby podle ustanovení stanov pensijního ústavu BD se započtením jednoho roku nemoci.
Zaměstnanci, kteří mají býti převzati od BD, buďtež hodností úplně na roveň postaveni zaměstnancům státních drah a nesmějí býti zařazeni jako poslední do téhož statusu a do téže hodnostní třídy. Při rovnosti služebních let nechť rozhoduje jedině služební zaměstnání a dosavadní kvalifikace."
2. Pozměňovací návrh posl. inž. Kalliny a druhů:
§ 13 budiž nahrazen tímto novým zněním:
"Trati BD a bývalé trati ÚTD budou spojeny v rámci státních drah a podřízeny ředitelství státních drah, jež se zřídí v Teplicích, s pravomocí dosavadních ředitelstev."
3. Resoluční návrh posl. inž. Kalliny a druhů:
Vláda se vybízí, aby provádějíc § 13 návrhu zákona tisk 4136 podřídila trati BD a trati bývalé ÚTD ředitelství státních drah, jež se nově zřídí v Teplicích.
4. Eventuelní resoluční návrh posl. inž. Kalliny a druhů, bude-li zamítnut pozměňovací návrh k § 4:
Vláda se vybízí, aby při převzetí zaměstnanců BD zachovala tyto směrnice:
1. Zaměstnanci, kteří odmítnou převzetí do státní služby, buďtež beze zření k jejich služebním letům dáni do výslužby podle ustanovení stanov pensijního ústavu BD se započtením jednoho roku nemoci.
2. Zaměstnanci, kteří mají býti převzati od BD, buďtež hodností úplně na roveň postaveni zaměstnancům státních drah a nesmějí býti zařazeni jako poslední do téhož statusu a do téže hodnostní třídy. Při rovnosti služebních let nechť rozhoduje jedině služební zaměstnání a dosavadní kvalifikace.
3. Zaměstnanci BD nesmějí býti pod záminkou "aby se naučili státnímu jazyku" nebo z jiných důvodů vyměňováni se zaměstnanci státních drah, kteří kdysi dobrovolně šli na Slovensko.
5. Resoluční návrh posl. inž. Kalliny a druhů:
Vláda se vybízí, aby zachovala dosavadní poměr národní příslušnosti zaměstnanců, jaký jest v době sestátnění.
6. Resoluční návrh posl. Pohla, Grünznera, Palme, Kaufmanna a druhů:
Vláda se vybízí, aby propočítala tarify od postátnění Buštěhradské dráhy.
7. Resoluce posl. Jos. Kříže a soudr.:
Vláda se vyzývá, aby při přeřadění zaměstnanců Buštěhradské železnice bylo ministerstvo železnic pověřeno přijmouti zpět do drážních služeb ony zaměstnance, kteří byli od 1. ledna 1923 propuštěni správou Buštěhradské železnice a kteří jsou nuceni pečovati o příslušníky svých rodin.
8. Resoluce posl. Jos. Kříže a soudr.:
Vláda se vyzývá, aby nejdéle do doby jednoho měsíce po převzetí Buštěhradské železnice vydáno bylo ministerstvem železnic nařízení, týkající se služební řeči zaměstnanců u jmenované dráhy, poskytující tyto garancie:
K osvojení si služební řeči převzatých zaměstnanců Buštěhradské železnice poskytuje se těmto dostatečný čas nejméně tří roků ode dne převedení do statusu československých drah. Po dobu tří roků budiž veškeré přesazování zaměstnanců pro neznalost služebního jazyka zamezeno.
9. Resoluční návrh posl. inž. Kalliny a druhů:
Vláda se vybízí, aby pro zaměstnance BD jako konec lhůty platnosti jazykového výnosu E. M. 1742 /1-4 ze dne 24. února 1 923, v němž se požaduje důkaz naučení se českému jazyku do dne 31. května 1924, určila aspoň den 31. května 1926.
10. Resoluční návrh posl. Pohla, Grünznera, Palme, Kaufmanna a druhů:
Vláda nechť se postará, aby dosavadním pramenům odběru uhlí Buštěhradské dráhy i po sestátnění poskytnuto bylo přednostní právo za stejných podmínek.