Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Warmbrunn (pokračuje):. . . a nic jiného není pan generál Foch. Rvou-li se jednotlivé strany o čest návštěvy tohoto krvavého generála, jest to jejich věcí. Nepřekvapuje již nikoho, že se klerikálové plazí podle své licoměrné tradice samozřejmě vždy po břiše před muži, kteří jsou držiteli moci; proč by neměla klerikální holota tohoto státu složiti též svou poklonu Fochovi. Proti tomu se však co nejostřeji ohražujeme, aby úřední školní autority bylo k tomu zneužito, aby se tímto trikem jaksi předstírala generálu Fochovi sympatie veškerého národa. Naproti tomu budiž panu maršálovi Fochovi s tohoto místa prohlášeno, že se převážná většina pracujícího lidu tohoto státu zříká jeho návštěvy a ze proletariát pociťuje tuto návštěvu, která mu vládnoucími kruhy byla vnucena, ve skutečnosti jako provokaci. (Souhlas komunistických poslanců.) Vypravoval-li zde včera pan ministr Udržal, že Foch jest slaven jako pacifista, budiž připomenuto panu generálovi, že to zde bylo přijato jako vtip se smíchem a že ministr národní obrany tím snad v nejlepším případě dal výraz svému soukromému mínění a mínění některých vojáků a podlízavých páterů, nikoliv však mínění veškerenstva. Dělníci bez rozdílu národnosti v tomto státě vidí panu generálovi raději na paty. To nechť uváží maršálek Foch, vstupuje na pražskou půdu.
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím pana řečníka, aby mluvil k věci.
Posl. Warmbrunn (pokračuje): Co se týče předlohy, která dnes jest na pořadu, chtěl bych uvésti toto: Projednávaná vládní předloha, která již prošla kulturním a taktéž ústavně-právním výborem, upravuje zavedení státního jazyka, jakož i jazyka menšin jako předmětu vyučovacího na středních školách a na učitelských ústavech. Podle § 1 této předlohy se stane státní jazyk, tedy jazyk český, povinným předmětem na všech středních školách a učitelských ústavech bez rozdílu jazyka vyučovacího. Bude se tedy musiti učiti češtině na všech německých, slovenských a maďarských školách, které máme. Prohlašuji, že v tom předlohu schvalujeme a podporujeme. Nepotřebuje již žádné argumentace, abychom podporovali toto stanovisko.
Již pomyšlení, že civilisovaní národové žijí již po staletí vedle sebe a spolu a že jest ještě třeba zvláštních zákonných osnov, aby se jeden národ naučil řeči druhého národa ukazuje, jaké klapky na očích nosí vládnoucí buržoasie tohoto státu, které přece jsou odpovědny za nynější pořádek. Mohlo se státi pouze v tomto státě klasického šovinismu jeho buržoasií, že německý venkovan, který na příklad bydlí hodinu cesty od svého českého spoluobčana, po staletí reaguje na jeho řeč jako na nějaké vnitroafrické nářečí. Těmito poměry jsou vinny názory buržoasií o pojmu "národ", a o tom zde smýšlí česká buržoasie nyní v tomto státě panující právě tak, jako kdysi německá buržoasie, když měla v rakouském státě otěže v ruce. Buržoasie je právě buržoasie; česká buržoasní holota není ani o vlas lepší než německá buržoasní chátra. Tragika spočívá v tom, že proletariát musí jako při všem též zde trpěti předsudky buržoasie, neboť jestliže dnes musíme zjistiti, že jsou veliké části proletariátu ještě odděleny národními stěnami, jest to dílem buržoasií.
Zajisté nechyběly za Rakouska mezi německými občany a to i ve výstředně národnostních kruzích hlasy, jež vydávaly heslo: "Němci, učte se česky!" V českém táboře nebylo třeba vydávati protihesla: "Češi, učte se německy!" neboť česká inteligence se neučila pouze z politických důvodů německy, byla nucena se německy učiti jestli se tak stalo k její škodě, vědí dnes obě strany. Ale nehledě k tomu, že heslo: "Němci, učte se česky" vyšlo pouze od nesměrodatné menšiny německé buržoasie, směrodatná většina se paličatě vzpírala naučení se českému jazyku jednak z podněcování, jednak ze strachu, že by ztratila vlastní národnost, nevznikaly ani na té, ani na oné straně výzvy po naučení se řeči sousedovy snad přirozenými pohnutkami vzájemného dorozumění a smíření nýbrž byla to národnostně šovinistická hesla bojovná. Jestliže se tedy zástupcové německého občanstva dnes domnívají, že musí taktiku svoji změniti a zasazují se zásadně o vyučování českému jazyku na německých středních školách, nutno prohlásiti, že dělají nyní z nouze ctnost, že chtějí naučením se češtině učiniti mládež schopnější boje proti národnostnímu odpůrci,nikterak tedy nemají v úmyslu cílů pedagogických nebo cílů politického dorozumění,nýbrž opět pouze cíle šovinistického rozeštvání. Jsou to tytéž pohnutky, jichž nebyl prost ani president republiky, když jako bývalý profesor vydal heslo: "Německou řečí proti Němcům". Proti tomu prohlašujeme, že vidíme v řeči prostředek spojující národy, že chceme viděti, aby se naše mládež naučila jazyku národního souseda, protože jen ten, kdo se může dorozuměti v řeči druhého, jest jedině na cestě k tomu, aby také druhému rozuměl. Protože v přítomné školní organisaci jedině takové vyučování jazykové, které se koná jako povinný předmět, poskytuje záruku za úspěch vyučování, souhlasíme i v tomto bodě s § 1 předlohy. Zástupce německých agrárníků pan dr. Spina projevil v osvětovém výboru jakož i zde pochybnosti proti povinnému vyučování, tedy proti vížícímu donucení. Mínil, že je česká řeč příliš obtížná pro německý jazyk, že by došlo ke krutostem a že by mnoho žáků pro řeč propadalo. Nemohu této námitky bráti vážně. Neboť správa školství musí se o to postarati, aby řečem jako každému jinému předmětu vyučovacímu bylo učeno tak, aby si je žáci mohli osvojiti, totiž aby se jim učilo metodicky. Že žáci přes to propadnou, jistě se přihodí, budiž však dovolena otázka: "Staral se kdy některý německý profesor o to, kolik žáků propadá z latiny a řečtiny?" Proč najednou ta starost o kandidáty, kteří mají propadnouti z češtiny?
V § 2 této osnovy dokazuje vláda, že jest vládou národnostní buržoasie a že musí činiti ústupky jejím národnostním předsudkům. Žádá-li totiž v § 1, aby státní jazyk byl povinným předmětem na všech nečeských středních školách, měla by též žádati, aby řeč menšin byla též povinným předmětem na všech školách. Chyba lávky! Zde mluví o povinném a nepovinném předmětu a přenechává ministerstvu školství rozhodnutí, bude-li se vyučovati menšinovému jazyku povinně nebo nepovinně. Podobá se tedy skutečně, pokud jde o národnostní předsudky, jedna buržoasie druhé. Právě tak jako to nacházela německá buržoasie samozřejmým, aby prohlásila svůj jazyk jazykem přednostním a vnutila ho rozkazujícím způsobem, tak zavádí dnes tato vláda, jako vláda české buržoasie, svůj jazyk, státní jazyk, na školách podrobených buržoasii a myslí, že bůhví jak přispěje svým školám, jestliže nestanoví závazku naučiti se menšinovým jazykům. Nejlépe se to může vyjádřiti takto: Dyk se nyní raduje královsky, že může Lodgmana donutiti, aby se učil česky. Dyka to těší tím více, protože to Lodgmana zlobí, že nemůže nyní donutiti Dyka, aby se učil německy. (Souhlas a veselost komunistických poslanců.)
Pánové, to, jaké národnostní jazykové šílenství tropí měšťanství na obou stranách, není již obyčejná hysterie, ale stav těžce pathologický, jest to přímo zločinem, že budoucí generace, která nyní sedí v škamnách, musí býti pod takovýmto poručenstvím.
Chceme-li zavésti s úspěchem vyučování v druhém národním jazyku, chceme-li vyučovati tak, aby mimo bezprostředně praktický účel vyplňoval svoji mravní úlohu v tak pestrém národnostním státě, že by jako most překlenul propast mezi národy, k vzájemnému dorozumění jest jedna podmínka předpokladem, o níž se žádný paragraf této předlohy nezmiňuje. Tato podmínka se týká učitele. Míní-li to vláda vážně s českým vyučováním na menšinových středních školách, míní-li vážně zavésti jazyky menšin na českých školách, pak se musí jasně vysloviti, že těmto jazykům musí učiti učitelé, pro něž jest tento jazyk řečí mateřskou. Musí tedy čeští učitelé vyučovati češtině na německých středních školách a musí němečtí učitelé v českých školách udíleti vyučování němčině a obdobně tak v ostatních případech. Co říká vláda tomuto samozřejmému požadavku? Jak se stavějí k tomu buržoasie? Konstatuji, že když jsem v kulturním výboru jménem našeho klubu podal tento samozřejmý návrh, že učitelé jazyků mají vyučovati jen své mateřštině, byl tento návrh vládou a koalovanými stranami samozřejmě automaticky odmítnut, čemuž se ovšem nijak nedivíme, jelikož přece touto koalicí jest každý rozumný návrh stále zavrhován. Podivuhodné při tom jen bylo, že se při zásadním odmítání tohoto návrhu shodovali s koalicí zástupcové německého měšťanství, jakož i zástupcové německé sociální demokracie. Řečník německých agrárníků pan dr. Spina mínil, že postačí vysvědčení způsobilosti k jazykovému vyučování. Řečník německého šovinismu dr. Schollich nechtěl žádných českých učitelů jazyků na německých školách, protože od nich přirozeně očekává šovinistické stanovisko; zástupcové německé sociální demokracie se zdrželi každého odůvodnění toho, proč hlasují proti takovémuto požadavku. Pravý důvod pro zamítnutí tohoto samozřejmého návrhu jest národnostní šovinismus, jak u stran koaličních, tak u všech stran oposičních, ať si jsou již německo-měšťanské nebo sociálně-demokratické. Všichni tito pánové mají takřka hysterický strach národnostní před tím, že by snad vstoupil německý učitel do české školy, aby tam vyučoval německému jazyku, nebo že český učitel vstoupí do německé školní světnice, aby tam vyučoval češtině. Při tom nešetřily strany obou směrů frázemi o dorozumění a smíření, k němuž má tato předloha přispěti.
Pro nás jest to novým důkazem toho, že nelze očekávati ani od těch stran, které nyní tvoří koalici, ale také ne od oněch stran, které se nazývají oposicí, vážného kroku k tomu, aby byly odstraněny národnostní protivy. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Pan posl. Warmbrunn ve své řeči pravil: "Rvou-li se jednotlivé strany o čest návštěvy tohoto krvavého generála, jest to jejich věcí." Za tento výrok volám pana posl. Warmbrunna dodatečně k pořádku.
Debata je skončena. Byly podány návrhy. Prosím, aby byly přečteny.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
1. Návrh posl. Hillebranda, Hoffmanna a druhů:
§ 2 znějž takto:
V okresech školních, kde aspoň 20% obyvatelstva mluví jiným obcovacím jazykem než většina obyvatelstva, budiž na školách, jmenovaných v §u 1, zavedeno vyučování jazyku této menšiny jako předmětu povinnému."
2. Pozměňovací návrh posl. Housera, Warmbrunna a soudr.:
§ 2 znějž:
"Jazykům národních menšin bude se na těchto školách vyučovati jako předmětu povinnému, pokud některý z těchto jazyků není již jako jazyk vyučovací předmětem povinným."
3. Návrh posl. Hillebranda, Hoffmanna a druhů:
§ 3 zprávy výborové se škrtá.
§§ 4 až 8 označí se jako §§ 3 až 7.
4. Návrh posl. Housera, Warmbrunna a druhů:
§ 3 znějž:
"Kterému jazyku v §u 2 naznačenému bude na školách vyučováno, rozhodne relativní většina prohlášení, jež učiní rodiče žactva do školy zapsaného."
5. Návrh posl. Housera, Warmbrunna a druhů:
Za § 3 budiž vložen nový § 4 tohoto znění:
"§ 4.
K vyučování jazyku státnímu a jazykům národních menšin budou ustanovováni učitelé, kteří jsou téhož jazyka mateřského."
Následující paragrafy buďtež přečíslovány.
Místopředseda Buříval (zvoní): Návrhy jsou podepsány dostatečným počtem poslanců a jsou tedy předmětem jednání.
Uděluji závěrečné slovo zpravodaji výboru kulturního panu posl. dr. Uhlířovi.
Zpravodaj posl. dr. Uhlíř: Slavná sněmovno! Dámy a pánové! Debata, která se zde rozvinula po referátě zpravodajů výborů kulturního a ústavně-právního, nepřinesla podstatně zvláštních námětů, které by nebyly bývaly již předmětem diskuse ve výboru kulturním. Já sám shrnul jsem všechny tyto námitky ve svém úvodním proslovu a zaujal jsem k nim stanovisko. Zbývá mně tedy jen několik poznámek přičiniti k tomu, co zde bylo řečeno.
Pan kol. dr. Spina jest jistě kvalifikovaný literární historik a já jsem mu povděčen, že se dotkl otázky, jak oceňován byl český jazyk v době osvícenství. Pan prof. Spina nazývá antijosefinismus dnešní doby nedůstojným a přál by si vidět vážného historika, který by dovedl dosti oceniti význam Josefa II. pro národ český. Domnívám se, že z psychologie současného života politického jest dostatek pochopitelný tento tak zvaný antijosefinismus.Nikdo se nemůže diviti, že není vděčnosti k představiteli vídeňského centralismu,který pod rouškou církevního osvícenství de facto působil značné škody právě národu českému. Já bych konstatoval z dějin života Josefa II. jednu věc: Josef II. nastoupil 29. listopadu 1780. Sotva měsíc po nastoupení vlády nařídil, aby do gymnasia nikdo nebyl přijat, nemá-li dostatečné znalosti jazyka německého. Řádem studijním z roku 1781 zavedl němčinu za vyučovací jazyk ve všech třídách gymnasijních, a to ve všech stupních. Tedy v praksi josefinismus a Josef sám jistě nebyl obzvláštním přítelem českého národa. Přihlížíme-li ještě k oné politické stránce, jistě nebude se nikdo divit, jestliže nelze pozorovat v dějinách českého národa zvláštního respektu vůči jeho osobnosti.
Pan kol. Spina konstatoval, že nechybělo ani na německé straně těch, kdo uznávali praktickou výhodu znalosti jazyka českého. Jistě to nebylo z nějaké zvláštní lásky k národu českému, spíše to byla, řekl bych, "dura necessitas" společných zájmů hospodářských a sociálních. Apelovali bychom na své spoluobčany německé tím více dnes, aby pochopili svůj nejvlastnější interes, žijí-li jednou v republice Československé, aby místo nereálných představo návratu starého německého absolutismu rozeznávali konečně skutečný stav věcí a místo neužitečných rozporů hledali vážnou spolupráci.
Pan kol. prof. Spina zmínil se také o přednášce dánského profesora Holgera Andersena. Ano, dobře, ale nechť se nezapomíná také na rub tohoto projevu, který zde v Praze prof. Andersen učinil. Ptám se, co jest s jižním Šlesvikem? Výmarská smlouva sice slibuje určitá práva dánské menšině, ale německá vláda si nevzala naprosto žádný příklad z generosity vlády dánské vůči německé menšině v Dánsku a ignoruje důsledně vůbec kulturní, potřeby dánské menšiny. Doporučoval bych tedy našim spoluobčanům německým, aby si přece povšimli, jak právě německá vláda praktikuje princip ochrany menšin vůči Dánům a vůči minoritám vůbec.
Učení se jazykům, řekl pan prof. Spina, je kulturní potřebou. Nuže tedy ano! Nechť konečně i naši němečtí spoluobčané se odhodlají ke kulturní politice. Kulturní rivalita národů jistě skutečně spíše odpovídá myšlence demokracie, než oblíbená druhdy v Rakousku-Uhersku národnostní politika, založená na základě méněcennosti národů slovanských a kulturní superiority národa německého a maďarského.
K návrhům, jež učinili páni kol. Houser, Warmbrunn a Hillebrand, dovolím si učiniti poznámky v souvislosti.
Pan kol. Hillebrand mluvil zde o školské autonomii. Doporučoval bych našim německým spoluobčanům, aby aspoň poněkud srovnali situaci třebas německé minority v Maďarsku, s nímž přece naši spoluobčané němečtí jsou v úzkých stycích, a poznalo by se, že v otázce školství a kulturní autonomie jistě v Československé republice nejsme nikterak pozadu a že není nám třeba zvláště vyčítati ony požadavky ve smyslu kulturně-demokratickém.
Co zde pan kol. Warmbrunn řekl na počátku své řeči, pokládám za věc naprosto nemístnou, za věc taktu, a mám po tom, co zde řekl, jen dojem, že komunisté někdy nebývají o nic lepší nežli nejdivočejší šovéni.
Byly zde učiněny pozměňovací návrhy poslanci Houserem, Warmbrunnem a soudr., především k §u 2: "Jazykům národních menšin bude se na těchto školách vyučovati jako předmětu povinnému, pokud některý z těchto jazyků není již jako jazyk vyučovací předmětem povinným". Mohu říci tolik, že nelze souhlasiti s tímto návrhem, protože politické poměry nejsou v celém území státním tak stejnorodé, homogenní, aby dovolovaly stejná opatření, jakých se zde navrhovatelé dožadují.
Navrhovatelé činí dále požadavek, aby
§ 3 zněl: "Kterému jazyku v §u 2 naznačenému bude na školách vyučováno, rozhodne relativní většina prohlášení, jež učiní rodiče žactva do školy zapsaného."Tento návrh jest nepřijatelný. Rodičové mohou vždycky uplatniti svá přání, ale rozhodování, které je vždy spojeno s různými důsledky administrativními, nemůže školská správa dáti si z ruky.
Posléze je tam navržen nový § 4 tohoto znění: "K vyučování jazyku státnímu a jazyku národních menšin budou ustanovováni učitelé, kteří jsou téhož jazyka mateřského." Nelze vůbec souhlasiti s tímto návrhem, aby byli povoláni v této chvíli němečtí profesoři na české školy a obráceně. Především jest málo profesorů, kteří by dostatečně ovládali jazyk druhého národa, do jehož škol by byli povoláváni. A druhou vážnou překážkou je dosavad platný živý národnostní antagonismus, který by jistě nebyl na prospěch věci.
S návrhem p. kol. Hillebranda, Hoffmanna a soudr., v němž se praví: "V okresech školních, kde aspoň 20 % obyvatelstva mluví jiným obcovacím jazykem než většina obyvatelstva, budiž na školách, jmenovaných v § 1, zavedeno vyučování jazyku této menšiny jako předmětu povinnému", nelze souhlasiti. Školní okresy při středních školách nemají toho významu jako na př. při školství obecném. Je přece známo, jak mladí lidé chodívají studovati do cizích měst docela mimo svůj vlastní okres, a to z nejrůznějších důvodů, často z rodinných důvodů, a tudíž naříditi, že při 20% minoritě by bylo možno stanoviti také tento jazyk zákonem, vedlo by nejčastěji k nesrovnalostem a prostě i prakticky by bylo neproveditelné.
Kol. Hillebrand navrhuje dále, aby § 3 zprávy výborové se škrtl. Jestliže to neurčí ministr, jak se to žádá v tomto § 3, ptám se, kdo by to učinil. Ponechávati rodičům toto rozhodování, je měřítko přece jen příliš nespolehlivé. Je nutno dbáti toho, aby správě státní byla ponechána možnost spravovati školství netoliko na papíře, nýbrž také ve skutečnosti.
Stavím se tedy proti opravným návrhům, jež zde byly učiněny. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji, panu posl. Špatnému.
Zpravodaj posl. Špatný: Vzdávám se slova.
Místopředseda Buříval (zvoní): Debata je skončena. Budeme hlasovati.
Hodlám dáti hlasovati tímto způsobem:
O §u 1, k němuž není pozměňovacích návrhů, dám hlasovati ve znění zprávy výborové.
O §u 2 dám hlasovati nejprve ve znění navrženém pp. posl. Hillebrandem, Hoffmannem a soudr. Bude-li zamítnuto, dám hlasovati v úpravě navržené pp. posl. Houserem, Warmbrunnem a soudr. Nebude-li přijato ani toto znění, budeme hlasovati ve znění zprávy výborové.
O §u 3, jehož škrtnutí navrhují pp. posl. Hillebrand, Hoffmann a soudr., budeme hlasovati positivně, nejprve ve znění pp. posl. Housera, Warmbrunna a soudr.; nebude-li přijato, ve znění navrženém p. zpravodajem.
Konečně o návrhu pp. posl. Housera, Warmbrunna a soudr. na vsunutí nového paragrafu za § 3 zprávy výborové.
O §§ 4 až 8, k nimž není pozměňovacích návrhů, o nadpisu a úvodní formuli zákona budeme hlasovati ve znění zprávy výborové.
Jsou proti tomuto způsobu hlasování námitky? (Nebyly.)
Námitek není, budeme tedy hlasovati podle uvedeného schematu.
Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.
Kdo souhlasí s § 1, k němuž není pozměňovacích návrhů, podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To jest většina, § 1 jest ve znění zprávy výborové přijat.
K §u 2 byly podány návrhy, nejprve pp. posl. Hillebrandem, Hoffmannem a soudr. Prosím, aby byly přečteny.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Návrh posl. Hillebranda, Hoffmanna a druhů:
§ 2 znějž takto:
"V okresech školních, kde aspoň 20% obyvatelstva mluví jiným obcovacím jazykem než většina obyvatelstva, budiž na školách, jmenovaných v §u 1, zavedeno vyučování jazyku této menšiny jako předmětu povinnému."
Místopředseda Buříval: Kdo souhlasí s návrhem pp. posl. Hillebanda, Hoffmanna a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest menšina, návrh tento se zamítá.
Prosím, aby byl přečten další návrh, návrh pp. posl. Housera, Warmbrunna a soudr.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Pozměňovací návrh posl. Housera, Warmbrunna a soudr.:
§ 2 znějž:
"Jazykům národních menšin bude se na těchto školách vyučovati jako předmětu povinnému, pokud některý z těchto jazyků není již jako jazyk vyučovací předmětem povinným."
Místopředseda Buříval: Kdo souhlasí s návrhem pp. posl. Housera, Warmbrunna a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest menšina, návrh se zamítá.
Budeme tedy hlasovati o znění §u 2 podle zprávy výborové.
Kdo s tímto zněním podle zprávy výborové souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. § 2 ve znění zprávy výborové jest přijat.
Místopředseda Buříval: K § 3 byl podán návrh pp. posl. Hillebranda, Hoffmanna a soudr., aby byl škrtnut.
Dám hlasovati ve smyslu positivním, a to ve znění, navrženém pp. posl. Houserem, Warmbrunnem a soudr.
Prosím, aby bylo přečteno.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Návrh posl. Housera, Warmbrunna a druhů:
§ 3 znějž:
"Kterému jazyku v §u 2 naznačenému bude na školách vyučováno, rozhodne relativní většina prohlášení, jež učiní rodiče žactva do školy zapsaného."
Místopředseda Buříval: Kdo souhlasí s návrhem pp. posl. Housera, Warmbrunna a soudr. k § 3, prosím nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest menšina, návrh tento se zamítá.
Budeme teď hlasovati o tomto paragrafu ve znění, navrženém panem zpravodajem.
Kdo s tím souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina, § 3 ve znění navrženém p. zpravodajem jest přijat.
Konečně jest nám hlasovati o návrhu pp. posl. Housera, Warmbrunna a soudr. na vsunutí nového paragrafu za § 3 zprávy výborové.
Prosím, aby byl přečten.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Návrh posl. Housera, Warmbrunna a druhů.
Za § 3 budiž vložen nový § 4 tohoto znění:
"§ 4.
K vyučování jazyku státnímu a jazyku národních menšin budou ustanovováni učitelé, kteří jsou téhož jazyka mateřského".
Následující paragrafy buďtež přečíslovány.
Místopředseda Buříval: Kdo souhlasí se vsunutím nového paragrafu podle návrhu pp. posl. Housera, Warmbrunna a soudr. za § 3, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest menšina, návrh tento se zamítá.
Je nám hlasovati o §§ 4 až 8, k nimž není návrhů pozměňovacích, jakož i o nadpisu a úvodní formuli ve znění zprávy výborové.
Kdo, prosím, souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina, §§ 4 až 8, jakož i nadpis zákona a úvodní formule ve znění zprávy výborové jsou přijaty a tím jest zákon v prvém čtení schválen.
Tím by byl vyřízen prvý odstavec pořadu dnešní schůze.
Nebude-li námitek, přesunuli bychom denní pořad a napřed projednali druhá čtení, která jsou na pořadu pod č. 3 a 4. (Námitky nebyly.)
Námitek není.
Je nám tedy provésti: