Velectění pánové, zákon pak přechází také k otázkám soukromoprávním. Mluví ovšem jen v několika málo větách, o poměru k použivatelům ústavů telegrafních, telefonních a radiotelegrafních, avšak tento poměr jest čistě jednostranný. Kdo používá telegrafu atd., má povinnost zaplatiti poplatky, je povinen splniti mnoho jiných podmínek, avšak nějaká náhrada škody za vadné dopravení a také za zaviněné zpoždění nebo zkomolení telegramu se mu nepřiznává. Vím zcela dobře, že je to tentýž stav, který býval ve starém Rakousku, avšak přiznáte mi, že v moderní době nedovedeme dobře pochopiti, aby byla na jedné straně státu poskytována všechna přednostní práva regálu a monopolu, na druhé straně však aby mu v otázce čistě dopravní nebyly uloženy ony povinnosti, jež může očekávati občan v soukromém styku od každého, s nímž vstoupí v obchodní spojení. Jsou zajisté jisté potíže - sám jsem pojednával o náhradě škody v této souvislosti - s její správnou úpravou a uznávám i jistý fiskální zájem v těchto otázkách. Avšak musí být učiněn pokus najíti, abych tak řekl, střední cestu mezi zájmem fiskálním a zájmem poškozeného státního občana.
A nyní přicházím k vlastnímu důvodu, proč byl tento zákon tak najednou dán k projednávání a proč se tento zákon tak najednou stal naléhavým. Myslím, velectěné dámy a pánové, že jsme se ocitli v jakési serii ochranných zákonů a že i tento zákon zaslouží si čestného jména třetího zákona na ochranu republiky. (Souhlas na levici.) Těžiště nespočívá v paragrafech o zařizování, o telefonním regálu, o povinnostech pošty vůči použivatelům, těžiště spočívá v trestně právních skutkových podstatách, jež jsou vymudrovány velmi rafinovaně. Nevím, zdali to učinili pánové z ministerstva pošt z vlastních znalostí, či zda si přivolali na pomoc ministerstvo spravedlnosti: jedno je rozhodně správné, že zde byly přímo podivuhodně vymudrovány trestně právní skutkové podstaty. A nemohu se ubrániti myšlence, velectění pánové, že můžete mít v Československu tak podrobně vypracované trestní právo telefonní a telegrafní proto, poněvadž jste v oboru využití telefonu a telegrafu proti zájmům státním nabyli tak ohromných zkušeností, jako sotva který jiný národ na světě.
Bylo by ovšem docela zbytečné, abych vás upozorňoval, jak tvrdá ustanovení byla učiněna. Chtěl bych vás však zcela stručně upozorniti na to, že § 10, odst. 2. poskytuje oprávnění zastaviti telegraf, telefon a radiotelegraf, a z jakých pak důvodů? Když je válka. Prosím, to je docela oprávněný zájem státní; nebo tehdy, když uvnitř státu nebo na jeho hranicích nastanou události, které zvýšenou měrou ohrožují jednotu státu, jeho demokraticko-republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek. Vidíme, pánové, zase staré známé ze zákona na ochranu republiky, a je zvláštní, že tento poštovní a telegrafní zákon byl předložen již v době, kdy jsme zákona na ochranu republiky ve sněmovně ještě vůbec neměli. Za zmínku stojí také potěšitelná spolupráce různých ministerstev v zájmu vynalézání zbytečných trestně-právních skutkových podstat, aby politování hodným způsobem byla spoutána demokratická práva volnosti. Tedy prosím: Pánové, vy považujete za nutné to učiniti! Avšak táži se vás: Je potřebí mimo možnost, kterou vám poskytuje odst. 2, totiž vyloučiti prostě z dopravy soukromé telegramy, fonogramy, telefonní rozhovory, jichž obsah směřuje proti bezpečnosti tohoto státu nebo proti hospodářským zájmům, proti platným zákonům nebo proti mravnosti jsou to všechno skutkové podstaty z dřívější doby - je potřebí zaváděti také ještě tuto novou možnost?. Táži se vás především, k čemu tato nová věta, která jedná o hospodářských zájmech? Myslíte opravdu, že třeba sebe inteligentnější poštovní, telefonní nebo telegrafní úředník může posouditi, co ospravedlňuje hospodářské zájmy státu, nebo co se jim příčí? A nemyslíte, že tímto způsobem jsou ohrožovány velmi závažné hospodářské zájmy jednotlivců i státu, poněvadž zájmy národohospodářské ve státě jsou také přímo zájmy státu a že tímto způsobem může býti poškozováno velmi těžce i národní hospodářství i stát? Upozorňuji jen na jednu okolnost. Jak se vůbec uvede v souhlas toto ustanovení, o němž je zde řeč, s povinností podle telefonního řádu, že telefonní úředníci a úřednice nejsou oprávněni naslouchati hovorům, než pokud je to nutné vzhledem ke službě? Myslím, že ani pánům z většiny, ani z ministerstva pošt nemusím předčítati znění § 6 telefonního řádu, že "naslouchání hovorům v míře převyšující požadavek služby se zapovídá". Táži se pana zástupce ministerstva pošt: Zůstane toto ustanovení v platnosti, nebo bude zákonem zrušeno? A ještě něco: Jak k tomu přijdu, nesmí-li býti vlastně mému hovoru nasloucháno, aby vůbec telefonní úředník mohl učiniti konec a prohlásiti: "Další hovor nepřipouštím", a to v době, kdy není censury, neboť § 15 připouští dále možnost, v době války a když byla vydána t. zv. výjimečná nařízení podle zákona ze dne 14. dubna 1920, zavésti také ještě všeobecnou censuru. Táži se vás - zůstalo mi to opravdu nejasné - čím se liší censura § 10, odst. 3., od censury § 15? Našel jsem jen jeden rozdíl, podle § 10, odst. 3., má každá telefonistka právo prováděti censuru o své vůli tam, kde si to přeje, a případně naslouchati hovoru a zastaviti jej. Podle § 15 je nutno obrátiti se až na ministra vnitra. To je celý rozdíl, který jsem mezi těmito případy shledal. Dámy a pánové! Ve výboru, který byl v jistém smyslu papežštější než sám papež, byla v § 15, v 1. ř. připojena ještě tato věta: Závaznost poštovního a telefonního tajemství neplatí, pokud zákon pod trestem stanoví všeobecnou povinnost oznamovati určité trestné činy. Toto ustanovení je mi opět naprosto nesrozumitelné. Neplatí pro doby, kdy je censura, nýbrž platí pro doby normální, a táži se, co to má znamenati. Myslím, že poštovní nebo telegrafní úředník, který se náhodou doví o trestném činu, je povinen jej oznámiti nebo neoznámiti podle toho, co praví všeobecné trestní zákony, neboť žádným trestním zákonem není z této povinnosti vyňat. Že se to výslovně pojímá ještě do tohoto zákona, nemůže míti žádného jiného smyslu než zřízení státního soudu. Právě tak jako zřízením státního soudu se obyčejným soudům připomíná: "Vy mi nejste dosti spolehliví a proto si nyní zřídím vlastní soud, jemuž dávám přímo, hned při jeho zřízení příkaz, aby byl obzvláště přísný a spolehlivý," právě tak způsobujete touto větou, že naznačujete telegrafním a telefon ním úředníkům, aby denuncovali. To je vlastní účel, proč bylo přijato toto ustanovení, které, jak připomínám, nebylo ministerstvem žádáno, nýbrž které výbor vypracoval na víc jako úlohu z pilnosti. (Výkřiky na levici.)
Dámy a pánové! U § 15 se musím ještě o něčem zmíniti. (Posl. Patzel [německy]: Jsou poštovní holubi už také regálem?) Ne. - § 15 praví, že za války a když byla vyhlášena výjimečná opatření, může censuru naříditi ministerstvo vnitra a že v tom okamžiku automaticky, nehledíc k případům zákona trestního a konkursního řádu, poštovní a telefonní správa je všeobecně zbavena povinnosti zachovávati telefonní a telegrafní tajemství. Informoval jsem se v rozhovoru s panem zástupcem ministerstva pošt a loyálně přiznávám, že úmyslem ministerstva bylo naprosto jen to, aby nezávaznost poštovního a telefonního tajemství byla provedena jen potud, pokud jde o oznámení jistých skutečností, jež by zde mohly zajímati příslušné úřady. Avšak tak, jak zde ten paragraf zní, poskytuje každé poštovní správě a také jejím orgánům možnost, až bude jednou zavedena tato censura, aby prostě vyslechli soukromé hovory a oznámili někomu za účelem hospodářských zájmů obsah těchto zcela nezávadných soukromých hovorů. Nad někým byl na př. prohlášen konkurs. Podle konkursního řádu lze naslouchati jeho telefonním hovorům a podle poslední věty § 15 se zde výslovně praví, že v tomto okamžiku úplně přestává telegrafní a telefonní tajemství. Telefonní správa a její orgány podle mého názoru podle nynějšího znění zákona mají prostě možnost, když na př. kridatáři jeho bankovní firma oznámí, aby si koupil Fönix nebo jiné akcie, poněvadž budou, jak se zdá, stoupat, podati o tomto telefonním rozhovoru zprávu své tchýni nebo někomu jinému, komu chce projeviti přízeň udělením bursovního pokynu. Podal jsem proto k § 15 návrh a žádal jsem, aby bylo výslovně řečeno, že zbavení povinnosti telegrafního a telefonního tajemství smí nastati jen ve prospěch příslušných soudů a úřadů. V dalších paragrafech musím se zmíniti především o jedné věci - nechci se pouštěti do podrobnějšího rozboru trestní právních skutkových podstat. Jak v § 17, tak i v § 18 jsou vedle sebe postaveny skutkové podstaty, jež tvoří za jistých okolností přečin a za jiných kvalifikačních známek zločin. Kvalifikační známkou, která činí z přečinu zločin, jest v obou případech buď okolnost, že čin byl spáchán za války - prosím, o tom lze beze všeho mluvit, tato kvalifikační známka je přijatelná především proto, že každý ví, kdy je válka. Avšak mimo to je stanovena jako kvalifikační známka, je-li čin spáchán v době, kdy buď uvnitř státu nebo na hranicích nastaly události, které zvýšenou měrou ohrožují celistvost státu, jeho demokraticko-republikánskou formu nebo veřejný pořádek a klid. Dámy a pánové, prohlašuji, že těžko dovedu pochopit, jak je možno konstruovati takovou trestně-právní skutkovou podstatu, neboť je v tom tolik pružnosti a nejdůležitější kvalifikační známka skutkové podstaty je tak nejasná, subjektivně nepostižitelná, že si myslím, že je z čistě trestně-právního technického stanoviska nutno tuto formulaci zamítnouti. Jak ten ubohý člověk, který žije, řekněme, v malém místě v severních Čechách, může věděti, že na hranicích Slovenska staly se události, které mají hrozivý ráz pro stát? Jak to může věděti, když přece před zákonem i po zákonu na ochranu republiky vláda a všechny poloúřední i úřední listy budou míti na tom zájem, aby se veřejnost nedověděla o vzniku těchto ohrožujících událostí, nýbrž aby zůstaly utajeny? Tedy se stane něco, o čem on neví a protože se to stalo, ačkoli on o tom ničeho nemohl věděti, bude potrestán místo 3 měsíci za přečin 5 lety pro zločin. I v tomto směru jsem podal k §§ 17 a 18 dva pozměňovací návrhy, v nichž se praví, že, má-li se už trestati podle vyšších sazeb, je nutno zjednati jasné předpoklady, nejen vypukne-li válka, nýbrž i tehdy, byla-li podle zákona z r. 1920 vyhlášena mimořádná opatření.
Není mi jasno, jaký bude osud všech těchto pozměňovacích návrhů, avšak musím se domnívat, že je přece i ve vašem zájmu nutno, utvořiti zákon, který by vyhlížel právně a především spravedlivě. Ovšem zkušenosti poslední doby neopravňují mne k naději, že budete přístupni úvahám, které mají zajistiti, abych tak řekl, trestně-právní čistotu našeho zákonodárství. Tento zákon je ve svých trestněprávních ustanoveních odnoží velkého zákona na ochranu republiky a nemohu říci nic jiného, čtu-li tento zákon a očekávám-li, že dostaneme celou řadu zákonů, všechny za tím účelem, abychom se přizpůsobili zvýšené ochraně republiky, nemohu říci nic jiného než: To je právě kletba zlého činu, že musí ploditi ustavičně zlo. Pomalu přistoupíte k omezení a zrušení všech občanských svobod, které jste ještě v některém vedlejším zákoně zachovali, za tím účelem, jen abyste se zákonem na ochranu republiky nedali předstihnouti v ochraně státu. K tomu zákon směřuje.
Jakkoli bychom byli rádi spolupracovali na věcné kvalifikaci telegrafního práva, jejíž význam a cenu uznáváme, tak také musíme odmítnouti, třebas sebe menší souhlas projeviti s tím, aby byl do sbírky zákonů pojat opět nový ochranný zákon, i když je velmi opentlený a našňořený.
Můžete, velectění pánové, vydávati ochranné zákony jeden za druhým, moje pevné přesvědčení jest - a dějinami bude potvrzeno - že v tomto státě jest jen jediný účinný zákon na ochranu republiky, a to jest změna ústavní listiny, která, vyplývajíc ze svobodné vůle všech národů, všem národům zaručí ona práva, jež jim přísluší podle přirozených práv lidství, podle zásad spravedlnosti, demokracie a svobody. (Souhlas na levici.)
Předseda (zvoní): Bylo podáno několik návrhů. Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Pozměňovací návrhy posl. dr. Kafky a druhů:
1. § 5 budiž škrtnut.
2. V § 6 budiž odst. 2, lit. c) škrtnuta.
3. V § 15, odst. 2. v poslední větě budiž mezi slova: "povinností" a "zachovávati" vloženo: "k příslušným úřadům".
4. V § 17, odst. 3 a v § 18, odst. 2 buďtež slova: "nebo tehdy, nastanou-li uvnitř státu nebo na jeho hranicích události, ohrožující zvýšenou měrou celistvost nebo jednotnost státu nebo jeho demokratickorepublikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek" nahrazena slovy: "nebo tehdy, byla-li vyhlášena mimořádná opatření podle zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 300 Sb. z. a n."
V § 18 budiž odst. 4 škrtnut.
5. V § 21 buďtež slova: "nebo tehdy, nastanou-li uvnitř státu nebo na jeho hranicích události, ohrožující zvýšenou měrou celistvost státu nebo jednotnost státu, jeho demokraticko-republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek" nahrazena slovy: "nebo tehdy, byla-li vyhlášena mimořádná opatření podle zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 300 Sb. z. a n."