Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. Hruban, inž. Botto, Buříval, dr. Czech.

Zapisovatelé: Bradáč, Taub.

175 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: náměstek min. předsedy Malypetr; ministři inž. Bečka, Bechyně, dr. Beneš, dr. Dolanský, dr. Franke, Habrman, dr. Hodža, dr. Markovič, Novák, Stříbrný, Tučný.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška a dr. Mikyška.

Předseda: Zahajuji 197. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem posl. Hlinkovi a Křemenovi pro neodkladné zaměstnání.

Nemocí omluvil se na tento týden posl. Matzner.

Došly tyto spisy: Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněmov. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Dotaz posl. Rýpara a druhů ministru školství a nár. osvěty o stavbě budov menšinových škol na Těšínsku.

Odpověď min. spravedlnosti na dotaz posl. Al. Kříže o sporu domkářů z Nové Vráže, okres Písek, s bývalým knížetem Bedřichem Lobkovicem o vlastnictví některých pozemků v tamním katastru.

Odpověď min. předsedy, min. financí a min. spravedlnosti na dotaz posl. Al. Kříže o likvidaci t. zv. "Umrathovy aféry".

Odpověď min. zemědělství na dotaz posl. Füssyho o vybavení povýšení provisorního vrchního stavebního komisaře inž. Petra Gayslera a provisorního vodního mistra Imra Nestlingera v Komárně.

Odpověď min. financí na dotaz posl. dr. Körmendy-Ékese v záležitosti cestovního pasu Anny Horvátovej a její rodiny.

Odpověď min. vnitra na dotaz posl. dr. Körmendy-Ékesa o vynechání maďarského textu v orientačních nápisech Dobšinské jeskyně.

Odpověď min. školstva a nár. osvety na dotaz posl. dr. Lelleya o prepustení Marie Merleovej, vydatej za Štefana Kormosa, riadiacej učiteľky štátnej školy v Komárne.

Odpověď min. vnitra a min. s plnou mocí pro správu Slovenska na dotaz posl. Szentiványiho v zájmu znemožnění úřední moci zemplinských veřejnoprávních úřadů, které dopustily se omezení osobní svobody na předsedovi vojenské odbočky krajinské strany maďarských malorolníků a tím znemožnily organisaci a život strany.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byla tiskem rozdána zpráva.

Zástupce sněmov. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Tisk 4037. Zpráva výboru ústavně-právního a rozpočtového k usnesení senátu (tisk 3973) o vládním návrhu zákona (tisk sen. 1482 a 1509) o náležitostech vkladných listin o výmazu starých pohledávek a o poplatkových úlevách při výmazu a při sestavování vložek na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byly tiskem rozdány interpelace.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Tisk 4031. Sbírka interpelací:

I. posl. dr. Kubíčka a spol. min. zemědělství a veř. prací ve věci stálého odkladu úpravy řeky Metuje, jejíž stržený břeh působí nenahraditelné škody majitelům zemědělských pozemků u Bělovsi u Náchoda,

II. posl. dr. Kafky, Kostky a druhů vládě, že politický dohlédací úřad zastavil usnesení německých samosprávných sborů o udělení darů hladovějícím dětem v Německé říši,

III. posl. Tausika a soudr. vládě o neustálé provokační činnosti policejního ředitelství v Košicích; o nezákonném vypovídání příslušníků pracující třídy na Slovensku, o vydávání československých příslušníků a politických uprchlíků do horthyovského Maďarska; o provokačním postupu proti "Skautům FDTJ" v Košicích, o bestiálním týrání zatčených; o prohlídkách a persekvování hnutí dělnického v Košicích, a o národnostně šovinistickém štvaní obyvatelstva v Košicích pod ochranou policejních úředníků a strážníků,

IV. posl. Slavíčka, Hrušovského a soudr. min. zahraničních věcí stran bývalého československého vyslance Karla Perglera v Tokiu.

Předseda (zvoní): Přistupujeme k projednávání pořadu schůze, a to nejprve k odstavci 1, jímž jest:

Zpravodajem je pan posl. dr. Patejdl, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj posl. dr. Patejdl: Slavná sněmovno! Vládní návrh zákona o telegrafech má za účel provésti kodifikaci právních norem, jež byly až dosud na újmu přehlednosti roztroušeny v různých zákonech, vládních nařízeních, výnosech atd., a dále má za účel současně provésti unifikaci telegrafního práva v celé republice.

Význam telegrafu a telefonu - a v nejnovější době radiotelegrafu a radiotelefonu - jako nejrychlejšího prostředku dopravního a zároveň dorozumívacího nejen pro soukromý styk občanstva, nýbrž hlavně a ve zvýšené míře pro veřejnou správu vůbec, pro obranu státu, a konečně i důvody fiskální přiměly skoro všechny státy k tomu, že vyhradily si vliv na zařizování, udržování a provozování tak důležitých prostředků dopravních a dorozumívacích, že jich neponechaly soukromému podnikání, nýbrž že je prohlásily za výhradné právo státu. Tak mluví se od samého počátku užívání těchto dopravních prostředků o t. zv. regálu telegrafním.

Pro moderní stát lze správněji charakterisovati takové výhradné právo státu jako veřejný podnik státní. Souhrn právních norem, které upravují zřizování, udržování a provozování telegrafů, jakož i jich užívání, nazývá se právem telegrafním.

V jednotlivých státech evropských byly tyto poměry upraveny t. zv. telegrafními zákony. Takové telegrafní zákony mají skoro všechny staré státy evropské, zejména je to Francie, Velká Britanie, Německo, Belgie a Italie. Státy, které vznikly nově po válce, rovněž si připravují podobná telegrafní zákony. Československá republika tímto vládním návrhem zákona přistupuje mezi řady států s kodifikovaným telegrafním právem.

Návrh zákona lze rozděliti na několik skupin, které upravují stejnorodé právní poměry. Zákon sám v §u 2 především určuje pojem telegrafu, a to tak, že se telegrafem rozumí podle tohoto zákona elektrický telegraf nebo telefon, a to drátový i bezdrátový, jakož i elektrická návěštní zařízení.

Skupina první (§ 1 až 4) upravuje právo zřizování, udržování a provozování telegrafu. V ní se jako zásada stanoví výhradní právo státu a připouštějí se výjimky jen ve formě koncese, kterou propůjčuje stát a jejíž podmínky blíže určuje vládní nařízení. Povinnost koncese rozšiřuje se i na radiotelegrafii, a to na radiotelegrafii na lodích, jež plují pod československou vlajkou kdekoli, nebo na lodích, jež plují v československém území státním.

Dále se rozšiřuje povinnost koncese na radiotelegrafii na vzducholodích soukromých, a to na všech soukromých vzducholodích československé státní příslušnosti a vzducholodích cizí státní příslušnosti, pokud se nacházejí uvnitř hranic našeho státu.

Jedinou výjimku z povinnosti státní koncese stanoví při drátových telegrafech uvnitř budov nebo na souvislých pozemcích téhož vlastníka, pokud taková souvislost není přerušena, a to buď fysicky nebo aspoň ideálně, na příklad možností zásahu osoby třetí při služebnosti.

Druhá skupina (§ 5) podrobuje státnímu svolení a státnímu dozoru výrobu, prodej, přechovávání a dovoz z ciziny radiotelegrafních zařízení. Právo povolení k takovéto činnosti vyhrazuje se státu, státní správě, ministerstvu obchodu. Bližší podmínky takového povolení budou upraveny zvláštním zákonem.

Třetí skupina upravuje v §§ 6 až 9 kompetenci jednotlivých ministerstev ve věcech telegrafních. Zásadně stanoví příslušnost ministerstva pošt a telegrafů. V určitých případech přikazuje kompetenci ministerstvu železnic nebo ministerstvu veř. prací, zejména pokud jde o vodní službu a vzduchoplavbu, a přesně vymezuje podmínky zřizování, udržování a provozování telegrafů vojenskou správou.

Skupina čtvrtá (§§ 10 až 14) upravuje podmínky veřejného používání státních a soukromých telegrafů, určených k veřejnému používání. Zde se stanoví jako zásada právo obecného používání telegrafů a telefonů. Z této zásady připouštějí se výjimky ve dvou případech:

Předně, když obsah telegramů nebo fonogramů nebo telefonních rozhovorů směřuje proti bezpečnosti státu nebo proti hospodářským zájmům nebo odporuje zákonům, veřejnému pořádku nebo mravnosti, může telefonní správa vyloučiti telegrafní a telefonní hovory toho druhu z dopravy, totiž může odmítnouti jejich dopravu.

Druhá výjimka jest v tom, že vyhrazuje se poštovní a telegrafní správě právo, aby omezila provoz telegrafní úplně nebo částečně v případech války nebo když uvnitř státu nebo na jeho hranicích nastanou takové události, které ohrožují zvýšenou měrou bezpečnost státu, zejména jeho celistvost nebo jednotnost, jeho demokratickorepublikánskou formu, jeho ústavu nebo veřejný klid a pořádek, nebo z jiných důvodů veřejného zájmu.

Ze zásady všeobecného užívání telegrafu a telefonu plyne logicky povinnost státní správy k přijímání a dopravě depeší a hovorů. Státní správa nepřejímá však dle zákona ručení za telegramy jí k dopravě svěřené ani za výkon telefonní služby a neposkytuje proto náhrady za škody, které z toho důvodu vznikly.

Příslušnost řádných soudů pro stížnosti a žádosti, vzniklé z právního poměru používání telegrafů, jest vyloučena. Věci ty spadají do kompetence správního řízení, prováděného instanční cestou v oboru poštovní a telegrafní správy.

Skupina pátá upravuje v §§ 15-20 otázku telegrafního tajemství a neoprávněného zřizování a provozování telegrafů Svým obsahem jeví se doplňkem trestního práva hmotného a procesního, ježto stanoví pojmy trestních činů, jich tresty a příslušnost pro trestní řízení a rozhodování.

Zásadně se ukládá všem zaměstnancům poštovní a telegrafní služby, koncesionářům a jich personálu povinnost zachovávání tajemství.

Ze zásady té připouští se výjimky ve 2 případech:

1. když zákony pod trestem je uložena všeobecná, tedy každému občanu, povinnost oznamovati určité trestné činy,

2. za války nebo při vyhlášení mimořádných opatření; v tomto případě může naříditi ministerstvo vnitra censuru telegramů (fonogramů) a telefonních hovorů a správa poštovní a telegrafní je zproštěna povinnosti zachovávati telegrafní a telefonní tajemství. Porušení tajemství shora uvedenými osobami jest dle §u 16 přečinem, jehož trestnost se zvyšuje, když vinník jednal ze zištnosti. Porušení tajemství osobami stojícími mimo poměr služebník telegrafní správě jest přečinem. K činnosti se vyžaduje vědomí neoprávněného činu a úmysl dověděti se obsah nebo sděliti ho jinému.

Dále sem patří zapojení do drátového telegrafu, zachycení telegramu (fonogramu) nebo telefonního hovoru, dopraveného cestou bezdrátovou. Trestnost přečinu se zvyšuje uveřejněním zprávy, o které vinník neoprávněně nabyl vědomosti nebo užitím jí na škodu druhého.

Neoprávněné zapojení se do drátového telegramu za války nebo když uvnitř státu nebo na jeho hranicích nastanou události, ohrožující zvýšenou měrou celistvost nebo jednotnost státu, jeho demokraticko-republikánskou formu, ústavu nebo veřejný klid a pořádek, jest zločinem.

Trestní řízení při přečinech § 17, odst. 1. a 2., lze zavésti jen k návrhu poštovní a telegrafní správy nebo na žádost poškozeného.

Zřízení nebo provozování telegrafů bez povolení ministerstva pošt a telegrafů je přečinem podle § 18. Zločinem se stává činnost taková za války, nebo když nastanou na hranicích státu nebo uvnitř státu události, o kterých jsem se právě zmínil.

Pro trestní činy ve smyslu tohoto zákona stanoví § 19. telegrafního zákona příslušnost soudů sborových. Vedle trestu na svobodě stanoví § 20 tresty peněžité. Ty se stanoví fakultativně, totiž mohou býti uloženy, ale nemusí. Jde-li však o čin, spáchaný ze zištnosti, pak peněžitý trest stává se obligatorní, t. j. povinný.

Šestá skupina upravuje požadovací právo státu pro soukromé telegrafy.

Ústavně-právní výbor, který jednal o vládní osnově zákona, učinil v ní některé podstatné změny:

1. Do § 15 vsunul do odst. 1. konečnou větu, podle které povinnost zachovávání telegrafního tajemství se strany zaměstnanců netýká se případů, kdy zákony pod trestní sankcí ukládají všeobecnou povinnost oznamovací pro určité trestné činy.

2. Obmezením práva censury telegramů proti původnímu návrhu pouze na případ války, nebo byla-li vyhlášena mimořádná opatření, a poskytnutím práva toho ministerstvu vnitra a nikoli - jak bylo navrhováno - každému státnímu bezpečnostnímu úřadu.

3. Vyloučením obligatorní kumulace peněžitých trestů v §§ 17 a 18 a zachování této obligatorní kumulace jen při deliktech z pohnutek zištných.

4. Stanovením minimální hranice trestní, a to jak při trestu na svobodě, tak při peněžitém, a upravením peněžitých trestů jednotně: Za přečin od 200 K do 50.000 K, za zločin od 1000 K do 500.000 K.

5. Obmezením náhradního trestu při spojení s trestem hlavním na meze zákonné sazby.

6. Doplněním §u 16 v tom smyslu, že vědomé umožnění vyslechnutí cizích telegrafních hovorů je přečinem.

7. Dále přesnějším stylisováním §u 17 v tom smyslu, že k pojmu deliktu se tam žádá, aby telegram nebyl dosud doručen, a jasným označením, že po stránce subjektivní vyznačuje se vědomí porušování telegrafního tajemství.

8. Konečně připojením v §u 22 citace §u 327 zák. čl. V z r. 1878, pokud se vztahuje na telegramy.

Jménem výboru ústavně-právního navrhuji:

Slavná sněmovno! Račiž přijati vládní osnovu zákona o telegrafech s těmi změnami a doplňky, jak byly výborem ústavněprávním usneseny. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Ke slovu jsou přihlášeni "proti" páni posl. Hackenberga dr. Kafka.

Navrhuji podle usnesení presidia řečnickou lhůtu 20 minut. Jest snad námitka proti tomu? (Nebyla.)

Není jí. Návrh můj je přijat.

Uděluji slovo p. posl. Hackenbergovi.

Posl. Hackenberg (německy): Dámy a pánové! Kdyby v této vládní předloze šlo výhradně o úpravu telegrafů, mohli bychom tuto předlohu přijmouti, mohli bychom se snad spokojiti tím, že bychom se snažili pozměňovacími návrhy k jednotlivým ustanovením dosáhnouti změny vládního návrhu. Prohlédneme-li si však tuto předlohu, shledáme, že to vlastně není předloha k úpravě telegrafů a telefonů, nýbrž, že není tato předloha nic jiného, než doplněk k zákonu na ochranu republiky, na kterém jste se usnesli před několika dny v této sněmovně. V této předloze nejde převážně o úpravu telegrafů, o zařízení, udržování a monopol; hlavní její ustanovení jsou spíše ustanovení trestní, poněkud drakonické trestní vyhrůžky pro přestupky, které jsou sepsány v řadě paragrafů. Co jest to telegraf a telefon? Nutný dopravní prostředek; a s touto předlohou by se mělo též zacházeti jakožto s úpravou tohoto dopravního prostředku. Ale podrobná ustanovení nesměřují hlavně k této úpravě, nýbrž především k tomu, jak jest to možné škrtiti, censurovati a jak jest to možné zastaviti. Poukázali jsme na to již ve výboru, že máme příčinu k tomu, zaujmouti ze zásadních důvodů postavení proti ustanovením této předlohy. V prvé řadě nalézáme takovéto ustanovení v §u 10, jenž praví, že správa pošt a telegrafů jest oprávněna zastaviti neb obmeziti telegrafní provoz zcela neb částečně za války, nebo tehdy, nastanou-li v nitru státu nebo na jeho hranicích události, které ohrožují ve zvýšené míře státní celek, jeho republikánský útvar, ústavu nebo veřejný klid a pořádek, anebo z jiných důvodů veřejného zájmu. Ústavní výbor učinil změnu na tomto ustanovení §u 10, ale výhradně v tom směru, že bylo toto ustanovení přesně přizpůsobeno slovnímu znění ochranného zákona v jeho jednotlivých ustanoveních. Teprve při poradě o § 15, když bylo již odhlasováno o všech paragrafech až do§u 14, přišlo se na to, že není přece jen možno, tak beze všeho prohlásiti, že jest možno naříditi censuru, zastaviti telegrafní provoz, když jest ohrožen veřejný klid a pořádek uvnitř státu. Kdo pak to má nařizovati, kdo o tom rozhodovati, je-li taková nutnost; a teprve při poradě o §§ 15,17, 18 a 21 byl stanoven podvýbor, který se měl zabývati přesnou formulací těchto ustanovení této zákonné předlohy. Podvýbor volil nyní pro § 15 zcela jinou formulaci a řekl, že může býti nařízeno a prováděno censurování telegramů, zrušení úředního tajemství nařízeného v jiných ustanoveních zákona, za války nebo tehdy, když budou nařízena výjimečná opatření na základě zákona ze dne 14. dubna 1920.

Jen tehdy se má prováděti takovéto censurování. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Podvýbor a taktéž ústavní výbor řekly dále na základě zprávy zmíněného podvýboru, že nařízení censury a zrušení úředního tajemství může býti ustanoveno ministrem vnitra. V §u 10 se však tedy určuje, že správa pošt a telegrafů jest oprávněna zastaviti telegrafní a telefonní provoz buď zcela nebo částečně pro určitá území. Podřízená instance tedy, správa pošt a telegrafů, jest oprávněna zastaviti úplně provoz buď pro celé území nebo pro část státního území, a teprve ministerstvo vnitra jest oprávněno podle ustanovení §u 15 učiniti méně tuhá opatření, zejména zavésti censuru a zrušiti úřední tajemství. Máte však podobné ustanovení také v §§ 15, 18 a 21, proti nimž máme z týchž důvodů jako proti §§ 10 a 15 zásadně příčinu zaujmouti odmítavé postavení. A tážeme se sami sebe, zdali jest opravdu nutno přijmouti tato ustanovení a drakonická ustanovení trestní vůbec do této předlohy, jíž se vlastně má provésti úprava telegrafů a telefonů. Popíráme to, a to proto, že již v posledním odstavci §u 10 jsou obsažena taková ustanovení, která dávají v nejširší míře úřadu možnost učiniti opatření pro bezpečnost státu uvnitř i na venek. Konec §u 10 zní totiž takto: "Soukromé telegramy, fonogramy nebo telefonní hovory, jejichž obsah směřuje proti bezpečnosti nebo odporuje zákonům, veřejnému pořádku státu nebo jeho hospodářským zájmům, nebo mravnosti, jsou z dopravy vyloučeny." Táži se vás, když se pojímá do jednoho paragrafu takové ustanovení, které dává úřadům nejobsáhlejší plnou moc, je vedle toho ještě zapotřebí naříditi ještě v jiných paragrafech zastavení, censuru, zrušení tajnosti telegramů a telefonních hovorů? Víme, že se to všechno za války dělo ve starém Rakousku, víme, jaká těžká poškození hospodářského života byla způsobena zastavením dopravy telegramů a telefonů, jaká nejistota byla způsobena censurou a jakým měli jsme my a s námi také vy - příčinu stěžovati si na tato opatření, která byla vydána na základě dřívějších nařízení a opatření. A vy víte, že tato drakonická opatření a všechna tato nařízení a zařízení ve starém Rakousku neznemožnila, aby nebylo upraveno spojení mezi tuzemskem a cizinou a mezi činiteli v tuzemsku samém, kteří osnovali spiknutí proti státu a jeho zařízením. Páni ze stran většiny, kteří zde sedí, nebo aspoň mnoho z nich vědí jistě, jak to dělali ve starém Rakousku, aby udrželi dopravu, a jistě vědí, že nelze ani takovými ustanoveními, jaká jsou obsažena v nynější předloze, zabrániti takové dopravě. Jest to tedy zcela bezúčelné a protismyslné zachovati ustanovení §§ 15, 17 a 18 atd. v zákoně, zejména s těmi drakonickými ustanoveními trestními, jak jsou převzata ze zákona ochranného, protože všechna ta opatření již byla učiněna posledním odstavcem §u 10.

Ze všech těchto příčin, které jsem zde uvedl, máme všechen důvod hlasovati a postaviti se proti tomuto zákonu, se kterým bychom, jak jsem pravil, mohli souhlasiti, kdyby obsahoval úpravu telegrafů a telefonů. (Souhlas na levici.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Dále má slovo pan posl. dr. Kafka.

Posl. dr. Kafka (německy): Velectěné dámy a pánové! Dne 7. února t. r., tuším, byl nám položen na pulty zákon, označený jakožto zákon o telegrafech. Když jsem četl letmo tento zákon, vlastně jen jeho titul, měl jsem pocit, že nám byl konečně jednou předložen k projednávání zákon příjemný, zákon zajímavý, nikoli zákon z oné řady politicky pověstných návrhů a osnov na něž jsme si v poslední době již tak zvykli. Jakožto právník jsem se, abych tak řekl, také těšil na to, že budu spolupracovati na zákoně, který bude kodifikací moderního práva telegrafního, telefonního a radiotelegrafního. Avšak i zde, jak se nám již tak často stalo, dožili jsme se malého, či lépe řečeno velkého zklamání; především totiž byl velmi brzy schlazen můj právnický zájem, když jsem viděl, že tento zákon, který se trochu honosivě nazývá, "zákon o telegrafech", ani zdaleka není kodifikací telegrafního práva, že se zde naprosto nekodifikuje celý obor telegrafního, telefonního a radiotelegrafního práva, v literatuře sice velmi dobře zpracovaný, avšak v zákonodárství ještě nikterak nevyčerpaný, nýbrž že byl pouze vybrán jistý počet otázek, a řekl bych hned, že nikoli takových otázek, jež se stanoviska veřejnosti zasluhují obzvláštního zájmu, nebo jsou zvláště naléhavé. Domnívám se spíše a dovolím si to také dokázat, že důvody, proč tak najednou byl předložen takový výjimečný zákon, o němž sama důvodová zpráva tvrdí, že naprosto nejde o obsáhlé zákonodárství o právu telegrafním, musíme hledati docela jinde. Uvidíme, kde je nutno tyto důvody hledati. Třebas zde nešlo o skutečnou kodifikační práci, nýbrž o zavedení jistých speciálních zásad, byla příprava zákona, jak zde musím prohlásiti dosti vadná, vadný byl jak návrh, tak i jeho projednávání ve výboru. Po jistých vysvětlivkách, jichž se mi dostalo, nechci se zmiňovati o zvláštním zjevu, že zástupci oposice nebyli přibráni do podvýboru k poradám o tomto zákonu, chci však prohlásiti, že jsem v podvýboru nebyl, že jsem do něho nebyl přibrán a že tudíž nemohu převzíti ani spoluodpovědnosti za návrh, jak vyšel z podvýboru.

První otázka, kterou projednává zákon, spočívající v podstatě na dosavadním zákonodárství, jest t. zv. telegrafní regál, který se nyní rozšiřuje i na telefon a radiotelegrafii. Nechci se v této souvislosti zabývati otázkou, zda a do jaké míry jsou regály oprávněny, zda a do jaké míry by je bylo možno nahraditi útvary novými. Ale rád bych upozornil na to, že se starý regál, pokud se týče radiotelegrafie, najednou rozšiřuje. Kdežto totiž u telegrafu a u telefonu k regálu patří pouze udržování, zřizování a vedení telefonních a telegrafních linek a radiotelegrafických ústavů - a tudíž smí to prováděti buď jen stát sám, nebo je k tomu rozhodně zapotřebí aspoň státní koncese - o radiotelegrafii se najednou praví, že také zhotovování, prodej, přechovávání a dovoz příslušných aparátů z ciziny jest dovolen pouze pod státním dozorem a s koncesí státních úřadů.

Velectění pánové! Mluvím prozatím jen se stanoviska hospodářského a upozornil bych vás na to, že nemůžeme souhlasit s takovým rozšířením koncesního donucování, s takovým novým omezením volného obchodu a volné dopravy, a že se divíme, že ve ctěné koaliční většině strany, jež jsou celkem rovněž přívrženci volného hospodaření, rozhodly se zde zaváděti nucenou koncesi ve zcela zbytečném a nepřípustném smyslu.

Důvodová zpráva uvádí jako důvod proto to rozšíření nucené koncese k výrobě, prodeji atd., zvláštní povahu radiotelegrafických zařízení atd. Považuji to za velmi chatrné odůvodnění a myslím, že vůči tomuto chatrnému odůvodnění jsou protidůvody v silné převaze. Tyto proti důvody shledávám v tom, že bude-li podnět, který v jiných státech jest a který je podporován, aby se soukromou soutěží dospělo k zdokonalení radiotelegrafických zařízení, že především pomine podnět k zlevnění těchto zařízení, t. j., že pomine podnět, zlevním zařízení a jejich technickým zdokonalením dospěti i k tomu, oč s úspěchem usilují v Anglii a v Americe, totiž aby se používání radiotelegrafie rozšířilo mezi obyvatelstvem. Myslím, že jiné státy zrovna tak pečují o ochranu svých zájmů, o bezpečnost státu, o ochranu před cizím vpádem a cizím vyzvědačstvím, jako stát československý, nepovažují se však přece za nuceny zaváděti zde takovouto oklikou novou nucenou koncesi a nové omezování hospodářských svobod. Spatřujeme v tom tudíž odpor proti rozšíření a zlevnění radiotelegrafie a především odpor proti jejímu technickému zdokonalení. Neboť jest zcela zřejmo, že bude-li zde několik málo koncesovaných podniků, utvoří velmi brzy kartel a nebudou míti žádného zájmu o to, aby se nějak snažily dospěti k levnějším cenám nebo k vyššímu technickému zdokonalování, ježto se nebudou muset zajišťovat ani proti cizí, ani proti domácí soutěži.

Pánové! Bližší způsob, jakým mají býti tyto koncese udělovány, § 5 návrhu vyhrazuje zákonu. Neznám tohoto zákona, avšak prosvítá nám toho v té věci mnoho, tak na př., že rozhodnutí o odpovědi na otázku, má-li býti koncese udělena, bude příslušeti jedině a pouze ministerstvu obchodu v dohodě s ministerstvem pošt a že jinak ve správních věcech osvědčené odvolání k Nejvyššímu správnímu soudu bude zde vyloučeno. Tyto úřady budou tudíž moci bez udání důvodů koncesi v jednom případě povoliti, v jiném případě odepříti. Nemyslíte, velectění pánové, že tím bude dána možnost nadržování, že ten či onen režim bude moci firmě, která mu bude příjemná, poskytovati výhody, firmu nepříjemnou pak opomíjeti? (Posl. Patzel [německy]: Snad je to účelem, aby se to tak provádělo!) Také si to myslím. V tomto zákoně má býti - snad tím prozrazuji tajemství... (Posl. Patzel [německy]: Za to můžete byt zavřen!) Ještě ne! (Posl. Patzel [německy]: Zákon na ochranu republiky má přece zpětnou působnost!) Nikoli, nepůsobí zpět! - V tomto zákoně má býti stanoveno, že poštovní ředitelství podle okolností může majitele povolené stanice nutiti, aby odebírali své aparát v z určitého skladu, do něhož bude dodávati jistá firma, Nemyslíte, velectění pánové, že tímto ustanovením zmíněného zákona nastane opět znova možnost protekce? Prozatím mluvím úmyslně jen o protekci. Tímto zákonem má býti také umožněno uděliti sice koncesi, avšak omeziti ji na minimum. Tedy podle okolností koncese může býti udělena, avšak může býti omezena na zhotovení 5 nebo 10 aparátů v určitém časovém období. Nemyslíte, že všechna tato ustanovení jsou jen způsobilá zanášeti do věci protekční hlediska a možnost korupce, a nemyslíte, že v zájmu hospodářského rozvoje, v zájmu technického zdokonalení, v zájmu zlevnění a rozšíření radiotelegrafie mezi obyvatelstvem bylo by bývalo správnější zbaviti volný obchod takových pout, která mimo to skrývají v sobě nebezpečí zneužívání, při čemž, velectěné dámy a pánové, upouštím od podrobnějšího rozboru otázky, zda a do jaké míry pro pojetí těchto ustanovení a pro pojetí ustanovení příštího zákona byla rozhodná ta okolnost, že v Československé republice jest, pokud vím, akciová společnost jménem "Telegrafia", na níž jest svým kapitálem zúčastněn stát a několik protežovaných občanů. (Souhlas na levici.)

Ponechávám veřejnosti, aby si rozvinula myšlenky, které jsem zde naznačil.

Tolik o ustanoveních §u 5, §u 18, odst. 4. a jiných s tím souvisejících paragrafů, a podávám prostě návrh, aby byly ze zákona vypuštěny, aby zrovna tak jako u telegrafu a telefonu i u radiotelegrafu byla výroba a prodej aparátů úplně volný. Zájmy státní zůstanou při tom zcela nedotčeny.

Jen několika málo slovy chci se dotknouti oněch ustanovení, která se týkají otázky kompetence. Při tom chci říci, že kompetence poštovních úřadů, a to nejen ministerstva pošt, nýbrž, jak důvodová zpráva výslovně praví, i kompetence podřízených ústavů se neobyčejně rozšiřuje, že kontrolní a dozorčí právo zde v tomto případě sahá velmi daleko. Nuže, velectěné dámy a pánové, dovolte mi k tomu jen jedinou poznámku: Nemáme a nemůžeme proti tomu ničeho namítati, přisuzuje-li si zde poštovní úřad jisté právo dozoru a kontroly, ale přece jen bychom zde projevili přání, aby se poštovní, telegrafní a telefonní úřady cítily jen tím, k čemu jsou povolány, totiž orgány zprostředkujícími dopravu a majícími na zřeteli dopravní a hospodářské zájmy (Výkřiky na levici.), a ohrazujeme se v tomto okamžiku proti tomu, aby snad nebylo těchto rozšířených kontrolních a dozorčích oprávnění používáno k tomu, aby si několik zbytečných poštovních úředníků dovolovalo luxus nacionálních extratur. Mám řídké potěšení, viděti při tomto předmětu pana ministra pošt ve sněmovně a používám tudíž této příležitosti, abych ho upozornil na velmi zajímavý případ a snad mu naznačil, aby přece oznámil svým poštovním úředníkům, že mají jiný úkol než tropiti žerty, které, když již máme zákon na ochranu republiky, byly by podle jeho paragrafů nepochybně v zájmu dobré pověsti republiky trestné. (Souhlas na levici.) Kdysi se mezi jiným stalo - dostávám téměř denně stížnosti v ohledu jazykovém, avšak tentokrát je to případ obzvláště groteskní - že kdosi poslal japonskému vyslanci v Praze pozvání k čaji; toto pozvání znělo: "Jeho Excellenci Mr. Nagaoka, Praha II., japonské vyslanectví, Masarykquai". Za měsíc dostal odesilatel toto pozvání zpět s poznámkou, že v Praze není žádného Masarykquai. Chtěl bych upozornit, není-li to snad známo, že slovo Quai není vůbec ani německé slovo, nýbrž slovo francouzské. (Veselost na levici.) Tedy na adrese se ani nepoužilo této strašlivé řeči; přes to však myslím, že přijde-li dopis, znějící vůbec japonskému vyslanectví, bez udání ulice, musil by býti doručen, kdyby byla pošta jen trochu vtipná v hledání. Přes to tato pošta - nechceme vyčítati paušálně která jinak pracuje často výtečně a dovede být velmi důvtipná v hledání, chce-li být důvtipná, v tomto případě uznala za nutné, vzbuditi mezinárodní smích, nic jiného. Doufáme, že pan ministr bude míti pro tento případ i pro jiné případy jistý zájem a že poštovním úředníkům znovu důtklivě připomene, že jejich úloha nespočívá v tom, aby po čtyři týdny poštovní zásilky zadržovali a pak je opatřili nečitelným podpisem a takovým jazykovým poučením, nýbrž že jest jejich úkolem věci doručiti a chce-li již poštovní úředník uklidniti své nacionální svědomí, že mohl prostě označení "Masarykquai" červeným inkoustem přeškrtnouti a nahraditi je označením českým. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)