Masaryk kdysi napsal, že protireformace byla provedena pomocí habsburských dragounů a jesuitů. Tento výrok je velmi trefný a výtečně přiléhá také na dnešní poměry. Obnovení klerikalismu bylo provedeno habsburskými dragouny a římskými jesuity, obnovení panovačnosti kapitalismu v Československu je prováděno československými pendreky a československými vládními socialisty. Co kdysi pro Habsburky konali jesuité, to odhlasováním a hlavně persekučním prováděním tohoto zákona pro kapitalisty konají poslanci sociálně-demokratičtí a poslanci českých socialistů.
Havlíčkův známý popěvek "Vojenský soud, to je samec, soudí, jen se práší", bude nutno poněkud poopraviti. Snad asi takto: "Státní soud, to je samec, soudí jen se práší, má všechny paragrafy v železných pokladnách Živnobanky a v portmonkách uhlobaronů, železobaronů a cukrobaronů a jiných baronů z řádu zlatého telete."
Škoda, že kapitalističtí baroni nemají žádného práva rozdělovati záslužným o ně mužům diplomy a řády. Tímto persekučním zákonem proti dělnickému hnutí a proti socialismu by si vládní socialisté nějaké to vyznamenání od československých i od francouzských milionářů rozhodně zasluhovali.
Obnovení panovačnosti kapitalismu je možné jen za cenu úplného zotročení dělnické třídy. To však zase je proveditelno jen nejbrutálnějšími prostředky. Jako Habsburkové své panství nad československým národem mohli obnoviti a uplatniti jen za cenu jeho úplného porobení, tak také obnovení kapitalistického panství je proveditelno jen za cenu naprostého porobení dělnické třídy, za cenu porobení dělnictva bez rozdílu politického přesvědčení. Policajt může případně do žaláře poslati jen komunisty, ale to je jen prostředek k cíli. Kapitalistům nejde o to, aby tolik a tolik komunistů sedělo v žalářích, jim jde o to, aby v továrnách všechno dělnictvo bez rozdílu politických stran bylo bez práv a aby všechno dělnictvo bylo v úplném područí kapitalismu. Toho chce kapitalismus docíliti, aby jeho panství nezahynulo a se nezhroutilo. Možné je to jen zlomením páteře dělnické třídy, jen zkrocením nejvíce nesmiřitelného dělnictva. K tomu má kapitalistům dopomáhat státní moc, to je státní úkol, který jim má vykonat dnešní vládní koalice. Persekuční zákon má dělnictvu spoutat ruce. Obnovit kapitalismus je možno jen takovými prostředky, aneb aspoň hrozbou takových prostředků, jakých používali Habsburkové proti všem nepohodlným. Persekuční zákon na ochranu republiky, to je návrat habsburských metod do Československa. Pomáhal-li by někdo některému členu habsburské rodiny k návratu do Československa, má být za to trestán. Co však říci koaliční vládě, která celé peklo násilnických, habsburských metod znovu zavádí, která sem neuvádí jednotlivého člena Habsburků, nýbrž všechen aparát těchto československým národem prokletých tyranů? Kdybych byl spiritistou, věřil bych, že duchové Habsburků obcházejí tajně jednotlivé členy koaliční vlády a že je navádějí, jak to mají proti nepohodlnému dělnickému hnutí nastrojit.
Posl. Pernerstorfer r. 1895, tedy v době, kdy ještě sociálním demokratem nebyl, vykládal v jedné své řeči ve starém rakouském parlamentě, jak socialista tak nesmírně šlechetné povahy, jak jím byl de Felice, byl vězněn italskou vládou, a dodal k tomu: "Třeba jenom, aby v čelo státu vstoupil takový muž, jako jest Crispi, a lidstvo bude šlapáno pomocí trestního zákona nohama a nejbestiálnější pudy budou ukojeny." Vidíte, jak se mluvívalo v rakouském parlamentě, ba dokonce takové výroky zaznamenávala úřední korespondenční kancelář a nepotlačovala je. Vidíte ale také, jak podobný zákon, který jest projednáván zde - a také Pernerstorfer učinil svůj výroku u příležitosti projednávání podobného vládního návrhu, o čemž později ještě budu mluvit není tak nevinný, jak se chce namluvit veřejnosti k jejímu uklidnění. Vláda potřebuje prostě chtít a lidstvo bude šlapáno nohama a nejbestiálnější pudy budou ukojeny. Nuže, již dnešní vládě nemůžeme mnoho důvěřovat. Pana ministra vnitra který stojí dnes v čele vlády, pokládám na příklad za muže, který byl dojista velmi výborným okresním starostou, ale on jest si dnes dojista sám toho vědom, že i jeho světový politický rozhled je velmi omezený. Zejména ale nemůžeme si nepřipomenout, že v dnešní vládě mají násilnické metody starých Habsburků svého dobrovolníka v osobě pana ministra Bechyně. Za persekuční éry let devadesátých v Čechách dostal místodržitel hrabě Thun od mladočeského poslance dr. Herolda titul Gigerle-Alba. Také Gigrle-Alba Bechyně neslibuje pro provádění zákona žádné nevinnosti.
Dejme však tomu, že znění zákona na ochranu republiky je docela nevinné. Vpravdě bychom mohli i my komunisté prohlásit: Kdyby třeba i pomocí tohoto zákona mělo být rozhodováno o správném rázu naší strany a našeho hnutí, pak by naše propaganda a naše činnost nemohly být dotčeny -žádným z paragrafů vládní předlohy. V zákoně jsou zřejmě střiženy dva paragrafy docela specielně pro komunisty. Je to paragraf o tajném spolčování a o mezinárodních stycích. Nespolčujeme se tajně - nejvíce tajností mají koaliční strany - nikoliv, propagujeme své myšlenky zcela veřejně a jednáme zcela otevřeně. A naše mezinárodní styky s třetí Internacionálou nejsou republice Československé ke škodě, nýbrž jsou jí naopak prospěšné. Ukázal jsem již, že zásady třetí Internacionály byly velmi výhodnými pro sebeurčení a samostatnost československého národa.
Ze svých soukromých předválečných styků s Trockým vím na př., že měl vždy veliké sympatie pro protirakouské smýšlení českého národa. A z našich mezinárodních styků mohu na příkl. dnes prozraditi nedávnou naši zkušenost, která nám byla známa dávno před podáním této předlohy. Na sjezdu německé komunistické strany - v Lipsku mluvil soudr. Kreibich, jak to již bývá, soukromě s německými soudruhy o nastávajícím našem sjezdu, svěřil se jim s tím, že chce sjezdu předložiti směrnice o národnostní otázce, němečtí soudruzi se o to zajímali a soudr. Kreibich jim ukázal své návrhy, a tu - slyšte - němečtí komunisté mu radili, aby silněji zdůraznil, že samostatnost Československé republiky jeví se komunistům věcí nedotknutelnou. (Slyšte!) Vidíte, takové jsou naše mezinárodní styky, pokud jde o republiku. Němečtí komunisté všímají si obav některých vrstev českého lidu o bytí či nebytí československého národa a kladou váhu na to, aby tyto obavy pokud se dotýkají stanoviska komunistické internacionály, byly rozptýleny.
Přes to víme, že zákon z velmi nízkých a mizerných pohnutek fanatických našich odpůrců směřuje proti komunistům. Je to zcela jednoduché. Skutečný ráz strany se v politickém životě i u soudů prostě zkreslí, ze strany nejvážnějšího světového názoru pro národy i pro dělnictvo udělá se jakýsi hastroš, a pak v případě potřeby může míti persekuce volné pole působnosti. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Nikoliv s hlediska komunistické strany, ale s hlediska celku dělnické třídy a primitivních požadavků demokracie měli byste se nad vašimi frázemi o nevinnosti předlohy velice zamysliti. Poválečný-Kautsky, který je všem odpůrcům komunistů snad dostatečnou autoritou, ve své brožuře o socialisaci napsal: "Stálý politický ruch, stálé politické boje patří k podstatě demokracie." Uvážíte-li tuto pravdu, pak musíte doznati, že chcete starou Čínu a ne demokracii.
Upozornil jsem již v ústavně-právním výboru, jakou nevoli vyvolala "Umsturzvorlage" v Německu r. 1895, vládní předloha německých junkerů, ze které mnohé paragrafy jsou převzaty do předlohy československé vlády a která ostatně v celém svém souhrnu byla mnohem mírnější. Dnes mohl bych uvésti, jakou ozvěnu vyvolal odpor v Německu proti persekuční předloze v českém tisku. "Národní Listy" psaly: "V kruzích německých spisovatelů, žurnalistů, učenců i duchovních evangelických panuje silný protestní ruch, jenž odtud šíří se v kruhy napořád širší. Každým dne, docházejí zprávy o usneseních spolků a jednot inteligence německé, v nichž ozývá se přijatými resolucemi nejživější obava a nechuť před touto vládní předlohou... Předloha jest proto nebezpečná a zavržení hodná, že zamezuje kritiku poměrů vycházející z nižších tříd, za to však šetří hříchů tříd vyšších." Necítíte se, pánové sociální demokraté a čeští socialisté, tím dotčeni? Sociální demokraté a čeští socialisté dnes již nevědí, co věděli v r. 1895 buržoasní "Národní Listy". Tyto ve svém buržoasním vývoji mohly na to zapomenout, ale socialista i nejmírnější, ba pravím, prostý, zcela nepolitický odborář nesmí na to zapomenouti, nechce-li býti ohavným zrádcem stanoviska nejkrotšího zastávání se dělnického zájmu. Pánové, připomínám vám důrazně: Zákon na ochranu republiky zamezuje a trestá kritiku poměrů vycházející z nižších tříd a šetří hříchů tříd vyšších. V Německu na konec proti takové předloze hlasovali i klerikálové a nedali se přiměti k hlasování pro předlohu, když jim vláda řekla, že musí míti ochranu proti možnosti vnitřní revoluce. Klerikálové v Německu v oněch dobách byli větší muži, než dnešní českoslovenští sociální demokraté a čeští socialisté? Nestydíte se docela nic?
Jak silný byl proti persekuční předloze odpor, ukazuje okolnost, že psala proti ní i "Konservative Monatschrift", jejíž posudek je jako ušitý pro československý vládní návrh zákona na ochranu republiky. Slyšte hlas konservativních listů: "Bude-li "Umsturzvorlage" přijata, pak jdeme vstříc diktatuře státního návladního a tato diktatura bude nesnesitelnější všech diktatur, protože nepodá otevřené násilí jako násilí, nýbrž libovůli obestřenou zdáním, když ne práva, tedy aspoň právničkování." Tak jen hlasujte pro diktaturu státních návladních, kteří také českému dělnictvu mnoho set osob poslali na mnoho tisíc let do žalářů.
Není-li sociálním demokratům a českým socialistům dosud horko z těchto posudků, pak je chci upozorniti ještě na jeden hlas, na úvahu konservativce Delbrücka, význačného německého dějepisce, která vyšla v "Preußische Jahrbücher"; i tento posudek trefně se hodí pro vládní předlohu československou. Delbrück psal, že sice tehdejší, zcela v našem smyslu komunističtí němečtí sociální demokraté se předloze vysmívají, ale jiným kruhům že není do smíchu. Delbrück zhola nic nedal na tvrzení, že předloha není nijak nebezpečná. Pravil: "Když se tak čte, zdá se býti docela přijatelnou. Každý jednotlivý paragraf je formulován s rozumnou rozvahou, jako by se žádnému usedlému muži nemohlo nic přihoditi. Ale, ale, dožili jsme se poslední dobou tak podivných výkladů zákona, že nemožno nebýti dosti opatrným. Ovšem, jednotlivý soudcovský sbor může tu a tam přehnati, což ale dostaneme-li jednou vládu, která by soustavně pracovala k porušování práva?" Pak Delbrück žádal, aby byla poskytnuta ochrana všeobecnému volebnímu právu a pokračoval: "Majetný je chráněn ve větší míře než dosud, proto by se hodilo, aby také nemajetnému novými zárukami byl potvrzen jediný jeho statek, který má, jeho občanská práva. Malý člověk je přece pro svá práva stejně tak citlivý jako boháč. Je-li dobrý občan schopen rameno zákona přiměti k ochraně svého poctivě nabytého majetku, musilo by býti stejně tak chráněno právo jednoduchého občana, který koná svou povinnost jako voják."
Předkládáme vám návrhy na ochranu práv pracujícího československého lidu. Může to býti, aby sociální demokraté a čeští socialisté měli pro nutnost ochrany práv nemajetného lidu u příležitosti takového zákona méně pochopení, než měl konservativní německý monarchista? Připomínám vám to co nejsilněji: německý monarchista pravil, že je nepřijatelná vládní předloha, která chrání majetné třídy proti pobuřování, podněcování, proti hromadným akcím, stávkám, proti kritice atd., není-li aspoň současně postaráno o ochranu nemajetného lidu. Sociální demokraté a čeští socialisté, mající za povinnost starati se výhradně o zájmy nemajetného lidu, při sdělávání zákona na ně zapomněli. Konservativní monarchista pravil: nemajetnému člověku jsou jeho občanská práva drahocenná, - v Československé republice v neděli za vlády osmi socialistů proti občanským právům dělnictva znovu pracovaly pendreky.
Může se mně ovšem odpověděti, že na tak obsáhl zákon nebylo času a že bylo rychle nutno udělati zákon, který by byl odpovědí na atentát na Rašína. Pokud se týče této záminky k zákonu a všeho toho, co o tom bylo psáno, že atentát je výsledkem komunistické štvanice, ba dokonce komunistického učení, jsem pro nedostatek času, žel, nucen v rychlosti odpověděti jen několika fakty. V prosinci roku 1893 byl v Praze zavražděn udavač Mrva. Vládní list tehdejší psal, že vražda stala se vlivem paličských řečí svobodomyslných českých poslanců ve Vídni. Ve schůzi českého sněmu na to odpověděl mladočeský poslanec dr. Engel, jak se patří a jak také my dnes odpovídáme všem, kteří proti nám psali a mluvili: Následkem události, která s politickými snahami našimi nemá spojitosti naprosto žádné, stali jsme se předmětem útoků, jejichž mrzkost a prolhanost těžko by sobě rovných našly.
Marxism, ke kterému my se hrdě hlásíme, za což jsme předmětem největšího napadání, politické vraždy vždy ostře potíral. Kdo nevěří nám, uvěří snad Masarykovi, který v "Sociální otázce" učil: "Co se zejména anarchismu tak zvaného činu týká, vůdčí orgány a osobnosti marxistické vyslovily se proti němu nepokrytě a tak určitě, že skutečně jen zlá vůle nebo nevědomost může socialismus stotožňovat s anarchismem tak zvaného činu." A v díle "Rusko a Evropa" Masaryk konstatoval, že nešlo marxismu v tom směru nikdy jen o teorii, nýbrž také vždy o praxi. Masaryk napsal: "Marxism rozhodně seslabil terorism." Marxism, který v Rusku vedl boj proti politickým atentátům, byl representován Leninem a jeho stoupenci. Masaryk jest presidentem v Československu, ale proti jím poznané a doznané pravdě prohřešují se každého dne určité orgány a určití lidé bezednou surovostí a nelidskostí - to jsou také slova Masarykova-, mrzkostí a prolhaností - to jsou zase slova mladočecha Engla. Poslanci soc. demokratičtí a čeští socialisté jsou tak laskavi, že k mrzkosti a prolhanosti slov přidávají ještě persekuční zákon. Jak dobře jednají, mohou si přečísti v Masarykově "Naší Době" z roku 1894, kdy ve Francii byl anarchistou zavražděn president francouzský Carnot, o čemž zmíněný list českých realistů napsal posudek, který opětně mnohým může otevříti oči o tom, co děje se persekučním zákonem v Československu. "Naše Doba" psala: "Republika odvětila zřejmě a rychle volbou Perierovou za presidenta a výjimečným zákonem proti anarchistům. Jméno Perierovo znamenalo program: bezohledný boj plutokratické buržoasie nejen proti všem snahám socialistickým, ale proti všem reformám vůbec, neobmezené panství hospodářského liberalismu ve všech odvětvích, nadvládu kapitálu v celém státním životě politickém i hospodářském. Zákon anarchistický - t. j. persekuční u nás - byl jen důsledkem této politiky..." Tak plutokratický liberalism, ztělesněný v třetí republice v předvečer řešení velkých problémů, od nichž záviseti bude budoucí blaho společnosti lidské, v materialistickém egoismu nedůvěřuje více svým spoluobčanům a odnímá jim výkon spravedlnosti, on štítí se veřejnosti a ukrývá se v šero inkvisiční, on stíhá a pronásleduje již i myšlenky a otevírá širé pole bujnému udavačství. Tam dospěl liberalism 19. století ve svém úpadku. A posměšně znějí panamským hrdinům v uši slova konservativce Cochina, jenž k nim volá: "Vy, republikáni, nejste-li svobodomyslní, co vlastně jste a co vlastně chcete?" Tady máte o zákoně na ochranu republiky a o sobě vystižný posudek z péra vzdělance Masarykovy školy. Co tenkráte řekl o francouzském liberalismu, platí dnes o československém měšťáckém demokratismu a o vládním socialismu obou barev. Váš persekuční zákon, to je bezohledný boj proti všem reformám, neobmezené panství kapitalismu, to je inkvisice. A zase se ptám: "mohou sociální demokraté a čeští socialisté hlasovati pro takový zákon, jehož reakční tendence je tímto prokázána?
Domnívám se, že již dosavadní moje argumenty jsou tak neobyčejně silné, že by musily přesvědčiti každého. Leč chci je doplniti ještě trumfem nejsilnějším.
Náhodou r. 1895 projednávala se také v Rakousku ve vídeňské sněmovně říšská vládní předloha tehdejší koalice velkostatkářů a německých liberálů, která se přímo nápadně podobá vládní předloze koalice měšťácké a "socialistické" v Československu. Mám podezření, že autoři československé vládní předlohy velmi pilně čerpali a opisovali z návrhu tehdejšího rakouského ministra spravedlnosti hraběte Schönborna na změnu rakouského trestního řádu. Všechny pojmy, které jsou v československé předloze, jsou již obsaženy, byť někde pod jinými jmény, v předloze rakouské: Násilí proti státu, proti zákonodárnému sboru, tajné spolčování, udavačství atd. Československá předloha jest však mnohem horší. Má řadu nových deliktů a tresty v rakouské předloze jsou proti trestům ve vládní předloze československé menší. Předlohu persekuční v Rakousku potírala hrstka mladočeských poslanců, dále Pernerstorfer a Kronawetter, dr. Lueger a páter Scheicher. Těmto poslancům pouhým přednesením četných argumentů, jak ještě ukáži, podařilo se přivoditi zmar předlohy. Budou-li zde sociální demokraté a čeští socialisté hlasovati pro vládní předlohu, upozorňuji, že hlasují pro to, ba že hlasují pro něco horšího, co měšťáčtí čeští poslanci v Rakousku ostře zamítli a co také popravili.
Často se ovšem říká: Něco jiného bylo v Rakousku a něco jiného je v Československu. Tak v ústavně-právním výboru p. posl. Dyk mně odpovídal, že v Československé republice již nemůže zastávati onen svobodomyslný program, který vytyčila (Slyšte!) jeho strana v Rakousku. Tyto čisté argumenty jsou prostému rozumu nesrozumitelny. Především: svobodomyslné české programy byly přednášeny nikoliv jen pro Rakousko, nýbrž naopak hlavně v nich byl kladen důraz, že jsou to programy pro český stát. Dnes od toho odchylná politika českých měšťáckých stran a vládních socialistů jest nelogická.
Nelze pochopiti stanovisko, že bylo sice žádáno, aby cizí hnízdo bylo čisto, ale vlastní že čisto býti nemůže a nemusí. Svou zvrácenou argumentací naši přehorliví patrioti praví: Žádali jsme, aby Rakousko bylo státem svobodomyslným, ale nyní Československo může býti, ba musí býti státem reakčním, policejním.
Argumenty svobodomyslnosti, které byly správné v Rakousku, jsou správné také v Československu. Co bylo českými svobodomyslnými poslanci namítáno a uváděno proti Schönbornově předloze ve Vídni, to všecko pro každého, kdo není žádným šarlatánem, platí také proti československé vládní předloze na ochranu republiky. Ve Vídni byla projednávána předloha velice důkladně, poslanci měli příležitost ujmouti se několikráte slova, ministr spravedlnosti často zasáhl do debaty. (Výkřiky posl. Tesky.)
Uvedu jen několik málo ukázek z debaty vídeňské. K paragrafům o urážce veličenstva, zde urážce presidenta, žádali poslanci čeští, aby žaloba vznesena byla jen k návrhu člena císařského rodu, který se pokládá uraženým. Posl. dr. Lueger pravil: "Mluví-li ministr spravedlnosti o neodvislých soudcích, prohlašuji, že v neodvislost soudců může věřiti jen ten, kdo soudce nezná." Posl. Sokol: "Mělo by se užíti posledního okamžiku, kterého je ve věci této parlamentu dopřáno, aby neuhasla poslední jiskra svobody, kterou naše ústava ještě v sobě chová. Tresty jsou nepoměrně veliké. Hraje se tady s lety a měsíci jako s kartami. Klade-li se na politické zločiny trest, tedy se tím docílí jakéhosi odstrašení lidu v některých krajinách a na určitou dobu, avšak kdo dovede čísti v dějinách, zví z nich, kterak příliš tuhé trestání politických zločinů budívá v lidu pocity, které jsou pro držitele moci mnohem nebezpečnější, nežli nějaké ostřejší slovo nějakého řečníka." Poslanci čeští žádali pro politické tresty zvláštní státní vězení a slušné zacházení. Poslanec dr. Herold o denunciačním paragrafu pravil: "Obsahuje nebezpečný a nemravný princip, nemravný proto, že každý svobodný muž musí se proti tomu vzepříti, aby povinen byl dělati udavače o příhodách, které jsou ho zcela daleky. Navrženým ustanovením ukládá se obyvatelstvu povinnost, které muž charakteru nikdy a nikdy na sebe nevezme." V dalším mluvil posl. dr. Herold ostře proti trestnosti tajných spolků. O paragrafech ve vládní předloze československé, které chrání ministry, zákonodárný sbor, výbory, komise atd. s prospěchem můžete vyslechnouti slova Pernerstorferova: "Zastupitelské sbory mají se chrániti takovými opatřeními, která dokazují, že sbory ty jsou úplně zchátralé. Úcta k posl. sněmovně neobnoví se se surovými trestními ustanoveními." (Výborně!) Posl. dr. Slavík pravil: "Pokládám za nedůstojno poslanců hledati ohradu proti voličům, proti lidu. Nesouhlasí-li poslanec s voliči, je jeho mravní povinností mandát jim vrátiti. Neučiní-li tak, pak musí snésti také ostřejší slova od svých voličů." U nás je tomu jinak. Brněnsko je úplně komunistické. Velmi maličko jsou tam stoupenci sociálně-demokratičtí, přes to vláda za zemřelou soudr. Skaunicovou nepovolala toho muže, který má u voličů důvěru, nýbrž povolala druhého, který nemá žádných voličů.
Poslanec dr. Slavík dále pokračoval:
"Poslanec má míti stále důvěru voličů, a není-li té, pak, Ofelie, jdi do kláštera!" Poslanec dr. Pacák pravil, že koaliční strany mají takovýto katechismus: 1. slepě všechno věřiti budeš, co koaliční vláda praví; 2. pro všechno hlasovati budeš, co koaliční vláda předloží; 3. nebudeš mluviti proti koaličním pracím, ať jsou již dobré nebo špatné, neboť Plener-Bechyně o řekl, Windischgrätz-Kramář to schválil a Schönborn-Šrámek je veliký kněz! (Výkřik posl. Merty.)
Posl. Pernerstorfer hodil tenkráte proti rakouské persekuční předloze výrokem, kterým sumárně možno také charakterisovati práci koalice v Československu. Pernerstorfer pravil asi tak, že schválí-li rakouská sněmovna vládní předlohu, pak že jedná jako čeledín feudálů. Nuže tedy: schválíte-li vy, sociální demokraté a čeští socialisté, daleko horší persekuční předlohu nynější, pak jednáte jako čeledíni kapitalistů.
Ještě si hlasování můžete rozmysliti. Ke cti tehdejších německých liberálů budiž uvedeno, že věcnými i ostrými řečmi českých svobodomyslných poslanců dali se přesvědčiti. (Výkřiky posl. Skaláka.) Ač tvrdě a bezohledně byli napadáni, nejednali jako společnost otrlých cyniků, nýbrž dbali přece jen svých liberálních zásad. Stalo se to takto:
Dne 19. února 1895 uveřejnily "Národní Listy" z Vídně takovouto úvahu: "Při předloze o změně trestního řádu, při celé řadě otázek, jako při velezradě, při rušení náboženství, při majetkových poměrech nebude se jednati jenom o právnické theorie, nebo o menší či větší míru trestů, tu nesrazí se jenom právnické školy, nýbrž základní zásady celých stran a národů. Jestli levice německá, kteráž dnes zove se ještě pořád liberální, jestli klub konservativců neshodí přes palubu poslední zbytek svých zásad, musí se při trestním zákoně prudce utkati. A protože ministerstvo koaliční nemůže zvítěziti s feudálem hrabětem Hohenwartem nad liberálem dr. Russem a s dr. Russem nad hrabětem Hohenwartem, bude nepochybně nuceno vzdáti se horoucí své touhy uzákoniti trestní opravu."
Šlo-li již tenkráte o rozpor dvou velikých světových názorů, jde tentokráte o rozpor dvou zásadních hledisek daleko větší a hlubší. Persekuční vládní předloha je v naprostém rozporu se zásadami i měšťáckých svobodomyslných stran. Je uskutečněním reakčních snah feudálních. Kdyby čeští svobodomyslní politikové měsťáčtí měli jednati podle svých zásad, musili by jednat tak, jak jednali ve Vídni r. 1895. Musili by vystoupit proti této předloze a musili by ji ostře zamítnout. Tu však nutno počítat s tím, že tyto strany ve své majetkové zaslepenosti již všechny své zásady shodily přes palubu a že každým dnem klesají i pod úroveň dřívějších německých liberálů. Jsou zde však strany, kteréž zovou se ještě pořád socialistickými a v těchto stranách jsou zase zvláště odpovědni teoreticky vyškolení muži. "Národní Listy" budovaly svoje proroctví na rozporu v zásadách mezi liberálním měšťákem a konservativním feudálem. Nuže, rozpor zásadní mezi Němcem a Meissnerem na jedné straně a Kramářem a presidentem Živnobanky na druhé straně měl by být dojista daleko prudší a nesmiřitelnější, než byl rozpor mezi německým kapitalistou a konservativním velkostatkářem. Representanti nejmírnějšího socialismu, ba pouzí téměř již nesocialističtí odboráři, jakmile by jen nejskromnější minimum svých základních zásad poctivě uznávali a drželi, nemohli by dáti svého souhlasu k zákonu, vyžádaného a prosazeného representanty měšťáctva. Sociální demokraté a čeští socialisté uvědomte si .... (Předseda zvoní. - Posl. Merta: Pane presidente, nechte domluvit!)
Předseda (zvoní): Volám pana posl. Mertu k pořádku.
Posl. Burian (pokračuje): ... že co zde chcete odhlasovat, to ve Vídni na konec pod dojmem řečí svobodomyslných českých poslanců opustili i němečtí liberálové.
"Národní Listy" popsaly to takto: "Nezůstaly bez účinku domluvy národních poslanců českých na adresu německé levice. V této hnulo se konečně svědomí. Pozdě, velmi pozdě, ale přece. Posl. dr. Menger prohlásil svým kolegům, že bude hlasovati s národními poslanci českými pro vrácení paragrafů těchto k nové úpravě. Jeho příkladu následovali četní poslanci liberální." Tím nastala nová situace. Německé liberální straně hrozila roztržka. Proto raději jednomyslně byly určité paragrafy odkázány znovu výboru a tím prakticky předloze odzvoněno.
Ve Vídni hnulo se svědomí u liberálů. Vyskytl se jeden muž a pak několik mužů, kteří reakci sloužiti odepřeli. Přál bych si, aby také zde řeči nikoliv komunistů, ale staré domluvy českých národních poslanců měly v táboře sociálních demokratů a českých socialistů, ba i v jiných stranách takové účinky, jaké měly ve Vídni. Kde je u nás jeden muž a několik mužů, kteří by jednali čestně po způsobu liberála Mengera a jeho soudruhů? Což poslanec Němec? Může hlasovat pro zákon on, který na tisících schůzích hřímal proti persekuci? Co poslanec dr. Winter, který psal články o kapitalistickém duchu i "normálního" trestního zákoníka? Jak může hlasovat pro zákon poslanec dr. Meissner, který zná neobyčejně dobře všechny rafinovanosti měšťáckého práva? Jak může poslanec Tayerle hlasovat pro zákon, který v odborových bojích bude balvanem pro postup dělnictva? A co Omladináři dr. Vrbenský, dr. Bartošek, Špatný, a co realista dr. Uhlíř Co četní jiní Co všichni sociální demokraté a čeští socialisté, Hlasováním rozhodnou o tom, zdali hodili své zásady úplně přes palubu a zdali stali se naprosto nenapravitelnými čeledíny kapitalistů domácích i cizích. Neučiníte-li to, co v podobném případě učinilo několik německých liberálů pod dojmem stanoviska českých poslanců, pak bude to největší vaše ponížení a zasluhujete od poctivé politické veřejnosti jen jedno: Opovržení.
Všichni svobodomyslní lidé, poctiví demokraté, upřímní stoupenci reforem, socialisté, pokrokoví lidé, humanisté, všichni, kteří třeba jen v minulosti hlásili se k moderním světovým názorům a kteří dnes jsou povoláni, aby jakýmkoli způsobem rozhodovali o vládní předloze, jsou v situaci, kterou si dovolím znázorniti obrazně. Představuji si, že jsou v postavení vrchního předsedy strašného španělského středověkého církevního soudu, jak jej popsal Dostojevský ve své povídce "Velkoinkvisitor". V této povídce se objevuje v XVI. století Kristus ve Španělích na zemi. Velkoinkvisitor, 90letý stařec, ho vidí, pozoruje jeho činnost, poznává ho a dává ho zatknouti. Pak s ním má rozmluvu, ve které mu tvrdě praví, že jeho učení je v rozporu se zájmy církve a že ho proto bez milosti jako škůdce dá upáliti. Na tomto stanovisku trvá velkoinkvisitor až do konce svého dlouhého rozkladu. - Také vy zde stojíte v úloze inkvisitora. Před vámi nestojí žádný trhan, jak by to mnohé hloupé listy rády veřejnosti namluvily, ale stojí zde moderní dělnické hnutí vůbec, stojí zde veliké politické světové hnutí, vyzbrojené nejlepšími poznatky vědeckými, stojí zde nouze, strádání nemajetného lidu, který volá po nápravě, stojí zde české dějiny, vaše vlastní minulost, vaše působení, vaše životní síla, a vy nyní hotovíte se k tomu, abyste řekli: Se vším tím na hranici. Všichni, kteří zde rozhodujete svým schválením či neschválením, pronesete hlavně veliké slovo sami o sobě.
Poctivému socialistickému stanovisku byly persekuční zákony a persekuce vždy věcí neobyčejně vážnou a krajně nenáviděnou. Přečtěte si o tom na příkl. knížku Josefa Steinera: "Utrpení sociální demokracie československé a postup strany v Rakousku". Steinera znali jsme všichni. Byl to muž chladnokrevný, který nebyl nijak sentimentální. Jakmile však se rozepsal o pronásledování dělnictva, ihned jeho péro oživlo a ihned v jeho posudku projevila se citlivost. Poslyšte, jak popsal Steiner persekuci dělnického hnutí v Rakousku (čte): "Více jak 20 roků byli jsme u vás, pánové, vyvrhelem, zralým pro pušku a šibenici. 20 roků týrali jste bezohledně nejvznětlivější muže, jaké vydávají zotročované řady průmyslového dělnictva. Celý jeden lidský věk neměli jste pochopení pro cit, pro potřebu, pro hospodářské, kulturní a politické snažení pionýrů dělnických. Po celý život svůj jste nevynaložili ani hodiny času, abyste porozuměli tomu uhnětenému, láskou k lidskosti planoucímu srdci, vámi neuznaného, probudilého a vědomého dělníka.
Sprostá nadávka, karikatura, věčné štěbetání o dělení a volné, smilné lásce, nízké udavačství, cynism tyrana, pouta, pod nimiž se ruka krví podlévala, hnanecké stanice, vypovídání a sužování nevinných žen a ubohých dítek, jichž otce jste do tmavých, o zrak a zdraví olupujících cel pozavírali, internování, povolávání vojsk, krmení hladového lidu olovem po plných 20 a více roků, to byly vaše argumenty, těmi jste nás přesvědčovali o zbloudilosti v názorech, těmi jste nás přesvědčovali o vznešených cílech vašich, o lásce ke svobodě, k pokroku a práci.