Je pravda, že zákon znamená liberální se novelisaci starého trestního zákona rakouského. Nechci také o detailech mluviti a kladu jen jednu otázku: je-li vhodno právě v této době krise hospodářské přinášeti tento zákon a jest-li se tím sleduje účel, aby republika byla posílena. Mám ten skromný názor, že se dostaví pravý opak. Odborové jen organisace jsou nesporně postiženy tímto zákonem. Máme sice ve starých rakouských zákonech ustanovení, která se také mohou dotýkati odborových organisací, máme ustanovení, jichž se může použíti v případě, že odborová organisace vyhlásí stávku. Ale je faktem, že od roku 1918 naši soudcové nepraktikovali těchto zákonů, že prostě a dobře bylo ponecháno odborovým organisacím v případě nutnosti obrany vyhlásiti stávku a že dokonce přišel úřední orgán, živnostenský inspektor nebo jiný úředník, a zprostředkoval v této stávce. Ale nyní tímto zákonem upozorňujeme naše soudy na to, že každý sebe menší přečin je proti zákonu, proti republice, a já jako odborář mám jen tu obavu - a přál bych si, aby se nesplnila - že možnost volného vývoje a volného pohybu odborových organisací je tímto zákonem podlomena a že prakse, za kterou nám nikdo v tomto parlamentě nemůže dáti záruky, bude prováděna i proti těm nejnevinějším odborovým organisacím.
V §u 17 mluví se o tom, že tajnou organisací jest i taková organisace, která majíc ve skutečnosti účel uvedený v odstavci 1. - kde se sice mluví o tom, kdo podvrací statnost atd. - předstírá jiný účel. (Posl. Sladký: To je proti Hackenkreuzlerům!) Jistě však nalezne se soudce v republice který řekne: "Vy nejste odborová organisace, nemáte ve stanovách stávku, ale poněvadž stávkujete, tedy prohlašujete se ve smyslu §u 17 za tajnou organisaci, rozpouštíte se" atd. A jiná a jiná ustanovení, jsou zde, ale to již spadá do detailní debaty. Odvoláváme se jen na to, že to nebezpečí je zde, a že ti kolegové, kteří a v ústavně-právním výboru na věci pracovali, doznali, že naše námitky jsou ji správné, poněvadž tu není záruk, že zákon bude vykládán tak, jak je myšlen.
My jsme učinili již několik zkušeností se zákonem o útisku, s tak zv. zákonem o teroru. Viděli jsme, že za 14 dní po vydání tohoto zákona byli trestáni právě důvěrníci těch stran, které pro tento zákon v tomto parlamentě horovaly. Zákon se obrátil proti těmto stranám a proti těmto odborovým organisacím. Ty zkušenosti velmi smutné máme a obáváme se, že tento zákon obrátí se proti odborovým organisacím a namnoze i proti družstevním organisacím a ze jim znemožní volnost rozhodování, přirozený život a výkonnost ve smyslu stanov.
Proto posuzujeme zákon tento především s hlediska hospodářského. Z těch příčin, které jsem zde již uvedl, jsme přesvědčeni, že se zařezává hluboce do všech úkonů hospodářských a do působení našich odborových organisací. Mluvil jsem zde o psychologii. My máme zde od r. 1919 několik předloh, kterých buď pro odpor státních orgánů nebo zaměstnavatelských organisací nelze vůbec projednávati. Samozřejmé věci, jako nedělní klid v obchodech, zákon o obchodních pomocnících a jiné předlohy, které na př. v Rakousku, Německu i v jiných státech jsou již dávno zákonem, nelze u nás projednávati, poněvadž u nás platí prostě názor Obchodní komory, názor zaměstnavatelské ústředny. A když ten názor je proti návrhu, příslušný výbor prostě prohlásí: Nelze předlohu tu projednávati.
To je zase jen jedna ukázka. Nechci jíti do detailů, které souvisí s touto předlohou, jest jen třeba vžíti se do nálady našich lidí nezaměstnaných i těch, kteří jsou zaměstnáni, kterým se, jak známo, restringují platy nejen ve státních, ale i jiných soukromých a veřejných podnicích. Jsou tu dělnické kategorie, které slevily již ze svých mezd až 40%, a pohleďme na druhou stranu, o kolik se zlevnily životní potřeby! Já vím, že parlament nemá výkonné moci, aby diktoval lichvářům, aby zlevnili životní potřeby. Lid právem říká: "Vy jste parlament a máte za povinnost postarati se o to, když byly sníženy mzdy až o 40%, aby v témž poměru byly sníženy ceny životních potřeb. A když nejste s to, jděte domů, ale takové zákony nám nenoste, za ty se vám poděkujeme!"
My to nepředěláme, ale jest třeba věci uvážiti. Lituji, ze všechny předlohy, které náš parlament projednává, jsou jen s hlediska politického posuzovány, a myslím, že jest to vážnou chybou tohoto parlamentu, že nejsou slyšány hospodářské složky, aby to řekly své stanovisko. Jsem přesvědčen, že by tímto přirozeným, vzájemným kontaktem leckterému zlu dalo se předejíti. Snad jest již pozdě. Mám za povinnost na tuto možnost a nebezpečí upozorniti. Poněvadž my, kteří odpovídáme za naše odborové organisace, máme přesvědčení, že zákona v praksi bude používáno i proti těm nejnevinějším opatřením odborových organisací, není nám možno pro tento zákon hlasovati. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále p. posl. Mlčoch.
Posl. Mlčoch: Vážená sněmovno! Jménem klubu poslanců strany živnostensko-středostavovské jsem zmocněn, abych tlumočil názory tohoto klubu na předložený jako zákon o ochraně republiky
Strana živnostensko - středostavovská svým programem již praví: Základem politické existence je nám suverenní, všemi atributy vybavený národní stát, vybudovaný co moderní demokratická republika. Naší zásadou je tudíž vybudování českého státu v republiku demokratickou, sociálně spravedlivou na podkladě nejširších svobod a rovnosti občanské, v níž by každému občanu bez rozdílu pohlaví, národnosti, náboženství i stavu bylo zajištěno všestranné se uplatnění a přiměřené hmotné zabezpečení.
Žádáme odstranění politických i sociálních útisků, jakož i všech privilegií, osvobození z pout hospodářské odvislosti a všestranné povznesení kulturní i mravní; zachování soukromého vlastnictví vrstev lidových a středních a všestranné jich zesílení, povznesení a uplatnění; nejširší reformy a opatření sociální pro veškeré pracující vrstvy, tedy jak střední, tak i pro proletariát, jich povznesení na nejvyšší sociální a kulturní úroveň. (Výborně!)
Ve smyslu této základní idee politické našeho programu prohlašujeme, že jsme pro ochranu republiky Československé, poněvadž v ní vidíme státními základnami zákony ztělesněný právě tlumočený náš program. (Tak jest!) Chceme pořádek a právní jistotu, chceme zabezpečení samostatnosti, jednotnosti a demokraticko-republikánskou formu našeho státu. Jsme pro zabezpečení ústavní činnosti presidenta, zákonodárného sboru i representantů a výkonných orgánů naší republiky. Souhlasíme se všemi zákonnými opatřeními proti úkladům proti republice a její bezpečnosti, proti velezradě, zradě státního tajemství, vojenské zradě, proti útokům na život a zdraví ústavních činitelů, pro ochranu cti presidentovy tak, jak je definují příslušné §§ 1 až 12 předložené osnovy zákona.
Rovněž tak jsme pro přísná zákonná opatření proti ohrožování míru v republice a vojenské bezpečnosti její a zvláště proti nedovolenému ozbrojení, namířenému proti pořádku a existenci tohoto státu.
Stejně tak souhlasíme se zákonným opatřením proti tajnému sdružování se státu nepřátelskému. Rovněž tak jsme pro zamezení - všemi cestami zákona a nejpřísnějšími tresty - návratu Habsburků a odstranění všech těch pomníků, jakož i jiných provokativních pomníků, které provokují československý lid.
To jest, vážené dámy a pánové, naše kredo, jímž se přiznáváme plně ke státu československému a republice Československé, jak je nám zaručena státními základními zákony. Chápeme, že bylo nutno z těch důvodů, aby zákon jasně precisoval a zabezpečoval tuto naši republiku, podniknouti jisté změny oproti dosud platným zákonům trestním, které jsme převzali z bývalého státu rakousko-uherského. Je jasno, že jako živel pořádku milovný, státotvorný, jsme pro všechna opatření, pokud mají zabezpečiti republiku a platné řády a zejména demokracii v této republice. Avšak nemůžeme dobře pochopiti, proč do předložené osnovy zákona přišly paragrafy další, §§ 14,15, 16, 18, 20, 23, 34, 35, 36 a 42, které podle našeho názoru nemají naprosto nic společného se zabezpečením naší republiky, nýbrž jsou do jisté míry ohrožením demokracie, volnosti projevu a -svobody tiskové. Zejména § 14, který mluví o tak zvaném rušení obecného míru, může býti velmi dvojsečnou zbraní, kterou se znemožní jakékoli projevy veřejné oproti jiné národnosti, jazyku, rase, náboženství nebo beznáboženským snahám jednotlivých skupin občanstva. Podle toho § 14 by takové veliké národní projevy, jaké se konaly v neděli na severní Moravě v 25 městech, byly vlastně trestnými, poněvadž na těchto se hlásalo heslo "Svůj k svému" proti Němcům. Na těchto projevech se mluvilo proti jiné národnosti, a může se definovati, že všechny řeči řečníků byly vlastně protizákonné. Následkem toho také § 16, jednající "O schvalování trestných činů", činí trestným občana, který souhlasí, když řečník anebo novinář kritisuje vládu, úřady, zákony anebo mluví o jiné národnosti nebo třídě v národě a páše tím přečin. Podle příslušného paragrafu mohou souzeni býti všichni ti, kteří na dotyčné schůzi projevili souhlas s vývody řečníka, který veřejně mluvil proti jiné národnosti, rase, náboženství atd. V důsledku toho ustanovení bude potřebí, aby vládní strany, které budou hlasovati patrně pro celou osnovu, jak je navržena, učinily nutná opatření také v tom směru, aby v každé obci byl vystavěn dostatečně veliký kriminál. Poněvadž na každé schůzi, kde se bude mluviti proti ustanovení § 14, tedy proti druhé národnosti, jazyku, rase, náboženství, anebo jiné třídě občanstva, bude se páchati přečin, když ne zločin, a všichni občané, kteří s tím budou souhlasiti, budou podle zákona trestnými. A aby mohli býti přesně zjištěni, mohou býti všichni zatčeni. K tomu bude ovšem potřebí dostatečně velikých kriminálů v každé sebe menší obci.
Rovněž nedovedeme dobře pochopiti, proč v demokratické republice je potřebí takového opatření proti svobodě tisku, jakých si netroufala ani zpuchřelá a reakcionářská vláda rakouská. Největší vymožeností reakcionářského Rakouska bylo, že tiskové delikty - nejen politické, nýbrž dokonce všechny - podléhaly lidovému soudu, porotám. Všichni občané a strany, již jsou stoupenci svobody tiskové, všichni žurnalisté, všichni ti, kteří mají styk s tiskem, všichni ti, kteří chtějí zabezpečiti svobodu tisku, volnost projevu občanstva, zajisté stavěli se vždycky proti tomu, aby tiskové delikty byly vzaty lidovému soudu, porotám. Předložená osnova zákona však praví, že tyto tiskové delikty nebudou nadále podléhati porotám, nýbrž buď zvláštnímu soudu státnímu anebo soudu sborovému, po případě i samosoudci. To je útok na dosavadní svobodu tisku a volnost projevu přesvědčení podle dosud platných politických názorů všech demokratických stran. Varuji proto vládní strany, aby nechodily tak daleko se svými předlohami, aby omezovaly volnost projevu, základy demokracie a svobody tisku.
Podle dalších paragrafů, zejména podle§ 18 dokonce šíření t. zv. nepravdivých zpráv umožní vládě stíhati každou zprávu v novinách pro domnělou nepravdivost, zejména zprávu obchodní, bursovní a jinou, která bude informovati o skutečné anebo domnělé náladě v kruzích obchodních. Těmito obchodními a bursovními zprávami způsobuje se po případě určitá nálada na úpravu cen, což bude trestné. Zde rovněž budou připuštěna opatření persekuční, která sice podle dnes platných trestních zákonů jsou připuštěna také, ale proti nimž se každá demokracie také stavěla, poněvadž se opírala o t. zv. Prügelpatent a poněvadž každá nepohodlná oposiční strana, zvláště před volbami, může se dožíti toho, že její tisk bude na jich základě na určitou dobu, po případě na celou řadu měsíců zastaven. To jest jistě opatření, které není demokratické a proti němuž se musíme brániti.
Záleží ovšem zejména na tom, jaká bude praxe zákonná. Pánové z koaličních stran tvrdí, že prý tento zákon není namířen proti žádné straně, zejména ne proti státotvorné straně a že konečně nebude ani praxe tak přísná, jak přísná jsou některá ustanovení zákona. Vážené dámy a pánové! To nám však rozhodně nemůže stačiti. Dáme-li vládě právě předloženým zákonem tak velikou moc, pokud se týká stíhání deliktů tiskových a veřejných projevů, bude záležeti pouze na tom, jaká bude vláda a jak si bude vykládati ten který soudce určitý delikt, resp. politický projev. Podle příslušných paragrafů, které jsem citoval, může každý veřejný projev, ostřejší, oposičnější projev, býti stíhán jako delikt trestní, takže vláda může těchto paragrafů zneužíti k potírání oposičního hnutí, třeba to bylo i hnutí státotvorné a snad státotvornější nežli vláda a koalice sama. (Tak jest!)
Jsme pro ochranu republiky, to prohlašujeme jasně, určitě a poctivě. Nejsme však pro výjimečné zákony na ochranu vládní koalice, k níž nemáme důvěry. Koalice nemá za sebou většiny obyvatelstva této republiky, jak potvrzují všechny doplňovací volby. Zde sedí pánové, kteří rozhodují o tom, jaké zákony se mají dávati obyvatelstvu, kteří zde vlastně nemají více práva býti, neboť pozbyli důvěry voličstva. Jsou dokonce celé kluby poslanců, které mluví za mnohem větší počet voličstva, než de facto za sebou mají. Poměry politické změnily se do té míry, že tato sněmovna není více obrazem pravého smýšlení lidu, který podle ústavního zákona jest jediným zdrojem politické moci v tomto státě. To ví každý politicky informovaný člověk a tím více pánové, sedící zde v této sněmovně. Podívejte se na doplňovací volby, třeba na poslední v Jindřichově Hradci, v Křinci a jiných místech, kde se konaly minulé neděle volby. Strana živnostensko-středostavovská, která je zastoupena 6 poslanci, jejímž jménem zde mluvím, byla v těchto místech na prvém místě jako nejsilnější strana. Strana tato, jak také v jiných doplňovacích volbách je to prokázáno, jest všude buď na prvním, druhém nebo na třetím místě. Zde však, pánové, nás podceňujete a myslíte, že budete vládnouti proti většině národa, že si budete dělati zákony, kterých budete moci zneužívati k tomu, abyste násilím udrželi vládu v rukou?
Vypište volby, odvolejte se k národu, ať národ sám řekne, má-li důvěru k dnešní koaliční vládě, má-li důvěru ke koaličním stranám! Uvidíme potom docela jiné seskupení v této sněmovně, uvidíme docela jiné politické proudy, které budou musiti býti respektovány příští vládou.
Demokracie je diskuse - jak prohlásil náš president. Nuže, nebojme se jí. Ponechte volnost projevům přesvědčení a svobody tisku, neodnímejte politické a tiskové delikty lidovým soudům, nechte je porotám jako dosud, ponechte volný průchod základním zásadám ústavním, ve kterých se praví: všecka moc pochází z lidu! (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Burian.
Posl. Burian: Pánové a paní! Chci učiniti ještě jeden pokus, abych sociální demokraty a české socialisty, snad i slušné jednotlivce v druhých stranách přesvědčil o nesprávnosti a nesmyslnosti jejich postupu a abych ještě v poslední chvíli přiměl je k zamítnutí vládní předlohy zákona na ochranu republiky. Míním to úplně vážně. Zjednal jsem si rozsáhlý materiál, jehož uvedení musilo by k obratu přiměti i nejzatvrzelejšího odpůrce komunistů, jestliže jeho cit jen jedinou chvilinku byl opravdu zanícen pro myšlenku svobody a socialismu.
Nejprve však chci se zmíniti o argumentech koaličních stran pro zákon na ochranu republiky. První zní: v Rusku je násilný režim komunistů, proto také v jiných státech jsou nutna tvrdá opatření.
Druhý váš argument jest: vždyť zákon na ochranu republiky je zcela nevinný. Není to zákon výjimečný, není namířen proti žádné socialistické straně.
A konečně třetí argument dovolává se atentátu na Rašína, který prý ukázal, jaké se strojí proti republice úklady a že tudíž je potřebna její zákonitá ochrana.
O všech těchto vašich výkladech, kterými ospravedlňujete vůči svým stoupencům zákon na ochranu republiky, platí sumárně slova Karla Liebknechta: "Čeho se dotkne imperialism, proměňuje ve špínu, a kterékoliv slovo vysloví, je lež." Něco podobného možno tvrditi o koaliční lásce k republice.
Že se učíte od komunistického Ruska? Vždyť to není pravda. Pokud jsme se všichni učili od ruské revoluce, učili jsme se tomu, jak přivoditi pád Rakousko-Uherska, jak domáhati se sebeurčení československého národa, jak dáti pracující u lidu práva a jak učiniti ho silným a plnoprávným proti kapitalistické třídě. V tomto učení měli jsme dále pokračovati. Leč dvě socialistické strany přestaly se učiti u revolučního Ruska. Bylo by velmi prospěšné, kdybyste se učili u Lenina a Trockého dále, naučili byste se tam nejen věrnosti k třídnímu boji proti kapitalismu, ale také důležitému státnickému umění pro socialism. Vy však se učíte u Metternicha a Bacha, u krvavého Horthyho a fascisty Mussoliniho. Nikoliv z komunistického Ruska čerpáte vzor pro svoji politiku, nýbrž ze zemí minulé i přítomné bílé hrůzy proti dělnickému hnutí.
Nechápete-li ruské proletářské revoluce, nechápete-li jejího významu pro Rusko a pro celý svět, nechápete přírody a dějin. Hle, v přírodě v zimě máme absolutní vládu kruté zimy a slunce je úplně zapuzeno. Pak však slunce začíná se objevovati, ale počasí ještě stále není pod jeho vlivem. Až teprve v létě slunce stává se samovládcem veškerého života. Ve vědě a literatuře vidíme něco podobného. Nejprve tma, pověra, klerikalism, pak první záblesky světla, ubíjení světla, v dalším však přes všechno násilí tmářů jeho pronikání, až nakonec tma, pověra, víra úplně zaniknou a nastane absolutní vláda ryzí vědy a umění. V mezidobí snaží se mnozí chatrní a prostřední duchové zjednati jakýsi kompromis mezi vědou a vírou, ale vždy na konec zvítězí přesvědčení, ze poměr jejich k sobě je nesmiřitelný a že každá koalice mezi vírou a vědou je falšováním, je zradou víry, je zbabělým útěkem od světla a je hanebným nadržováním tmě. V dějinách je vývoj podobný: Ve středověku svoboda úplně potlačena, za absolutismu zločinně znásilněna, ale slunce svobody přece počíná se zjevovati v různých hnutích kacířských, v osvícenské literatuře 18. století, oslepuje ve francouzské revoluci, reakce ho však zase zapuzuje, nejde to však trvale, svoboda je již příliš mocná, udržuje se, až na konec politická svoboda a čistá sociální spravedlnost budou míti úplnou samovládu v celém světě, čehož prvním znamením je vítězství komunistické revoluce v Rusku. Namáhavý - byl zápas proti tmářství a dosud vědě nepatří úplné vítězství. Mnohem namáhavější je vítězství svobody, pravdy a práva až do konečné mety úplného překonání veškeré panovačnosti a všeho otroctví. Odstrašujete pracující lid marně proletářským Ruskem. Děsíte-li ho heroickým utrpením ruského lidu, máte proti sobě tento výrok presidenta Masaryka z jeho druhého poselství: "Socialisace vyžaduje nejen obětí od kapitalistů, ale také od dělníků - běží přece o veliký princip, běží o přelom věkový, o jehož možnosti a žádoucnosti nemůže rozhodovati dočasný prospěch." Komunism, který chcete koaličním zákonem na ochranu republiky zastaviti, je zvláštní květina. Nevyrostla jen na záhoncích třídy dělnické. Komunism je dědicem a je vyvrcholením všech dřívějších duchovních i praktických hnutí lidských za osvobození z pout otroctví a z jařma tmy. Nejsme jen děti Marxe a Lenina, ale jsme také děti Rousseaua a Voltaira, Komenského a Chelčického, Tolstého a Masaryka. Jsme dědici nejen programu sociálně-demokratického, ale také programu měšťácké svobodomyslnosti. Jsme plodem nejen ruské revoluce, ale jsme také plodem veškerého onoho bouření českého -národa proti panovačnosti, ať již proti panovačnosti Říma či proti panovačnosti Habsburků v Rakousku a Uhrách. My českoslovenští komunisté jsme proto tak silní, poněvadž nás přímo zrodily české dějiny. Persekuce komunistů feudálními Maďary, Jelačičovými Jugoslovany, královskými Mussolinovými fašisty je tyranstvím. Něčím však mnohem horším je tento persekuční zákon proti komunistům v zemi Husa a Komenského. Persekuce komunistů v domově Táboritů a v zemi odboje proti Římu a Habsburkům rovná se tomu, jako kdyby rodiče vraždili své děti a připravovali je o dědictví.
Opakuji, co jsem řekl v ústavně-právním výboru, že při tom nejsmutnější a zcela nečestná úloha připadla poslancům sociálně-demokratickým a českým socialistům. Na počátku roztržky mezi těmito a komunisty se často pravilo, že zde jde o rozpor evolučního reformistického socialismu a revolučního, nesmiřitelného socialismu, ale že to přece jen jsou bratří, jichž vzájemný poměr může býti přátelský. Zkušenosti od oné doby, zvláště však z doby prosince 920, nám tuto teorii náležitě objasnily. Revisionistický a revoluční socialism v Československu jsou bratří asi v takovém poměru, jako Franz a Karel Mohr v Schillerových Loupežnících. Franz Mohr zmocňuje se strašnými zločiny majetku svého bratra i jeho milenky a Karel Mohr je nucen státi se loupežníkem takového rázu, jakým je slovenský Janošík. Karel Mohr po odhalení zločinů bratra Franze vniká na konec s pochodněmi v rukou do domu, který mu byl neprávem odcizen. Franz Mohr, československá sociální demokracie zmocnila se také málo vybranými prostředky posic, které jí nepatří, a tak nyní Karla Mohra komunistickou stranu, vytrvale očerňuje, že je to ohavný loupežník, který je všeho schopen. Ale Karel Mohr komunista má vřelé srdce a jeho jediným zločinem je, že zachovává věrnost starým myšlenkám socialismu, jak je se svým "bratrem" poznal v dřívější společné domácnosti. Franz Mohr, sociální patriot, spojuje se proto s čertem i ďáblem, aby komunistickou stranu zničil, aby "bratra" na několik set nebo tisíc let uvrhnul do žaláře. Co na tom, jen když jim zůstane ještě na několik měsíců zachováno to, na co také dnes docela dobře přiléhá kritika, kterou roku 1895 v české sněmovně pronesl dr. Kramář takto: "Ty stárnoucí a vadnoucí strany vědí, jak je pohodlno, získati si mír a pokoj přátelským rozdělením se o ministerská křesla. A když se proto lid venku bouří a hrozí, mají ty strany jediný argument: svou bezpříkladnou - zde v Československu svou mizernou - majoritu. Tato majorita je summum veškeré jejich státnické rozvahy a nejvyšší rozumový argument, který mají proti všem žádostem pronášeným národy a třídami společenskými."
Pan dr. Kramář se kdysi jednou uměl dobře vysmívati nepřirozené koalici a její majoritě. Nesmí nám proto býti zazlíváno, že my máme stejně dobrý humor.
Leč tvrdí se nám, že zákon je docela nevinný, nikomu neubližující. I tu zase odpovídám, nikoli svými vlastními slovy, nýbrž vývody Herbenova, Macharova a Masarykova "Času" z r. 1894, který tenkráte napsal: "Vlády, které nespokojenost občanskou musejí tutlati pomocí náhubku, daného novinám - a vůbec, dodávám, náhubku, daného veškerému veřejnému působení - ovšem nepřiznají se nikdy k pravé příčině svých opatření, nýbrž skrývají se za dětinskými, protože dávno prokouknutými ohledy. Známe ty pověstné vyšší ohledy na stát, náboženství, společnost, pořádek, mravopočestnost atd."
Dětinské, dávno prokouknuté sofistické výklady opakují se dnes znovu. Mluví se o ochraně republiky a míněna je jedině ochrana dnešního vládního režimu v republice. Mluví se o tom, že zákon směřuje jen proti násilným úkladům proti republice, ba že dokonce jsou ze zákona vymýtěny všechny zlé paragrafy, které v Rakousku trápily dělnické hnutí, ale vpravdě je všechno v plné míře zachováno, ba ještě stokráte přiostřeno, čeho používalo Rakousko: pobuřování, podněcování, akce veřejných zaměstnanců "tajné" spolčování, mezinárodní styky s dělnictvem druhých států, tisk, vykonávání vlivu na poslance, vše se trestá. Jak již dnes v praxi na dělnické schůze vysílán je dvojnásobný počet komisařů, dvojnásobný počet špiclů, jako proti dělnickým průvodům vysílán je desateronásobný počet pěších a jízdních policajtů, jak při stávkách dělníků je zmobilisován desateronásobný počet četníků, jak již dnes v praxi soudci buržoasie a vládních socialistů odsuzují dělníky a stoupence komunistické strany k trestům daleko nespravedlnějším a mnohonásobně těžším než za Rakouska, tak také zákon na ochranu republiky připouští desetkráte horší persekuci než v dřívějších dobách. Všechna ostatní tvrzení vládního obchodního kartelu jsou nepravdivá. Přečetl jsem si persekuční zákony dřívějších dob, ale vládní předloha československá překonává všechno. Účel zákona je vyjádřen v prvních paragrafech, prostředky k docílení sledovaného cíle jsou vyznačeny v dalších paragrafech. Účelem je: Vláda má míti takovou možnost, aby prostě potřebovala pokynouti státním návladním a ti pak zahájí pronásledování kteréhokoli zjevu, který se vládě nebude líbiti. Oběť, kterou si vláda vyhlédne, je a musí býti ztracena. Prostředky jsou: sekýrování a zastavování tisku, pronásledování jednotlivců, znemožnění kterékoli vládě nemilé organisace, žalářování, odebrání práv i podpor, zákaz vězeňských podpor. Lidský duch jest smělý, mnohotvárný, důvtipný, je vážný i satirický, je lehounký jako pírko i hluboký jako studna, je silný jako vodopád i bouřlivý jako rozbouřené moře, je vášnivější než nejvášnivější láska i dobrotivě a láskyplně tichý jak spasitel, libuje si v dramatickém i žertovném způsobu vyjadřování, je pohyblivý jako rtuť, ale zákon na ochranu republiky předpisuje: Občane Československé republiky, Tvoje pohyby, Tvá řeč, Tvoje písmo, Tvé činy, to vše smí býti jen prostřední, šedé, nicotné.
Liberál Kronawetter 6. května roku 1887 pronesl o platných rakouských zákonech tento posudek: "Naše řádné zákony jsou takového obsahu, že by je v jiném svobodomyslném státě výjimečnými nazvali." Tak kruté byly řádné zákony v Rakousku, které rozhodující činitelé v Československu po převratu ponechali v platnosti, za což dosud ještě od občanstva československého žádají zvláštní vděčnost. Nyní má poslanecká sněmovna lidem volená vytvořiti zákony ještě mnohem krutější! Buržoasie chce své posice v Československu pevné opevniti, aby později mohla přejíti k dalším atentátům na pracující lid, k atentátům na jeho volební právo a na osmihodinnou dobu pracovní, hlavně má býti další sociální pokrok dělnictva naprosto zastaven. A k tomu všemu znovu se propůjčují vládní socialisté.