Předseda (zvoní): Volám pana řečníka za tento výrok k pořádku. (Hluk a odpor na levici.)
Posl. dr. Czech (pokračuje): Vášně by byly vybičovány ještě více, vzájemné nepřátelství stupňováno, propast mezi národy této nešťastné země rozšířena, protivy v dělnictvu zostřeny a prohloubeny, předloha by se však zákonem přece stala. Vůči takovému stavu věcí je jen jediná možnost: Odmítnouti jakýkoli rozhovor s holým bezprávím a svaliti veškerou hanbu tohoto zákona na hlavu většiny. Chceme se dáti touto cestou, odmítajíce každou písmenu tohoto zákona, jeho ducha, jeho obsahu a jeho methody, avšak i pouhého dechu, který otravuje politické ovzduší, chceme jeho tvůrce před celým civilisovaným světem postaviti na pranýř, úplně je isolovati odmítnutím jakékoli součinnosti a svojí nepřítomností v této sněmovně a donutiti je, aby tento hanebný zákon přiřadili k druhým... (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Volám pana řečníka za tento výrok opětně k pořádku. (Hluk a odpor na levici.)
Posl. dr. Czech (pokračuje): ... k druhým revolučním zákonům, na nichž lpí na věčné časy skvrna diktátu a zbavení práv národů menšiny tohoto státu, které čítají miliony. Tímto svým stanoviskem chceme však současně také uvolniti cestu pro nejrychlejší řešení nejpalčivějších hospodářských problémů, jež byly zatlačeny do pozadí bojem o ochrannou předlohu lehkomyslně vyvolaným, jež však ani okamžik déle nemohou býti oddalovány následkem strašných životních poměrů pracujícího obyvatelstva. Oč dále byli bychom dnes hospodářsky, kdyby vláda a koaliční strany byly vynaložily onen čas a energii, kterou vyplýtvaly na toto zbytečné dílo, na vyřízení nejnutnějších hospodářských předloh a opatření! Když jsme kdysi podali svůj vyrovnávací návrh z ovzduší otráveného nejodpornějšími národnostními boji, abychom uvolnili cestu pro dohodu národů v tomto státě a tím pro klidnou a zdárnou sociální práci, tu nám bylo se strany českých sociálních demokratů namítáno, že hospodářská situace pracujícího lidu zakazuje jakýkoli odklon od řešení hospodářských problémů. Mezitím se hospodářské poměry stokráte zostřily a přes to byly týdny a měsíce svévolně škrtnuty z naší parlamentární práce pro hospodářské zájmy pracujícího lidu a vyplýtvány na dílo, které nese na čele vypálené znamení reakce a nepřátelství k lidu. To jest, dámy a pánové, nejen náš názor o zákonu, nýbrž i názor velkých českých občanských vrstev, jež jsou povzneseny nad podezření na tak zvaného smýšlení státu nepřátelského. Je to názor vynikajících českých učitelů trestního práva, právníků, politiků a žurnalistů nejrůznějších stran a také stranického směru národně demokratického. V této společnosti necháme se beze všeho, abych mluvil slovy českého ministra, označovati za veřejné nepřátele státu, a souhlasíme raději s Eduardem Grégrem, jenž k rakouské reakci, když vystoupila s výjimečnými zákony, volal ve stejně smutné chvíli slova, že se láska k vlasti nebudí kriminálem a četnickými bajonety.
Dámy a pánové! V horečném napětí hledí celá veřejnost vstříc rozhodnutí sněmovny. Ono bude symbolickým aktem, zkouškou síly demokracie českého národa. Soudě podle všech známek v této zkoušce neobstojí.
Ať dopadne rozhodnutí jakkoli, očekáváme budoucí věci chladnokrevně! Přijde-li doba nového pronásledování, bude-li se opakovati barbarská výjimečná justice Holzingrů a Roztočilů, přečkáme šťastně i tuto smutnou dobu. O naši zákonitost odrazí se, jak kdysi zvolal Bebel na Bismarka, systém násilí, a také tento nový atentát na naši svobodu a na naše dělnické hnutí. V Německu jako v Rakousku v sedmdesátých a osmdesátých letech bylo politické pronásledování kolébkou dělnického hnutí, pramenem jeho procitnutí a zesílení. Také budoucí tvrdá doba bude pro proletariát této země studní, z níž bude čerpati nové síly k boji o socialismus. To voláme k většině této sněmovny, to pravíme především českým sociálním demokratům a připomínáme tu slovo Lasallovo. Ve svém otevřeném dopise ze 7. února 1863 se rozchází Lasalle s demokratickou pokrokovou stranou v Prusku a posmívá se jí, že má ovšem demokracii na jazyku, ve skutečnosti se však vždy vzdávala práva, aby tímto obchodem dosáhla trochu moci. Naproti této demokracii staví starou a pravou demokracii, která vždy lpěla na právu a nikdy se nesnížila ke kompromisu s mocí. Volá na demokraty, že když obětují právo, nedostane se jim od moci, již by chtěli za ně vyměniti, nic jiného než zasloužených kopanců. A míní potom, zabývaje se podrobně poměrem mezi mocí a právem, že dnes ovšem jde moc před právem, avšak jen potud, až také právo na své straně shromáždí dostatečnou moc, aby rozdrtilo moc bezpráví.
Nuže, pánové! Dokončete klidně své hanebné dílo. Ono se přece nemilosrdně roztříští o dobré právo, na němž spočívá věc proletariátu a jež bude od něho hájeno do posledního dechu. Toto prohlášení činím, dámy a pánové, jménem německé sociálně demokratické strany dělnické a tak maďarské sociálně demokratické strany dělnické. (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Křepek.
Posl. Křepek (německy): Svaz zemědělců, německá strana národní, německá křesťansko sociální strana lidová a německá demokratická strana svobodomyslná projevují své přesvědčení, že předložené návrhy zákonů na ochranu republiky a na zřízení státního soudu úplně odhalují pravou tvář demokracie v tomto státě, je-li takového odhalení vůbec ještě potřebí. Mají za účel stíhati každý, té které vládě nevítaný projev v tisku, na veřejnosti, ba dokonce i v soukromém životě. Jsou namířeny proti smýšlení státních občanů a nejsou ničím jiným, než terorem jistého politického názoru na stát, přestrojeným v roucho parlamentárně projednaných zákonů. Jsou plodem a následkem násilného vzniku tohoto státu, jenž se nemůže opírati o souhlas ovládaných, nýbrž jedině o moc svých bodel a jenž jest nucen hájiti své trvání vládou zastrašování, která se bojí vánku svobodné politické činnosti.
Abychom naznačili dějinný vývoj demokracie v tomto státě, stačí srovnati skutečnost se zvučnými frázemi, jež dnešní držitelé moci až do omrzení dávali k lepšímu jak ve starém císařském Rakousku tak i v četných svých pozdějších projevech, na nichž měl účast i nynější president, obzvláště ve svém projevu z 18. října 1918. Kde jsou zásady osvobozeného lidství, opravdové rovnosti národů vlád, jež všechnu svou spravedlivou moc odvozují
ze souhlasu ovládaných, kde je snaha po pokroku, naprosté svobodě svědomí, náboženství a vědy, literatury a umění, řeči a tisku, kde je právo shromažďovací a petiční? Kde jsou ony zcela demokratické a sociální zásady, o nichž se tam mluví? Jak je to ve skutečnosti s rovnými právy menšin a s ohlašovanou vírou v demokracii a svobodu na vždycky? Policejním stíháním i soukromých projevů a soukromého smýšlení, spoutáním svobodného projevu mínění, obzvláště tisku trestem žaláře a smrti, tím se uvádí česká demokracie, aby mohla udržeti vyslouženou a vynucenou moc nad miliony lidí jiného národa a jiného smýšlení. Byla by to věru povznášející podívaná, kdyby demokrat, učitel ethiky a humanista jako president tohoto státu podepsal tento rozsudek smrti nad demokracií a tím odstranil i zdání svobody a práva, pokrokového moderního smýšlení!
Nepochybujeme, že tyto návrhy zákonů budou přijaty. Budou uzákoněny právě tak, jako ona ustanovení, jež byla po převratu samozvanou korporací po de jménem revolučního parlamentu uložena obyvatelstvu tohoto státu, aniž se ho kdo ptal. Nechceme míti žádné účasti na uskutečnění těchto stvůr, trváme však, pokud se nás týče, na oné víře v demokracii, v svobodu osoby, smýšlení, v svobodu utvořiti stát, v kulturní, sociální a hospodářské sebeurčení, kterou se kdysi vyznačovali nynější držitelé moci, dokud ještě neměli moci, aby uskutečnili své panovačné choutky. I my věříme v tuto svobodu ve jménu lidství, i my věříme, že duševní síly není možno paragrafy, policejními gumovými obušky, rdoušením svobody mínění trvale potlačovati, aby se privilegované vrstvě opatřilo zajištěné bytí, a této víře budeme žíti nehledíc k zákonu na ochranu republiky ani na pronásledování. I pro náš národ musí jednou přijíti vysvobození z nesnesitelných pout a potupné poroby! (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Bobok.
Posl. Bobok: Slávna snemovňa! Trpké zklamanie, ktoré po kraťúčkej dobe radostného jasotu v oprávnených nádejách zastihlo slovenský národ, v prítomnom čase blíži sa ku svojmu vrcholu. Do spoločnej novej vlasti dobrovoľne prišlý náš národ, z čiastky vinou svojou, zapríčinenou parlamentnými voľbami, z čiastky vinou nepochopiteľného protislovenského chovania sa niekoľkých jeho synov, dostal sa do stavu strašne nebezpečnej nespokojnosti, nad ktorou nemožno mu zatajiť svoju nevoľu. Nebezpečný tento zjav, vzdor nášmu tvrdeniu, dosiaľ úradne vždy zatajovali. Konečne teraz vláda sama doznáva, že u nás nie je všetko v najlepšom poriadku.
A čo robí? Prichádza s návrhom zákona na ochranu republiky. Jestli štátotvorne strany terajšími pomerami obyvateľstva republiku za ohroženú považujú, tedy by sme my od prítomného kroku vlády celkom iné očakávali, ako čo nám predložený návrh zákona na ochranu republiky poskytuje. Na príklad, ak chcete odstrániť nespokojnosť Slovenska, dajte Slovákom v rámci spoločnej republiky to, čo im dľa uzavretej smluvy pittsburskej ako osobitnému národu patrí, preveďte vtelenie pittsburskej dohody do ústavnej listiny.
Ale miesto toho, slávna snemovňa, čo vidíme? Opak toho, čo by bolo prospešné a potrebné. Príčiny nespokojnosti, pramene rozhorčenosti, vláda nepomýšľa odstrániť, len náruživé výjavy, prípadné nerozvážené výbuchy roztrpčenej duše drakonickým spôsobom: Žalárovaním, peňažitým trestom, habaním majetku, pozbavením úradov, znemožnením zpäť vydobytia vyživovacích prostriedkov chce úplne znemožniť. Ba návrh zákona ešte aj ďalej ide a tresce aj zachránenie od smrti hladom sbierkami a hmotnou pomocou tých rodín, ktorých otca-vydržiavateľa ukrutné paragrafy predloženého návrhu zákona postihnú a do žalára pošlú.
Slávna sněmovňa! Našim silným presvedčením je, že nad ľudskými zákonmi panujú i vyššie zákony. Každý ľudský zákon, protiviaci sa týmto vyšším zákonom, je pred svedomím našim neplatný, nezáväzný. Pri predostretom návrhu zákona otvorene a smele sa osvedčujem, že jeho niektoré drakonické paragrafy, nakoľko sa zákonom božím a prírody protivia, i vzdor bodákom, žalárom, peňažitým trestom a habaniu majetku, ďalej nedôjdu, len po prah kresťanského svedomia slovenského národa.
Tresty navrhované v tomto zákone sú vo všeobecnosti hrozne ostré, kruté, prísne vinou a prílišnou bedlivosťou ustálené. Ba na dôkaz toľko spomínanej rovnoprávnosti Slovákov s českým národom pri niektrých trestných činoch na území Slovenska sú tresty tieto ešte väčšie, ako v ostatných čiastkach republiky. Dôvodová zpráva o tomto zvláštnom ustanovení §u 40 úplne mlčí. Nedivíme sa tomuto zvláštnemu ustanoveniu, veď sa ono zrodilo v hlavách tých ľudí, ktorí na našu veľkú potupu tu v parlamente pred celým svetom ústami pána poslanca dra Dérera hlásali duševnú inferioritu slovenského národa. Tí ľudia, ktorí na vymeranie väčšieho celkom trestu pre svoj slovenský národ sa odvážia, toto svoje pokračovanie nemajú práva odôvodňovať. Oni sú mravne na mlčanie odkázaní a jedinou povinnosťou ich je, oči sklopiť pred slovenským národom, ktorý neslýchanou smelosťou urážajú. Naproti tomu predloha zákona skutkovej podstaty jednotlivých trestných činov veľmi nejasne, neurčite označuje, takže jednotlivé paragrafy v tomto ohľade veľmi široké vysvetľovanie zákona pripúšťajú. Pri takýchto nebezpečných okolnostiach, zákon veľmi ľahko bude možno zneužiť na pomstu, prenasledovanie ľudí, panujúcim kruhom nepríjemných. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.) Predložený návrh zákona môže dať vládnym stranám neobmedzenú moc hrúzovlády nad celou československou republikou, keď totižto tlač opozičnú úplne umlčia. Že tomu tak, postačí sa nám odvolávať na výpoveď pána dr. Šrobára v novinách uverejnenú, dľa ktorej on od toho návrhu zákona úplné zaniknutie t. zv. slovenskej otázky, špeciálne slovenskej autonomie očakáva.
Pán dr. Šrobár poníma zákon tento ako najlepší prostriedok na potlačenie slovenskej autonomie, čomu ani dôvodová, zpráva návrhu úplne neodporuje. Dôvodová zpráva síce hovorí, že týmto zákonom nechce prekážať snahám "po autonomii správnej ", ale, slávna snemovňa, nevieme, čo máme rozumieť pod menom "autonomie správnej ", či len autonomiu administratívnu, za akú nám nešťastné sriadenie veľkých žúp ponúkajú, či ešte niečo nemožnejšieho, čo pražský centralizmus vignetou "správnej autonomie" opatrí a vystrojí. Ale o jednom sme presvedčení, že vláda slovenskú autonomiu, dľa pittsburskej dohody ustálenú, za nesprávnu vyhlašuje, tedy pomocou tohoto zákona, pre požiadavok tej to opravdovej autonomie, tisíce Slovákov žalárovať sa chystá.
Duševná obmedzenosť, nepriateľská nálada našich protivníkov na shromaždeniach našej autonomistickej strany budú mať na základe tohoto zákona znamenitú príležitosť v hojnom počte udávať prípady poburovania proti "ústavnej jednotnosti".
Boj za slovenskú autonomiu sa ovšem týmto obťaží, ale neznemožní. Slovenská ľudová strana je stranou pokoja, poriadku, stoj í na základe vlasti, za ktorú i naj väčšie obeti priniesť v páde potreby sa nezdráha. Vlasť podľa nášho pochopovania má byť rovnako spravedlivou matkou všetkých občanov bez akéhokoľvek rozdielu. Takéto majú byť i jej zákony, rovnako spravedlivé ku každému. O predostretom návrhu zákona nám toto tvrdiť nemožno. On je vlastne nie na ochranu republiky, lež na ochranu takzvaných "štátotvorných" strán, ktoré vo svojom mýlnom smýšľaní tak ďaleko zašly, že seba za štát, za republiku považujú. Republiku, štát tvoria všetci jeho obyvatelia a nie jedna hrstka vyvolených. Tie statisíce voličov, ktorí zástupcov opozície vyslali do toho zákonodárného sboru podľa úradného výsledku volieb síce tvoria ešte i dosiaľ voči väčšine voličov vládnych poslancov menšinu, ale ohromne silnú menšinu, vo skutočnosti však tvoria opoziční voličia väčšinu. Za takýchto okolností návrh zákona tak vážneho obsahu, ako je prítomný, prez vážne upozornenie opozície v tom znení ako je, chceť odhlasovať, znamená: jednať proti vôli väčšine ľudu, ktorý návrh tento odsudzuje. Odsudzuje tento návrh zákona v ohromnej väčšine náš slovenský národ, kterého vôľu tu prejaviť za povinnosť držím a učiním to v podobe deklarácie, ktorú menom slovenskej ľudovej strany predniesť si dovoľujem:
"Po dosť krátkej zkúsenosti slovenský národ vo svojom zklamaní začína prežívať naj trpkejšie chvile. Nebezpečný stav jeho ohromnej nespokojnosti konečne už i sama vláda priznáva, lež miesto liečenia života, dáva mu liek smrti. Predložený návrh zákona na ochranu republiky je nešťastným pokusom nebezpečného zahrávania si s nesmiernou trpelivosťou nášho slovenského národa. Navrhovaný zákon držíme za protiústavný a neľudský. Jeho kruté paragrafy zabíjajú slobodu slova, tlače, shromažďovania a spolčovania. Siaha on na neporušiteľnosť našich ohnísk, svatýň a chrámov. Tento návrh chystá sa vyniesť ukrutný ortel národnej smrti nad osobitnosťou slovenského národa. Pochováva on rovnoprávnosť Čechov a Slovákov, ba on znamená zrušenie rovnoprávnosti všetkých občanov, je hrobom demokracie a koncom všetkej občianskej slobody. Týmto cieľom zamýšľa uviesť diktatúru panujúcich politických strán, neobmedzené vladárenie byrokracie, četníkov, financov v prospech nadpráva terajších držiteľov moci, aby takto na dlhý čas zabezpečený bol český imperializmus v prospech vykorisťovania slabých národov a i dosiaľ utláčaných vrstiev slovenského národa.
Za strašné následky tohoto navrhovaného zákona slovenská ľudová strana všetkú zodpovednosť od seba odmieta. V daných okolnostiach všetky vhodné prostriedky ku prekazeniu návrhu zákona sú marné. Držíme za nevhodné vôbec sa s ním zaoberať a práve preto na znak nášho najostrejšieho odsúdenia celého návrhu zákona na pojednávaniach sa nezúčastníme a zákon, nám takto násilne nadiktovaný, prah nášho svedomia nikdy neprestupí.
Následkov však tohoto zákona sa nebojíme. Zatvárajte nás, väznite nás, my sa budeme držať básnika: "Hoj, za národ trpieť veru to nebolí."
Ináč sme presvedčení, že tento zákon bude vzkriesením nášho národa a vašou smrťou. (Výborně! Potlesk slovenských ľudovych poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Szentiványi.
Posl. Szentiványi (maďarsky): Ctené dámy a pánovia! V mene a s poverením klubu kresťansko-socialistickej strany a strany maďarských maloroľníkov, zemedelcov a remeselníkov prednášam tento prejav:
V zákone stojí, že štát tento bol stvorený svornosťou národov v ňom žijúcich.
Ak bolo by pravdou, že pri utvorení tohoto štátu stála na stráži svornosť, táto štátotvorná vlastnosť občanov musela by v piatom roku jestvovania štátu vykazovať také úspechy, ktoré by musely v dušiach národov v tomto štáte žijúcich v neznámy pojem rozptýliť somčujúce reťaze, ktoré slúžia k účelom násilia a nevoľnosti. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Jestliže terajší držitelia politickej moci tohoto štátu pokládajú za nutné, aby vyniesli zvláštny drakonický zákon na ochranu republiky, je to úplným doznaním toho, že svornosť, ktorá stoj í v zákone ako duševný podnet utvorenia tohoto štátu, zakrýva veľkú historickú lož. (Výkřiky.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní): Prosím o tichosť!
Posl. Szentiványi (pokračuje): Návrh zákona je nielen útok proti integrite práv menšinových národov tu žijúcich, zahájený lživým použitím zásady "salus rei publicae suprema lex esto", ale je to aj obolstenie ustanovení ústavného zákona, smerujúcich k osobnej slobode a rovnosti. Návrh zákona je dôkazom toho, že dnešné zákonodárstvo a vláda štátu nereprezentuje pravú vôľu ľudu a činí bezpochybným, že jeho účelom je nie ochrana štátu, ale zveľadenie moci terajšej vládnucej politiky.
Ak nadobude návrh moci zákona, vtedy naskrze prestane v tomto štáte právo spolčovacie a shromažďovacie a sloboda tlače, ktoré dosiaľ mohly aspoň živoriť, a nemožným sa stane akýkoľvek prejav osobnej slobody. Česť, statočnosť, charakter a všetky tie vlastnosti, ktoré boly dosiaľ prednými faktory pri udržovaní štátov, budú znamenať pre jednotlivca iba ťažké bremeno, menšinové národy však budú postavené v mimozákonný stav.
Obzvlášte však prvotní obyvatelia Slovenska a Podkarpatskej Rusi, bez rozdielu národnosti, kvalifikujú sa vyššou trestnou sadzbou, ktorá sa má proti nim v identických prípadoch použiť, výslovne za štátnych občanov nižšieho rangu a ponižujú sa vo svojej občianskej súcnosti. (Souhlas maďarskych poslanců.)
Všetko to znemožňuje nám, aby sme sa pojednania tohoto návrhu zúčastnili. Jediným účelom nášho prejavu je, aby sme sa rázne ohradili proti takému pokusu, ktorý je nielen bezpríkladným pošliapaním práv, ale v konečnom výsledku aj hamovníkom politického vývinu ľudu i samej ľudskej kultúry a degraduje republiku úplne na úroveň policajného štátu. (Potlesk na levici.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo ďalej má pán posl. Patzel.
Posl. Patzel (německy): Dámy a pánové! Jménem německé národně sociální strany dělnické činím k návrhům zákona na ochranu republiky a na zřízení státního soudu, jakož i k dnešním událostem toto prohlášení: Dnes se v této sněmovně hnusným způsobem pokračovalo v hanobení parlamentarismu, policejní násilí zle nakládalo s volenými zástupci lidu. Toto zběsilé řádění směřuje jednou proti obhájcům životních podmínek německého národa, jindy dokonce i proti zástupcům slovanských vrstev obyvatelstva. Vychvalovaná česká demokracie hodlá si vtisknouti nové, nesmazatelné znamení hanby. Proti zásadám práva sebeurčení byli k tomuto státu přivtěleni národové a národní kmeny, aniž se jich kdo ptal, nepravda seděla za stolem jako zapisovatelka, když bylo do ústavy pojato ustanovení, že se prý národové Čech, Moravy, Slezska a Slovenska sjednotili v tento svazek státní. Policejní řád, pro nás nebezpečný, opírající se o parlamentní policejní stráž, odsuzuje bez svědomí jednání parlamentu pod jeho většiny. Nyní se tomu všemu má nasaditi koruna tím, že každé hnutí proti duchu vládnoucích klik je vydáváno na pospas libovolnému zasahování hrubého pronásledování a že se zřizuje revoluční tribunál, který za každé volné hnutí hrozí šibenicí, žalářem a hospodářským zničením. Český národ, který kdysi s hrdou zlobou zpívával Písně otroka, odsuzuje ústy části svých zástupců své vlastní vzkříšení a vznik tohoto státu, jejž posuzovati jest prokletým zločinem. Ve státě, jehož vrchní hlava označila kdysi pojem velezrady jako zastaralý a dobově už nemístný, hrozí se snahám po změně vnitřního uspořádání státu trestem, zatím co na př. staré Rakousko a císařské Německo nepronásledovalo republikánského smýšlení. Zákony, které zde mají býti přijaty, jsou doklady nejhlubšího znetvoření a zpustnutí falešné a prolhané demokracie, která nedbá sil, jež žijí v lidu ... (Hluk.)
Místopředseda inž. Boto (zvoní): Prosím o ticho; prosím, ráčte pokračovať, pane rečníku.
Posl. Patzel (pokračuje): ... aby umožnila vládnoucím koteriím odporné ukojení jejich mocenských choutek, která však také ukazuje, že znetvořené demokracie se zneužívá jako nástroje mezinárodní finanční moci. V revolucích se už často ukázalo, že bývalo dočasně využíváno revolučních prostředků moci, jež byly právě po ruce. Zde však 3 1/2 roku po revoluci, která vlastně revolucí nebyla, vede se s chladnou sadistickou vypočítavostí útok proti všem národním a sociálním proudům, aby byly zardoušeny ony síly, které dohromady představují dnes zřejmě vůli většiny obyvatelstva ve státě. Znovu oživuje protivný byzantismus, pěstuje se udavačství a denunciantství, kritika státní správy má býti znemožněna, volné spolčovací a shromažďovací právo a svoboda tisku je omezována. Místo pravého obrazu státu svět má spatřovat směšně zpitvořenou obludu.
Kritisované návrhy zákonů jsou však také článkem v řetězu odhalování onoho zneužívaného slova demokracie, která měla zaslíbiti národům novou, krásnější, svobodnou budoucnost. Tím se ubíjí v nejširších vrstvách každá radost z demokracie, avšak také vážnost parlamentarismu, za nějž kdysi všichni národové bojovali a o nějž zápolili. Zde vidíme před sebou morální bankrot parlamentarismu. Pod názvem zákon na ochranu republiky skrývá se pronásledování každého po svobodě dychtícího hnutí. Pozvedáme proti tomu svého hlasu, nedáme se však ani takovými prostředky zmýliti ve svých cílech a ve svém snažení. Jako neblahý ochranný zákon v Německu nemůže zničiti národnostních snah po obnově, tak ani zdejší zákon na ochranu republiky nebude moci trvale udržeti nynější soustavy. Výjimečné zákony a výjimečné soudy mohou umlčovati jednotlivce a plniti vězení, nemohou však zničiti živé síly. Nemírové smlouvy, zotročení milionů německých soukmenovců, podrobení tvořivé práce mezinárodnímu bankovnímu kapitalismu nemožno udržeti hrubým pronásledováním. Nedávajíce se mýliti, budeme neochvějně dále pracovati podle zásady, která zní: "Pro národ, svobodu a sociální spravedlnost."
Avšak události tohoto dne také ukazují, že sjednocená a rozhodná vůle oposice mohla by úspěšně vésti boj na život a na smrt vládnoucí násilnou soustavou. Z hnusu až ošklivosti nad počínáním většinových stran a nad takovým parlamentarismem nezúčastníme se dalšího projednávání tohoto předmětu. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní): Pre slova "morální bankrot parlamentarismu" volám p. posl. Patzela dodatočne k poriadku. Udelujem ďalej slovo p. posl. Kleinovi.
Posl. Klein: Vážená sněmovno! Preludiem projednávání předlohy zákona byla obsáhlá debata o hospodářské krisi a o nezaměstnanosti. Během této debaty bylo konstatováno, že přes 1/2 milionu občanů této republiky jest buď přímo anebo nepřímo postiženo krisí a byly hledány cesty a prostředky, které by těmto škodám hospodářským odpomohly. Stenografické protokoly o debatě prokazují, že byly naneseny náměty, které, kdyby byly uváženy, mohly by přispět k řešení tak velikého problému hospodářského, a myslím, že bylo právě povinností poslanecké sněmovny, aby k vážným podnětům, které vyvrcholily ve snaze především pomoci nezaměstnaným, byla věnována náležitá pozornost. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Vládní návrh zákona na ochranu republiky jest posuzován čistě politicky. Chci poukázat, že návrh zákona na ochranu republiky dotýká se i našeho života hospodářského a především také života dělnického, v prvé řadě pak odborových organisací. Odboráři, kteří cítí odpovědnost za hnutí odborové, předlohu podrobili vážné úvaze. Konstatuji loyálně, že některé podněty, vyšlé z řad odborových organisací, byly v předloze sice částečně respektovány, avšak nebezpečí, na něž jsme poukazovali, nezmizelo z předlohy, zejména nemůže nám nikdo dát záruku, že celá řada paragrafů nebude v praksi prováděna i proti odborovým organisacím i proti těm, které nejsou prohlašovány za revoluční, a které venkoncem konají jen svoji přirozenou a samozřejmou povinnost hospodářskou. Jest nutno při projednávání této předlohy respektovati také do jisté míry psychologii, která je kolem našeho paramentu. Vzpomeňme si jen na první doby politické revoluce, kdy především takřka celý národ uznával nutnost ochrany práce dělníkovy, a výkonnost dělníkova - práce - stala se předmětem zákonodárných opatření. Je známo, že z revolučního Národního shromáždění vyšel první zákon v Evropě o osmihodinové pracovní do, že konec konců byla věnována také pozornost i jiným otázkám, avšak v pozdějších dobách do sociální politiky byla vnesena reakce, a na místě, aby se pokračovalo ve smyslu pokrokovém v sociální politice, vidíme, že se odhlasovaly zákony, které tlumí přirozenou činnost odborových organisací. Připomínám jen zákon o stavebním ruchu, jehož druhá hlava mluví o tom, že stavební dělnictvo bez náležitého svolení zaměstnavatelské organisace nemá práva vstoupiti do stávky. Ovšem je zde i opatření s druhé strany, že zaměstnavatelé nemají práva dříve vypověděti dělnictvo, dokud není vyčerpána možnost určité dohody. Odborář však skepticky pohlížel na takový zákon, neboť podlamuje přirozený vývoj odborových organisací, jejichž výkonnost nesnese, aby zákonem bylo prostě terminováno, kdy který odbor má právo a možnost vstoupiti do obranné stávky.
Avšak všimněme si ještě této psychologie. Bylo mluveno o tom, že práce nemá býti jen honorována penězi, ale také určitým zastoupením v podniku. Byla luštěna otázka závodních rad. Místo závodních rad dostali jsme závodní výbory, které nemají venkoncem žádné pravomoci, zejména postrádají možnosti, aby spolurozhodovaly o přijímání a propouštění zaměstnanců. Bylo velmi mnoho mluveno a slibováno ve směru socialisace. Socialisační výbor, který byl za tímto účelem dosazen, již delší dobu nemohl se buď sejíti, poněvadž nemá nejen konkretní materiál k projednávání, ale prostě není zde ta atmosféra, ve které by se ta otázka socialisace mohla reálně luštiti. Fakt je, že většina této sněmovny slibovala zejména dělnictvu, že se budou socialisovati doly, že otázka socialisace bude také luštěna v jiných podnicích soukromých, a že přirozeně zůstalo se pouze při slibech. Přiznáváme, že jsou zde určité těžkosti, nemáme snad ani dostatek zkušeností z ciziny, ale přes to není omluvitelné, že tak vážná otázka, která byla takřka na denním pořadu v letech 1918-1920, zmizela prostě a dobře a nechce se jí věnovati více žádné pozornosti.
Prohlásil jsem, že v debatě o odstranění krise byly proneseny různé náměty, které zasluhují vážného uvažování a také řešení. Ti, kteří jsou přímo nebo i nepřímo postiženi krisí, čekají od parlamentu, že všechny náměty budou podrobně uváženy, že podle možnosti jim bude vyhověno. Je třeba se jen vžíti do psychologie nezaměstnaného dělníka, který 12 měsíců i déle chodí denně do sprostředkovatelny práce a bez vyhlídky vrací se do svého domova, poněvadž uprázdněného místa není. Tento stav přenáší se, jak jsem pravil, na více než půl milionu lidí v této republice. A když v osnově se mluví o tom, že republika má se chrániti, já říkám zcela otevřeně, ano, ale chrániti se může jen tehdy, bude-li obyvatelstvo a zejména dělnictvo spokojené. To znamená, že nejdříve máme za povinnost hospodářsky posíliti republiku, máme za povinnost odstraňovati nezaměstnanost, a pak, budou-li míti dělníci zaměstnání, zmizí každá příšera a každé nebezpečí, na které je poukazováno v jednotlivých ustanoveních této vládní předlohy.
Jistě by také byla vzbuzena láska k republice, kdyby většina této sněmovny ctila zákony odhlasované. Připomínám jen t. zv. zákon učitelský z prosince 1921, kde učitelské organisace dokazovaly, že ustanovení tohoto zákona, které zasahuje velmi hluboce do hospodářského života učitelských rodin, nelze alespoň v té míře, jak zákon předpisoval, provésti, a ukazovaly na bídu, která musí nezbytně v učitelských rodinách o ve nastati. Co následovalo? Předpoklady, které určovaly zákon, se nesplnily a opětně se musila sejíti většina této sněmovny, aby reparovala zákon učitelský. A druhý přehmat je opětně zákon z prosince 1922 o veřejných zaměstnancích, kde stejně předpoklady, které byly předurčeny vládní osnovou, se nedostavily. A dnes je sněmovna opětně postavena před fakt, že zákon nelze provésti - jedině za obětí, které nemůže si nikdo z nás vzíti na svědomí.
Mám za to, že tímto způsobem nebudí se úcta k zákonům a také se nemůže buditi úcta k republice, když většina sněmovny odhlasuje zákony, které musí reparovati a které se pak nemohou dodržovati. Nechci zde opakovati stesky do praxe o podporách v nezaměstnání. To bylo předmětem jednání v debatě o odstranění krise. Chci jen připomenouti, že teprve každý patnáctý nezaměstnaný dělník dostane státní podporu v nezaměstnání. Těch čtrnáct je odkázáno na dobrodiní svých spoludruhů, snad na nedostatečné podpory odborových organisací, nikdo se o ně nestará, neptá se, z čeho jsou živi. Bylo prohlašováno ve sněmovně, že se zákon o podporách praktikuje liberálně. Konstatuji, že tomu tak není, neboť vůle pana ministra je dobrá, špatní jsou však úředníci. Zjistil jsem v konkretních případech, že se vyšetřují předpoklady, které určují nárok na podporu, několik měsíců a podpora se přisuzuje ne ode dne, kdy dělník je nezaměstnán, nýbrž od toho dne, kdy úřad konečně zjistil, zdali má nárok nebo ne. Prosím, když se konstatuje, že teprve každý patnáctý nezaměstnaný je tak šťasten, že dostane tu skrovnou podporu v nezaměstnání, pak je třeba se vžíti zase do psychologie těch nezaměstnaných, jak oni musí býti, řekl bych, nadšeni tím naším zákonodárstvím, a jak se u nich budí láska k zákonům, parlamentu a republice vůbec, když se jim nedá možnost žíti. Poukazuji prostě k tomu, že zákon, o kterém má parlament rozhodnouti, je krajně nepopulární, a i když bude odhlasován - osobně mám ten dojem, že většina národů obývajících republiku Československou je proti zákonu - osobně mám dojem, že většina národa nesouhlasí s tímto zákonem, nesouhlasí s ním ani ti, kteří to myslí velice dobře a poctivě s republikou, poněvadž vidí především chyby a vady v našem hospodářském zřízení. A nyní si, pánové, představte, že my, kteří máme tu povinnost, docházeti na schůze odborových organisací, ve kterých se hovoří o krisi, kde přicházejí dělníci a nezaměstnaní se žádostmi a stížnostmi do prakse zákonodárné, místo abychom jim přinesli vyluštění těchto velkých otázek hospodářských a mohli jim alespoň prohlásiti, že je možnost, že bude krise odbourávána, přicházíme s tímto zákonem.